Život je boj :)

Terina24  Vydáno: 26.06.16

Deníček tom, jak o vše se musí bojovat a hlavně nic nevzdat a odměna se vždycky dostaví. :) Zabrousím ze začátku trošku do minulosti. Před zhruba 8 lety, když mi bylo 15, jsme se s rodiči přestěhovali z bytu ve městě do baráku pár kilometrů od města.

Zhruba po roce, co jsme bydleli už konečně ve vysněném baráku, taťkovi zjistili rakovinu tlustého střeva v hodně pokročilém stádiu. Šlo to pak dost z kopce… Začali jsme taťku vozit ambulantně na chemoterapie, kdy první 3 roky docela šly. Bylo mu sice špatně, ale rakovina sama o sobě se nezhoršovala, tak nějak to stagnovalo, nebo spíš taťka to vždycky tvrdil.

Po těch 3 letech léčby naordinovali doktoři ozařování a přepálili taťkovi nerv v zádech a tím ty šílenosti vlastně začaly. Hrozně zeslábl, přestal mít chuť s tím vším bojovat a všechno se najednou hrozně táhlo.

Posledního půl roku byl absolutní ležák, ale s mamkou jsme se kously, že ho do nemocnice nedáme. Naposled na Velikonoce před dvěma lety byl venku, když šel vyprovodit bráchu s rodinou po víkendové návštěvě u nás, od té doby už nevstal z postele.

Dojížděla k nám 4× denně sestřička pro domácí péči a píchala mu morfium… půl roku.. Vydržel neuvěřitelný, doktoři nechápali, jak je možný, že je při smyslech, že vůbec žije… Proleženiny, mamka ho přebalovala, 24 hodin péče… Nedávala jsem to.

Denně koukat na svýho taťku, jak bezvládně leží, kouká na televizi a je z něj jen kost a kůže. Denně jsem odjížděla pryč, aspoň na pár hodin, načerpat energii na další den, kdy se člověk musel usmívat a být v pohodě. Posedávala jsem v baru a usrkávala Cuba Libre, procházela se po městě jen tak, hlavně nebýt aspoň chvilku doma.

V červenci 2014 jsem začala chodit se svým současným manželem. Najednou jako by mi svitla naděje na lepší život, v kterej jsem už nedoufala. Konečně někdo, kdo mě chápal, kdo mi dokázal dát naději a pomáhal mi zvládat to všechno… V obrovský zamilovanosti jsme se shodli, že bychom spolu chtěli miminko a šli do toho po hlavě.

V půlce srpna dostal odvahu a poprvé jel k nám. Představila jsem ho taťkovi a manžel byl asi jedinej člověk, se kterým se taťka bavil, jinak s nikým už moc komunikovat nechtěl. Líbil se mu. :) Dodnes manžel lituje, že mu neřekl, že si mě chce vzít, že ho nepožádal o mou ruku… Taťka zemřel 30. srpna, když s ním byla doma jen mamka, což bylo asi poprvé za celej půlrok. Asi to tak chtěl a věřím, že teď mu je daleko líp…

Pár dnů po pohřbu jsem zjistila, že naše snažení o miminko bylo úspěšný hned napoprvé. :) Smutek z toho všeho vystřídala neskutečná radost a těšení se na prcka.

V listopadu mě přítel požádal o ruku a já to vše snažila naplánovat tak, aby se skloubily termíny pro sál, kapelu apod. plus abych ještě neměla vražednej bachor. :) Svatba naplánovaná na půlku března, Vánoce za rohem, nálada byla skvělá. :)

Jasný, to zavání průšvihem. A taky že jo. 15. prosince při kontrole na gyndě doktor jen mlčí a pak mi vypisuje žádanku na druhý den na kyretáž. Prcek to vzdal, žádná srdeční akce, jen ta moje, a to sakra zvýšená… Byly to jedny z nejhorších Vánoc, co jsem si mohla představit. Bez taťky, po potratu, co jsme sakra komu udělali? :-/

Nebyl důvod ale rušit svatbu, a tak jsme se v březnu vzali a odjeli si odpočinout na pár dní do Alp. Všechno bylo prolitý Sluncem, začalo se vše zase vracet do původních kolejí.
V dubnu opět dvě čárky na testu, JUPÍ!! Teď už to prostě musí vyjít! :)

Bohužel, podobně jako u předchozího miminka potrat v prvním trimestru, ovšem už díky bohu bez nutnosti kyretáže a tělo si poradilo samo. Už to nebyl takový šok, spíš začalo hlodat, co se děje.

Je snad někde alespoň u jednoho z nás problém? Dohodli jsme se na chvilku neřešit, užít si léto a nechat moje tělo si odpočinout. Můj gynekolog mi doporučil, ať při dalším pozitivním testu ihned přijdu.

V říjnu 2015 už na mě opět svítily dvě čárky na testu. Tak a teď se modlit, aby se to už neopakovalo. Přesně jak jsme se doktorem dohodli, v 5. těhotenském týdnu jsem naklusala do ordinace a po prohlídce jsem letěla do lékárny pro Utrogestan a rychle domů a klid.

Všechno zatím probíhalo skvěle, ve 12. těhotenském týdnu po prohlídce už jsem trošku povolovala z křeče a věřila, že teď už se to fakt povedlo, vždyť jsem přece překročila první trimestr! Ha, jsem naivní…

Na začátku prosince zvoní telefon a sestřička mi oznamuje, že z krve vyšla jedna zvýšená hodnota, že si mám přijít pro žádanku na ultrazvuk na genetiku. Druhý den s žádankou v ruce volám na genetiku a paní mi oznamuje termín návštěvy na 15. prosince. Projel mi mráz po zádech, do Vánoc poslední volný termín a zase to hrozný datum.

15. prosince přijíždíme na genetiku a celá v nervu čekám v čekárně, až mě doktor pozve dovnitř. Neuvěřitelný nervy, pořád se snažím sama sobě vsugerovat, že se ty výsledky z krve nějak pletou a bude vše v pohodě. Pan doktor na genetice byl ztělesněním něčeho příšerného - starý člověk, který trpěl nějakou pohybovou a mentální dysfunkcí už na první pohled a ultrazvuk od něj byl šíleně bolestivý a nepříjemný. Celou dobu jsem měla pocit, že mne buď začne osahávat, nebo na mě upadne.

Asi po minutě zběsilého ježdění sondou ze strany na stranu dal sondu z břicha pryč a s chladným pohledem mi oznámil, že to nemá smysl lámat přes koleno a že jsem mladá a udělám si jiné dítě. S manželem jsem na doktora nechápavě koukali. Jako proč??? Přivolali ke mně druhou doktorku a ta opět jezdila (ovšem už bezbolestně) sondou po mém břiše a u toho se mračila.

„Je mi to líto, ale miminko má gastroschízu, rozštěp břišní stěny, kdy je vedle pupečníku malinká díra a střevní kličky miminka jsou volně mimo bříško a plavou v plodové vodě. Jsou pro vás momentálně dvě varianty - buďto si miminko necháte, ale rodit je nutné v Motole a my vám teď musíme udělat ještě odběr plodové vody, anebo - a tuto variantu doporučuji - jděte na potrat.“

S pláčem a naprosto v šoku jsem souhlasila s odběrem plodovky a v podstatě ani netušila, co se kolem mě teď děje. Odebrali plodovou vodu, což byla šílenost, když pořád brečíte, ale nesmíte se u zákroku vůbec hýbat.

Po zákroku si mě doktor pozval s manželem do vedlejší místnosti a tam nám doslova nutil k podpisu na potrat a absolutně nechápal, že chceme jet domů a vše si promyslet a zjistit si celkově informace, co to vůbec ta gastroschíza je - v životě jsme to ani jeden neslyšeli. Jasně, člověk zná rozštěpy rtu, patra, páteře… ale břicha?

Doktorovi jsme se k jeho nepochopení vymanili a já se cestou domů objednala ještě na ten den ke svému doktorovi na konzultaci. Ten mi oznámil, že bohužel osobní zkušenost s gastroschízou nemá, ale ať si domluvím konzultaci v Motole a oni mi řeknou, co a jak.

Projížděli jsme internet, popravdě o téhle vývojové vadě toho moc na českých stránkách není, a tak jsme zavolali do Prahy a na začátek ledna se objednali na konzultaci. V Motole se úžasný pan doktor Vlk usmíval od ucha k uchu a dodal nám obrovskou naději.

„Vaše holčička musí být narozená u nás mezi 35. až 37. týdnem těhotenství a musí ihned na operaci - ovšem úspěšnost je obrovská a šance na normální život je zhruba 95 %.“

Od té doby jsme co 3 týdny dojížděli k panu Vlkovi na kontroly a kontrolovaly se průtoky a stav střívek maličké.

v 37. týdnu těhotenství mě v Motole přijali na oddělení rizikového těhotenství s nutností do 37. týdne vyvolat porod - miminko už je vyvinuté a už není bezpečné vzhledem k jeho stavu pokračovat v těhotenství. Byla jsem ale úplně zavřená.

V pátek 29. května mi byla zavedena tabletka na dozrání čípku. Do hodiny jsem začala cítit divné pocity, začalo to pěkně pracovat. Takhle mě to drželo do večera (slabounký menstruační bolesti v kuse) a přes noc už dobrý.

Ráno při vyšetření mi doktorka sděluje, že je to trošku lepší, ale že to chce dát další jen na dozrání, aby nedošlo k tomu, že budu zavřená a s jednou kontrakcí za druhou. To už bylo přes den trošku horší, tlak, bolest podbřišku. Večer to nepřecházelo, otevřená pro prst, tak jsem si řekla o prášek na spaní, protože mi bylo jasné, že v neděli už budeme rodit.

V neděli při vyšetření doktoři usoudili, že budou pokračovat (kdyby to nepostupovalo, nechali by to na přírodě pár dní, aby mě nezahltili tím hnusem proti vůli maličké). Dali mi už vyvolávací tabletku přímo do čípku, do hodiny začaly slaboulinký stahy cca po 7-8 minutách.

Na monitoru absolutní klid, ale i tak jsem povolala manžela, ať už radši přijede - bydlíme 200 km od nemocnice. Ve čtvrt na 2 na mě znovu doktorka koukla: „Paráda, jste na jeden a půl centimetru, zlepšuje se to, pošleme vás už na porodní pokoj.“

Ve 3/4 na 2 už jsme byli oba s manželem na pokoji. Měla jsem hrozný strach, že to bude jako továrna na děti a budu se někde prát o místo s jinou rodičkou, ale naopak. Bylo tam neskutečně příjemné prostředí, pustili jsme si rádio, sprchovala jsem se, chodila, houpala se na míči. Nařízeno hlavně neležet, malá musí sestoupit dolů. Do toho pravidelný slabounký kontrakce po 4 minutách. Udělali mi klystýr, v půl čtvrté mi praskli vodu.

Na monitoru začal malé hrozně stoupat tep na 170-180. Zjistili, že mám teplotu 37,8, a tak mi napíchli kanylu a začali dávat kapačkou ochlazovací roztok. Kontrakce nepravidelný - 3,9,13,5,7,3 minuty apod. Vzhledem k tomu, že malá stále byla hrozně nahoře, zkusili mi oxytocinem trochu pomoct. Do 6 hodin večer všechno super, kontrakce v pohodě, trosku už silnější, ale pořád jsme se smáli.

Od čtvrt na 7 začaly kontrakce po 2 minutách s větší parádou, kdy ve spojení s tou teplotou to začalo být celkem brutální. V půl sedmé už kontrakce po minutě a já drtila manželovi ruku a už začala padat únavou.

V 7 hodin přišla porodní asistentka s tím, že mě nenutí, ale že bych měla zvážit píchnutí epiduralu. Že přirozenou cestou to půjde takhle ještě 3 hodiny určitě, malá je stále hrozně nahoře, kontrakce silné co minutu. Odmítla jsem, ale po zhruba půl hodině jsem volala porodní asistentku a svolila na injekci, ale že si chci ještě zajít na záchod, tak ať mě odpojí z monitoru a kapačky.

Záchod, sprcha, mezitím několik kontrakcí. Vrátila jsem se zpátky, napojili mě zase na monitor a kapačku a už bylo půl osmé a na pokoj přišla anestezioložka s epiduralem. Měla jsem zrovna kontrakci, kontrakce skončila, začali mi vysvětlovat co a jak a že to musím podepsat a tak. BUM, další kontrakce. Sestra vykulila oči: „To má paní už takový bolesti, proč jste nevolali dřív?“

Volám na porodní asistentku, že cítím dole hrozný tlak, u toho funím jak pes a drtím všechno po ruce, protože manžel musel sedět na chodbě (vyhnali ho kvůli píchání epiduralu).

Porodní asistentka na mě mrkla a během 20 minut jsem se otevřela na maximum a malá sestoupila dolů. Vyhnali anestezioložku s epiduralem, zavolali manžela a ani jeden jsme nechápali: „No jdete rodit, miminko už je dole.“ :) První 3 kontrakce byly peklo - malá musela dorotovat a já kontrakce jen prodýchat a netlačit.

1. 5. 2016 v 19:53 se narodila Stella s mírami 44 cm a 2160 g, bez nástřihu, bez epiduralu, na 2 kontrakce a 3 zatlačení, jen jeden maličký kosmetický steh. Ve výsledku hladký krásný porod, jen na malou bylo brzy a držela se zuby nehty. :) Od porodní asistentky jsem dostala neskutečnou pochvalu za to, že jsem vstala na záchod a malá díky tomu sestoupila.

Stellinku zabalili do sterilní gázy, aby se střívka neinfikovaly a dali mi malou na pár minutek pochovat. :) Potom už ji převáželi do vedlejší budovy a po vyšetření šla ihned na sál a všechna střívka jí vrátili zpátky do bříška.

Ležela jsem zpátky na rizikovém oddělení, za malou docházela každý den a nosila pracně odsáté mlíčko, aby malá, až se začne dávat moje mlíčko, měla jen to nejlepší. Tři týdny jsme spolu bojovali na JIPce, z toho 2 týdny jsem neustále odsávala a snažila se o mléko nepřijít. Třetí týden už jsem Stellu začala kojit a na konci týdne nás pustili s úspěchem domů, že se malá hojí, jako by jí nic nebylo. :)

Dnes je nám 7 a půl týdne, máme za sebou první kontrolu po měsíci od propuštění v Motole, Stellinka má 3160 g a 50 cm, všechno je naprosto v pořádku a my jsme ti nejšťastnější, že jsme se rozhodli správně a malé dali šanci žít.

A vám děkuju, že jste to dočetli až sem. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlinehanka.br.
Extra třída :D 13962 příspěvků 26.06.16 00:18

Srdečně blahopřeji k miminku i k rozhodnutí. Prožila jsem něco podobného - rozštěpová vada, doporučení k potratu, pomoc v Motole a velké štěstí v závěru. Nesmí se to tak lehce vzdávat. Přeji vše dobré, hodně zdraví a štěstí. :kytka:

 
mar.dyntarova
Povídálka 21 příspěvků 5 inzerátů 26.06.16 00:23

Gratuluji k miminku a přeji, ať dál už to máte bez komplikací. Jste důkazem toho, že důležitá rozhodnutí se musí udělat v klidu a po seznámení s veškerými fakty a ne na nátlak kohokoliv.

 
Minnies91  26.06.16 00:37

Teda, uf..Moc moc gratuluji a už jen vše dobré..

 
nik11
Kecalka 190 příspěvků 26.06.16 00:39

Nadhera, blahopreji :srdce: :potlesk: :palec:

 
Lychee13
Ukecaná baba ;) 2350 příspěvků 26.06.16 00:46

Gratuluji k holčičce. :hug:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7858 příspěvků 26.06.16 00:54

Moc hezky deníček. Za každým mrakem čeká slunce :kytka:

 
Peczka
Extra třída :D 12031 příspěvků 26.06.16 01:00

Gratuluju je Stellince. Je dobře, ze jste si v klidu hledali info a rozhodli se takto. Vehnalo mi to slzy do.oci. nechapu proc kolikrat delaji natlak k potratu, kdyz se to da resit a prcek muze byt v pohode. Preju uz jen hezke chvilky :)

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 26.06.16 01:04

Ouuuu, tak tohle je i na me silny kafe. Jste neuveritelni. Oba. Smekam pred vami. Preji Vam nadherny zivot se Stellinkou. :hug:

 
xSnow
Kecalka 305 příspěvků 26.06.16 03:16

Jste skveli, ze jste se nenchali hned zastrasit a prvne si zjistili vsechny moznosti :srdce: skoda, ze i vsichni doktori nejsou schopni podat veskere informace, ale hned doporucuji potrat. gratuluju k holcicce.

 
kekelecnik
Povídálka 31 příspěvků 57 inzerátů 26.06.16 06:42

Gratuluji, jeden z nejlepších deníčků, které jsem tady četla :-).

Příspěvek upraven 26.06.16 v 06:43

 
janča m
Kecalka 283 příspěvků 26.06.16 07:40

Krásný deníček! Někteří doktoři jsou idioti, taková neúcta k životu, když miminko není stoprocentní, sup odesleme maminku na potrat a máme po starostech :cert: take jsem v těhotenství zažila strašení, nastesti mě nikdo do ničeho natlačil..

 
xavierka
Kecalka 103 příspěvků 26.06.16 07:42

:potlesk: gratuluju až mi slza ukápla… je mi 26 a narodila jsem se také s gastroschizou. A neomezuje to můj život.. :jazyk: Je nás více a Stellinku pozdravuju :srdce:

Příspěvek upraven 26.06.16 v 07:49

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31247 příspěvků 26.06.16 07:43

Ja jsem teda porod preskocila, ale gratuluji vam a preji hodne stesti.

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1388 příspěvků 26.06.16 07:49

:potlesk: Blahopřeji k miminku a k rozhodnutí v těhotenství pokračovat. Hodně zdraví a štěstí malé i vám! :kytka:

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 26.06.16 07:55

@xavierka
:hug: tak ted zas slza ukapla me :) Stellinka taky moc zdravi :) a i ja dekuju za krasnou zpravu… ono jich zezacatku moc ohledne gastroschizy nebylo, takze clovek je pak vdecny za kazdy takovy ohlas :hug: jestli se muzu zeptat, jak mate velkou jizvu? :) male se podarilo zachranit pupicek, ma jizvicku z pupicku na pravou stranu.. :)

 
xavierka
Kecalka 103 příspěvků 26.06.16 08:05

Bohužel u mě to bylo trochu více komplikované, mi po porodu nefungovala pravá ledivna, takže krom toho mám jizvu na boku, co se týče gastroschízy, tak bohužel mám jen jizvu, pupík uplně mini- pidi malý. Jelikož s tím žiju celý život, tak to beru tak nějak normálně sportovně, v létě chodím normálně v plavkách a lidi si toho ani nevšimnou…:-)takže v klidu…nesetkala jsem se s tím, že by si na mě ukazovali…to spíš kvůli nečemu jinému. Však si přečti/přečtěte mám tady deníček s názvem „Můj život“… ale opravdu co se týče té jizvy, tak uplně v poho:-) :dance: :dance:

Příspěvek upraven 26.06.16 v 08:23

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 26.06.16 08:07

Jak čtu deníček, tak si říkám, že musíš být tutově z Budějc a on Krumlov. Dobře, že jste se nenechali hned donutit k potratu, ať Vám dělá Stella samou radost :kytka:

 
NelaPetr
Kecalka 472 příspěvků 26.06.16 08:27

:,( :potlesk: :kytka: supr az mi slzicka ukapla tak at je holčička zdravá

 
Fassatka
Kecalka 466 příspěvků 26.06.16 08:30

Jste bojovnice obě!!! Přeji hodně zdraví!

 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 26.06.16 08:45

Hrozně silnej příběh, vehnal mi i slzu do očí. Rozhodně máte můj velký obdiv, a moc přeju vám i maličké šťastný život!!! :hug: :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 26.06.16 09:02

:kytka: Přeju hodně štěstí, jste úžasní bojovníci!

 
TerezkaW
Ukecaná baba ;) 1623 příspěvků 26.06.16 09:25

Běhá mi po těle husí kůže. Moc vám přeju krásný život s „vybojovanou“ Stellinkou :kytka:

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 26.06.16 09:45

@xavierka
Tak hlavne ze je ted vse v poradku :hug: Stellka mela zase po porodu obe ledviny hrozne zvetsene, nastesti se to vratilo po par dnech do normalu.. jinak my jsme jeste zvedavi, jak ta rana celkove bude vypadat - ma malou pupecni kylu, coz je pry bezne, tak snad se ji zbavime :?

@Blešík
Tak asi tusis o jakyho genetika z Budejc jde :) skoda slov na nej… u dalsiho miminka se mu budu obloukem vyhybat…

 
lagherta
Stálice 82 příspěvků 26.06.16 10:06

Uzasny! Moc Vam vsem preji, at uz Vas ceka jen sama radost!!! :hug:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 26.06.16 10:21

Četla jsem se zatajenym dechem… Neuveritely a krasne napsaný příběh. Jsi statecna a je úžasný, že jsi děťátku dala šanci. Jen tedy opravdu nechápu, jak Te mohli nutit k potratu, když je tak vysoka šance na uzdravení. Přeji holčičce jen to dobre, ať je brzy zdrava a dela ti radost. Mimochodem Stella je krasne jméno. Tušim ze to znamena hvězda?

 
reinkarnace
Závislačka 3769 příspěvků 6 inzerátů 26.06.16 10:41

Pecka :palec:

 
hanickar
Povídálka 25 příspěvků 26.06.16 11:30

Dočetla jsem a mam normálne slzy v ocich…tak hlavně ať jste zdraví a hezky rostete.moc vam fandim a gratuluju ke spravnymu rozhodnuti :potlesk: :kytka: ;)

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 26.06.16 12:00

@En.Joy
Ano, znamena hvezda :) taky pan doktor, ktery Stellinku operoval o ni mluvil jako o hveznym clovicku, pry i pod tim vsim morphiem apod. se hned po operaci prala s hadickama, ze je nechce :* je hrozne silna :)

 
Shreya
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 26.06.16 12:11

Hm, klobouk dolů před vámi ;). Ať se daří a jste šťastní :srdce:.

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1174 příspěvků 26.06.16 12:15

Bratr se narodil s gastroschízou před 25 lety a zachranili ho v Ostravě Porubě v nemocnici. Hned po narození putoval na operačni sal. On to měl asi komplikovanějši byl 3 mesice v inkubatoru. Dnes to musí být pro doktory hračka když dokazali zachranit díte před 25lety. Jinak brácha žije plnohodnotný život jako ostatní ;)

 
ka2ka
Kelišová 6124 příspěvků 26.06.16 12:37

Nádherný deníček a moc gratuluji :kytka:

 
macina25
Ukecaná baba ;) 2095 příspěvků 26.06.16 12:42

Gratulují. Taky mám slzy v očích…ono je krásné číst o šťastném konci :potlesk:

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1261 příspěvků 26.06.16 12:43

Napínavé až do konce. Byl to opravdu boj!, který stál za to. Dobře jste udělali, přeju hodně zdraví cele rodině :kytka:

 
Anonymní  26.06.16 12:55

@Terina24 Přeji Stellince už jen zdravíčko a štěstí do života, ať Vám dělá jen samou radost. :hug:

Také mě napadla genetika ČB a vůbec se ti nedivím, že k němu u druhého těhu nechceš jít. :poblion:
Co jsem slyšela, tak už se maminky hodně objednávají pouze k paní doktorce, ta má jiný cit pro bříška.
Od něj mě bříško bolelo jak dlouho.
Jen ty řeči co má, když jsme u něj byli na dovyšetření rodinné anamnézy, když se narodil druhý prcek, měl štěstí, že tam chlap nebyl semnou. Že jsou děti jedno jako druhé, druhé jako třetí, třetí jako čtvrté. Že prý budeme dělat děti a on nám je živý apod.
Mám děti jen dvě, neberu žádné příspěvky od státu, ani porodné.
Ale podle něj asi všichni děláme děti jen pro peníze.
Je mi z toho špatně, že tohle ještě jeho syn tam trpí, kazí dobré jméno které vybudovali.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 26.06.16 13:19

Tak to je nádherný, je super, že jste odolali tlaku a předem si chtěli vše v klidu zjistit a rozmyslet. Nechápu lékaře, co vás posílali na potrat, když je možnost operace s tak vysokým procentem úspěšnosti. Z toho mi vyplává snad jen lenost, ani ne neznalost, hulváti. Přeji, ať se máte krásně a nepotkají nikoho už žádné zdravotní komplikace :kytka:.

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 26.06.16 13:19
:hug:
 
Charlie18
Stálice 62 příspěvků 26.06.16 13:31

Krásný deniček :srdce: jste všichni tri velci bojovnici. Gratuluji ke Stellince, nadherne jmeno, taky jednu máme doma :srdce:

 
little jane
Zasloužilá kecalka 799 příspěvků 26.06.16 13:40

@Terina24 Stelinka je silná a bojovnice a zcela jistě to má po mamince!!!Nádherný deníček, pobrečela jsem si!!! Jste velmi silná a statečná!!! Já si nedokážu představit už jen to, že bych viděla svého tatku jako nemohoucího ležáka… 2 potraty mám za sebou (zamlklé těhu), takže vím asi jak Vám bylo. Ale přiznám se, že kdyby na mne doktor vyrukoval s takovou diagnozou a doporučením potrat, tak do toho jdu. Mám k nim asi velkou důvěru a asi bych nebojovala jako Vy. Proto mám k Vám velkou úctu a opravdu smekám!!! :potlesk: Stelinka neměla nejjednoduší start do života, ale o to lepší život bude mít ted!!! Přeji hodně zdraví a spokojenou rodinku!!! :mavam:

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 26.06.16 13:47

@MiaRimonta
:hug: krasny zpravy s brachou :) to jo, doktori nad nasim pripadem ppmalu mavaji rukou, z toho vseho v Motole jsme byli usmevny pripad :)

@Charlie18 chvalim vyber jmena :lol: :hug:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8271 příspěvků 26.06.16 14:24

Krásný a dojemný deníček…Doktor na první genetice by se měl stydět, etický přístup k pacientům mu asi nic neříká.
Je dobře, že jste se nevzdali, jste moc stateční. Gratuluji vám ke Stellince a malé zas k tomu, jak odvážné má rodiče :kytka:

 
Maddlen
Závislačka 2956 příspěvků 26.06.16 14:48

Moc gratuluji, přeji vám všem jen to nejlepší! :kytka:

Co mě ale mrzí je, že Tě lékaři nutili k potratu, když bříško miminka šlo zoperovat a šance na bezproblémový život je opravdu vysoká… Není to přece vada neslučitelná se životem… Udělala jsi výborné rozhodnutí! :hug:

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 26.06.16 14:48

A ja dekuju vsem za reakce :hug: trosku me to prekvapilo, byla jsem pripravena na vlnu kritiky :mrgreen: az me trosku dojimate :hug: :lol: :srdce:

 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 26.06.16 14:56

Diky za denicek! Takovych neni nikdy dost. At je Stellinka zdrava a dela vam jen radost! :kytka:

 
Mexie
Závislačka 2678 příspěvků 26.06.16 15:11

Krásné :andel: gratuluji ke zdravé holčičce :hug:
Doktor na genetice :pocitac: :zed:

 
Malike
Echt Kelišová 8153 příspěvků 26.06.16 16:31

Tak to je velká bojovnice..:-)) gratuluji ke Stellince :hug: at je mala nadále zdravá..

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 26.06.16 17:30

@Terina24 popravdě mě hodně zarazilo, že největší budějcká kapacita dělá takové rychlé závěry, když je pravděpodobnost kvalitního života po operaci 95% 8o Já se k němu nikdy nedostala, muj gyndař si dělá veškerá vyšetření sám. Ale na tu jeho kolegyni jsem slyšela jen chválu, pečlivá a empatická. No dobře, že ste se nedali :potlesk: malinké do života už jen to nej :kytka:

 
Irena Vašíčková
Povídálka 14 příspěvků 26.06.16 17:33

Jste fakt borci! Máte velkou naději a víru.
To bych nečekala, že se takové miminko dá porodit normálně bez císaře.
Ať vám žehná a pomáhá ten, kterému na každém záleží. Určitě jste v jeho očích vzácní.

 
Jendice1
Kecalka 372 příspěvků 26.06.16 17:58

Neuveritelny pribeh…a jsem vazne rada, ze se stastnym koncem…mrzi me, ze nekteri lekari voli porad cestu nejlehci…pokud je tak velka sance normalne zdraveho ditka, proc to nezkusi…asi jednoduse…nic o tom nevi…jeste, ze jste si nenechali nic vnutit. Hodne stesti a hlavne zdravi!!!;) :kytka:

 
no.comment
Ukecaná baba ;) 1649 příspěvků 26.06.16 20:08

Moc gratuluji k dcerce. Hodne trnitou cestou jste si prosli a mala Vam to tedka vynahradi.

 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 26.06.16 20:11

Nádherný denicek přeji Vam uz jen krasne dny plne stesti a hlavne zdravicko ;) :palec: :potlesk:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček