Život před těhotenstvím, v těhotenství..a po něm?

wayiam  Vydáno: 03.10.12

Bývaly doby, kdy mi neustále vyzváněl telefon a pořád se něco dělo. Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli to někdy skončí nebo to tak bude pořád.
Přemýšlím až teď, proč to vlastně skončilo a jaké najednou nastalo ticho. Sedím doma, sleduji jak mi roste bříško, a v poslední době se cítím strašně sama..

Všechno začalo asi tím, když jsem se po pěti letech rozešla se svou první láskou. Rozešli jsme se v dobrém, z mé strany v tom nebyla žádná nevěra nebo něco podobného. Jediné, čím jsem se kdy v tomto směru provinila, bylo, že jsem nedokázala přestat koukat na svého kolegu z práce. Něco mě pořád nutilo se dívat, a nešlo s tím přestat. Ale takhle nevinně jsem se dívala asi čtyři roky - bez následků.

Když jsem byla sama, začala jsem dělat spoustu věcí, na které jsem neměla dříve čas nebo je dělat nemohla. Trávila jsem ještě víc času s kamarády, zkoušela nové věci, hodně cestovala, mohla jsem se nechat kamkoliv pozvat od chlapa - a ne od jednoho - a nebylo na tom nic špatného…tahle to trvalo přes půl roku..

A pak do mého života nevstoupil nikdo jiný, než můj kolega z práce. A já jsem se zamilovala tak intenzivně, až mi to podlamovalo kolena. Trochu jsme se znali z práce, ale poznávání, které nastalo potom, bylo mnohem krásnější. Na nic jsme nečekali a po dvou měsících se nastěhovali do společného bytu a začali spolu žít. Bylo to nádherné.

Kamarádi si stěžovali, že s Ondrou trávím veškerý čas - opravdu, nedokázali jsme se od sebe odtrhnout, a protože jsme se snažili byt zařídit vším možným, nezbývalo ani moc peněz na tom někam s přáteli vycestovat. Nám to ovšem nevadilo, nejlepší bylo být spolu. Stejně, když jsme o víkendu někam s přáteli vyrazili, a pokud to nebyli jeho přátelé, nebyly to moc pěkné večery. Mým kamarádům se Ondřej prostě nelíbil. Jeho humor, jeho názory..prostě pořád něco. Nebavilo mě to stále poslouchat. Ondrovi kamarádi byli jiní. Oblíbili si mě a já je, a nikdo nic neřešil - krom toho, že bychom s nimi mohli trávit více času.

Po dvou letech krásného soužití jsem otěhotněla. Plánovaně. Ondra v té době slavil Kristova léta, a už se cítil na to být táta. Z legrace prohlašoval, že už mu tikají hodiny. Mně bylo 23 když jsem otěhotněla, a oba jsme z toho měli velikou radost.

Těhotenství jsem snášela velmi dobře, vlastně mi nebylo vůbec špatně. Ondřej byl neuvěřitelně šťastný. Jediné, co nás oba jednu celkem potrápilo, byly moje náladičky - většinou strašně splínovité. Ale zmizely, a já si začala těhotenství pořádně užívat. Otěhotněla dokonce i moje dobrá kamarádka, o měsíc dřív jak já, tak jsem měla radost, že si budeme moct se vším poradit a těhotenství „strávit spolu“.

Jak jsem se mýlila. Kamarádka, se kterou jsem zažila spoustu skvělých věcí a vždycky jsme si byly blízké, neměla o mojí přítomnost příliš velký zájem. Jak jsem později zjistila, vlastně nikdo o mně neměl zájem. Chtěla jsem využít toho, že v práci je přes léto volněji, a že mi skončila škola, toho, že už máme zařízený byt a peníze nazbyt - chtěla jsem strávit zase nějaký čas s kamarády - ale nebylo s kým. Nikdo neprojevil velký zájem se se mnou bavit. Vyčítala jsem si, že je to kvůli tomu, že jsem si na ně dřív nebyla schopná udělat tolik času kolik chtěli. Ale bylo mi řečeno, že jsem úplně jiná co jsem s Ondřejem, že už se mnou není taková sranda…

Chtěla jsem, jako každý rok, uspořádat u našich na zahradě oslavu narozenin. Táta vždycky dal rožnit jehně, koupilo se pivo a všichni přišli. Letos mi nikdo účast nepotvrdil. A pak jsem jen slýchala, jak kamarádi byli tam a tam, a jak si to tam užili. Na smsky už mi odpovídali jen z nutnosti, a nebo když něco potřebovali - třeba holky se ptaly na oblečení, které bych jim mohla dočasně půjčit, když se do něj pro břicho nevejdu, nebo na boty - ale tím to vždycky začalo, i skončilo.

Dvě moje nejlepší kamarádky, se kterými jsem vždycky nejraději trávila čas, už mi na smsky ani neodpovídají. Ptala jsem se, co jsem provedla, a zatím to nevím.

Nikdo nechápe, jak se cítím osamělá a opuštěná. Mám skvělého přítele, ale taky ho nemůžu dokola trápit tím samým. Nebýt jeho kamarádů, tak se mnou snad nikdo nemluví.

Rodím zkraje prosince, už se mi to blíží. Obrovské nadšení a těšení střídá celkem pravidelně strach a panika. Bojím se o krásný vztah co mám, že na něj nebudu mít dost času. Bojím se, že moje nálady jsou občas tak hrozné, že to Ondřeje už nemůže bavit. Bojím se, že se můj život scvrkne jenom na běhání kolem miminka, vaření a úklid v domácnosti. Můj sexuální život by se dal zrovna teď popsat jako čekání na to, až přítel bude mít chuť. To mě taky trápí. Stále myslím na doby, a není to vlastně vůbec dávno, co byl ještě náš sexuální život docela o něčem jiném…a mám hrůzu z toho, že to možná definitivně skončilo.

Strašně bych si chtěla s někým popovídat, s nějakou kamarádkou. Jenže doma, ač mám skvělou a velkou rodinu, své pocity a strachy říct nemůžu. Zbytečně bych je tím trápila. Spolužačky ze střední, které se mnou udržují kontakt, jsou sice skvělé, ale kdykoliv jsem si zkusila postěžovat, viděla jsem, že cítí jakési zadostiučinění - v určitých dobách mi říkaly, že moje těhotenství byla hloupost, a že jsem si měla ještě užívat, a někdy mám pocit, že čekají jenom na to, aby mi svou pravdu zase připomněly.

Je mi strašně smutno, a trápím se. A kvůli miminku v břiše nechci, ale přichází to tak nějak samo. Dosedá na mě jakási tíha, a já se směju spíš nuceně, než že bych opravdu chtěla. Bojím se, že mě Ondra přestane mít rád, že ho moje nálady už strašně unaví, že zapadneme do nějakého stereotypu, kde chybí takové ty potřebné projevy lásky. Bojím se, že se nedokážu postarat o miminko tak jak si přeju, děsí mě, že mi to nepůjde - a ještě víc mě děsí příběhy s laktační psychózou, a poporodní depresí. A opravdu, opravdu si přijdu strašně sama, chtěla bych si s někým popovídat, chtěla bych, aby mě někdo uklidnil, aby mi někdo řekl, že se děsím zbytečně.

Že život nekončí, ale začíná. A že bude ještě lepší. A že po světě běhá spousta holek, které by se mnou chtěly kamarádit, a že brzo určitě přijde nějaká kamarádka, která bude mít chuť si se mnou povídat a poslouchat mě, a nebude mě za nic soudit.

Že ještě někam vycestuju a uvidím něco hezkého. Že můj krásný vztah bude pořád krásný, a ne unavený, udřený a plný hádek jak vídám často všude kolem sebe, nebo jak si stěžují moje starší kolegyně z práce..

Chtěla bych prostě ujistit, že to nesměřuje k ničemu horšímu, že všechno bude dobré…a chtěla bych tohle někomu říkat do očí a necítit se tak opuštěná a plná smutku, který si teď kvůli miminku nechci pouštět do duše.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31294 příspěvků 03.10.12 10:17

Ne, život nesmřuje k něčemu horšímu, ale k něčemu mnohem lepšímu :-) vycestovat, a vlastně dělat téměř vše, se dá i s mimískem :-)

 
Vandisuke
Kecalka 190 příspěvků 03.10.12 10:23

Asi takhle… Když si budeš říkat, že Tě přestane mit rád, že Tě nechá, že s Tebou nemůže být šťastný, tak věř, že se tomu tak stane. Nevím jak, ale prostě stane :?. Začni si užívat toho, že jsi zdravá, čekáš mimi s chlapem, s kterým chceš a žiješ s někým s kým sis dobrovolně vybrala. Na kamarádky-nekamarádky se vyprdni! :! Nebyly to pravé kamarádky a buď ráda, žes to zjistila a můžeš se dle toho přizpůsobit. Věnuj se miminku, sobě a příteli a všechno nepodstatné nech osudu, ono to nějak dopadne a určité ti do života vstoupí i ti praví přátelé. Mysli pozitivně :kytka:… Dá se to naučit.. Jsem toho důkazem

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 03.10.12 10:27

Já jsem také otěhotněla ve 23letech. Plánovaně a s manželem jsme spolu letos osm let a z toho dva roky v manželství. Chci ti,,říct,, neboj se svých nálad a obav, že to přítele už nebude bavit. Jednou jste do toho šli a nálady v těhotenství a tak k tomu prostě patří. že se ti kamarádi vyhýbají - tak to nejsou ti praví kamarádi a nestojí za to si s nimi dělat starosti! Najdi si kamarádku, která čeká nebo už má mimčo(u doktorky nebo někde venku). To že se vám změní vztah po narození - nelekej se toho, myslím si, že každá maminka potřebuje nějaký ten týden-měsíc na to, aby si na vše zvykla a udělala si svůj program. Nebudeš zezačátku asi vše stíhat, ale netrap se tím, já to měla ze začátku taky těžký, jsem hrozná na uklízení a čistotu a neměla jsem na to tolik času, dneska už vše stíhám a užívám si. Dítě je to nejkrásnější co nás může potkat, když se zpětně podívám jak jsem čekala malýho a pak porod(císařem), a vše dopadlo dobře tak jsem tak šťastná! a nikdy bych to nevrátila zpět. život není vůbec prázdný ale naplněný, jsme tu pro naše děti a oni nás postřebují! Ničeho se neboj a jen se těš! nějeké diskotéky nebo kamarádi - to jednou poleví a nebude to tak jako předtím, ale dítě už budeš mít navždy a bude ti dělat radost! hodně štěstí

 
zdenka77
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 03.10.12 10:35

Neboj vse bude dobre :hug: Zkus si najit jine kamaradky ktere treba taky zrovna cekaji mimi. Drzim ti moc palecky :mavam:

 
Katjinka
Kecalka 392 příspěvků 03.10.12 11:13

Hlavně se neboj. V těhotenství je normální, že žena je trochu víc emocionální. A co si budeme nalhávat - s příchodem miminka se tvůj rytmus života určitě změní - pár měsíců, let holt budete běhat kolem něho. Ale i s ním se dá užívat - moji rodiče cestují s dětmi už od jejich 6 měsíců.

Můj názor je takový, že takoví kamarádi nejsou kamarádi. Hodně vztahů ztroskotalo kvůli „hodným kamarádům“. Já se taky rozešla ve zlém s těmi, co mi říkali jak jsem blbá, že si mám užívat života a mám jít na potrat (Jak? Chodit s nima chlastat do parků?) nebo když si nějak extra nesedli s mým partnerem.

 
Sarsur
Ukecaná baba ;) 2027 příspěvků 03.10.12 11:17

Ja jsem prozivala neco podobneho. Ziju v zahranici a je opravdu tezke najit si tady dobre kamaradky. Kamaradske vztahy mi tady prijdou dost povrchni. Navic jsem byla v podobne situaci jako tvuj pritel, zhruba polovina manzelovych pratel me proste neprijala. Zapracovaly predsudky a navic meli s mym muzem jine plany, chteli ho dat dohromady s jejich spolecnou kamaradkou a ja jsem si dovolila jim to prekazit :mrgreen:. Zpocatku me to dost trapilo, mela jsem strach, ze to memu muzi zacne vadit a tim vecnym strachem ze vseho jsem nas vystresovala oba dva. Je to tezke, ale je treba, aby jsi se uvolnila, vice se usmivala a uvidis, ze se vsechno spravi. Chlapi hrozne tezce nesou, kdyz je jejich partnerka douhodobe smutna, nevi co s tim. Navic lepsi je mit par opravdovych pratel nez spoustu falesnych. Ja si porad udrzuju kontakt s kamarady ze zakladky a ze stredni. Na vztazich se musi pracovat, jak na partnerskem tak i kamaradskem, ale rozhodne ten partnersky je dulezitejsi. Dobre kamaradky to chapou a jsou za svou spokojenou kamaradku stastne.

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 03.10.12 12:35

Ahoj :mavam: Deníček je docela smutný… ale připomnělo mi to trochu mě. Taky jsem otěhotněla ve 23letech, plánovaně. Nálady v těhotenství na zabití a to trvalo ještě půl roku po porodu :cert: Prostě asi nějaká depka, no. Nechtěla bych to nazývat laktační psychozou, ale bylo to hrozný! Žádná z mých kamarádek (z doby před) děti nemá a ani se nechystá je mít v blízké době. Ale na mateřské jsem si našla hodně nových známých a i pár kamarádek, kterým můžu věřit a ony mě :kytka: Takže se toho vůbec neboj. Teď budeš mít život jiný, ale určitě ne horší! S dítětem se ti také otvírá spoustu nových možností… vždyť nemusíš celou dobu na mateřské dělat jen uklizečku a pečovatelku :mavam: My chodíme na hodně kroužků (rodiče+děti), do dětských heren, já sama chodím cvičit. A řekla bych, že se mám docela fajn. Je pravda, že peněz je teď méně, tak jsme nebyly dál než po ČR, ale to časem taky bude jiné.
Hlavu vzhůru a užívej si trochu :srdce: Tyhle stavy jsou v těhotenství sice normální, ale nenech se tím zžírat :kytka: Přeji krásný porod a pohodové zdravé miminko :kytka:
Měla to být reakce na deníček… nějak mi to tam samo skočilo :oops:

Příspěvek upraven 03.10.12 v 12:38

 
čoudovaanet
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 03.10.12 13:38

Ahoj, denicek mi pripomnel me tehotenstvi, mozna i tim, ze jsem rodila minuly rok na konci listopadu, takze jsi stejne tehotna jako ja pred rokem.. :) A neboj, i ja mela podobne pocity. Temer vsichni kamaradi se na me vykaslali, protoze uz jsem nechodila na pivo a zadna zabava semnou nebyla..Byla jsem dobra, jen kdyz nekdo neco potreboval.Mela jsem strach z podobnych veci jako ty..ze nezvladnu mimco, jaky bude nas vztah s pritelem, ktery se mezitim stal manzelem..No a muzu rict, ze mimco zvladam levou zadni, i kdyz je to nekdy narocne a zacatky byli krusnejsi, ale dekuju Bohu za to, ze mam tak krasneho a sikovneho a hodneho syna :srdce: a manzel? Popravde s nim mam kapku trapeni..opravdu to neni tak, jak bych si predstavovala, ale to je vsechno o lidech a pristupu, tak bud optimisticka a tes se z toho, co te ceka :)Chmurne myslenky zazen a kdyz se nekdy nejaka objevi, tak si z toho nic nedelej, to jsou ty poblazneny hormony, nekde jsem cetla, ze „depka“ muze trvat jeste rok po porodu. A abych byla optimisticka, nakonec mi par kamaradu zustalo, jak bezdetnych, tak s detma a je to fajn :) Preju hodne sil a peknou budoucnost :mavam:

 
denca29
Ukecaná baba ;) 1610 příspěvků 03.10.12 14:16

Ahoj! Nebuď smutná tady si kamarádku určitě najdeš, užívej si těhotenství a ted se na mimo :-)

 
zizaluska
Ukecaná baba ;) 1344 příspěvků 03.10.12 14:17

Ahoj, moc smutné a přitom to bude vše veselé…v přátelích si člověk jednou za čas musí udělat pořádek, tak si získej jiné lidi kolem sebe.Ti,co si Tě neváží, si Tě nezaslouží :! Já jsem na začátku těhotenství a mé nálady jsou na zabití, příteli jsem řekla, že se sebou bojuji a ať se mi raději vyhýbá :D
Dávej všechnu energii do vztahu, miminku a neboj, vše zvládneš na jedničku a budete si jako rodinka užívat.
Držím moc pěstičky :)

 
Veroniqe
Ukecaná baba ;) 1191 příspěvků 03.10.12 15:17

Pocity, jako máš Ty, mi tolik připomělo moje těhotenství! Hlavně to s těmi přáteli. Pro mě to bylo ještě horší, že jsem se za manželem odstěhovala 100 km od domova. Neměla jsem tu nikoho, jen jeho a z mých starých přátel po mě neštěkl ani pes. Taky mi nikdo ani neodpoví na sms.. ale což, prostě holt za to nestojí a v takových chvílich poznáš jen ty opravdové přátele!!
Nakonec, s miminkem se Ti úplně změní myšlení, už si nebudeš chtít tolik povídat s kámoškama, který chodí pařit a balí kluky..budeš řešit úplně jiný věci:)
Já jsem našla super holky na těhu cvičení a tady na emiminu. Máme stejně starý děcka, řešíme stejný problémy a je nám fain..
Uvidíš, v prosinci dostaneš ten nejkrásnější dárek a to teprve se Ti obrátí život naruby.. :hug:
Tak hlavu vzhůru a hlavní je, abyste byli s mimískem v pořádku.. :kytka:

 
Sime  03.10.12 16:13

Heleď Wayiam…těm Tvým kamarádům bude tak stejně jako Tobě, žejo? Takže 23?…To je věk, kdy ještě velká část lidí žije zábavou a s minimem závazků, takže je logický, že když ty už to máš jinak - jsi těhotná, máš vážný vtah, už se spíš „usazuješ“, tak mezi ně nezapadáš. Oni i ty jste už jinde, to je prostě vývoj…Jen pár lidí s námi zůstává celý život, drtivá většina nás provází jen po určitou životní etapu, kterou s nimi máme společnou - řekla bych, že se přátelé obměňují zejména příchodem dětí - jasně, že si teď mít víc co říct s holkou, která zakládá rodinu než s někým, kdo obráží party…a není na tom nic špatného, to je život. Určitě se zase najdou nějaké spřízněné duše, se kterými si budeš rozumět a budete mít podobné starosti, radosti, atd…já teda ještě nemám zkušenost, ale hádám že kočárek s miminem nebo těhotenské bříško je docela kvalitní seznamovací prostředek :lol:. Jo a k tomu konci života díky dítěti :lol:…neboj, cesta vede dál, jenom to teď nevidíš…až se ti narodí dítě, tak to asi chvíli bude náročnější, ale až se to ustálí, tak zase bude pokračovat to, na co jste byli zvyklí. Hlavně nahoď trochu toho sebevědomí a hlavu vzhůru ;).

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 03.10.12 16:22
:hug:
 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 03.10.12 17:00

Neházej flintu do žita. Až se ti prcek narodí, objeví se spousta nových kamarádek, se kterými budete mít společené téma - děti… Těš se na život s miminkem a partnerem, jestliže se na tebe kamarádi vykašlali, tak to nebyli ti praví kamarádi

 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 03.10.12 17:53

Neboj, nic nekončí, naopak. :mrgreen: A kamarádky najdeš nový, s mimčama u doktorky, na hřišti a nebo „jen“ tady po internetu. :mavam:
Raduj se, mohla bys pak toho litovat, že sis takový krásný chvilky zbytečně kazila.
Protože aspoň u mě platí, když je „zle“, tak může být ještě hůř. Jinak u prvního těhotenství jsem dokázala rozbrečet sama ze sebe. 8o :mrgreen: :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 03.10.12 18:09

Porodem a vlastně celým rodičovstvím nic nekončí. Začíná super období pro celou rodinu. Jasně občas to není jednoduché, ale život prostě jednoduchý není… on by byl celkem i nudný :-)

 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 03.10.12 22:13

Neboj se :-) jsou to naprosto normalni pocity, to, ze s tebou nemluvi kamaradky, ktere si jeste uzivaji a chodi parit je hnusny, ale taky normalni, ty uz mas jiny zivot a uvidis ze az budes mit miminko ze budes mit i takove kamaradky co taky deti maji, vem si, ze budes kamaradce, ktera si jeste uziva zivota vypravet jak malej trpi na zacpu, jak mu lezou zuby a jak ses nevyspala a ona tobe zas kde parila s kym si uzila atd, to te v tu chvili taky zajimat nebude..vsechno bude dobry uvidis :-)

 
mmuerka
Závislačka 4361 příspěvků 03.10.12 22:21

Jsem na tom podobně jako ty. Čekám mimčo na začátku listopadu, před dvěma lety jsem se odstěhovala od rodiny a toho mála přátel, co jsem měla za přítelem a za prací. Je těžké si najít nové přátele, takové, kteří zůstanou… ale věřím, že až ty mimča vyprdneme, tak si najdeme třeba na hřišti, nebo v čekárně u pediatra úžasnou kamarádku, třeba i jednu, které se budeme moct s čímkoliv svěřit :mavam: neboj, bude líp, uvidíš :hug:

 
kristy84
Závislačka 3118 příspěvků 03.10.12 22:30

Věř, že život s miminkem, vaším dítětem bude mnohem mnohem krásnější, naplněnější a plný lásky víc, než si vůbec dovedeš představit. Určitě miluješ svoje miminko už v bříšku, ale překvapí Tě, jak ta láska bude veliká, až bude na světě a bude větší a větší, až Ti přijde, že už ho víc ani milovat nemůžeš :srdce: Aspoň u mě to tak bylo :D
Ještě ale nevíš, jaké to je, mít svoje dítě, dívat se, jak roste, jaké dělá pokroky, první úsměv, první krůčky, jak se k Tobě bude tulit, až si ho vezmete třeba k sobě do postele a ucítíš jeho vůni, jeho tvářička se bude tisknout k Tvojí, až bude plakat a jen Ty ho utišíš, pochopíš, jak moc Tě potřebuje :srdce:
Tohle všechno jsi ještě nepoznala, ale teprve poznáš, tak je jasný, že Tě napadají takový myšlenky a máš strach z neznáma, jaký to bude, jak to budeš zvládat, bojíš se poporodních depresí…I já to tak měla a nad vším hrozně přemýšlela a neměla jsem, protože se opravdu nebylo vůbec čeho bát.
O maličké se opravdu zvládneš postarat, každá to zvládneme, mně to naskočilo hned po porodu v porodnici, nic na tom není, vždyť miminko toho dohromady tak moc nepotřebuje, jen čistou plínku a plný bříško :D
Nad poporodními depresemi vůbec nepřemýšlej, proč by jsi je zrovna Ty měla mít? Já vím, že se o tom všude hodně mluví a píše, ale snaž se k tomu přistupovat tak, že Tebe to nepotká. Mě třeba zapĺavily endorfiny štěstí a ty mi nedovolily něco nezvládat, byla jsem tak šťastná, že malá je zdravá, že jsme to spolu zvládly a všechno je v pořádku :srdce: Vždyť je to takový dar, mít zdravý dítě :srdce: První týdny byly trochu náročnější, moc jsem se nevyspala, ale pokud budeš po psychický stránce v pohodě, NIČEHO SE NEBOJ :hug:
A proč by jste nemohli někam vycestovat i s prckem? Dítě člověku nebrání vůbec v ničem, jak si to uděláte, tak to budete mít. Jasně, že asi nikam daleko nepojedete s malým miminkem, ale až trochu povyroste, proč ne?
S přítelem si promluv o svých pocitech, omluv se za svoje nálady, řekni mu, co Tě trápí, ujisti ho, že ho miluješ, protože každý z nás to potřebuje slyšet, hlavně KOMUNIKUJTE a nedus to v sobě…Pokud se oba budete snažit na vztahu pořád pracovat, budete šťastní…Dřív, nebo později do jakýhosi streotypu zapadne každý pár, to je normální, ale je to takovej hezkej rodinnej stereotyp, budete s mimčem chodit na procházky, užívat si společný chvíle a i když jsou si dny kolikrát hodně podobný, jsou něčím velkým strašně vyjímečný, protože je strávíš se svým dítětem a vidíš, jak roste. A děti rostou strašně rychle, doslova před očima…
A k Tvým „kamarádům“.Schvál­ně jsem to slovo dala do uvozovek, protože lidi, kteří se na Tebe vykašlou proto, že už nechodíš pařit se ani kamarády nazvat nedají. Zkrátka oni jsou někde úplně jinde a Ty taky, oni možná dospějou až za pár let, Ty jsi musela dospět a dospěla dřív, než oni a chovat se zodpovědně, protože budeš brzy maminkou :D Kdyby byli opravdoví kamarádi, jsou s Tebou i ve chvílích, kdy s nimi nemůžeš zrovna chodit po zábavách…
Já mám hodně kamarádek, spíš známých, ale jen jednu opravdovou kamarádku a když on byla těhotná(plánovaly jsme to stejně, ale u nás se zadařilo až mnohem později)a ja vyrážela po zábavách, měla starosti v práci atd.,ona žila hlavně miminkem, který nosila v bříšku, řešila výbavičku, zkrátka vše kolem těhotenství, porodu a mateřství, vždycky jsme si měly co říct, ona vyslechla a poradila mě, stejně tak já jí. Všechno jsem řešily společně. A tomu se říká kamarádství. A věřím, že i Ty takovou kamarádku jednou potkáš, choď třeba na těhotenský cvičení, nebo někam, kde se schází nastávající maminky, později na akce maminek s miminkama, třeba tam nějakou poznáš :D
Přeju Ti do života vše jen to nejlepší, hlavně zdravé miminko a pohodový porod :hug:
Hýčkej si svojí rodinu a buď šťastná za to, že jí máš :hug:
Doufám, že Ti můj dlouhý příspěvek aspoň trochu pomohl a zahnal chmury :D

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 04.10.12 08:10

Ahoj já tohle zažívala taky, ta hrozná sociální izolace… :,(
Bylo mi smutno, kamarádky na mě kašlaly a ťukaly si na čelíčko jen jsem řekla že se budem brát a že jsem těhotná. Paradoxně mi zůstali kamarádi kluci, ale s těmi moc těhu problémy nebo miminkovský moc probírat nešlo :D
Ale neboj jak psaly holky nade mnou, život s miminkem je o něčem jiném, počkej až se k tobě to malé tulátko přivine třeba v té postýlce, s jakou důvěrou se na tebe bude každé ráno koukat, jak bude nadšeně tleskat a smát se každé blbině co vymyslíš. To že tě opustily kamarádky jen dokazuje to že to asi moc velký a pořádný kamarádky nebyly! Já dodělávala vysokou a o dítěti ani nepřemýšlela a stejně jsem prožívala se svou kamarádkou těhotenství tak jak ode mne potřebovala. Neboj miminko Ti všechno vynahradí a navíc doma nebudeš přeci sedět na věky.. kolem roku už se s těma prťatama dá dělat téměř cokoli. Takže pohladit bříško hlavu vzhůru a krásný den :kytka:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 05.10.12 13:06

JÁ JSEM V TĚHU TAKY ŽÁDNÉ KAMARÁDKY NEMĚLA, ALE CO SE MALÁ NARODILA(VLASTNĚ UŽ V PORODNICI),TAK JSEM TAKY NAŠLA SPŘÍZNĚNÉ DUŠE A MÁM JICH SNAD VC, NEŽ PŘED TÍM. NEJSOU TO TAKOVÉ TY NEJ KAMARÁDKY, ALE MÁM SI S KÝM POPOVÍDAT A SVĚŘIT SE.

S TÍM DRUHÝM JE TO HORŠÍ, MALÁ BYLA DOCELA NÁROČNÁ OD MALIČKA, TAKŽE NEBYLA ANI CHUŤ JEZDIT NĚKDE PO VÝLETECH A PODOBNĚ, PROTOŽE TO VŽDYCKY DOPADLO STEJNĚ :( SEX UŽ NENÍ CO DŘÍV, TEDA ČASTOST, KVALITA ANO, ALE JAK PÍŠEŠ NENÍ NĚJAK ČAS UŽ NA TAKOVÉ CHVILKY PRO SEBE. PŘIJDE MI TO TAKY VŠE JEN PÉČE KOLEM MALÉ A DOMÁCNOSTI, ALE JE FAKT, ŽE JAK ROSTE, TAK SE TO LEPŠÍ, DÁ SE S NÍ UŽ VYRAZIT DO ZOO, NA VÝLETY, PŘÍŠTÍ ROK MÁME V PLÁNU MOŘE-MYSLÍM, ŽE UŽ SI TO TAKY UŽIJE A MY TAKY :mrgreen: JÁ TAKY DOUFÁM, ŽE BUDE JEŠTĚ LÍP A ŽE I TY MOJE NÁLADY NĚKDY PŘEJDOU, PROTOŽE TO JE ASI TO, CO MĚ TRÁPÍ NEJVÍC. DRŽÍM PALCE :hug:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 09.10.12 15:40

Ahoj, to jsou tehotenske hormony, strach z neznama… prestala bych nad tim dumat a snazila se byt v klidu a and veci. Ja mela taky podobne stavy v tehotenstvi, ted zpetne (malemu je 9 mesicu) se mi zadne z tech katastrofickych scenaru nepotrvdily, dokonce se citim lip, nez pred tehu. Miminko ti da obrovskou silu, tvuj zivot se sice obrati naruby a uz nic nebude jako predtim, ale ver mi, ze litovat nebudes. Materstvi je velky dar a je jedno, kdy te potka, ber to jako stesti. Prkotiny jako jestli ti nekdo neodpovida na smsky neres. Je normalni, ze se vase zivotni cesty rozchazeji, nektere se pak zase sejdou, jine ne, narazis na nove lidi… mas vsechno jeste pred sebou. Muzes se bavit s maminkama v poradne, zapis se na tehotenske cviceni treba, tam muzes poznat nove kontakty se stejnymi zajmy, jako mas ted ty. Tvoji byvali kamaradi se taky usadi, zalozi rodiny a pak k sobe najdete mozna zas spolecnou cestu. Pisu mozna, protoze mozna te to pak uz ani nebude zajimat, s nima navazovat znovu kontakt. Nefixuj se na ne, muzes si promluvit se spoustou jinych lidi.
K tomu, ze ti kamaradky rikaly, ze si jako takhle mlada maminka kazis zivot - jsou snad ony matky ve dvaceti, aby vedely, o cem mluvi? Urcite ne, takze se na ne vykasli. Pokud ti nejaka dvacetileta matka rekne, ze mit deti takhle brzy je chyba, taky to ber s rezervou - je to jeji zkusenost a nemusi to tak platit na tebe. Zadna vedecky dolozena evidence, ze dvacetileta zena by nemela byt matkou, neexistuje. Poridit si dite rozsiri tvoje obzory a da tvemu zivotu novou dimenzi. Mozna budes muset nektere veci docasne ozelet, ale bude to jen docasne. Jak miminko bude rust, osamostatnovat se, budes mit zase cas na sebe, na partnera, na cestovani, na zabavu, na konicky, na studium, na karieru… zivot je dlouhy. Utece sice rychle, ale da se vyuzit. Drzim ti palce a posilam ti na dalku podporu, at te ty smutky opusti. Soustred se na pritomny okamzik, planuj vybavicku, krucek po krucku se pripravuj, precti si neco o kojeni a peci o novorozence, at pak vsechno lip zvladnes, a hlavne uzivej si briska. Pokud nemas vylozene zdravotni komplikace a rizikove tehotenstvi, tak si fakt uzivej. Bud na sebe hrda, rodi se v tobe novy zivot!! A neboj, uz jen kvuli tomu to VSECHNO zvladnes.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček