Zasloužilé maminy 24 - V růžové

LinkaK  Vydáno: 03.05.07

Tak další kontrola je za mnou. Definitivně vím, že růžové oblečky a sukýnky zůstanou po minulém víkendu na svém místě v nové komodě. Zbývá doladit pár drobností jako například sbalit poro tašku a nebo dochystat postýlku a nebo vybrat jméno pro malinkou.

Víkend jsem strávila opravdu pracovně. Byl prodloužený a prima, protože náš táta si vzal jeden den dovču. Vyvezl nás na výlet. Auto moje břicho opět nevzalo na milost a po půl hodině jízdy mi nezbývalo než zhluboka dýchat u otevřeného okýnka. Na výletování jsme si naštěstí vybrali krásný teplý den. Ten další už foukalo studeně.

Na balkoně se mi zaskvěl nový sušák na prádlo a na něm se bílila čerstvě opraná bodýčka. Zásah sluníčka jim hodně pomohl. Evinčino značení zmizelo. Evinka se se mnou hrabošila ve všech těch věcičkách a mě připadla najednou nějaká veliká. Dokonce jsem zavčas zabránila jejímu pokusu znárodnit jedny kalhoty s kytičkami pro její panenku.

Pozoruju sama sebe a vidím, že mě začínají ovládat hormony. Často mi dochází trpělivost. Budím se několikrát v noci a poslouchám, zda je všude klid. Na provázku za sebou bych už mohla tahat záchod. Ale dneska mám ze všeho o kapku lepší náladu. Zvykám si oslovovat bříško oslovením „Moje holčičko." Evince už omílám, že bude mít sestřičku. Ale to těšení není stejné jako poprvé.

Druhý pokus mi vychází ve všem líp. Na druhý pokus se mi povedl i řidičák. Snad i porod napodruhé bude mnohem snazší a příjemnější. Jenže těšení není tak čisté jako s Evinkou. Už vím, do čeho jdu, a mám celkem oprávněnou obavu, že ta druhá holčička bude opět unikát a bude se chovat zcela jinak. Jak pronesla nedávno moje kamarádka, náš táta holky umí. Věřím, že i tahle se mu povedla.

Malinká zatím utěšeně roste. Má 1670 g. Na třicátý druhý týden akorát. Vývojově je vpořádku a hoví si hlavičkou dolů. Na rukou mu rostou nehtíky. Snad se mi narodí i s vláskama. Bobinu bude mít určitě. Viděla jsem ji na vlastní kukadla.

Trochu si musím postěžovat na křeče a bolesti v zádech. Křeče v nohou jsem úspěšně zvládla s hořčíkem, ale ty záda. Pomohl odpočinek a teplo, ale mám takový divný pocit, že si mě někdo tam nahoře kontroluje a nenechá mě blbnout. Když se začnu namáhat trochu víc, šup tam bolest v zádech, abych zpomalila tempo.

Mám na všechny čtenářka jednu malou prosbu. Poraďte prosím. Má smysl teď si v hlavě promýšlet nějaký rytmus pro obě děti a nebo se to nějak samo vykrystalizuje? Dělám si trochu starosti…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
tynda
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 03.05.07 22:29

Ahoj Linko,
hlásím se jako první věrná čitatelka a odepisovatelka:-)
Až jsem si zavzpomínala,jak jsem před dvěma roky taky věšela ty pidivěcičky na balkoně…zase v modré.A říkala si,jak to bude…jak to zvládnu..jestli naplánuji.A ono to šlo - porod - nesrovnatelně lepší,rychlej­ší,nějak míň bolel,nebo spíš ani moc nebolel-dokonce dnes můžu říct,že jsem si ho i „užila“.I když před ním,kdyý mi to někdo říkal,tak jsem si klepala na čelo.
A všechno probíhalo jinak - nenaplánovatelně jinak.Pro mě pohodověji.Jak šestinedělí,tak sžití se s miminkem.  

Musím se tedy přiznat,že ze začátku jsem se učila skloubit dvě děti - nastaly situace,kdy jedno, ač s nelibostí,tak muselo čekat.Že jsem nekonečné hromady mimprádla žehlila s malým v sedačce -v jedné ruce žehlička,v druhé houpala dítě.že nastaly situace,kdy jsem s dítětem přisátým u prsu dělala pití, mazala chleba,obědvala…ale teď až zamačkávám slzu,že je to za mnou.  

Zvládneš to, uvidíš!!!  

PS:K ódě na chlapa jsem se nepřipojila - jak si ho moc pochválím,tak toho lituji a když si postěžuji,tak si zase říkám,že si to nezasloužil)))    

Tynda a kluci

 
emitom
Zasloužilá kecalka 562 příspěvků 04.05.07 00:07

Linko, já taky přemýšlím jak co bude, jak skloubíme dvě věci.. ale zvolila jsem taktiku: vyčkat. Prostě, ono to nějak dopadne, dvě děti není zase až tak moc a já nejsem žádný neschopa a lenoch, takže to určitě nějak zvládnu. Čekám ty první týdny hektické, třeba budu příjemně překvapená. A v září pošupajdí Michi do školky, takže mi doma zase zůstane „jen“ jedno dítě.
Ty fakt už pereš? my jen máme připravené pytle, teď peru zimní věci, ukládám do krabic, tak pidioblečeníčko musí počkat.
Naše Veru se konečně taky uráčila otočit se hlavičkou dolů, včera ji pan doktor odhalil. Vím přesně kdy se jí to povedlo-minulou sobotu v noci bylo velké stěhování národů, až jsem čekala, že mi uteče, mlela se tam příšerně.
O tom volném dni jsem nachodila 20km, docela jsem se bála jak dopadnu druhý den na kontrole u Dr. Kupodivu mi to jen prospělo, cítím se mnohem líp, pohodovějc.
Ad hormony: já si teď naopak připadám klidnější, vyrovnanější. Možná je to i tím, že Míša je fakt už docela „spolehlivá“ - dá se to tak říct? nemusím jí pořád připomínat, že nesmí seskočit z chodníku, že se poleje, že spadne.. prostě dost už toho dělá sama automaticky. A fakt mi moc pomáhá, zbytečně mě nenechá ohýbat, podává prádlo při věšení, když mi něco upadne, sama to podá, bez říkání. A kupodivu má nevztekací období. Čekám, že až doneseme domů mimčo, Michi taky bude tvrdit, že je miminko.. ale to nějak zvládneme..
Přeji dobrou noc, vyspěte se tak jak vás jen bříška nechají.. já už spím vsedě, jinak mi to moc nejde..

 
Diblik
Kecalka 468 příspěvků 04.05.07 09:53

Ahoj!

Urcite neplanuj zadny harmonogram, ono se to nejak vytribi. Ja jsem mela sileny i druhy porod, nakonec ukonceny cisarem, potom jsem jeste mesic jezdila do porodnice s bolestivymi hematomy na brise. Maly byl lenoch na kojeni, slo to dost ztuha. Nastesti pomohl tatka, babicka a i mala pochopila, ze mama potrebuje podporu a byla uplne v pohode.  Po sestinedeli se vse uklidnilo, ja se dala do kupy, Matej byl hodne mimko a tak jsme si to vsichni uzivali a na to co bylo predtim jsem se snazila co nejrychleji zapomenout.

Jen ti ted zavidim to prani pidi vecicek, to me vzdycky chyti za srdicko, protoze se vzpomenu, jake male uzlicky jsme doma meli…

Tak hlavne at jste v pohode!

Diblik

 
katulinek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 04.05.07 18:47

Ahojky!
Jen rychle se připojuju k názoru NEPLÁNOVAT. Fakt to nějak půjde a u nás to šlo nějak samo a přirozeně. Není to občas sranda, ale jde to a v mnohém je to přirozenější než s jedním, kdy ženská má často pocit, že se miminku musí neustále věnovat, dávat mu podněty a tak. Jen jedno radím, jak jen to půjde, snaž se dělat si pravidelně čas jen pro Evičku a pro sebe. My jsme to trošku zanedbali a teď to doháníme. Ty starší to fakt potřebují. Stačí aspoň hodinka týdně - malý výlet, cukrárna, divadlo… cokoli ale jen vy dvě. S taťkou určitě bude spoustu času, ale potřebuje pořád pocit, že Tě občas může mít sobecky jen pro sebe. Tyhle chvilky se určitě vyplatí, vidím to na Elišce.
Pa Katka a spol.

 
LinkaK
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 04.05.07 19:48

Děkuju zatím moc moc za postřehy. Objevuju v nich spoustu maličkostí, které mě prozatím ani nenapadly.

Inspirujete mě k dalšímu deníčku. Moc děkuji.

Vložit nový komentář