Ahojda zebřule!! ![]()
Měla jsem už připravený komentář, když se objevil nový deníček, tak
to šoupu rovnou sem ![]()
MARU – my jsme díky nemoci karneval propásli, tak snad za rok. Míšovi
to tam moc sluší, musel si to opravdu užít ![]()
a tady, co jsem měla přichystané do minulého deníčku:
Tady jedna toulavá zebra, které se po vás často stýská, leč
nestíhám… ![]()
LOSTRIS – splýnů tě čeká ještě mnoho… ale k tomu kojení: Šíma
nebyl kojený nikdy (a u článků s nadpisy „když se chce,tak to
jde“ – vyšel, když jsem ho měla doma pár týdnu – jsem nadávala
sprostě a nahlas!
)a Máťa je kojený doposud a to velmi často, neustále to vyžaduje…
Můj názor je, že je to úplně jedno, jestli jestli jsou děti kojené nebo
ne, oba mi marodili obdobně a mazlíci jsou oba
Každé má svoje, já začínám uvažovat o odstavení (díky našemu
závislákovi jsem „nikde“ nebyla co ho mám a navíc mě to začíná
pěkně vyčerpávat..) a není mi vůbec jasné, jak to udělám…
ZABUCHO – ahojda!
to se máš, že malá krásně mluví, ten náš prťous vůbec nechce.. Moc
jí to na fotečce sluší! ![]()
Nemáte někdo zkušenosti s prckem co nemluví? Vím, že Šíma nastavil
laťku příliš vysoko, když v roce a půl už doplňoval říkanky a od 16ti
měsíců říkal trojslabičná slova, ale Máťula nechce říkat nic. Vím,
že slyší dobře – reaguje i na šepot, dělám s ním to samé, co se
Šimčou – čteme z knížek, říkáme jednoduchá říkadla a nechávám
ho, aby se snažil říct co chce, ale je to marný, je to marný. Stále
zůstáváme u základních slovíček – HAM, DEJ, HAJÍ, TADY, KDE JE a to
je asi všechno!!! Máma, táta řekne naprosto vyjímečně, rozhodně ne
každý den, možná ani týden… Snaží se komunikovat tak, že mi ukazuje
nebo mě chytne za prst a odvede kam potřebuje. Jinak je to šikulka, můj
malý pomocníček
Nevim co s nim – v roce měl snahu říkat více
slovíček než teď…
MARU – koukám, že se kašel nevyhnul ani vám
Ze mne je momentálně mrtvolka od včerejška – má drahá polovička
zůstala dnes doma – je potřeba hlídat naše rarášky, Šimča má
antibiotika od čtvrtka… Proto si můžu dovolit KONEČNĚ se na vás
podívat.
Tak koukejte být zdraví, pobavilo mě jak ten váš čertík už umí
rošťačit! Tak pěkně hlídej! ![]()
IVANKO – já už jsem musela ve školce, bohužel, taky něco
pořešit.
1, Šíma se popral po pár týdnech, tak si mě dokonce vzala učitelka stranou
a říkala ať to spolu proberem – to mi přijde fér – neřešit to před
dalšíma maminkama a já se tedy k tomu stavím čelem = i moje dítko může
zlobit, je mu potřeba vysvětlit, jak moc je pro něj zlobení nevýhodné ![]()
2, před týdnem u umyvadýlka strčil prst do kohoutku a s kamarády se
řehtal tomu, jak to všude stříká…
paní učitelka mi přišla říct, že nemá strach, že by to ještě někdy
udělal neb zjistil, že i ona umí křičet ![]()
Mám na vás ještě jeden dotaz. Proti čemu všemu dáváte děti očkovat? Zjistila jsem, že je toho tolik, že si člověk opravdu musí jenom vybrat…
ZDENCO – pevné nervíky a hodně sil!!
Mějte se, jdu si vzít paralen a na chvilku padnout…
Pa
Kaitlin, Šimon (téměř 4 roky), Matouš 17,5 měsíce











