Zase další porodní deníček

elibro  Vydáno: 18.02.16

„Porod je krásný.“ „Nezlobte se na mě, ale není.“ „Počkejte, já vám pošlu videa, uvidíte, že je!“ Pěkně děkuju. Moje dula nebyla první, kdo se mě snažil přesvědčit o kráse přirozeného porodu. Už na škole jsem si takových videoseancí užila dost. Nic proti harmonii přirozeného procesu, ale že by byl porod věc, na kterou se s potěšením juknete jen tak pro radost, to si nemyslím… Krev, hleny, absolutní tělesnost. Ale navzdory mým nízkým estetickým očekáváním jsem ve svůj přirozený porod doufala a vlastně se na něj i těšila. Věřila jsem svému tělu, že to spolu zvládneme.

Těhotenství mi ubíhalo vlastně bezproblémově. Samozřejmě tu byly nejrůznější obtíže – otékání nohou, tuhnutí prstů, mdloby… Znáte to. Ale všeho bylo trochu a hlavně: neměla jsem na to čas. Od chvíle, kdy jsem v ruce držela pozitivní test, se mi život změnil v tornádo.

Za nějakých osm, deset týdnů jsem napsala diplomku, ke které jsem do té doby měla jen výzkum, ale ani čárku textu. Poslední úpravy jsem dělala na vánočním víkendu s manželem v Itálii, abych z letiště běžela rovnou nechat práci vytisknout a odevzdat. Pak Vánoce a nastal kolotoč učení. Státnice byly za rohem. A pak práce. Prostě se mi těhotenské problémy moc nevešly do rozvrhu. :)

Hloupé bylo, že se žádná velká bolest neobjevovala ani s blížícím se termínem. Ani po něm. A to už jsem ji netrpělivě očekávala. Maličký byl v pořádku, jen ten porod ne a ne přijít. Deset dní po termínu jsem už ležela v porodnici a trpně do sebe nechala cpát první, druhou, třetí vyvolávací tabletku.

A pak tu konečně byly! V podvečer se objevily kontrakce, vlny bolesti, která se dala prodýchat. Až na to, že jsem, jakožto hloupá prvorodička, netušila, že už je to to „ono“. Říkala jsem si, že když to zvládám, tak asi ještě o nic moc nejde. A tak jsem se nechala přemluvit k uspávací injekci na noc.

Kolem jedenácté začalo peklo. Místo stahů nastoupily křížové bolesti, a tak jsem se plazila podél zdí pokoje i chodby, do sprchy a zase zpátky a někde uprostřed těch záchvatů jsem si říkala: „Hlavně nedělej kravál, na vedlejší posteli i ve vedlejším pokoji už mají miminka!“

Ohleduplnost opravdu na místě! :D Dokonce mi bylo blbé si o půlnoci pouštět sprchu, ale nedalo se dělat nic jiného. Teplá voda jediná trochu pomáhala. Dokonce jsem v té sprše asi na čtvrt hodinky usnula. Na posteli to nešlo, tam jsem upadala mezi bolestmi do takového kratičkého podivného spánku-bezvědomí – to zabírala „spací“ injekce.

Vydržela jsem to asi do půl třetí do rána. Pak jsem se odploužila škemrat na sesternu o něco na bolest. Porodní asistentka na mě mrkla: „Ale vy už budete rodit, půjdeme na sál!“

Hurá! Moje euforie z toho, že se NĚCO děje, přebila i tu příšernou bolest v zádech. Dokázala jsem si vzít věci, zavolat dulu a totálně zapomenout porodní plán na pokoji.

„No, a co tam teda máte?“

„No, hlavně že nechci nástřih a nechci rodit do kopce, ale v jaké poloze mi to půjde.“

„U NÁS teda do kopce rodit nebudete!“

Upřímně, jakým směrem to jde, když vás posadí na křeslo, zvednou vám nohy a přimějí vás se za ně držet? Mě to přišlo jako do Řípu! Nástřih byl pak samozřejmě taky, ale je pravda, že mimino bylo velké.

Pak si pamatuju tmavý sál, děsné bolesti v zádech, nějakou dobu, kdy mi sestra držela jednu nohu nahoře, abych se rychleji a líp otevřela a já žadonila o smilování, nahřívadlo v kříži, které držela dula a tím mě aspoň trochu zachraňovala, a potom už příchod doktorky v operačním mundúru, což mi v té chvíli přišlo trochu vtipné a trochu děsivé. Jak dlouho to celé trvalo, netuším.

Jak mě posadili na křeslo, začala jsem tlačit, ale musela to být porodní asistentka, kdo mi říkal, kdy mám kontrakci, necítila jsem to. Jenom hroznou bolest mezi nohama – doteď nevím, zda to byly rozšířené porodní cesty a takhle to bolí normálně, jak dítě prochází, nebo jestli mi doktorka ve snaze to ještě trochu roztáhnout cpala ruce až kamsi… Dělá se to? Nemám zdání. Každopádně při dvou kratičkých okamžicích, kdy jsem změnila polohu na podřep, tahle bolest zmizela a místo toho jsem cítila kontrakce v břiše – a byla to ohromná úleva. Škoda, že jsem neměla dost síly se tak udržet.

Asi to bylo dlouhé. Sestra se mi vrhla na břicho loktem, ale s dulou jsme ji společně zahnaly. Sestra odskočila a uraženě vyjekla: „Tak to teda paní musí sama!“ No bodejť, to paní tušila, když se nechala otěhotnět, že bude muset sama. Pak ještě oxytocin. Sama jsem rozdíl nepoznala, prý se ale kontrakce zrychlily. Co já vím, pro mě kontrakce byly jen pokyny doktorky a sestry: „Teď tlačte!“ a „Ještě jednou!“ Asi jsem pak tlačila i mimo stahy, ale už mi to bylo jedno.

A pak najednou vyletěla hlavička a hned tělo, a byl mír a klid. Bolest zmizela. Sestřičky čaply dítě a u protější stěny ho vážily a já zírala na zeď a hlavou mi proletělo jen: „To nebylo tak zlý, to půjde ještě jednou.“

Jen když jsem miminko zahlédla, trochu mě vyděsilo, že ze mě vyšlo něco tak obrovského. Čekala jsem prtě, ale Jáchym se o půl šesté ráno narodil s mírami 4100 g a 56 cm.

Sestrám se nezdál Apgar, tak si dítě odnesly na dohřátí k sobě s tím, že mi ho za hodinu vrátí. Moc mi to nevadilo, slyšela jsem ho zakviknout, to mi stačilo. Čekala jsem devět měsíců, tak hodinu ještě vydržím… To až dneska mi přijde zvláštní a trochu líto, že se nemohl dohřát u mě na těle, když mu Apgar do třetí kontroly vyskočil na optimální čísla.

Ale nakonec bylo všechno v pořádku. Miminko donesli, dorazil i novopečený tatínek, v tu chvíli se rozhostil mír, radost a pohoda. Trvá dodnes. :)

Nicméně po téhle zkušenosti už mnohem lépe chápu bojovnice za přirozené porody v našich porodnicích. Ne, pořád mi to nepřipadá na pohled hezké, ale ty chvilky, kdy jsem měla šanci zakusit, jaké to je, když „to jde samo“, ty hezké byly. Tak moc, že se na další porod opravdu těším. Jen si držím palce, aby to šlo příště o kousek snáz.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Nikola.Horackova
Zasloužilá kecalka 834 příspěvků 18.02.16 00:51

Moc hezky denicek.. :hug: a gratuluji ke krasnemu chlapeckovi :)

 
Tiffany1
Ukecaná baba ;) 2332 příspěvků 18.02.16 03:23

Realistické, úsměvné a věcné… Hezké..:)
Přeji vše krásné s snadný druhý porod :dance:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 18.02.16 07:00

:palec: dobrý

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 18.02.16 07:27

Gratuluji k Jachymkovi :srdce: At jste stale plni pohody a radosti :kytka:

 
pajulinkaa
Ukecaná baba ;) 1634 příspěvků 18.02.16 07:47

Moc hezky napsáno :mavam:.
Zdravím celou rodinku :kytka:

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1672 příspěvků 18.02.16 07:58

Moc se mi cizí miminka nelíbí.
Ale sakra, ten tvůj prcek je fakt moc krásnej) :kytka:
jo, a pěkné jméno :palec:

 
whitehorse
Kecalka 264 příspěvků 18.02.16 08:32

Krásnej kluk, a smekám před tím, že jsi takového velkého chlapa zvládla porodit takhle v pohodě :-)
přeji, at další porod je alespon stejně takto dobrej, pokud ne lepší.

 
Bebuše
Kelišová 7202 příspěvků 18.02.16 09:28

„To nebylo tak zlý…“ to bylo první, co jsem po porodu první slečny řekla partnerovi :) Úplně se mi to vrátilo. Druhá se narodila o rok a půl později, s mírami podobnými tvému klučíkovi a to už bylo o hodně náročnější, i když průběh naprosto stejný, ta velikost je prostě znát… máš můj obdiv, po křìžových bolestech a čtyřkilákovi…

 
fashion_victim83
Ukecaná baba ;) 1940 příspěvků 18.02.16 09:53

Pro me je porod v porodnici ponižující, degradujici a neintimni. Kdybych nemela strach o dite (ze se neco stane a bude potreba zásah),porodím si doma, v klidu, sama, bez toho, aby mi nekdo sahal a chmel mezi nohy, skakal po břiše a sebral dite.

 
elibro
Povídálka 49 příspěvků 18.02.16 11:01

@fashion_victim83 Jo, tak doma by to mělo svoje plusy, ale zas takhle je ta jistota, že se postarají, že tě a dítě fakt hlídají, strašně dobrá. Jasně, někdy se chovají až moc opatrně, někdy pomáhají víc, než by bylo třeba - ale já jsem za tu jistotu rychlé péče byla vděčná. Jinak na neintimitu nebo na ponižující chování si stěžovat nemůžu - jenže je mi jasné, že to je od zkušenosti…

 
Drdlinka
Povídálka 31 příspěvků 18.02.16 13:41

Hezky napsaný :)

 
kacaba379
Ukecaná baba ;) 1426 příspěvků 18.02.16 14:07

Gratuluji k Jáchymkovi, taky jednoho doma mám a byl to podobný kousek :-D. Škoda té injekce na spaní, to já furt nechápu, proč to píchají, vždyť u porodu se snad nemá spát :nevim:. Věřím, že druhý porod budeš mít krásný, i já jsem ho měla a opravdu jsem si ho užila, bez ironie. Hodně zdraví Tobě i malému :kytka:

 
dortiky.ostrava
Kecalka 349 příspěvků 1 inzerát 18.02.16 15:21

@fashion_victim83 já měla v porodnici ten nejkrásnější a nejintimnější porod :)) neměnila bych nic!!! stačí dobře zvolit porodnici a doprovod :) na porod přišla jen PA, lékař až bylo po všem-jen pogratulovat :) z ruky jsme syna nedali 4hodiny-až poté měřil a vážil tatínek :) prostě jak kde…

Příspěvek upraven 18.02.16 v 15:23

 
Anonymní  18.02.16 18:45

@fashion_victim83 já musím souhlasit. pro mě to byl taky horor, vybrala jsem si porodnici, která měla super hodnocení jako porodnice dbající na přání rodičky…cha…možná, když to jde jako po másle, ale jakmile to trvalo dlouho, v mém případě dva dny, tak už to teda tak intimní nebylo, ani nevím, kolik se mi tam vystřídalo lidí včetně toho, že tam pustili tchýni v době, kdy jsem nahá ležela ve vaně.
takže ano, pokud někdo přijde do porodnice, 2× si hekne, tak to klidně může být pohodové a intimní, jinak tomu fakt nevěřím :mrgreen:

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 14 inzerátů 18.02.16 21:23
Gratuluji k chlapečkovi☺

Mám za sebou dva porody v jedné porodnici, každý trochu jiný, ale pokaždé si porodní personál dělal, co vyhovovalo jim a podruhé to bylo ještě víc neosobní než poprvé.

Příspěvek upraven 18.02.16 v 21:33

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele