Život je boj

sk8girl  Vydáno: 07.09.16

Začalo to těhotenstvím a velkou radostí z něj. Avšak těhotenství nedosáhlo dobrého konce a tím vším to začalo.

Začalo to krásně a nevinně, s přítelem máme ten nejkrásnější vztah, který si snad přeji všechny páry světa. Naše láska trvala již 6 let a už nám začalo být smutno jen ve dvou. Tak jsme se rozhodli že přivedeme na svět potomka. Byl to tak silný sen, že při milostných hrátkách jsem snad nemyslela na nic jiného než na to, že z téhle chvíle může vzniknout něco úžasného, jako je pocit držet své dítě v náručí.

Trvalo to sice déle než rok, proplakala jsem snad každou periodu, co přišla. Tolik testů a ta posedlost… Už jsem z toho šílela, a tak jsem si řekla: „A dost! Je mi jen 23 let mám ještě čas, budu si užívat života.“

Začala jsem posilovat, bavilo mě to, jezdit na výlety a koncerty, prostě žít na plno i s přítelem. A potom to přišlo jako blesk z nebe. Měla jsem takové tušení - něco bylo jinak - pamatuji si to jako dnes. Byl rok 2013 a já slavila své 23. narozeniny.

Bylo to v zimě 8. 12., opozdila se mi perioda o více než týden, což u mě nebývalo zvykem, a tak jsem přemluvila přítele, že nejlepší dárek, co mi muže dát, je výlet na Slovensko. Chtěla jsem získat čas a hlavně jiné prostředí, v kterém bych neměla čas smutnit, kdyby náhodou nevyšla má intuice.

Při návratu zpět do Česka jsem příteli vše řekla o svém tušení. Nevěřil a nebral to vážně, neboť za ten rok jsem jich měla víc než deset. Neudělala jsem si ani těhotenský test a jela rovnou k lékaři. Ten mi chladně oznámil, že na ultrazvuku nic nevidí a že těhotná nejsem. Cítila jsem zoufalství a smutek. Nejspíše to na mně poznal, a tak mi dal ještě naději a odebral mi krev na kontrolu hCG v krvi.

Druhý den to přišlo. Telefonát. Srdce se mi sevřelo a proběhlo mi tisíc myšlenek hlavou. A ano, hurá, hCG hlásilo vyvíjející se život v mém těle. Něco nepopsatelného, ten pocit, chtěla jsem to hlásat do celého světa. Jako první to věděl švagr, neboť byl zrovna v tu chvíli u mého rozhovoru s lékařem přítomen.

Poté jsem hned přemýšlela, jak to sdělím příteli. Zvolila jsem cestu po telefonu. Nevěřil, neboť den před tím viděl mou zklamanou tvář po návratu od lékaře. A nebyl schopen uvěřit do doby, než viděl foto z ultrazvuku.

Poté nás čekalo krásných 9 měsíců radosti a představ, jaké to bude, až se malé narodí, jací budeme rodiče a hlavně nekonečné rozhovory o tom, jak bude naše dítě vypadat. Zjistili jsme, že to bude chlapeček. Jméno měl mít po otci.

Celé těhotenství probíhalo v naprostém pořádku. Do devátého měsíce jsem běhala jako laňka. Žádné bolesti, otoky, ani nic podobného.

Nutno podotknout, že jsme měli dva termíny. Jeden byl podle našeho gynekologa, a to 3. 8. 2014 a druhý podle prenatální kliniky v Brně, a to až 19. 8. Lidi zlatí, přešel čas po druhém termínu a od něj jsme čekali, až se naše srdíčko ozve, že chce na svět dalších 9 dní s tím, že osmý den po termínu našemu chlapečkovi přestalo tlouci srdce.

A my nevědomky doma přemýšleli, zda už jet či nejet do porodnice, i když nemám žádné potíže a bolesti, ale tížil nás ten čas a ta dlouhá doba, co byl náš chlapeček uvnitř v bříšku, když už měl být dávno v našem náručí. A tak jsme se rozhodli po telefonátu s místní nemocnicí, že pojedeme. Oni tvrdili, že mám čas, ať si odpočinu ještě doma -nechtěli mít nejspíše více práce, než je třeba. Nedali jsme na ně a jeli. Jenže ani jeden jsme netušili, co nás čeká. :(

Lékařka nemohla najít srdíčko našeho chlapečka a já začala panikařit, a to oprávněně. Přiběhli snad všichni lékaři z celého porodnického oddělení, co tam byli. Přítel mezitím ještě nic netušil a natěšeně čekal v čekárně s pocitem, že konečně dnes uvidí svého syna.

Poté, co mi sdělili, že náš syn nežije, jsem okamžitě potřebovala náruč svého muže, ale ten pocit… Jak se mu mám podívat do očí, co mám dělat? :( Nezapomenu na tuhle chvíli nikdy v životě a nastalo peklo, nejdelší noc v mém životě a v přítelově určitě taky. :/

Myslela jsem v tu chvíli, že po tomto zjištění budou chtít dítě okamžitě porodit. Avšak tomu tak nebylo a nechali mne spát s mým miminkem, s mrtvým synáčkem celou noc. Samozřejmě jsme ani jeden neusnuli a stále věřili, že se ráno stane zázrak a malému bude tlouci srdce. A v tu samou chvíli nás ani omylem nenapadlo, že tahle chvíle změní vše a už nebudeme moci mít tu šanci zažít ten pocit a tu radost z dítěte.

Přišlo ráno a mě začalo 12hodinové peklo. Porod pod koňskou dávkou epidurálu. Malý měl 3600 g a já 146 cm výšku, takže prostě přirozeně to nešlo, a tak to lékaři vzdali a jediná cesta byl císařský řez, kterým to vše začalo a rovnou i skončilo.

Neodvedli nejspíše odbornou operaci a po roce od téhle tragédie, která změnila náš život o 180°, jsme se rozhodli zaplnit naši bolest další snahou o dítě. Vždyť jsme taky měli celou výbavu a dům, který jsme koupili, abychom v něm vychovávali své potomky. Přišel opět rok mučivého snažení, hádek a trápení. U lékaře jsem byla snad víc než doma, podstoupila jsem laparoskopii, aby se zjistilo, kde je problém.

A poté se to vezlo z kopce. Zjistilo se, že mám neprůchodné vejcovody. Byl to šok, plakala jsem a nedokázala uvěřit, že přirozenou cestou nikdy neotěhotním. Po laparoskopickém zákroku přišel velký zánět. Cítila jsem třes v celém těle měla jsem zimnici a bolest na pravém vaječníku.

Opět mne čekal pobyt v nemocnici. Ale pořád jsem měla víru, že se podaří a podstoupíme léčbu neplodnosti. Můj přítel je úžasný a ve všem mne podporoval a vždy stál při mně, při každém pádu byl on ten silný, i když se trápil stejně jako já, byl vždy připraven držet mne za ruku. Za to ti velký dík, jsi pro mne vším.

A nyní nastala snaha o umělé oplodnění, které se kazí, jak se dá. Po dvou pokusech o stimulaci vajíček se mi žádná nevytvořila a na třetí pokus to vyšlo. Takovou radost jsme měli, snad už jako kdybych byla těhotná, byl to pro nás velký pokrok. 11 vajíček, a tak jsme si plánovali, jak budeme mít Klabzubovu jedenáctku. :D A druhý den přišla zpráva: „Z 11 embryí máte 8.“

Stále jsme věřili a doufali, že to zvládnou. Jsou to přeci naše buňky. Jsme bojovníci, tak ony taky musí bojovat. Další den, což je konkrétně včera, sobota 3.9. další šokující zpráva: „Máte dvě embryjka, jedno 4buňkové a druhé 3buňkové.“

Začala panika, pláč, stres a pocit naprosté beznaděje. Večer téhož dne jsme díky našim přátelům získali sílu a víru, že ty dvě budou ty vyvolené, ty naše vysněná srdíčka. Jenže život je boj a málokdy se stane, že štěstí přijde tehdy, kdy jej nejvíc potřebujete, neboť teď jde o vše, buď teď, nebo nikdy.

V neděli jsme prožili krásný den s naším synovcem, den před tím s naší neteří a dalším synovcem, konkrétně s dvojčátky, která jsou mimochodem také z umělého oplodnění, a tak jsou naší posilou a dávají nám víru, že to jde.

Avšak jak jsem již zmínila, život je boj, a dnes bojuje již jedno embryo, které má 6 buněk a já se modlím a prosím boha, aby bojovalo ze všech sil a my tak měli opět naději na lepší zítřek. A hlavně sílu bojovat se životem. Naděje umírá poslední a i když vím, že to bude dlouhá cesta, stále někde hluboko ve mně ta víra je.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 07.09.16 07:24

:kytka: Deníček máš přes všechno, co se ti stalo, napsán tak pozitivně, přeju vám, ať boj rozhodně vyhrajete. :hug:

 
Menorka
Ukecaná baba ;) 2106 příspěvků 07.09.16 07:44

Silna zena…drzim palecky!!!snad se stesti konecne otoci k vam :hug: :hug: :hug:

 
sisi33
Ukecaná baba ;) 1148 příspěvků 07.09.16 07:58

Jsi silná žena, přeji mnoho štěstí :hug: Řekli vám lékaři, co se stalo, že to s vaším chlapečkem takhle dopadlo?

 
Zabatko
Závislačka 2639 příspěvků 07.09.16 08:03

:kytka: :kytka: věřím, že ten boj vyhrajete, jsi mladičká, času je ještě dost. Mě zaráží ten nástup gyn. problémů po operacích, byla jsem na tom stejně, dle lékařů minimální šance přirozeně otěhotnět, jen jeden vaječník, plné břicho srůstů po zánětech a hele, přirozeně jsme nakonec počali 4 děti. Takže příroda je někdy mocná, hlavně nepropadat depresi. Držím palce a přeji moc štěstí. :srdce:

 
melitea
Ukecaná baba ;) 1352 příspěvků 07.09.16 09:08

Držím pěsti, ať to dobře dopadne :hug: ukápla mi i slza :D hlavně s přítelem myslete pozitivně, psychika dělá strašně moc.
Určitě dej vědět, jak to dopadlo :kytka:

Příspěvek upraven 07.09.16 v 09:13

 
Ketty655
Zasloužilá kecalka 609 příspěvků 14 inzerátů 07.09.16 09:20

Moc vam drzim palce :hug: posilam silu a emergii :hug: ja verim ze se to povede!!!

 
Lusesítka
Závislačka 3024 příspěvků 07.09.16 09:24

Ahoj zakladatelko. Mas moc smutny pribeh..az se to zda neuveritelne, kolik smuly muze potkat jeden par..az mi to ppvranu vehnalo do oci slzy.
Pripomina mi to muj vlastni pribeh, ktery ti snad doda nadeji v lepsi zitrky.Po 5ti potratech a jednom mimodeloznim tehu(ktere prasklo i s vejcovodem) jsme take skoncili v rukou odborniku na ivf. Z 36vajicek bylo 15 embryi a z nich zbyli 3..Zavedli jsme dve, a zacalo peklo jmenem hyperstimulacni syndrom-3tydny na jip v ohrozeni zivota. O strachu a bolesti z potratu a pobytu na jip nema snysl psat, to nejhorsi teprve prijde..
Propustili me konecne domu s tim, ze cekam dvojcatka. jupii..No na prvnim velkem utz jsme zjustili, ze jedno mimi ma vyvoj.vadu neslucit. se zivotem. Kvuli vysokemu riziku potratu druheho plodu jsem to chudatko v sobe nosila az do 32.tt, kdy mu prestalo bit srdicko a pak jeste dalsich 6tydnu, nez prisel porod druheho prcka. Kdyz opomenu poporodni deprese, konec byl stastny. Mame zdraveho synka :srdce:..po tom vsem. Moc ti drzim pesti, at za devet mesicu rodis to posledni embryjko, a zivotem uz vas provazi jen stesti!! :hug: :hug:

 
Pipilota Citrónie
Kecalka 331 příspěvků 07.09.16 09:31

Držím palce a strašně moc vám přeji, ať se vám narodí děťátko. :srdce:

 
sk8girl
Stálice 64 příspěvků 07.09.16 09:34

@Lusesítka pane boze to me moc mrzi. Zivot nandava lidem tak nepochopitelne tezke situace az neni mozne si predstavit co vse jsme silni zvladnou a postavit se tomu. Klobou dolu a preji uz jen samou radost a stesti ze synacka :* :srdce: :srdce:

 
Uživatel je onlineCuddy
Extra třída :D 11738 příspěvků 07.09.16 10:07

Moc smutny pribeh :-( Drzim palce do dalsich boju a preji hodne stesti. Jste hrozne silni, kez bude vase sila a odhodlani odmenena zdravym potomkem.

 
Jitusee
Echt Kelišová 7792 příspěvků 07.09.16 11:40

Preji uz jen lepší zítřky :hug:

 
Andrejka84
Ukecaná baba ;) 1090 příspěvků 07.09.16 11:50

Přeji mnoho sil a hlavně štěstí! Určitě to vyjde :hug:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 07.09.16 13:23

:hug: Držím palce!!!

 
Lusesítka
Závislačka 3024 příspěvků 07.09.16 13:31

@sk8girl Dekuji :srdce:

 
Nikola.Horackova
Zasloužilá kecalka 834 příspěvků 07.09.16 13:50

Preji mnoho stesti!!! :srdce: :hug:

 
ewelinka
Stálice 69 příspěvků 07.09.16 16:32

Život je někdy boj, ale já Vám držím palce, ať je vítězství na vaší straně. Mohu se zeptat, ve které klinice podstupujete IVF?? Klidně pište do zpráv! Taky vám něco napíšu ;)

 
Ajejda
Stálice 66 příspěvků 07.09.16 16:45

Moc drzim pesti! At je dobre a niminko at si k vam cestu najde!!! :hug:

 
Liunka
Nováček 2 příspěvky 16 inzerátů 07.09.16 16:49
I s jedním to jde!!!

Jste moc stateční a držím palce, jen málo párů by vydrželo to co vy. Věřím, že to dopadne všechno dobře. Byla jsem jedinkrát na IVF, odebrali mi jen 4 vajíčka, jedno nebylo dozrálé. Byla jsem z toho trochu přešlá, přišlo mi to málo, všechny okolo měli přes 10 vajíček. Ale to nakonec nic neznamenalo. 3 oplodnili, z toho 1 mi dali a máme dceru. Dvě zamrazili. Po dvou letech po rozmražení se jedno embryo přestalo vyvíjet a druhé mi vložili a je z toho syn. Má kamarádka byla také na IVF, měli jen jedno embryo a mají dceru. A světe div se, podruhé otěhotněli přirozenou cestou a mají také syna. Tohle píšu jen proto, abys věřila, že příroda umí záraky a jak tu píšou i ostatní, jsi ještě mladá a máš dost času na to, abys nakonec to své vytoužené miminko držela v náručí. Asi je to moc těžké po tom, co jste prožili, ale snaž se zklidnit a věřit v dobré, to je to nejlepší, co můžeš pro své embryjko teď udělat. Držím palce, ty to zvládneš!

 
ericha
Kecalka 285 příspěvků 07.09.16 19:12

Moc me mrzi co se ti prihodilo a ze musis v tak mladem veku resit takove problemy. Prijit o miminko tesne pred porodem je opravdu nestesti. Zjistili proc se tak stalo? prisla jsem o mimi ve 20tt, byl to taky strasny zazitek. soucitim s tebou a moc ti preji, aby vam mimco vyslo. Nepremysleli jste s pritelem o tom, ze byste se nekam vydali - cestovat, do zahranici a proste touhu po rodine na chvili vypustili, kdyz jste tak mladi? mozna by vam to pomohlo a pak by slo vse prirozenou cestou?

 
sk8girl
Stálice 64 příspěvků 07.09.16 19:48

@ericha no napadlo nás to nejednou, ale prostě máme strach. Jelikož jsme chtěli přivést dítě do světa kde bude mít vše potřebné aby se rozvíjelo tak jak má a žilo v prostředí jemu příjemném tak jsme si vzali hypotéku a kvůli té se bojíme abychom nenarazily. Jinak u malého to bylo podle lékařů náhlé úmrtí :/ víc v pitevní zprávě nebylo

 
ericha
Kecalka 285 příspěvků 07.09.16 20:33

@sk8girl opravdu me to mrzi, celych 9 mesicu a priroda byla tak kruta…snad uz jsi celkem v poradku a myslis pozitivne, ty hormony jsou potvory. K odjezdu bych ti napsala jen jedno - ten strach co mate se nikdy nevyrovna strachu co jsi si zazila a zaslouzis si zazit neco pekneho a ne resit umele oplodneni atd…nemej strach, domecek muzete pronajmout a svet nabizi tolik zazitku, mist, kde ti bude dobre, nacerpas energii a pak vse pujde samo. Jste mladi a tyto starosti nech az po 30;-) jednou budes na cestovani rada vzpominat, nic tim neztratis, jen ziskas:-)

 
foltynka
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 07.09.16 22:37

Oba jste moc statecni a silni! Preji Vam mnoho štěstí a drzim palce, at v brzké dobe máte krásné, zdravé miminko! :hug:

 
Gritos
Kecalka 489 příspěvků 07.09.16 23:42

Přeji dále hodně štěstí, ať se zadaří :kytka:
Osobně jsem ráda, že mě honili po termínu každé dva tři dny na monitory na kontrolu…

 
reinkarnace
Závislačka 3709 příspěvků 7 inzerátů 08.09.16 07:50

První štěstí na světě už máš - svého partnera. Toto ustojí málokterý pár, musíte být úžasná dvojka, jak spolu držíte. :hug:

 
sk8girl
Stálice 64 příspěvků 08.09.16 08:23
Život je boj....nyní bojuje již embryjko ve mě :D

Ahoj všem mnohokrát děkuji za podporu a víru, mnoho to pro nás znamená. Deníček jsem psala v době kdy jsem šílela při představě že se ani to poslední embryjko nevyvine tak jak má, ale naštěstí to jedno zůstalo a už sídlí v mém těle doufáme že se uhnízdí a vyroste z něj ten náš uzlíček štěstí. A když ano tak se těším na další deníček plný radosti.
Ještě jednou moc díky, Pomáhá mi to přežít těch 14 dní :D

 
fragollinna
Ukecaná baba ;) 1548 příspěvků 1 inzerát 08.09.16 09:34

Přeji mnoho štěstí, ať vše dobře dopadne :hug:. Mrzí mě, co vše vás potkalo :(.
A i s jedním embryem se dějí zázraky. Důležitý je ten jeden správný bojovník. Jsem teď ve 22. tt po KET 5ti denní blastocysty. Byla to jediná bojovnice, všech dalších 17 úspěšně oplozených embryí to ve fázi vývoje vzdalo. Jak já jsem tenkrát plakala a házela flintu do žita, že s jedním embryem to nemá žádnou cenu, že to nevyjde a proč, co se stalo. Ale ona byla fakt lvice Elsa, vydržela jako jediná a teď se na naší princeznu moc těšíme :srdce: Věřím, že takto to dopadne i u vás :hug:.

 
sk8girl
Stálice 64 příspěvků 08.09.16 09:42

@fragollinna jééééé to moc moc gratuluji :D takové příběhy jsou užasné, a hodně pomužou :D děkuji. A přeji zdravíčko ať jste štastná rodinka :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Sergej
Kecalka 165 příspěvků 17 inzerátů 08.09.16 11:09

Moc držím palce ať se konečně zadaří a Vy se dočkáte vysněného miminka :hug:

 
prcekniky
Závislačka 2877 příspěvků 08.09.16 11:30

Krásně napsané… Přeji hodně štěstí! Není nic krásnějšího, než držet své miminko v náručí :srdce:

 
mlejnice01
Stálice 65 příspěvků 10.09.16 15:20

Doufám, že vše špatné se obrátí v to nejlepší a nebude dlouho trvat a budete mít dům plný dětského smíchu. :hug:

 
mimi2017
Ukecaná baba ;) 1805 příspěvků 11.09.16 22:36

Držím všechny palečky ať se miminko chytne a nepustí. :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček