Zasloužilé maminy 41 - Jičín, město pohádky

LinkaK  Vydáno: 20.09.07

V neděli jsme uspořádali rodinný výlet. Mamka nasmažila řízky, táta nastudoval trasu a oba mi slibovali, že to bude bezva výlet. Cestou v autě Věrka spala, já jsem si pobrukovala od Majdy Výlet v talíři a naši se mezi sebou bavili. Slibovali mi parní vláček. Vůbec jsem nechápala, proč jedeme tak daleko.

Pak jsem uviděla nádraží, hopsala jsem si, abych tam už už byla. Viděla jsem tam různé vláčky. Dva vagonky lokálky, ale tu znám už od nás, a pak jsem viděla kouř. Ptala jsem se, co to kouří. A ke svému překvapení jsem uviděla tři vagonky, jako mám u svojí vláčkodráhy a vepředu byla mašinka. Kouřila a pouštěla páru. Uvnitř kabiny měla uhlí a spoustu páček a tam jsem se teda trochu bála. Raděj jsem šla za maminkou.

Pak jsme moc dlouho čekali, kolem nás projeli asi tři vlaky a byly moc blízko. Věrka o ničem nevěděla, ta byla v šátku u táty. Ale mamka mě vždycky vzala na ruky a říkala mi: „Neboj se a mávej!", ale já jsem se stejně vždycky lekla, když se ten obrovský stroj přiblížil. Z mostu mi ten motorák nepřipadá tak velký.

Pak jsem se lekla teda moc. To když se ozvala píšťala parního vláčku. My jsme jím nejeli. Ale dívali jsme se jak najednou zahvízdl, roztočila se mu kola, pustil páru ,od kol mu kouřilo taky a jel. Z okna mi mávali lidé a já jsem se smála. To byla zábava.

A pak najednou výlet končil, zase jsme nastoupili do auta, i když já jsem chtěla vláček ještě. Chvilku to trvalo než jsme zaparkovali a Věrka si dala svoje mléko, mě mamka nabídla banán. A pak jsme zase dlouho šli, chodník se mi líbil, byly v něm barevné kamínky a mě bavilo jít po takové čáře. A pak jsme uviděli stánky. Teda tam bylo lidí. To se mi nelíbilo vůbec. Nemám moc ráda, když je kolem mě spousta lidí.

Ale mamka s taťkou už mi ukazovali Rumcajze. Nejdřív jsem šla dělat bubliny. Byly o hodně větší než z mého bublifuku a nedaly se foukat. Mamka mi pomohla je udělat.

Pak jsem se šla párkrát projít po dřevěném mostíku a sklouznout na klouzačce. Pak mi táta říkal, že si jdeme zazvonit. Dívala jsem se nahoru, jak ty zvonky zvonili. Viděla jsem lodičky kolotoče, spoustu barevných věcí. A byla jsem z toho nějak unavená, že jsem na kolotoči jen tak seděla. Mamka naštěstí přišla na to, že mám hlad.

Táta uvařil moc dobré párky. Snědla jsem oba. A pak jsme si koupili trdelníky. A pak jsem chtěla jít na lodičky. Mamka mě tam vy:,–(ila, ale já jsem chtěla, aby mě houpal táta. Tomu to šlo až moc. Bála jsem se a táta mi pak vysvětloval, že když se bojím, tak mám volat stejně hlasitě jako doma večer, když chci aby přišel za mnou do pokojíku.

Jenže pak mě bolely nožičky, položila jsem si hlavu na mámino rameno a odpočívala jsem. Máma chtěla ještě něco nakupovat. Čekali jsme s Věrkou a s tátou v autě a to se mi moc líbilo, pouštěla jsem si písničky a hopsala jsem po sedadlech. Vůbec se mi nechtělo domů.

Měla jsem moc hezký den, fakt. A to jsem ještě zjistila, že pojedeme brzy samy s Věrkou a mámou za babičkou. Jak já se těším.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jedlicka
Nováček 1 příspěvek 21.09.07 15:10

ahoj, my teda byli v jíčíně taky, ale na to, že to mělo být město pohádky, jsme neviděli krom unaveného rumcajse nikoho… všude jen stánky, které děti moc nebavily… jeli jsme tam na odpoledne, ale opravdu krom uřvaného aerobicu, páru míst s dřevěnýma kostkama tam nebylo nic moc pro malé děti… den české televize - čekala jsem postavičky, které známe z obrazovky… ale dostalo se nám vysvětlení, že to bylo jen na dopoledne, že tam byl
Dejdar, my chtěli alespoň večerníčka, boba a bobka… jeli jsme domů pěkně zklamaný… pokud je to město pohádky, tak by se teda měli organizátoři příště víc snažit… stánky s kořením, medovinou, pivem a párkama jsou sice fajn, ale s pohádkou to teda nemá moc společného… nebo čteme jiné pohádky..

Vložit nový komentář