Život dvacítky I.

JanetSw  Vydáno: 27.07.16

Ráda bych se s vámi podělila o pravdivé příběhy ze svého života. Protože to nejlepší napíše sám život. Na to, jak jsem mladá, jsem toho zažila víc než dost a ráda se o to podělím se světem. VAROVÁNÍ: Článek může obsahovat text, který není pro slabé povahy (a pro děti už vůbec ne).

Ráda bych se s vámi podělila o své životní příběhy. Na to, že je mi 20 let, jsem toho prožila už víc než dost a možná toužím po tom, podělit se o svoje pravdivé příběhy s vámi. Občas trochu pozměním pouze jména kvůli anonymitě. Ale jinak vše, co napíši, bude pravdivé. Takže teď už vám jen přeji příjemné čtení. :) Jestli mám začít opravdu od začátku, tak začnu tedy u svého dětství.

Jako malá jsem žila s matkou i s otcem. Měla jsem to přesně obráceně než většina z vás. Měl jsem raději tatínka než „maminku“. A proč? To se dozvíte v následujících řádcích.
Na co si vzpomínám, bylo to, že když jsem zlobila, tak mi matka vzala všechny moje oblíbené hračky, nacpala je do pytle a dala je do sklepa.

Táta se většinou ustrnul a pro hračky došel a vrátil mi je, když viděl jak jsem z toho byla nešťastná. Táta na mě snad nikdy nevztáhl ruku, ale matka mě bila. Tenkrát ještě snad pouze vařečkou.

To, co si opravdu pamatuji z dětství, kdy jsem byla malinká, je to, jak táta se jednoho krásného dne naštval a odešel. Pamatuji si, jak jsme byli v předsíni a táta prohodil něco ve smyslu - „Už to dál nehodlám snášet.“ A chtěl odejít.

Já se chytla jeho nohavice a nechtěla jsem ho pustit. Chtěla jsem jít s ním, ale samozřejmě jsem nemohla. Táta nějaký čas bydlel u babičky (nebyla a není to moje pravá babička ale když jsem byla malá, dělala mi chůvu. Ale je jak vlastní. Mimochodem, „babičko“ jí říkám dodnes. :D

Později se přestěhoval zpět ke své bývalé manželce (se kterou mimochodem žije dones).
Léta plynuly, čas běžel a ze mě se stal „puberťák“. Nebyla jsem puberťák v pravém slova smyslu. Spíše jsem byla hodné dítě, které ostatní děti šikanovaly. A proč? No nejspíše proto, že jsem z domova byla tak zdeptaná, že jsem s nikým nemluvila a nechávala je, ať se po mě vozí.

Dnes už život beru úplně jinak a naštěstí dávno nejsem typ, co si do něčeho nechá mluvit a nebojím se říct svůj názor nahlas. Možná to také bylo tím, že jsem doslova smrděla kouřem z cigaret - ne protože bych kouřila jako to dělá dnešní mládež, ale proto, že matka byla silná kuřačka a kouřila mi doma přímo pod nosem!

Tudíž to ze mě šlo cítit - z mého oblečení, z vlasů - no prostě ze všeho, co jsem měla na sobě. Smáli se mi kvůli tomu, co jsem nosila za oblečení, protože matka nebyla schopná mi koupit nějaké nové nebo alespoň hezky vypadající.

A jak to vypadalo doma? „Po škole rovnou domů!“ Tahle věta zazněla každý den, než jsem šla do školy. Po škole jsem musela jít rovnou domů a ven jsem skoro nesměla. Možná občas na dvě hodiny, ale někdy ani to ne.

Musela jsem doma uklízet - a to nejen svůj pokoj, ale celý byt. Musela jsem psát za trest do sešity věty nebo souvětí třeba 500× nebo i 1000×, abych si zapamatovala, co jsem provedla. Většinou, když jsem dostala špatnou známku a nebo jsem neuklidila.

Samozřejmě mi to, že jsem nesměla ven, dělalo problém, a tak jsem utíkala z domova. Třeba po škole jsem si šla ke kámošce místo domů, protože nebyla žádná jiná možnost, jak se ven dostat.

A nebo mi táta zaplatil (tuto větu uslyšíte často, protože to tak vždy bylo, vše mi platil táta - matka si možná tak kupovala cigarety) dramaťák. No a já samozřejmě místo, abych na něj chodila, i když mě docela bavil, tak jsem chodila lítat ven. Svoboda byla lepší.

Když matka zjistila, že jsem utekla ven, tak mě ztřískala. A to bohužel doslova. No dostávala jsem i za jiné věci, ale o vařečce si můžete nechat jen zdát. No možná tak jednou. To mě našla u baráku na dvoře s kamarády. Přišla tam, chytla mě za vlasy (před nima), vzala vařečku a doslova ji o mě roztřískala na tři kousky.

Kamarádi samozřejmě koukali, ale to já už ani moc nevnímala. Jen jsem vnímala to, jak to bolí, a pak mě s rukou v mých vlasech odtáhla domů. To bylo vařečkou. Bývalo to ale daleko horší.

Mlátila mě doma páskem s kovovými cvočky. Když si teď na všechno tohle vzpomínám, nenávidím ji ještě víc. Jednou mě nahnala do koupelny a tam mě tak seřezala, že jsem uklouzla a měla jsem naseknutý ret o vanu. Ještě, že ne hlavu, to by mě zajímalo, jak by to u doktora vysvětlovala.

A co udělala potom, když jsem začala hrozně brečet? Samozřejmě, že jsem brečela tak nahlas, aby to někdo slyšel, ale skrze zdi to prostě nikdo neslyšel. Hodila mě do vany a pustila na mě ledovou sprchu, abych přestala brečet. Když si to tak vybavuji, opravdu matka nebyla normální.

K tátovi jsem měla jezdit 1× za 14 dní na víkend. A matka mě tam ani nechtěla pouštět za trest. U táty jsem se měla vždy krásně. A to se jí nelíbilo. Když mi táta koupil telefon, mp3 přehrávač, walkmann, foťák apod., tak ona mi to vždy zabavila. Prostě mi ty věci od něj sebrala.

A navíc díky tátovi jsem jezdila na letní tábory (zaplať pánbůh za to), a i když jsem nebyla nikdy u moře, tak jsem byla ráda, že se aspoň někam podívám. Táta mi platil školní pomůcky. I přesto, že posílal mámě alimenty,, platil tábory, pomůcky a většinu věcí, co mi dělaly radost. A mimochodem, tomu, že jsem jezdila na tábory po ČR, matka říkala, že mi táta dává „nadstandard“. Pěkné, co? Táta mi zaplatil tábor a ještě za to dostal vynadáno. :D

Abychom se trochu posunuli.

Co si ještě ze svého dětství pamatuji, bylo to, že matka měla kámošku, která měla doma snad dvanáct koček a manžela (Němce). Když mě s ním nechali samotnou, tak (teď se mi to nebude psát lehce), mě svlékal a strkal mi dolů ruku a tužku nebo propisku. Ano, je to tak, opravdu se to stalo a nevymýšlím si. Snad mi ho i dával do ruky, ale já tyhle vzpomínky vytěsnila.

Mimochodem, ta její povedená kamarádka a ten její úchylnej manžel jsou spolu dodnes. Samozřejmě jsem o tom jako dítě nikomu neřekla. Jak už to tak bývá. Vždy jsem se zhrozila toho, když mě s ním nechali samotnou. To byl případ číslo 1.

A teď případ číslo 2. Bohužel to nebyl jediný frustrující zážitek z dětství. Když mi bylo kolem 10 let, pozval mě k sobě jeden kluk. Myslím, že byl ze školy, bylo mu 15. A já, protože jsem byla ráda, že se se mnou alespoň někdo kamarádí, tak jsem prostě šla. A co myslíte, že následovalo?

Tenhle kluk se mě pokusil znásilnit. Když na to myslím dnes, tak si říkám, že opravdu stejně jako matka nebyl normální. Přišli jsme k němu domů a on zamkl dveře. Posadili jsme se do kuchyně ke stolu. Naproti sobě. A psali jsme si vzkazy na papírek. Nevím, proč jsme to takhle dělali. Prostě jsem byla hloupoučká a naivní.

Pak mě pozval do svého pokoje a tam mi zavázal oči. Položil mě na postel a dál si to už umíte určitě představit. Na začátku jste se dočetli, že se mě POKUSIL znásilnit. A to slovo je tam proto, že jsem prostě byla ještě dítě a když to řeknu hodně blbě, tak se do mě nevešel.

Tenhle příběh měl bohužel ještě dohru. Ale ne fyzickou, ale psychickou. Bohužel jsem to řekla své „kamarádce“ a ta to vyslepičila před barákem matce. A co udělala matka? Zahrála si na hodnou maminku, co se bojí o své dítě a zalarmovala policii. Takže jsem to musela probírat i s dalšími lidmi a opravdu mi to nebylo příjemné!

Aby toho nebylo málo, policie přišla za mnou až do školy. Vytáhli si mě ze třídy uprostřed vyučování. Tudíž se to dozvěděla celá škola. Akorát, jak už to tak bývá, tak se dozvěděli trochu zkreslený příběh než pravdu. Místo aby se dozvěděli, teď nevím co je lepší, že se mě pokusil znásilnit, tak jen, že jsem s ním spala. No v tu chvíli jsem byla považovaná možná za ku**ičku. Takové slovo radši ani psát nebudu, ale umíte si to živě představit. V deseti letech - dobré, co?

Škola mi samozřejmě moc nešla. A hlavní příčinou byla šikana. Protože se do mě neustále někdo navážel a já neměla na učení ani klid ani pomyšlení. Měla jsem už tak odklad. Byla jsem rozená v listopadu a ještě k tomu jsem jako malinká měla rozštěp horního patra (v puse). Takže jsem šla do školy o dva roky později. A matka ještě tenkrát chtěla, abych si zopakovala třídu. Naštěstí jsem ji neopakovala, díky za to tátovi.

Ve dvanácti letech matka usoudila, že jsem prý problémové dítě. Umístila mě do SVP -středisko výchovné péče. To je takové zařízení pro děti se špatným chováním, ale není to diagnostický ústav. Je to na žádost rodičů, a nebo je to povinně dané soudem, dítěti ještě jako poslední náprava před diagnosťákem. Pobyt byl na tři měsíce.

Zařízení mělo své konzultace - skupinové, s psychologem, s pedagogem. Abych jen dodala, v závěrečný zprávě stálo, že jsem bezproblémové dítě a nemám tam co dělat. No popravdě se mi tam líbilo víc než u matky. Nikdo mě nebil, chodili jsme ven, povídali jsme si, někdo si mě všímal.

Jediný, kdo mi chyběl, byl můj táta. Na návštěvy do SVP jednou za týden mohli přijet rodiče. Na 2 hodiny si vás mohli vzít ven a nebo tam být s vámi na pokoji. Matka přijela jen jednou. Celou dobu se mnou seděla jen na pokoji. Snad mi tenkrát i přivezla palačinky (a to bylo asi jediný pěkný, co pro mě udělala). Celou dobu jsem se z pokoje nehnula. Akorát mě zkritizovala a odjela.

Na další konzultace jsem si výslovně přála, aby nejezdila. Jezdil jen táta. A zaplať pánbůh za to. Táta mě vždy vzal ven. Vzal mě na pizzu, koupil mi plno jídla a sladkostí a nějaké časopisy. Prostě plnou tašku něčeho, co jsem spotřebovávala do doby, než přijel a koupil mi zase něco nového. Abyste rozuměli. Ne, táta nebyl nějak bohatý. Byl to pracující důchodce!

Dodnes ho obdivuji, jak to zvládal, a nikdy bych svého tátu za nikoho a za nic na světě nevyměnila. Celý pobyt mi bylo smutno. Chtěla jsem k tátovi. A řešila to s psychologem. Byla to příležitost, jak něco změnit. Stále jsem opakovala, že nechci jít k mámě a že bych chtěla bydlet u táty.

Radši bych šla do dětského domova, než se vrátit k mámě. No a táta se nakonec ustrnul a domluvil se se svojí manželkou (opravdu to muselo být hodně těžké ji přemluvit) a vzal si mě k sobě. Tím končí jedna kapitola mého života.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Doufám, že jste si příběh užili a trochu to pocítili - ty věci a vzpomínky z mé strany. Občas to nikdo z nás v životě nemá lehké. Ale musíme se naučit svoji minulost zvládat. I když je to občas opravdu těžké. Někdo se narodí do dobré rodiny, někdo do špatné.

Já kupříkladu nikdy nebyla u moře a toužím se tam podívat, jelikož to stále v životě nemám jednoduché, tak jsem tam ještě nebyla. Ale věřím tomu, že jednou se tam podívám. V dalších mých denících se dozvíte, proč tomu tak je.

Nestydím se říci, že můj život je vskutku originální a zajímavý. Možná z toho jednou udělám knížku, co myslíte? :D Celý život je vlastně o tom něčemu věřit a za něčím jít. Já tenkrát věřila tomu, že půjdu k tátovi. Tak moc, až se to najednou stalo.

A o tom život je. Běžte si za svým. Neřešte, co vám říkají ostatní. A i když kolikrát jdete proti proudu. Tak ale stále běžte a věřte tomu, co děláte, věřte tomu, že to čeho chcete docílit, dosáhnete.

Přeji hodně štěstí a VĚŘTE.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 27.07.16 04:27

Jelikož jsem do četby investovala několik minut své existence, které se mi již nikdy nevrátí, jsem doslova kompulzivně nucená autorce dopřát komentář.

Po dočtení jsem si zhluboka povzdechla. Tím lze shrnout můj pocit jak z obsahu, tak z formy.

Chápu, že deníček má za cíl „zpověď autorky“, ale tento „proud vědomí“ se skutečně místy nedal číst, což je škoda.

K obsahu mne nenapadá jiné hodnocení, než ke kterému dospěla sama autorka: její matka byla těžce dysfunkční osoba, týrající nezletilou svěřenou osobu, a není mi jasné, jelikož se jednalo o porevoluční léta, proč nebyla svěřena péče o ni otci mnohem dříve /nežádal o ni?/. O to spíše se nemohu zbavit pocitu, že si svého otce spíše idealizuje, než abych byla schopná ho skutečně považovat za „klaďase“ tohoto příběhu.
Skutečnost, že matka zavolala policii v případě podezření na znásilnění desetileté dcery je snad to jediné pochvalné, co učinila.

Pravdivost obsahu soudit nebudu, i když mám zvláštní pocit v oblasti solar plexu, že kdyby ten příběh vyprávěl někdo jiný, bude se jednat o vyprávění v mnoha částech výrazně odlišné.

Nicméně z autorčina pohledu si ona sama prošla utrpením a strádáním, a já osobně s ní upřímně soucítím. Nikdo by neměl mít takové vzpomínky na dětství, a chování obou rodičů je v mých očích neomluvitelné. Proč otec nechal matku, ať dceru bije? Kde byl, když se vyšetřovalo údajné znásilnění, respektive pokus o něj. Možná je jeho role špatně popsána, ale já bych od „hodného otce“ měla jiná očekávání, než kompenzování vlastní rodičovské impotence nákupy drahých dárků a sladkostí z platu „prducha“. Nicméně autorku nebil a netýral, to se počítá.

Problém je, a zde následuje mé druhé povzdychnutí, že skoro s jistotou vím, jak příběh bude pokračovat. Věta autorky „můj život je vskutku originální a zajímavý“ ve mě vyvoláva hořký smutek - BOHUŽEL není nikterak originální, a kéž by byl. Týraných a zneužívaných dětí jsou doslova tisíce, a červená nit jejich existence je nenasytná touha po takové lásce, kterou jim nikdo jiný nemůže dát. Tudíž stále škobrtají o prakticky totožné překážky, jsouce sami sobě největšími nepřáteli. Pokud to bude v tomto příběhu jinak, za knihu by možná stál, tedy pokud ji napíše někdo jiný. Stylisticky je to totiž hodně mizerné: zmatečné, repetitivní, dynamika vyprávění je zcela inkonzistentní, o interpunkci nebo shodě podmětu s přísudkem nemluvím. A ta naprosto zoufalá klišé, která hlasem umrlce naříkají „prosím, stačilo, nechte nás být…“. Ano, teď jsem prozměnu repetitivní já.

Nicméně bych řekla, že závěrečný sebemotivační monolog, ze kterého dostal křeče i příznivec kapely Chinaski, je myšlen maximálně upřímně, a možná autorce pomůže její dosavadní zkušenosti efetivně zužitkovat a nalézt takový azimut, aby byla v životě šťastná a úspěšná. Třeba se díky tomu podívá i k moři.

Já bych jí to velmi přála.

Příspěvek upraven 27.07.16 v 06:03

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 27.07.16 06:50

@lear jdi uz do ***, fakt. zajimalo by me, jestli jsi znudena matka na materske, invalida na voziku, kterej nema do ceho pichnout, nebo te za tyhle blbosti nekdo plati?
Autorce:je mi to lito…sama jsem nemela detstvi ruzovy, ale oproti tobe…nikdo nevime, jak to bylo s tatou, ze o tebe nezadal, jeho nova partnerka mohla byt proti, ale to nam neprislusi soudit, dulezity je, ze ti jeho pritomnost a vedomi, ze nekde je a ma te rad aspon trochu svitila na cestu…detstvi je jako majak, ktery nam sviti cestou zivotem…tesim se na dalsi denicek. spousta zivotnich ran jeste muze prijit, ale ja doufam, ze sis to uz vybrala :hug: :kytka:

Edit admin - vulgarismus

 
JanetSw
Povídálka 29 příspěvků 27.07.16 07:02

Děkuji ti za podporu :) Zrovna teď píši další deníček a za chvíli ho budu odesílat. je možné že tam spousty věcí pochopíš :) A nejen ty :)
Sranda byla když sjem si přečetla tvojí první větu..jdi do pr*** :D ted jsem si říkala jestli to je jako na mě že to tu píšu ten deníček :D A pak jsem si přečetla zbytek a pochopila.
Nebudu se tu rozepisovat-co jak proč ale vše se dozvíš v mém dalším deníčku který se momentálně píšu :) :srdce:

Příspěvek upraven 27.07.16 v 07:03

 
ZuzaMi
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 27.07.16 07:51

@lear to už je nemoc, ne??? :roll:

 
JanetSw
Povídálka 29 příspěvků 27.07.16 08:01

@ZuzaMi Co konkrétně?

 
Jana525
Závislačka 2607 příspěvků 27.07.16 08:13

Ja si pockam na dalsi dil, protoze absolutne nevim, co si o tomhle myslet.

 
JanetSw
Povídálka 29 příspěvků 27.07.16 08:36

Další díl byl odeslán ke schválení. Myslím si, že pro vás bude daleko zajímavější :) A pokud vás tohle nezaujalo, tak se omlouvám, byl to jen příběh který se mi stal a já to napsala dost zjednodušeně. V novém díle popisuji zážitky které jsou daleko aktuálnější a něco pro mě znamenají a proto to také vypadá uplně jinak :) Doufám že se vám bude líbit

 
ZuzaMi
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 27.07.16 08:54

@JanetSw komentře uživatele/lky lear - musí být, bohužel, nějak nemocný/á.

Vám přeji hodně štěstí do života a brzo to moooře! :) :kytka:

 
JanetSw
Povídálka 29 příspěvků 27.07.16 08:59

@ZuzaMi Děkuji :) Snad se zadaří a brzo pojedu :)

 
admin
Echt Kelišová 8311 příspěvků 27.07.16 09:41

@Pov

Dobrý den,

vyhněte se prosím vulgarismům a urážlivým komentářům v diskusi.

Děkuji a zdravím :kytka:
adminka Eliška

 
Anonymní  27.07.16 09:42

Radsi anonymne, mrknete na profil autorky, je mi lito, cos zazila, mela jsem taky strasne tezky zivot, ale takovemyslenky co ted mas mi vubec neprijdou slusne, promin.

 
Tableta
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 27.07.16 10:11

Jestli je tady někdo nemocnej, tak rozhodně zakladatelka deníčku. Anonymní, to teda čumim jak puk, na ty diskuze 8o

 
Twin_Star
Ukecaná baba ;) 1074 příspěvků 27.07.16 10:17

@Tableta Ono není ani normální napsat: „To koukáte, jaký mám neobyčejný a zajímavý život“ a pak tam napíše takové hrůzy o bití a znásilňování. :think:

 
Aletheia
Kelišová 5777 příspěvků 27.07.16 10:27

Jediné co můžu napsat, najdi si psychoterapeuta. Dobrého. A začni s terapií. Jenom na tvým diskuzích tady je vidět že nejsi srovnaná, že máš pokřivené určité složky osobnosti - což je pochopitelné vzhledem k tvému životu, ale je třeba to řešit.

To že budeš zlatokopka a s někým souložit pro jeho peníze ti štěstí nepřinese, naopak. Budeš nešťastná. A bohužel jak už zde bylo psáno, nevyřešené zneužívání je pro další život patologické - můžeš vyhledávat špatné partnery, špatná rozhodnutí jenom aby jsi měla v životě „akci a vzrušení“.

Opravdu to chce to pořádně vyřešit, najít odborníka a být k němu upřímná, ve všem. :kytka:

Příspěvek upraven 27.07.16 v 10:28

 
Raspusha
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 27.07.16 11:42

@lear

Můžeš mi prosim splnit praní? Napis prosim deníček o cemkoliv :potlesk: Co te jen napadá..

Vypadas velmi empaticky a vždy se nejvíc těším na tvůj komentář. Chodím jsem již od roku 2007, bohužel nikoho tak inteligentního jako jsi ty, jsem tu za ty léta nepotkaka :lol:

Než po mne začneš opravovat všechny ty chyby. Uděláš mi prosim radost tvým denickem? Moc ti dekuji dráha neznáma :kytka:

 
sunshinegirl  27.07.16 11:50

A to si autorko představ, že jsem na tom v dětství byla hůř jak ty…mazec, co?

 
Dermabion
Zasloužilá kecalka 915 příspěvků 5 inzerátů 27.07.16 12:02

@lear ježiš co ty jsi za kus ženské :zed: hádám, že jsi chtěla být kritičkou, ale nikdo o tebe nestál, tak si teď hodíš ego na emiminu. Asi dychtivě čekáš na každý deníček, aby jsi ho mohla rozcupovat svou nevyžádanou kritikou. Diskuze pod deníčky má sloužit k debatě o ději deníčku ne o formě a když tak jen okrajově.

 
sunshinegirl  27.07.16 12:09

Holky, ale upřímně, ten deníček fakt není nic moc. Myslím, že cílem autorky bylo, aby lidi pocítili to co ona (případně aby jim jí bylo líto?). Ale ona ty pocity na ty lidi přenést neumí. Celé je to napsané jak nevydařený článek v novinách, to je prostě holý fakt. A ani mne, která jsem si prožívala něco dost podobného a díky tomu jsem na tyhle věci extra citlivá, nedokázala nijak emočně rozložit.

 
Jitusee
Echt Kelišová 7862 příspěvků 27.07.16 12:11

Lituji, že sem si deníček přečetla. Opravdu mi je z něho hnusně.
Nerozumím jedné věci-Když byl tatka takový hrdina, proč si tě nevzal už dřív? Abys nemusela mit tyhle vzpomínky?

 
Jitusee
Echt Kelišová 7862 příspěvků 27.07.16 12:15

Uživatelka je moderátorka skupiny: Zlatokopky(klub žen které milují peníze)?? :mrgreen:
Zlato ty máš trošku myšky v hlavě, ne?

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 27.07.16 12:25

Napsat zajímavý deník o tom jak jsi byla v dětství týrána a tohle mohl být námět ke knize? Sorry, ale tvuj přibeh neni nijak zvláštní, myslím, že je spoustu dětí na tom hůř. A ty určitě nezakladaji diskuze na téma swingers party a zlatokopky 8o. Musíš být na sebe hrdá

 
radúna
Extra třída :D 10421 příspěvků 27.07.16 12:36

Dětství jsi měla nehezké. Nicméně je nás daleko víc a mnozí z nás to měli o hodně horší. Když můžu porovnat, měla jsem dětství mnohem drsnější.
Přesto ti neberu tvé zlé zážitky s matkou, protože ona ti měla být člověk nejbližší. Znám ten život dcery, kterou nenávidí vlastní matka a netají se tou nenávistí.
Jenže mě už je nějaký ten rok víc než tobě a můžu říct, že moře (taky jsem u žádného nikdy nebyla) a prachy a bohatý chlap (sponzor spíš) není to, co od života chci.
A přeji ti, aby jsi i ty našla štěstí, byť by to nebyl milionářský manžel. Štěstí je opravdu o něčem jiném ;).

 
JanetSw
Povídálka 29 příspěvků 27.07.16 13:32

Takže asi takhle. už jsem to sem napsala několikrát ale budiž. Tak ještě jednou. Omlouvám se za formu článku-nebo pokud vás nějak pohoršil. Myslím si že je uplně jedno co mám na profilu-jestli jsem psala dotaz na swingers(a opravdu ne kvůli sobě) ale to z vás nikdo neřeší-ale vlastně vám to může být jedno ;) A že nejsem jedna z těch co tu píší jako anonym? Mohla jsem to napsat jako anonym a neudělala jsem to.To samé dotaz na zlatokopky-to že se na tohle téma ptám, neznamená že jí jsem. To že všechny tyhle otázky sem píši bez anonymu znamená, že jsem prostě taková jaká jsem a je mi jedno jestli u toho uvidíte mojí přezdívku. Nemáte právo mě soudit. Tohle je diskusní forum. A pokud jsem chtěla napsat deníček o dětství, tak jsem to prostě udělala. Ano je možné že na vás nezapůsobil(každá kniha vás také nemusí chytit za srdce) ale je pravda to, že svoji minulost neřeším. Jsem s tím dávno srovnaná. A to že jsem se rozhodla na chvíli si na to co jsem v dětství zažila, vzpomenout, tak jen kvůli tomu abych znala váš názor. A ne na to že vám to nic neříká. Třeba je plno dětí co to takto má a nikdo o tom netuší. Já napsala článek o tom jak to prostě vydím já. Možná v tom necítíte hloubku, protože tam jednoduše žádná není. Když to píši tak u toho prostě nepřemýšlím a necítím to, co jsem cítila tenkrát. Můj další deníček bude o trochu něčem jiném. A je mi vcelku jedno jestli pro někoho z vás bude důležití nebo bude mít hloubku-hlavní je to, že pro mě druhý deníček který jsem poslala, hloubku má a hodně moc pro mě znamená. Možná z toho ty emoce už ucítíte, možná ne.Ale hlavní je, že to pro mě znamená hodně. To co jsem psala tady, pro mě dneska neznamená vůbec nic. A opravdu jsem to nepsala aby mě někdo litoval. Chtěla jsem se o to prostě podělit. :jazyk: A netvrdím že jsem jediná kdo měl špatné dětství. A některé z vás-chlubit se v komentářích tím-ha já jsem to měla ještě horší… :potlesk: To jako snad nemyslíte vážně že ne? Tohle není žádná soutěž. Netvrdím že mi ostatních není líto a jestli jste si prošli něčím podobným, či horším tak to je mi líto ale nic s tím neudělám.
A uživatelka Tabletka(už jen ta přezdívka je zajímavá) asi fakt nemá co dělat. Sleduji to, co ona komentuje a opravdu mi přijde že to je asi nějaká zakomplexovaná matka nebo já nevím. Řeknu to asi takhle. Já svoji chybu či špatně napsaný článek přiznat umím. A co vy? Napsala jste někdy něco do deníku? Nebo tady házíte špínu pouze na druhé a všechny jen kritizujete? :think:
:pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac:

 
ajtakrajta1
Kecalka 138 příspěvků 27.07.16 14:21

@Raspusha Take jsem @lear fanynka. :mrgreen:

Příspěvek upraven 27.07.16 v 14:22

 
mmch
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 2 inzeráty 27.07.16 14:33

@Raspusha Naprosto souhlasím!! Těším se vždy na výživné hodnocení deníčku! :mrgreen: Já ti fandím @lear :)

Příspěvek upraven 27.07.16 v 14:36

 
elineckam
Kecalka 431 příspěvků 42 inzerátů 27.07.16 14:58

@JanetSw zeptat se muzes na zlatokopky, to vis ze jo, ale byt moderatorkou toho tematu? nechapu, kdyz ti bylo takhle ublizovane i po sex. strance, mela bys mit na to jiny pohled a ne ten co mas, ale kazdy jsme nejaky, me to normalni neprijde, nezlob se na me.

 
123Soňa
Kecalka 255 příspěvků 27.07.16 14:58

Ahoj. Je mi líto, že jsi měla takový start do života. Já měla špatné dětství díky otci alkoholikovi. Už je to za mnou, žiju svou milovanou rodinou. Ale… dětství nás opravdu poznamená na celý život. Je na nás, jak se s tím dokážeme poprat. Doufám, že už jsi(a budeš )šťastná. Snad svým potomkům připravíme takové dětství, na které budou jednou vzpomínat, jako na šťastné. A je to těžký úkol pro ty, co šťastné dětství neměli…

 
DanielaD
Kecalka 433 příspěvků 27.07.16 15:01

@lear
nechápu, proč máš potřebu stále něco kritizovat.
Napiš nám něco Ty, ať tedy víme, jak má deníček vypadat. Závidím Ti tvůj čas věnovaný rozborům. :roll:

 
DanielaD
Kecalka 433 příspěvků 27.07.16 15:08

@JanetSw
je to smutné, když se dětství nevydaří. Každé dítě si zaslouží lásku.

Také ty komentáře nechápu, tolik zloby? Dámy, opravdu to není soutěž, kdo je na tom hůř. Každý člověk je jiný, tak to respektujte.
Vyhledávání v diskuzích, co kde paní napsala, je dost ubohé. Kdyby měla šťastné dětství, bude psát jinak a zvolí jiné téma.

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 27.07.16 15:24

@Raspusha :potlesk: :lol:

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2250 příspěvků 8 inzerátů 27.07.16 16:50

Ja nejak nevim, co si o denicku myslet. Pokud je vse pravda, pak myslim, ze bys to skutecne mela probrat s nejakym psychologem, jelikoz styl psani vypovida o tom, ze pred minulosti pouze zaviras oci. Zametas ji pod koberec a delas ramena, ze uz to mas v sobe uzavrene.Ve 20 letech? Neverim ani nahodou, i kdyz ty sama tomu mozna veris.
Jsem zvedava na to tolik slibovane a uzasne pokracovani.

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 27.07.16 17:17

Deníček je napsán hodně zvláštně… „To čumíte, jaký vzrůšo jsem už v životě zažila - a to je mi teprve dvacet…“ I přes svůj obsah ve mě zápisek nevzbudil lítost ani soucit, to je divné. Něco je tu asi špatně :nevim:

 
H8N2O4S
Ukecaná baba ;) 1015 příspěvků 27.07.16 18:59

Mě tedy víc než deníčky vždy pobaví komentáře @lear a následný slet :think:

 
hanka.br.
Extra třída :D 13963 příspěvků 27.07.16 19:01

@En.Joy Souhlasím. Už tady vlastně totéž vložila do diskuze a podle mě to má jediný cíl - vzbudit pozornost a bavit se komentáři. Viz moderování skupiny o zlatokopkách. Nakonec sama napsala, že tady může psát cokoli. Moc jí to nebaštím.

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 27.07.16 19:13

@JanetSw ano už jsme všichni odvařeni z toho až výjde druhá část deníku, kde se v dětství týraná holka bude v dospělosti zajímat o prachy a swingers. Určitě bude ještě třetí díl mnohem zajimavější- jak jsi klofla bohatého dědu na swingers a konečně se podívala k moři :hug: :potlesk:.

 
quinsley
Zasloužilá kecalka 561 příspěvků 11 inzerátů 27.07.16 20:40

Na mě tedy z deníčku, ač možná napsaného nepříliš zdařile, dýchlo to zoufalství jejího dětství.
Nechápu rodiče, kteří se takto chovají ke svým dětem - tomu nejlepšímu co mají. Tito lidé by děti ani mít neměli!

 
Uživatel je onlineTerdul
Echt Kelišová 7711 příspěvků 27.07.16 21:16

@lear ty si myslis, ze cim vice textu a vice cizich slov tim vice adidas?

 
Nikuška_12
Kecalka 122 příspěvků 27.07.16 22:47

Jako mně se deníček líbil - resp. smutný obsah, ale čtivý..Další díl si ráda přečtu a je mi líto všeho špatného, co musela autorka prožít. @JanetSw Přeji Ti lepší zítřky a na negativní ohlasy házej bobek-každý ať si dělá co chce a i kdybys žila „neeticky“,je to Tvá věc a Tvůj život.

 
Nikuška_12
Kecalka 122 příspěvků 27.07.16 23:03

@MiaRimonta Samozřejmě deník číst nemusíš, jistě máš zajímavější život a todle je „fakt pruda“ :lol: :lol: Že vůbec ztrácíš čas psaním komentu k takový frašce :think: :lol: :lol:

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 27.07.16 23:19

@Nikuška12 Nemusím, ale přečetla jsem si ho. Bylo mi pisatelky líto, ale ve spojení s dalšima diskuzema kde přispívá a jak se snaží být zajimavá už ani né. :roll:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7862 příspěvků 27.07.16 23:32

@JanetSw, ja, ja, me, pro me a zase jenom ja".
Ztracenou lásku k sobě si uz našla, takze gratulacka. Takhle sebestredny komentář autorky deníčku sem nečetla musim rict uz dlouho :lol: Ptat se a moderovat skupinu sou dvě poměrně odlišné veci, ale každému co jeho jest. Ale je to slusnej,,bizá­rek",tvůj deník ve spojitosti s tvým profilem.
A k tve posledni otázce : Ano, ja sem někdy neco do deníku napsala. A slo mi primárně o to předat neco ostatním, ne si tady z toho delat zachod, připadne kapesnícek.

 
Tiffany1
Ukecaná baba ;) 2332 příspěvků 28.07.16 08:26

Popravdě, to ujistovani v deníčku o tom, ze je pravda, co napsala, ve mne porad a dokola vyvolává pocit, ze to je snůška nesmyslu.
Pokud sis chtěla vytvořit nějakou iluzi literární inkluze způsobené bipolární poruchou, tak dobrý, ale predpremiera chystané knihy se nepovedla a svou energii bych investovala třeba do jiných uměleckých směru.
Omlouvám se za příkrost, ale na me to tak působî. Dokonce to působí tak, ze te matka rezala málo.
Samozřejmě, pokud je pravda, co píšeš, tak se omlouvám, ale za me je to fake, jak vysitej. :roll:
Mej hezky život, podle vlastních představ, milá Zlatokopko. :nevim:

 
radúna
Extra třída :D 10421 příspěvků 28.07.16 08:36

@unuděná souhlasím s tebou.
Včera jsem psala příspěvek, ale díky bouřce vypadl internet a nešlo mi to odeslat.
Tak ve zkratce ještě jednou:
No, ve dvaceti holka dělá ramena, jak je nad věcí a jak je vyrovnaná s podělaným dětstvím. Není a je to pitomost, co tady tvrdí.
Mně je o dost víc a dětství jsem měla krušnější a ne, nebyla jsem vyrovnaná. Pěkně dlouho mi trvalo, než jsem dokázala matce odpustit, že mě nikdy nemilovala.
Nenáviděla mě a docela jasně mi to dávala najevo.
A ještě dnes, kdy mi táhne na 40 mě zamrzí, když si vzpomenu na určité detaily ze svého dětství.
Ne, nesoutěžím, kdo to měl horší, jak píše @DanielaD :mavam: :*.
Jen můžu posoudit a komentovat deníček díky vlastním zkušenostem. Nevařím z vody. O žádnou soutěž mi nešlo, kdo na tom byl hůř.

 
Uživatel je onlinesvycarka
Kelišová 6333 příspěvků 29.07.16 01:53

:think: :think: srovnana s minulosti? Pekna myslenka, ale tak strasne daleko od pravdy. Je mi lito cim jsi si prosla a preji ti do zivotajen to nejlepsi a hlavne poslouchej spise hlavu nez srdce, jednou si za to sama podekujes ;)

 
tlustyhrosik
Zasloužilá kecalka 802 příspěvků 30.07.16 18:34

@lear ja nevim, proč v lidech vzbuzujes takové emoce :mrgreen:
Ja souhlasím s tím co jsi napsala, hlavne, ohledně te formy. To se proste nedalo!

 
DanielaD
Kecalka 433 příspěvků 01.08.16 17:25

@radúna
to je mě líto, že jsi neměla pěkné dětství. V tom případě se velice omlouvám :srdce:

 
radúna
Extra třída :D 10421 příspěvků 01.08.16 18:16

@DanielaD nemusíš se omlouvat :kytka:, je to už celkem dávno a ráda bych řekla, že je to za mnou. Já už to ale teoreticky říct můžu, jsem od matky 20 let pryč. Takže asi je :D. A navíc se ani nevídáme, nechci to. Takže jsem spíš mluvila z vl. zkušenosti. A opravdu můžu říct, že s takovým dětstvím se hned tak opravdu srovnat nedá. Už vůbec ne ve 20-ti, jak nám tu zakl. tvrdí.

 
Motýlice
Závislačka 4960 příspěvků 01.08.16 22:17

Troll jako Brno a na 90% chlap.

 
adam75
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 03.08.16 08:43

Je mi líto, že tě matka bila, ale tvoje uvažování… myslíš si, že láska se vyjadřuje tím, kolik ti toho kdo koupí? Tím, jestli tě vezme k moři? Tím, jestli máš MP3 přehrávač a hezké oblečení? Ne, tak to není. Je spousta dětí, které nosí obnošené oblečení, nikdy nebyly u moře ani na táboře a přesto jsou šťastné.

U tebe mi to připadá jako těžká citová deprivace, která se pak může projevit právě tak, že je člověk přesvědčen, že za peníze si koupí všechno. Ano, možná ve světě, ve kterém jsi dosud žila, to tak fungovalo. Ale v normálním, běžném světě to tak není.

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 10.08.16 13:58

Mam po precteni dost rozporuplne pocity..Detstvi jsem sice take nemela zrovna idealni, ale clovek si rekne, ze muze byt i hur. Nicmene podle nazvu a uvodniho odstavce jsem si rekla:Wow, denicek od mlade holciny, ktera toho hodne zazila, urcite procestovala zajimava mista, nebo zazila neco neobycejneho, kdyz se chce podelit. A tak jsem se s pranim prijemneho pocteni tesila na obsahly a zajimavy denicek a ono tohle..No nevim, a si to na me nemelo pusobit jako chlubici a a s nadsenim psany denicek, protoze situace z nej jsou spis k placi, ale misto litosti necitim nic, jen chlad bez kousku citu nebo litosti..Kazdo­padne, takove veci by se stavat nemeli, bohuzel vetsinou se na to nikdy neprijde…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček