Zánět pánevního dna

kalinichta  Vydáno: 26.03.15

Jak krásně česky a jednoduše to zní. Co to ale znamená? Jak a kde jsem to „chytla“? To jsem nepoznala dřív, že mi něco je?

Na toto a mnoho dalších věcí se mě ptali v posledních týdnech všichni okolo. Nikdo ani nevěděl, co mi to vlastně je, slyšeli to poprvé a já taky. Na internetu toho moc není. Proto jsem se rozhodla o této nemoci pár slov napsat.

Trošku teorie: PID - Pelvich inflammmatopry disease - neboli hluboký pánevní zánět je zánět a infekce horního genitálního traktu u žen. Onemocnění vznikne, když se bakterie dostanou z pochvy přes ochrannou vrstvu cervikálního hlenu, který chrání zevní ústí děložního hrdla, do dělohy, vejcovodů a vaječníků. Jestliže se onemocnění neléčí, může způsobit jizvení a nevratné poškození jednoho nebo více reprodukčních orgánů.

Jak jsem k tomu přišla já? Netuším. V nemocnici mi řekli, že způsobeno tělískem, stačilo se jen od „spoda“ trošku prochladit.

Leden 2015 - Nový rok, s hrůzou stoupám po Vánocích na váhu. Čtyři kila nahoře. Měním jídelníček, Bobe a Jillian, zachraňte mě! Cvičím denně, střídám to. Taky mě pak každý den bolí jiné svaly.

Úterý 13.1. pravidelná roční kontrola na gynekologii, vše v pořádku, tělísko je tam, kde má být, stěry z čípku čisté, za rok nám končí expirace (mám ho už 4 roky), do té doby netřeba se vidět znova.

Únor 2015 - pátek 6.2. zítra mě čeká Crossfit, dávám si jen lehčího Boba na posílení Core (střední části těla). Trochu mě z toho pobolívají záda. Večer trošku špiním, chjo, zase MS přijde dřív, při tělísku nic překvapujícího.

Sobota 7.2. a plánovaný Crossfit ve fitku. V životě jsem nezažila tak brutální cvičení, skákání na bednu, kliky, angličáky, vzpírání… ale cítím se skvěle. Jsem hrdá, že jsem to zvládla. V šatně zjišťuju, že se mi MS rozjela a i přes tampon „pro jistotu“ si musím na cestu domů prádlo ze sebe sundat. Díky bohu za černé legíny.

Neděle 8.2. záda bolí, ruce nezvednu, sejít schody je za trest… a to jsem si myslela že po měsíci cvičení jsem už docela trénovaná. MS běžný průběh.

Pondělí 9.2. pořád bolí celý člověk, MS stejná, večer zkouším jogu na protáhnutí svalů, zvládám pouhých 5 minut a vzdávám to, záda bolí.

Úterý 10.2. mám problém vstát z postele, záda konečně dobrý, ale to břicho. MS se do mě obula v plné parádě (co se bolesti týče, krvácím pořád stejně). Děti do školy a školky vypravuje přítel, já si beru notebook s prací do postele, kde se ukempinguju na celý den. V poledne mi sem přítel nese oběd, žebrám o Algifen. Nemám ráda menstruační křeče.

Volám mámě, jestli mi nevyzvedne výjimečně děti a odpoledne se o ně nepostará. Jsem sama doma, břicho bolí, jen ležím, nevstávám, teplota 38°C, je mi slabo, jsem odhodlaná ráno navštívit doktora. Tohle nevypadá, že by to bylo z menstruace.

V 19:30 přichází děti. Jdu na záchod, spíše se plazím, už brečím bolestí, sedání a zatlačit na čúrání bolí neskutečně. Děti jsou šikovné, osprchují se samy, mě si moc nevšímají a jdou si pak pustit v posteli pohádku. Naštěstí už byly po večeři.

20:30 se vrací přítel domů, tajně volá mojí mámě, ať k nám přijde. Ví, že jsem hrdinka a že bych mu to nedovolila. Ve 21 hodin už sedím v autě a mířím na pohotovost, chirurgickou. Bolí mě jakýkoliv dotyk břicha od pupíku dolů. Čeká mě rentgen, po zjištění, že mám tělísko a prohmatání břicha nejspíše doktorka, ví která bije. Berou mi krev, zavádí kanylu, volají na gynekologii a z ordinace mě už veze ošetřovatel na kolečkovém křesle.

Na gynekologii opět vyšetření, tentokrát vnitřní ultrazvuk. Už jen jeho zasunutí bolelo a při jakémkoliv jen mírném pootočení mi tečou slzy. Diagnóza - akutní zánět pánevního dna, hned ráno laparoskopie, při níž se uvidí, jak moc je rozsáhlý, a vyjmutí nitroděložního tělíska, které už bych pak nikdy neměla mít.

Jsem ve stavu, kdy mi je vše jedno, hlavně když mi dají něco na bolest. Přesun na pokoj, ještě v noci holení, do rána v jednom kuse kapáky. Antibiotika, zavodňování, něco na bolest…

Středa 11.2. hrozně se těším na sál, teda hlavně na to, jak budu spát a nic neucítím. Ani nevím, jak jsem usla, poslední, co si pamatuju, bylo na sále „Tak jdem na to“.

Kruci, bolí to pořád stejně. Sahám si na břicho, tři náplasti, z břicha mi trčí dren, tak to mám asi za sebou. Skoro pořád spím. Odpoledne přichází doktor. Nebylo to tak strašné, tělísko venku, děloha a vejcovody napadeny zánětem, ale vaječníky v pořádku, jen na nich trochu hnisu a hnis v břišní dutině.

Přišla jsem v čas, Přijít o den dva později, je to horší a vybrali by mě. Jsem vděčná, že jsem nakonec jela na pohotovost hned a nečekala do rána. Večer na chvilku odpojí kapák, dren do ruky jako kabelku a šup šup do sprchy.

V nemocnici jsem nakonec strávila 8 dní, z toho 6 dní pod kapačkou s třemi druhy antibiotik. Byla jsem jak jehelníček. Na zadku modřiny od injekci na bolest, na stehnech na ředění krve, ruce od odběrů a od infuzí. Moje žíly už to nedávaly a praskaly. Jednu noc jsem brečela já a sestřička k tomu taky neměla daleko, jak se jí podařilo napíchnout infuzi až na jedenáctý pokus poté, co mi v noci zase jedna vylítla. Po vysazení kapáků mi ještě nasadili antibiotika v tabletkách, nejdřív dvoje a pak už jen jedny na doma.

Dnes to je přesně 5 týdnů od operace. Včera jsem byla opět na kontrole. Cítím se konečně dobře, jsem v pořádku.

Takže ještě jednou, jak jsem k tomu přišla? Netuším. Mohla jsem to poznat dřív? Taky netuším. Žádné předchozí bolesti břicha (až v den hospitalizace), žádný předchozí výtok. Může za to moje dieta? Nebyla drastická. Nebo že by hodina crossfitu?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1286 příspěvků 26.03.15 06:50

Ahoj, cvicis tedy hodne…mozna chce telo trochu pauzy. Sama jsem cvicivala takhle casto, kazdy den, Insanity s Shaunem T. a efekt to melo takovy, ze jsem nebyla schopna pomalu chodit, cokoli zvednout, mozna jen telo „krici“ dej si pauzu, ja uz nemuzu…co trenink jen 3× tydne? Nebo cvicit neco ne HIIT? Samo, ze ten zanet nejspis od cviceni nebude, ale ta unava a vycerpani tela tomu nepomohly, uvidime, co na to holky..
Hlavne, ze jsi ok, to muselo byt hodne neprijemny :kytka:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 26.03.15 10:10

Přeji jen zdraví :hug:

 
dizinka
Ukecaná baba ;) 1562 příspěvků 39 inzerátů 26.03.15 13:32

Krásně napsaný deníček :pankac: No…užila sis, ale hlavní je že to relativně dobře dopadlo. A s tím cvičením polev trošku ;) :mavam:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 26.03.15 13:33

Ahoj, já jsem slyšela, že právě nitroděložní tělísko se záněty může souviset. Kdyby to bylo z něčeho jiného, máš třeba zánět středního ucha, hm?

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 26.03.15 13:40

Gynekologický info server: Nitroděložní tělísko prokazatelně zvyšuje riziko zánětu především aktinomykózy, ale tento vztah je složitější a stále předmětem zkoumání. Výkony spojené s rizikem rozvoje nitroděložní infekce: interupce, kyretáž, hysteroskopie, hysterosalpin­gografie, zavedení nitroděložního tělíska.

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 26.03.15 15:34

Už jen zdravé dny

 
4family
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 26.03.15 16:41

Slyšela jsem případu, kdy vyndaní nitroděložního tělíska a zřejmě škrábnutí při tom zákroku dopadlo velice špatně, zánět - sepse - smrt.

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 26.03.15 20:21

Uff, to musela být hrůza! Já jsem po porodu měla zánět dělohy, byla to taky síla.. trochu vím, o čem píšeš.
Díky za deníček :kytka:

 
Xverunka
Ukecaná baba ;) 1211 příspěvků 26.03.15 23:56

Přeji už jen zdraví :kytka:

 
bibous
Kecalka 498 příspěvků 27.03.15 21:47

Ahoj, mám podobnou zkušenost, jen u mne bez tělíska a možná s ještě rychlejším průběhem.
Jeden den mě mírně bolelo bříško, říkala jsem si, že jsem asi chytla kvasinky nebo co to. Ráno druhý den jsem se vzbudila a měla dost zvláštní výtok, takový vodnatý a žlutý… A teplotu lehce nad 37°C. Tak jsem si říkala, že pro jistotu zajedu na pohotovost. No domů už mě nepustili - vejcovody jsem měla jak dvě tučné klobásy nacpané hnisem. Asi dva dny mě ládovali nitrožilně antibiotikama, pak laparka, odstranění vejcovodů (naštěstí jen jich, bála jsem se, že přijdu i o vaječníky - tehdy mi bylo 20, samozřejmě bezdětná)… No a z čeho to bylo mi nikdo nikdy neřekl…
Každopádně taky nechci domýšlet, co by se stalo, kdybych na tu pohotovost nejela…

 
Evule_85
Povídálka 37 příspěvků 29.03.15 19:16

Ty jo, otevřela jsem tvůj deníček jen pro zajímavost, abych se o nemoci dozvěděla něco i ze strany pacientky a teda…Uff..Jsi hrdinka a tady se potvrzuje, že je lepší jet do nemocnice/k dok­torovi, i když si nejsi jistá, zda ti vlastně něco je, aby se to potvrdilo/vyvrá­tilo. Tak hlavně hodně zdraví! :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele