Zebřičkový deníček Maru - 75.díl

Maru  Vydáno: 12.09.05

Ahojky zebřičky, tak jsem tu po dlouhé době zase s deníčkem a tenhle bude opravdu o pocitech myslím, že takhle jsem se vám ještě nevypsala.
Název: Jak se Maru dostala na dno a zase zpátky aneb jak to vypadá, když dlouhodobou snažilku přepadne parádní depka a jak z toho ven

Není to tak dávno co jsem se odmlčela a poprosila Vás o pomoc, najednou toho na mě bylo moc a neusnesla jsem to. Ještě jednou Vám patří velikánský dík za to, že jste mě podržely a pomohly mi s deníčkem, protože bych si nikdy neodpustila, kdyby tenhle deníček zaniknul. Já vím, jsme super zebří stádečko, které drží spolu a pro mě to opravdu moc moc znamená a jsem moc ráda, že vás tu mám, zebry moje zebrovatý.
Ale abych neodbočovala.­.............­............
Na nápad věnovat deníček právě tématu „moje deprese“ mě vlastně přivedla Kaitlin. Telefonovala jsem jí, když měla dovolenou, že jsem předala deníček, aby se nelekla až se vrátí a ona mi tenkrát řekl památnou větu „a proč vlastně nenapíšeš o tom jak se cítíš a co právě prožíváš???“ Tehdy mi to až tak skvělý nápad nepřipadal. Byla jsem úplně hotová a neschopná snad ani souvislé věty. A stále jsem si říkala, že není dobré psát zrovna o tomhle. Ale nedalo mi to a od té doby jsem o tom hodně přemýšlela. I když jsem moc nepřispívala tak přiznávám, že jsem bez vás stejně nevydržela a chodila si deníčky číst. A najednou jsme měla pocit, že v deníčku začalo být smutno, příspěvků tak nějak ubývalo......­.......... A začalo mě to mrzet a dávala jsem si vinu, jestli jsem to nezpůsobila já. A pak mi to všechno došlo! Vždyť my si musíme vyprávět i o těch smutných obdobích našeho snaženíčka, protože i tohle k tomu patří. Stále nám tu přibývají další a další zebřičky, které na tom třeba budou podobně (i když bych každému z celého srdce přála, aby nemusel řešit IVF, IUI...........). A když jim popisujeme co je čeká po té lékařské stránce, nemůžeme jim zatajovat, že na nás přijdou i ty horší chvilky, kdy už se nám nechce bojovat. A tak píšu a píšu. Asi bude tenhle deníček tak trošku zmatený. Celý týden jsem si ho připravovala v hlavě,ale nic z toho jsem si dopředu nenapsala a tak to píšu jak mě to napadá a od srdce. No uvidíme jak to dopadne, snad to bude ke čtení :-O

Vlastně to začalo úplně nenápadně. Nepřihodilo se mi nic neobvyklého ani zlého. Jen jsem prostě den za dnem byla nešťastnější,u­navenější....­...... všechno mě přestávalo bavit. I když jsem byla večer s partou, s kamarádkou tak jsem se bavila, ale když jsem přišla domů tak to na mě zase všechno padlo. A tak šel den za den, Po týdnu už jsem se cítila parádně vyčerpaná a začala manžílkovi parádně lézt na nervíky. On nemá rád, když jsem taková smutná a bez nálady. A já mu nedokázala vysvětlit co se to se mnou děje. A tak začala začarovaný kruh. Já jsem čekala, že manžílek udělá něco (kdo ví, co by to mělo být) aby mi bylo zase lépe. A manžílek si mě přestávala všímat a nechápal co se děje. No a asi už je toho snaženíčka na něj taky trochu moc a i když to ty naši chlapouni nedávají na sobě znát, trápí je to stejně jako nás.
A tak jsem se v tom plácali úspěšně dva týdny :-O Já chodila jako tělo bez duše, manžel byl v práci čím dál tím déle a déle, takže jsme spolu moc času netrávili. Když jsem docházela do práce, tak ještě spal a když on přišel z práce tak už jsem skoro spala já. O nějakém tušeníčku nemohla být ani řeč, natož nějaké skutky :-D

Celé to vyvrcholilo jedno páteční odpoledne. Kolegyni se narodilo vnoučátko, takže jsem celý den rozdýchávala tu radostnou novinku. Všichni jí chodili gratulovat a na panáka a já se přemáhala, usmívala........ no znáte to. Ne,ž e bych neměla radost z miminka, její dceři jsem to moc moc přála, ale bylo toho moc. Pak jsem šla manželem na oběd a on mojí náladu už prostě nerozdýchla, nebudu zabíhat do detailů.......... pohádali jsme se, já se rozbrečela jako malá holka, čímž jsem manžílka vytočila na maximum. Vrátila jsem do práce, kde naštěstí už v kanceláři nikdo nebyl a tam hodinu brečela a brečela,neschopná vůbec ničeho. Nechtělo se mi ani domů, protože tu na mě čekaly neteřinky. Nakonec jsem se dala trošku dohromady a byla schopná tak nějak fungovat dál. Starší neteř na mě poznala,ž e nejsem v pohodě, stále mi říkala,ž e mám divné oči, že to nejsem já. Napovídala jsem jí,ž e jsem asi jinak namalovaná, no vzala to, ale asi si myslela svoje. Večer jsem to s manžílkem probírali, ale manžel ten den mojí depresi nepochopil a vlastně měl pocit,ž e snaženíčko zabalíme, protože nechce abych se takhle trápila. Chtěl mě prostě mít zase veselou jako jsem bývala dřív a to já tenkrát nedokázala...­.......... A vůbec ale vůbec jsem nepochopila o co mu jde.Ani vám asi nemusím vyprávět co takový rozhovor vyvolal v mojí už tak rozharašené psychice, jen a jen další pláč. Měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět, manželství...­.............­...... Manžel se mi přiznal,ž e je radši déle v práci, protože ho večer čekám já celá utrápená a on už tak nemá sílu.

Ale pak jsem pochopila, že to nemyslel zle, jen toho na něj už taky bylo tak nějak moc a tehdy jsem nenašly společnou řeč. Nechali jsem to trochu uležet. Byly to asi ty nejhorší chvíle...... A pak jsme to znovu společně probrali. Teď už ale bez emocí a hádek a všechno jsem si vysvětlili. Pochopila jsem, že někteří chlapi prostě nedávají na sobě znát jak je to trápí ani jak se cítí, chovají se prostě „jako by byli z Marsu" :-DDDD a my jsem z toho pak pěkně nervozní a celé si to vysvětlujeme špatně a pak z toho pramení spoustu problémů. Vlastně je to celé o komunikaci. A taky jsem si konečně přiznala,ž e po té dlouhé pauze, kterou jsme měli a vlastně se vůbec nesnažili jsem pekelně nervozní z toho,ž e se zase začne něco dít a ten kolotoč začne nanovo. Začala jsem se bát případného neúspěchu,.

Postupně jsem se začala dávat dohromady, šlo to pomaličku a nebylo to lehké. Ale jsem zase zpátky mezi vámi, zase připravená bojovat a myslím,ž e tohle byla ta nenahraditelná zkušenost a že jsem si tentokrát opravdu sáhla až na samé dno. Důležité je, že jsem se z toho dna zase odrazila stále stoupá až do těch výšin, kde mě čeká to naše krásné vytoužené miminko. Zase cvičím Mojžíšovou, v úterý mě čeká UTZ a domluvíme se s dr. Co dál a já už se těším, že budeme mít zase další šanci těhulkování po té dlouhé pauze, kterou jsme měli.

Když si to tak po sobě přečítám, přijde mi to celé jako z filmu, úplně neskutečné.Ale prožila jsem to. Myslím si,ž e nás to manžílkem hodně sblížilo a věřím,ž e teď už to budeme zvládat celé lépe. No uvidíme......­............ přece jenom ještě vyhráno nemáme a ještě spoustu nás toho čeká. Ale budeme bojovat a to společně a to je to nejdůležitější.

Nejvíc mě pak dostala moje kamarádka, když jsem jí vyprávěla, že nemáme nejlepší období a že mám deprese tak mi řekla „ale to je přece úplně normální. Nenormální mi přišlo, když jsi po neúspěšném pokusu IVF stále byla v pohodě a v celém okolí jsi šířila tu pozitivní energii. Vypadalo to,že tě prostě nic nerozhází. To je přece normální, že taková zkušenost srazí človíčka na kolena." A tak mi došlo, že i ona má kus pravdy.

Nemůžeme si pořád hrát na ty silné zebry bojovnice, někdy prostě potřebujeme pořádně poplakat, pobrečet,pořvat, protrpět si ten svůj velikánský smutek.......­.............­......... Protože pak zase přijde den kdy vysvitne sluníčko a najdeme v sobě ještě větší sílu bojovat. A věřím,že si všechny miminka vybojujeme. Možná to teď zní jak fráze, ale prostě je to tak. Vždycky musíme najít sílu se zvednout a jít dál..........­............

Tak tolik moje vyprávění o tom jak jsem si prožila svojí největší depresi a jak jsem s ní nakonec zatočila :-D
Doufám,ž e vás to bavilo číst, větře, že takhle jsem se tu ještě nerozepsala. Teď už mě znáte úplně dokonala a víte o mě úplně všechno, ale nevadí mi to. Jsem ráda, když to moje povídání někomu pomůže všechno překonat a ulehčí mu to tu cestičku za miminkem. Když o tom budeme mluvit, budeme vědět,ž e ten smutek je přirozený a provází nás asi všechny.
V minulém deníčku někdo z vás psal, že má problém tady o sobě takhle mluvit,. Věřte, že před rokem bych to takhle nenapsala. Když jsem začala chodit na emimino tak jsem tajila odkud jsem, aby mě náhodou nikdo nepoznal. Ale teď je mi to jedno. Nemám co skrývat a za co se stydět a budu jen a jen ráda, když někomu třeba alespoň maličko pomůžu. Ale trvalo mi to hodně dlouhou dobu než jsem se tu otevřela.

Možná bych si to po sobě měla přečíst a třeba něco pozměnit, ale neudělám to. Takhle to prostě teď cítím a čím víc bych o tom přemýšlela, tím víc bych měnila slova a nakonec by to vyznělo úplně jinak. UF takhle dlouhý deníček jsem ještě nikdy nenapsala....­.......

Jsem moc ráda,že vás mám a že si tu navzájem můžeme pomáhat a dodávat si energii.
Děkuju všem za hezká slova a za podporu a těhulkám za prskanečky :-) sbírám si je do zásoby a určitě brzo využiju. Maru

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
 Váš příspěvek
 
Anonymní  12.09.05 15:34

Ahojte dievčatká :-)

síce v cudzom denníčka, dokonca tak drzá, že ešte aj ukradne prvý komentár, no musím.

Maru, ani nevieš ako ti rozumiem a ako si mi napísala od srdca. Miestami som videla samu seba. Dúfam, že ti to nebude znieť ako otrepaná fráza, NO DRŽÍM TI PALCE A ZO SRDCA PRAJEM TO VYTÚŽENÉ A TAK DLHO OČAKÁVANÉ BÁBATKO :-))) Takýmto mamám (ako budeš ty) sa tie deti proste musia narodiť !

ika

 
Anonymní  12.09.05 15:45

Vzkaz od Karly:

Ahojky už jsme po. Teď jsem se probudila a snaším to dobře. Pozdravuj všechny holky a napíšu večer.Ťeď budu chvilku dopočívat. Mám výs všechny moc ráda
 Karla

jupí hurá Karlička už to má za sebou :-))))
pádím s bývalou kolegyní na kafčo ozvu se večer Maru

 
Dancul
Ukecaná baba ;) 1512 příspěvků 12.09.05 15:50

ahoj maru spolubojovnicka :o)

depka je snad u kazdeho podobna :o). prednedavnom som napisala dennicek (pstm) o tom ako som bola na dne ja. at uz je to cokolvek co nas pritlaci k zemi vzdy sa s tym tazko bojuje.

tvoj manzel je podobny mojmu. vies si predstavit lepsiu oporu? ja nie :o)

moc ti drzim palce!

danka od pstm

 
Rysavka
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 12.09.05 16:12

Maru - myslím, že po každém dlouhém snažení na každou přijde jednou depka a myslí si, že se jí hroutí svět. Ale každá snažilka je velká bojovnice a dřív nebo později se vzchopí a bojuje dál.
Ani naši manžílci to nemají jednoduché - určitě je také trápí, že mimi nepřichází a ještě nevědí co si počít s ubrečenou manželkou doma (ten můj by mohl vyprávět), prostě hormony jsou hormony. Nevědí co jí přesně trápí a jak by jí mohly pomoct a když se o tom nemluví tak je problém na světě.

Moc ti držím kopýtka, aby to vaše další snažení už bylo úspěšné. Tvoje deníčky a všechny zebry v něm mi už hodněkrát pomohli. A jsem ráda, že jsi se nám vrátila jako bojovnice.
Takže tenhle prskaneček je jen pro tebe pppprrrrsssss­ssskkkkkkkkkk.
A tenhle druhý pro všechny ostatní zebry bojovnice pppprrrrsssss­ssskkkkkkkkkk.
Ryšavka + brouček 15+3tt

 
Anonymní  12.09.05 16:22

Maru: moc krasny denicek. Dokonce me to rozbrecelo,sice se nesnazime tak dlouho jako ty,ale taky jsem zazila neco podobneho nedavno. Dokonce jsem si myslela,ze jsem tady jedina slabotina :-) Mas pravdu v tom,ze bychom meli mluvit o svych pocitek a smutek a kdyz se nedari k tomu patri.
Maru preju ti moc a moc stesticka,sakra vzdyt uz musi prijit to stastny obdobi a vyjit to. To vsechno vlastne preju nam vsem. Budu pres noc premyslet a zitra zkusim napsat,jak se citim zrovna ted ja,snad nebudu moc nudit.
Byli doby ,kdy jsem utekla z jinyho denicku,moc snazilek bylo najednou tehulek a ja to nezvladala a kazdy den brecela.Pak jsem to zkusila k vam,holky jste vsechny strasne fajn a moc mi pomohlo,ze jsem tu s vama.

Karlo: jsem rada,ze to dopadlo dobre.

Mej te se krasne.
Hezky zbytek dne.
Nothingn

 
Lostris
Závislačka 3625 příspěvků 12.09.05 17:07

Maru, naše drahá, milá, zebřičková šéfová, opravdu hezky napsaný deníček od srdíčka. Jak píšeš, každá si obdobím depek procházíme, určitě tímto deníčkem pomůžeš spoustě holčin, které neví jak dál a ukážeš jim cestu, že stále vede - sice je poněkud klikatější, s různými překážkami a nástrahami - k vysněnému miminku.

Hezké odpoledne,
Lostris

 
Lostris
Závislačka 3625 příspěvků 12.09.05 17:08

Zebřičky dočasně jednočárkové:

Alex.......- IUI září
Amalie…- 22.6. dvouměsíční hormonální léčba + tělísko, poté test na průchodnost vejcovodů
Becy.......-
Cami......-
Falco......- 24.8. transfer v 11.30 hod., 2.IVF
Hanina…-
Iveta......-
Janka.....- 1. placené IVF říjen 2005
Kacovka..-
Kaitlin.....-
Kajdula…-
Karla......- 12.9. laparos­kopie
Kati........- 16.9. 8.00 hod. UTZ, září KET
Lenu.......- 22.8. 2. IUI
Lenuška..- 6.5. zahlášeno, že snažení se bude konat za 1 1/2 roku
Lostris.....- 19.10. genetické vyšetření
LuckaD…-
Maru.......- 13.9. folikulo­metrie, 19.9. kontrolní imunologické vyšetření
Marky......- 2.8. 6DC
Mikaa......- snažení od února 2005
Míšenka…- 28.7.2005 zahlášen začátek snažení
Monalisa..-
Narcisek…-
Nothingn..-
Patricie…- diletace čípku-konec května
Pavca......- 9.8. zahlášen začátek snažení o holčičku
Rafuska…-
Sima........- 2.9. v 11.30 hod. IUI, „kolem“ 19.9. testování
Verča.......- 1. IVF, začátek stimulace 7.6., 13.6. utz
Zdenca.....- konec září UTZ, IVF říjen
Zuzka.......-

Žabucha…- 4.10. kontrola

Zebřičky dvoučárkové:

Adka007…- 16.9. 37tt, TP 12.10.2005
Babů........- 12.9. 15+1 tt (bublinka)
BaruskaII.- 12.9. 22+0 tt (špuntíci), 23.9. kontrola, TP 13.1.2006
barbucha..- bublinka, 6.6. 30tt ???
Bohun......- 12.9. 18+3 tt, TP 10.2.2006
Caprina…- TP 7.9.2005 ???
Claudie…- 12.9. 21+5 tt (Skipísek), 26.9. kontrola, TP 21.1.2006
Ed...........- 12.9. 19+2 tt, 27.9. UTZ, 3.10. kontrola, TP 5.2.2006
Ivanka.....- 12.9. 33 tt , (holčička) TP 24.10.2005
Joly.........- 18.7. UTZ ???
Katia........- 13.9. 18 tt (Bob a Bobek), TP 22.2.2006
Lotranda…- 12.9. 23+6 tt, 16.9. 3D UTZ v 17,20 hod., TP Michaelky 3.1.2006
Marka.......- 12.9. 13+3 tt (Koblížek), 12.9. UTZ, 19.9. poradna, TP 17.3.2006
Olivia.......- 14.9. 33tt
Rysavka…- 12.9. 15+3 tt (Brouček), 21.9. UTZ
Tinna........- 16.9. 17+4 tt, TP konec února 2006
Vendelina..- (neschopenka), 16.9. 28 tt, TP Emičky 16.12.2005
Wilma.......- 15.9. 23 tt (Motýlek), TP 9.1.2006

Zebřičky se zebřičátky:

Monicka.....- 10.5.2005 v 10,5­6 hod. se narodila Barborka, měří 56 cm a váží 3680 g
Ajjaa (Adelinka) - 10.5.2005 ve 13.45 hod. se narodil Adámek, měří 54 cm a váží 3950 g
Andrea2.....- 8.7.2005 v 6,15 h­od. se narodila Eliška, měří 49 cm a váží 3250 g
Slanka**.....- 8.7.2005 v 12,0­5 hod. se narodila Marianka, váží 3520 g
Jasmine.....- 19.7.2005 v 1­.10 hod. se narodil Filípek, měří 44 cm a váží 2560 g
Jarča..........- 28.8.2005 ve 13 hod. se narodila Štěpánka, měří 50 cm a váží 3640 g
*Bosorka
.....- 7.9.2005 v 8,19 h­od. se narodil Honzík, měří 51 cm a váží 3700 g

 
Lostris
Závislačka 3625 příspěvků 12.09.05 17:10

Držím Ti všechny čtyři kopýtka, aby se na zítřejší folikulometrii ukázal uzákový folikulík :).

Lostris

 
Anonymní  12.09.05 17:40

Sice nejsem zebrová, ale nedá mi neodepsat. Maru, jsi hrozně moc statečná holka a snášíš to všechno tak, že dávám klobouk dolů. Taky jsem si prožila něco podobného, i když teda naše první IVF- ICSI bylo úspěšné a teď vedle mě leží můj miláček - nejhezčí klučina na světě…jak jinak že:-)))

Ale taky si pamatuju, jak jsem obrečela každý narozený miminko, který nebylo moje…taky jsem to v sobě dusila a chodila jako bez duše. Byl to hrozný pocit a hrozná depka - člověk má najednou pocit, že je zbytečný, že nic nemá cenu…ve tvých řádcích jsem se našla. Je ale skvělý, že umíš zvednout hlavu a bojovat dál!
Hrozně Ti přeju, aby se to povedlo a abys mohla
zkusit ten krásný pocit - být mámou! Věř tomu, že jí určitě jednou budeš a budeš v tom určitě ne-pře-ko-na-tel-ná!!!:-)))
Moc Ti držím palce a fandím!

ája + daniel, 3 měsíce

 
Anonymní  12.09.05 17:49

Ahoj Maru a Zebricky,

Maru - taky jsem si pripadala, ze ctu o me samotne. Znam to bohuzel az moc dobre, a i kdyz stale verim, tak v koutku duse mam stale ten vystrazny signal, co kdyz zrovna my ne???!!! Nebudeme ani prvni ani posledni, ale jak se s tim vyporadam, to vazne nevim. I presto, ze jsem par takovych krizovek prezila, ale cas bezi strasne moc rychle a my to nijak neovlivnime. Ale dost stezovani, to ze to tu pisu mi zadnou pozitivni energii neprinasi ba naopak, zacinam mit knedlik v krku a divne se mi kali oci. Takze radsi stop.
Jinak me, ted jiz pet mesicu po laparce (bez vysledku), ceka seznamovani s novym gyndarem, odbornikem na neplodnost. Nechci si nic pekneho malovat, tak jen cekam na zacatek rijna a na jeho ,,rady,,
Drzim ti palce v dalsim snazeni. A nejen tobe.
Dede od holek z diskuze Tehule?!

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 12.09.05 18:24

Ahoj zebricky,

zvlaste pak Maru - diky za krasny denicek, mas pravdu, je potreba psat i o takovych pocitech, ani nevis,kolik holek jsi timhle oslovila.

Ja na tom byla podobne, dokonce jsem vyhledala odbornou pomoc, byla jsem 4 mesice na neschopence (cerven - zari 2004 - pamatujes, jak jsem vubec nechodila na emimino). Taky se to na me sesypalo, navic i v praci, do toho vsechny ty priznaky predcasneho prechodu - vecne upocena, bolela me hlava, no, trapila jsem se takhle nekolik mesicu a jednoho dne jsem manzelovi zkolabovala (uprostred super zabavy na ranci). Tak me odvezl domu, dal spat a rano okamzite odvezl k doktorce. Ta mi tenkrat napsala doporuceni na psychiatrii a byla jsem malem hospitalizovana, ale manzel slibil, ze me ohlida a tak me nechali doma s diagnozou tezka deprese (do dneska mi to pisou do papiru,mam to i v tehu prukazce). Toho sezeni ani brani leku nelituju, poridili jsme si hafusku a dala jsem se behem ctyrech mesicu dohromady. Nejsme tak silne, jak vypadame. Ja byla pro vsechny v okoli vzdycky vzor samostane a silne bytosti. Mozna i to me polozilo na lopatky. Ta pretvarka, ze vsechno zvladnu… A vidis,nakonec jsem to zvladla, ale trvalo to proste dyl. V praci jsem dala vypoved (zacala jsem si konecne vazit sveho zivota a casu) a zacali jsme s manzelem uplne od nova budovat nas spolecny zivot, bydleni apod. A v tom nejlepsim k nam prisly zpravy z centra, ze maji pro nas ta darovana vajicka. Do toho jsme meli svatbu, planovali jsme prestavbu podkrovi, dovolenou, NO TAKOVYCH RADOSTNYCH VECI! A ani jsem se nenadala a miminko je v brisku.

Dneska jsem koblizka videla opet na UTZ - je tak nadherny - uz ma 10,5 cm, vsechny testy a mereni jsou zatim v poradku. Manzel byl uplne nadseny, plod uz vypada jako miminko, navic se porad hybal, mrskal nozickama a rucickama, polykal plodovku… no uzasne.

Moc vam vsem preju takovy zazitek. Maru, ja vim, ze ti to proste vyjde. Jsi moc sikovna a silna holka, budu vam stale drzet palce.

Karle preju co nerychlejsi rekonvalescenci… at je ji uz jen dobre a at jsou vsechny vysledky v poradku.

To jsem se rozepsala.

Tak zatim papa,

napisu zas zitra

Marka + koblizek 13+3tt

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 12.09.05 19:17

Holky, doběhla jsem teď z práce, tak než se půjdu najíst, tak zpráva od Karly :

„Ahojte holky, už je dobře a už se mi nechce spát. Začínám se pomaličku nudit. Bříško bolí jenom trošku tak snad bylo všechno v pořádku. To se dozvím až zítra. Holčinky všem vám moc děkuju za kopytka. Bylo to vidět, že nade mnou drží ochranou ruku zebří duch. Pa Karla“

Já se jdu najíst a pak si přečtu deníček a ještě se ozvu! Pa Kati

 
Mirka02
Kecalka 168 příspěvků 12.09.05 19:23

Maru, super deníček. Pěkně jsem ho obrečela. Ale možná je to těma hormonama:-))
Až pojedete do Prahy, koukejte se zastavit… Poprskám tě buď já, nebo to mimčo,jestli do tý doby vykoukne… Čau Mirka

 
Anonymní  12.09.05 19:32

Maru naše zlatá, to je přesně to, co to naše zebří stádo potřebovalo slyšet!!!!!Nejen radost, ale všichni už někdy potřebujeme tu nahromaděnou starost a smutek dostat ven a nic nepotěší víc jak to, že to někdo prožívá stejně jako my a rozumíme mu!
Napsaůa jsi to moc krásně a já ti za to moc děkuji, protože city konečně rozvíří atmosféru v deníčku a nebudeme so pořád hrát na silné zebry. I my máme občas právo být smutné A MUSÍME SE DOSTAT ZASE NA DNO, ABYSME SE MĚLY OD ČEHO ODRAZIT A NEUNAVOVALY SE POŘÁD NA HLADINĚ!!

Vendelina+Ema 27tt

 
Anonymní  12.09.05 19:34

Ahoj Maru!!!

Nezlob se, že jsem vám sem tak vlezla z červenčátek.

Tvůj deníček mně úplně rozplakal, moc a moc Ti přeju aby vám to tuleníčko vyšlo na jedničku s hvězdičkou. Moc s Tebou cítím a co nejdřív Ti přeju vytoužené dvě čárečky. Vím, asi si myslíš, že to nechápu, ale i když mám zaplať pán bůh dvě zdravoučké princezničky, které ostatně moc a moc miluju, tak jsem si taky užila své. Jsem po třech samovolných potratech a na psychice mně to určitě tenkrát nepřidalo.

Holky držte se a moc vám tu všem přeju ty dvě čárečky.
Jerrýsek od červenčátek

 
Petruna
Kecalka 104 příspěvků 12.09.05 20:07

Ahojky.Je strašně dobře, že jsi to ze sebe vypsala.Není totiž idealní ze sebe dělat pořád statečnou,emoce musí ven!A máš pravdu „mužský“ to řeší jinak.Ale všechno je o velké toleraci, lásce a porozumění.Závěrem Ti chci popřát z celého srdce vytoužené miminko,které bude jen a jen vaše ( a taky trochu holek z emimina).Opatruj se a hodně štěstí!!!!!!
Petruna (která nepatří nikam, ale všechno sleduje)

 
adka007
Ukecaná baba ;) 2284 příspěvků 12.09.05 20:29

Milá M a r u,

je to úžasný deníček, jak je vidět i na tu nejstatečnější zebřičku, která nás všechny drží přijde taky pořádná depka. Je moc dobře, že ses otevřela a od srdce vypovídala, věřím, že se ti hodně ulevilo. Jsi nesmírně statečná a optimistická, moc tě obdivuju, jak se se vším umíš vyrovnat a nic na tom nemění ani taková krize, kterou sis prošla. Jsem šťastná, že jste se konečně s manželem „potkali" a teď už bude jednodušší si to vyříkat. Je to moc důležité, že jste na to dva. Pro oba je to strašlivě těžké, sama jsem si při čtení tvého deníčku znovu vybavila jaké to bylo, když se ne a ne zadařit a začala jsem to vzdávat… Přestože je můj manžílek pro mě jedno velké ucho, někdy taky komunikace drhla a měla jsem pocit, že mi snad ani nechce rozumět a že se vzdalujeme. Ale bylo to jen proto, že sám sbíral sílu, aby mi mohl být dál oporou. Jen prostě o tom nedokázal (nebo nechtěl) mluvit. Tolik ti přeju, abys nám brzy začala psát o nevysvětlitelných smutcích, které tě přepadnou až v těhotenství :-D Drž se holčičko, jsme tady s tebou. Je třeba abys taky energii od nás brala a ne jen rozdávala.

Adka, 35+6 tt, dnes skoro trestuhodně rozesmutnělá ze svého nekonečného těhotenství…

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 12.09.05 21:04

Maru, moc, moc krásný deníček. Tak trošku vím o čem mluvíš, i když takové deprese a hádky s manžou jsem zatím neprožila. Ale ty obavy a strach z dalšího neúspěchu mám taky. Taky jsem před půl rokem měla strach, aby se někdo nedozvěděl, co máme za problém, ale teď se tím netajím, není to nic, za co by jsme se měli stydět. Spíše naopak mi okolí dává najevo, jak nám to přejí. Určitě nám to vyjde! Jsi statečná zebra, když jsi to vše zvládla!
Držím kopyta už na UTZ! Kati

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 12.09.05 21:38

MARU vsetko uz bolo povedane,ja len chcem povedat DAKUJEM.
Nieco som si preskakala nieco ma este caka,ale verim,ze ked nikde tak tu najdem vzdy to,po com bude moja dusa „pistat“.
Drzim palce tebe ostatnym zebram a v neposlednom rade aj sebe :-)
a verim ze tu som naozaj na spravnej adrese „nepotopitelne zebry“ :-))

 
Rafuska
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 12.09.05 22:06

Ahoj Zebrušky!
Dnešní den byl opravdu hrozný. všechno se na mě a na manžela sype, nevíme jak dál a jediné východisko je zázrak. Chvílemi je mi strašně mizerně a chvílemi věřím, že to opět nějak zvládneme.
MARU, ani nevíš, jak moc tě chápu. Já jsem loni měla takovou hroznou depku, že jsem se jenom ploužila oc´d ničemu k ničem a počítala jsem minuty od rána do večera, než zase půjdu spát. naštěstí mě to za 3 týdny přešlo. Moc ti přeju aby obnovené snažení bylo strašně krátké. nejraději měsíc.
Karla mi napsala tu samou smsku jako Kati, tak už ji znovu psát nebudu. Ale napsala jsem ji, že na ni všechny moc myslíme.
Krásnou noc a zítřejší den.
Rafuska

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 12.09.05 22:55

Zebřulky,
přeji všem krásnou dobrou noc a sladké sny!!! Kati

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 13.09.05 06:59

Ahojda zebřule!

Maru - chce se mi napsat „no vidiš, že to jde!“… :-) Konečně jsi pochopila, že i na ten smutek máme nárok!!!
Kdo jiný, když ne my??!! :-) Ale je důležité to dobře zúročit a zase se ode dna odrazit… :-) (jak psala Vendelína :-)
Myslím, že by o pocitech beznaděje, velkého smutku a zoufalství mohla psát úplně každá snažilka… Procházíme si tím všechny. Úplně všechny…
Naposled na mě padlo velké smutno koncem minulého týdne. Začalo mi docházet, co mi na začátku týdne řekl doktor… Tedy, že vidí další pokus nejdříve za rok, když neseženu dárkyni… Začal mi docházet ten rok a začal se mi opět trošku hroutit svět… mno, ještě z toho nejsem úplně venku…
A musím se vám přiznat, že se pomalu, ale jistě, začínám upínat na to, že první dítě bude adopčátko…

Karlo - to jsem ráda, že to máš za sebou. Přeju dobré zprávy o výsledku! :-)

Přeju vám hezký den!
Kaitlin

 
nothingn
Ukecaná baba ;) 1882 příspěvků 13.09.05 07:22

Krasne rano zebruchy.
Tak me ty vase komentare zase strasne dojaly. Musime holky proste bojovat a bojovat a pak ten zazrak prijde.

Kaitlin: nebud smutna.Vim,ze ti prepada rok strasny zoufalstvi a beznadej.Nedavno jsi psala ,ze jsi vlastne skoro tehotna, a tehotny se nesmej moc rozrusovat,vsak adopcatko ceka.

Zatim papa
Not

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 13.09.05 07:27

Ahooj,

tak ja jsem uz vzhuru, v osm me vyzvedne sefik a vezme me do prace, na chvilku. No a ve dvanact mame tu kastraci meho pejska, holky, drzte mi palec, ja jsem ted desne zbabela. A Maxik,jako by to vedel, je strasne sladky, roztomily a hodny. Uf. Urco to obrecim, me ted dostava v podstate cokoliv… :(

Tak krasny den a ja se za vami stavim odpoledne.

Marka + koblizek 13+4 tt

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 13.09.05 07:58

Myslím na vašeho pejsánka - tak ať to má rychle a téměř bezbolestně za sebou!!!

Kaitlin

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 13.09.05 07:59

hihi, přiznávám, že jsi mě dostala! :-D

Kaitlin

PS: po přečtení Maru deníčku jsem dnes nějaká naměko, kapku jsem si u toho zaslzela…

 
sima
Kecalka 306 příspěvků 13.09.05 08:22

Ahoj Maru - musím se Ti přiznat, že po přečtení Tvého deníčku jsem si pobrečela jako želva. Pořád si říkám, že musím být silná, snažím se to v sobě tutlat a předstírat před okolím, že se vlastně nic neděje. No takže to včera muselo jít zákonitě ven. Já jsem s manželem ještě takovou krizovku neměla, ale co není může být, protože mám tolikrát takové nálady, které můj manžel zatím snáší nebo se snaží snášet. Teď co je pryč, tak mi pořád píše jak mi je, jestli mě nebolí břicho od MS, prostě taky má starost a myslí na to jestli se to povedlo nebo ne. Já mu radši ani na to neodpovídám, protože ho nechci trápit má těch starostí tam určitě dost. Teď stejně proto nemůžu nic dělat jen čekat jestli to dostanu nebo ne. Minulý týden jsem byla v pohodě taková plná naděje že přece se to povede, ale co se blíží den D, tak to na mě padá a cítím, že to prostě dostanu. Takže další kolotoč se bude zřejmě opakovat.
Ja Ti Maru ze srdce přeju, aby to Tvoje snaženíčko trvalo co nejkratší dobu a dočkala se brzy svého miminka v náruči!

Karličce přeju, aby byla brzy fit a vrátila se co nejdříve mezi nás.

Hezký den Sima

 
Bohun
Zasloužilá kecalka 522 příspěvků 13.09.05 08:45

Ahojte vespolek!
Maru, super denicek, uplne tu u neho brecim a vzpominam, kolik veceru jsem probrecela taky. Nikdy nezapomenu, jak jsem si jednou sla koupit vybrane boty a cestou jsem uvidela malicke detske boticky a z niceho nic me to uplne odrovnalo, boty jsem nekoupila, zato jsem dojela domu uplne na dne a jak me manzel cely vecer utesoval. Budme rady, ze mame aspon chapave a silne partnery a muzeme se na ne spolehnout a se vsim obratit. Ono ani pro ne to neni jednoduche. Me dost pomahalo, ze jsem si postezovala kamaradkam, psala si s vama, ale chlapi tohle vetsinou nedelaji. Jednou tady nejaka holky shanela dlouhodobe snazilky na diplomku. Tak jsem se ji prihlasila, ze ji reknu svoje pocity a tak. A ona tam psala, ze pokud bude ochoten, ze by rada i partnery. Tak jsem to doma nadnesla a kupodivu souhlas. Az me to prekvapilo, protoze manzel je spis introvert a trochu paranoik na zverejnovani jakychkoli osobnich udaju. No a kdyz doslo ke schuzce, tak cekame na tu holku a ja rikam, ze bych si tu jeji diplomku jednou rada precetla. A manzel se divi jakou. Nakonec z nej vylezlo, ze si myslel, ze mame sraz s jinym parem, ktery ma podobne problemy a chteji si s nama popovidat. Proste me nepochopil. Tak jsem mu rekla, ze kdyz teda nechce, tak s ni samozrejme mluvit nemusi, ze to urcite pochopi. No ale nakonec sice nastvane, ale rekl, ze si s ni promluvi, ze kdyz se mu to nebude zdat, tak skonci nebo nebude odpovidat. Cekala jsem ze bude protivny, ale kdyz prisla a rekla nam co a jak, tak dokonce rekl, ze chce jit prvni (mluvila s kazdym zvlast) a po hodine jsem je nasla v druznem hovoru a to si to ta holka dokonce nahravala. Nakonec se ukazalo, ze se s ni blbe komunikuje me, kazdou chvili jsem se rozbrecela, vubec jsem nebyla schopna se vymacknout a svoje pocity nejak jasne zformulovat. Asi to bylo tim, ze byla cizi, pritom s kamoskama jsem o svych pocitech a myslenkach mluvila bez problemu. Jestli to pro ni bylo prinosne nevim, pro me moc ne ale pro meho manzela urcite. Druhy den po obede na prochazce v parku o tom sam zacal, jednak se pochlubil, ze pry byl jediny chlap, ktery byl natolik „odvazny“ ze to podstoupil (to ze omylem nejak upadlo v zapomneni) a ze mu to hrozne pomohlo. Byl z toho uplne nadseny a plny optimismu, vykladal mi, na co se ho ptala a ze se musel zamyslet nad vecma, nad kteryma nikdy driv nepremyslel, ze si az tam plne uvedomil, co pro nej vlastne dite znamena a co ja a nas spolecny zivot a ze si uvedomil, nad cim asi premyslim a co citim. Priznal se, ze do te doby o tom vubec s nikym nemluvil krome me a ze mu ten pokec s uplne cizim nezaujatym nesoudicim clovekem moc pomohl. Asi ti psychologove nejsou uplne k nicemu. Krize a deprese se bohuzel obcas dostavi, ale clovek je prekona a je pak silnejsi. A je urcite dobre, ze mame e-mimino a misto, kde si muzeme postezovat a okolo lidicky, kteri se pokusi tu silu do dalsiho boje dodat. Vsem preju at tady tu silu nachazeji.
Nejak jsem se rozepsala, doufam, ze je to srozumitelne, taky to radsi po sobe nebudu cist.
Bohunka

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 13.09.05 08:55

Zpráva od Karly :

„Ahojky, je mi dobře a zítra už jdu domů. Jupí. Na vizitě říkali, že je to dobré, ale ještě mi doktor řekne něco víc k tomu. Tak to jsem moc zvědavá. Odpoledne mi vytáhnou dren a pak už budu moct jíst. Na to se těším nejvíc. Tak pa zítra v deníčku. Mám vás všechny moc ráda. Karla “

Já si přečtu komentáře a ozvu se! Kati

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 13.09.05 09:04

Ahojky běžela jsem vám napsat zprávičku od Karly, ale Kati byla rychlejší :-) tak já jdu pročíst komentáře a pak napíšu víc. Včera jsem si jen pustila počítač, otevřela emimino přečetla polovinu a usnula jsem jak mimino. Padla na mě hrozná únava :-O tak to musím dneska dohnat. Maru

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 13.09.05 09:23

Tak ještě jednou dobré ráno, Zebřulky!

I když jsem už včera reagovala na nový deníček nedá mi to ještě jednou reagovat. Takový deníček jsme tu opravdu potřebovaly. Všechny jsme si vzpomněly na krušné chvíle a Maru nám dodala zase odvahu do dalších pokusů i neúspěchů. Dokonce, jak jsem strašně nevěřila KETu, tak i když stále nejsem přesvědčená, že by se to mohlo povést, ale docela se těším, že se zase bude něco dít, i když tuším, že poté přijdou špatné zprávy, smutek, slzy…a zase další přípravy na IVF. A jak mi včera řekla kolegyně v práci (mám trojčátka po IVF) - přece jednou to přijít musí!!!
Možná si chvilinku počkáme, ale jsme všechny obrovsky silné. proto nás příroda testuje a vychovává z nás maminky, které budou poté své malé miláčky ochraňovat, milovat a vážit si toho, že je nakonec přece jenom mají!
PŘECE TO JEDNOU MUSÍ PŘIJÍT!!!! Tak se těšte!!!

Kaitlin - rok je strašná představa, ale třeba během roku zazvoní telefon a ozve se :„Máme tady malé miminko, které by vás strašně chtělo za mámu a tátu..“ I když to nebude první to vlastní, tak bude VAŠE!!!

Marka - pejsánek to určitě zvládne!!! Budeme na něho myslet!

Sima - vím, že to není lehké, ale jak už jsem psala, jednou to musí přijít!

Maru - pro dnešek ti přeju hóódně štěstí! Ať jsou folikulíci jak namalovaní!!!

Pádím do práce a nejpozději večer se ukážu!!!
Pa, pa Kati

 
baruskaII
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 13.09.05 09:42

Ahoj zebřičky,

Maru, jedním dechem jsem to přečetla, na tohle asi není co říct, protože si myslím, že dlouhodobé snažilky si tohle musí prožít, ale jsi dobrá, že jsi to tak rychle překonala. Doufám, že teď už tady s námi budeš častěji a budeš zase rozdávat tu svojí pozitivní energii, ale kdyby náhodou na tebe zase vlezl skřítek depkoidní, tak nám to klidně řekni a my ti ho pomůžeme utlouct.

Tak Karla už to má za sebou, to je moc dobře. Jsem zvědavá na výsledky.

Ryšavko, máš pravdu, ten můj je úplně stejný a většinou neví co má dělat, když třeba brečím nebo mám smutnou náladu, tak to raději neřeší a ejhle je z toho problém ve vzájemné komunikaci.

Marko, tedy já koukám, kolik jsi toho prožila, tak hlavně že to tahle hezky dopadlo a ty se připravuješ na to jaká budeš mamka. Pohlaď za mě koblížka (bříško). Musím říct, že teď s odstupem času a jako těhuli už to připadá celé okolo dlouhého snažení spíš jako sen, než něco, co se mi opravdu stalo.

Adko, tedy ty už to máš opravdu „za pár". Já už se hrozně těším až zahlásíš že držíš v náručí krásnou zdravou holčičku.

Kaitlin, adopčátko sice není to co porodit vlastní, ale ještě že jsou na světě lidé, kteří si chtějí vzít „cizí" dítě a dát mu lásku jako vlastnímu, tyhle děti to hrozně moc potřebují. A já věřím, že se toho svého miminka dočkáš, určitě.

Simo, držím ti kopýtka, třeba to zrovna tentokrát vyjde a ty přivítáš manžílka tou nejlepší zprávou.

Bohunko, já myslím, že každý to máme jinak, já si raději o těhle věcech spíš popovídám s cizími lidmi a líp se mi s nimi komunikuje, ale manžel je přesný opak, ten toho člověka musí dobře znát, aby mu pověděl tak soukromé věci.

Kati, mě v centru tenkrát řekli, že v dnešní době je KET skoro stejně úspěšný jako transfer čerstvých emrií, takže bych ještě flintu do žita neházela.

Včera jsem volala taťkovi a domluvili jsme se, že za 14 dní mi přijde obložit dětský pokojík palubkama a my s mamkou pojedeme vybírat koberec, už se moc těším.

Bára

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 13.09.05 10:00

Moc moc Vám všem děkuju za tak krásná slovíčka, úplně mě vaše komentáře dojaly a hrozně mě překvapilo kolik dušiček se tu objevilo s okolních deníčků a i lidiček, kteří ani do žádného deníčku zatím nepatří.
A tak trochu se omlouvám za to, že jsem vás rozplakala :-D Ba ne já vím jak to je, taky tu občas bulím jako želvička u některých příběhů. Já jsem prostě moc moc ráda, že jsem vás našla a že vás mám, že se tu navzájem podržíme a všechno prožíváme....­........ a už mi dochází slova a vlhnou mi očička ...............
Těhulkám moc moc děkuju za prskanečky.

Ještě vám musím napsat, včera večer když jsem měla doma otevřený deníček tak si toho všiml manžel a celý si ho přečetl. No a i jeho to moje vyprávění úplně dostalo. Přišel mi pak říct, že konečně tak nějak pochopil jak se vlastně cítím a že je to pro mě občas těžké. Že si prostě myslel, že svoje depresivní nálady nejsou až tak vážné a že si to vymýšlím........... no chlap :-O Nebudu to tu rozebírat detailně (co kdyby to zase četl tak ať ho moc nepomlouvám :-DDDDDD). Jen Vám chci říct, že to není až tak špatný nápad, když si to ty naši drahouškové přečtou. U nás to zafungovalo skvěle. Asi je to možná proto,ž e jsem to všechno nepovídala manželovi ale vlastně vám a on si to šel přečíst aniž by ho k tomu někdo nutil.Nebo nevím, ale připadá mi, že se v něm taky něco zlomilo a začal být pro mě tou pravou oporou. No doufám, že to vydrží........... :-DDDDD a nepřechválila jsem ho :-DDDDDD

Nothing tak si nech vyprávění na další deníček.

Lostris tak mi to naše snažení připadá už jako pořádná bojovka. Kolik překážek musíme přelézt, přeskočit, podlézt........... ale k cíli se prostě dohrabeme, musíme...........

Ájo to je super číst o dalším miminku po IVf. Dodává to energii, asi vyhlásím, že když nějakou zebru přepadne smutná nálada, tak nám sem budete chodit přispívat :-)

Dede přeji ti a´t u nového dr. konečně přijdete na to jaká cesta k miminku pro vás bude tou pravou a držím kopýtka. Určitě nám pak napiš co jste vymysleli.

Marko moc děkuju za tvá slova. Pamatuju si jak jsi přestala chodit do deníčku. Pravda je, že taky na okolí hraju hrdinku a pak doma je to o to horší. Jsem moc ráda, že jsi to dokázala překonat a máš vedle sebe super manžílka. A z tvých komentářů teď úplně dýchá nesmírné štěstíčko a radost a já si to tvoje vyprávění o vašem miminku moc ráda čtu. Prostě mi přijde že teď úplně záříš.
Myslím na Maxíka, ať to má brzo za sebou a je zase fit.

Vendelíno napsala jsi to hezky, a já bych každé zebře popřála ať na tom dně nezůstává moc dlouho a hned se odrazí do dalšího boje. Těším se na tvoje vyprávění.

Petruno to mě rozesmálo, že miminko bude i holek z emimina, ale máš úplnou pravdu a vystihla jsi to přesně. Tak trošku si tady všechna ta miminka přivlastňujeme a jsem taková jedna velká emiminová rodina.

Adko děkuju moc. Přeji aby ti ty poslední dny těhulkovství rychle utekly a vykoukla na tebe vaše nádherná beruška. Budeme moc moc držet kopýtka.

Kati i já to zezačátku tajila dokonce i před vlastními rodiči, moje mamka se dozvěděla,ž e jdeme na IVF, když už jsem měla doma injekce na stimulaci a už to bylo celé rozjeté. Prostě to vědělo celé emimino, ale okolí ani náhodou. Asi je to prostě normální vývoj, musíme se s tím nejdřív vyrovnat sami v sobě a pak o tom mluvit s ostatními.
Je super, že jsi začala věřit KETu, protože to je nejdůležitější VĚŘIT že to vyjde. Budeme držet kopýtka.

Zdenco i já držím kopýtka tobě. A moc ráda si čtu vyprávění jaké zážitky máte se Sisou.

Rafusko vím že to hrozně těžké,a le zebro naše milá bojuj bojuj. Musíme v sobě tu sílu najít i když je to někdy moooooooooooc těžké. Myslím na tebe a přeji zase dny plné sluníčka a „bojové" nálady.

Kaitlin hele hele co to čtu, takže se koukej taky hezky odrazit ode dna, protože jak jsi psala mě, prostě to jít musí a žádné dlouhodobé smutnění se nepřipouští. Měla jsi pravdu, vypsala jsem to tu na sebe do deníčku a včera jsem hýřila dobrou náladou. Jen mě tak napadlo kdyby to moje vyprávění četl nějaký psycholog nebo rovnou psychiatr co by mi tak asi řekl :-O Skoro čekám až u nás někdo zazvoní a rovnou mě odvezou směr blázinec :-DDDD Takže chci vidět veliký úsměv. A koneckonců proč by první dítko nemělo být právě adopčátko. Jsem přesvědčená, že ty jsi ta nejbáječnější osůbka, která je na to připravená a moc tě za to obdivuju. My jsme k tomu rozhodnutí stále ještě nedošli.......... Vím, že budeš skvělá a úplně stejná máma pro všechny dětičky.
Simo přeji ti moc moc štěstíčka a držím kopýtka aby to tentokrát vyšlo. Jojo to znám první týden je člověk nadšený a plný elánu a jak se blíží termín tak je to čím dál tím těžší. Ale hlavní je neztrácet naději. Máš vedle sebe velikánskou oporu a to je moc důležité.

Bohunko na ten průzkum si pamatuju, taky jsem psala té holčině email ale byla jsem daleko od Prahy, takže mě dál nekontaktovala. Teda tvůj manža má obdiv, ale je super, že mu to tak pomohlo vyznat se sám v sobě.

Báro no nebylo to tak rychlé překonání, ale hlavní je že je to za mnou. Teď už to beru tak, že jsem se prostě potřebovala pořádně VYSMUTNIT, abych mohla jít dál :-D Ani mi nepřijde,ž e kolem sebe šířím optimismus, ale budu vám věřit, když to říkáte :-DDD Těším se až nám nafotíš pokojíček, moc ráda čtu o tom jak to všechno chystáte.

Jéje tak jsem se tu zase rozpovídala a práce mi tu leží na stole (zatím neutekla, to je divný :-D). Tak já půjdu tu hromadu zlikvidovat,abych mohla prchnout na UTZ. Ještě nevím kdy uteču ale nejpozději večer písnu co ty naši folikulíci. Děkuju za kopýtka pa Maru

 
Lotranda
Zasloužilá kecalka 894 příspěvků 13.09.05 10:01

Ahojda zebrušky,

Nejdřív musím poděkovat Maru na nádherný deníček. Dlouho už jsem si tak krásně nepobrečela.

A teď o mě, jaqk jsem už psala máme teploty. Takže musíme papat antibiotika. Máme infekci močových cest. Jsem úplně hotová už nevím jak ležet jak mě všechno bolí. Takže máme neschopemku s kontrolou až 26.9.

A ještě sms od FALCO: Pořád trčím v nemocnici, dnes mě brali znovu krev na hcg, tak mám nervy. Rolujte kopýtka. Jak Bosorka? Máme nové těhulky? Falco

Zebrušky jdu si uvařit čajík

Lotranda s Kikinkou 24+0 tt

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 13.09.05 10:06

ajajaj tak jsem zase „přečíst zbatek“ to už se mi dlouho nepovedlo. Že by se projevil absťáček ??? :-DDDDDDD Jsem nějaká upovídaná ............ Maru

 
Bosorka
Ukecaná baba ;) 1027 příspěvků 13.09.05 10:28

Ahoj zebřičky, honzík díky bohu spí a tak se mohu na chvilinku připojit.

Maru ty jsi mi dala :-))))) brečela jsem jak želva, to jsou ty hormony v šestinedělí. i kyž jsi moc statečná a já tě za to obdivuji, stejně jako i ostatní spolubojovnice - každý má svou slabou chvilku a je umění si to přiznat. No nechám toho nebo si tu zkratuji klávesnici.
Bosorka
PS: Honzík všechny pozdravuje a posílá tu nejuslintanější pusinku pro štěstí :-)))))

 
cami
Kecalka 472 příspěvků 13.09.05 10:34

Ahojte zebřulky!

Maru - mám slzy na krajíčku, ale držím se , protože nejsem v kanclu sma. Vypsala jsi to dost přesně. Každá snažilka to má jako na houpačce, kdy se období optimismu a naděje střídá se zklamáním a slzavým údolím. A je docela jedno, jak dlouho se snaží. My jsme diagnózu zjistiliv květnu - t.j. teprv 4 měsíce, ale připadne to jako věčnost. Naštěstí jsme k doktorovi vzhledem k věku naběhli už po 4 měsících snažení a nestresovali se zbytečně rok, protože prostě přirozeně to nepůjde ani náhodou. Ten první měsíc po vyšetření byl na psychiku fakt špatný, ale člověk se s tím naučí bojovat každodennníma radostma.Teď se hrozně těším na říjen, ale zároveň se v duchu třepu, že u manži nenajdou žádné spermíky - rozhodli jsme se, že IVF s dárcem nedokončíme, jenom necháme oplodnit oocyty, aby nebyly vyhozené vniveč a pak ještě počkáme a zkusíme to za rok po léčbě manži ještě jednou. Ani radši nedomýšlím všechny konsekvence a ten nekonečný další rok…
Nesnažilka by se mohla divit, co všechno může snažilce připomnět její trápení - botičky ve výloze, kojenecké výživy v regále v obchodě, večerníček před hlavníma zprávama, obchody s dětskýma věcičkama…někdy si fakt klepu na čelo, co blbnu, ale myšlenky jsou potvory rychlé, přepadnou člověka bez toho, aby se jim dalo bránit. Ale už dost - nebudu si kazit svoji dobrou náladu :-), i když venku je dneska pošmourno. Ale ještě jednou obdiv Maru, jak to ze sebe dokážeš hezky „vyplivnout“.

Karlo - to je super, že už to máš za sebou a všechno se zdá být OK.

Simo, neboj s náma ti to tady uběhne rychle!

Kaitlin - adopčátko je na cestě a čas běží jak pominutý. Ani se nenadějete a už se potatíte a pomamíte a třeba do té doby přijde i vlastní těhotenství. Nikdy se nemá říkat nikdy.

Marka - taky už toho máš za sebou kopec, ale teď užn je všechno tak , jak má být - gratuluju k ultrazvuku.

Cami

 
Rysavka
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 13.09.05 10:46

Karlo - je fajn, že to máš za sebou a těšíme se až tě pustí zase domů a budeš tu s námi.

Maru - my si zbytek komentáře rádi přečteme :-)) Jsme rády, že jsi tady zase s náma, zase plná dobré nálady a stejně upovídaná jako dříve :-)))

Bohunko - mě se také líp svěřuje cizím lidem, než někomu koho dobře znám. Je fajn, že to manželovi tak pomohlo.

Lotrando - tak ať tě to dlouho netrápí a jste brzo v pořádku. Falko od nás moc pozdravuj a doufám, že přijde s dobrou zprávou a bude těhulka. Už by to tu fakt nějakou chtělo.

Simo - ještě to nevzdávej. Vím, že bez manžela je to dvojnásob horší, protože jsi doma sama ale dokud mrcha nepřišla tak je dost velká naděje.

Ryšavka

 
cami
Kecalka 472 příspěvků 13.09.05 10:48

Uf, uf - já než to sesmolím…

Bohunko - obdivuju manžu, že se dovedl tak , otevřít, ono bylo asi dobré, že nevěděl, do čeho jde - no ale u chlapů jeto někdy lepší :-D hi hi. Oni to mají chlapi fakt trošku jinak hozené - já se stresuju už jenom točím číslo do car :-)

Báro - to už bude pkojíček k nakousnutí, už se těším na fotečky.

Rafuško - poplač si, ale nezoufej, podzim a konec roku přinesou určitě už jenom samé hezké věci.
A Falco to určitě začne, moc na ni myslím.

Bosorko - děkujeme za uslintanou pusinku od Honzíka, už se moc těším, až mě bude oslintávat moje neteřinka, kterou teď uvidím.

Maru - tfuj tfuj, ať je tam minimálně 1 kopačák a ať je to ten pravý.

Cami

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 13.09.05 10:49

Pro připomenutí posílám plán dalších deníčků:

19.9.2005 - Vendelína
26.9.2005 - Maru
3.10.2005 - BaruškaII.
10.10.2005 - Maru

Kdo by chtěl napsat další klíďo se nahlašte, těšíme na všechna vyprávění a vidíte, že nejlepší je se z toho všechno vypsat a hned se člověku udělá lépe na dušičce :-) jsem toho jasný příklad, věřte........... Maru :-)

 
nothingn
Ukecaná baba ;) 1882 příspěvků 13.09.05 11:56

Konecne jsem zavedla papirkovou metodu s poznamkama,pro­toze jinak nevim,co jsem chtela komu napsat :-)

Cami: bohuzel i manza nekdy kouka koliv veci mi kolem tehotnych vadi.Boticky,ko­carky,na letacich ruzny autosedacky,pos­tylky atd.,to je na psychiku fakt napor.

Karla: pekne se nam doma jeste opratruj a at jsi brzo jako rybicka a sup na mimco.

Simo: zrovna mas takovy nervicky a manzel pryc. Jsi silna zebra a zvladnes to a urcite budes mit pro manzela doma ten nevetsi darecek z darecku.

Marka: teda ty jsi toho na ceste za mimce zazila dost. Hlavne se oba opatrujte.

Falco: chudka,snad bude tehulka,zaslouzila by si to za to,co vsechno zazila.

Maru: je super,ze to manzel videl,aspon te ted chape.Skoda,ze nenapise taky denicek,aby jsi zase ty videla,jak to citi on.

Bosorka: ze Honzikovy posilaj pohlazenicko tety z emimca :-)

U me zatim ruda mrcha nedorazila 32DC,kdyby to aspon vydrzelo do pristiho tydne,aby mi pojistovna schvalila injekce a dali mi vyvolavacku a zacla bych hned stimulovat,no uvidime.

Mejte se krasne.
zatim
Not

 
nothingn
Ukecaná baba ;) 1882 příspěvků 13.09.05 12:01

Zebrusky nemohli by jste mi poradit darek mamce k 50-tinám. Bracha bude kupovat fotak,tata mobila a ja proste nevim.

Moc diky.
Not

 
cami
Kecalka 472 příspěvků 13.09.05 12:15

Not - my jsme známé tetičce, která miluje dobré víno koupily velký proutěný koš a do něho koupili ve vinotéce vína asi za 3000,– jako „cestu kolem světa“ + přání se zeměkoulí. (asi 15 sedmiček - Austrálie, Chile, Argentina, Mexico, California, Francie, Německo -Porýnní, Rakousko, Jižní Morava, Bulharsko, Moldávie…) vtomhle věku už se nikdo v reálu sám nikam nevypraví…

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 13.09.05 12:33

musim taky reagovat. Já jsem pořád vymýšlela co tetě k 50tinám a nakonec jsem se domluvila s holkou, ke které chodím na fantastické reflexní masáže a baňky a tetě jsem dala poukázku na dvě její masáže. Nejdřív na to koukala a minulý týden (šest týdnů od oslavy) mi nadšeně volala, že to bylo báječný, že to potřebovala jako sůl… :-)
Kaitlin

 
adka007
Ukecaná baba ;) 2284 příspěvků 13.09.05 12:34

Ahoj zebřičky,

tak tu pročítám nové komentáře a brečím tu jak želva… Strašně bych vám přála, abyste se už konečně všechny taky dočkaly a „užívaly" si těhotenské neohrabanosti a slz na manželově rameni, že už nikdy nebudete vypadat jako člověk ale jako neforemný balón, který ho nebude přitahovat… :-DD
Je moc dobře, že si tu o všem můžeme povídat, prožít si to zklamání a bolest s ostatníma zebřičkama, které vědí a neplácají nesmysly jako lidi co o tom nemají potuchy a jen si hrají na chytré a chápavé… I mně jste všechny strašně pomohly, nejen po transferu, ale i po těch strašných tripl testech, amnio a jiných komplikacích… Díky vám zebrušky se to podařilo..

Rafuško, držím kopýtka, aby ten zázrak opravdu přišel…

Marko, zvládněte to s pejskem co nejlíp. Myslím na vás..

Kaitlin, čekat rok není zrovna ideální, ale aspoň je před tebou něco konkrétnějšího a určitě adopčátko vám přinese stejně radosti, vždyť bude vaše.. A ta radost přinese uvolnění a úspěch nenechá na sebe dlouho čekat a budeš tlačit kočárek s bříškem :-D

Kati, nepodceňuj KET, jsem živým důkazem toho, že je úspěšný!!! Držím kopýtka!!!

Simo, chápu ty výkyvy nálad, jeden den má člověk pocit že zvládne všechno a další neúspěch ho nepoloží a najednou brečí a upíná se k tomu jako k poslední naději. Prostě to teď nijak neovlivníš, tak se zkus moc netrápit a být trpělivá… I když dobře vím jak je to těžké…

Maru, je znát, že se ti ulevilo a je fajn, že manžel po přečtení deníčku konečně pochopil… Určitě teď bude k tobě ohleduplnější. Držím kopýtka na dnešní utz!
A klíďo povídej i „na přečíst zbytek komentáře", moc jsi mi tu chyběla i když jsem já ostuda taky moc nepřispívala, nějak jsem neměla sílu a chuť…

Lotrando, tak hezky papejte antibiotika ať se brzy uleví. Díky za zprávu od Falco, moc jí pozdravuj. Věřím, že je těhulka.

Bosorko, taky pozdravuj to tvoje uslintané štěstíčko! Už mi zase tečou slzy…

Cami, neboj určitě nějakou tu mršku najdou :-D Naše diagnóza taky zněla strašlivě - téměř žádné spermie a většina z toho mála deformovaných a nepohyblivých.. Nemluvě o další fyzické překážce znemožňující dostat se spermijkám do mě i kdyby byly pohyblivé. Neboj se nic, dobře to dopadne.

Not, na vymýšlení dárečků moc nejsem. Já kupovala mamce k 50tinám zlatý náramek. Myslím, že to potěší každou ženu…

A co u nás nového zebřičky? Naši si odfrčeli na dovolenou a mamce jsem musela skoro odpřisáhnout, že neporodím než se vrátí :-D Ale hned večer a v noci mě zastihly takové divně tlačivé bolesti (žádné kontrakce, ty už znám) a ne do břicha jako poslední týdny, ale tam dole… Už jsem fakt celou noc čekala, že začnu rodit… Přemlouvala jsem berušku, že ještě ne, že je moc brzy a tak si dala říct a dneska ťuk ťuk je klid… Odpoledne jdu ke gyn na monitor, tak mu o tom řeknu, snad to nic neznamenalo. Manžel říká, že máme čas, když jsme ještě nevybrali jméno… Fakt budeme mít bezejmennou holčičku… :-D
Taky jsme se opatrně pustili do masáže hráze… No nebudu to popisovat detailně, jen jsem při tom dostala opravdový a nefalšovaný strach z porodu… Pamatujete jak jsem psala, že se na něj těším? :-D
Poslední dny propadám nevysvětlitelnému smutku a obav z toho co přijde, cítím se nepřipravená, zaskočená a v koncích. Kdyby aspoň ta pánev a záda tolik nebolely… Ach jooo. Ale hlavně se strašně těším až našeho drobečka sevřu v náruči…
Krásný i když pošmourný den holky, Adka

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 13.09.05 13:07

NOT tak moj darcek sa asi nepodari ale ja som mojej k 50-tinam,darovala kyticu ruzi z prianim ze bude este pekna mlada stara mama a v obalke fotku z prveho UZV.Vsetci „cumeli“ pretoze nakukla dnu pozrela a ohromne sa smiala.Nepochopila a myslela ze to sme vyrobili doma na pocitaci,ked si to po pripitku zas pozrela tak nam „vynadala“ ze ci to nevieme normalne povedat :-)

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 13.09.05 14:09

nazdárek holčinky tak jsem zpátky z UTZ a jsem nadšená a bláznívá. teda si si se mnou užíváte chudinky moje bu´d jsem v depresi a nebo šťastná a střelená :-DDDDDD

ale k věci: v kabince když jsem se svlékla tak mě přepadla panika, že žádní folikulíci nebudou protože to moje tělo už nemůže vůbec bavit. Jaké však bylo moje překvapení když jsem viděla obrazovku UTZ. No nebudu vás napínat. Vlevo mám 4 folikulíky a to ukázkové :-O ještě, že jsem zrovna ležela, málem to se mnou seklo :-O A vpravo mám jeden ukázkový folikulík. No úrodička jak blázen, radost měla dr. i sestřička dokonce se smála i žákyňka.
Sliznici mám sice trošku nižší ale dostala jsem na podporu zase nějaké jiné bobule, tak snad to bude v pohodě. Nechali sem to normální tuleníčko snaženíčko, když nám všechny výsledky vychází dobře, tak uvidíme.......... no každopádně se budeme tulit jako o život :-DDDDDD
Tak jsem z ordinace vycházela a žulila jako „měsíček na hnoji“ a pořád jsem děkovala a děkovala. No blázen...........

V předordinaci jsem poděkovala ještě sestřičkám a chtěla jsem už už odejít. Až mě zastavily, že mi ještě nepíchli tu injekci :-O a sestřička mi řekla ! vy nám nějka utíkáte, že vy jste se lekla těch paterčátek". Tak jsem říkala, že takovou úrodu folikulíků jsem po clomhexalu ještě neměla a sestřička se smála a říkala, že už viděla narozená trojčátka a taky po clomhexalu. Tak jsem děkovala jak pako a opravdu už odešla.
teď tu sedím a pořád se směju, asi jsem se fakt zbláznila. Zdaleka ještě nemám vyhráno......­..............

Tak to jsou v rychlosti zprávy od mě, musís si pročíst co jste napovídaly přes den a pak vám napíšu pa Maru

 
sima
Kecalka 306 příspěvků 13.09.05 14:19

Ahoj Maru, já věděla, že se tam budou folíci na Tebe smát. Vidíš začíná to dobře. Určitě štěstíčko na sebe nenechá dlouho čekat.

Holčinky já jsem dnes ráno začala trochu špinit, ale BT je pořád 37,0 a mírně mě bolí v podbříšku. Pokud se to do zítřka pořádně nerozjede, už to nevydržím a udělám si testík.

Sima

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 13.09.05 14:27

ahoj,

tak jsme s Maxikem doma, jsem z toho nejaka rozklepana, uz je vzhuru, ale upada porad do spanku, a tak to bude jeste pry i zitra. Je na nej desny pohled, takovy utrapeny chudacek, ale jiste se brzy zas zlepsi. Moc diky za drzeni palecku.
Komentare prectu poradne pozdeji… ted se mu jdu venovat.

Papa

Marka + koblizek 13+3 tt (a vykastrovany Maxik :(

 
Bosorka
Ukecaná baba ;) 1027 příspěvků 13.09.05 14:54

Maru blahopřeji k takové krásné úrodičce, však ono si tělíčko dá říci. A že pozdravuji pána manžela, nechť předvede vrcholné výkony :-))))

Kaitlin snad ti to adopčátko brzy výjde :-))))

Adko porod sice bolí - nebudu říkat, že ne - ale dá se to vydržet (i když ve středu asi takpřed osmou jsem tvrdila něco jiného). Pokud budeš mít kliku jako já, tak to bude dobré - jak jsem psala v úterý jsem nespala od dvou hodin od rána a myslela jsem, že to byly ty hrušky :-))) Dokonce jsem jela autobusem dopo do města - večer bolesti opět nastoupily, ale nepravidelně půl hoďky sem a tam....... Spát jsem ale nemohla, tak jsem poslala spát aspoň manžu, že to jsou jen poslíčky. Ve dvě ráno jsem měla kontrakce po 5 minutách a řekla jsem si, že když to vydrží hoďku, tak vzbudím manžu a jedem. Ve tři jsem si řekla, že vydržím do čtyř - protože prvorodičkám to přeci trvá déle...... Ve čtyři jsem ho vzbudila, on se oholil a jeli jsme. Po paté jsme dorazili do porodnice a šli na příjem, kde mi natočily monitor - pak ale Dr. co mě měl vyšetřit musel k nějaké paní, co ji přivezla sanita a mě ještě oblečenou šoupli na hekárnu, kde jsem jen tak chodila jako černoch po Brodway :-))) Když byla paní odbytu musel zase Dr. k porodu, tak se mě ujala porodní asistentka, dala mi věci (apartní ornažová košilka do půli stehen a řekla, že mě teda vyšetří sama, když Dr. rodí - šáhla do mě a vykulila oči na sestřičku, že jsem už otevřena na 8 cm a jak to, že jsem prý tak v klidu? Jen mě oholila, klistýr se nekonal, sestřička běžela pro manžu, aby se převlékl (v tom modrém mu to opravdu slušelo :)))))) ) a šla jsem na sál, kde mi píchly vodu a dostala jsem nějakou injekci, protože mi snad neodešla hlenová zátka či co. pak jsem šla do sprchy, ale tam za chvilku přestala téci teplá voda a do druhé jsem už ani nevlezla, protože jsem měla hroné nutkání tlačit. sestřička mě teda vzala na sál, kde mi talčit samozřejmě zakázala a já si musela lehnou na bok, kde jsem měla ty nejsilnější kontrakce :-(((( Vedle už rodila paní a já jsem ji strašně moc záviděla, že může tlačit. Všichni byli u ní a my s manžou sami. jsem moc ráda, že tam byl, bez něj bych byla ztracená. Pak přišla sestřička, která když mě viděla odvolala jinou lékařku a my jsme mohli jít na to - pětkrát jsem zatlačila a najednou jsem cítila, jak ze mě něco leze - jako klubko hadů .-))))) a pak už jsem měla ten svůj uzlíček na břiše - manža brečel a já taky. Bylo právě 8. 19. Takže porod trval asi tři hoďky. Jen jak to šlo rychle, nechtěla se mi odloučit placenta a trošku víc jsem asi krvácela, ale brzo to přešlo. Snad jsem tě trošku uklidnila.
Bože to je román…:-)))
Bosorka

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »