Zatím bez šťastného konce...

 Vydáno: 24.03.04

Už několik týdnů navštěvuji tyto stránky a myslím, že nastal čas svěřit se i se svým příběhem.

Už více než 4 roky se snažíme s manželem o miminko, ale zatím bez šťastného konce…

Začalo to ideálně, po devíti letech známosti velká svatba a hned po ní těhotenství (na první pokus a přirozeným způsobem!!). Bohužel jsme se z něj radovali místo devíti měsíců pouze devět týdnů. Z potratu jsem se vzpamatovávala asi půl roku. Následovalo dalších 10 měsíců usilovného snažení, ale bez výsledku, takže jsem z pochopitelných důvodů skončila v Centru asistované reprodukce. Je to už 3 roky, co jsem tam vstoupila poprvé.

Ale abych to trochu popostrčila dál: za tu dobu už máme za sebou dvakrát hormonální stimulaci (už nevím,jak se ty léky jmenovali) a „načasovaný“ styk, třikrát jsme se pokusili o IUI - opět neúspěšně a pak už nezbylo nic jiného než naplánování samotného IVF.
Před dvěmi lety jsme se o IVF pokusili poprvé - nestačily mi léky, nedošlo ani k transferu embryí. Půl roku potom druhý pokus - bohužel ani ten nevyšel, manžel měl velmi těžkou nehodu a skončil na JIPce, takže tento cyklus jsme nemohli zdárně dokončit a já svoje vajíčka nakonec darovala jiné „snažilce“ nebo snad na výzkumy (to se bohužel nedozvím).
Manžel se dal do kupy a za další rok jsme podstoupili další pokus. Tentokrát jsme ho dotáhli do konce, ale zase bez výsledku. Dodnes nemůžu pochopit, jak je možné, že jsem hned po svatbě otěhotněla normálně, když se to teď nevede ani s přispěním lékařů.
Trochu jsme si to „pojistili“ a podali jsme také žádost o adopci, víme, že bez dětí žít nechceme. Takže jestli budou vlastní nebo adoptované není zas až tak důležité.

Každopádně se nyní chystáme na další pokus, teď už tedy čtvrtý. Od neděle si píchám Puregon, a doufám a taky věřím, že tentokrát už to opravdu vyjde!!

Tyto řádky píšu pro ty, které to také jako já stále zkoušejí, ale zatím mají smůlu, aby věděly, že v tom nejsou sami, že je nás víc.
Ono nám to jednou vyjít musí!!!

Dadla

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  24.03.04 07:02

Ahoj Dadlo. Hrozně s tebou soucítím a obdivuji jak si silná a odvážná. Kde se v ženách bere tolik síly podstupovat znova a znova psychicky, časově a finančně náročné zákroky? Je to jako běh na dlouhou trať. Cíl je ještě daleko, ale my víme, že doběhnout stejně musíme ať už jakovítězové či „pouze“ jako zůčastnění. Mě je 22 let a s manželem se snažíme o miminko necelý rok a už tak je to pro mně dost stresující. Teď nám nevyšel spermiogram a jsem docela ráda, že jsem nečekala a začala to řešit takhle „brzy“. Když mi bylo 18 na děti jsem nepomýšlela a říkala jsem si, že až budu chtít, přijde to samo. A ono nic. A proto vždycky říkám mým vrstevnicím ať si nemyslí, že mají spoustu času na děti. Nikdy nemůžeme vědět co se stane. Chtěla bych mít taky tolik síly jako ty. O adopci jsem taky uvažovali, ale myslím, že bych si vzala dítě do pěstounské péče a zároveň zažádala o adopci, ale nevím jestli je to možné. Držím ti moc palce ať se vám konečně zadaří a ať se ten nejbludnější kruh konečně uzavře. Já jdu opět na spermiogram a taky doufám, že to tentokrát bude lepší. Ono je to opravdu hlavně o tom doufání. Snad se jednou " dodoufáme" Měj se hezky a tfuj tfuj tfuj!!!

 
Anonymní  24.03.04 07:04

Zapomněla jsem se představit.VEnda..:-D

 
Anonymní  24.03.04 08:26

Přeju moc štěstí a držím pěsti. Obdivuji, že máte s manželem tolik síly. Já bych asi tak v „pohodě“ nebyla. Já se budu v září vdávat a hned potom se taky chceme začít snažit o miminko, snad půjde vše dobře. Takže ať to konečně vyjde a vy se můžete radovat z pohodového těhotenství a zdravého miminka!!!

 
Michellka
Kecalka 203 příspěvků 24.03.04 11:03

Ahoj Dadlo

jsi neuvěřitelně silná a vytrvalá držím Vám palce ve vašem snažení! Tentokrát už to určitě vyjde, pěvně ti to přeji z celé duše i srdce!
S manželem jsme se po svatbě taky snažili o miminko poprvé to vyšlo asi po 3 měsících, ale stejně jako vy jsme se radovali jen pár týdnů. Potom jsme se snažili 2 roky, vyzkoušely spermiogram - vše v pořádku, takže byla řada na mě … ale s novým rokem si to unavené štěstí konečně sedlo i na nás dva a právě pomalu vstupujeme do druhého trimestru bez jakýchkoliv komplikací.

Ještě jednou Vám oboum přeju ať už to vyjde! A poradím jednu maličkost, nemyslete na to tak intezivně a uvolněte se .. u nás to zabralo.
Mějte se báječně a držím pěsti!

 
HAJINKA
Závislačka 2773 příspěvků 24.03.04 11:52

Ahoj Dadlo,

moc ti přeju, ať se to teď podaří, já sama patřím ke snažilkám, a do týdne bych měla vědět, zda jsme s manželem uspěli. Je vidět, že děláte co můžete, a to je dobře, hlavně, že je to přání a snažení vás obou. Jen se ptám- zkoušeli jste, zda tvůj imunitní systém neraguje odmítavě na manželovy spermie, potažmo plod? (Včera jsem četla v časopise Instinkt, že je to častá příčina „neplodnosti“, potratů, i neúspěchů při IVF. Stačí dát u obou partnerů dohromady imunitu, k tomu chvilku sex. půstu, a mimísek je tam, kde má být!!! Zní to skoro zázračně, ale za pokus to snad stojí........

 
Desty
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 24.03.04 14:06

Milá Dadlo,
nezoufej, psychika je potvora a tak vim, ze vsechno komplikuje. Vis, my jsme s muzem uz 10 let, ale zkousime to asi 3 roky. Nejprve se zjistilo, ze neovuluju. Tak prasky, cviky, byliny, lecitel atd…Casove narocne, ale vydrzela jsem. Pak jsem otehotnela - sice po stimulaci, ale otehotnela. Jenze puvodne jsem mela pocit, ze na me leze chripka, ze ktere se pak vyklubalo vytouzene mimi. Ale nebylo nam prano, skoncili jsme take na 9 tt. Ted se pokousime znovu, ale ja jsem ted momentalne v obdobi, ze mam pocit, ze se tulim z nutnosti a bez radosti. Bohuzel.
Tak doufam a verim, ze se na nas stesticko znovu usmeje a zase bude lepe.

 
Anonymní  24.03.04 14:49

Ahoj Dadlo,
moc moc držím palečky, ať vám to konečně vyjde. Taky se s manželem snažíme o miminko, taky se nedaří. Nejsou to sice čtyři roky, ale i ten rok a půl, co se pokoušíme, mi připadá až dost. Takže přeju tobě, sobě a všem ostatním snažilkám hodně štěstí a věřím, že to brzy nám všem vyjde.
 Janka

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 24.03.04 15:17

Ahoj Dadlo, držím palečky, aby to tentokrát vyšlo :-)Uvidíš, že i na vás se štěstíčko usměje. Jsi moc silná osůbka. Já se teď vyrovnávám s naším prvním neúspěšným IVF. Ale věřím, že se nakonec usměje štěstíčko na nás na všechny dlouhodobé snažilky a je to přesně tak jak píšeš, člověka psychicky podrží když ví, že v těchto starostech není sám.

Moc moc ti přeju aby to vyšlo a celé těhotenství pak proběhlo bez kompikací a v pohodě ahojky Maru

 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 24.03.04 17:00

Ahoj Dadlo,
chtěla jsem Ti vyjádřit podporu, trošku vím čím procházíš, naši nejlepší známí jsou spolu 8 let a poslední 4 roky se taky pokoušejí o mimi ona ihned po svatbě otěhotněla, ale v 8 týdnu potratila od té doby absolvovali 3 neúspěšné pokusy IVF na čtvrtý se chystají v létě, pokud ani ten nevýjde zažádají o adopci.

Jste moc silné a znova a znova bojujete za své štěstí, i když to není vůbec jednoduché. SMEKÁM PŘED VÁMI.

Opatruj se a přeju co možná nejvíc štěstí.
Quatro

 
Anonymní  24.03.04 21:10

Milá Dadlo,
Byla jsem na tom stejně. V 36 letech jsem se rozhodla mít dítě.Před tím jsem otěhotněla ve 23ti letech a šla sama na přerušení. Podruhé to nešlo tak rychle, jak jsem si představovala.Takže přišly na řadu cykly s umělým oplodněním, IUI, apod. Byla jsem alergická na spermie.Měla jsem užívat PREDNISON a čekat, čekat, měsíce letěly…

JENŽE: dozvěděla jsem se o úžasné léčitelce, která pomocí psychotroniky uvádí organismus do pohody,řekne, jak jsi na tom se vším všudy a HLAVNĚ přesně určí, kdy můžeš otěhotnět. Pokud se pokoušíš otěhotnět jindy, než máš biologicky určeno, snažíš se marně a vyhazuješ peníze za cykly… Mě zakázala užívat PREDNISON, tak jsem ho vyhodila…Určila plodné období pouze v dubnu loni, jinak už ne. A výsledek??? Je mi 38, vedle v pokoji spí krásný, tříměsíční kluk, vlítla jsem do toho přesně na den…nevim, co je mezi nebem a zemí, nebo to byla psychika, ale vedle spinká miláček. Jmenuji se Hanka a máš-li zájem nebo někdo další, napiš na email : shaktis@volny.cz
Napíšu třeba podrobnosti. A jinak držím palce!!!!

 
HolkyzVienny
Nováček 6 příspěvků 24.03.04 21:40

Mila Dadlo!
Obdivuju Tvoji statecnost a odhodlani zkouset dala a dal.Vubec si nedovedu predstavit, cim vsim musis prochazet. Preju Ti z celeho srdce, abys pocala co nejdrive. A kdyz ne, je krasne, ze uz jste se s manzelem rozhodli pro adopci, mam osmimesicni holcicku, ale chtela bych jeste jedno miminko adoptovat, treba na dalku, protoze je tady na svete tolik deti, ktere nikoho nemaji.
Preji Ti vse dobre. Radka

 
Anonymní  24.03.04 21:43

Nějaké imunologické vyšetření máme za sebou, bylo sice na hranici, ale pořád v normě. Doktor se k tomu ale staví tak, jako by to imun. problém byl.
Ale včera jsem na www.neplodnost,cz četla o nějakém imun. vyšetření, které dělají prý pouze v Praze nebo v Plzni. Nevím, jestli se toto vyštření vyrovná tomu, co dělali nám, ale pokud nám to tentokrát zase nevyjde, určitě se na to zeptám.
Držím ti palce, ať máš za týden důvod k radosti!! Určitě to dopadne dobře.

Dadla

 
Anonymní  24.03.04 21:57

Milá VEndo,
když mi bylo tolik, jako tobě, myslela jsem si, že máme na děti ještě dost času. Taky jsem nepočítala s tím, že by jsme zrovna my dva měli mít nějaké problémy.
O adopci jsme požádali, když nám bylo 31. Bylo nám řečeno, že máme ideální věk (nejsme ani moc mladí, ani moc staří), takže máme šanci , že do čtyř let dostaneme miminko (staré max do 1 roku).
Z toho vyplývá, že máš ještě spousu času na pokusy o vlastní. Věřím, že do té doby budeš mít tak 2 až 3 vlastní a na adopci si ani nevzpomeneš.
Měj se krásně. Dadla

 
Anonymní  24.03.04 22:06

Jo, jo, psychika je opravdu potvora, ale oblafnout se moc nedá! A ten pocit tulení z nutnosti taky dobře znám, jenže i když sama sebe přesvědčuji, že to není jenom kvůli mimču - moc věrohodně mi to nezní.
Ale snad je to jenom přechodné období.
 D.

 
Anonymní  24.03.04 22:19

Všem děkuji za podporu, je fajn si přečíst vaše řádky. Vám, které se taky pokoušíte o úspěch držím také palce.
Znám několik holek, které mají děti „ze zkumavek“, dvoje dvojčátka a jednu holčičku, takže jsem viděla na vlastní oči, že to někdy funguje. Třeba to zafunguje i nám…
 Dadla

 
Anonymní  25.03.04 21:50

Ahoj Dadlo,
moc a moc Ti držím palce, aby to teď vyšlo. S manželem jsme taky měli problém, který jsme nakonec taky řešili v centru asistované reprodukce. 3× jsme podstoupili IVF a dnes máme skoro půlroční nádhernou holčičku, která nám dělá velkou radost. Ono to štěstíčko dělá někdy drahoty, ale určitě se dostaví. Ještě jednou moc a moc štěstíček a uvidíš, vyjde to :-).
 Maya

 
Anonymní  26.03.04 21:37

Ahoj Dadlo a všechny ostatní.Také já se připojuji a držím pěsti-štestí!!!!!!
Jsem na tom podobně jako Ty.3IVF+ICSI za sebou,spoustu nervů,zklamání,„u­tracených peněz“ a vytoužené miminko nikde.Šetříme na 4 nehrazený pokus(60 tis.),čeká mě laparoskopie a pokud to nevyjde,pak půjdeme celým zbytkem života s mým milovaným manželem sami dva.....bohužel s adopcí nesouhlasí.Možná je to trošku zbabělost,ale sám neví,jestli by mohl mít rád „cizí dítě“.V každém případě jsme rozhodnuti podporovat aspoň nějaké dítě na dálku,přispívat na dětské domovy atd.,aspoň trošku nějakému cvrčkovi materiálně přispět,když to nezvládnem citově.Špatně se to píše a přiznám se,že se i za to trošku i stydím,ale prostě to tak je.Vztah máme hezký a i když v tomhle s manželem nesouhlasím,roz­vádět se nebudu.Takže všem přeji hodně štěstí a sil v dalším snažení , ať už o vlastní či nevlastně vlastní miminko. Blanka,34

 
Anonymní  27.03.04 00:06

Nejen Tobě, ale všem v této nesnázi…
Vím co holky prožíváte. Bylo mi letos 30 a čekala jsem cca 8 let. Ztroskotalo na tom imé první manželství. Pak spoustu problémů sama se sebou. Hrůza.
Ale pokud jen trochu můžete, věřte celým srdcem, že to vyjde. Protože ono to pak opravdu vyjde. Na třetí pokus, po laparoskopiích, zákrocích na čípku a dalších léčbách vč.lázní, mám dnes nádherného zdravého (?!) chlapečka a nevyměnila bych jej za nic na světě. Říká se, že si máte šáhnout na bříško těhotné ženy po 5.měsíci těhotenství. Holky šahejte !!!!! Já to taky udělala. Jen tak pro sichr. A dala jsem ,, šáhnout ,, kdo si řekl. Stálo tozato všechno utrpení a trápení a nervy.
Chceteli vědět víc nebo si jen tak postěžovat napište: mgservis@centrum.cz

 
Anonymní  27.03.04 16:16

Milá Blanko,
nemyslím si, že by jste byli zbabělí. Každý to prostě nedokáže starat se o cizí dítě. Dceři jedné mé kolegyně museli vzít miminko v 5 měsíci hotenství - kvůli genetice. Ani pro ně nebylo myslitelné uvažovat o adopci a nyní mají krásnou dvouletou holčičku !! Sice je to stálo spoustu času a peněz, ale na popáté (bohužel až na popáté) se jim IVF vyvedlo !!
Takže neklesej na mysli, ono se to povede!
 Dadla

 
Anonymní  27.03.04 20:49

Ahoj všichni, moc držím palce a chce to vytrvat. Nám se vyvedlo až 8!! IVF po 14 letech manželství a velmi náročné a stresující léčbě.Je mi 39 let a mám 4 měsíční holčičku a je to bezva.
Takže hodně štěstí. Bára

 
Anonymní  28.03.04 14:06

Milá Dadlo,náhodou jsem zabrousila na tyto stránky a moc ti fandím.Jste všechny co potkalo trápení s početím moc statečné holky.Já jsem z těch šťastnějších mám dva lumpíky 2,5 roku a 15 měsíců a s početím jsem problémy neměla,ale slyšela jsem od ostatních,že je moc účinná metoda cvičení od Mojžíšové na pánevní dno .Asi o tom už víte.Několika mým kamarádkám to opravdu pomohlo.A Dadlo zkusili jste s manželem dát si voraz od všech těch vyšetření a zákroků a odjet na nějakou romantickou dovolenou,odre­agovat se změnit prostředí a pěkně se nechat prohřát od sluníčka?To prý taky někdy zabere.Přeji ti,aby jsi brzy držela v rukou vysněné děťátko a byli jste šťastni.Doufám,že kdyby něco,tak dáš vědět.AHOJ Monika

 
Anonymní  31.03.04 18:34

ahojte všechny,chtěla bych vam taky přispět dobrou radou.Znam také trapení se zdravím svého syna,ale co jsme potkali úžasného pana doktora který léčí homeopaticky,tak jsou jeho problémy pryč.Vím že se dá skvěle léčit tímto zpusobem i neplodnost.Jde tady o léčení celé osobnosti,nejen těla,v tom tkví ten úspěch.Podávají se jen miniaturní dávky přírodních výtažků ,které nemohou uškodit,na rozdil od těh kilogramů chemie která nás ubíjí.Moc se přimlouvám ,abyste zkusily nějakého „seriozního“ho­meopata.Přeji vam hodně štěstí. Eva

 
Anonymní  03.04.04 11:50

Milá Dadlo, četla jsem si pozorně tvůj příběh a z tvých slov jsem vycítila, že jsi velmi silná osůbka a přeju ti, at se ti konečně podaří ten těžký a dlouhý boj vyhrát.
Já také tím „nepříjemným“ IVF cyklem už popáté procházím. Včera jsem byla (společně s dalšími 3ženami)na odběru v brněnské nemocnici a mám takový pocit, jestli to nejsi ty, s kým jsem se před zákrokem o našem utrpení bavila (měla jsi 9vajíček a bála ses, co všechno na sále po anestezii na sebe práskneš?).
Přeju ti, at to všechno dobře dopadne a po transferu at tě čekají ty nejpříjemnější zprávy.
Měj se krásně, Simča

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 13.04.04 15:38

Jo, jo, tak to jsem já!! Škoda jen, že jsem na tvůj příspěvek narazila až dnes :o(( To znamená, že na transferu jsme taky teda byly zároveň. Neměla jsi zelenou noční košili?
Doufám, že nám to oběma nakonec vyjde, a že se potkáme v pondělí 19.4. na odběrech krve na HCG !!!
Hodně štěstí v testování!!
 Dadla

 
Anonymní  16.04.04 15:00

Milá Dadlo,
ve „Vánočních dárečkách III.“ jsem zjistila, že ani tobě se zatím nepoštěstilo nosit v bříšku miminko. Já si své obrovské zklamání prožívám právě dnes.Začala jsem krvácet, přišla menstruace. Jsem neštastná, protože jsem věřila, že to konečně napopáté vyjde. Nevím, co bude dál. Jestli najdu sílu jít na šestý pokus nebo se mám smířit s tím, že budeme žít bez dítěte (o adopci jsme zatím neuvažovali, ani nevím, jak dlouhá je čekací doba).
Jak silné musíme být, kolika zklamáními si ještě musíme projít, abychom se dočkaly vytouženého miminka?
Je mi líto, že ti to tentokrát nevyšlo.
Musíme bojovat dál!
Moc ti fandí a všechno dobré ti přeje Simča v zelené košilce

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 16.04.04 15:30

To mě moc mrzí, že to nevyšlo ani tobě. Já začala krvácet už ve středu, takže mám už odplakáno… Tebe obdivuju, že jsi to absolvovala už 5×. My máme před sebou ještě jeden pokus hrazený pojišťovnou, ale nevím, jestli budeme mít sílu to znovu zkoušet.
Jestli chcete uvažovat o adopci, tak to zkuste co nejdřív. V Brně je poměrně dlouhá čekací doba - až 4 roky. Pokud o tom budeš chtít vědět něco bližšího, klidně mi napiš na dadla.r@seznam.cz
Pokud budete osud pokoušet pošesté - přeji moc a moc štěstíčka, pokud ne, přeji samozřejmě štěstí taky - třeba se zadaří úplně přirozeně a nečekaně!!!
Měj se krásně Dadla

 
Anonymní  20.04.04 16:39

Milá Dadlo.
Mám síce len necelých 22 rokov, ale po miminku túžim už od 16. Vydávala som sa 11 dní pred 19 narodeninami. Od tej doby sme sa s manželom pokúšali o mimčo. Po necelých 9 mesiacoch som šla k doktorovy. Spermiogram-perfektný. Manžel može byť darca.:) Ja mám lenivy ľavý vaječník a nepriechodný pravý vajcovod. Skúsila som už stimulujúce lieky, spravili sa mi cysty apraskli. Musela som na operáciu. Zistili endometriózu, ďalšia liečba na pol roka, kontrólna laparo. Liečitelka, zase pokusy o mimi, dovolenka u mora a po návrate podozrenie na mimomaternicové tehotenstvo, našťastie sa nepotvrdilo. Lázne a perspektíva na vlastné mimi bez IVF(ktoré kvoli presvedčeniu nikdy nepodstúpim) 2%. Dobré nie?! Antikoncepcia na spravenie cyklu a ďalšie nekonečné tri mesiace počas ktorých manžel konečne súhlasil s adopciou. :) Mimčo by sme mali dostat do dvoch rokov. Zatial to stále skúšame a ak to do leta nevýjde máme ísť do PRENATALU. Ja som síce slovenka ale žijeme na západe Čiech. Dúfam, že sa obe čo najskorej dočkáme. Možno to nebude vlastné ale určite budeme velmi milovat i to adoptívne.
Maj sa krásne a ked ti to výjnapíš to na tieto www stránky. Ja sa tiež ozvem. Pá, pá.
 Lucka

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 21.04.04 23:17

Milá Lucko,
vidím, že sis už taky prožila svoje! Nám se teď nepovedl už čtvrtý cyklus IVF, takže přemýšlím, že už se na to vykašleme. Tak nějak už nemám sílu na další hormony, nervy a to všechno další, co je s tím spojený.
Trošku ti závidím tu „čekací dobu“ na adoptované miminko, v Brně se čeká jednou tolik. My máme za sebou teprve rok, takže mimi by jsme měli dostat tak ze tři roky.
Možná, že to neslýcháš ráda, ale ty máš před sebou ještě spoustu času, tak se třeba svého miminka jednou dočkáš (2% jsou taky šance!). Mě je o 10 let víc než tobě, a já svoje biologický hodiny neslyším jen tikat, ale mám pocit, že už bíjí na poplach!!
Tak tobě i všem ostatním, co touží po mimču, přeji hodně štěstí do dalšího snažení, držím palečky!!
 Dadla

Vložit nový komentář