Život s technikem I.

Sashie  Vydáno: 18.07.16

Když někoho moc milujete, musíte ho brát se vším všudy. Svého manžela jsem hledala celý svůj život. Je možná paradoxem, že jsme se vlastně potkávali neustále, na akcích společné party. Potřebovali jsme pro sebe asi dozrát.

Jsem, a byla jsem vždy, velmi horkokrevná a v soukromém životě jsem se vždy řídila hlavně srdcem a do vztahu jsem se vrhala hlava nehlava – srdce přeci ví…

Tak jsem si prožila pár vztahů, od čtyřletého (to je určitě ten pravý), až po vybuchnutí srdce a stěhování se na jih Moravy. Asi jsem si tím musela projít, nasbírat všechny kopance, sexuální zkušenosti a vystřízlivění.

Když pak umřel táta během půl roku na rakovinu, tak jsem potřebovala restart, nejlépe kladivem. Měla jsem chuť utéct pryč, někde se zahrabat a jen spát a spát. Půl roku chození do práce dopoledne, odpoledne buď do nemocnice (když teda tátu zrovna hned nevyhodili) nebo domů a utěšování vystresované mamky.

Usmívat se na člověka, u kterého víte, že umírá. Podporovat ho, že to už bude dobrý, dívat se, jak se z velkého chlapa stává kostra. Když umřel, měl polovinu své původní váhy, byl na oddělení LDN. Máma ho líbala na tváře a já se ségrou držely za ruce. Z toho, jak ležel, měl zápal plic, při převlékání se mu tam něco utrhlo a v podstatě se udusil.

Bylo to jen pár minut, ale přitom jsem přemýšlela, jak je možné, aby tak laskavý a hodný člověk mohl odejít takovým způsobem. Proč ho jeho obvoďák nevyšetřil dříve, proč mu nevzal krev, když za ním táta chodil tři měsíce, že je mu opravdu moc špatně. Zápalem plic to začalo (přechodil ho a v těle mu spustil zánět, který kvůli neléčení spustil rakovinu) a zápalem plic to skončilo. Život je strašně malé nic, ztratíte ho během jednoho okamžiku, ale stvořit ho, to není žádná sranda.

Mamka je těžký kardiak, tak jsem věděla, že se nemůžu zhroutit, přestat fungovat, přestat žít. Ale nemohla jsem s ní být v bytě, neměla jsem na to s ní každý den plakat nad tím, že táta umřel, že už není. Vždycky si myslela, že ona umře dřív. Přestěhovala jsem se do malého bytečku a za mamkou jsem pravidelně jezdila. Kdybych to tehdy neudělala, už nikdy bych nezačala žít.

Rok po smrti táty jsem vegetovala, jen jsem chodila do práce, spala, jezdila za mámou. Kamarád mě vytáhl, abych začala chodit plavat. A tam jsem potkala po letech svého budoucího manžela, seděl tam s jinými kamarády z party. Vousatý, holohlavý… Líbil se mi, ale nějak jsem nevěřila tomu, že by byl tak pěkný chlap sám a měl o mě zájem.

Chodila jsem dál plavat a stále jsme se setkávali v bazénu. Objevil se kousek mého bývalého já – cvrnkala jsem ho gumičkou, popichovala ho. A pak se to jednou stalo – pozval mě do kina. Před puštěním filmu mi vlepil pusu a bylo to.

Je to už více než tři roky a můj život je od té doby plný zážitků s mužem, který opravdu nechápe, proč se na něj zlobím a proč narušuji jasný technický postup. Vím, že to, co jsem psala, není ještě o životě s ním, ale pomůže to objasnit spoustu věcí z následujícího společného života. A věřte mi, že to jsou už mnohem veselejší zážitky…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 18.07.16 06:58

Čekala jsem víc o životě s mužem, tak teď budu čekat na pokračování, pokud mi tedy neunikne, nestíhám tu číst denně :-)

Žiju s technikem - konstruktérem, tak by mě zajímalo, jestli je to všude stejné :mrgreen:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 18.07.16 08:12

Ja taky cekala jiny denicek. Ja jsem na technicke typy ujeta, nedovedu si predstavit zivot s pakem, co neumi vymenit brzdovou kapalinu u auta a spocitat pevnost stresni konstrukce :mrgreen: Tak snad priste napises vic ;)

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1721 příspěvků 18.07.16 08:24

Tak sup pokracovani. Jsem zvedava, zda i jinde je takova legrace jako u nas. Manzel technik, ja humanit.smer. obcas mam pocit, ze to ani neni mozny, ze nekde v byte mame skrytou kameru.

 
Lenka 80
Kelišová 6011 příspěvků 18.07.16 08:31

Hezky denicek :D

 
poiuz
Zasloužilá kecalka 892 příspěvků 18.07.16 08:42

Těším se na pokračování :) nežiju vyloženě s technikem, ale s programátorem, takže historek a takového toho denního rozčilování máme spolu víc než dost… Co si nenaprogramoval, tak s tím vlastně neumí pracovat :D takže manuální věci jsou spíše na mě nebo tchánovi, kterého jsem si postupně začala volat jako „hodinového manžela“, můj muž funguje spíše jako hrubá síla :lol:

  • trochu to utáhni… ok, utáhne to tak, až v tom křupne nebo se mu to vyloženě rozsype v ruce (tohle je úplně typická situace :zed: )
  • hlavou mu snad pořád běží kus kódu, na běžné věci se není schopen tolik soustředit… takže si nese hrnek s čajem/kávou a cestou ke stolu ho pustí, protože se zamyslel a ruce hrnek pustily
  • štípe dříví, ale jelikož je to trochu „Hulk“, tak se mu pravidelně stává, že u toho zlomí topůrko (zlomil i sekeru od Fiskars, kterou mu koupil tchán, když ty dřevěné byly v případě mého manžela na pár použití :lol: )
  • dupnul na téměř nový gauč a prošlápl ho… polámané rošty (včetně toho na míru od truhláře, člověk by čekal, že bude mít mnohem větší nosnost a výdrž než z obchodu) jsou běžné :lol: z tchána jednou v nějaké upřímné chvilce vypadlo, že jak se odstěhoval, tak u nich najednou všechno tak nějak… vydrží :)
  • neumí otvírat některé typy dětských pojistek :lol:

Teď se tomu směju, ale v tu chvíli bych ho vždycky nejraději něčím flákla :oops:

Omlouvám se, že jsem ti to trochu zahltila, tvůj deníček mi toto zase připomněl :)

Příspěvek upraven 18.07.16 v 08:44

 
Katka272
Ukecaná baba ;) 1324 příspěvků 1 inzerát 18.07.16 10:53

@poiuz Jako bych to viděla u nás :mrgreen: prostě programátor :mrgreen:

 
LucianS
Zasloužilá kecalka 559 příspěvků 18.07.16 11:33

Díky, těším se na pokračování. Konečně něco normálního.

A přidávám se do klubu žen techniků. @poiuz Bod 2 znám :lol:

 
Mango_Lassi
Kelišová 5214 příspěvků 18.07.16 13:10

A kde je pointa?
Ziju s programatorem, jsem programator, tak o co jde?

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 18.07.16 15:23

Kočko… sice s nadpisem deníčku to moc nemá co společnýho, ale co na to říct… můj život jako přes kopírák (mám tu taky deníček)… mamka kardiak, taťka zemřel na rakovinu, taky na konci zápal plic a vážil pár kilo… hodně síly!!! kdyžtak si přečti můj příběh, „Život je boj :)“… věřím, že se dokážet postavit zpátky na nohy a už bude lépe!! :hug:

 
mmuerka
Závislačka 4361 příspěvků 18.07.16 17:55

Já jsem absolutně antitechnický typ, můj chlap naopak technik, co rád věci rozebírá a zase pěkně skládá dohromady. Navíc je blázen do rc modelařiny, takže do mě neustále hustí letadýlka :lol:. Takže už se moc těším na pokračování tvého deníčku o tom, jak je to s těmahle chlapama někdy těžký :mrgreen:

 
Sashie
Kecalka 465 příspěvků 18.07.16 18:45

Jak jsem psala v posledním odstavce, začátek (i když úplně není o životě s technikem jako takovým) je potřeba taky dodat, abyste pochopili některé mé následující reakce - nedávalo by Vám to jinak smysl. Ale číslo II. a III. už čekají na schválení;-)

 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 18.07.16 19:37

@ejhle My jsme technici oba, respektive manžel konstruktér a programátor, já projektant, a na skrytou kameru to doma je dost často taky 8)

Jinak u nás je věčný kámen úrazu auto. Pro mě spotřebák, ne že bych se k němu chovala špatně, ale prostě se s ním nemazlím. Manžel se v autech hrozně rád vrtá. Myslela jsem, že po pořízení nového „chytrého“ auta bude klid. Místo klidu si manžel pořídil diagnostický kabel, na noťas mi nainstaloval potřebný software a ve volných chvílích si programuje auto :mrgreen:

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1721 příspěvků 18.07.16 19:53

@Mango_Lassi krasa tech rozdilu je, kdyz je jeden technik a druhy jede v humanitnim smeru.
Programator&pro­gramator to je jinej gang :palec: :mavam:

Příspěvek upraven 18.07.16 v 19:56

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1721 příspěvků 18.07.16 19:58

@Suzuveverka :pankac: :lol:

 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 18.07.16 20:10

A nejsou to doma teda jenom boje. Třeba po mojí úspěšné zkoušce ze statistiky mi muž, tehdy přítel, upekl bábovku. Odpočítal přesně tři sta rozinek a pak jsme se u kafe dohadovali, jaká je pravděpodobnost, že v nějakém kousku bude právě tolik rozinek :lol:

 
Maylaa
Kecalka 151 příspěvků 18.07.16 20:38

My jsem technici oba, oba projektanti, oba v jednom oboru a někdy je to fakt mazec. Já odmala s našima rekonstruovala barák, takže prakticky zvládám lépe takové ty věci kolem míchačky, stavby apod (takže si lecco udělám doma sama i s vrtačkou). On zase věci kolem elektřiny. A když pomáháme jeden druhému, je to fakt strašný. Jinak běžný život byl úplně v pohodě do cca půlky těhotenství (tj. ještě měsíc a půl zpět). To můj technicky smýšlející mozek ovládly hormony a ani jeden tomu nerozumíme :-D

 
Mango_Lassi
Kelišová 5214 příspěvků 18.07.16 20:50

@ejhle @ejhle on je určitě větší geek než já. Takový nerdík. Ale v pohodě. Jsme suchaři oba. ;)

 
Sashie
Kecalka 465 příspěvků 18.07.16 21:00

Já jsem učitelka a muž je technik - strojař - výpočtář - vývojář. Je to takový malý Shelden, akorát je víc sociální. Momentálně si dodělává doktorát, rámci výzkumu zkoumá, jak ovlivňuje geologické podlaží výkon strojů ve vyšších patrech budovy. Vůbec tomu nechci porozumět, život jsem měla složitý i tak;-)

 
Marie432875
Kecalka 403 příspěvků 18.07.16 21:39

@Sashie mimo téma, ale Sheldon je teoreticky fyzik. A na geologii ma veeelmi vyhraněný názor… ;)

 
Sashie
Kecalka 465 příspěvků 19.07.16 08:07

@Marie432875 Myslím, že by si s ním můj muž rád popovídal;-) Ale já bych u toho radši být nechtěla…

 
Marie432875
Kecalka 403 příspěvků 19.07.16 09:53

@Sashie a ja docela jo…kdyz na nej se ani nedá zlobit… :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele