Zasloužilé maminy 37 - Jak se klubou draci :)

Lesina  Vydáno: 16.08.07

I když v našem případě spíš dračice… Máme doma prťavou minidračici III a to mě vede k tomu, abych se ohlédla zpátky a pokusila se ze vzpomínek vydolovat, jak to vlastně s tím jejich líhnutím bylo. Jako první mě pokaždé naplní obrovská vděčnost, že jsou všechny tři dračice v pořádku - to není samozřejmé a jsme za to vděční. A jako druhý pocit mě pokaždé naplní škodolibost osudu, které si vzalo k srdci moji často proklamovanou hlášku - a to, že raději tři kluky než dvě holky.

Jojo, jak já se těšila, že budu stříhat našeho chlapečka (chlapečky) strojkem nakrátko :o Jojo a jakou jsem měla radost, když první slůvko naší Ady bylo Aaa-to! (auto) - měla jsem tak stále alespoň naději, že to bude taková ta klučičí holka, která mě nebude moc trápit bárbínama… Ovšem jen co pobrala rozumu, vypukla u ní vášeň - ba nebojím se to nazvat úchylkou - pro růžovou barvu - a aby mě osud popíchl ještě víc, bylo její největší přání k loňským vánocům dostat růžového trabanta… A přesně v té době začala vášeň pro růžovou projevovat i Pepi… Myslím že přesně v té době jsem definitivně rezignovala a připustila si, že i třetí dráčátko, které se nám v té době ohlásilo, bude nejspíš holčička - a najednou mi to bylo docela jedno… Naopak, na třetí princeznu jsem se těšila.

Ne, nevěděli jsme, co to bude ani jednou. :) Opravdu. Jen nám to nikdo nevěří :)

A jak se vlastně dráčata vyklubala?

Objektivně vzato to byly celkem snadné, rychlé a bezproblémové porody - subjektivně vzato to byl hnus tečkovaný a sama nechápu, proč jsem do toho šla opakovaně. Nejtěžší a nejhorší to bylo napoprvé, ale tak nějak jsem to snášela nejlíp…
Adě se na svět nechtělo ani dost málo (nu, kdo by se jí divil) a protože jsem měla nastudovanou teorii a protože jsem nevěřila, že budu přenášet, spolehla jsem se na první termín podle MS a někdy kolem 20.8.2003 jsem poprvé naklusala do porodnice na monitor - a od té doby jsem celkem pravidelně slýchala, že nic nenasvědčuje blížícímu se porodu… (Jak jen já tu větu nenávidím!!!!) Nejprve jsem chodila jednou týdně a kořenila jsem si to občasným pobytem v porodnici přes noc, protože Adě tlouklo srdíčko příliš rychle - jak by také ne, vzteklá umí být pěkně :o Stačilo vždy počkat na dobu, kdy spala a záznam byl hned v pořádku - jenže to jsem už byla vždycky zavřená přes noc na JIPce… Mezi maminama s opravdovými obtížemi jsem se cítila lehce nepatřičně - ony měly většinou problém donosit, já tam se svým velebřichem, slíbeným čtyřkilátkem a diagnózou nicnenasvědču­jeblížícimuse­porodu působila zvláštně… Dva týdny po prvním termínu přišel i druhý, počítaný podle ultrazvuku - a joj… u mě žádná změna - stále nic nenasvědčovalo ničemu. Nepomohly zátěžové testy, dlouhé procházky a ani doporučený nechráněný sex… Uplynuly skoro další dva týdny… A já byla přijatá k porodu s tím, že stále nicnenasvědču­jeblížícímuse­porodu… Lékaři začali vyhánět miminko a nakonec se 25.9.2003 zadařilo - po více než 24 hodinách, třech vyvolávacích tabletách, kapačce oxytocinu a nepohodlné noci strávené ve vedru (pamatujete léto 2003? Tři měsíce veder!) na porodním lůžku mi něco luplo v břiše a odtekla plodová voda - jak já v duchu jásala, že snad je to konečně tu!!!! A bylo. Bolelo to fakt šíleně, nadávala jsem celkem kvalitně a manžel se se mnou trápil s vědomím, že mi neumí pomoci… Za tři hodiny byla Ada na světě a já se v duchu ptala, kde je to obrovské štěstí, osvícení a souznění matky s dítětem? Když jsem se na ni dívala, zdála se mi celkem ošklivá, cizí a neznámá… Tatínek si ji podepsal - jen zapomněl na koncovku -ová :) Pak nás ponechali na sále a já si chtěla umýt ruce - manžel mi pomohl vstát a já sebou málem sekla - a v tom mi došlo, že asi není všechno zrovna v nejlepším pořádku… Tím, že se tělo nijak nenachystalo, dostalo pěkně na frak… Trvalo pár dní, než přišel první nezapomenutelný moment mateřské lásky (je nepopsatelný… a tak krásně obyčejný), trvalo pár týdnů, než jsem se dala fyzicky do pořádku, trvalo pár měsíců, než jsme s Adou našly společnou řeč… A trvalo rok, než se nám do života ohlásila Pepi.

V těhotenství s Pepi jsem první termín tajila a doufala jsem, že se vylíhne ohleduplněji než její starší sestřička… Naštěstí jsem na to neměla moc času myslet, Ada nás proháněla, jak jen to batole v období vzdoru umí… Taky našim utekla naše háravá čuba, kterou hlídali a my s napětím čekali, kdo porodí dřív… Naštěstí se s tím nepárala jako já a porodila tři dny před svým termínem - a týden před mým prvním… Dva dny po druhém termínu (ano, opět téměř nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu - i když tak zoufale beznadějné to nebylo - přece jen tam nějaké pidi známky pokroku byly) mě začalo svědit celé tělo - to jsem už chodila do porodnice třikrát týdně - a pro jistotu brzy ráno - to aby se dráčátko nestihlo vzbudit a začít se vztekat… Noc na JIPce jsem se rozhodla pro tentokrát vynechat… Lékař ve středu usoudil, že svědění bude od špatných jaterních testů a že se na to v pátek podívá. Ve čtvrtek večer jsem se doma nabudila a totálně naštvala - na neustálého drbání jsem si sbalila tašku, nachystala Adě věci na tři dny a rozhodla se, že si jim tam v pátek sednu a nehnu se, dokud mi porod nevyvolají - v nějaký přirozený průběh jsem přestala věřit… Ovšem naše druhá dračice je srandistka - v jednu mi nesměle dala najevo, že se něco děje (a já se začala radovat, že mám aspoň jednou poslíčky), ve čtyři jsme odvezli Adu ke kamarádům za mých úvah zda je to ono nebo ne a v šest jsme se po monitoru propracovali na sál… To jsem už nadávala celkem dost a tatínek měl zhmožděné rameno od toho, jak jsem mu kroutila rukou… V 6:24 vykoukla Pepi a já měla šok - vypadala jako podvyživený hubený stažený králík… A moje první myšlenky byly - hurá, je to za mnou a proboha, co jsem to porodila????? Vůbec mě nezajímalo, zda je to holka nebo kluk, bylo mi to naprosto jedno… Ale ten šok a zděšení je ve mně stále - a porodní váha 4,5 kg mi v tom nijak nebrání… Mimochodem, Pepi je opravdu proti Adě drobínek - i když je na svůj věk lehce nadprůměrně veliká… Ze sálu jsem jela v sedě, vtipkujíc se sestrou a cítíc se lehce nepatřičně - mohla jsem jít docela dobře po vlastních, bylo mi totiž báječně!!!!

Když se ohlásilo třetí dráče, sháněla jsem zrovna toho růžového trabanta (měli jen oranžového :(, ale Adě to naštěstí až tak moc nevadilo…) a doma jsme řešili otázku, kam se přestěhujeme - nakonec to bylo docela dobrodružné, s // testem jsme rušili původně plánované bydlení (to je také dlouhý příběh…) a honem hledali něco jiného - bylo nám jasné, že se třemi dráčaty jsme pro banky naprosto pasé… Nebyl čas prožívat nevolnosti (ty pro mě byly novinkou) ani začínající křeče v hýžďových svalech (ty jsem měla až do porodu a je to pěkně nepříjemné - i protože to každého pobaví a nikdo vás nepolituje… Jo takové křeče v lýtkách, to je jiná, to zní seriózně) a ani naše rodiny neměly žádné podezření… Vlastně to nikdo nevěděl… Když se na to dívám dneska, cítím, že jsme pěkní cvoci… Ale nakonec všechno dobře dopadlo, my našli jiné bydlení, řekli o dráčeti rodičům a přestěhovali se… První termín jsme tentokrát pro jistotu neřekli vůvec nikomu a na dotazy kdy to bude jsme odpovídali, že v létě… Jen jsme si dělali legraci, že by se mohlo dráče vyklubat na naše výročí svatby… Bylo to sice zase po termínu a lékař mi vyhrožoval, že tentokrát určitě porodím dřív, ale jak šel čas tak zase nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu a my o výročním klubání vtipkovali stále častěji… Celý červenec u nás hlídali rodiče a kamarádi, abychom mohli kdykoli odjet do porodnice, ale nic, nic, nic…
Na poslední prohlídce mi můj lékař slíbil, že se za týden ještě určitě uvidíme, pak se zadíval do průkazky a opravil se, že se určitě neuvidíme… Že už patřím do porodnice… Oddalovala jsem to, co to šlo, ale stejně jsem se tomu nevyhnula… Takže zase monitory brzy ráno, aby se dráče nevzbudilo a nerozčílilo - i tentokrát jsem se snažila vyhnout JIPce :) A vyhnula, naštěstí… Monitory mi natáčeli v sedě (to, že je to možné, mi prozradila sestřička u příjmu při narození Pepi), což bylo neuvěřitelně příjemné a tím, že jsem tam bývala už o půl sedmé jsem chodila i na prohlídku bez čekání… Na poslední kontrole v porodnici mi lékař sdělil, že nepřenáším, protože v ČR se přenášet nenechává a porod do konce 42 tt je stále braný jako porod v termínu - a ani chudák netušil, jak blízko byl inzultaci z mé strany…
A konečně přišel předvečer našeho výročí… A nám utekla háravá psí slečna… To asi abychom si nemysleli, že ji uhlídáme. Sotva se vrátila (pochopitelně oslintaná za krkem, takže březí), sedla jsem k webu a pátrala co s tím… V jedenáct jsem se začala cítit prapodivně, po půl hodině jsem šla sbalit tašku a a zavolat kamaráda, že má přijet hlídat holky… Joj, jak moc se mi nechtělo jet do porodnice…
V jednu jsme odjeli, o půl třetí jsem konečně stihla vytoužený epidurál a ve tři jsem zjistila, že je to pěkně hnusné i s ním. Nicméně dokud fungoval, nadávala jsem jen v duchu a mezi tím jsme dovybírali jména pro miminko… Ve čtvrt na pět přestal účinkovat, půl páté jsem už nadávala polohlasem a ve třičvrtě hlasitě. To mi dali druhou dávku a já cedíc mezi zuby nepublikovatelné výrazy počítala minuty, kdy už zabere… Manžel mi sliboval, že opravdu už končíme a statečně si nechal drtit ruku… V 5:02 se bolest stala jen mírně nesnesitelnou a v 5:10 se vylíhlo třetí dráčátko za pokřiku PA: „teď netlačte!!!!" První pocit byl lehký údiv nad tím, jak snadno vylítla - celá najednou. A druhý pocit bylo pobavení nad tím, že je to zase princezna. V tom pobavení nebyl ani stín smutku nad tím, že opět nebudu stříhat chlapečka strojkem… A třetí pocit bylo to, že mít třetí dráče k sedmému výročí svatby je moc prima :)

Ela byla nejmenší a nejdelší (4,25 kg a 52 cm), ale nepřipadala mi tak, šok z její mrňavosti jsem neměla… Je tak stejná jako její sestry a současně tak jiná… Dívala se na nás už v pěti minutách - tou dobou jsme z holek viděli jen faldy kolem očí… Při jídle vydává stejné zvuky jako celá kančí rodinka a hlavičku zvedala hned v den narození…

Starší holky ji přijaly nadšeně a beze stopy žárlivosti a já jsem za to vděčná. Zdá se, že Ela začíná chytat jakýsi režim, což je moc fajn… A doma se pomalinku začínáme usazovat a dostávat do pravidelných kolejí… Snad nás ta naše dračí smečka nezničí, snad si příští léta prima užijeme a snad už opravdu končíme :) A já začínám pomalu spřádat sny o dovolené na horách se třemi dračími slečnami :)

L.

PS: Nechcete někdo štěně?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
LinkaK
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 16.08.07 18:31

Supr Lesi. Kdoby to byl řekl, že za sedm let toho tolik stihnete. Ale bohužel, štěně nechci.

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 16.08.07 19:00

Ahojka Lesi,  

musím se ti přiznat že tu tiše pláču a slzy se mi koulejí po tvářích jak hrachy. Na podlaze mi leze moje malé štěstí a já v tvém vyprávění vidím i kus našeho života. Máme přeci jen doma Kačenky dcerku ( Brala bych ještě jednu ;) a navíc vzpomínám na ten okamžik v mém šestinedělí kdy jsi mi nesměle hlásila že chceš vrátit Nanny, protože ji budete ptořebvoat v létě a mě to tak nedocházelo. Taky si vzpomínám na lapálie s vaším stěhováním do nového, ale nádherného domu, kde je plno prostoru pro všechny dráčata a pejsky. Už s emoc těším až se za vámi projdeme pro další štěně a já si ELu konečně pochovám.
Moc se opatrujte holky (i s tatínkem ;)  

Velchi s Aleškem - kterému bude za 12 dní už 8 měsíců!

 
Dana26
Echt Kelišová 9010 příspěvků 16.08.07 20:28

Lesi,moc pěkně napsané:-)).

A co máte za rasu?Psa totiž stále řešíme:-)

Dana

 
katulinek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 16.08.07 20:30

Moc prima počteníčko!
Jsme na tom podobně, já mám prvního skřítka 02/03, za dva měsíce by se měl vyklubat třetí:)… Ještě do včerejška to vypadalo, že prvorozená Eliška bude v rodině patřit k menšině (pokud jde o rozdělení dle pohlaví), ale včerejší ultrazvuk ve 31.tt ukázal, že Tobiášek od minula (UTZ v 16.tt) někde ztratil pindíka :o Takže v měnšině bude druhorozený syn Štěpánek. Který mimichodem, byť stříhán strojkem nakrátko, rád vozí panenky v kočárku a vaří v nádobíčku kaštánkovou polívku. (Ale autíčka miluje taky). No, tak já se chystám o víkendu vytáhnout růžové věci po Elišce (které jsem nevytahovala při přípravě věcí pro mimi) a dovyprat je. A pak už jen vybrat hočičí jméno Jo, život je pný překvapení!
Katka a spol.

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 16.08.07 20:31

Nejsem Lesi ale Ahoj Dani ;)  Kačenka je kokřice jak lusk ;)
 Vechi

 
Dana26
Echt Kelišová 9010 příspěvků 16.08.07 20:44

Ahoj Velchi:-))Tak se zkusim domluvit s chlopem,ale kokr mi doma nechce projit

d.

 
noemmi
Kelišová 6968 příspěvků 16.08.07 21:00

Lesi odkad jste a jaká barva pejska? Ikdyž vy asi nevíte, co je zač otec, nebo? Mamce přejelo auto zlatou kokřici, takže zlatou neberem, ale kokra klidne :o) A kdy se mají narodit? Ikdyž ted si vzpomínám, že už asi má nějakou fenku zamluvenou…

Jo, a moc hezkej článek

 
Missorka  16.08.07 22:26

Lesi,
to je prostě skvěle napsané!!! K nikomu jinému na světe se tři holky nehodí líp než k vám… A třeba na ten strojek ještě v pubertě dojde :-)
Moc blahopřeju ještě jednou!
 Peta

 
kelinka
Kecalka 472 příspěvků 16.08.07 22:39

Ahoj Lesi,
moc krásný článek,přečtla jsem ho jedním dechem´.
S tim přenášením to máme stejně,jen nepřenášim tak dlouho.první dítko 7dní od posledního termínu a druhý 8dní.Narodila se ve čtvrtek a v pátek mě dr.posílal do nemocnice.Takže to stihla za 5minut 12.Já měla termín 12.4. a všichni mi říkali,že jako druhorodička to bude dřív.No,doktor toho názoru nebyl.Taky stejná diagnoza,a dokonce mi řekli,že na druhorodičku ma šílený nález.Byla jsem zavřená i v den termínu.Nakonec se malá narodila 20.4.,taky na naše výročí svatby,ale jen 4-letý.My to datum máme vůbec nějaký  začarovaný,ten den,ale o pár let dřív,udělal Lukášek svůj první samostatný krok.Takže v jeden den můžeme oslavovat 3×!!!

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 16.08.07 23:31

Ahoj Lesi,
tak jsme na tom podobně. První syn 2/1987, druhý syn 4/1988 třetí syn 6/1990-podotýkám v té době o určení pohlaví, jsme si mohli nechat jen zdát- to vše jsme stihli do čtyř let po svatbě. No a vždy jsem si říkala, že si stejně ještě jedno mrně pořídím až pánové odrostou, tak se také stalo bylo mi 33 a kousek a já si začala připadat doma sama, pánové se sebrali šli na kolo, hrát fotbal apod.  a navíc sousedka vedle měla čerstvé mimi (po dvou synech dceru) a hormony byly šílené. Tak se stalo, že za částečného protestu taťky (ale jen malého), jsem si pro:,–(ila mimi. Byli jsme pro všechny „divní“- na dnešní dobu čtvrté dítě (anebo nás brali „tak když se stalo, tak jste si to nechali, že“, nikdo nepřipouštěl, možnost, že se jedná o chtěné těhu). Po celou doby jsme se nedozvěděli, co to bude ( a to byl tak pan primář Mantič zvědavý- měl totiž v té době tři syny ve stejném věku jako my).Prostě to schovávala a tajila do poslední vteřiny. Tu radost a euforku snad nemusím nikomu popisovat, když jsem se dozvěděla, že je to „baba“. Má slova jak mi to PA sdělila byla „no určitě, tomu nevěřím“, tak se všichni přítomní pobavili. Byla to paráda, nádhera, prostě nepopsatelné kluci měli 15,14 a 12 let, když se Elinka narodila, po celou dobu těhu byli pozorní, studovali knihy, časopisy aby věděli co mimčo v břiše dělá, jak roste a co už umí. Teď bráchové 20,19 a 17 naše „ředitelka zeměkoule“ s nimi cvičí, komanduje je a jejich kamarádi jsou i její kamarádi.
Tím ti chci naznačit, že i zázraky se dějí :-). A slova „a co když to bude zase kluk“ mě nechávaly v klidu, má odpověď byla " no tak bude, stejně to bude jako jedináček mezi samými dospěláky" a je to v podstatě pravda. A největší sranda byla  ve školce, když se učitelka nemohla počtu bráchů dobrat a nevěřila, že jsou tři, anebo když 5-6 leté holčiny , když si hrály venku, nechápaly, že má Ela tak velké bráchy. Je to super, mít prcka po tolika letech, je to veliké zpestření a osvěžení pro celou rodinu.
Měj se moc krásně a ať holčinky rostou a jsou zdravé a tobě pevné nervy (vím o čem mluvím), puberta 3× v jednu dobu- se zdála být nekonečná a prášky na ni nejsou:-).

 
Jirina
Extra třída :D 12291 příspěvků 17.08.07 08:24

Ahoj Lesi,

už pár dní vyhlížím deníček na podobné téma - a nezklamala jsi :o)) a moc krásně jsi to napsala.

Pobaveně jsem si přečetla o tvém přenášení, protože já jsem na tom byla přesně opačně - ani jedno dítko jsem nedonosila. Jíra je v 35, Hanička v 37. týdnu. Ovšem se syndromem nicnenasvědču­jícímblížícímu­seporodu jsem na tom byla obdobně, slyšela jsem to den před Jíry narozením a najednou lup, odtekla plodovka a bylo to, velké překvápko, protože jsme čekali holčičku :o) S Haničkou jsem dochodila o dva týdny dál, ve čtvrtek mi doktor říkal v poradně, že se za týden 100% uvidíme, v neděli se Hanička narodila (zase lup, plodovka a bylo to) a v ten čtvrtek jsme se skutečně viděli, psal mi propouštěcí zprávu :o)))

Chtěla jsem se zeptat už několikrát, jak se oficiálně jmenuje Pepi? Josefa, Josefína nebo úplně jinak? Že máte v rodině méně obvyklá jména, to už o tobě vím :o))

Jinak moji draci jsou 14 měsíců po sobě (9/2002 a 11/2003) ale že by rok na to následoval třetí, to už si fakt neumím představit :o)) jen snad v případě, že by Hanička byla taky kluk, já jsem zase vždycky chtěla jen holčičky, máme oboje a jsem nadmíru spokojená :o) ale toho třetího bych už fakt fyzicky nezvládla (taky už nejsem nejmladší, no).
Jaký vy máte rozestup počítáno v měsících?

Tak se mějte moc krásně a piš dál, moc krásně se to čte.

Jiřina
s Jírou (brzy 5) a Haničkou (v listopadu 4) - nemůžu si nepovzdechnout „totoletí“

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 17.08.07 12:14

Dani, třeba naše ELiška vůbec nevypadá jako Kokr ;) ;) záleží  kdo je táta ;) kukni k nám na stránky

 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 17.08.07 12:32

Eli má tátu labradora a mámu kokřici - a je neuvěřitelně hebká a sametová. Jinak je podobná na Katku, ale tu srst má opravdu jako hedvábí…
 L.

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 17.08.07 13:38

No to je fakt, myslela jsem to tak že fyzicky jako klasický kokr nevypadá ;) ale po Kačce má hodně, figuru, kukuč, štěkot :) barvu má hlavně po tátovi, srst má hebkou, ale někdy i drsnou, přijd ena to jaké je zrovna období v roce.. :) ale trvrdohlavá a lovivá je asi po kokrech taky.
A taky jsme k ní přišli docela náhodou, ale milujeme ji všichni, i tchýně co se původně bála psů. :D

Pejskům a dráčatům zdar ;)
Velchi a Alda

 
Šárka
Kecalka 418 příspěvků 17.08.07 14:27

Hele, kdy začnete pracovat na dalším „klukovi“ ?
Lze totiž předpokládat, že jako žena na mateřské dovolené budeš i nadále adminovat tyto stránky :-)
Jinak zdravím taťku, který to jako jediný chlap nebude mít se svými 4-mi dračicemi vůbec jednoduché :-) Šárka

 
miselline
Ukecaná baba ;) 1497 příspěvků 17.08.07 21:33

ale Petr má doma dračice 4 dvojnohé, jednu kočičí a jednu psí :) :) jestli se tedy nepletu ohledně číčy :)

Lesi…jak už jsem psala…tři holky jsou nádherný počet a třeba začnete srovnávat skooooore :)

papa

miselline+kačenka

 
Diblik
Kecalka 468 příspěvků 18.08.07 13:02

Lesi , taky si mylsim, ze tri hoky jsou prima, teda chtela bych je radeji nez tri kluky!!! Hlavne uzro budes mit obrovskou pomoc v domacnosti (do budoucna). V poctu deti se ti teda nemuzu a ani nebudu rovnat. Mame dve a na oba porody silene vzpominky, opravdu nebylo jiste, zda to vubec prezijeme. Cili jsem rada, za to co mam a vic stesti pokouset nebudueme!!! K tobe ale vzhlizem k jako opravdu zaslouzile mamine!!!!!!At se vam dari!!!!

Diblik

Vložit nový komentář