Zázraky se (ne)dějí?

Těhotenství
  • Anonymní
  • 26.04.16

Tenhle deníček už nosím v hlavě dlouho, akorát původně mělo být v nadpisu jen dějí, to jsem ještě měla naději, že jeden malý velký zázrak roste i ve mně... Nejdřív několik testů s jednoznačnou dálnicí, minulý týden už dokonce i srdíčko bylo (nebo bilo? jak se to vezme:)), jenže postupně téhle naděje s přibývající spotřebou vložek zbarvených dočervena ubývalo a dnes na kontrole zhasla definitivně... Naštěstí teprve v 6. nebo 7. těhotenském týdnu.

Kdo někdy slyšel slova: „Je mi líto, ale potratila jste, není tam vůbec nic.“ si můj deníček možná přečte rád, a třeba i někdo kdo měl víc štěstí, miminko donosil a uvědomí si o to víc, jaký je to dar, když se narodí zdravé dítě…já už naštěstí doma jedno mám, ale i tak se mi s tím hodně těžko vyrovnává - začali jsme se už tak nějak těšit a druhé bylo už dlouho plánované, chtěné a trvalo nám mnohem déle než první…

Ale od začátku… Byl konec října 2012, nám se blížil konec „zkušební“ doby nájmu bytu, který jsme si následně měli už odkoupit na hypotéku, takže slušná vyhlídka na vlastní bydlení, navíc za hodně solidní cenu, v rámci rodiny…

Spala u mě tu noc kamarádka po lehkém tahu, kdy jsme toho zdaleka nevypily tolik, aby mi bylo tak zle - ona byla naprosto v pohodě, a „trénované“ jsme byly obě, ale kocovina nekocovina, do práce se musí… Jenže druhý den znovu - to na mě zase už něco leze? Před pár dny se o mě pokoušela chřipka, zahnala jsem ji Coldrexem apod. vynálezy, takže to že už jsem to měla dostat před týdnem, bude asi z toho - nebo že by ne?

A co ten můj nedávný skoro-kolaps na hokeji, kdy jsem musela k velké nelibosti okolostojících fandů a přítelovo zděšení, páč normálně k omdlívání sklony nemívám a tlak mám spíš vyšší než nižší (ale díkybohu za jeho rychlou reakci kdy mě vyvedl polo-omdlelou ven, přerušení nepřerušení, to bylo o fous!), opustit naše slavné „praskající schody“ a jít se - zelená, že se mě lekl i pan pořadatel a chtěl volat sanitku - nadýchat čerstvého kyslíku…

Dřív mi přece ten lehce vydýchaný vzduch „v kotli“ zas tolik nevadil a ani nebylo vyprodáno, jako vždy na začátku sezony… Takže honem druhý den pro test, a ono opravdu „že by ne“, růžová dálnice jak vyšitá. Ještě nic netušící budoucí otec na cestě do hlavního města, kde pracoval tři dny v týdnu a zbylé dva v té naší „vesnici s tramvajema“.

OK, takže zatím moje malé sladké tajemství, nicméně telefonátem do „ordinace v růžové zahradě“ nic nezkazím.

„Tak přijďte příští týden.“

To byl můj drahouš opět ve svém druhém (pracovním) domově, ale to už jsem to nevydržela, vytočila telefon, on vysmátej, někde seděli s kolegy po práci, a po mém sdělení: „Zlato, je to tam, jsem 6. týden,“ (snažit jsme se začali už v červnu na dovče), zřejmě vypukla hooodně divoká oslava, protože druhý den na tom byl se žaludkem podobně jako já.

A to ještě chudák netušil, že za pár měsíců - 2 měsíce před mým 1. termínem, na tom bude po oslavě historicky prvního ligového hokejového titulu mnohem hůř. O tom ale ještě bude řeč za chvíli, abych úplně neodbočila!

Fajn, tak budoucí prarodičovstvo dostane (doufejme) asi ten nejhezčí dárek pod stromeček, teď se jen neprokecnout v práci, dokud nebudu mít za sebou screening apod. věci a alespoň jakousi jistotu, že je to na dobré cestě.

Já těžkej pařmen a kafař svádím výrazné omezení obou drog na prášky na tlak a z vánočního večírku odcházím poprvé spíš mezi prvními než posledními. Nicméně vánoční překvápko se vydařilo, rodinky dojaté a nadšené, ani moc nikdo neotravoval s dotazy na svatbu nebo pohlaví, to jsme byli rozhodnutý, že si říct nenecháme!

Tedy aspoň moje drahá polovička, co se mnou absolvovala i oba velké ultrazvuky, a i kdyby to vědět chtěla, měla by smůlu. Mrňous na nás kašlal a ukázat se v celé své kráse odmítal až do konce.

Takže mezi svátky, než vypukne každoměsíční uzávěrkové eldorádo, ťukám na vedlejší kancelář a naší „vyšší šarži“, což je holčina stejně stará jako já, akorát na rozdíl ode mě se 2 tituly a kulometnou angličtinou, povídám: „Jen pár dní poté, co se svým sladkým tajemstvím už "přispěla do diskuse“ i moje o rok mladší kolegyně - že V. nebude jediná kdo půjde na mateřskou, nějak jsme se vám sesynchronizovaly… Ale fakt jsme se nedomluvily!"

Smích a samozřejmě mi to taky všichni přejou - nebo se jen nemůžou dočkat, až vypadnu? :-) O pár měsíců později se už spíš nemůžu dočkat já, prckovi se sezení za stolem i 10 hodin denně nelíbí a dost to kopáním dává najevo, už se za ten stůl skoro ani nevejdu, tudíž když mi na kontrole v endokrinologické poradně, kam musím taky pravidelně kvůli lékům na štítnou žlázu, vyletí tlak asi na 180/120, balím si svých 5 švestek a přesně 7 týdnů před 1. termínem, po uzávěrce, kterou už se mnou (nepříliš přesvědčivě) absolvuje nový zastupující kolega, je čas udělat naší kanceláři pápá - odcházím na mateřskou.

Vlastně 6 týdnů před plus týden dovolená, a den před termínem se už cosi začíná dít… Samotný porod mám dost v mlze, zkusím ho popsat v případném dalším deníčku, teď bych spíš chtěla napsat ještě něco o tom, co mu předcházelo.

Samotné „těhotnění“ jsem díky tomu, že jsem pořád chodila do práce, vlastně ani nějak moc neprožívala a když už, spíš si ho užívala - neměla jsem žádné potíže, všechno se vyvíjelo, jak mělo, štítná žláza i tlak pod kontrolou, prostě pohoda, až na pálení žáhy a takový ten občasný nárazový pracovní stres, i dlouhodobý z toho, abych dobře předala svou práci, nenechala po sobě moc kostlivců, na jejichž řešení už bylo tak málo času a spíš přibývaly ještě nové věci, asi jako všude…

Do toho mi zaučující se kolega několikrát na týden vypadl (mužská smrtelná nemoc na 7 nebo dovolená), no občas jsem se už i o mimčo docela bála, jak jsem byla z práce na nervy čím dál tím víc a i přítel už dost prskal na moji asi nepříliš „těhu-friendly“ pracovní dobu včetně (neplacených a oficiálně neuznávaných, ale nutných) přesčasů.

Ale když mi nic nebylo, nebyl zase důvod válet si doma šunky na neschopence - zvládala jsem do toho 7. měsíce i výlety aj. akce jako vítání hokejistů poté, co přivezli pohár pro vítěze extraligy asi ve 4 ráno…

Hokejové šílenství, které zachvátilo snad celé město, jsem už tou dobou, vzhledem k mé nepříjemné zkušenosti zmíněné výše a i o dost bouřlivější atmosféře vyřazovacích bojů sledovala už dlouho jen zpovzdálí v TV, ale poslední zápasy „o všechno“, které bylo, když se hrály na hřišti soupeře, možné sledovat přímo na zimáku na kostce pěkně v klidu z pohodlné sedačky (a i tak to bylo pomalu o strach jestli z těch nervů, jak to bylo napínavé, neporodím tam - no mít tehdy nějaký rizikový příznaky jako teď, tak tam ani nelezu, takhle jsem se bavila jak už i probíhaly kolem sázky, ve které třetině či kolikátém prodloužení to přijde a že to bude opravdovej fanoušek, pokřtěnej ledem a bude mít hokej v krvi:-)), jsem si touhle formou ujít nenechala a dodnes toho nelituju.

Bylo to super, jak v kině - lidí tam bylo přecejen míň než na zápase a lístek na to nebylo potřeba řešit předem, tak co, když se to nebude mému malému fanouškovi líbit, odejít domů můžu vždycky - ale to prostě nešlo, když naši 14 sekund před koncem vedli o gól, pak dostali vyrovnávací a jelo se znovu od nuly a vědělo, že dokud nepadne gól v prodloužení, tak domů nepůjdeme, naštěstí padl do té „správné“ branky a náš hokejový zázrak tím dostal definitivní zlatou tečku.

Tehdy a pak po porodu, kdy už byl na světě ten náš zázrak největší, to byly okamžiky, kdy se i tomu mému „drsnému chlapovi“ v očích zaleskly slzy dojetí… A i když se samozřejmě hokej s narozením dítěte nedá srovnávat, když se vám tohle všechno sejde během tak krátké doby, člověk fakt na ty zázraky skoro věřit začne…

Stejně jako letos, kdy na mě krátce po postupu našich kluků do semifinále znovu bafly ony 2 vytoužené růžové rovnoběžky (tedy na testu Clearblue modré plus, ale taky celkem jednoznačné), jenže bohužel tentokrát se zázrak nekonal ani v jednom případě.

Dva dny před domluvenou (na 11. 4.) kontrolou na gynekologii jsem začala lehce hnědočerveně špinit, což ještě až taková katastrofa nebyla - potvrzeno podle ultrazvuku 5. těhotenský týden, podle menstruace 6+1.

Poslední byla koncem února, další měla přijít o Velikonocích - konečně se mi hlavně ale po dlouhé době 20-22denních cyklů, kdy sice ovulace zřejmě nějak probíhala, ale něco bylo asi špatně, možná moc krátká doba na uhnízdění, cyklus protáhl na poněkud obvyklejších 28-30 dní, a když nic nedorazilo do Apríla, bylo to jasné a několik testů to jen potvrdilo, ale ještě bylo příliš brzo na nějaké závěry, tak jsem se objednávala až pak ten další týden, abych neletěla zbytečně na krev…

No a pan doktor, u kterého jsem dvakrát byla na folikulometrii a odhad ovulace, měl radost že se „trefil“ a že jsme se „trefili“ konečně i my (ach, ty služební cesty - dost často přítelovi vyšly, když jsem měla mít plodné dny, tentokrát jsem snad ovulaci měla poprvé o víkendu:-)) a že teda ten gestační váček tam je atd. A za 10 dní kontrola, jestli bude srdíčko a Duphaston na podporu a udržení kvůli tomu špinění. Jenže ve středu se ze špinění stalo dost silné krvácení, takže hned volám, co s tím.

„Ano přijeďte, za půl hodiny tu máme volno, vypadla nám paní.“

Oblíkám malýho, kterej naštěstí nestihl ještě zahájit popolední odpočinek, ten musí jít stranou, stejně nespí, a honem na bus, který naštěstí máme kousek a od něj taky, takže to do té půlhodiny plus pár minut dáváme, já nervózní, malýmu strčím do ruky mobil, aby pana doktora nerušil - takhle narychlo bych hlídání nesehnala, a bylo by s tím i zbytečné zdržování, je naštěstí jako pěna a kouká na pohádku…

Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo dít něco špatného, něco hrozit problémem či snad dokonce tím nejhorším scénářem, že se rostoucí život v mé děloze chystá ji opustit, naopak mu začíná tlouct srdíčko, soudě dle slov o „patrné (nebo dokonce řekl zřetelné?) kardiovaskulární aktivitě“, co si mumlal pan doktor pod fousy…

Takže nadále v rámci možností klidový režim - haha, se skoro tříleťákem, kterej by se doma, kdybyschom nešli ven a zahradu nemáme, ukousal nudou a mě umořil ještě víc, občas se taky musí trochu uklidit a něco uvařit, ale nepřepínám se nijak, ani nezvedám nic těžkého včetně dítěte, tomu jen sem tam pomůžu na WC a místo na odrážedle musí pěšky, aby mi neujížděl.

Bohužel možná toto opatření přišlo pozdě a párkrát jsem za ním popoběhnout ještě musela, aby mi nevlítl do silnice, tyhle instinkty prostě byly silnější, až když krvácení nechtělo ustat několik dní, tak jsem začala leccos vypouštět.

Nejdřív jsem si to moc nepřipouštěla, ale bolelo mě i břicho jako při menstruaci, tak nevím, jestli to právě byly ty známky že je to v… Sestřička mě taky uklidňovala, že jsem to asi ničím sama nezavinila, jestli jsem byla aspoň trochu opatrná, že co se má stát se stane, ať děláme cokoliv. I podle doktora bych tomu nepomohla, ani kdybych od začátku ležela. Prostě to tak příroda někdy zařídí, když by to měl být nějaký velký průšvih, a takhle prý snad nebudu muset ani na revizi. Ale to mi ještě nabrali krev a cytolku, jestli tam už nic nezbylo.

Hrozný pomyšlení, jeden týden jsem těhotná a vybíráme už pomalu jména, a najednou prostě nic. Šlus, je to pryč, tři měsíce počkat, pak se můžeme zase snažit… Ale já už nevím, jestli na cílené snažení a počítání dnů cyklu mám ještě odvahu. Spíš bych tomu nechala volný průběh a jen si sledovala délku cyklu, aby naskočil nějak normálně. Krvácení se zatím nechystá skončit, já snad potrácím už týden v kuse nebo co… Nejspíš to ze mě odchází postupně…

Omlouvám se za délku deníčku, anonym (ví to jen nejbližší okolí, ani rodiče a kolegové nic, ze snad pochopitelných důvodů) i možná lehkou chronologickou zmatenost, už jsem ho chtěla napsat dávno, s tou nadějí, která se objevila v podobě dvou čárek a dvou fotek u ultrazvuku, co mi zůstaly na památku, bohužel příroda mě předběhla. Tak snad budu moct někdy napsat deníček o druhém porodu - ještě dlužím ten první.

Předem děkuju za případné sdílené podobné zkušenosti, kdo to měl taky tak, ať vím, že nejsem sama a nic jsem nezanedbala, už si vyčítám snad i venčení psa! :-( Nebo to tak třeba opravdu je, že tělo a příroda ví, co dělá, když se zbaví něčeho, co nemělo šanci na plnohodnotný život (ale co pak to bijící srdíčko a nárůst gestačního váčku za tři dny o 5 mm???) a není to nějaká chyba ve mně, která bude mít vliv i na případné budoucí otěhotnění a následný vývoj miminka…

Moc doufám, že to tak není, že to prostě tak mělo být a ušetřilo nám to zklamání mnohem větší a pozdější, i když někde vzadu ta pochybnost, jestli jsem tomu nějak nemohla zabránit, asi už zůstane pořád…

Asi jsem se potřebovala vypsat a cítím se o trochu lehčeji, aspoň co se týká hlavy, i když u srdce je to jiné… Naštěstí jsem tentokrát měla s sebou hlídací a psychologickou oporu v podobě kamarádky, která malého zabavila v čekárně, a díky za ni, i druhou, co se mnou byla na prvním vyšetření… Ještěže ty holky mám, snad jim tu podporu dokážu někdy oplatit! A třeba i vám tady na miminu, že mi to veledílo moc nestrháte. :-)

Hodnotilo 15 lidí. Score 3.1.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Anonymní  26.04.16 01:53

Ahoj, deníček hezký a mému srdci blízký. Loni při MS jsem byla ve čtvrtém měsíci a manžel mi zakazoval i TV abych nepotratila jaké to byly nervy :mrgreen:
Ale chtěla jsem tě podpořit že za to opravdu nemůžeš. Je pravda že pokud není vývoj v pořádku příroda rozhodne. Já jsem toho jasný důkaz. Máme za sebou dvě IVF. Při prvním jsem měla 14 dní dovolenou a v podstatě jsem se jen válela a nic nedělala. A nedopadlo to dobře. A při druhém IVF jsem měla v práci pět dvanactek za sebou a o víkendu ještě pohotovost a vysledek mi spinká v postylce. Věř tomu že co se má stát to se stane. Držím pěsti ať je to co nejdrive :hug:

 
Betynka87
Kelišová 6104 příspěvků 26.04.16 02:27

Ahoj. Hezky denicek.
Nic si nevycitej, i kdyby jsi za synem behala sprintem anebo naopak lezela, stejne potratis. Priroda vi, co dela.
Ja potratila prvni miminko. Pak se narodil syn, za 20 mesicu dcera a 22 mesicu od dcery bude dalsi ditko. A urcite s nimi nesedim.
Takze si nic nevycitej. :*

 
Anonymní  26.04.16 04:43

Díky vam moc za zatím kladné a povzbudive reakce, už jsme si skoro dělali srandu ze děti vyrabime zásadně v mistrovských sezonach a ze to bude dalsi malej indián či indianka - jojo, někdo kdo se vyzna a spocital si roky, možná uz poznal, kterému klubu jsme věrný - to, ze jsem o další tehu přišla, jsem se dozvěděla 21.4., přesně 3 roky poté, co Plzeň poprvé v historii vyhrála ligu v dramatickém finále ve Zlíně…ještě perlička, kdyz se hrál 5.zápas ve Zlíně a na nasem zimaku běžel primy přenos, tak jsme zrovna měli uz asi měsíc předem koupené lístky do divadla na muzikál Adela ještě nevečeřela, a oni do toho vtipne vecpali zhavou informaci ze jsme vyhráli ve Zlíně 2-1 (vykřikoval to tam prodavač novin spolu s drby ze slavný detektiv opouští Prahu apod.),načež cele hlediste, kdyz to vsem došlo ze tohle do te hry nepatří, vybuchlo radostí tak, ze takové standing ovations tam nezazili asi hooodně dlouho! I na tohle strašně radi vzpominame, ale precejen ten nas zázrak co prisel na svet o 2 měsíce a týden později v porodnici a byl to kluk jako buk (28.6.2013, více info v dalším denicku co snad zvladnu brzy sesmolit o jeho porodu samotném) už asi nic nepřekona, ani další titul nebo 2.Nagano:-) A už od 2 let je na stadionu jako doma, nejradši ma kdyz jezdí po ledě ani ne táta (kterej si užil i svých 5 minut slávy kdyz si v přátelském zápase hokejek s fandy na oslavu titulu zahrál proti samotnému M. Strakovi a mel mít snad i fotku v novinách a rozhovor v TV, nakonec se objevila fotka „jen“ na netu, jak se s nim zdraví), ale rolba! Na te už i několikrát smel sedět a zatroubit si, coz mu zatím z celého hokeje ke štěstí asi stačí :D

 
Pampeliskam
Ukecaná baba ;) 2290 příspěvků 26.04.16 08:00

Nemuzes za nic. Zda se mi, ze jsi vesela kopa, melancholicky naladena. Taky to mam za sebou. Viz moje 4 denicky.

 
Anonymní  26.04.16 08:48

I ja jsem zrovna o svuj zazrak prisla. Po 2 letech snahy, podporenym rocnim dochazenim do CARu a dvou IVF… v 9.tt. Zivot jde dal, nedá se nic delat, i kdyz to stoji spoustu sil a spoustu slz. Na prirodu jsme ve spouste veci kratci- a nekdy je to nejspis dobre. Je to prirozeny vyber, embryo nejspis nebylo v poradku a nenarodilo by se z něj zdrave miminko. A neovlivnis to ani tim, kdyz budes cele tehotenstvi lezet…

 
lucikpraha
Povídálka 18 příspěvků 26.04.16 08:49

To je mi lito, ja zazila neco podobneho mimodelizni těhotenství v 9 tydnu s kousek se na to přišlo ale celou dobu jsrm tusila ze je neco zle… a po konecne vydarenem druhatku verdikt ze dalsi uz mit nemůžu… drzim palce at se podari druhé :roll:

 
Anonymní  26.04.16 09:01

Ahoj, vím co prožíváš mám doma skoro dvouleťáka a na štědrý den jsem začala potrácet v 10tt druhé, nakonec jsem se 26.12. revizi nevyhnula. Bylo a je to těžké v hlavě to srovnané mám, vím že příroda ví co dělá, asi bylo něco špatně proto mimi odešlo, ale občas když vidím těhotnou nebo maminu s kočárkem tak to na mě padne. Asi to chce čas a naději, že příště to vyjde :) Taky si trochu vyčítám, že kdybych malého nenosila a podobně mohlo to dopadnut jinak, ale myslím, že ani kdybych ležela tak by to nedopadlo. Prostě to tak mělo být jen se s tím je třeba naučit žít…držím pěsti ať se brzy zase zadaří

 
Anonymní  26.04.16 09:13

@lucikpraha Napodobne…to je fakt horsi pak uz…ale takových „nikdy“ už doktoři rekli tolika šťastným maminkam co ted maji doma treba i dvojčatka po IVF, jeden par znám co holcina otěhotněla a úspěšně kluky donosila i prave po mimodelku…nikdy neříkej nikdy, treba se to povede samo, az to už nebudeš vůbec čekat - jako i mne ted, absolutně nás ty dva proužky zaskocily, už jsme s tím ani nepočítali, prostě takový to „OK, ještě jednou teda na ty folikuly půjdu a když nic, tak na to kašlem a zkusime zase az se trochu zabehnu v práci a malý ve skolce…zlato mám zpoždění už 3 dny…nojo takových už tu taky bylo, dej pokoj…tak to ti garantuju ze takovýhle tu tedy dlouho nebylo, koukej!…???:-O cože? to plus je jako ze jo???“;-) Člověk už se začne psychicky připravovat na to, ze do prace už nenastoupi, léto a podzim, nejhezčí období roku, mimo vycházky z domu nevytahne paty, řeší jak to udělat se svatbou, jestli se to utáhne finančně… A pak najednou pic, nic, konec, ale taky doufám ze ne všeho… A tobě Posilam hodně optimismu a štěstí, treba se taky stane zázrak - doktoři nejsou vzdycky neomylni:-)! Zdraví a :hug: posílá autorka…

 
lucikpraha
Povídálka 18 příspěvků 26.04.16 09:18

Ja mam uz spatnou delohu a i tenkou jizvu ktera by dalsi mimi nedonosila bez luzka. Uz dalsi ani nechci ale jen ten pocit a po mimodeloznim se zadarilo prave to druhe a i poslední naštěstí

 
Anonymní  26.04.16 09:33

Teda musím říct ze jsem tu z tech reakci fakt namekko, jste zlaricka a díky za milá slova, já zatím na ty zázraky věřit neprestavam - už jen to, ze moje tělo si s tím zřejmě bude schopné poradit samo a neslo o zamlkle tehu, je štěstí v neštěstí asi a to 3.místo v lize - tj. bronz, co kluci nakonec získali, taky málokdo před par měsíci čekal, s tím týmem co jsme měli, nás dost lidi vidělo někde úplně mimo hru…aspoň se to říká, já zas takovej expert nejsem…a treba příští sezona bude ještě úspěšnější, i pro nás, a bude zas o jednoho fanouška víc…;-) u nás už jsem viděla na hokeji v klidnější části hlediště pro rodiny s detma i par miminek se sluchatky (klapkami) na uších, spokojeně si hovicich u mámy v nositku…tak to už je vyšší level i na nás, takhle az daleko ještě nejsme - ale jestli se az takhle necham inspirovat, no nevím:-) Me by to asi nenapadlo ale bude mít mrne dobrej základ! Do určitého věku je to s takovým mrnousem možná jednodušší jít i treba do kina, divadla, pokud je zvyklej spát v šátku apod. a je tam v klidu, než s divokým predskolakem, co sedět 2-3 hodiny nevydrží;-)
Ještě jednou díky moc a všem co na zázrak teprve čekají hodně štěstí! Já už jeden doma naštěstí mám, coz mi nedává ani moc casu a prostoru se nějak uzirat, snažím se to brát ze všechno špatné je k něčemu dobré a aspoň si ho ještě pres léto a nástup do školky vic uziju a v tom frmolu s navratem do prace nebude ani moc cas se nejak hlidat, pocitat dny cyklu a prijde to samo… Maly už je precejen ve věku kdy se s nima da leccos podnikat… Zdraví aut.

 
Anonymní  26.04.16 09:52

@lucikpraha To je mi teda moc líto… Jedině si snad na rozptýlení a jako nahradu a naplast pořídit nějaké zvířátko, neuvazovala jsi o tom? Ale aspoň ze jedno děcko už mas, mít takovou vyhlídku a doma žádné male stesticko, nesl by to člověk asi hůř…Ale dvě bych taky radsi, taky bych ten pocit, porodit dite a treba i zase moct kojit a prostě se mazlit s miminkem a užívat si jeho pokroků chtěla ještě aspon jednou zažit… U malého se mi to „užívání si ho“ po porodu z duvodu rozhozenych hormonu a psychiky moc teda nedařilo, a to byl zdravý, bezproblémovy, tak si člověk říká, ze já si toho káča nevazila a neuzivala víc a hledala problémy kde nebyly… Moc bych chtěla mít šanci to udělat všechno podruhé úplně jinak a lip a mít spokojene mimi - treba pro změnu holčičku…:-) Snad mezitím dotahnem a stihnem aspon tu svatbu v klidu a další mimi prijde uz do rodiny se vším všudy…
Autorka

 
lucikpraha
Povídálka 18 příspěvků 26.04.16 10:15

Já má dvě a to první to jsem si taky neužila, hormony atd atd a to byla zdravá. Ta druhá jelikož už vím co a jak a nebyla snadná cesta k ní tak si jí více užívám ale zase sní lítám po doktorech bohužel… Vám se určitě znovu zadaří musí:-) Držím moc palce a jinak zvířátko máme už sice starého psa ale stačí a je super na rozptýlení

 
En.Joy
Kecalka 467 příspěvků 26.04.16 10:54

Na mě byl deníček trochu chaoticky a ztrácela jsem souvislosti, je v tom trochu ‚hokej‘ :lol:

 
Balatonek
Ukecaná baba ;) 1196 příspěvků 26.04.16 11:15

Příroda ví, co dělá, urcite za to nemůžeš. Mám doma dvouletou princeznu a v listopadu jsem byla na revizi v 10. týdnu, občas mě napadne jestli to byla holčička nebo chlapeček a že už bych ji/ho měla za pár týdnů na světě. Držím palce aby to další snažení bylo úspěšné. :kytka:

 
stelamal
Kecalka 147 příspěvků 1 inzerát 26.04.16 11:34

Ahoj. Mám to za sebou taky, jako určitě mraky holek tady. Určitě si nic nevyčítej, nebyla to tvoje chyba. Ale ty myšlenky proč zrovna já…proč jiní jo, i když po tom třeba ani netouží, jak může někdo odložit svoje dítě apod… ty budeme mít v hlavě asi dlouho. Držím Ti pěsti ať se brzy zadaří a všechno dobře dopadne.

 
Anonymní  26.04.16 12:38

@En.Joy Tak to se ještě jednou (už v denicku o tom zmínka je ze se v tom snad půjde i pres lehke odskoky vyznat) omlouvam a vim to, chápu ale už se mi to nechtělo přepisovat, prostě taková smršť ze začít to překopávat, bylo by to možná ještě horší…:-)) ale napsalas to vtipne s tím hokejem, to me pobavilo a díky za připomínku, zkusim to příště seřadit líp! aut. Ale jsem az překvapena že v tom množství milých a fakt i empatickych komentářů to ještě zatím moc lidem snad nevadilo :) Trochu jsem čekala spis reakce převládající i v mém okolí ze se vlastně nic moc nestalo a co z toho dělám za tragédii, takže za vsechny ty chapave reakce co se tu objevily jsem fakt vdecna, za ujištění ze nejsem jediná - vůbec jsem netušila ze se to v tech prvních týdnech stává tolika lidem, ze je to tak běžné, i proto ty stíny výčitek… Mj. i ze kdyz jsem jeste neměla tehu potvrzené, půjčila jsem si od přítele jeho koloběžku, s tím ze co se mi na ní může stát, dyt je to bezpecnejsi a stabilnejsi než kolo - a stačilo na vteřinu jednou rukou pustit riditko, už jsem šla na zem, sice nic drastickyho a v malý rychlosti na rovine, zadny kotrmelce jen lehce odreny koleno a ruka o které jsem se opřela, takže na břicho naraz nešel, ale druhy den po tom začalo to spineni…takže myšlence na to, jestli tohle mohl být ten spouštěč (nikdy předtím jsem z ní nespadla, ale kvůli kotníku co me bolel po urazu na tom dlouho nejela…), se nejde ubránit, i kdyz v 1.tehu jsem spadla taky ale naštěstí na hromadu sněhu a dobrý… A to už jsem mela bříško větší, asi 4.měsíc - ted to ještě přece nemohlo mít vliv na něco co ma par milimetrů a je schované pod nějakým tím spekem (vychrtla tedy opravdu nejsem…)! Ale říkám si, netestovat tak brzy a nevědět o tom, jezdim i na tom kole, na inlinech, chodim do posilovny, a zrovna ty pady z brusli můžou být mnohem horší, na tech jsem teda nebyla, nedelalo mi moc dobře ani to kolo, na něm jsem se svezla jednou od toho testu a stačilo, i jsem do kopce radši tlačila a mela toho dost! Kamarádka co taky otěhotněla na jaře jezdila docela dlouho pres to léto, břicho do 5.měsíce neměla žádný a byla na pohyb a sport zvykla… A tech ženských co běhají do 8.měs. dokud ten pupek nohy unesou, nebo chodí na aerobik, trampolíny ani neví ze jsou tehu, kdyz se o to nesnazi a neplanujou, je urcite taky dost, a kdyz o to přijdou, ani to díky neptavidelne MS treba nepoznají…kamarádka přijela z docela náročné exotické dovolené, léta jim to nešlo, ale moc to neresili, bylo ji po návratu zle tak si myslela že z jídla z letadla nebo tam, příp. jet leg, jenže pak ji došlo ze jeji manžel mel jídlo stejne a nic mu nebylo, a byla ve 3.měsíci - a to se tam fakt nešetřili…takže už jsem v poho, ale v první chvíli kdyz vám to řeknou, ze je to pryč, vám proběhne hlavou všechno možné, co to mohlo způsobit, takové ty coby kneřešiz Ale už se snažím to neřešit a brát z te lepší stránky, resp. najít si na tom to pozitivní a ze to asi tak opravdu melo být, abych si uvědomila ze to není taková samozřejmost…ale to čekání než se zase půjde snažit mi přijde nekonečné! A jsem připravena i na to ze to nebude hned…

 
oliii
Kelišová 5440 příspěvků 26.04.16 13:21

Ahoj hezký i když smutný deníček. Nic si nevyčítej prostě to tak mělo být a buď ráda že to přišlo dřív než později ( já potratila v 17tt) a neboj říká se že je pohnojeno a brzo budeš mít zase malinký život v bříšku. :hug:

 
Marsip
Stálice 51 příspěvků 14 inzerátů 26.04.16 15:05

Časově jsem se v deníčku sice trochu ztratila, ale to neva. Jde hlavně o pocity a ty jsou z toho zřejmé… Když se dvě čárky na testu po těch 8 měsících nepromění v krásné miminko, ale ve smutné zprávy po pár dnech či týdnech, tak je to vždycky těžké. A to bez ohledu na to, jestli už doma nějaké dítko běhá nebo ne.
Realita je však taková, že pisatelka v tom rozhodně není sama. Bohužel se to opravdu stává asi dost často. My si tím prošli 2×, poprvé až ve 12. týdnu. Podruhé „naštěstí“ o něco dřív. Pokaždé následovala revize a pauza. Snažili jsme se o první dítko a „35“ na krku, takže nervy v háji. Okolo nás všichni s miminky nebo těhotenskými bříšky a my takhle…
U třetího těhotenství jsem se tak úplně bála radovat. A když v 7.týdnu přišlo špinění, už ve mě byla fakt jen malá dušička, že by to do třetice mohlo dopadnout dobře. Ale naštěstí dopadlo :) Pro klid duše mojí i mého pana doktora jsem sice měla různé léky, ale pak se nám naše zlatíčka (rovnou dvě :) ) narodila skoro v termínu.
Tak pisatelce moc přeji, aby se smutkem brzy vyrovnala a za nedlouho už mohla chystat ten deníček o druhém porodu :D

PS: při čtení té části, jak jsi předtím chodila do práce, abys všechno dodělala a předala, jsem se fakt bavila… bylo to jako kdybych to psala já :D

 
Anonymní  26.04.16 16:44

@Marsip
Díky…opravdu moc moc si všech takovýchhle komentářů plných pochopení a naděje vážím, a určitě se brzy pokusím dodat pokračování, takováhle úspěšná deníčková premiéra mi docela dodává chuť ještě něco zplodit! Nechtěla jsem aby to bylo moc dlouhé, šlo jen o takové to srovnání jak první těhu přišlo a proběhlo ani nevím jak a já si toho ani nevážila a proteklo mi to všechno spolu s prvními týdny po porodu mezi prsty, a najednou je všechno jinak a nejde to tak snadno, jak si člověk myslí, už to nebere jako samozřejmost - když už se mu tělo konečně umoudří a pročistí od poporodních hormonů a antikoncepce a začne fungovat jak má a zase jsem si mohla připadat jako plnohodnotná žena schopná mít děti, tak bum a zase zpět na startovní čáru, s cílovou páskou ještě dál než předtím…možná kdybych ji ten rok po porodu nebrala, povedlo by se druhé dřív, jenže jsem měla dlouho z dalšího těhotenství a dítěte panickou hrůzu, že bych to nezvládla - nakonec to možná ale bylo, vzhledem k té frekvenci během prvního roku až dvou zbytečné…jenže náhoda je víme co a mně menstruace naskočila hned po šestinedělí…a když tu pak čtu, jak těhulky co mají doma fakt malé batole řeší, jak moc ho můžou nosit, zvedat, tahat nákupy, v mém případě by to bylo ještě v kombinaci s kočárem do několika schodů a psem, uvědomuju si že by to nebyla sranda a pomoc babiček není u nás zase taková samozřejmost, max. během dovolených nebo v případě semtam jednorázového hlídání na návštěvu úřadu nebo doktora, a že v těhu se po těch doktorech lítá opravdu hodně…i teď mi hodně pomohly kamarádky a toho si taky strašně vážím, že tu pro mě byly, když jsem nechtěla nic říkat babičkám, a protrpěly si se mnou, ať už po boku nebo po skypu apod. kanálech ty první nejtěžší chvíle, které jsme ani nemohli sdílet s mým partnerem, ten se vracel ze služebky domů až druhý den a taky z toho byl hodně špatnej…dokonce se mu prý zdál sen že to s potratem nebyla pravda a doktor se spletl, bylo to schované tak, že to na UTZ přehlédl a při další kontrole to tam zase bylo, no tím mě už úplně odrovnal, ani on si to nezasloužil!

 
Korčulka86
Ukecaná baba ;) 1886 příspěvků 26.04.16 16:46

Já syna porodila v červnu 2013, těhotenství OK. Další // jsem našla v květnu 2015, bohužel v 7tt zamlklé těhotenství a koncem června revize dělohy. Pak bylo klasické šestinedělí, a v září 2015 opět //. Teď jsem 34tt a čekáme holčičku. Ani jsme nedodrželi,,3 mě­síce,, pauzy. Příroda ví, co dělá. Ale musím říct, že jsem byla jako na trní asi do prvních pohybů :oops:

PS: Poslední těhotenství bylo na poprvné, druhé na potřetí a první taky na potřetí.

 
lentilka05
Povídálka 45 příspěvků 26.04.16 17:05

Jen takové zamyšlení: Píšeš jako anonym, aby te známí nepoznali, ale indicie jsou dost zretelne. Fandis plzenskemu hokeji, tvůj manžel hrál za fanoušky proti hokejistum a zname i presne narozeni prvního dítěte. Uprimne, pokud bych tě znala, hned bych věděla, kdo to psal :lol: Ale k denicku-mrzi me vaše ztráta, taky právě cekam druhé dite a tohle je moje noční můra. A nase malinka prvorozena Plzenanda je narozená vloni, tedy v roce plzenskeho fotbalu i hokeje, takže moc rozumím.

 
Anonymní  26.04.16 17:43

@lentilka05
Tak ono takových nás je asi víc, co máme chlapy blázny do hokeje a děti k tomu vedou taky, a když si sem nedám fotky nebo jména nebo kde jsem rodila, což už by bylo opravdu hodně osobní, pořád to ještě není asi nic, co by bylo nějak jednoznačné, ale díky za připomínku, zase kdybych nic moc konkrétního nenapsala, byl by asi deníček i celý ten příběh takový nicneříkající, o ničem…chtěla jsem to pak ještě trochu oživit a doplnit co se tam už nevešlo nebo na co jsem zapomněla a říkala jsem si že s tím hokejem si to podle toho roku stejně dost lidí domyslí…moc mých známých sem nechodí, ale nick mám takový dost jasný a poznatelný a příspěvků do diskusí, ze kterých by to šlo poznat, jsem pod ním měla už dost. Tam těch kluků za ten fanouškovský tým hrála spousta a spousta jich má podobně staré děti…s tím datumem narození mi to nedošlo, ale objevil by se stejně v případném dalším deníčku, tak co, když to někdo pozná podle deníčku, nic s tím neudělám. To tady kolikrát lidi pod svým nickem píšou daleko osobnější věci myslím…:-)

 
Uživatel je onlineJahudka82
Zasloužilá kecalka 535 příspěvků 26.04.16 17:52

@Korčulka86
Tak mně zase po spontánním potratu - bez nutnosti revize - v ještě celkem brzké fázi těhu zase všude doktoři doporučovali raději počkat opravdu ty tři měsíce (nechat proběhnout 3 cykly) a známí zase ať se klidně začneme snažit hned po tom šestinedělí, přesně jak už tu někdo napsal, že bude pohnojeno, tak si pak vyberte. Ale já teď ještě potřebuju dát do pořádku pár dalších zdravotních záležitostí, takže je někdy asi lepší tomu dát fakt čas a jít do dalšího snažení s trochu líp připraveným tělem i vyladěnější psychikou, se kterou by další neúspěch během krátké doby asi dost zamával…příroda si sice poradí sama, ale někdy možná jinak než bysme chtěli nebo je pro nás dobré - třeba to byl signál že si mám opravdu dát do pořádku nejdřív všechno ostatní, aby se mi to pak ještě nějak nevymstilo!

 
Anonymní  26.04.16 17:55

@lentilka05
Mně jen přišla taková ta paralela s tím hokejem zajímavá, jo možná někomu něco povědomé přijde, ale 100% jistotu o koho jde mít stejně asi nebude…toho dne se narodilo dětí…

 
PapeJ
Ukecaná baba ;) 1232 příspěvků 26.04.16 19:06

Já potratila samovolně, během týdne, loni v létě v 6tt, podle PM v 8tt. Gynekolog, ke kterému jsem chodila s krvácením už viděl začínající srdeční akci, bohužel jsem měla i hematom. A byla ta děsná vedra a v prvních týdnech těhu jsem jela výlet na kole s dcerou v sedačce, a tahala jsem tříletou dceru a koupala se na koupališti apod. Potrat přišel v době druhé menstruace, takže jsem to počítala spíš za delší menstruaci. Obvodní gyndař pouze prohodil, že děloha je prázdná, skoro jakoby nevěřil, že jsem byla těhotná. Hned jsem nasadila kontryhelový čaj, zobala dál listovku a snažili jsme se hned o další mimi. Když po dvou menstuacích nic, koupila jsem si nosifol a ovulační testíky a přišla třetí menstruace po potratu. Tu už jsem probrečele, protože prý zhruba 3měsíce po potratu je jak pohnojíno, tak jsem doufala… No, další menstruace nedorazila a já jsem v 26tt. Budu mít v srpnu chlapečka :mrgreen:. Doma už mám tříletou holčičku :mrgreen: Ale když bylo 24.dubna, říkala jsem si, že jsem měla mít termín porodu, ale letňátko je taky dobrý :palec:

 
Bobule151
Zasloužilá kecalka 568 příspěvků 26.04.16 23:05

Ahoj, veselosmutný deníček. Mám podobnou zkušenost. Holčičku, zamlklé těhotenství a druhou holčičku, která se nám povedla čtyři měsíce po revizi ve chvíli, kdy jsem si řekla, že počkáme a dopadlo mi zaměstnání, o které jsem hodně stála :) Prostě přišlo to ve chvíli, kdy jsem zcela přestala řešit ovulaci, plodé a neplodné dny a vše kolem toho. Vím, že se to lehce říká, ale buď ráda, že to příroda vyřešila takto brzo. Moje kamarádka musela porodit mimi ve 20.TT, nebilo srdíčko. Příroda je moudrá a pokud to má být, můžeš dělat cokoli a mimi vydrží, a když to být nemá, můžeš ležet s nohama křížem a stejně to nedopadne.
Držím palečky, ať no příště vyjde.

 
Uživatel je onlineJahudka82
Zasloužilá kecalka 535 příspěvků 26.04.16 23:08

@Bobule151 :D hezky popsané! :potlesk:

 
Ginuš
Hvězda diskuse 36610 příspěvků 26.04.16 23:21

Kdyby šlo těhotenství vyležet.. Držím Ti palce :hug:

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1915 příspěvků 26.04.16 23:25

Doma mam dve deti. Mezi nimi jsem mela 4 x zt. A tak ja jsem dukazem, ze zazraky se deji. Ber to tak, ze jedno ditko uz mas, takze se muzes uklidnovat tim, ze to jde.
K tomu krvaceni, pri poslednim tehotenstvi jsem krvacela tak, ze jsem jezdila k dr s rucnikem mezi nohami, presvedcena, ze je konec. Nekolik lekaru konstatovalo, ze pokud tam je neco spatne, tak to nevylezim. Takze si nic nevycitej a preji hodne stesti :mavam:

 
Anonymní  26.04.16 23:34

@PapeJ
Hm ty hematomy jsou takový nevyzpytatelny - já tam nic takového neměla, tím spíš mi bylo divné, proč se tohle stalo, co to způsobilo…s tím kontryhelem, já si právě nejsem moc jista a chci se na to ještě někde zeptat, jak dlouho a kdy se může anebo by neměl pít - koupila jsem si ho na srovnání MS ale az v tom cyklu kdy se zadarilo, takže už nejspíš na úspěšné početí vliv neměl, spíš premyslim jestli jsem do jídla nedala nějaký „zakazany“ bylinky, i kdyz na tom začátku ta výživa pres placentu ještě asi úplně nefunguje…takze uvažuju ze ho po te nucené pauze nebo už během ni zase nasadim, aby MS naskocila a fungovala dobře, a mám tu Mamavit i listovku ještě do zásoby… Ale musím vydržet prý raději opravdu 3 nez 2 měsíce - mám zase už vyšší tlak (i kvůli tomu se tehu možná neujalo) a musí mi na to dat prášky co při tehu vadí a doslova by se s nima otěhotnět nemělo, musí se pak vyměnit za jine vhodnější, ne tak silny, než se začnem snažit… Ale tohle se musí dat do pořádku, může to pak způsobit prý problém s placentou i eklampsii… A to mi akorát vychází do nástupu do práce!:-( takže už me to asi nemine a navázat i kdyz s nemocenskou nestihnu tak jako tak. I kdybych otěhotněla ten měsíc před nástupem, dřív jak v cca 4.-5.TT to nezjistim, a bylo by to i trochu unfair, kdyz se mnou počítají…(proto anonym) dyt můžu přece jít do práce abych nepřišla o místo a další příp. mateřskou a snažit se dal, kde je psáno ze to bude napoprvé… I pred 1. tehu resp. snazenim jsem HA nebrala půl roku a mela v MS pěkný binec, jakoby si dal jela dle antikoncepcniho scenáře…moje tělo už znám a vim ze se po takovéhle zátěži vzpamatovává dlouho a čím jsem starší, tím asi hůř, jako po porodu zejo…no potratit někde uprostřed tehu a muset svoje mrtvé dite porodit, des a hrůza!

 
Anonymní  26.04.16 23:47

@lentilka05 Já bych ani anonym nedávala, nepsat i o te práci - hlavně kvůli tomuhle! Jen nevím proč se tam v te pracovní části udělala ta kurzíva a ještě úplně blbe, to nebylo cele přímá řeč, já řekla samozrejme jen to ze na tu mateřskou jdeme dvě, bez té věty předtím…:-) ale to snad bude také pochopeno. Oni u nás v práci ten hokej zas tak ženský neprozivaj aby něco poznaly podle toho, byv. kolegyn co tam byly před mým odchodem tam zůstalo hodně málo, jdu do skoro neznámého prostředí a i se trochu bojím ze tím stresem se to zablokuje už úplně! Chtěla bych chodit na břišní tance, to je na ty ženské věci taky ideální příprava a už jsem kdysi i chodila, jen musím počkat az na to budou peníze, ted jak ještě porad trochu krvacim, se mi do ničeho pouštět nechce - nejdřív az po ujištění a kontrole ze je vše OK! Abych si to už „nezazdila“ úplně… je tu někdo komu tohle „vrteni“ pomohlo, min.se cítit vic zensky a i psychicky líp a treba i k miminku?;-)

 
Uživatel je onlineJahudka82
Zasloužilá kecalka 535 příspěvků 27.04.16 09:15

Název denicku je ale opravdu výstižný - tady se to zázraky i v diskusi přímo hemží:-) A po dlouhé době diskuse bez rýpáni a zbytečné kritiky tu na e-miminu docela potěší… :palec:

 
Lucík 25
Závislačka 4783 příspěvků 27.04.16 15:14

Ahoj mám za sebou sp v 6tt. bez revize ( tu jsem odmítla) po miminku jsem toužila a po fyzické stránce jsem se cítila dobře, takže u nás se žádný čekání nekonalo 7.6. sp a 18.6. jsem znovu otěhotněla… zázraku už jsou tři roky :*

 
Anonymní  27.04.16 16:56

Dík, další zázrak do party, super:-) :palec: Já jdu zítra právě na krev, zda HCG kleslo, ale revize by taky neměla být nutná. Pokud mi doktor řekne počkat 3 měsíce nebo mě bude chtít vidět po 6nedělí ještě jednou - nevím zda se to běžně tak dělá že se ještě musí na kontrolu jako po porodu - tak ho raději poslechnu, než mít pak nějaký problému s dalším… Mám z toho prostě respekt, i když slyším ze všech stran že je to zcela normální proces a příroda si jen reguluje vadné kusy, potřebuju si dát do pořádku prostě teď víc věcí, a trochu zhubnout by mi taky neuškodilo:-) Ale nechci to zase nějak přehánět se cvičením, dokud pořád trochu krvácím. Max. fakt něco co ty ženské záležitosti podpoří, než fitko…
A moc pěkná fotka! Aut.

 
Anonymní  27.04.16 17:00

@Lucík 25
Ta poslední reakce byla na tebe, zapomněla jsem tě tam zmínit…uvidím zítra jak se na té gyndě domluvím, resp. spíš pak podle výsledků, až budou, což bych si měla volat druhý den - zítra mě jen naberou a mažu hned zpátky než půjde chlap do práce, utz už asi není třeba.

 
PapeJ
Ukecaná baba ;) 1232 příspěvků 27.04.16 21:46

No, mě řekl lékař o tom hematomu, že je to slabé těhotenství, a proto se udělal. Na druhou stranu tvrdil, že sliznice je silná, že těhotenství je prospívající :nevim: Divil se, když se dozvěděl, že jsem potratila. Ten kontryhelový čaj jsem pila, protože prý způsobuje obnovení a zotavení sliznice po potratu, tak abych to trochu urychlila a nové vajíčko se mělo kde zahrabat. Já po potratu přečetla spoustu diskuzí, jestli se snažit hned nebo ne. Většinou tam psaly, že když tělo nebude připravené, tak neotěhotníš. A gyndař mi neřekl žádný časový údaj, kdy se zase snažit, ani mi nezakázal, když jsem řekla, že se chci snažit hned :nevim:

 
michee
Závislačka 3489 příspěvků 12 inzerátů 27.04.16 22:48

Já jsem si své potraty taky vyčítala, ale brala jsem to tak, že to prostě tak mělo být. U mě byla příčina teda trošku jiná, ale stejně jsem si říkala, že jsem neměla chodit na ty dlouhý procházky, že jsem neměla každý den lítat se synem do města…nakonec jsem všechno hodila za hlavu. Doktorka mi řekla, že zdravé těhotenství přežije cokoliv, takže procházky, nošení synka a podobně…otázka je jak to posuzovat, co je a co není zdravé těhotenství. Mě třeba při každé procházce strašně tuhlo břicho, ale doktor mi říkal, že na to je brzo, že to tak určitě není a neřešil to! Takže jsem pak měla strach být znovu těhotná. Po posledním potratu se mi podařilo otěhotnět na první pokus, který vlastně ani pokus nebyl :mrgreen: Nicméně od začátku je to hodně hlídané těhotenství, mám nařízený klid, manžel se o všechno stará, zařídil synovi celotýdenní jesle a věříme, že to bude tentokrát dobré.
Tobě přeji, aby jsi byla co nejdříve v dobré psychické pohodě! Tělo se srovná samo, ale ta psychika někdy trvá :hug: A přeji, aby se pak brzy znovu zadařilo a problémy se vyhly velkým obloukem :hug:

 
Anonymní  28.04.16 00:25

@PapeJ
Jj, to jsi urcite dobre udelala. Kontryhel jsem taky studovala a je dobrej na spoustu věcí souvisejících i s menstr. cyklem a samotným průběhem MS - zmírnění silnyho krvácení a bolestí, zpravidelneni, jsem rada ze jsem ho nezahodila, je dobré tohle vědět a dík za radu. Doporučovala mi ho právě jedna kolegyně co se jim druhé taky nedaří, plus nějaký Ženský čaj. Zkusim a uvidím, nejspíš tím nic nezkazim ale asi az budu čistá, krvácení se snad už fakt zklidňuje. Zase to nechci nějak potlačit, aby šlo ven opravdu vše co má a nezarazilo se to, aby to ten kontryhel nějak neovlivnil negativně a nezablokoval ten samočisticí proces, kdyz ma zmírňovat krvácení při ms - i kdyz si taky myslím ze to spis tu očistu podpoří, ale než ta stara sliznice odejde, což je asi ten důvod tak dlouheho krvaceni, že ji tam bylo hodně, těžko tam může začít růst nová, aspoň mi to tak zní logicky, nejdřív se tělo musí toho všeho zbavit. Taky jsi potom tak dlouho ještě krvacela nebo treba jen spinila? Mne už to trvá pres 2 týdny… Hlavně ze to u vas dobře dopadlo. Já bych se na jednu stranu začala nejradši snažit taky co nejdřív, ale fakt se hrozně bojím aby se to zas neopakovalo. Stejně dokud krvacim nejde nic s partnerem mít. Taky jde o něj, aby o to stál a neměl nějakej blok ze strachu z dalšího prip. zklamání…Takže prostě ne se cíleně snažit a počítat a měřit, ale nechala bych to osudu a po tech 6-7 týdnech, aby tělo melo stejný čas se vzpamatovat jako bylo těhotné, bych už asi ochranu tolik neresila, pokud už bude OK ten muj tlak a po dobrání tech prášků co se při nich otěhotnět nedoporučuje, bych se pak domluvila na návratu k těm vhodnějším, který jsou spis na udržení a stabilizaci správného tlaku než na snížení, jak jsou proste slabší. On ted můj chlap na všechno reaguje „HM“ takze těžko říct co se mu honí hlavou. Ale zase si říkám jestli není lepší počkat az půjde malej do školky, nebo aspoň budou mít babičky vic volna, aby o něj bylo postaráno aspoň část dne, kdybych musela mít zase klid a hrozilo to samé…To už bych s tím asi takové tajnosti nedělala a o tu pomoc si řekla, s tim ze nechci aby to dopadlo stejne - viz co píše i michee s těma jeslema a tak. Tam pak musí ten tatínek opravdu fungovat, náš prostě bývá někdy pryč a ten pes k tomu…ono se to potom nascita, i kdyz ma člověk pocit ze se nějak nepřepíná… Malej zvládá sam už ale spoustu věcí, sikula, tolik prace s nim doma zas není…baví ho i ty klidnější aktivity…někdy kdyz mám víc práce, vyvencime pejska treba jen na pul hodky a pak jdou na dyl az s tatou odpol. a ten ma takovou tu klasiku od 9 do 5…zase může vencit a pak i do školky vodit ráno, nedojizdi a ma to kousek kdyby něco. Kdyz si vezmu ze jsou holky co čekají 2.příp.3. chlapa mají mimo i celý týden nebo se vraci pozde vecer, babičky daleko, setrit se nehrozi - no vždycky může byt hůř:-) A.

 
Anonymní  28.04.16 00:52

@michee Hodný manžel, tak to ma být! A ty jesle, tam je malý kolik hodin denně? Já o tom taky uvažovala ještě jako tehu-mám kvůli práci domluvenou soukromou jeslicko-skolicku nedaleko, tak ze bych ho tam dávala ty dny, kdy bych mela běhání po doktorech, aby se mnou všude nemusel, a mela pak chvíli oraz i doma. Klidně jen na pul dne, než by si zvykl, taky to něco stojí - u nás se dostat do státních jeslí je hodně o štěstí, a asi i o znamostech…
Díky za přání, nějak už to dopadne:-) Lepší fakt zdravé tehu kdy jde normálně fungovat než se bát každého rychlejšího pohybu nebo dokonce muset lezet a pak o mimi stejně nedejboze přijít, ještě treba uz v nějaké pokrocilejsi fázi… Já si fakt nějaké větší leharo nemůžu dovolit, aspon ne za soucasnych podminek (muz ma krome prace jeste dalsi aktivity a to uz leccos i tak omezil) a ani při své akcni a spolecenske povaze radeji nechci a neumim představit… :) Jasně pro život rostoucí tam uvnitř, kdyz už se da i nazvat dítětem a más treba i prukazku, co se dava kdyz uz je to jistejsi, udela zena hodne ale musi to mit smysl, jít si treba lehnout do te nemocnice - jak uz tu bylo řečeno a mne u dr., v tak časné fázi je to zbytečné a neovlivnite to at už si budete valet šunky nebo treba malovat byt…jde pak spis o ten pocit, co pro to clovek mohl udelat a neudelal…kamarádka čeká 3., břicho jí taky tvrdne casto a tuhle prý asi do 2 ráno pomáhala manželovi s uklidem prave po malování na baraku a mladší vstavala v pul 5 - ta se fakt jako nemá šanci moc šetřit, kdyz je doma, aspoň ale můžou dát děti k babičkam… My máme na víkend ted domluvenou akci taky bez dětí, tak je aspoň na co se těšit - a to jsem to už chtěla zrušit, muz by tam ani sam nejel…

 
michee
Závislačka 3489 příspěvků 12 inzerátů 28.04.16 08:27

Synek chodí právě teď na celý týden, chodíval 2× týdně, protože pracuji z domu, ale kvůli tomu, abych fakt mohla aspoň přes ten den odpočívat, tak jsme se rozhodli ho tam dávat každý den, je tam zhruba od 8 do 4, po dobu, co je manžel v práci. Já jen synka ráno nachystám, nacpu do něho snídani a pak s mužem jedou a ve 4 přijedou zase spolu. Celkem to funguje a já mám fakt klid. Když víc chodím ven, tak pak si musím třeba dát fakt tak jeden den naprostého klidu, protože dle Dr. mám nezvykle tuhou dělohu, to prostě nevíme co udělá a mám hodně bolestivý čípek, to taky nevíme proč, takže když jsem víc v klidu, tak mě ani jedno extra netrápí. Přeju si, aby toto těhotenství dopadlo, protože třetí ztrátu bych asi nešla už hodně špatně, včera jsem začala 5. měsíc, tak siříkám, že to už prostě musí být dobré! Jsem v péči skvélého doktora v porodnici, kde budu i rodit, takže i jen toto mě hází do klidu.
Jinak tím, že jsme si během posledního roku a půl prožili 2× potrat na kraji 2. trimestru, tak prostě manžel zbystřil a ví, že jsem se vloni se synem celkem tahala, chodili jsme pořád ven, neb být s špuntem doma prostě nejde, takže proto všechna tato opatření. Ve školce se dosyta vyřádí, po školce nějaká drobná aktivita s manželem, nebo se mu pak věnuju já, aby manžel mohl chodit cvičit, to mu toleruju, chodí 4× týdně, aby se z toho všeho nezbláznil. Mít doma chlapa, který mi nic neulehčí, tak nevím jak by toto dopadlo…radši nad tím ani nepřemýšlet.

 
Anonymní  28.04.16 11:18

@michee
Jj, to je rozumný přístup, kolik že je malému? A zvládá to teda v pohodě, líbí se mu tam? Pokud jo tak je to určitě super i pro něj, otrká se v kolektivu a nebude to pak už brát tak, že musí do školky protože má maminka nové miminko a cítit se odstrčenej - to jsem si právě taky říkala, že malej vlastně začne chodit do školky dřív než se mimis narodí, takže si to s tím pak už spojovat nebude a čím dřív nebude jedináček, tím líp pro něj…u jednoho jsme s mužem nechtěli moc zůstat nikdy, ten můj by bral snad i dvojky! Ale to už by mě asi fakt odvezli:-) A musel by se pak sakra otáčet a na hokej asi částečně zapomenout, dovolila bych mu buď aktivně tréninky nebo chodit na zápasy, obojí už by bylo moc…musel by si asi vybrat, nebo zařídit aspoň hlídání psa a malého… No být to nějaký kritický příp. znovu, už bych neváhala, děti má celkem rád ale spíš ty co už zná. Já si právě říkala, že bych ho do jesliček nedávala hned na celý den, kdyby nebyl zvyklej, a muset zase pro něj po tom půldni, bych si asi moc nepomohla…max. že bych ho s sebou netahala po doktorech…i o ně­jaké té brigádě jsem uvažovala, jako píšeš že už tam chodil kvůli práci, to taky není na škodu. Jenže ne všem chlapům to dojde, že opravdu ta ženská nemůže fungovat na 100% i když je „jen doma“, a my si zase někdy o tu pomoc neumíme říct a i jak jsme zvyklý, tuhle něco zvednem, tamhleto letíme zařídit…já myslím že tomu mému už toho došlo taky dost, že si mě snad už v případě, že by se ještě někdy zadařilo, bude trochu hlídat…do práce by mě už asi nepustil a to ani doktor nejspíš, kdyby nebylo to těhotenství tak pohodové jako s prvním…ono pak zase to omezení vycházek taky nic moc, ale raději to, než…neriskovala bych už vůbec nic! U mě to prý mohl způsobit i vyšší resp. spíš kolísavý tlak, takže ten je prostě teď prioritně potřeba dát do pořádku na nějakou rozumnou hodnotu práškama, co se v těhu nesmí, tj. až sleze a chvíli bude OK, můžu přejít teprve na ty, co těhu nevadí, tak doufám že se to srovná co nejdřív, nejlíp než půjdu do práce…vůbec bych do té doby chtěla mít všechny možné komplikace vč. zubů dořešené, abych pak hned po nástupu zase nelítala po doktorech, až s nějakým odstupem už to potom nebude tak blbě vypadat…asi být doma na neschopence, musel by odvody do a ze školky zajistit spíš tatínek, nebo já max. 1× denně v rámci vycházek, s čímž by se spojilo i vyvenčení psa, nebo by mohl hafík být u babičky. Jenže ta taky někdy nebývá celé dny doma a na zahradu ho pustit nemůže, zdrhl by. No není to sranda viď, to pak všechno zorganizovat, skoro jsme si říkali že by, než přijde druhé, bylo pro nás lepší jít fakt taky někam do baráku s pořádnou zahradou, abych pak až třeba mužskej odjede na služebku, nemusela řešit venčení a nemocný děti do toho - a jakože po tom nástupu do školky to bude asi hustý (a ono to pak ani v těhu není sranda něco chytit, když si nic moc vzít nemůžeš a musíš třeba ještě do práce, kde nejde ze dne na den všeho nechat, což se mi při prvním celkem vyhnulo), i když malej zatím ani moc nemarodil. Spíš míval častěji teploty během toho prvního roku - očkování, zuby aj., a to pak byla kolikrát prekérka a narychlo se řešilo kdo mi přijede ho hlídat nebo venčit…s rýmou ven jít jde, s horečkou ani na 5 minut…no ale to tady asi leckdo řeší i složitější situace…a.

 
PapeJ
Ukecaná baba ;) 1232 příspěvků 28.04.16 11:51

Já ani moc nekrvácela. Já špinila už asi tři týdny před potratem. Pak jsem v pondělí víc zakrvácela a celý týden jsem krvácela spíš jenom na záchodě při čůrání nebo stolici, ale šli ze mě dost kusy sliznice. Ve čtvrtek ze mě vypadl větší kus ve vaně a to byl asi konec. Druhý den už nic, jen slabé špinění. V pondělí jsem šla na tu gyndu, to už jsem vůbec něměla nic a děloha byla čistá.

 
michee
Závislačka 3489 příspěvků 12 inzerátů 28.04.16 14:18

Syn měl teď v dubnu 3, takže to už je s ním lepší. V té školce je už od roku a půl, má to tam fakt rád, trošku se děsím přechodu do velké školky, hlavně z důvodu, aby netahal domů nemoci. Jak tak pozoruju kámošky v okolí, tak jejich děti jsou každou chvíli na hromadě!! Zrovna jeho nástup do velké školky bude v době, kdy budu mít před porodem, tak to snad zmákneme. Jinak určitě ta školka to dítě trošku změní, takže pak ten šok, že doma není sám, snad nebude tak veliký. Ale každé dítě je jiné, takže se musí počítat i s negativní reakcí dítěte na příchod sourozence, my počítáme spíš s tou horší reakcí, ale třeba nás mile překvapí :-) On totiž zatím hraje mrtvého brouka, asi nechápe, co ho čeká a z rostoucího břicha má psinu.
Jinak jako nebýt manžela, tak nevím jak bych to teď zvládala, moji rodiče bydlí 200 km daleko a pracují, rodiče od manžela bydlí ve stejném městě jako my, ale na pomoc moc nejsou, oni mají ještě jednoho vnuka a ten je č. 1 a na našeho si až tak moc nevzpomenou, ani nezavolají, když zůstanu třeba s prckem týden sama, jestli něco nepotřebujeme. Když se sami neozveme, tak malého ani nevidí. Když zavoláme, pohlídají, ale nic není z jejich iniciativy. Takže my jsme v tomhle samostatná jednotka a radši se spoléháme jen sami na sebe.

 
Anonymní  29.04.16 10:19

@michee To zamrzi, kdyz by mohli a nechtějí, to chápu. Ale zvladate to a to je důležitý, drz se a at všechno klapne jak má, hlavně zdraví!;) Aut.

 
Anonymní  08.05.16 19:21
Autorský doslov

Tak jen pro info, původně jsem psala, že na revizi zřejmě nebudu muset, ale všechno je zas jinak - jelikož krvácím už snad měsíc v kuse a nechce to přestat, nakonec mě dovyčištění nemine a zítra nastupuju do nemocnice…myslím že i doktor doufal že toho budu ušetřena, i HCG kleslo na minimální hodnotu, tak si říkám, aspoň budu mít jistotu že tam nic nezůstalo a klid pro budoucí snažení (a můžu začít počítat šestinedělí znovu, a nejen to, doporučují počkat tři měsíce, takže mě nemine ani nástup do práce), ale takový ten červíček, zda nám to ještě někdy vůbec po takovém zásahu půjde přirozenou cestou, hlodá tedy dost…přecejen jak se ve vás jednou začnou šťourat, nikdy nevíte, jestli to nebude mít vliv na „funkci“ - tj. třeba jestli té sliznice neodstraní moc nebo tam prostě nedojde k něčemu, po čem už se znovu nebude schopná obnovit a narůst pro případné další těhu, zda se tam ještě vajíčko bude schopné uchytit…prostě z toho mám smíšené pocity, na jednu stranu úleva že už budu mít od té nekonečné menstruace snad na chvíli pokoj (nebo jste ještě někdo krvácel i po revizi během toho jakoby šestinedělí?) a na druhé straně nejistota, aby to nepřineslo víc škody než užitku, jestli by nepomohlo ještě chvíli počkat - jenže vždycky to chvíli vypadá že už to přestává a pak se krvácení zase rozjede víc, a může mi hrozit prý i zánět nebo infekce, což je asi tak to poslední co ještě potřebuju…takže jestli mě tady někdo uklidní, že to zas tak drastický zásah do fungování dělohy není a je to jen ku prospěchu dalšího snažení (nebojím se bolesti, vím že budu pod narkozou, ale možných následků - kolikrát už doktoři zvrtali i banální operaci a nešlo to vrátit?), budu jedině ráda…a třeba časem slíbený deníček o prvním porodu budu moct napsat s vyhlídkou na další:-) Zatím jsem se k tomu bohužel nedostala.

 
Anonymní  09.05.16 15:12
P.S.2

A dnes je opět všechno jinak - dr. při ultrazvukovém vyšetření zjistila, že už není co čistit, tj. revize není nutná i vzhledem ke slábnoucímu krvácení a nízké sliznici i HCG… krevní obraz taky v pořádku, dostala jsem jen injekci na protilátky proti RH faktoru, který mám negativní zatímco partner pozitivní, a kontrola za týden :D Takže aspoň takové malé štěstí v neštěstí a začínám zase trochu věřit tomu, že bude vše OK a nějaký ten přírůstek se nám ještě povede…malý byl dnes poprvé v soukromé miniškolce, kam by pak měl chodit přes léto až nastoupím do práce, a zvládl to na 1!

Zdravím všechny a ještě jednou díky za podporu a povzbuzení! Zakl.

 
Ivuska88
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 23.05.16 11:46

Je mi to líto. Mám za sebou stejnou zkušenost :-( V listopadu jsem po 3,5letech konečně našla na testu //.Za 14dni jsem šla na první ultrazvuk. Měla jsem být 6+4tt. Podle ultrazvuku bylo embryjko velké na 5+0tyden. Bohužel nemělo srdíčko. Takže 12.12.jsem.musela na revizi. báli se, aby to nebylo mimodelozni těhotenství. Naštěstí nebylo.Byl to 8.pokus umělého oplodnění. Ted mám za sebou 10.pokus a snad se zadari.Moc bychom si to přáli Zatim žádné mimi nemáme :-( Uzivej i vašeho miláčka a určite se brzo zadari. Hodně štěstí :-)

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama