Zimní deníček č.12 aneb jak jsme byli v nemocnici

Simpanova  Vydáno: 28.01.06

Ahoj holky,
tak se nám ta diskuse už asi úplně rozpadla, ale i tak se s váma chci podělit o náš nepříjemný po-novoroční zážitek.
Všichni naši špuntíci touto dobou slaví 1. narozeniny (někteří už mají oslavu za sebou, jiné teprve čeká) a i my jsme se chystali Matyáškovi udělat parádní merendu. Měla přijet sestra s dětma a můj táta. Tvarohový dort byl připravený, dárečky zabalené. V poledne jsem Máťu nakrmila a řekla jsem si, že si taky dám aspoň polívku, ať potom nehladovím až do večera. Polévku jsem teda ohřála a nalila do talíře… to mi ještě nedošlo, že je talíř příliš na kraji kuchyňské linky :-(

Viděla jsem tradičně neposednou ručičku, jak se sune ze spodu k talíři a už jsem vykřikovala „pálí, pálí“ a chňapla po talíři. Jenomže jsem byla pomalejší - Máťa jedním prstíčkem za talíř přece jenom zachytil a polévku si na sebe zvrhnul. Měl zlité celé předloktí. Tričko šlo hned dolů a ruka samozřejmě pod studenou vodu. Nevěřili byste, jak rychle se udělají na tak malinké ručičce obrovitánské puchýře :-(( Zatímco jsme ruku chladili a Máťa řval, tak jsem volala manželovi, aby přijel z práce, že jedem na pohotovost. Tam nás ale převeleli hned do nemocnice na chirurgii. Když mi řekli „jeďte do Thomayerky“, tak mě polilo horko, protože s touhle nemocnicí nemám zrovna dobré zkušenosti. Byla jsem ale mile překvapená - pan doktor na ambulanci byl moc milý, ochotný a Máťu velmi rychle a citlivě ošetřil. Vysvětlil mi, co mu na tu ručičku dává a proč. Ovšem pak přišel šok - Matyášek musel zůstat v nemocnici a první dva dny musel být na JIPce kvůli monitorování a zavodňování. Opařenina totiž byla opravdu dost velká. Takže jsem se trošku v té ordinaci skládala… Pan doktor mi (opět velmi citlivým způsobem) vše vysvětlil, nastínil mi i ty nejkatastrofičtější scénáře, ke kterým může dojít a dal mi podepsat papíry.

Matyáška jsme odnesli na oddělení a předali ho sestřičkám. Na JIPku totiž rodiče nesmí. Takže jsme jeli domů, kde jsem se totálně složila a probrečela odpoledne. Když jsme večer volali do nemocnice, tak nám sestřička řekla, že se Máťa má dobře a že spinká. Noc jsem nějak přečkala a v neděli dopoledne jsme hned volali co a jak. Máťa už byl po převazu (v narkóze) a pan doktor mi řekl, že je to popálenina druhého stupně o velikosti cca 3% povrchu těla, což už je dost. A teď že musíme pouze čekat, jak hluboko to prostoupí, jestli bude nutná transplantace kůže nebo ne. To se prý ukáže během 4-5 dnů. Během dne proběhly ještě další 2 telefony na JIPku, Máťa byl v klidu a dokonce už i trošku jedl. Večer jsme se potřebovali s manželem nějak uklidnit, tak jsme vyrazili na večeři (je to smutný paradox, ale vlastně to byl od porodu první večer, kdy jsme byli někde venku sami spolu) a díky 2 panákům jsem i v noci usnula.

V pondělí ráno jsem se dozvěděla dobrou zprávu - Maťku přeložili na normální oddělení a už na mě čekali, až se přihrnu s taškama a budu moct zahájit svůj nemocniční pobyt s naším drahouškem :-) To se ví, byla jsem tam během pár minut. Máťa byl hodně v pohodě, ručička ho nebolela a řádil jak drak.

Abych to zkrátila - první týden jsme čekali, jak se to všechno vyvrbí a na konci týdne nám řekli, že transplantace nebude nutná. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Pak nastalo čekání na to, až se z rány přestane vylučovat jakási bílá hmota, kterou museli při převazech oškrabovat - a to trvalo další týden. Převazy se dělaly každý druhý den a v narkóze (celkem byl tedy Máťa v narkóze 7× :-/). Po 14ti dnech konečně přišel den, kdy dostal jenom sedativa a kdy jsem i já tu ránu viděla. Byla jsem připravená na nejhorší, ale ručička vypadá opravdu dobře a hezky se hojí. Dokonce vypadala tak dobře, že nás na 2 dny pustili na propustku a po dalším převazu už nás propustili úplně domů. Byli jsme šťastní jak blechy, protože se Matyáš v té nemocnici už opravdu nudil a nevěděl roupama coby. Ještě nás sice čeká pár převazů, v létě nošení dlouhého rukávu přes ručičku a všelijakého mazání, ale nejhorší máme rozhodně za sebou!

Bylo to pro oba opravdu dost náročné, ale musím říct, že všechny sestřičky i doktoři byli na té traumatologii naprosto báječní. Všichni milí, vstřícní, ochotní cokoliv zodpovědět. Jenom díky tomu to tam bylo mnohem snesitelnější.

Tolik naše nemocniční kauza. Přinesla jsem si z ní ponaučení, zvýšenou pozornost, ale taky trošku stále ještě živou hrůzu, takže teď všechno horké v kuchyni až hystericky strkám dozadu ke zdi a stejně mám pocit, že tam Máťa dosáhne.
Přeju vám všem, aby se vám a vašim drobečkům podobné úrazy vyhnuly na sto honů a abyste nemocnici znali jenom zvenčí. O pocitu viny, který maminka po takových zážitcích má, ani nemluvím.

Mějte se krásně a snad nás už i ty mrazy přestanou trápit :-)

Tereza + Matyáš (1rok)

PS: za týden budeme dělat Máťovi na druhý pokus narozeninovou oslavu, tak snad to bude tentokrát bez úrazů :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ifca1
Echt Kelišová 8550 příspěvků 28.01.06 20:02

Ahoj,

jen nakukuju z jarňulek, našemu Kubovi je 10 měsíců a je to taky takový neposedný rarášek, takže mám hrůzu z toho, co se všechno může stát, člověk ani nemrkne a pak si nadává, přitom máš tušení, že ten talíř strhne, nebo že mu ta noha podjede…ale reakce bohužel není tak rychlá, já takhle neuhlídala pád hlavičkou na topení, a to jsem stála vedle něj, teď taky stojím za prdelkou a hlídám jak ostříž, ale ona se stejně vždycky jak na potvoru najde chvilka nepozornosti …Máťovi přejeme zdravou ručičku a už žádný velký bebínko:-))))

Ivča a Kubísek

 
Ifca1
Echt Kelišová 8550 příspěvků 28.01.06 20:04

…a samozřejmě VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!!

 
Fifik
Ukecaná baba ;) 1956 příspěvků 28.01.06 21:42

Ahoj Terezo,
já taky nakukuju, jinak jsem ze Severomoraváčku. Úplně s vámi cítím, doufám, že bude Matyášek brzy úplně v pohodě. My jsme před Vánocemi strávili 4dny v nemocnici na infekčním kvůli průjmům a řeknu ti - byla to hrůza. A to proti vám ještě „nic“ nebylo :-/ Věřím, že nejhorší pro tebe muselo být, když jsi musela nechat malého v nemocnici samotného, že?…

Jen co se týče toho pocitu viny - každá maminka to určitě zažila, že se něco „mohlo“ stát a bylo to jen o fous…My jsme se takhle (naštěstí jen) málem spálili o troubu…A to jsme byli v kuchyni dvě (s kamarádkou) a obě malého hlídaly. Je to opravdu jen chvilička a něco se stane. Člověk nemůže být všude a myslím, že každý, kdo má nebo měl takového prcka doma, ví, co to znamená a absolutně by tě nemohl vinit, že jsi třeba něco zanedbala.

Tak se mějte krásně a hlavně buďte zdraví!

Markéta+Tomík (skoro 20m)+fazolka (7tt)

 
LinkaK
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 28.01.06 22:28

Ahojky Terezko,

vím o čem píšeš, můj synovec si takhle popálil záda. Místo slov útěchy přidám spíš rady. Sežen si domácí nesolené sádlo na mazání, to místo bude chtít promazávat, a taky ho vůbec přes léto nevystavuj sluníčku, pořid mu dlouhý rukáv. Bude to dost citlivé méstečko i tak. DObrá je taky modrá indulona. Drž se holka a maž maž maž.

Bude to dobré, věř tomu.

Pavla + Eva 1rok

 
Petula_
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 29.01.06 13:39

Ahojky Terez,

tak jen nakukuju z Růzňat… :-)

Je to velice hezký článek a velké varování pro nás všechny ostatní. Každopádně člověk prostě nemůže mít oči všude a ať se snaží sebevíc, malý prcek se prostě 100% uhlídat nedá :-(

Jsem moc ráda, že to s Matyáškem dobře dopadlo a přeji brzké uzdravení a ať ho ručička nebolí !

Peťula + Pavlík 8měs

 
Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 29.01.06 20:43

Ahoj holky,

děkuju vám všem za přání k uzdravení. Dneska jsme byli na převazu a pan doktor nás příjemně překvapil. Ručička už je zahojená tak, že už Máťovi ani nedali obvaz a na kontroly už nemusíme. Takže Evko, mažeme a mažeme :-) Zítra jedu kupovat sádlo (vím, že je na tohle dobré) a jdu shánět třezalkový Janův olej. Pokud ho neseženu, tak ho budu vyrábět doma.
Jo a taky máme na podporu hojení homeopatika, která jsme dávali už v nemocnici a myslím, že to tomu rychlému průběhu taky dost přispělo.

Mějte se všechny fajn a opatrujte své drobečky všetečky a ostražitosti zdar :-)

Papa
Tereza

 
Hanna
Kecalka 135 příspěvků 29.01.06 20:47

Ahoj Terezko,
moc díky že jsi se ozvala, konečně je tu další „zimní deníček“, už jsem myslela že jsme se úplně rozpadly. Občas na některou z vás narazím v nějaké diskuzi, ale jinak je tu prázdno! Copak asi dělají všechny „zimní těhulky“, Alenka, Eva, Indy, Šárka…
Jsem ráda, že je Matyášek v pořádku a přeji vám, ať se ručička brzy zahojí. Opravdu už to jsou pěkní čertíci a někdy stačí jenom chvilička s neštěstí je tady! A taky doufám, že druhá oslava už proběhla bez nehod! Úplně chápu tvé pocity nad bezbranným miminkem, my jsme si s Haničkou letos o vánocích taky užili! Na Štědrý den jsme se strašně těšili, ale jeho větší část jsme strávili na pohotovosti. Hanička měla vysoké horečky (39,7 °C) a v nemocnici si mysleli, že by to mohl být zánět ledvin a tak jsme čekali na výsledky rozboru moči a na konečný verdikt - budeme s Haničkou všichni společně pod vánočním stromečkem, nebo zůstaneme v nemocnici? Nakonec ale vše dopadlo dobře a večer v 17,30 hodin jsme se dozvěděli, že budeme všichni tři doma. Byla to naštěstí „jen“ nějaká silná viróza, která jak rychle přišla tak po dvou dnech zase odešla a Hanička byla v pořádku. Ale ten smutek a bezmocnost, kterou jsme oba dva s manželem cítili, určitě ani nemusím popisovat!
My máme za sebou oslavu 1. narozenin tento týden a myslím si, že proběhla báječně! Dort s jednou svíčkou byl výborný (samotnou mě to překvapilo :-)) a všude pověšené nafukovací balónky Haničku opravdu dostaly! Jen na konci dne jsme byli s manželem oba dva pěkně unaveni - skoro celou sobotu jsme střídavě jeden nebo druhý poskakovali s Haničkou na zádech po obýváku a dělali jsme „pink“ do balónků! Co bychom ale pro radostný smích a štěstí v očičkách našeho miláčka neudělali, že! :-) Hanička má teď nějaké zlaté období a snažíme si to užívat co možná nejvíce. Máme na sebe sice docela málo času, protože jsme už na podzim začala chodit na poloviční úvazek do práce, ale Haničku hlídá moje maminka a teď od února se vydá napoprvé do jesliček - zatím jen na jeden týden v měsíci, ale i tak jsem moc zvědavá jak to zvládne! (Nebo teda spíš jak to zvládne manžel, ten jí tam bude vodit a jak to tak zatím vidím, nejsem si vůbec jista jestli ji tam dokáže nechat!) A tak doufám že bude vše v pořádku, až to bude za námi tak dám vědět! Doufám, že se zase svoláme!
Tak se měj moc pěkně, pozdravuj Matýska a dej vědět jak se uzdravujete!
Ahoj
Hanka a Hanička (1 rok)

 
Hanna
Kecalka 135 příspěvků 29.01.06 21:41

A ještě jsem „oprášila“ naše fotoalbum a vložila tam nějaké fotky!
Tak se na nás koukněte! :-)
Hanka a Hanička

 
Andruska
Kecalka 160 příspěvků 29.01.06 23:35

Ahoj Terezko,
jé to je smutnej deníček.Je mi vás hrozně líto, muselo to být příšerný, ještěže to nakonec dobře dopadlo a nemuseli jste absolvovat ještě tu transplantaci kůže. Někdy stačí vteřinka a je zaděláno na parádní průšvih,děti jsou všetečkové a tak musí mít člověk oči všude.
Držím Matyáškovi palečky ať nemá jizvy, maž a maž sádlem a dávej pozor na sluníčko a dobře zakrývej, určitě se to zahojí a nebude nic vidět.

Já se snažím Anetku hlídat jak jen to jde, no zatím se jenom plazí tak to ještě není tak náročný, ale právě z úrazů, opařenin a ze zlomených prstů ve dveřích mám panickou hrůzu. Nás to ještě čeká, ale stačí fakt moment a je to hned… ach jo, bojim, bojim.

Tak mi už narozky máme za sebou, oslava to byla řádná, spousta příbuzných, dárků, krásnej dort, ale vánoce byly bezkonkurenčně lepší, narozky Anetku až tak nenadchly. Z hraček byla nadšená, ale dort… no nenadchl, marně jsme čekali až začne patlat a ochutnávat. Píchla do něj prstem a konec.

Nazdárek Hanko, vítám tě, já už myslela, že jsme se totálně rozpadly, nemám až tak čas tak se občas mrknu, ale fakt jen občas. Docela tě obdivuju, že zvládáš ještě chodit do práce. když máš hlídací babičku tak to jde, ale jesliček bych se bála. U nás je to tak, že Anetka začala být závisláček na mámě nebo tátovi a když jí vezme do ruky někdo cizí, tak řev, musí nás mít u sebe, ta by v jeslích asi zešílela. Ale mít hlídací babču, tak na pol. úvazek bych šla taky pracovat, trochu změnit prostředí a zase mezi lidi.
Koukala jsem do galerky, Hanička je skvělej mikuláš, čepička jí děsně sluší, a Matyášek v houpačce, taky super, něco takovýho asi pořídíme taky.
Tak pa pa opatrujte drobečky, a ať se nám všem úrazy obloukem vyhýbají,
Andy+ Anetka 1 rok

přidám taky fotky do galerky.

 
LucyH
Ukecaná baba ;) 1808 příspěvků 31.01.06 20:08

Ahojky všem,

jen jsem na skok mrkla na emimčo a nedá mi to nereagovat na Terezčin příběh. Ani si nedokážu představit sebe v takové situaci, protože po porodu jsem neuvěřitelně úskostlivá a mám o našeho Jiřulku hrozný strach (což asi není nic mimořádného a každá to dobře znáte!), asi bych pěkně zpanikařila a protože můj manžel je ještě horší, tak nevim jak by to u nás dopadlo.

Každopádně přejeme Matyáškovi brzké uzdravení na ručičce i na dušičce a už žádné takové karamboly.

Mějte se krásně
Lucka + Jurášek 13 m.

 
Jenny1
Povídálka 25 příspěvků 03.02.06 14:50

Ahoj holky,
Terezko, díky za deníček, i když poněkud smutný. Ale jak píšeš v komentáři, tak se ručička dobře hojí, jen tak dál a přejeme Matyáškovi brzké uzdravení.
Je pravda, že jakýkoliv úraz je hned, i když se člověk snaží být jako ostříž a oči mít všude, tak zkrátka ty naše neposedy se uhlídat stoprocentně nepodaří. Anežka už bohužel nějakou tu bouli či modřinu taky měla. Možná, že jsem z některých „jejích nehod“ byla víc špatná já, než ona.
Před 14 dny jsme oslavili první narozeninky, byla pořádná oslava, plno dárků, samozřejmě dort, vlastně se nám dortů sešlo víc - 3, takže se Anežka měla v čem patlat, mimochodem moc se jí to líbilo :-).
Stále chodíme plavat, vlastně jsme už v 2. kurzu. Plavčo je super. Už se učíme skákat do vody z kolínek, původně se má jednat o šipku, ale ta to zdaleka ještě není.
V dohledné době se chystáme navštívit zdejší mateřské centrum, prý tam probíhá 2× týdně cvičení pro dětičky, tak jakmile Anežka bude sama chodit, jdeme tam.
Hani, jak zvládá Hanička jesličky? Já chodím do práce zatím na 10 % úvazek, ale to je v podstatě tak jednou za 14 dní a to hlídají babičky. Jesličky si zatím ještě nedokážu představit. Ale určitě jste holky šikulky a probíhá vše v pohodě.

Holky ze zimního deníčku a roční caparti, mějte se moc a moc krásně a až bude chvilka času, tak zase někdy písněte.

Jana a Anežka

 
Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 07.02.06 16:27

Ahoj holky,

tak jak se máte? My máme za sebou úspěšně oslavu Matyáškových narozenin a byla to docela sranda. I když víc než dárečky Máťu ze začátku zajímaly balící papíry a samozřejmě jeho bratranec a sestřenice, kteří přijeli. Ale teď už si s novýma hračkama pěkně hraje. Jo a nad dortem se lehce ušklíbal, protože tam byly piškoty, které on nejí (ze sladkého dostává jenom ovoce). Takže vyďoubal banány, snědl trošku tvarůžku a pak nadšeně sáhl po suchém chlebu, který jsem mu místo toho dala :-)
Koukám, že jste všechny pěkně činné! Hani, jak zvládá Hanička jesličky?
Jani, a jaké je cvičení? My si teď díky té ruce dáváme pauzu, ale od března už zase můžeme chodit plavat, tak se hrozně těším. Včera už jsme Máťovi na chvilinku napustili vanu (jinak ho zatím jenom sprchujeme) a byl úplně blažený. Tak si myslím, že se na to plavčo těší i on :-)
Co se týče jesliček, tak naštěstí nic takového shánět nemusíme, protože já mám práci na doma, ale musím říct, že jsem dost utahaná. Nemáme totiž babičky, tak pracuju po večerech a přes den, když Máťa spí, tak si pro sebe moc času nevyšetřím. Ale co se dá dělat - penízky potřebujeme a taky bych nerada o tu práci přišla.
Musím teď běžet, náš drak se právě pobudil, ale říkala jsem si, že večer napíšu další deníček, abychom to zase trošku rozpohybovaly. Když vidím, jak se ostatní deníčky množí, tak my to pěkně flákáme :-))
Mějte se krásně. papa
Tereza + Matyáš

PS: taky jsem přidala nějaký fotečky do alba.

Vložit nový komentář