Zasloužilé maminy 21 - Matka v druhém pokusu

LinkaK  Vydáno: 10.04.07

Po týdenním marodění mých zlatíček se cítím vyšťavená jako citron do čaje. Nu což, jako jediný zdravý člen rodiny nemám moc na výběr. Naštěstí se zdravotní stav obou rapidně zlepšil, i když rekonvalescenci vidím ještě tak na týden.

Všechno to starání mi ale přineslo určité poznání. Moje dcera mi věří. Hodně věří. Když měla chudák od smrkání celý nos do červena a my museli znovu zprovoznit odsávačku, nebojovala. Protestovala velmi halasně, ale nekopala a netrhala s sebou. Příjemné jí to jistojistě není. Popsala jsem jí, co a proč budeme dělat, zkoušela se tomu vyhnout, ale pod mírným nátlakem jsem s ní mohla dělat, co se mi zachtělo. Stejně tak i s mým experimentem s kapkami na kašel. Vzala je kvůli mámě na milost, i když se z nich hned v zápětí chudák celá poblinkala.

S údivem jsem sledovala, jak zabralo moje chování a vysvětlování od prvního dne, co byla na světě. Má zlatou povahu. Je to klidné dítě, o tom žádná. Ale má pocit, že svět je tady pro ni a jen tak jí neublíží. Důvěřuje mi, že i když má bebí, že jí nakonec máma, nebo někdo jiný, pomůže. Vzpomínám, jak jsme takhle spolu bojovaly s prdíky. Někde v ní ten pocit důvěry i přes počáteční nepohodlí je.

Víte, jaký to byl pohled pro bohy, když tátovi usnula v náručí skoro ve stejné poloze, jako se kdysi nosila v šátku? Hned jsem pohotově situaci vyfotila a spolu s tátou jsme na ni s úžasem hleděli. Táta dostal taky zabrat a mezi námi děvčaty, poprvé nemarodil na 100% jak chlapi umí, ale bral si noční vstávání k Evince. Moc mi pomohl, i když mu samotnému nebylo dobře.

Tutéž péči bych chtěla dát i svému druhému dítku. Mluvit s ním, věnovat se mu. Mít na něj čas i ohled. Chovat jej v šátku a být co nejvíc v jeho blízkosti. Sem tam jsem ale na pochybách, jestli právě tohle zvládnu, když už jedno dítě hodné pozornosti vedle sebe mám. Taky vidím, že toliko nestíhám mluvit na svoje bříško. Nedokážu vnímat tvorečka uvnitř v každou jeho minutu pohybu a života. Ba naopak mě někdy svými rotacemi musí upozornit ono mě, že je tady a že si zaslouží pohlazení.

Roli matky jedináčka mám sice zvládnutou, ale tři měsíce před termínem zažívám obdobné pocity jako s Evinkou. Dokážu se o toho tvorečka postarat aspoň tak, jako o ni? Budu dobrá matka i pro dvě děti? Nebudu jedno na úkor druhého protěžovat? Těch otázek a nejistot kolem výchovy mám opravdu hodně.

Ještě že existuje Matějček. Tohoto pana profesora si nesmírně vážím a cením a jakákoli jeho kniha z oblasti dětské psychologie mě nadchne. Znovu se začítám do prvních kapitol jeho knihy, která mě provází Evčiným životem. Přemýšlím, jak zvládnu ty první měsíce, kdy mě tak malé miminko moc nebere. Táta i já se na miminko těšíme, často pozorujeme jak se mi samovolně vlní pupík.

Kulíšek zatím utěšeně roste. Má určitě něco přes kilogram. Začíná si regulovat svoji tělesnou teplotu i oběh krve. Pěkně mi v narostlo břicho, začínám se často budit, inu matka příroda si se mnou opět dělá, co chce a připravuje mne na to, že po porodu se nějaký čas celou noc určitě nevyspím. Ve čtvrtek mě čeká další kontrola, asi se mě tam začnou dotazovat na nástup na mateřskou. Šest týdnů do porodu se blíží. Zatím mám před sebou ještě nějakých 80 dnů, než ze mne bude skutečná zasloužilá mamina.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Maka
Závislačka 2857 příspěvků 11.04.07 08:40

ahoj  

jen musím reagovat:o) Je to moc krásně napsané a jsem si téměř stoporocentně jistá, že budeš nejskvělejší mámou i druhému kulíškovi:o)    Já si to taky nedovedla představit, tak ymě malá miminka moc neberou, taky jsem u obou synu bojovala s prdíky, ale ta chvíle kdy se na tebe tvůj brouček poprvé usměje na to se zapomenout nedá a jen za ten úsměv to všechno stojí.....
Děti jsou tvárné a přizpůsobivé, náš prvorozený je hotový svéráz a nošení v šátku ho moc nebralo a zpočátku jakýkoli tělesný kontakt odmítal. Matýsek je zlatíčko už od narození, klidný, usměvavý, miluje kontakt s lidmi, když ho někdo nosí v šátku, je to ten nejpokojenější tvoreček.....  
Miluju je oba dva stejně, byť se mi někdy zdá že mám radši toho a za chvilku zase toho… občas jak na váhách,  ale pevně věřím že jsounaprosto vyvážené:o)
Hodně sil do konce těhu a žádné proklaté nemoce:o(  My jsme momentálně tři marodi… taťka předaleko, takže vím o jakém "vyšťavení mluvíš…
Markéta
Michal 2r2m
Matěj 4m

 
tynda
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 11.04.07 12:37

Ahoj Linko,
to zvládneš!!!
Když jsem byla těhotná podruhé,tak jsem měla také obavy,jak se budu věnovat dvěma dětem.A jde to.Má to i výhody,že najednou jsem viděla,že můj jediný netrpělivý chlapeček se naučil počkat, když máma prostě hned nemůže (a nic se nestalo),naučil se ,že mu nejsem 100% k dispozici,kdy si vzpomene, a taky se rozhodně stal samostatnějším­.Naučil se pomáhat (podal plínku,krém),naučil se dělit…
Pamatuji si,že příchod z porodnice a následující šestinedělí jsem docela „lítala“,ale časem se to samo „u:,–(ilo“ a dnes mi to vůbec nepřipadne.Taky,jak holky poporostou, (spíš ta menší), zjistíš,že jsou parťačky.Že si spolu pohrají, taky poškádlí,ale budou mít jedna druhou.Když vidím ty svoje dva rošťáky,tak bych neměnila.Moje rozhodnutí mít druhé dítě patří k jednomu z nejlepších v mém životě.
Teď se snažím skloubit předškoláka,který už má svoje povinnosti, a turbodvouročá­ka.A jde to - dvouročák taky někdy spí:-)(naštěstí), začíná zkoušet kreslení a hlavně, starší brácha ho hodně táhne dopředu.A starší je zase samostatnější - úkol vysvětlím a on pracuje sám.Když nevím,zeptá se.
A láska?Tak té budeš mít dost i pro miminko!Mateřské srdíčko,jak jsem zjistila,je bezedné…
Pdruhé jsem se taky až tak moc netěšila na mimi období.A když přišlo,byla jsem zaskočena až tím,jak si ho hrozně užívám.Strachy,co jsem měla jako prvorodička, jsem neměla!Prostě většina věcí mě nezaskočila jako poprvé- kojení,koliky,no­ci,nemoci- všechno jsem si představovala,jak to bude náročné a ono to bylo krásné. Tak můžeš opravdu jenom těšit…
Přeji Ti,hezký třetí trimestr:-) a zdravou rodinku!
Tynda a kluci

PS:Nás se ty nemoci drží už přes měsíc,uf.

 
katulinek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 11.04.07 21:57

Linko, budeš super máma! Taky jsem se bála a pak jsem zjistila, že to druhé dítě zkrátka nikdy nedostane tolik pozornosti jako první, že prostě některé věci jsou tu jen pro toho prvorozeného a že to tak má být. Přece druhorozený  má něco, co ten první nikdy nepozná. Štěpán je daleko pohodovější, spoustu věcí neřeší, svět ho tolik neleká, protože tu má ještě jiného průvodce než rodiče - Elišku. Už teď vidím, že je mezi nimi něco, jakési neviditelné pouto, co je oba obohacuje, a Eliška na to musela dva a půl roku čekat. 
Jo a třeba v šátku byl Štěpa daleko víc než Eliška. Když jsme doma s Elou něco dělali, nebo šli do lesa, bylo to pohodlnější.
Připadám si trošku divně, protože co se týče třetího miminka, neřeším zatím takové zá:,–(ní otázky jako jestli mu dokážu dát dost lásky. To jsem řešila přesně jako Linka při druhém těhu. Jakožto matka dvou dětí tuším, že dokážu; že srdce maminky nemusí lásku dělit a ukrajovat při každém dalším přírůstku, prostě jen to svoje srdce trochu „zvětší“. Řeším spíš to, co udělám až manžel  bude na služebce a některé z dětí bude mít čtyřicítky. Jak budu děti rozvážet do školek, kroužků, rehabilitací (i když třeba se nám Vojtovka dotřetice vyhne:)), a tak. No, mám do října čas to nějak vymyslet:) Pak začne hukot…
A propos, na Matějčka taky nedám dopustit, a taky na Jirinu Prekopovou. V přehršli různých amerických bestsellerů o výchově, se stejně většinou vrátím k české klasice.
Pa Katka a spol.  

 
LinkaK
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 12.04.07 10:36

JO jo holky je to tak, lásky je plno. Ale zrovna v poslední době mám štěstí na stestky různých lidí, že rodiče měli rádi spíš toho druhého…

Já sama jsem nic takového nepozorovala, ale brácha si myslel dlouho, že já jsem u nich ta protěžovanější. Kdo ví, třeba jen víc umím je pochopit a domluvit se s nimi. Třeba jsem jen tolerantnější.

Jen bych nechtěla, aby tenhle pocit musely zažít moje děti. Znáte to, příklady u rodičů vaši vlastní výchovu neskonale ovlivňují. Kolik stejných vět jako moji " nemožní rodiče" už jsem stihla pronést se ani neptejte. :D::Dd

Vložit nový komentář