ZIMŇÁTKA 05/06 , č.46- Jak se tehdy Skipísek oznamoval světu

claudia02  Vydáno: 18.03.06

Ahoj maminky a miminka,
Jelikož začalo být v našem deníčku trochu smutno, zpestřily jsme si jeho konec krásnými historkami o tom, jak jsme našly // a jaká byla naše cesta k miminku a dohodly se na deníček na toto téma. Moje cesta za Skipískem je už ale více méně popsaná v článku „Druhou revizi nebo…" , který jsem psala v červnu a tak dám k dobru několik historek z chvil pozdějších - z našeho oznamování.

Na miminko jsem čekala relativně dlouho (jako že jsem chtěla, visela na emiminu, mlela o tom horem dolem, ale manžel, tehdy přítel ještě „dozrával") a relativně krátce, neboť se vždy povedlo skoro na poprvé a téměř omylem, po prvním úspěchu jsme chtěli oznamovat až po těch 3 měsících a dobře jsme udělali, nedopadlo to dobře a aspoň to nikdo nevěděl a při druhém zjištěném těhotenství jsme se dohodli vydržet to pro jistotu taky. Kooonečně tedy nastal očekávaný druhý trimestr a zhruba od 13 do 16tt jsme rozhlašovali :--))
Paradoxně první kdo to věděl u mě musel být zaměstnavatel:

1- Oznamování v práci

Váhala jsem jak to říct, bylo mi jasný, že ovace to u vedení nevzbudí. Než jsem se rozhoupala, přišla komplikace, otěhotněla kolegyně Monika , oznámila to a okamžitě se odklidila na rizikové a už jí nikdo více neviděl. Takže jsem tušila, že ty „ovace" sklidím „dvojnásobné„. Šla jsem za šéfem že s ním potřebuju mluvit soukromě a o samotě, samozřejmě jsem čekala na den až bude dobře naladěn, přemýšlela JAK to prostě říct a sotva se za mnou zavřely dveře, napověděl mi sám: „Tak co, nějaký průšvih o kterém nevím??“ povídá. A já na to rádoby uvolněně: „ Jako hrom - Monika to na mě prskla" …a po chvilce pro upřesnění : .." Ten její devítiměsíční bacil!" …a ještě po další chvíli do jeho zkoprnělé pomalu dosah chápající tváře: …„Měl byste tu tomu učinit přítrž nebo z toho bude epidemie!!“ . No, zahrávala jsem si, ale doufala, že tenhle tón a styl přijme. Třeštil oči, pak se chytil za hlavu, dělal jako že mlátí čelem o pracovní desku, koukal pod stůl, kde vím, že má flašku slivky :--)) , vstřebával a pak se mi dostalo zhruba této- VELMI suše řečené „gratulace" : „Mnoo, to je teda radost!!! Ale do práce chodit BUDETE, neeee?????" Což znělo dost výhrůžně a tak jsem se snažila slíbit, že budu ( a chodila jsem) a po asi dvou dnech šoku už to bylo v pohodě a žádné problémy mi nikdo nedělal, i když jsem cítila, že nadšení žádné a gratulace jako taková se nedostavila. Ani tu roušku proti prskání ‚bacilů‘ jsem nefasovala a do karantény mě taky neuvrhl ,ač sdílím kancelář s ženou v „produktivním věku" :--)))

2- Oznamování u manžela v práci:

Tak tady stojí za zmínku jen oznámení jeho kolegovi Robertovi. Jednoho dne seděl manžel na obědě v jejich kuchyňce a pro ukrácení chvíle listoval takovým tím časopisem zdarma o realitách, něco jako je RealCity, Reality.cz atd. Když tu si k němu přisedl kolega Robert a konverzačně povídá: „Copak, hledáš nový bydlení, něco většího??" .Manžel využil příležitost ( i když nehledal) a povídá „No jo, no jo, musim“ a Robert hned zvědavě jako zda nás někdo vyhání z bytu nebo jsme v nějakém průšvihu atd a manžel už na něj políčil a povídá: „No jo, musim se poohlídnout po něčem větším, od ledna s náma bude bydlet nějakej novej člověk" …
Robert šokovaně: „Cožeee? Kdoooo???? Jak tooo?„
Manžel: „Ale ani ještě moc nevim, žena mi to povídala…“
Rob.: No to si děláš kozy, nééé??? To vona ti to takhle jen tak řekne a ty hned hledáš novej byt??? A kdo to je???
Manžel:No já ani moc nevim, já ho ještě nikdy neviděl…
Rob: (Už značně zděšeně): Si blázen néé? Vzpamatuj se!! Bůhví, koho ti tam natáhne!! To o něm fakt nic nevíš???
M: No, moc toho nevim, prej je nějakej malej…
R: A to je jako všechno co víš?? Nějakej skřet a ty si ho vemeš na byt???
M: No, říkala ještě, že by mi mohl být i trochu podobnej,tak třeba si sednem…
R: Neblbni, nedej na ní, bůhví co to je zač a jak to že zrovna od ledna??? … No musim to zestručnit, Robert ten den chudák neobědval, neboť zděšením nestíhal ani jíst a když už byl ve stavu volat mi na mobil co jako blbnu a podat si mě a manžel ve stavu kdy měl jazyk rozkousaný aby se nepotrhal smíchy nevydržel a vybalil: „Vole budu mít dítě, néééé“ :--))))))) a chudákovi kolegovi spadl kámen ze srdce

3- Oznamování rodičům alias budoucím babi a dědům

To už jsem tu popisovala v jedné diskuzi když chtěl někdo tip JAK. Darovat Utz snímek rodičům, kteří dobu ultrazvuků nezažili a neznají to by znamenalo přivodit jim šok z toho kdo kde z nás má jaký nádor, protože by ten snímek nerozluštili a to samý by bylo s testem. Oběma jsme tedy dali ten samý dárek. Vyrobili jsme krabičku, ve které byly na dně nalepené minipidi dětské botičky a na odklápěcím víčku k nim zevnitř byl nápis: „Ahoj babi a dědo. Přijdu si pro ně na konci ledna. Vaše vnoučátko od Claudie a Petra". Ještě namísto „vnoučátko" bylo naše příjmení- např. kdybyste byli Novotní, tak „novotňátko". Oboje rodiče mají v červnu a červenci výročí svatby, tak bylo i k čemu jim to dát. Úspěch to mělo obrovský, tchán křepčil čardáš po kuchyni a v půl 11 dopoledne už měl oběhnutou celou ves s flaškou a všem sousedům řval do oken „ já budu děééédek, já budu děééédek" a můj tatínek se v němém úžasu vzmohl jen na „Matko, já se poseru, dones šampus" :--))) (pardon za výrazy)

4- Oznamování švagrové

Manžel si sestřičku pozval na oběd, což nebylo tak divné, občas spolu zajdou. Chtěl to na ní vybalit hned, takže první pozdrav zněl: „Čau teta" … na což doufal, že ta se hned chytne. Švagrová to vzala jako hru a povídá: „ No čau strejda" … čímž ovšem manžela naprosto uzemnila, protože si myslel, že pochopila a kontruje a je těhu taky. Vyvalil oči a zmohl se jen na: „ Ty taky????
Co taky??
No,řekl sem ‚čau teta‘
No a já říkám ‚čau strejda‘
Takže ty taky???
Já taky, ty taky, my taky vy taky, … nechápala švagřice a dělala si z toho blbého rozhovoru srandu. … v tomto duchu jeli asi do doby než jim donesli hlavní jídlo a když už si okolní stoly ťukali na čelo, přece jen si to švagrovka přebrala a zpozorněla. …a pak TEPRVE okolní stoly zírali :--)) -ona je dost hlučná i normálně a z takovéhle noviny byla trojnásob…

Historek s oznamováním bylo ještě spousta. Paradoxní bylo, že když jsem se třeba ve 20tt viděla s kamarádkou, která nic nevěděla a spatřila rovnou břicho, vykulila oči a vybafla na mě: „ Týý jo, ty seš v tom!!!" A já naoko: „ No, nebo jsem se přejedla knedlíků" a ona „ Jé, to je škoda, já myslela že budete mít miminko…„. Zírala jsem, čemu jsou lidi schopni bez mé větší námahy věřit, když moje břicho bylo od začátku fakt z těch větších. Jiná kamarádka mě zase škádlila po telefonu kdy jako uuuž konečně bude to miminko, tak jsem jí řekla jednoduše: „ V lednu“. A ona jásavě jakože je to super, že se v lednu konečně začneme snažit a že už se těší …5min monolog… a pak „ počkej počkej, cos myslela tim v lednu???" :--))) …a pak samozřejmě těžký šok že už je na cestě…

Úplně nejlepší byla ale várka lidí, se kterými jsem se během těhu prostě nějak nedostala do styku a dostali sms zčistajasna až z porodnice. Che che, někteří vydejchávají dodnes, zvláště „nebožtíci" alias bejvalí a expřítelové :--))

Rozhodně jsme ani na minutu nelitovali, že jsme s oznamováním vydrželi přes první trimestr.

Takže závěrem:

  1. jaké bylo vaše nejkurizoznější, nejzábavnější, nejtrapnější oznamování nebo kdo měl největší šok atd???
  2. Kdo ještě nepsal do minulého deníčku tak: Jak a kdy a po jak dlouhé cestě jste našly // ???
  3. Je ještě někdo kdo o vašem miminku neví a koho si ještě „vychutnáte"????

Vlastně se vzpomínací deníček docela hodí, protože některá vaše miminka akorát již slaví „rok svého života" , teda rok ode dne početí.

Končím a jdu do hajan, pro ty, koho nebavilo číst poukazuju na to, že je 01h v noci a jsem po 24h miminčí službě, což není konstelace pro literární díla a pro ty, kdo včera nebyli na „ečku" - povinnně dočíst i minulý deníček až do konce, jsou tam nádherné příběhy a tři nové členky a jejich zimňátka, které tímto ještě jednou vítám a doufám, že budou pravidelně a hojně psát!!

Claudie a Matyášek

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
 Váš příspěvek
 
Yasmin
Zasloužilá kecalka 884 příspěvků 18.03.06 09:46

první..hurááá…jdu číst

Yasmin

 
lokynka
Kelišová 5827 příspěvků 2 inzeráty 18.03.06 09:55

Ahoj holčinky,

mám teď chvilku čas, tak se pokusím také sesmolit svou //-story.

O miminko jsme se s bývalým manželem pokoušeli od svatby v červenci 2004. Brali jsme se po 5,5 leté známosti. nějak to nešlo a nešlo, brala jsem prášky na ovulaci, na které jsem nereagovala. nějak jsme si přestali rozumět.
Brouzdala jsem na netu, začala si psát s jedním človíčkem, zašli jsme si na kávu, blo z toho 10ti hodinové rande. To bylo 14.ledna 2005.Za tři týdny už byla podaná žádost o rozvod a já se stěhovala do malinkého podnájmu 1+1 za přítelem. Dohodli jsme se, že vzhledem k mému problému otěhotnět nebudeme používat antikoncepci, že ještě jedno dítě chce, a to se mnou, takže kdy to přijde, to je jedno.Letos nebo příští rok, však se to povede. Pak jsem měla problémy s krvácením. Začla jsem mezi menstruacemi krvácet a trvalo to skoro tři týdny. Brala jsem ascorutin. Naštěstí to přešlo, těhu odběry byly negativní. Další měsíc - březen 2005,jsem čekala na MS a v den rozvodu - 29.3.2005 jsem šla ke gyndr. Ten nic na ultrazvuku neviděl, ale říkal sliznice vysoká, těhotenství nevylučuje, že mám přijít za dva týdny a za týden si zkusit udělat test. Test jsem dělala a byl negativní. To bylo po týdnu. Po 10 dnech další test, a na něm byla slaboulinká druhá čárka. Nevěřila jsem tomu, protože takových pozitivních testů už jsem pár měla a nikdy se o těhotenství nejednalo. Přítel ji tam taky viděl, a ten tomu narozdíl ode mě věřil. Ale fakt byla neviditelná.:-)))))))
To byl víkend a já měla jen 1 test a další jsem nekupovala. V úterý 12.4. jsem šla na kontrolu a dr. mi ukázal moje MIMINKO!!!!!! tedy zatím jen dutinku, ani srdíčko ještě netlouklo. Na:,–(il mi ascorutin, protože jsem den předtím trošku špinila, ale to jsem přikládala nastupující MS. Bylo mi celkově divně, bolelo mě v podbřišku jako bych to měla dostat, do toho to špinění, zkrátka jsem myslela, že si se mnou MS zase pěkně zahrává.
Cestou domů jsem příteli koupila doutník a po večerní kávě když přišel z práce se mě ptal, tak jak? A já jsem mu podala ten doutník. Koukal na to jako blázen a říkal, že to není možný. Bylo mi z toho smutno, že neměl hned radost, ale za chvíli už to trošku vstřebal a radost měl. Hned jsme se sebrali, jeli koupit flašku a 2 růže - pro mou mamku a babičku a hned jsme jim to řekli. Špinění stále pokračovalo, dr. na:,–(ila léky na udržení těhu. Nakonec mě odeslala do nemocnice, tam jsem si poležela 3 týdny, potkala tam 2 skvělé kamarádky, se kterými se dodnes stýkáme a všechny máme holčičky. Dr. moc nadějí mému miminku nedávali, primář říkal, že je to moc malé. Problém byl v tom, že to krvácení mi posunulo cyklus o dva týdny. Doktory to nějak v nemocnici nezajímalo, Počítali, že bych měla být devátý týden a já byla teprve sedmý.
Problémy se špiněním jsem měla celé těhu. Děsila jsem se každé návštěvy WC, nic jsem nedělala a hlavně se snažila donosit miminko. Na kontroly jsem chodila co dva týdny, někdy jsem byla i každý týden, ale všechno dopadlo tak jak mělo.
S přítelem jsme se 12.11.2005 vzali, aby byla malá jeho a já nemusela po porodu chodit s bývalím manželem k soudu kvůli otcovství.
No a 26.12. 2005 se narodila Julinka. Přítel mi byl u porodu velkou oporou. Moc mi pomohl, dokonce se nechal i věšet na krk, což doma nesnáší.

Takže jsme toho za ten rok 2005 taky stihli hodně- Rozvod, počít,svatbu, porodit, vlastně ještě koupit byt a přestěhovat se.
VIĎ GEJBY:-)))))))

Juli je skvělá, báječná, úžasná, asi jako každé miminko.
Konečně odpadl stroupek z pupíčku a vypadá to, že je zahojený, tak si taťka včera poprvé užíval ve vaně s tou naší princeznou. Strašně se jí to líbilo a řechtala se u toho. Tak už se moc těším, až se s ní poráchám.

Mějte se krásně, omlovám se za délku.

Peťula a Julinka za 2 dny 12 týdnů

 
Yasmin
Zasloužilá kecalka 884 příspěvků 18.03.06 09:59

CLAUDIE-ty jsi rozená spisovatelka…jako vždy,jsem se u tvého článku hodně pobavila a nasmála…hlavně ten tvůj manža teda tomu kolegovi dal zabrat :-)

Tak bych řekla,že moje mamča měla z našeho mímíska největší radost…jednoho krásného odpoledne,jsem jí donesla snímek z UTZ.
Mamča : co je to?
Já : maminko,to je naše miminko?
Mamča: ale vždyť vy žádné miminko nemáte?
Já: ale máme,teda budeme mít
Mamča: no to bych snad musela něco vědět,ne? A co je to za „černej flek“ ?

A v tomto zmateném dialogu jsme pokračovaly asi 10min.manža se mohl umlátit smíchy,než mamča pochopila,že ten „černej flek“ je naše miminko v bříšku :-)

Můj taťka reagoval nějak podobně…holt oni jsou generace,která UTZ nepoznala,tudíž jim ty „černý fleky“ nic neříkají :-)

pa,pa Yasmin

 
lokynka
Kelišová 5827 příspěvků 2 inzeráty 18.03.06 10:05

Claudíííííí, napsala jsi to krááááásně. Nejvíc jsem se řehtala u manžova oznamování kolegovi. To se musel smíchy potrhat.

Peťula

 
Lucik5
Povídálka 14 příspěvků 18.03.06 10:58

Ahoj všem,
Ještě než se pustím do // příběhu, tak dvě poznámky:

USÍNÁNÍ (povzbuzení pro Paulinku?): díky tomu, že od příchodu z porodnice Barunku každý večer trápily prdíky, naučila se usínat v náručí a to pokračovalo i po objevení zaručených účinků Sab Simplexu. Barunku jsem musela uspat poskakováním na míči nebo houpáním v houpací síti. Večer zabrala do půl hodiny, ale horší to bylo po nočním kojení. Ve dvě ráno se tvářila jako že právě začíná den, na což jsem nehodlala přistoupit. Takže opět následovalo poskakování na míči, které trvalo klidně i 2 hodiny než zase zabrala. Dost hrůza. Každý den jsem chodila spát s obavami, jaká bude noc. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Příští víkend jedeme s kamarády na hory a tak jsem si dala závazek (asi před 10 dny), že do té doby bude Barunka umět usínat sama. O víkendu jsem připravila přítele na to, že se asi nevyspíme. Večerní usínání bylo v pohodě, to usla po koupání při kojení asi po 3 sosnutích. V noci jsme ji uložili do postýlky, odešli do obýváku a čekali, co bude. Párkrát pobrečela, tak jsme ji šli dát dudlíka, pohladili a za chvíli byla tuhá. Od té doby usíná krásně sama nejen večer a v noci (spí od 20:30 do 8:00 s jedním kojením okolo 4:30) , ale i po obědě, kdy zabírá na jeden delší, asi 3hodinový úsek. Zkrátka nás holka jenom zkoušela, kam až ustoupíme. Nejdřív jsem čekala, kdy se to zvrtne, ale ťukám, ťukám, zatím pohoda a jsem super vyspaná…

ŠITÍ: To mě taky bolelo šíleně, nejvíc z celého porodu. Několikrát jsem se ptala doktorky, jestli mi to opravdu umrtvili a ona mě ujišťovala, že ano, ale že je to tam tak citlivé, že to zkrátka cítím. Toho se bojím nejvíc při dalším porodu, jinak to byla z dnešního pohledu celkem pohoda:-)

//: Jelikož jsem nová, tak to vezmu trochu zeširoka. Dlouho jsem byla taková až moc nezávislá, bez přítele. Cestovala jsem po světě (Himaláje, Andy…) a byla spokojená. Určitě to taky bylo tím, že jsem nepotkala toho pravého. Až se to jednoho dne stalo: byl to spolužák mé kamarádky z dálkového studia fotografie a hlavně náruživý cyklista:-). Poprvé jsem ho uviděla ještě když měl svoji bývalou přítelkyni a hned ve mně hrklo: ten člověk je mi hrozně blízký. V tomhle mám asi intuici či co, není to poprvé, co jsem to zažila. Jenže měl přítelkyni a já to nijak neřešila. Přítelkyně ho však asi měsíc po našem setkání opustila a dnešní přítel byl velmi smutný, tak ho kamarádka vytáhla, ať s námi jede na festival dokumentárních filmů. Tam jsem se ujistila, že to je člověk, který má hrozně rád děti a že bych si ho dovedla představit jako otce dětí mých. Zkrátka jsem se zamilovala, ale jednostranně, zato silně. Když si našel někoho jiného, myslela jsem, že se mi zhroutí svět. Asi po roce jsem se konečně vzpamatovala a našla 150 věcí, proč s tím člověkem nechci být. Mezitím se ale přítel rozešel s tou další slečnou (byl to vztah na dálku se slečnou ze zahraničí, silně neperspektivní) a sám se mi po určité době vyznal, že mě miluje. To už jsem ale měla těch 150 důvodů, proč ho nechci, tak zase chvíli trvalo mně než jsem souhlasila:-))). No dopadlo to dobře a po půl roce jsme spolu bydleli a po dalším roce jsme se zasnoubili a v listopadu 2004 se začali snažit o miminko. Stále se nedařilo. Asi po 4 měsících marného snažení, v únoru, mi doktor objevil endometriální cystu a já se hned vrhla k internetu, abych zjistila, že endometrióza je nejčastější příčina neplodnosti. Vzhledem k tomu, že mi táhlo na 31, začala jsem si zjišťovat informace o umělém oplodnění (jsem hrozná fatalistka). Bylo mi jasné, že jen tak neotěhotním… Přestala jsem jíst vitaminy na otěhotnění a hlavně jsem při každém „tulení" přestala myslet na to, jestli to vyjde. Dostala jsem nabídku učit od září na střední škole (navíc vedle současného povolání), rýsovaly se mi různé zajímavé akce. No psychika je asi hodně důležitá, protože to samozřejmě vyšlo:-) První tušení měl partner při velmi zajímavé situaci. Jak už jsem zmínila, studoval fotografickou školu a zbýval mu jeden úkol: akt, do kterého se nám ani trochu nechtělo. Jednoho chladného dubnového dne jsme šli fotit akty do lesa, , bylo mi zle, čekala jsem MS, ale bylo mi zle trochu jinak a hlavně se mi hrozně točila hlava. Přítel se ptal, jestli to náhodou není, že jsem těhotná, což jsem rezolutně odmítla (ale začalo to ve mně hlodat:-). Přesto do mě přítel večer naléval whisky, abych se uvolnila, když fotil druhou část aktového úkolu. Pak nám taky přivezla kamarádka výborný myrtový likér ze Sardinie, kterého jsem zpočátku těhotenství nic netuše taky docela dost vypila… 1. května jsme už hodně dopředu avizovali návštěvu u mých rodičů, protože je chtěl Honza oficiálně požádat o moji ruku. Jenomže mezitím odjel na 4 dny do školy, vracel se 30. 4. Hned jak odjel jsem si koupila test, v práci ho počurala a bylo to tam. Nechtěla jsem to sdělovat příteli telefonem, tak jsem byla 4 dny jak na trní. Ze školy se vrátil v sobotu o půlnoci a já, že mu chci něco říct. A začala jsem brečet. Tak se lekl, co se stalo a já že budeme mít miminko. A rozplakal se taky… Bylo to nádherné. A já proč je ta naše Barča taková plačka:-) Druhý den Honza nejen naše požádal o ruku, ale taky jsme oznámili tu naší novinku. Táta byl dojatý jako nikdy, protože jak jsem uvedla, nikdy jsem se do mateřství moc nehrnula a on se bál, že nikdy nebudu miminko chtít. O mojí mami nemluvě, je to sice její druhé vnouče, ale první bylo před 15 lety, kdy chodila do práce a navíc je to dítě bráchy, takže švagrová lne samozřejmě více ke svojí mamince. Od ledna je moje mami v důchodu (ideální timing:-), bohužel bydlíme 100 km daleko…) a tak si Barunku užívá. Je to první holčička v příbuzenstvu: partner má bráchu a ten dva kluky, můj brácha má kluka, takže je holka rozmazlovaná, musím dávat pozor:-).

 
JanickaB
Zasloužilá kecalka 978 příspěvků 18.03.06 12:06

CLAUDIE-jak jinak než dokonalý popis spisovatelko :-) Určitě jsi zvolila tu veselejší stránku vašich začátků, ten minulý popis byl taktéž dokonalý, ale myslím, že pro zvednutí nálady je právě vaše oznamovací fáze dokonalá. Jinak já bych znovu četla i tamto :-))) Jo a jak už jsem psala, taky jsme čekali první trimestr než to pustíme do světa, ale u rodiny jsme nezačali tak originálně jako vy, ale pouze obrázkem z UTZ se slovy, že jsme jim přišli (v červnu) ukázat, co jsme si pořídili k vánocům…Ségře je 6 takže pro ně UTZ není novinka!!

Jo a myslím, že dnes už není moc lidí, co nevědí, ale bylo jich dost, co nevěděli ani 14 dní po porodu, těm úplně nejvzdálenějším jsem totiž neposílala SMS ale až PF mailem a bylo zajímavé pozorovat, jak ji dotyční přeposílají i dalším, na které jsem mail neměla, včetně expřítele :-) je jen jeden a nejsme spolu už skoro 6 let, ale od té doby co to ví mi občas pošle maila, naposledy mi nabízel králíky :-)))

LUCIKU-teda závist k usínání, my jsme ted malou přesunuli zatím jen z naší postele do její, která je bez bočnice přiražená k naší a musím říct, že už spala v kuse 6-7 hod ale od té doby, co je ve své tak max.4,5 a ráno se intervaly zkracují, asi jak už je světlo, pak jí ale vezmu k sobě a zrovna teď tam ještě dospává…Ale že bysme to zvládali jako vy, to dlouho nevidím, ale asi z části z naší pohodlnosti!!!

Tak už se budí a přišel za ní děda

tak já běžím
páček Janička

 
JanickaB
Zasloužilá kecalka 978 příspěvků 18.03.06 12:35

PEŤULO-teda to sis taky v roce 2005 pořádně užila, člověk by řekl, že to snad ani nešlo stihnout, skoro bych řekla, že jsi trumfla GEJBY :-)))) Stejně ale máte na druhou stranu můj obdiv, mě trvalo skoro pět let než jsem dospěla k tomu, že UŽ, ale je fakt že nebylo kam spěchat, hlavně kvůli věku a částečně práci.

Až mi děda (tchán) vrátí dítě :-) tak jdeme nakupovat, ale ne jído, mám nakupovací náladu a taťka lyžuje v Rakousku takže máme volné nakupovací pole!!!

Hezkou sobotu, i když počásko je akorát tak na to nakupování :-))

Janička

 
Milka01
Kecalka 292 příspěvků 18.03.06 12:38

CLAUDIE super! Přečetla jsem si i ten první, jak mi tenkrát mohl utéct…???

Z oznamováním jsme tak originální nebyli, dokonce bych řekla, že manžel byl tak šťastný, že nějak nebyl ve své kůži. Normálně je hrozný ftipálek a kolikrát lidi nevědí, kdy mluví vážně a kdy si dělá srandu. No, takže mu stejně spousta lidí obyčejné oznámení, že budeme mít mimi, nevěřila… :o) Nikdy nezapomenu, jak byl nedočkavý, kdy už to bude moct někomu říct, kdy už se konečně bude moct pochlubit. Opět velká změna, normálně s ním nic nezamává, ale tohle bylo prostě moc silné :-)
Nejvíc ovšem „zaperlila“ moje tchýně, ne ani tak při oznamování čekajícího vnouče, ale při narození samotném. Do porodnice jsem, jak už jsem psala, nastoupila v pátek 23.12. ráno. Celé odpoledne nám domů na pevnou volala tchýně, ale nikodo to logicky nebral, že. Pak začala zkoušet mobily, ale manželův byl tak trošku mrtev a já ten svůj raději vypla… V sobotu, na Štědrý den, volala opět celý den pevnou, světe div se, opět ji nikdo nezvedal… Mobily…, nic… K večeru se asi doftípila, holka šikovná, že třeba budem v porodnici, přece jenom 5 dní po termínu… A v 16.55 už volali do Podolí, kde jim řekli, že se 16.45 narodila holčička, koli váží a koli měří, ale jméno, že neví, protože není uvedeno. Bodejď, když jsme se na jméně dohodli až na sále :-) Když jsme asi v 17.15 volali, abychom jim hrdě oznámili, že se „to“ narodilo, že „to“ je holka, tak nás tchán předběhl a všechno vyklopil. S tchýní se nedalo mluvit, protože od těch 16.55 hystericky plakala a když ji manžel dostal k telefonu, slyšel jenom vzlyky… :o))

Jéé, holky, Týna se včera před koupačkou sama dvakrát překulila z bříška na zádička :o) Já jsem měla takovou radost.. :-)) Škoda jen, že dneska už má zase tu samou lenoru a nepředvede se a nepředvede… :-)

Taky jsem já hlava zapomněla pogratulovat GEJBY ke svatbě! Takže do napravuju a přeju, ať se všechno povede a hlavně, ať (nejen Gejby, ale i my všechny tady) jde, nehledě na nepříznivé statistiky, krásným manželstvím až … až do konce, prostě… :-))

Pádím vařit, za chvíli tu bude taťka s kočárkem a já se zase „vykecávám“… :o)

M & Týna dnes 12 týdnů :-))

 
Verca
Kecalka 460 příspěvků 18.03.06 13:00

Ahoj,
Claudie, máš fakt spisovatelský talent - vždycky mi zvedneš náladu.

Vítám nové maminky a zároveň se omlouvám, komentáře jsem četla, ale reagovat nebudu - nestíham. Manža už za mnou netrpělivě stepuje, je vždycky děsně nervní, když mě vidí u počítače a slyší rachot v pokojíčku!!!
Tak snad, až budeme mít dědu zase zdravého bude víc času i na vás. Zatim se loučim.
 Verča

 
Ally
Stálice 91 příspěvků 18.03.06 14:28

Ahoj holky.

Claudia: Krásný deníček, moc jsem se pobavila hlavně s tím jak to manžel oznamoval kamarádovi, prostě krása:))

Já trochu odbočím od tématu. Ve čtvrtek jsem byla s Mončou na očkování, chtěla jsem klasiku. Takže dostala do každé půlky zadečku 1 injekci a pak na lžičku obrnu.No asi si to umíte představit jaký spustila řev.To bylo v půl jedné.Pak do 17h to bylo o.k.Ale od 17h začala brečet a to bolestí asi po necelé hodině jsem to nevydržela a dala jí ten čípek, který měla dostat pokud by měla 38,5 a víc.Teplotu měla jen 37,6 ale i tak jsem jí ho dala. Brečela do půl sedmé a pak usnula za hoďku se vzbudila a to už to naříkání nebylo takové, takhle to pokračovalo do 21h kdy usnula a noc už byla vpohodě a ráno taky. Takže takhle proběhlo naše první očko.Nic příjemného ale ani strašného.Hurá! A za měsíc nás to čeká znovu.Monča má ve 3 měsících 6,5 kg.

Jinak můj příběh s // není ničím zvláštní. Snad jen v tom, že u nás to bylo obráceně, myslím v tom směru, že okolí vědělo, že se začínáme snažit o mimčo takže spíš čekali kdy řekneme, že mimi čekáme. A mimčo nás nenechalo dlouho čekat a hned náš první a jediný pokus o mimčo vyšel. Opravdu jsem se divila protože jsem tu na emiminu četla různé příběhy jak dlouho to někdy trvá než se k vytouženému mimi dostane. Byla jsem táááák šťastná, že to takhle vyšlo. Jinak Monča se zadařila 31. března, tak to za chvilku bude slavit rok:)).
A v prosinci kdy se Monča narodila jsme oslavili naše 3leté výročí co jsme spolu.

Ještě vítám všechny 3 nové maminky i s jejich miminky:)

Mějte se Ally a Monča zítra 3 měsíční

 
Yenefer
Kecalka 177 příspěvků 18.03.06 15:13

Ahojky!

CLAUDIE, krásně napsáno!

Děkujem na pochvaly v galerce. Ta osuška je fakt z Ikey - no nekupte to za tu cenu :-) - my máme 2… Všechna miminka jsou tak moc krásná!!! A ta Denískovo houpačka vypadá úžasně…

PAULINKA - to už dneska budete usínat bez pláče, ne (?), jestli vám vydrží tenhle trend (předevčírem 40 min, včera 20…). Já nejdřív dávala do postýlky až úplně spící Neli, ale pak jsem zjistila, že když nepláče, tak umí usnout i sama (buď hned nebo si chvilku hraje a kouká a pak usne). Plakat nenecháváme, ale ona skoro nepláče, šikulka…

JANICKAB - já jsem vlastně taky Janička B. :-)
PLAVACÍ TETA drží Neli pod hlavičkou a pod zadečkem (hlavička ponořená i s oušky, kouká jen obličejík) a vozí pomaličku po vodě sem tam a ze strany na stranu a potom dokolečka, houpe jako tělíčkem víc dolů do vody a zpátky (musí se trošku přitlačit) a hlavička je pořád nahoře, dělá „hada" - to se drží jednou rukou jen pod hlavičkou a druhou se lehounce přidržuje pod bradičkou a hlavičkou napřed se klikatě veze po vodě, ještě dělá nějaké odpočinkové polohy (taková houpačka z rukou, kde Neli sedí a houpe se a položení proti sobě na spojené ruce na předloktí, hlavička v dlaních - něco jako „komunikační" poloha, ale ve vodě). U toho se zpívají písničky a Neli valí kukadla. My jsme si to s manžou taky vyzkoušeli pod dohledem a teď už plavem sami. Taky se začíná učit abeceda potápění: řekne se „Nelinko ÁÁÁ ŽBLUŇK" (to je náš signál) a přetře potom i přeleje se jí trošku vody přes obličej, aby se naučila zadržovat dech na signál. Všechno se dělá pomaličku a neplave se více jak 15 minut, mrňouskové jsou z toho hrozně ztahaní… Plavací teta taky radila, jak malou držet (styl Kiedroňová) a masírovat (asi aby se nám to za ty peníze vyplatilo). Jedna návštěva vyšla na 300,– je to sice dost, ale malé to moc líbí a chtěli jsme hlavně využít příležitost, takhle se dá plavat už hned po šestinedělí, do malého bazénku se pak chodí od 3 měsíců a to my se budem zrovna stěhovat a nevím, jestli tam pak bude možnost někde plavat s mimči. Třeba švagrová plavala se synovcem až od půl roku, že se u nich s mladšími neplave (a to už prý mimča mezitím trošku zapomenou na to, jak to v bříšku bylo ve vodě príma). No doufám, že byl ten popis aspoň trochu srozumitelný :-)
Krém EXOMEGA (A-Derma) se dá koupit normálně v lékárně (mně to dr. jen doporučila), 200 ml za asi 350,– (nevím přesně), je tam naspáno, že je na atopickou kůži a že obsahuje Omega 6 a vit. B3. Já jsem si ještě pořídila nějaké úžasné mýdlo (LIPIKAR Surgras za 150,–), měla jsem totiž ekzém i na dlaních z toho věčného mytí rukou kvůli malé. Hned se mi to zlepšilo (vlastně zmizelo), ty ceny jsou ale příšerné, tak snad to nebudu muset používat pořád (jednou a dost)…

LUCIK - my taky strávili nějaký čas v Himálajích - nádhera, co…

// popíšu až v dalším komentáři - už by se mi nevešlo a nikdo by to nečetl :-)

Jana a Nelis (8 t.)

 
JanickaB
Zasloužilá kecalka 978 příspěvků 18.03.06 15:40

YENEFER- Jani (B.-) díky moc za vyčerpávající info, přesně o tu abecedu potápění mi šlo nejvíc :-) tak asi budeme ještě nějakou chvíli pořádně „plavčit“ ve vaně a pak zkusíme trénovat zdržování dechu na znamení :-)
A za krém taky moc děkuju, čekal jsem víc, před časem jsem na radu kolegyně koupila přírodní „super“ krém 50ml za 450,–!!! takže pokud pomáhá, tak ta cena ještě ujde.

tak hezkou sobotu my už snad konečně vyrážíme po těch obchdech, přemluvili jsme tetu sousedku, abyšla s náma :-)

Páček Janička a tuhá klárka

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 18.03.06 15:55

Ahoj holky!!

Tak koukám, že se tu objevilo po tom smutku nové radostné téma - PEPI - výborný nápad! Už se těším, jak si ty příběhy všechny v klidu přečtu a dozvím se tak o vás zas něco víc. A taky napíšu ten svůj, když tak provokujete :-) , i když místy moc veselý nebyl.
Můj manžel (stále ještě) je už od včerejšího večera tady (v pátek večer ještě nikdy nepřijel) a právě jsou s Míšou na procházce. Vidím, že se se mnou o našem vztahu a jeho ukončení nechce bavit. Musím přiznat, že pokud se o našich problémech nebavíme a neočekáváme jeden od druhého intimnosti (on ode mě ne a já od něj UŽ ne - co mi zbývá), tak je nám všem třem spolu docela dobře… Ale to jak jsem tu už naťukla není všechno… V podstatě mě mrzí, že jsme se vzali, protože kdybychom spolu žili jen na psí knížku, prostě si řeknem, že dál půjdem každý svou cestou a pokud on bude chtít, za Míšou může jezdit, kdy bude chtít (ovšem než si najdu někoho jiného), ale takhle je přiznám se i pro mě moc těžké organizovat ten rozvod. Nejradši bych se už taky o ničem nebavila, moc mě to stresuje… Rozchod by mohl být v mnohem větší pohodě.

Zatím pořád vás nestíhám pořádně číst, ale napravím to. Mám opět nějakou malou zakázku, tak chci ještě něco udělat, než se ti dva vrátí. Dnes nejsou doma ani rodiče, tak si konečně trochu připadám jako hospodyňka a uvařila jsem myslím dost dobrý oběd (sójové s kuřecím na čínu) a ještě jsem stihla zaběhnout do města, zatímco Míša si hrál s tatínkem. Jak ráda bych měla už „normální“ rodinný život…

Takže CLAUDIE - tvůj deníček si taky přečtu až po „šichtě“, těším se, jak si ho vychutnám.

Včera jsem Míšovi koupila spací pytel, ale nevím, jestli jsem se neunáhlila. Rychlozavinovačka je mu už dost malá a přes ni mívá ještě takovou kvalitní taplou deku, ale občas se stane, že ho před nočním nebo ranním krmením najdu sesunutého pod tou dekou, protože ze zavinovačky prostě vyjede. Jenže ten spacák je zatím dost velký a hlavně takový tuhý a ne moc taplý, aspoň na pohled. Až po jeho zakoupení mě napadlou podívat se tu do diskuse a zrovna tam jedna o spacácích je a holky tam píšou, jak levně je pořídily a jak jsou dobré (mě stál skoro 500). No po konzultaci s manželem jsem si ho nechala, ale zatím by se v něm Mišák ztratil. Jak to řešíte s nočním přikrýváním miminek, teda pokud nespí s váma v posteli?

A ještě moc vítám WERTY s Aleškem a LUCIKA 5 s Barunkou - zrovna dnes mě napadlo, jestli se k nám třeba ještě někdo nepřidá :-)

Ach jo, ti dva budou za chvilku z procházky doma a já místo abych pracovala, píšu… Tak se loučím, abych ještě něco stihla.

Moc zdraví
Monika + Michal 3 měsíce a 2 týdny

 
lokynka
Kelišová 5827 příspěvků 2 inzeráty 18.03.06 17:20

Mončo, noční přikrývání probíhá u nás takto. Julču položím do rychlozavinovačky, ale dám jen pře sebe levý a pravý cíp a zapnu suchý zip a pře to ještě flaušovou deku a bohatě to stačí.

Peťula a Juli skoro 12. týdnů

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 18.03.06 17:52

Díky Peťulo, Míšu balím taky tak, ten cíp u nohou se mu stejně rozevře, jenže jak máme tu matraci trochu nakloněnou, tak se právě sesune.

Jo a jaký máte názor na péřové peřiny - napadlo mě, že bych ušila nějakou menší přikrývku a naplnila ji peřím - samozřejmě čištěným. Mám péřovou peřinu a když je Míša se mnou v posteli, tak ho jí krásně obklopím a spinká jak dudek. Jestli to není třeba moc zdravotně závadné…

Monika

 
Miky
Stálice 86 příspěvků 18.03.06 18:02

Ahojda všem,
Claudie- opravdu krásné počteníčko, hnedka je člověku veseleji.

Já a moje // čárky- my jsme ( ještě s přítelem, ale svatbu někdy v budoucnu plánujeme, až bue Valinka trošku větší ) už skoro 7 let ( tedy až 7.5. ) a miminko jsme plánovaly, ale chtěli jsme ještě tak rok počkat. V květnu jsem teprve skončila školu, takže jsem si nejdříve chtěla najít nějaké dobré pracovní místo ( při škole jsem pracovala jen na poloviční úvazek ). Prášky jsem vy:,–(ila asi před dvěma roky, asi od 18 se mi pořád motá hlava, je mi na omdlení ( někdy jsem i omdlela ) a tak. Doktoři ale nic nezjistili ( né že by se tedy nějak obzvlášť snažili ) prostě jsem mladá a tak je to prý normální, mimo jiné mi doporučuli vy:,–(it prášky ( že to může být i po nich ), tak jsem je poslechla.
Ty šílené stavy mně ale nepřešly a tak jsem to chtěla zase řešit až dokončím školu.
Takže jsme si ty 2 roky prostě dávali pozor. Ale jak je vidět na naší Valince, nikdy to není 100%. Když se nedostavila MS přikládala jsem to stresu okolo školy. Udělala jsem si test a byl negativní. Jenže jsem začala být šíleně unavená, měla jsem chuť na nevídané věci a začaly mně bolet prsa. Jen pro jistotu že opravdu nejsem těhotná jsem si udělala druhý test. Přítel byl doma a ještě jsem vtipkovala že když se brzy nevrátím tak jsem v koupelně omdlela. když jsem koukla na test málem jsem sebou opracdu švihla, koukala jsem na ty dvě silné čáry jako blázen . Po chvilce přišel rozesmátej přítel co blbnu a když viděl můj výraz hnedka pochopil o co jde. Prví reakce byli jako u hodně z Vás spíše negativní. Co budeme dělat, vždyť to nezvládneme a tak. Pocit šíleného štěstí se ale dostavoval den ode dne.
S rozhlašováním našeho velkého štestí jsme ale raději počkaly a prví trimestr jsme si to nechali jen pro sebe.
Boužel na žádné vtipné oznamování či hlášku si teď nevzpomenu.

Musím končit, tatínek se brzy vrátí z vycházky s naší pusinečkou Valinečkou. Dneska šel sám prý ať mám čas také na sebe, ať si dám " nohy na stůl a nic nedělám ", sice jsem si moc neodpočinula ale čas strávený s Vámi je krásným odpočinkem pro mou dušičku.

Tak krásný sobotní večer.
Papa Miky a Valinka

 
Monha
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 18.03.06 19:16

Ahoj holčiny!

Claudie - suprově napsaný, jsi na to fakt talent!

Já už jsem svůj objev // popsala v minulém deníčku, ale tady popisovaná nechápavost kolegy mi připomněla moji maminu, když jsme ji oznamovali, že se budeme brát. Tehdy jsme měli jít s našima slavit mamčin svátek někam do restaurace a mamina tradičně „brečela“ před skříní, že nemá co na sebe. Já jí na to řekla, že je to pravda a že by si měla pořídit něco slušnýho a taťkovi taky. Zajímavý je, že taťka okamžitě pochopil, i když to vlastně moc jasný nebylo, co tím myslím (no jsme s taťkou takový spřízněný duše), zato mamina hned spustila, jestli tím chci říct, že chodí špatně oblíkaná. Já: Ne, jen si myslím, že se vám něco novýho slušnýho bude hodit. Mamka: Tak ty se za nás stydíš, nebo co? Já: Ne, jen říkám, že budeš potřebovat nějakej kostýmek a taťka oblek. A takhle to probíhalo pár minut. Taťka se mezitím řehtal, takže se mamina rozčílila i na něj - tak já jsem vám s Monikou zase pro srandu! Tak já teda s váma na tu večeři chodit nemusím! Takže jsem jí to nakonec musela vysvětlit a zachránit klid v rodině. Původně jsme to s tehdy ještě přítelem chtěli říct až v té restauraci, ale když s tím, že nemá co na sebe, mi mamka krásně nahrála. :-)

Šití po porodu - mně to umrtvovali, ale stejně to bolelo jak čert. Dr. vtipkoval, že u toho tak cukám rukama, že čeká, kdy mu tam hrábnu.

Hekcína - jsem ráda, že jsme do ní šli. Matýsek neměl ani teplotu, jenom byl včera hodně ospalej.

Tak zatím pa
Monika a Matýsek (4,5 m)

 
lokynka
Kelišová 5827 příspěvků 2 inzeráty 18.03.06 19:17

Moni,

dokud Juli spala v košíku, tak měla taky nakloněnou matraci, a taky se sesouvala dolů. Byla po ránu zkroucená jako paragraf někde dole vlevo. Práve proto jsem jí dávala jen lehkou deku navrh, aby se neudusila, kdyby náhodou slouzla i pod ni.
Teď co spí v postýlce, tak nic nekloním.

Peťula

 
cifka
Kecalka 324 příspěvků 18.03.06 19:31

Claudi, dóst dobrý!
Já si na vzpomínání oznamování počkám na milého, ten chodil obden s historkou jak zase nějakej spolužák čučel, že z těch státnic moc nervy nemá, že jsou důležitější věci.
Co jako?
No, čekáme rodinu.
Ty seš ženatej!!
Ehm!
Moc rád mi popisoval padající čelisti.

Já se vrátím k tomu oznamování v souboru, byla jsem někdy na začátku druhýho trimestru a měli jsme se nahlásit, jestli pojedeme v létě na zájezd do Srbska. Termín odjezdu 28.7.2004 (moje 24.narozeniny), termín porodu 31.7.2004.
Holky se ptaly, pojedete? Mira řekl:" jó, vezmu si dovolenou" (a to jsme se o tom samozřejmě bavili, že nepojede) Já:" Miro, to je blbej termín" Holky zbystřily. Mira:„proč blbej?“Já:„to je BLBEJ termín!“ No, holkám to docvaklo rychlejš než budoucímu otci. Takže jsme nic neoznamovali, prasklo to.
Ještě krásnější bylo informování o narození Amálky (k výrobě Boříka se dostanu a zajímavé oznamování u něj neprobíhalo, protože byl vyvolán). V pondělí 19.7.2004 jsem, jak bylo řečeno, měla v Brně promoci. V úterý jsem se s oběma maminkama válela v Luhačovicích na plovárně, chodila se sprchovat a cpala se melounama, angreštem, třešněma, rybízem, jahodama, no vším dostatečně alergením. Večer jsme šli se sestřenkou na jedno. (já myslím na vodu). Začala krásná letní bouřka a můj drahý lehce posílen dvěma pivy mě vášnivě (velmi) objímal. Usnuli jsme a po půl hodině mě vzbudila prasklá PV. Zavolali jsme si sanitku, toho času bez vozu. Akorát jsem dostala SMS od bráchy z farmy v Anglii, že mi blahopřeje k promoci, tak jsem mu obratem napsala, že jedeme rodit, zítra snad bude hotovo, že to nikdo jiný neví, ať drží palce. Propil celou noc, preventivně. Podotýkám, že Amálka byla překvapení, i jméno bylo tajný.
Narodila se v 9.35. Když nám jí odnesli, tak jsme vzali s manželem každej svůj telefon a volali zároveň každej svým rodičům, aby to bylo spravedlivý. Naši byli v hospodě se známýma na snídani a druhá mamka byla na plovárně. Já řekla:" tak máme Amálku" a PA nám nařídila vypnout telefony, že rušíme sousední monitor. Naši z toho byli uplně paf, protože ještě v 19,00 předchozího dne mi fotili břicho a teď byli 370km daleko. Plakali i ti známí a šli na Jagera.( dopoledne!). Mamka (manžova) šílela, co mám dělat, co mám dělat? no, asi se půjdu vykoupat. Předpokládám, že tchán oběhl úřad a zklalit se ještě před obědem, jak to umí jen čerství prvodědečkové.
Vlastně podobně jsme oznamovali i Boříka, ale to jsme věděli i pohlaví i jméno, jen se doufalo, že bude zdráv. Mira měl každej telefon u jednoho ucha a paralelně popisoval, jak rodil, jak vypadáme apod. Na ty váhy si stejně museli počkat.

Ještě přidám tu výrobu 2. Milý je v práci a jde dneska na párty, takže kromě žehlení a nádobí, tu nic není, tak co!
 cífka

 
cifka
Kecalka 324 příspěvků 18.03.06 19:52

Výrobek č.2 Bořivoj
Chtěla jsem děti hned po sobě, v podstatě jsem považovala (a považuji) za rozumný počkat půl roku, kojit a pak se pokoušet o další. Jenže manžel se nechal ukecat svojí mamkou, že má ještě počkat, až dodělá školu (dálkově dodělával sedmý rok bakalářské studium), aby se mohl soustředit. Přičemž on sám uznává, že jedině Amálka ho donutila dostudovat a navíc nevím v čem je MOJE těhotenství překážkou jeho státnic… znáte to. Každopádně vzdoroval a přestože jsem vy:,–(ila HA, pilně nasazoval kondomy. Já už z toho byla úplně hotová, tak jsem se na to budoucí miminko upnula, že bude, jak budu jezdit s dvěma kočárkama apod., každý milování s kondomem mi přišlo jako zneužití… Vůbec se mi to nelíbilo a brečela jsem. Mira se dušoval, že to že používá kondom, přece neznamená, že mě nemiluje, ale nemohla jsem si pomoc. Pořád jsem myslela nato, jak je to milování zbytečný, když z toho nic nebude.
O Velikonoční pondělí byl můj milený v takovém stavu, že se o milování snad ani mluvit nedá:-), ale byl to nechráněný styk. Slitoval se nade mnou a byl si 100% jistý, že mimi je na cestě, že vlastně nebyl důvod se dál chránit. Příští cyklus jsem otěhotněla. Testy jsem dělala i několikrát denně. Tušila jsem to, ale ono to tak dloho trvá, než se ty// ukážou. Byla neděle, když jsme se to dozvěděli, ale myslím, že jsme to nevyzradili dokud Mira neudělal státnice. Měl to přece zakázaný! Druhý den mu psali rodiče, jak se cítí. Napsal: Výborně, konečně můžu říct, že čekáme další miminko! Poslal to oběma stranám a všichni to opět báječně slavili.
Akorát toho Bořivoje mi ještě 26.12.2005 obě maminky rozmlouvaly. Myslím, že nám nevěřili, že to s tím jménem myslíme vážně. Ale, když teď chodí obálky se jménem BOŘIVOJ PILÁT, tak jsem nadšená. Nemá sice na Františka Dobrotu, ale je to taky dobrý, ne?
 cífka

 
Monha
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 18.03.06 20:00

Cifko, to věřím, že ti to babičy vymlouvaly. Můj táta se jmenuje Bořivoj a vůbec mi nevěřil, když jsem mu vyprávěla o vašem Boříkovi. Myslel, že tohle jméno už nikdo miminku nedává. To jméno jako takový mi přijde normální, ale myslím, že když babča s dědou dali tohle křestní jméno človíčkovi, kterej bude celej život Bořivoj Mackerle, že to trošku přehnali :-)
 M.

 
cifka
Kecalka 324 příspěvků 18.03.06 20:05

:-) Když ono to příjmení je těžký samo o sobě…
Ono těch Bořivojů je víc v generaci dnešních 50., ale máme kamaráda a tomu je 14, jmenuje se Bořivoj Čech a je to fajn kluk, říká se mu Boříku, Bořku a Bóřo. To mě přesvědčilo.

Jinak pokud to tak nevyznělo, tak na Boříkovi jsou nejhezčí očíčka, ručičky, nožičky, bříško.. a ne jméno, pochopitelně.
 cifka

 
DancaM
Ukecaná baba ;) 1467 příspěvků 18.03.06 20:39

Ahojky,

Claudie, výborně jsem se pobavila :) Díky!

Těch veselých komentářů je tady teda víc, ale nechci na někoho zapomenout, tak jmenovt nebudu. Hned je mi veselo :) Od odpolka mám nějakou posmutnělou náladu. Manža totiž v pondělí odlítá na dva týdny na služebku do Moskvy a mně je už teď smutno. No jo, prdlá ženská… Musím se teda přiznat, že si poslední dny docela užívám, že jsme tu přes den s Ondrou sami, ale zároveň se těším, až manža dorazí z práce a promluví se mnou dospěláckou řečí :))) Ještě že vás mám, jinak bych tu za ty dva týdny asi skutečně zmagořila :)

Monique, já občas (když je velká zima - bydlíme v krajním bytě a v mrazech se tak nevytopil) používám péřovou peřinku ještě po mě. Rozhodla jsem se pro peří schválně, protože nechci Ondru vychovávat ve sterilním prostředí. Ve finále jsem s ní teda dost nespokojená, ale ne kvuli peří, ale proto, že není prošívaná. Je to taková ta duchna a to peří je imrvére sesypaný k jedný straně.
Jinak si mi se svým dotazem na přikrývání kápla do noty. Mrňous vyrůstá ze zavinovačky a chtěla bych začít používat ten pytel. Takže se chci zeptat:
1. Uspáváte prcky v pytli nebo bez a pak ho do toho vložíte? Teda vy, co uspáváte na rukách :)
2. A jak v noci kojíte? V pytli?
Mně totiž připadá ten pytel dost velkej na to, abych s prckem manipulovala v něm, ale na druhu stranu ho přece nebudu pořád vyndávat?!? No jo, jsem trochu jeliman… :)

Jo, Nicol, klasicky jsem všecko zakřikla. Dnes kojo o půlnoci a pak ještě 4× a vstávali jsme v 7. A to všude píšou, že se mimina už v noci nebudou tolik budit… Máme prostě výjimečný děti :))

Pa, Danča a Ondrášek (11 týdnů)

 
Verca
Kecalka 460 příspěvků 18.03.06 20:42

Ahoj,
zas jen na skok, koukala jsem do galerky a všechna miminka jsou kouzelná, tak chválim tady všechna najednou, všichni jsou ti krásní andílci, pokladi a broučci. Rovnou jsem tam přidala toho našeho, ať nevěsty vidí, jak už umí být taky šikovný.

Cifka - Bořík je náhodou dobrý, teda Míša by mu začal okamžitě říkat Bořek stavitel, ale všechna jména jsou krásná, jen záleží jak je člověk vysloví, jestli s láskou a citem nebo …

Tak teď na mě manža promluvil a jsem v koncích, vůbec nevim, co jsem chtěla ještě napsat. Ale zítra jdou s Míšou na brusle, tak snad bude víc času se zapojit a popsat ty naše okamžiky štěstí. Teď zkusim zvládnout popsat první kousek:
Tak na Mišku jsme čekali přes 4 roky, na všechna ta vyšetření nerada vzpomínam, takže je vynecham. O to větší byla ta radost, když jsem nakonec otěhotněla přirozenou cestou. Hned na začátku jsem začala krvácet, Míšovi dávali šanci tak dvouprocentní. Další obrovská radost a úleva, když nám ve 12tt, že už je všechno o.k. Pak přišly testy na vývojové vady - zvýšené riziko dawnova syndromu, odběr plodovky, tři týdny napětí a nakonec nejkrásnější vánoce, 23.12. nám řekli, že je to zdravý chlapeček. Do konce těhu už se nic zvláštního naštěstí nedělo, takže jsem si ho pořádně vychutnávala. 1.5. jsem začala cítit takové divné, ale pravidelné pobolívání v podbřišku, které zesilovalo a zesilovalo, tak jsme vyrazili do porodnice, kde nám řekli mé oblíbené - může to být ještě dneska, ale třeba taky za dva dny - to už byly kontrakce po pěti minutách, no trvaly celé odp., celou noc, až druhý den dopoledne se konečně Míša rozhodl po třech injekcích a dvou kapačkách, že by nás rád viděl z venku. Ta pohodlnost mu zůstala do dneška a už asi zůstane. Ani nevim jak, ale jakmile byl venku, všechna únava ze mě okamžitě spadla a byli jsme s hrdym taťkou ti nejšťastnější lidičky pod sluncem.
S druhým kouskem Klárkou už to bylo jednodušší, byla prostě „omyl“, ale nádhernej, po prvním čekání jsme ani v druhé nedoufali, no a ani ne devět měsíců po porodu tu byly zase dvě čárky. Teda manža na to koukal ze začátku trochu rozpačitě, ale těhu proběhlo bez jakýchkoliv komplikací, porod trval dvě hoďky, Klárka byla narozdíl od Míši pohodové mimčo, až do doby, než jí v pěti měsících zarostla velká fontanela, prošla tolika vyšetřeníma, že se z toho chudák dost dlouho vzpamatovávala a ze vzorného mimčo byl hned malý tyran, naštěstí všechno dobře dopadlo, následky to snad nezanechalo a máme krásnou zdravou holčičku. No a Vojtíka už jste prožívali s námi prakticky o začátku, takže toho popíšu zítra už jen ve zkratce. Až budou kluci na těch bruslích.
Dobrou noc Verča

 
Pajda
Kecalka 153 příspěvků 18.03.06 21:01

Ahojky holky a Claudie zejména!

Moc hezky jsi to napsala.

U nás žádné zvláštní reakce okolí při oznamování nebyly. Paradoxně jsem to nejdřív musela oznámit v práci, protože jsem na své pozici jediná a bylo mi jasné, že se musí co nejdřív za mě hledat náhrada. Můj šéf má sám 5 dětí, takže byl mým třetím těhotenstvím na jednu stranu nadšen, na druhou stranu díky hledání nové pracovní síly zděšen…
Moje mamka byla nadšená, tchýně pronesla něco v tom smyslu, že je to nezodpovědnost třetí děcko do dnešní doby, kdy je všechno tak drahý…

Výběr jména: Když jsem čekala našeho prvního, tak manža chtěl po sobě Rosťu. Mě osobně jméno Rosťa připadalo od dětství to nejhusnější jméno pod sluncem. (Ve škole jsme měli jen jednoho, ten byl z takové té „správné“ rodiny, věčně špinavej, sopel u nosu a rozhodně nevoněl!!) Mamka mi vždycky říkala:" Odříkanýho chleba největší krajíc, počkej, jednou si nějakýho Rosťu přivedeš!" Myslela jsem si o tom své, ale že bude mít pravdu, to mě tehdy ani ve snu nenapadlo. Manželovi jsem samozřejmě neřekla, že nechci jméno po něm, protože mi připadá hrozné, ale tvrdila jsem, že máme vlastní fantazii, takže nemusíme kopírovat své rodiče. Po dlouhém vybírání (máme na jména absolutně odlišný vkus) do papírů napsali Vít. Jednou jsme odjeli ke známým na návštěvu. Já byla v té době ve 33. týdnu, takže žádné papíry jsem s sebou rozhodně netahala. A najednou mi prostě praskla PV. (Dodnes mají na jejich tehdy nové sedačce flek od mé plodovky:-))) Do porodnice jsme teda vyjeli bez jakékoliv dokumentace. Všechna lejstra jsme teda vyplňovali až tam. A já v pohnutí mysli, resp. poblblá těhuhormonama, jsem do kolonky jména pro kluka napsala Rostislav, aby měl tatínek radost. Jenže porod trval 24hodin, takže mezitím přijeli moji rodiče a papíry vyplněné doma mi přivezli. Náš syn byl hned pár hodin po porodu převezen z naší porodnice do Brna. Jedny papíry s ním putovaly tam a druhé šly na matriku… Takže jsme se dozvěděli, jak se náš syn jmenuje, až když jsme dostali jeho rodný list. Mezitím jsem se vzpamatovala, takže ta úleva, když jsem v rodném listě uviděla napsáno VÍT, byla obrovská!! Když jsme za malým přijeli do Brna, tak měl na inkubátoru veliký nápis ROSTÍK. Manža jen potlačil slzičku a dloubl do mě se slovy: Vidíš, jak by to bylo hezký!!!
U druhého dítka jsme si nechali říct pohlaví a věděli jsme, že budeme mít holčičku. Jméno pro kluka jsme teda vůbec neřešili a já si napsala svého vytouženého Šimona, který v prvním kole neprošel, ale teď ano, protože to „bylo jedno, když to bude ta holka“. V těhu jsem moc nepřibrala, celkem 8 kg a měla jsem poměrně malé bříško. (Resp. se to na mě při mých rozměrech tak nějak ztratilo.) Dr. mě na UZ uklidňoval, ať se nebojím, že ta holka ke 3 kilům snad bude mít! To pak bylo překvapení, když naše Gábinka vážila 4 kila a měla pěkně velkýho camprdlíka!! :-))
A teď napotřetí jsem si jméno Rozárka víceméně vydupala, ale je fakt, že zas tak moc se manža nebránil
teda holky, když si to tak po sobě čtu, tak mi došlo, že všechny naše děti se jmenují tak, jak jsem chtěla já… Ale jinak jsem fááákt puťka zakřiknutá a nedominantní:-))

tak zatím papa Pajda + dneska už vyjímečně vytuhnuvší Rozárka + vyjímečně čučíci na televizi Vítek a Šimon (Pána prstenů já teda fakt nemusím, ale oni jsou z toho celí na větvi)

 
Katarina
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 18.03.06 21:08

Ahoj holky,
Claudi,deníček je samozřejmě super.

Uspávání a spaní-tak u nás to je různý.Někdy Helča usne sama-to není moc často, někdy ji uspím na rukách, někdy v šátku, v kočárku usne krásně. Když mi usne přes den na rukách, je to většinou jen takovej šlofík, takže buď ji celou dobu chovám nebo to risku a položím, ale to se většinou hned vzbudí. Na noc ji balím do plínky, aby těma rukama tak nemlela a dávám do vlastnoručně ušitého spacáku-dám kdyžtak foto do galerky. Inspiraci jsem čerpala na http://www.dracek.cz/default.asp?…, jen jsem to vylepšila tím, že to nemusím prát celé, ale mám sundávací potah.

Jinak my teď zápasíme s tou vyrážkou nebo exemem či co to je. Helča má po celým tělíčku takový mini pupínky a pak má místy suchá trošku začervenalá místa. Dnes jsem na to nejsušší použila Infadolan a myslím, že to Helču asi pálilo, protože u toho mazání začla natahovat. Jinak na to při každým přebalování čučím jak tele na nový vrata a přemýšlím, co s tím vyvedu a ve finále stejně na nic nepřijdu. Helča mě pozoruje, jako co blbnu,že na ní pořád tak divné čučím. Ještě mám dotaz. V podpaží to mám Helča taky červený a nevím, jestli by na to bylo lepší něco mastnýho nebo naopak něco co vysušuje. Kdo máte zkušenost, prosím poraďte.

Tak dobrou. Jdu si vyčistit zuby a chrupat.

Katka a Helenka 3m17d

 
LENNYS
Kecalka 416 příspěvků 18.03.06 21:52

Ahoj holky!

Claudie, naprosto super dokonalý deníček! Jsi úžasná spisovatelka.

Právě jsem strávila asi hodinu pročítáním mých starých komentářů do deníčku snažilek. Chodila jsem sem totiž skoro rok než jsem otěhotněla a teď jsem si to takhle pěkně prožila znovu. Připadá mi to už tak strašně dávno!!!! Teď mám naprosto jiné starosti než počítání dnů, čekání na ovulaci a kupování těhotenských testů A přitom jsem to předtím tak strašně prožívala.

U nás to všechno proběhlo docela v pohodě, žádný veselý historky z oznamování nemám, spíš si vybavuju to, jak jsme po rodině oznamovali, že v bříšku není jedno mimi, ale že jich je tam víc. Moje mamka užasle hleděla na fotku z UTZ a říkala: Co to tam je za fleky? Vždyť tam jsou tři! Jo,jo, mami, jsou tam tři! A okamžitě jsem začala brečet.
A moje babička mi to vůbec nevěřila, museli jsme ji přesvědčovat celá rodina.

Claudi, ještě k tomu Nutritonu, já to dávám Matouškovi tak 1-2×denně, odstříkám si trochu mlíka, asi tak 10-12ml, do toho nasypu 1odměrku Nutritonu, tři minutky nechám odstát a pak to přes malíček dávám malýmu stříkačkou. Mám stříkačku na 2ml a teče to v pohodě.
Zkoušela jsem to i lžičkou, ale to Maty nějak nechápal,co s tím má dělat a plival to ven, tak jsem mu to vždycky narvala do chřtánu a okamžitě jsem mu vrazila dudel, aby to vysosal s tím dudlíkem. Ale tou stříkačkou je to fakt lepší.

Ještě spaní. Mates spinká ve spacím pytli od firmy Tup Tup,je skvělej, sice zatím trochu větší, ale dobrý, a ještě ho přikrývám povlečenou flisovou dekou. A je spokojenej, spinká pořád celou noc. Je to naše zlatíčko.

No nic, jdu nakojit a taky chrnět.

Mějte se pěkně a všem přeju co nejpohodovější noc.

Pa Lennys+kluci

 
skotik
Zasloužilá kecalka 793 příspěvků 19.03.06 00:14

Teda holky,
tak jsem si myslela, jak jsme to s mým milým vzali hopem a koukám, že některé z vás byly ještě rychlejší :o)

Co se týče oznamování, tak mamka byla ráda, ale trošku tušila, protože věděla, že miminko chceme. Přítelovi rodiče nejdřív nevěřili a mysleli si, že si děláme legraci…Jim jsme o snažení ani neříkali, protože přítelova maminka by mě nejspíš každý měsíc bombardovala větou: Tak co, už? Jinak byli nadšení. Budoucí děda nplánoval Peťulovi, že bude hokejista a to jsme ještě nevěděli, jestli to bude kluk nebo holčinka. Přítelova maminka zajásala, protože na vnoučata už byla „nadržená“ Přitom sami mají jeden „omyl“, který je téměř o dvacet let mladší než můj přítel. Moje švagrová /žena od bráchy/ byla pěkně nasr…, protože sama byla těhu a asi jí bylo jasné, že kvůli mě nebude středem pozornosti, docela mě to mrzelo, ale tak trochu jsem to čekala. Sourozenci od Standy: brácha byl nadšenej a pořád si z nás dělala srandu, mladší ségře /13/ jsme řekli, že bude teta a ona na to, že prej čí…? No tak jsme to museli trochu vysvětlit, starší ségra /29/ reakci jsem neviděla, ale moc nadšená nebyla a po měsící a půl oznámila, že je v tom /má holčinku Valerku/ A když si vzpomenu na přítelovu reakci, tak ta teda taky nic moc. Musel to trochu vstřebat, i když jsme mimčo moc chtěli, protože jsme to ani jeden z nás nečekali tak rychle.

Někdo tu psal, že dělal svíčky. No tak já jsem vyčetla, že je dobré posunout spermie dál k čípku, aby byla větší pravděpodobnost otěhotnění, takže, když jsme skončili „milování“, začala jsem si tam šmátrat a přítel na mě nevěřícně vyvalil oči a naprosto nechápavě se mě zeptal: Co to děláš?

Jo a myslím, že Lokynka psala, že se seznámili na internetu, tak my taky :o)

A-derma exomega taky jsem koupila, včera poprvé použila a výborný je na něm to, že změkčuje ty suchý místečka, ale řekla bych, že se nám asi stejně nejvíc osvědčila holtovka. Každopádně je to perfektní na obličej /dneska jsem použila i já, protože jsem se nějak vysypala a teď už je to v poho/

Červený v podpaží- My máme takový rýhy a to i v předloktí a v podkoleních jamkách. Nemastím, namazala jsem holtovkou a na noc zasypala pudrem /máme zklidňující a trochu dezinfekční/ Když jsem mastila, bylo to horší

Dneska jsem si chtěla z mimibazaru objednat klokanku, bohužel, maminka je v zahraničí a dodávka by byla až v červnu. Tak jsem to musela stornovat. Pak jsem objevila babybjorn. Slyšela jsem na ní jen chválu, tak jsem vzala tuhle. Ještě se mi líbila od maxi cosi. Jinak babyvak budu prodávat, protože u nás naprosto neuspěl

Jdu se mrknout na ty naše pokládky do galerky a pak rychle do hajan :o)

Klára a Peťula /skoro 15 týdnů/

 
Yenefer
Kecalka 177 příspěvků 19.03.06 09:03

Ahoj holky,
ty vaše příběhy se krásně čtou, je to pohlazení po duši… taky jeden přidám

Manža včera přivezl naše zapadané auto z hor a dokonce i všechny věci (lyže a cestovní postýlku), které jsme museli v horské chatě zanechat, jsem moc ráda, že to nikdo neuzmul… Takže dnes můžem vyrazit zase někam na výlet.

PEPI - minule jsem zapomněla pozdravit naší jmenovkyni Nelinku, proto tak činíme!!! Jak jste vybrali takové krááásné jméno? :-) U nás to bylo jediné holčičí, na kterém jsme se shodli (pro kluka bylo Sebastian).

SPANÍ - Neli spinká v zavinovačce do autosedačky (od Emitexu) a přes to má ještě deku (máme docela zimu a ona je navíc pěkně zimumřivá, pořád pšíká).

AE - včera jsem měla k večeři uzeného lososa a do rána se mi ekzém trošku zhoršil (je tam znovu), tak u mě možná bude jednou z příčin ten losos.

// - Jsme tu noví, proto to vezmu trošku zeširoka, ale snad to nebude vadit… Neli je naše první mimi a na // jsme čekali něco přes rok. S manžou jsme spolu už skoro deset let, nejdřív jsme dlouho studovali a cestovali. Na začátku roku 2004 jsme oba začali „pořádně" pracovat (studia se chýlila ke konci) a taky myslet na rodinu. V březnu mně tehdy ještě přítel požádal o ruku a já přestala brát HA. A nic. Měla jsem dost starostí s obhajobou disertace a zařizováním svatby, takže jsem to moc neřešila a nechávala tělu čas na srovnání (i když jsem vždycky napjatě očekávala MS). V září po svatební cestě, kde jsme se moc snažili, se mi trochu zpozdila (jinak pravidelná) MS, už jsem měla pocit, že je to určitě ono a zase nic. Konec roku jsme trávili v teplíčku u moře a MS se nedostavila dva týdny, po návratu domů jsem si udělala můj první těhu test, ale nebyly tam (a přitom jsem si připadala tááák těhotná a celou dovču jsem nepila alkohol a pod.) U dr. jsem dostala injekci a zjistili mi vysoký prolaktin, na ten jsem brala tři měsíce prášky, při kterých se nedoporučuje otěhotnět, takže jsem nějak přestala myslet na mimčo a sledovat se. Pak začátkem dubna kontrola a prolaktin byl ještě vyšší, tak mě dr. poslal na endokrynologii. Už jsem se začala smiřovat s tím, že budeme mít s otěhotněním problém. Ale ještě než mě vzali na tu endokrynologii (mají nabito), MS nikde a pátý den na testu pořádné // ! Poplakala jsem si dojetím a štěstím, ale nebyla si jistá, jestli to nemůže být nějak ovlivněno těmi prášky, co jsem předtím brala, a výsledek není falešný. Sestřička u dr. mě po telefonu ujistila, že ne, a za dva týdny jsem na UTZ viděla našeho Mrňouska! Celé těhu bylo v pohodě, chodila jsem do práce, byli jsme na dvou super dovčách, první pohyby mimi jsem cítila v letadle… Na 3D UTZ na nás naše holčička mávala a ručičkama ukazovala všechno možné. Pořád jsem čekala, že se mimi vyklube dříve (TP podle MS byl 12.1.2006, podle pohybů 29.12.2005), odhadovala jsem to okolo vánoc ale v půlce ledna pořád nic (a podle doktorů se to ani nechystalo). Nakonec mi ve 41. týdnu zjistili vysoký tlak, nechali si mě na rizikovém, den počkali a pak začli malou popohánět. V poledne tabletka, okolo páté večer první kontrakce (rovnou po 2-3 minutách), okolo půlnoci to už byla pořádná síla, ve dvě ráno mi praskla voda a šlo se na sál (teda já moc chodit nemohla). Bohužel měla malá celou dobu špatný monitor, já na něm byla pořád přišpendlená a nemohla jsem se pořádně vypořádat s kontrakcemi (holky, ta bolest mě fakt překvapila a to něco vydržím). Manžel když viděl, jak úpím, tak se mě zeptal, jestli je to horší než u zubaře, když vrtá „tam nahoře" :-) Moc jsem se neotevírala a monitor se jim už vůbec nelíbil, takže asi po dvou hoďkách na porodním sále padl verdikt: císař a mně se hrozně ulevilo, že už to budu mít rychle za sebou. Rozhodla jsem se pro epidural, ale nemohli ho napíchnout, dělalo mi problém nehýbat se v těch šílených kontrakcích a taky mám křivou páteř, takže to nemohli trefit - hrůza, povedlo se to až asi po desáté a byl to poslední pokus, už chystali celkovou narkózu, byla jsem vyřízená. Ale pak už bylo všechno v pohodě, jen jsem se pořád klepala jak ratlík a manža měl prý strach, že to trvá tak dlouho (nebyl na operačním sále). A za chviličku (4:57) už jsem slyšela jekot naší princezničky, která se rozčilovala, že jí přece jen dostali z bříška (s takovým podrazem nepočítala), hned mi ji ukázali. Byl to ten nejkrásnější okamžik!!! Pak ji ještě přinesli zabalenou, pozdravila jsem jí, dala pusu a hned ji zase odnesli. Dost mi vadilo, že na první kojení jí přinesli až v jednu odpoledne. Na JIP jsem pak strávila noc hrůzy, kdy jsem oko nezahmouřila (po noci probdělé porodem). Ale za dva dny od porodu jsme už byli všichni tři spolu na pokoji a užívali si společného štěstí… a užíváme do teď :-) Musím pochválit manžu, že se o nás krásně staral (měl na to dovolenou) a moc mi pomohl.
A ještě k tomu oznamování. Tak manžel se o // dozvěděl hned, ale raději tomu moc nevěřil (stejně jako já, i když jsem jedla a jedla a prsa měla veliká), dokud se to nepotvrdí a pak měl ohromnou radost. Manželovým rodičům jsme ukázali fotku z UTZ (hned pochopili, už mají jedno vnoučátko) a mojí mamce jsme to řekla normálně po telefonu. Takže nic kreativního. Ale aspoň máme inspiraci pro příště :-)
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, i tak se tam toho spousta nevešla…

Krásnou neděli!

Jana a Nelis (dnes 2 měsíce :-))

 
dejna1
Stálice 56 příspěvků 19.03.06 09:55

Ahoj holky, ještě mne neznáte a tak se trochu předsavím i se svýmy dvěma caparty. S manželem jsme se brali před 4 lety a hned po svatbě jsme plánovali miminko. // se objevili na testu třetí měsíc po „zahájení výroby miminka“ takže jsme vlastně měli velké štěstí. Hned jak jsem to zjistila tak jsem volala své mamce, ta byla ráda, že bude konečně babičkou, ale žádné extra oslavy se nekonali. Druhá budoucí babička měla za nedlouho svátek. Napslali jsme jí přání ve smyslu. Milá babičko přeji Ti vše nejlepší k svátku a doufám, že příští rok ti budu moci popřát sámo a né prostřednictvím rodičů. Tvoje vnoučátko. Tchýně byla nadšená oba nás zlíbala a slzy jí tekli po tvářích, ale jinak také nic zvláštního. Tchán je trochu podivín a tak to vzal jako normální věc. V zaměstnání jsem to musela oznámi příliš brzo, protože jsem v 8. týdnu začala krvácet a tak jsem odešla na rizikové. Šéf nebyl moc nadšený, protože jsem se jednoho krásného dne dopoledne zbalila, vypla počítač a odešla k lékařce a už se nevrátila, veškerá práce zůstala ležet bez jakohokoliv zasvěcení, tak jsme vše řešili po telefonu z postele. Prcka se mi podařilo naštěstí donosit nebo spíš doležet až do 35. týdne, kdy se narodil císařským řezem, pro nedostatek kyslíku.Druhé mimčo jsme plánovlali až budou malému dva roky. Loni po vánocích jsme si řekli, že už je čas a opět se to podařilo během 3 měsíců. Tentokrát to všichni vzali jako samozřejmost a už čekali jen co to bude. Tři doktoři nezávisle na sobě mi oznámili, že budeme mít opět chlapečka, celkem jsem to obrečela, protože jsem si přála holčičku. Jaké bylo nádnerné překvatení na porodním sále, když mi oznámili po 24 hodinách bolestí a konečně normálním porodu, že se nám narodila hočička. Byli jsme oba neskutečně šťastní, nejen proto, že je to naše vysněná holčina, ale že jsme u toho zázračného zrození života byli oba s manželem. Rodila jsem s epid. a tak jsem si mohla celý porod krásně vychutnat a nemusela jsem si projít tak silnými bolestmi při druhé době porodní a při šití. Nic zábavného co? No, příště se polepším, hold máme rodinu sucharů a s nimi nic neuděláme. Na můj úvod mezi vás toho bylo docela dost , tak doufám, že vás neodradím a příště zase ahoj. PS: moc ráda čtu vaše články a komentáře.

 
Monha
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 19.03.06 10:04

Ahoj Dejno,

už jsem si tě s Karolínkou přidala do seznámku.

Hezkou neděli všem
Monika a Matýsek 4,5m

 
Berun
Závislačka 4921 příspěvků 19.03.06 10:26

Ahoj holky!!!

CLAUDIE: tedy času mám poskrovnu, ale na ten tvůj deníček nelze nereagovat!!! My se tady s manželem normálně chlámali smíchy při popisu oznamování Robertovi, nebo tvojí kamarádce…fakt jsi spisovatelský talent:)))) Takže moc chválím.

Zdravíme s Mišelínkem všechna zimňátka a jejich maminky, už aby bylo jaro co?

MONHA: četla jsem jak je ten svět malý, já mám opravdu moc sympatickou sousedku z vedlejšího vchodu, která mi sama od sebe nabídla, že kdybych chtěla cokoliv půjčit, nebo pomoct tak je k dispozici, tak jsme se daly do řeči a když jsem se vrátila z porodnice tak jsem jí říkala, že se nám 1.3. narodil syn a měl 4,5kg:) Taky mi říkala, že má kamarádku, která měla termín den ode mě a porodila pár dní po nás. Jo jo svět je malý.

Mišelínek teď spinká po kojení na taťkově bříšku, tak mám chvilku, jinak je to zatím docela záhul. Moc nespinká, přes den si rád povídá a večer zase pláče kvůli prdíkům. Ale zabírá nám SAB což je fajn, jinak bychom se moc nevyspali. Kojím po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách a zatím krásně přibíráme ve středu jsme měli 4720g ve 2.týdnech. I když nepřispívám tak v době kojení poctivě čtu příspěvky a pěkně se rozrůstáte jen ať se nové maminky ozývají, ve vícero lidech se to líp táhne.

Berun+Mišelínek 18 dní

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 19.03.06 10:54

Ahoj holky,
CLAUDIE - jako obvykle, poctenicko zabavne, musela jsem se smat nahlas, obzvlaste historce od manzi z prace:-))

U nas jsme cekali na // 8 mesicu, uz jsem to tu na emiminu mockrat popisovala… Svagrova byla tehu, ja to velmi tezce nesla, orvala jsem vanoce… no, ale dockali jsme se. Tehu bylo od 4 tt rizikove, lezela jsem asi do 16 tt. Pak uz to slo, az na obcasne nevolnosti, otoky apod. Ovsem, devaty mesic byl pro me utrpeni, to bych sla radeji trikrat rodit, nez posledni mesic teu:-)))

OZNAMOVANI - mam bracela, tata taky. Tchyne a tchan rekli - no, vidite, to je fajn. A zapalili si cigarko prede mnou… Takze nijak pekne, nijak legracni, no.....

DANCO - my jsme ted na dvou hodinach v noci:-)) Presne na minutu po dvou hodinach kojo a to ze dvou prsu. Nevim, kam to ta holka dava. Je fakt, ze hodne blinka, ale proboha to je sila, tolik toho vycucnout a jeste tak casto… Pres den cca taky po dvou, nekdy po hodce a pul, nekdy po trech, zalezi, jestli jsme nekde venku a tak. V kocarku spi porad, jeste ani nevyjedem z baraku a uz spinka:-)) Coz je parada, to jo.....

EKZEM - nekdu tu psal, tusim KATARINA, ze ma (Helenka) takove cervene flicky. No, to presne mame taky. A ve faldikach, v takovych ohybech - kolena, kotniky, rucicky… Ja osobne mazu. A mazu hodne. V noci se to vzdycky zhorsi, rano dam vrstvu - ted se nam osvedcila lnicova mast, poradna vrstva, oblict obleceni, nechat hodinu a pak ji prevliknu, aby nebyla v tom mastnym. Pres den to jde. Uz teda mazu i v noci, je to fuk, kdyz skoro nespim, ze jo:-)))

Mimochodem, chodim spat kolem devate a vstavam kolem pul sedme… A behem toho ty dvouhodinovky…

No, jdu luxovat, at se nenudim. Dnes mame doma tatinka, takze jen kojim. To musim rict, ze nas tatinek, ackoliv neni doma casto, tak kdyz je, tak mam hawai:-))) Vazne jen kojim, nebo upozornim - ted prebalit, ted je to plac, ze si hcce hrat, ted place, ze chce spat…
Poznate uz taky podle place, co to dite chce???

N a Stellinka 11 tydnu

 
Inkah
Zasloužilá kecalka 755 příspěvků 19.03.06 11:53

Milá Claudie a Matýsku,
moc krásný deníček, smála jsem se, až jsem měla slzy na krajíčku :-D Tu část Oznamování u manžela v práci jsem přečetla i svému muži a taky se dobře bavil. :-D
Já bych nejradši taky počkala, až bude první trimestr za mnou, ale vzhledem k rizikovému těhu (2× potrat, teď 1. IVF, ale výsledky ještě nemáme), kdy jsem pokaždé doma, jsme to oznamovali okamžitě. Nerada bych totiž, aby se to někdo z rodiny dozvěděl například z práce… Takže žádné kuriózní oznámení přidat nemůžu, ale mám aspoň nějaké tipy pro kamarády, kteří ještě neví, že už možná těhu jsem…

Moc vám všem přeji zdravé mimísky, pohodové těhu (pokud se to ještě někoho z vás týká) a hodně štěstí - já si totiž teď připadám šťastná moc!!!

Inka - snažilka (z diskuze Těhotenství po potratu)

 
Monha
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 19.03.06 12:21

Inko, držíme palečky, ať jsou výsledky dobré a tvoje štěstí vydrží.

Monika a Matýsek

 
Yasmin
Zasloužilá kecalka 884 příspěvků 19.03.06 12:35

Ahoj holky,
teda zase nová mamina DEJNA ! To je supr,že se neustále rozrůstáme.

Včera jsme byli celý den na oslavě,Kubíček se jak jinak choval jako hodné miminko…ale chvílema byl trošku nervozní,protože tam bylo a si 5 „cizích“ lidí,které ještě nikdy neviděl,všichni si ho chtěli pochovat,tak dal občas najevo,že se mu to moc nezamlouvá.

Ode dneška dáváme nový „zázračný“ lék na salmonelu,tak jsem zvědavá,jestli to zabere.

MONHA-už jste byli s Matýskem na KALMETIZACI ? My dostali v pátek pozvánku a jdeme tento čtvrtek.

Venku svítí sluníčko,tak do sebe hodím oběd a frčíme na prochajdu.Krásný zbytek neděle přejí

Yasmin+Kubíček 4,5měs.

 
Monha
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 19.03.06 12:40

Yasmin - my na kalmetizaci nebyli, ale chyba je na mé straně. Mám trvalé bydliště ještě u našich, takže Mates taky. A když mi přišla z Hořovic kartička o Matýskově očkování s tím, že ji mám po domluvě s pediatrem předat na příslušnou kalmetizaci, tak mi moje dr. řekla, že jí je jedno, kam ji pošlu :-( A já na to nějak zapomněla. V pátek mi ale ta dr., co zaskakovala za naši, napsala doporučení do Motola. Tak tam zítra zavolám a objednám nás.
Mooooc přeju, aby „zázračný“ lék byl vážně zázračný a už tu mrchu salmonelu vyhnal.
 M.

 
Verca
Kecalka 460 příspěvků 19.03.06 13:01

Ahoj maminky,
vítám novou maminku i s miminkem!

Inka - přejem ať je všechno v pořádku a konečně to vyjde.

Yasmin - snad už ten další lék na tu mrchu zabere a zbavíte se jí.

Teda dneska je venku taak krásně, škoda že je Klárka nemocná a musim s ní sedět doma! Navíc Vojťula je taky nějakej rozmrzelej a začíná kašlat, takže jsem se včera radovala předčasně a času je zas málo. Jo a k tomu jsme se ještě chytli z manžou, protože jsem si dovolila chtít jet zítra za taťkou do nemocnice autem. Výsledek je ten, že ráno poběžim s Míšou do školky, pak s KLárkou a Vojtíkem k doktorce, pak zase pro Míšu a nakonec do tý nemocnice. Budu si muset uvařit večer předem nebo něco vytáhnout z mrazáku. Když jsem to zpočetla, je to skoro 10 kiláků a všechny cesty budu mít u sebe minimálně jedno malý dítě. Občas jsou ti chlapi fakt na pěst!!!
Tak jsem si vylila srdíčko a musim končit, syn mě volá.
 Verča

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 19.03.06 13:50

Jo, holky, jeste mam jednu perlicku - probehlo u nas tuleni - konecne prvni po porodu:))) - a po tuleni jsem si vzpomnela, ze jsem si rano zapomnela vzit prasek (AK). Tak letim k platicku a ejhle - posledni prasek jsem si vzala v pondeli, od te doby nic!!!!!! No, mame nedeli - predpokladam, ze prasky uz brat ani nemusim…
By me svihlo, kdybych byla tehu:_)))) No, nepredpokladam, kojim co dve hodky, ale…
Hihi
 N

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 19.03.06 14:59

Ahoj holky,
díky díky všem moc za reakce, pochvaly atd., zas to nepřehánějte, taková sláva to nebyla a určitě jsou tu lepší spisovatelské talenty.
Nemám bohužel čas reagovat jednotlivě, celou sobotu jsme měli návštěvy a pak jsme jeli na velkou oslavu ( Matýsek měl poprvé džíny a byl sekáč k pohledání) a dneska si užíváme „rodinné“ neděle, takže zítra si to všechno počtu a budu reagovat jednotlivě.

jen gratuluju Nicol k úspěšnému zadělání na bartříčka Stellince :--))))))))))))

Claudie

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 19.03.06 15:26

NESTRAS!!!!

 
Inkah
Zasloužilá kecalka 755 příspěvků 19.03.06 15:29

Moniko a Verčo,
děkuji za držení palečků :-))
Já tomu strašně moc věřím, tak to, doufám, vyjde :-D

Krásnou sluníčkovou neděli všem
Inka

 
cifka
Kecalka 324 příspěvků 19.03.06 15:38

Joo, to seš borec. My to teda jednou riskli vědomně, že to jako manža stihne, leč, nestihl:-))) Myslím, že zatím nic nemáme, jelikož jsem už MS měla. A to kojím taky furt.

Verčo, myslím na Tebe, taky jsme přivázaní doma, Amálka je sice už bez teploty, ale má ATB. Vymýšlím, co s ní!?! Rozmatlala banán po stole, počmárala koberec modrou pastelkou a teď tajně žužlá něco pod sušákem na prádlo..

Hm, to byla tuha z tý modrý pastelky, tak jsem vyčistila zuby za hlasitého amálčina ááá, čímž se vzbudil Bořík…
Amálka mu slintá na lebku a tetelí se Bobíku.
 cífka

 
Majki
Kecalka 240 příspěvků 19.03.06 15:57

No holky teeeda absencia na e-miminu sa nevyplaca. Vy ste tu toho naflakali :-)) este som nestihla precitat vsetky komentare zo stareho denicku a uz je tu novy. TAk ja sa idem trochu zorientovat a napisem.
Papa Majki

 
Verca
Kecalka 460 příspěvků 19.03.06 17:19

Cifka - tak to je Amálka taky pěkný číslo. My máme po dnešku pro změnu lepidlo i na kuchyňský lince, vystřihovali jsme zvířátka a lepili na čtvrtku jako zoo. Jo a modrou pastelku jsem drhla včera ze skříně a z plovoučky. A to už jsou Klárce tři a stále si to nenechá vysvětlit. Úplně nejlíp se ovšem čistí modelína ze zdi!!!
A ta tuha v puse, to je taky zážitek!!! Ale ještě lepší jsou věci v nose. Takové jako korálky nás teda neberou, ale náš alergik si tam jednou strčil venku hezky nepozorovaně heřmánek a zjistila jsem to až když mu kapala rýma z nosu. Naštěstí ho vysmrkal, ale za chvíli byl osypanej. No našich zážitků co se tvorby a různých předmětů strkajících si do skoro všech otvorů v těle je opravdu mnoho, ale vícoromaminy je znají a prvomamči nebudu strašit, ale stejně se musim smát, když si na nějaký vzpomenu a uvědomim si, že jsme zase na začátku a opět nás to čeká!!! To se zas taťka narozčiluje a mě už to nerozhází!!!
Verča a škytající Vojtík

 
Verca
Kecalka 460 příspěvků 19.03.06 17:30

Jo ještě Nicol - taky gratulujeme Stelince k bratříčkovi!

Inka - vím dobře co to pro tebe znamená, taky jsem si před prvním těhu prošla svoje a teď jsem šťastná matka tří broučků!!! Takže určitě to vyšlo a i ty budeš ta nejšťastnější maminka!!!
 Verča

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 19.03.06 17:57

No, holky, to si ani nedelejte srandu......
Ja osobne si neco takoveho neumim predstavit, Stellince je 11 tydnu:-))))
 N

 
Milka01
Kecalka 292 příspěvků 19.03.06 18:24

Jéé, Nicol boduješ :-) Ale já de raději nesměju…, HA neužívám, kondom nepoužíváme, pouze si mažel „dává“ pozor… Ale tématem jsi mi docela nahrála, holky, co neužíváte HA, za jak dlouho po porodu jste dostali MS? Já jsem 12 týdnů a zatím pořád nic. Né, že by mi mrška chyběla..

PAJDO, myslím, žes to byla ty, naše Týna, kdyby byla kluk, tak by se po mém taťkovi jmenovala Rostislav :-). Manžel se sice cukal a aby mi to zprotivil, tak mi vždy odvětil, že se mu Chrosťa prostě nelíbí.. :-)

M.

 
MartinaK
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 19.03.06 19:15

Ahoj holky.

Tak jsem tady přes víkend nebyla a teď jsem měla co dělat abych přečetla tu záplavu komentářů.

Claudie - tvoje spisovatelské střevo nikdy nezklame :-) Taky jsem chtěla manželovi přečíst příhodu s Robertem ale šel někomu zase spravovat PC tak musím počkat až dorazí.

Nicol,Milko - teda holky mě by taky ranilo čekat další mimi tak brzy.Milko ty máš teda nervy já bych byla jako prkno kdybych se nemohla spolehnout na žádnou ochranu.

MS - začátkem minulého týdne jsem si už myslela že se krvavá mrcha dostaví protože mě dost bolel podbřišek ale nic se nědělo.V pátek jsem trochu špinila tak jsem opět čekala ale v sobotu ráno zase nic.Tak když se manžel po čtyřech dnech vrátil z práce tak jsme trochu dováděli a potom jsem začala trošičku krvácet.Po roce jsem teda použila tampón ale po vyjmutí byl čistý a od včerejška zase nic.Tak už opravdu nevím kdy to mám čekat.A to už skoro týdny ani nekojím.

Dančo -téda to ti nezávidím 14 dní bez manžela a ještě k tomu do Moskvy. Já tohle musela vydržet v únoru ale u nás to byl Řím.Ještě že emimino nikam na 14 dní neodjede :-)

Kalmetizace - já na to málem zapoměla ještě že jste se o tom znímily.Nám přišla pozvánka začátkem týdne a jdeme toto úterý tak jsem zvědavá.

Martina a Tadeášek 3m17d

 
Paulinka
Kecalka 384 příspěvků 19.03.06 21:19

Ahojík maminky,

Claudie-tvůj příběh jsem si vytiskla a v klidu jsem si ho u kojení přečetla.Ale každou chvíly jsem vybouchla smíchy a přítel si jen ťukal na čelo a chudák Anetka se vždy pěkně lekla,jak ji nadskočilo prso:-)

Dnes proběhlo usínání naprosto úžasně.Opět byla snaha o kojo,ale to neprošlo a Anetka jako vždy radši usnula než aby se snažila tahat.Tak přišla na řadu flaštička,protože něco do ni dostat prostě musím,bohužel ne prsem:-(Samozřejmě lundala jako o život a vypila 100ml a to ji unavilo,že když jsem ji dala do postýlky,tak jen skontrolovala jestli tam má méďu a usnula:-)Kéž by to takhle šlo každý den.Také jsem zjistila,že má ráda čerstvý vzduch,proto spíme s malinkou škvírou v okně.

Vaše //čárky hltám jedním dechem.Napíšu vám naše //,ale nebylo to tak zajímavé jako u vás.S přítelem jsem chodila 4roky co jsme se rozhodli pro miminko.Respektive mě to bylo doporučeno ze zdravotních důvodů.A to mi je 22!!!Bála jsem se jestli nejsem moc mladá a jestli budu dobrá máma,ale touha mít jednou své vlastní dítě mě přemohla a proto v září 2004 jsem vy:,–(ila prášky.S pocitem buď a nebo utíkal měsíc za měsícem a stále nic.Nijak jsem si to nepřipouštěla a rozhodně nemyslela na to nejhorší,až jednou menstruace nikde:-)Bohužel přesně nevím datum početí,ale datum poslední menstruace bylo 1.4.2005.Na Apríla:-)))Žádný vtip to nebyl a 5.1.2006 se nám narodila krásná dcera Anetka:-)Bohužel bude nejspíš jedináček:-(((S přítelem jsme oba moc šťastní za Anetku a ikdyž nás oba postihla poporodní deprese,překonali jsme to a tomu také můžu vděčit vám:-)Oznamování babičkám a dědečkům proběhlo velmi stroze,jelikož jsme s přítelem oba dost nedočkavý,nevy­drželi jsme a ještě ten den co se mi oběvily // na těhu testu jsme jim to zavolali:-/Pak nám trošku vyčítali,že čekali alespoň trošku slavnostnější oznámení:-///Ale po přečtení vašich komentářů jsem si slíbila,že pokud by nám štěstí přálo a Anetka se dočkala sourozence,tak vyrobím krabičky s bačkůrkama:-)))To se mi tak líbí!Opravdu dobrý nápad.

Holt nejsem žádná spisovatelka,ale snad jste si trošku utvořily obrázek jaké to bylo u nás:-))

Mějte se krááásně a klidnou dobrou noc!

Paulinka + Anetka

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »