Život není peříčko

Vesmilka  Vydáno: 07.05.12

V životě není nic jednoduchého, alespoň já to nikdy snadné neměla, a tak to ani teď, kdy jsem se měla rozhodnout, jestli si to dítě nechám, nebylo jednoduché.

Tak tady je mi pár hodin

Konečně s mamkou doma

Takhle jsem mamce dělal modela

Tady jsem na návštěvě u Matýska.

Už je mi měsíc, to to utíká

Nejsem příznivcem potratů, ale ani nemám nic proti ženám, které ho podstoupí. A to ať ze zdravotních důvodů, nebo dobrovolně z vlastní vůle. Vždyť i já, a není to tak vzdálená minulost, jsem hlásala, že již další dítě nechci a že bych určitě šla na potrat, ale když matka příroda zasáhla, má předsevzetí byla ta tam.

Ale abych to vzala od začátku. V červnu v roce 2011 jsem byla na návštěvě u kamarádky, a ta mi s nadšením vypravovala, že je jí líto, že děti už tak vyrostli a že to hrozně uteklo, a tak se s manželem rozhodli, že si pořídí benjamínka. Trochu mi tím vyrazila dech, vždyť když se před 12 lety narodila její dcera (v pořadí 2. dítě), tak rezolutně další porody, a to i do budoucna, zavrhla. Něco tak hrozného ona už přeci nepodstoupí. Ale nu což, rozhodli se, jejich věc.

Ze svého hlediska jsem ji ale okamžitě ubezpečila, že jsou blázni, že já jsem naopak ráda, že jsou mé dcery tak velké (v té době 15 a 9 let) a soběstačné a můj život je pohodlnější a klidnější. Vždyť si můžu jít, kam chci a dělat, co se mi zlíbí a nic mě neomezuje. Dcery se už o sebe postarají a rozhodně neustále nepotřebují maminku. Nakonec jsem kamarádce sdělila, že kdybych já otěhotněla, tak jdu na potrat, ale k tomu nedojde, neb jsem dospělá a zodpovědná žena a můj muž o mimino také nestojí.

O několik dní později skončil školní rok, začaly prázdniny a já a můj drahý a zodpovědný manžel jsme doma osiřeli, protože naše dvě krásné dcery jsou už velké a nemají ani trochu v plánu zůstávat s rodiči o prázdninách doma. Do toho se připletly ještě 2 dny státního svátku, a tak nastala situace, že po krásně stráveném dni, kdy jsme s manželem na sebe měli po dlouhé době čas (protože má pracovní doba se skládá ze spousty nočních), jsme měli i krásný večer a krásnou noc. Byla to noc s velkým N, i když já v té době vůbec nic netušila.

Pak uběhlo několik dalších dní a týdnů, než jsem si všimla, že něco není v pořádku. Ono se nebylo čemu divit, v práci byl prázdninový zmatek, chyběli lidi, a to buď kvůli nemoci, nebo kvůli dovoleným, a tak jsme to plácali, jak se dalo. Ale i tak přišel den, kdy jsem si konečně uvědomila, že menstruace, která už pravděpodobně měla proběhnout, neproběhla.

Právě jsem byla v práci, když mě to napadlo, začala jsme počítat, ale nějak jsem se nemohla k ničemu dobrat, začínala jsem pomalu panikařit. Ne, to nemůže být pravda, vždyť já jsem ta zodpovědná, ta co si všechno naplánuje, než to podnikne, ta co má svůj klid a chce si ho udržet. A co tomu řekne manžel, až mu sdělím, že bude v 60 letech tatínkem. To, že má dceru v 50, vzal s naprostým klidem, vždyť není žádný starý dědula, ale vezme to takhle i teď? Kde najednou byla má předsevzetí o potratu. Náhle jsem měla strach, že to budu muset udělat. Nakonec jsem si zakázala na to myslet, chci přeci přežít den v práci a hlavně, dokud nebudu mít 100% jistotu, nic nevyřeším.

Doma jsem měla ještě jeden zapomenutý těhu test, tak jsem ho vytáhla, na nic nečekala, a ač bylo slunné odpoledne, milý test použila. S netrpělivostí a hrůzou jsem čekala, jak to dopadne. Nic se neobjevovalo, uf, no ještě počkám tak 2–3 minuty, abych měla jistotu a hurá. Test je negativní a končí v koši. To mi spadl kámen ze srdce, tak jen nějaká porucha. No nic, zavolám na gyndu a s doktorem to vyřešíme. Ale klidná jsem nebyla, co když byl ten test starý a špatný, asi si zkusím koupit nový a uvidím. Po několika hodinách, kdy jsem byla jako lev v kleci, jsem znovu vlezla do koše a vytáhla onen test. A jaké bylo mé překvapení, že byl pozitivní. Tak tohle jsem nečekala. Musím koupit nový test a zjistit, co je na tom pravdy.

Druhý den jedu do města a kupuji si nový test. Tentokrát 2 v 1, jako bych potřebovala mít jistotu, že alespoň jeden bude negativní. Čekám do druhého dne, abych ráno načurala do lahvičky a namočila tam ten test. Teď je hladina HCG nejvyšší, tak uvidíme. I když jsem podvědomě tušila, co mě čeká, moje překvapení bylo obrovské. Ihned potom následovala panika. Jak to manželovi vysvětlím, a hlavně přesvědčím ho, že to mimčo chceme? Nebo půjdu na potrat.

Měla jsem nervy na pochodu a celou situaci neulehčoval ani fakt, že jsme předělávali střechu, a tak byla v baráku spousta lidí. Zatáhla jsem manžela do ložnice, a tam jsem mu doporučila, ať si sedne. Poté jsem na něho bez okolků vybalila své těhotenství. V té chvíli nevěděl, jestli si dělám srandu, nebo to myslím vážně. Po chvilce nedůvěřivého zírání na mě, pochopil, že to legrace není a že čekám, co mi řekne. Nevěděl co říct, potřeboval se s tím sám vyrovnat, a tak mi řekl, že si promluvíme později.

Udělalo se ošklivo, a tak chlapi na střechu odjeli. Já si mezitím zavolala na gyndu, a tam mi pan doktor potvrdil, že jsem opravdu těhotná a moje miminko má už pět týdnů. Ani se neptal, jestli si ho chci nechat a já nedokázala vyslovit větu, že chci jít na potrat. Bylo mi hrozně zle. Co teď? Musím to nějak vyřešit, musím se rozhodnout, ale naštěstí na to mám ještě 7 týdnů.

Manžel, ač to nepřiznal, z toho byl taky na větvi. V práci na internetu neustále pročítal články o mateřské dovolené a o rodičovském příspěvku a doma mi pak vysvětloval důvody, proč si miminko nenechat. Bylo to k zbláznění a do toho ještě noční směny, které jsem až doteď normálně zvládala, byly náhle delší a delší. A já unavenější a unavenější. A taky nervově vyčerpaná. Neustále jsem myslela na to, že mám to štěstí být ještě jednou mámou a místo toho, abych se na to miminko těšila, tak se ho chystám zabít. Brečela jsem celé dny i noci. V práci nikdo netušil, co mi je, a tak na mě koukali trochu jako na blázna. Ale neptali se, asi čekali, co řeknu sama. A co bych jim měla říct, že se chystám zabít dítě, které čekám?

Snažila jsem se být objektivní, manžel mi vysvětloval, že to bude finanční zátěž a že to budeme těžko zvládat, já jeho přesvědčovala, že se to určitě nějak vyřeší. Slovo „nějak“ je báječné. Zase to budeme muset řešit s manželem, samo se to nevyřeší, ale pro mě to nebylo momentálně důležité. Těžko říci, co bude zítra, natož za půl roku nebo za rok. Důležité je, co je teď. Potom na mě vytáhl svůj věk, to byl jeho trumf. Přece po něm v tomhle věku nechci, aby měl ještě mimino, ne že by se nepostaral, ale uvědomuji si vůbec, kolik mu bude, až bude mimču 15.

Jistěže jsem si to uvědomovala. Uvědomuji si to celá léta, co s ním jsem. Není žádný mladík, ale přesto se může dožít krásného věku. A staře nevypadá. Ale manžel byl neoblomný. Už jsem ztratila všechnu naději, že ho přemluvím a s těžkým srdcem jsem se rozhodla, že až budu mít dovolenou, o které jsem byla objednaná do poradny, řeknu doktorovi, že půjdu na potrat. Když to dobře půjde, bude po všem dřív, než mi dovča skončí, a nikdo nic nepozná, a jelikož holky ještě nejsou doma, tak se to ani oni nedozví. Teď už jsem byla jen uzlíček nervů, já, která bych mouše neublížila, zabiji vlastní dítě.

Těsně před plánovanou dovolenou se mi ozvala kamarádka, psala mi mail, že už jsem se dlouho neozvala a co se mnou je, a jestli mám novou emailovou adresu. Nechtělo se mi ani odepisovat, nechtělo se mi ani žít. A co jí mám napsat, že jsem těhu a že budu i vražedkyně? Nakonec jsem jí ale napsala. Byl to krátký a stručný mail o tom, že se omlouvám, že nepíši, ale že nemám čas ani náladu, že jsem otěhotněla a teď jsem nešťastná, protože mě manžel přemlouvá na potrat. Kamarádka asi seděla u PC a téměř okamžitě mi volala.

Když jsem jí telefon vzala, okamžitě na mě vychrlila, že mi chtěla napsat, ale nevěděla jak, a tak mi raději volá. Rozpovídala se o tom, že mi to sice nechtěla říkat takhle po telefonu, že to mělo být překvapení, až se zase uvidíme (vídávali jsme se 1 do roka na dovče na Slovensku), ale po tom, co jsem jí prý napsala, mi to musí říct. „Jsem těhotná“, vychrlila vzápětí a dodala: „budeme mít kluka a čekáme ho na konci října“. V té chvíli jsem už brečela a nemohla to zastavit. Pak se rozpovídala o tom, že se mám na všechno vykašlat, a pokud jen trochu můžu, ať si to miminko nechám. Vždyť přece finanční situace se dá vyřešit a manžel zase tak starý není a dnes je moderní, aby měl chlap v jeho věku dítě. Ten náš rozhovor nebyl dlouhý, ale byl účinný. I manžel říkal, že na mně bylo vidět, že jsem se rozhodla.

Potrat se nakonec nekonal. Dnes máme měsíc starého krásného syna a manžel je moc rád, že mě nakonec k tomu potratu nepřemluvil.

A já budu do smrti vděčná své kamarádce, že mi zavolala, jak se říká „za pět minut 12“, a přemluvila mě. Myslím, že bych tehdy poslechla manžela a na ten potrat šla a dnes bych se trápila a nikdy bych ani sobě ani jemu neodpustila, že jsem to udělala. Teď už taky vím, že kdybych znovu otěhotněla, na potrat bych nešla. Neodsuzuji to, ale já bych se s tím nesmířila.

Moje kamarádka, kterou tento příběh začal, je těhotná a v červnu bude šťastnou maminkou holčičky.

A kamarádka, které vděčím za to, že mám to štěstí být maminkou takového úžasného chlapečka jako je Míša, má chlapečka Matýska. Narodil se 1. listopadu a s Míšou jsou od sebe bez jednoho dne přesně 5 měsíců. Ten zpropadený přestupný rok.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Lenka-K-85
Závislačka 3458 příspěvků 07.05.12 07:39

Krásnej deníček , Jituš to jsem ani netušila jak si to měla složité ,ale rozhodla si se moc dobře ! Míša je krásnej chlap a táta z něj je určitě hotovej ! ;)

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 07.05.12 08:16

Krásný denicek,jsem moc řada,že jsi na potrat nesla malej je krásnej:-)

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 07.05.12 08:48

Ves:hug: Moc pěkně napsané.

 
kaďaska
Závislačka 4267 příspěvků 07.05.12 10:44

Jitu to by mě nenapadlo, že si to měla takhle,ale je moc dobře, že to dopadlo jak to dopadlo - krásně a Míša vám dělá radost :hug:

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 07.05.12 14:31

Sedím tu a bulím. Moc hezky napsaný deníček. Připomnělo mi to mé první týdny po zjištění // A že to není nijak dávno. Až na to, že prvních pár dnů byl manža nadšený. Pak, když začal myslet měl stejné argumenty jako ten tvůj. A já s ním souhlasila. Naštěstí jsem to nedokázala a nyní se na mrňouska všichni moc těšíme.
Přeji malému Míšovi hodně zdraví a štěstí.Je to krásný chlapeček :D

 
BertaCek  07.05.12 18:16

Gratuluji k chlapeckovi, rozhodli jste se spravne. Hodne stesti vam vsem.

 
leentilka
Ukecaná baba ;) 1088 příspěvků 07.05.12 19:32

Jíťo :hug: :hug: :hug:

 
Iuliana  07.05.12 21:06

Úžasný deníček! A přeji hodně štěstí! :palec: ;)

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 07.05.12 21:43

Všem vám moc děkuji. :hug: :hug: :hug: I já jsem ráda, že jsem se takhle rozhodla.

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 05:03

Děkuju. Taťka je zlatej, to víš syn.
Leni ani ty jsi to neměla jednoduché, ale Klárka je bojovnice. :hug: A hlavně má svátek v den mých narozenin tak si jsme něčím podobné ;)

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 05:04

Díky :hug:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 05:05

Marti děkuju. :hug: :hug:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 05:06

Ili :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 08.05.12 06:46

Gratuluju k rozhodnutí a k narození krásného syna :kytka: Tvůj deníček mě dojal, myslím, že je moc dobře, že jsi ho napsala. :hug:

 
Bibi30
Extra třída :D 10257 příspěvků 21 inzerátů 08.05.12 10:25

To jsem netušila, že jsi to měla takhle složité, Jituš. Ale rozhodla jsi se správně a malý je moooooooooooooc krásný. A tatínek? Ten je teď ze syna celý poprděný, viď?

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 22:16

@Bibi30 To víš že jo. Už se těší jak ho naučí hrát fotbal.

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 22:18

@Saroya děkuji, ale dlouho jsem se rozmýšlela jestli ho napsat :oops:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 08.05.12 22:20

@Jullii to je dobře, že jsi se tak rozhodla. Držím palečky ať je vše v pořádku. Užívej si těhu vždyť ono to tak rychle uteče.

 
Renatka30
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 10.05.12 06:22
.

Krásný deníček, a musím se přiznat že jsem stejný typ - vše naplánovat, vše zorganizovat a běda když bude něco jak nechci :)))
Taky říkám že máme dvě dětičky (5 let a 1 rok) a že třetí ani náhodou. Ale upřímně kdyby se to teda neplánovaně (což by mě štvalo) nááááhodou stalo, tak bych mimi milovala stejně jako svoje dvě dětičky. I když opravdu opravdu mám někdy dost, protože na mateřské ještě částečně podnikám a obě dětičky jsou hodně živé, tak prostě jít na potrat bych nedokázala. To si musí člověk vše v hlavě srovnat, protože život je dar a tak bychom k němu měli přistupovat.
A i když budou chvíle kdy to budete mít náročné, tak nelituj že máš dalšího drobečka :srdce: .
:mavam:

 
sylviasek
Echt Kelišová 7963 příspěvků 22.06.12 12:37

Krásné.. je moc dobře, že jsi poslechla kamarádku a na potrat jsi nešla.. A jak říká Lenka-K-85, neměla jsi to lehké, ale rozhodla jsi se dobře! gratuluju k tomu malému uzlíčku štěstí..

 
Anička14
Závislačka 2596 příspěvků 16.07.12 21:22

Jituš, pěkně napsané :hug: však víš, jak to bylo u mě… ;) jsi moc šikovná a zvládneš to :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 01.10.12 12:11

@Anička14 :hug: :hug: :hug:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 01.10.12 12:12

@Renatka30 @sylviasek moc děkuju :kytka: :kytka: :kytka:

 
eli86
Stálice 84 příspěvků 03.04.13 20:42

Krásný příběh :)

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 179 inzerátů 05.04.13 10:41

Moc hezký :lol: Ať Vám malý dělá jen a jen samou radost :potlesk:

Vložit nový komentář