Zbytečné obavy z porodu

Veverkaaa  Vydáno: 25.02.15

Ráda bych zavzpomínala na můj rychlý, ale celé těhotenství obávaný porod. Strachovala jsem se úplně zbytečně, i když při porodu byly chvíle, kdy jsem myslela, že to prostě nezvládnu. S odstupem mám ale krásnou vzpomínku a bolesti jsou zapomenuty. :)

S přítelem jsme spolu přes sedm let a miminko jsme plánovali tím stylem, že jsme tomu prostě nechali volný průběh. Otěhotněla jsem asi po měsíci snažení a i když jsem si to strašně přála a tak nějak jsem to čekala, byl to pro mě šok.

Asi to zní divně, ale když se na těhotenském testu objevily dvě čárky, hned začaly obavy z toho, co bude. Těhotenství probíhalo na pár dramatických chvilek celkem bez problému, až na moje hysterčení, že to prostě nezvládnu. Měla jsem strašný strach z porodu, byla jsem prostě přesvědčená o tom, že to nikdy nemůžu zvládnout.

Ve 21. týdnu, v sobotu ráno, jsem se probudila a začala jsem krvácet. Ten, kdo to zažil, asi ví, čím si žena prochází. Dostala jsem strašný záchvat pláče, protože jsem si myslela, že je po všem. S přítelem jsme se sbalili a odjeli na pohotovost. Doktor mě vyšetřil a sdělil mi tu nejkrásnější zprávu na světě, že miminko je úplně v pořádku a právě se drbe za uchem. :) Krvácela jsem asi proto, že jsem se přetáhla.

Ve 28. týdnu mi hodně často tvrdlo břicho, brala jsem silné dávky magnesia, ale nestačilo to. Na pravidelné kontrole u gynekologa jsem se zmínila, že tvrdnutí je třeba i 20× do hodiny. Byla jsem ihned odeslána na lůžkové oddělení. Tam jsem si poležela týden a dostávala 3× denně kapačku.

Termín jsem měla 18. dubna. Tento datum se neúprosně blížil a já se čím dál více obávala porodu. Měla jsem takový strach, že jsem i kolikrát brečela. Když se na to dívám zpětně, říkám si, že těhotenské hormony se mnou pěkně mávaly. :)

Bylo 22. dubna odpoledne, přítel právě přijel z práce a já jsem cítila, že ze mě trošičku něco teče. Myslela jsem si, že je to moč, ale když se to po chvilkách opakovalo, došlo mi, že je to určitě plodová voda. Pořád jsem čekala, kdy přijdou ty strašné bolesti, a ono nic.

Odjeli jsme do porodnice, kde potvrdili, že jde o plodovou vodu. Ležela jsem sama na pokoji, kam za mnou často chodili porodní asistentky mapovat situaci, ale já jsem jim pořád říkala, že jsem absolutně bez bolestí.

Uběhly dva dny a doktor mi oznámil, že pokud se porod nerozjede v noci sám, ráno 25. dubna půjdu na vyvolání. Porodní asistentky mě připravovaly na nejhorší, ale zároveň jsem od nich pořád slyšela, že se musím vyspat, abych nabrala síly. No samozřejmě jsem oka nezamhouřila, protože mi v noci na pokoj dali paní, která se svíjela v kontrakcích a nakonec porodila dvě hodiny přede mnou.

Ráno jsem si sbalila pár věcí a odpochodovala na porodní sál. Zavolala jsem přítelovi, ať přijede, že se jde na to. Bylo 9:30, PA mi píchla kapačku s oxytocinem a asi po dvaceti minutách jsem dostala první, za to dosti výživnou, kontrakci. Kontrakce jsem měla celou dobu ve stejné intenzitě a neměla jsem ani čas na odpočinek, protože přicházela jedna kontrakce za druhou - v podstatě tak po 15-20 vteřinách. Měla jsem pocit, jako by mi někdo vrazil nůž do břicha a chtěl ze mě vyrvat všechny vnitřnosti. Takže jak se často píše, že kontrakce jsou něco jako silnější menstruace, u mě to rozhodně neplatilo.

V 10:30 přišla doktorka a oznámila mi, že jsem na 7 cm. PA je poznamenala, že do 12:00 bude malý na světě. Hlavou mi proběhlo, už aby to bylo. :) Bolestí jsem skoro lezla po zdi, přítelovi jsem zakázala, aby na mě mluvil, protože mě to strašně vysilovalo.

Bylo asi 11:40 a najednou jsem cítila obrovský tlak. Přiběhla doktorka s PA a mohlo se jít tlačit. Zatlačila jsem celkem 6× a hlavička byla venku. Bylo 12:01. Protože měl syn kolem krku omotanou pupeční šňůru, dostala jsem pokyn, ať už netlačím a doktorka ze mě malého vytáhla.

Byl to neskutečný pocit úlevy. Miláček začal hned plakat a já jsem byla plná pocitu neskutečného štěstí, že jsem to zvládla a že už konečně uvidím to naše prtě, na které jsem se tak strašně těšila.

Celé těhotenství jsem se stresovala kvůli porodu a nakonec jsem měla celkem rychlovku - za 2 hodiny a 10 minut byl malý na světě. Mám nejkrásnějšího syna a jsem nejšťastnější máma pod sluncem. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
bobule86
Ukecaná baba ;) 1056 příspěvků 25.02.15 01:38

Gratuluji ke krásnému porodu, snad to budu mít také rychle za sebou a malá bude zdravá :kytka: :palec:

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 25.02.15 06:22

Hezke. Jen trosku skoda, ze museli vyvolavat a neslo to prirozene, ze? ;-) ja to mela dost podobne. Byl to fofr, ale slo to nastesti samo. Od prasknuti vody trval porod 3hod a 45min, ale bolesti, ktere byli jiz docela neprijemne, zacali asi az hodku pred porodem. Takze nadhera. :-) pak se stupnovali a nez jsem sla rodit bylo to teda peklo :-D bohate mi to stacilo a lituji uprimne zeny, ktere maji velike bolesti treba x hodin.
Jinak teda velka gratulace :kytka:

 
modrasek13
Zasloužilá kecalka 867 příspěvků 25.02.15 10:25

Velká gratulace :kytka: Já se hrozně bála porodu, úplně panická hrůza, teď jsem trochu klidnější a když si čtu takové krásné deníčky, tak ten strach na mě snad přijde až to přijde :lol:

 
verulicek  25.02.15 14:23

Super rychlé..ale ze závěru mám pocit, že jsi muselá být dole celkem trhlá ne? :think:

 
Veverkaaa
Kecalka 259 příspěvků 25.02.15 15:00

@verulicek nevim, jak je to mozne, ale mela jsem jen dve oderky… Takze zadne velke siti :)

Příspěvek upraven 25.02.15 v 15:00

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček