Zase nejsem těhotná

 Vydáno: 03.11.02

Můj příběh se ani také ani trošku neliší od příběhů, které jsem na těchto stránkách četla.
Je mi 26 let,a s mým trpělivým manželem, 30 let, se snažíme už 3 roky o mimi, ale zatím bezvýsledně.

Před 2 lety jsem se obrátila na soukromé zařízení „Sanatorium Helios“ (Brno). Objednání bylo velmi rychlé. Pan doktor nám nejprve řekl všechny metody co provádějí a veškerá k tomu vhodná vyšetření. Nejprve provedli manželovi vyšetření „spermiogram“ a ejhle, bylo jich míň než normálně a byly pomalé.Já jsem tam neprošla skoro žádným testům (neprůchodnost vejcovodů,proč mám nepravidelnou menstruaci, jestli mám ovulaci apod.).

Po zvážení jsme šli na tu nejjednodušší metodu a to IUI-umělá inseminace. Umělá inseminace proběhla 3× v období 3 měsíců a ani jedenkrát nic.A už to se mnou začalo vnitřně pracovat, že to bude asi boj a že se nesmím vzdát.

Po další konzultaci s lékařem jsme se rozhodli pro IVF-umělé oplodnění. V listopadu 2001 jsme začali. Na:,–(ili mi hormonální injekce Gonal + nosní sprej Synarel. Injekce jsem si po dvou dnech začala píchat sama. Zvládla jsem to, nemusíte se bát, nic to není. Dostala jsem neschopenku a čekala na den kdy mě budou odebírat vajíčka. Ten den přišel a odebrali mi 10 vajíček. 2 nebyly zralé, 8 oplodnily, 4 se nechytly a z těch zbývajících čtyř byly dvě blastocyty. Měla jsem zaplacený ICSI, prodlouženou kultivaci, asistovaný hatching.Transfer proběhl a stejně jsem po 10 dnech dostala menstruaci.A to už jsem začala pomalu ale jistě hysterčit, proč zrovna já, komu jsem co udělala, jak je to nespravedlivý, že nějaká holka se jen otře o trenky a hned je těhotná.Ale byl tu manžel a moji rodiče, kteří mě byli oporou, uklidňovali a říkali že to bude dobrý.

Po roce, tudíž září 2002 jsme se rozhodli znovu o IVF. Zase jsem si píchala injekce do břicha a místo Synarelu jsem dostala nějakou depotní injekci. 15.10. jsem se dostavila na odběr vajíček. Bylo jich 6. Zase jsem měla zaplaceno ICSI, prodlouženou kultivaci.5 se vůbec nechytlo a zbylo 1. Den před transferem jsem se dozvěděla, že i to poslední nepřežilo a že se zastavilo ve vývoji. A to už bylo na mě dost silný kafe, v tu chvíli jsem si myslela, že mě odvezou. Je to týden a já kudy chodím tak brečím a už vůbec nedoufám, že já budu mít někdy to štěstí.Ale také dobrá zpráva je to, že když není proveden transfer, tak pojišťovna hradí jeden pokus navíc, takže místo 3 pokusů jich budou 4.

Musím být silná a rozhodli jsme se s manželem, že na jaře to zkusíme znovu.

Přemýšlela jsem také o tom,že změním zařízení a proto Vás chci poprosit jestli máte někdo zkušenosti se zařízením REPROMEDA.Jinak holky držte se, my nad vším zvítězíme, když budeme silné. Naděje umírá poslední. Myslím, že každá z nás má stejné pocity, ale nic není ztraceno.

Děkuji za odpověď Simona

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 03.11.02 15:11

Ahoj Simčo!

Já Ti teda vůbec nemůžu poradit, co se týká změny zařízení. Chtěla bych Tě jenom moc povzbudit, určitě si miminko moc zasloužíte, jste moc stateční a jsem přesvědčená, že budete báječní a milující rodiče. A takové ty naše nevinná stvořeníčka potřebují moc, moc, moc…

Chtěla jsem Ti jenom napsat, ať to v ŽÁDNÉM případě nevzdáváte, je třeba to zkoušet a věřit dokud se nezadaří.
Dcera jedné mojí známé byla také na IVF a to hned několikrát, snad 4× a možná i víckrát, podrobnosti nevím, ale už to bylo tolikrát, že to pojišťovna nehradila, takže se další výkon musel napsat na nějakou známou ( to raději nikde neříkat) a zadařilo se!!!!!!! Mají krásnou holčičku a teď přemýšlejí o dalším IVF, chtějí druhé miminko.
Takže vám ze srdce přeju mnoho sil, co nejvíce optimismu a ono se štěstí určitě usměje i na vás.
Eržika,14.t.

 
Anonymní  04.11.02 07:02

Ahoj Simi!
Zkuste to ještě zvážit tu změnu sanatoria.
Já si osobně myslím, že obě zařízení jsou na stejné úrovni. Prý snad ted v Heliosu zavádějí nějaký nový australský systém, kterým se dosahuje úspěšnosti až 50 %.
Přece jen už tam máte dokumentaci, stanovenou diagnozu a můžou vycházet z výsledků předchozí léčby.
V Repromedě jsou všichni moc příjemní, přístup je skutečně lidský, nicméně my jsme od tama odešli (ale to je náš speciální případ).
Jinak Tě chci utěšit, že se určitě taky dočkáš (seš ještě mladinká), ale chce to trochu zklidnit, netěšit se každičký měsíc, že už už to ted bude, spíš se nechat překvapit, spíš od dalšího a dalšího pokusu nic moc neočekávat. Naštěstí i já jsem k tomuto závěru musela dospět, taky stále nejsem těhotná (po 2 letech), přestože problémy nemáme a máme za sebou 2 IVF s ICSI.
Nechávám to osudu, už nechci být pořád jen otrokem neustálého sledování, plánování… Už mě to zmáhá a jsme přesvědčená, že skutečně to vyhnat z hlavy je ta nejlepší cesta k vytouženému cíli.
Radí se dobře, vím co to je, ale postupně to jde, pomalu se mi to nemyslení a neočekávání začíná dařit.
Držím Ti palečky a věř mi, ber každý další pokus s nadhledem a s klidnou myslí, hodně to přispěje k úspěchu (ke kterému Vám zřejmě musí dopomoci lékaři).
Měj se moc hezky a ozvi se, co dál podniknete. Čauki Dandy

 
EFKA1
Stálice 63 příspěvků 05.11.02 11:16

Ahojky Simčo, četla jsem Tvůj příběh a řekla jsem si, že Ti musím odepsat. Já jsem byla takřka ve stejné situaci jako ty, jen mě trochu více tlačil čas. Je mi 31 a manželovi stejně. Pět let jsem se snažila otěhotnět, prošla jsem dlouhou cestu počáteční vyšetření u obvodního gynekologa, přes sterilní poradnu ve zdejší nemocnici, až po laparoskopické vyšetření v nemocnici na Homolce. Příčina mé sterility určena nebyla, naopak všechny vásledky byly v normě a manželův spermiogram dopadl dokonce nadprůměrně dobře. V jednu chvíli jsem byla ráda, že se nic nenašlo, ale jindy mě to štvalo, že naopak nic se nenašlo a tudíž nelze pracovat na odstranění příčiny neplodnosti. Toto trvalo 4 roky. Jak jsem byla na dně ani snad popisovat nemusím, navíc jsme patřili mezi páry, který problém tají před ostatními. O tom co prožíváme věděla jen rodina a má nejlepší přítelkyně.
Pak jsem odešla na doporučení lékaře z Homolky do zařízení ISCARE v Praze. Poprvé jsem tam byla vloni začátkem září.
Jelikož jesm si přinesla z Homolky všechny testy a výsledky sebou, postup se urychlil, první stimulace a Inseminace. Negativní výsledek mě moc nezlomil, říkala jsem si, že by to byla fakt šílená náhoda, aby to po takové době hned vyšlo. Tak za dva měsíce znovu Inseminace a opět nic. To už jsem nesla špatně. Vlastně ten den, co jsem začala menstruovat ( byla to neděle) jsem se doma naprosto zhroutila.
Jela jsem do Isceru, že takhle to dál nejde a že i svou psychiku musím začít nějak řešit. Byla jsem odhodlána požádat lékaře o kontakt na nějakou terapeutickou skupinu zabývající se tímto problémem. Můj manžel je naštěstí takové povahy, že se viditelně nehroutí ale vím, že uvnitř byl také moc nešťastný.
Naštěstí lékař sám zapracoval jako psychoterapeut. Byli jsme v ordinaci asi 60 min, kdy jsem na doktora skoro všechno vychrlila. Faktem je, že jsem odcházeli domů plni optimismu. Moc nám ten den doktor pomohl. Dohodli jsme také, že už nebudu podstupovat další Inseminace, ale že přikročíme k IVF. Takže postup, který dobře znáš, jednou za dva dni kontrola UZV růstu folikulů a ejhle problém. Folikly dorostly pouze 10 -12 mm a konec. Tudíž příliš malé na to, aby došlo k pozdějšímu oplodnění. Takže znovu měsíc pauza a znovu stimulace tentokrát s Gonalem a Synarelem a folikly rostly. Měla jsem děsnou radost, byl to zase krok kupředu. K odběru v pořádku došlo 1.5.2002 a dokonce 24 vajíček! Jenže pouze 9 se " chytlo" a pak jen 4 rostly dál. Na transfer jsem jela 5.5.2002 a schopná byla pouze dvě embrya. Obě mi byla zavedena. No a pak už jen čekání… 26. den cyklu ( v sobotu) jsem začala nepatrně krvácet a jen asi 2 hodiny. Jenže to už jsem neustála vůbec. Nebudu popisovat hlubokou depresi a beznaděj, která se mě zmocnila.
28. den cyklu jsem jela do ISCARE, jak bylo předem domluveno na odběr krve a hormonů. Šla jsem do sesterny i s močí a sestřička říká tak co? A já na to, že tutově se moje menstruace rozjede ještě dnes, protože mě bolí břicho a že jsem již v sobotu trochu krvácela( to bylo u mě normální, takováto předzvěst menstruace i 2 dny dopředu). Sestra říkala, že ale stejně musí udělat gravitest, že je to tak dělají vždycky. Tak ho šla dělat a já s druhou sestrou domlouvala ukončení neschopenky. A najednou se ta první otočí a povídá " tak já už to vim" A já na to : hmm, jasně a ona říká " ale ženská, vždyť ten test je pozitivní" Musela mi to říct ještě asi dvakrát a ukázat, protože jsem tomu nechtěla ani věřit. Okamžitě jsem tam začala brečet a sesypala jsem se zas. Jenže teď už to bylo jiné! Prostě ta úžasná novina přišla v okamžiku, kdy jem si nedávala ani tu nejmenší naději.
Manžel zatím čekal v autě, protože jsem mu říkala, že to bude jen rychlovka, že mi jen vezmou krev a jedem. Když jsem přišla do auta, tak povídá jako vždycky: tak co? Jenže tentokrát jsem mu odpověděla: " teď už v pohodě taťko" Ten výraz bych Vám přála zažít.
No a v současné době čekáme jedno miminko. To drobné krvácení vlastně odplavilo z mého těla ven to embryo, co se „neuchytilo“, jak mi vysvětlil doktor.
Sned nemusím ani popisovat to štěstí, které teď prožíváme a jak moc se těšíme na leden :-))
Proč to tady ale všechno takhle popisuji?
Doufám, že můj příběh Ti pomůže a že uvidíš, že štěstí přeje vytrvalým.
Protože, jestliže je metofda IVF v Tvém věku asi v30% - 34%úspěšná, tak při opakovaných pokusech by to musela být sakra náhoda, aby se to nepovedlo.
Strašně moc a moc Ti držím palce a doufám, že se tady brzy zahlásíš jako mamina :-))

Ahoj EFKA

Příspěvek upraven 13.08.16 v 20:05

 
apolennka
Povídálka 20 příspěvků 07.11.02 14:51

Ahoj Simčo, chtěla bych ti popřát moc a moc trpělivosti a hodně štěstí. Obojí je potřeba. My jsme s manžílkem v podstatě na začátku, zatím zkoušíme (cca 7 měsíců), mám trošičku problémy s hormony po užívání Depo-Provery, ale věřím, že to jednou dobře dopadne :-)
Nesmíte se nechat odradit a pravdou asi je, že hrozně důležitá je psychika. I mě všichni radí, ať to zase tak moc neberu, že je to zatím jenom chvilka, ale ono se to těžko bere, když moje kamarádky čekají miminko jedna za druhou. Mě je 27 pryč a určitě to není zase tak moc. Takže ti přeji dobrou náladu a nedej se:-)
Pa Apolennka

 
Anonymní  07.11.02 15:49

Milá Simčo,
vím, co prožíváš, já byla na IVF 4×, z toho jednou se nám neoplodnilo žádné vajíčko, takže nedošlo k transferu. Když po tom, co do sebe cpeš ty hormonální sajrajty zjistíš, že to bylo k ničemu…
Ale doporučuju ti (i ostatním) diskusi na www.rodina.cz (diskusní kluby - umělé oplodnění), je to tam bezva, jsou tam holky jak z Heliosu, tak z Repromedy, takže ti určitě někdo poradí.
Držím palce
 Elsa

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 08.11.02 12:04

Milá Simono!

Ležela jsem tři týdny na rizikovém těhotenství v Brně na Obiném trhu a můžu Ti říct, že jsem tam potkala spoustu maminkek, které otěhotněli na oddělení asistované reprodukce. Několik z nich čekalo dvojčata. Většinou to bylo až na třetí čtvrtý pokus.

Moje sestra rodila první dítě v 29 já v 37. Máš čas. 26 není žádný věk!! Dejte si s manželem časový horizont tak tří let a zkus zapomenout na to, že chceš otěhotnět. Čti si hezké optimistické knížky, přihlaš se třeba do kurzu šití nebo na anglištinu. Jezděte na hory, objevujte krásy naší vlasti. Až budou děti, hned tak se někam nedostanete. Hodně maminek otěhotnělo po té, co se o to přestaly snažit.

Myslím, že by nebylo od věci udělat si všechna vyšetření. Nemusí to být jen na manželovi a Ty budeš klidnější, když zjistíš, že jsi vpořádku. A nezapomenˇ že umělé oplodnění není vaše jediná šance! I pomalá spermie může dorazit ke svému cíli!! :o)

Já jsem třeba otěhotněla až v 37 letech, kdy už se na mě při vizitě dívali skoro jako na blázna, že chci mít ještě dítě!! Mí kamarádi měli první dítě až 10 let po svatbě, už mají tři. Já si osobně myslím, že správnou dobu na děti si neurčujeme sami. Třeba na to prostě ještě není vhodná doba. Určitě ten správý okamžit nepromarníš!!

Moc Ti držím palce!! Těším se, až se tu dočtu, že to klaplo!!

Alice

 
Anonymní  11.11.02 10:57

Ahoj,
chci trochu povzbudit. Zrovna dneska jsem mluvila se svou nejlepší kamarádkou. Sdělila mi sladké tajemství - je ve 4. měsíci… Určitě řekneš no a co, ale pro vysvětlení přidávám zkrácený „chorobopis“ mojí kamarádky. Už má 2 děti - pěkné raubíře, dvojčata, kteří přišli na svět až po 9. pokusu IVF. Začali jim říkat „auťáci“ - to proto, že kamarádka říkala - nemáme auto, máme 2 zdravé děti. No a teď čeká opět dvojčata, ale úplně normální cestou - prostě „do toho přišla“ a manžel má také „pomalé“ spermie. Pikantní na tom je, že jí nic nebylo, ve 2 měsíci sjížděli na raftu jakousi řeku na Slovensku, ve 3. lezla po skalách kdesi v Alpách a to všechno proto, že se příroda zbláznila a ona měla uplně normální menstruaci až doteďka. Teď ji začalo být špatně (jakoby od žlučníku :-)) ), běhala po všech možných i nemožných vyšetřeních a jednoho pana doktora napadlo ji udělat těhotenské testy - i přes její protesty, že to přece není možné, protože přece byla umělém oplodnění … No možné to bylo a je … holt jich bude v rodině 6.
Držím palce a hlavu vzhůru, ono se to určitě podaří, až na to bude ta „správná“ chvilka.

 
Anonymní  16.12.02 12:16

Ahoj Simono,
nejdříve jen krátce můj problém. Já jsem teoreticky zdravá (přestože před menstruací 14 dnů špiním), přesto mně nikdo nevyšetřoval, jakmile zjistili, že můj manžel nemá téměř žádné živé a pohyblivé spermie v ejakulátu. V říjnu 2001 jsme podstoupili UCSI, bezúspěšně. Léčili jsme se v Fertimedu v Olomouci. Chceme ale také změnit zařízení, protože se nám ve Fertimedu moc nelíbilo. Já vím, že nemohou nikoho litovat, ale mně se přesto jejich přístup nezdál moc dobrý. Ale je to možná můj subjektivní názor. Pro příště (což doufáme bude v průběhu roku 2003) chceme jít do Unica Brno. Ty nám doporučil můj gynekolog. Ale k Heliosu, ležele se mnou ve Fertimedu holka, která byla 6× v Heliosu na IVF neúspěšná a moc je tedy nechválila. Stejný dotaz na Brno jsem ale už dávala tady já před časem a někdo mi tehdy haněl Repromedu a chválil Fertimed. Takže je to opravdu velmi subjektivní a záleží na náhodě, zda se to podaří nebo ne.
Přeju Ti hodně úspěchů.
 Kamila

 
Anonymní  17.01.03 14:00

Ahojky Kamilo pěkný dopis napsala,taky se nám nedaří otěhotnět,manžel má málo pohyblivé spermie,chystáme se do Brna ,máš nějaké zkušenosti.Napiš mi n amůj email martinpriki@cen­trum.cz
hodně věcí by mně zajímalo ,máme s manželem 27,3 roky zkoušíme dítě a nic,měj se martina

 
Anonymní  19.05.03 21:31

Ahoj Simono, jak tak čtu tvůj příběh tak se velmi podobá tomu mému. Ale píši ti hlavně proto, že ti chci poradit, také jsem byla celkem nešťastná a měla všeho plné zuby, ale našla jsem teď super doktora, je perfektní, působí na klinice unica (www.unica.cz), je to tam super, bezvadný přístup a prý velká úspěšnost. Na konci června jdu na svoje první umělé oplodnění. Můj příběh je jednoduchý, před dvěma lety jsem spontánně otěhotněla a potratila, od té doby nic. Nakonec mi přišli na to, že se mi netvoří vajíčka, takže od 27. května začínám chodit na injekce pro tvorbu vajíček a jsem moc zvědavá jak to dopadne. Ale pokud ti můžu doporučit, tak ta Unica je skvělá, chodím tam i s manželem, doktor se chová velice dobře, o všem nás informuje. Jmenuje se Malý, zkus kouknout na jejich stránky a uvidíš, ale já jsem opravdu spokojená, a to jsem chodila i do Heliosu, i do Gynlinu na Koliště, na všechny známější gynekologie, ale tohle mě velice příjemně překvapilo.
Každopádně Simčo tě chci taky trošku povzbudit, nebuď smutná, jsi hodně mladá a vše má svůj čas, buď v pohodě a v klidu a uvidíš, že to přijde. Kdyby sis o tom chtěla popovídat, tak jsem taky z Brna, tak se ozvi, budu moc ráda. Mám jít poprvé a jsem tak trošku vyděšená z toho co mě čeká. Tak neváhej a napiš na adresu caleta@seznam.cz. Budu moc ráda, ozvi se. Jinak je mi 25 let, pracuji v bance a ráda poznám nového člověka.
Měj se moc a moc hezky a určitě napiš.
Ahoj Eva

 
Anonymní  11.07.03 13:58

Ahoj Simčo,
pokud můžu doporučit zkus Unicu v Brne.Já sama jsem tam nebyla ale moje kamaradka Alenka podstoupila dvakrat pokus v Olomouci.Pro­zivala jsem to sni a kdyz ji napodruhe sdelile zemusi mit darovan avajicka zkusila posledni cyklus v Unice a je ted uz 1é týden tehotna. Ja jsem to sníé velmi prozivala a vim jak je to psychicky narocne ale tam to vyslo.Hodne stesti at se Vam
to podari napoprve.Marcela

 
Anonymní  25.07.03 08:57

Milá Sisi,
moje kamaradka se take jmenuje Simona ale rikam ji Sisi (to jen na vysvetlenou) - chci Ti jenom rict, ze Ti drzim vsechny palce ktere mam a verim, ze i Vam to dobre dopadne, jsem na tom podobne, spis hure, cekam na mimi uz nekolik dlouhych let a je mi 34 taky mam tohle vsechno za sebou a kdyz jsem objevila tyhle web. stranky, tak jsem nabrala dalsi sily do zivota, protoze clanky zde jsou opravdu velice zajimave az se nekdy clovek divi, co jineho ho mohlo jeste potkat. Takze verim, ze vsechno dobre dopadne a dej vedet, jak pokracujete, psala jsi ze na jare to zase zkusite, ja psala clanek tento tyden, takze jsem jakoby prvnicka na techto strankach.....zatim ahoj a slunicko ve tvari po cely den preje
 Lenka

 
Anonymní  12.08.03 21:32

Ahoj holky,
děkuji všem za psychickou pomoc. Dlouho jsem se neozvala, protože jsem skoro vypustila z hlavy to, že nemůžu být těhotná.
Z Heliosu jsem přešla na Obilňák. Slyšela jsem na Obilňák samou chválu, tak to teď zkouším tam.Podle prvních výsledků nám řekli, že normální cestou to bude horší. Ale zázraky se dějí. Na dalším IVF jsem zatím nebyla. Možná půjdu na podzim. S manželem jsme si pořídili pejska. Tak uvidíme jak se to bude vyvíjet. Je to fenečka a čekala jsem na ni celý2 měsíce než jsem si pro ni jela. Teď ji máme už 2,5 měsíce doma a můžu říct, že je to moje miminko. Taky je to vidět. Pořídila jsem si ji proto, protože moje kamarádka nemohla přijít do jiného stavu. Řekli jí, že když zůstane s manželem tak nebudou mít nikdy děti. No a ona to tedy vzdala a koupila si pejska, a buch je těhotná. Koncem září bude rodit. Prožívám to s ní, protože každý den se vidíme při venčení psa.Jinka zatím nic novýho. Polepším se a ozvu se brzy.
Děkuji moc za příspěvky.
Simona „Sisi“

Vložit nový komentář