Život s tlupou II aneb blázinec to jistí

jira105  Vydáno: 22.12.14

Došla jsem k závěru, že kdybych byla auto, dostanu ve svém věku krásné veteránské značky. Jenže jsem máma, tak si nechám o značce zdát. A doufám, že se nezblázním.

Kdysi jsem prohlásila, že synovec je aktivní, až divoké dítě. Jenže to jsem netušila, co mě čeká s nejmladším dablikem Tomášem. Za měsíc mu budou dva roky a do téměř roku a půl maskoval svůj záměr přivést matku do ústavní péče. :) Ovšem když k tomu dodám přísady v podobě Jirky a Tadeáše, úspěch akce téměř je zaručen. :)

Do synkova 18 měsíců jsem měla pohodu. Tomík se totiž rozhodl, že nohy nejsou potřeba. Nicméně i k chůzi nakonec došlo a tady vypukla bitva kdo s koho. Zatím vede potomek. A začíná vyhrávat i nad Jirkou a Tadeášem. Neuplyne chvíle, aby se neozvalo „Mamiiii, on mi to bere!“ a těsně následovano „Mamii, on mě praštil.“ A když si Jirka vydobije, co měl, ozve se siréna, která svou hlasitosti konkuruje hasičům či jiným ozbrojeným složkám.

Zdokonalování ve sportovních aktivitách probíhá velice rychle a s tím se výrazně zdokonaluje matčina pozornost. Asi je to myšleno jako údržba staršího modelu. Byla jsem nucena odklidit vše, po čem se dá vylézt do výšky. Otázka zní, k čemu mi to ovšem je. Bohužel skříňky u linky nemam u stropu. Takže šup, vytáhne se hrnec rozličné velikosti a podle potřeby se přidá. Když se odeberou hrnce, vytáhne se šuplík a šup zas jsme výš. Zavřu šuplík, uklidím plastové nádoby a další věci z kuchyně a pochopím, že to byl cílený plán, jak odlákat mou pozornost. U stolu totiž stojí vojenský transportér či nočník a dítě leze ze židle na stůl. Horolezecké dovednosti dokončí splhem po postýlce, což nakonec skončí pádem do šuplíku u postýlky.

A je nejvyšší čas se podívat na kondici matky. A to jak fyzickou, tak psychickou. Začíná trénink spaní ve velke posteli, aby se mohla zrušit postýlka. Uložení unaveného dítěte je okamžitě následováno oživením. Následuje cca 15krát útěk z postele. Nakonec ho vezmu a dám do postýlky. Počet útěku se liší v závislosti na momentální kondici matky veteránky. K tomuto se přidá několik doplnění pití, jinak hrozí úraz matky, když dostane prázdnou nádobou do hlavy (trefu má dobrou).

Nejúžasnější část dne je procházka. Synek se domnívá, že chůze venku škodí zdraví a naštěstí rád jezdí kočárem. To je výhoda, zvlášť když mám ještě zbytek tlupy. Zatím mam pořád jen dvě ruce. :)

Mentální kondice se trénuje minimálně jednou denně. Důmyslně uložené věci se ztrácejí rychlostí blesku ve chvíli, kdy jsou potřeba. Lahev hledám už tři dny - není. Postupně ale přibyly tři teploměry, všechny digitální. Když jsem ho potřebovala, prostě jsem nenašla ani jeden. Takže přibyl teploměr další. A co se nestalo??? Najednou mám čtyři plně funkční teploměry.

Kdykoliv se chystám, že půjdu spát, je nutno udělat důkladnou revizi postele. Běžně se tam nachází utajené pastelky, autíčka, rohlíky, vánočka, cibule a včera dokonce brambory.

Ale největší trapas se mu povedl asi před čtvrt rokem. Najednou nejde televize ani net. Když se přes noc nic neděje, volám technika společnosti, který hned přijel s tím, že opraví závadu, kterou tušil v rozvodné skříňce nebo jak to říct. Technik se vnořil do útrob stolu, aby našel správný kabel k odpojení a najednou blik - televize a net začnou postupně fungovat. Nikoho nás nenapadlo zkontrolovat, zda je zapnutá prodlužka. Stačilo jedno zmáčknutí tlačítka na bílé části prodlužovací šňůry. :) Naštěstí technik již naší rodinu zná díky autismu Jiříka a nutnosti jistých programů. Takže se zasmál a ani neúčtovali výjezd. :)

O Tomášovi by se dalo mluvit a psát ještě dlouho, ale na mě jde opět spánek a já půjdu využít toho, že se konečně povedlo všechny tři dostat zdárně do postele. Další z náročných úkolů z kategorie úkoly pro pokročilé…

Někdo řekl že děti jsou kořením života a já musím souhlasit. Moje tlupa mi okořenila život důkladně. A krásně. Jim patří dík za to, že se nenudím. A nudit se určitě nebudu. Za dva měsíce mi bude 38 let a věřím, že i když Tomík vyhrává, tak nebudu nucená využít služeb statného ošetřovatele. A doufám, že tak jak nás zná poskytovatel televize, nás nebude znát místní chirurgie. :)

Jelikož se kvapem blíží Vánoce, chtěla bych všem popřát jen to nejlepší a hlavně splnění tajných i veřejných přání.

Krásné svátky přeje matka veteránka. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
yoshua
Zasloužilá kecalka 564 příspěvků 22.12.14 09:29

Moc hezký deníček a teda klobouk dolů :lol: hezké Vánoce!

 
Jana Martinková
Ukecaná baba ;) 1269 příspěvků 22.12.14 19:42

MOc hezky napsaný deníček. Krásné prožítí vánočních svátků, hodn zdraví a pohody.

 
veronikaki
Povídálka 30 příspěvků 22.12.14 21:06

Take smekam, jste dobra :) hezke vanoce :)

 
Anonymní  22.12.14 23:10

Já to trochu znám, protože mám 2 holčičky - abnormálně hodné a klidné a 1 syna - abnormálně divokého. Od miminka byl uřvaný, živý a divoký (taky by to bylo na deníček), ale všichni mi tvrdili, že to se mi jen zdá, po těch klidných holčičkách, prý je to normální živý kluk. Tak jsem tomu uvěřila. Časem se mi zdálo, že se to začalo trošku zklidňovat, ve školce byl úplně v poho, ovšem letos nastoupil do školy a učitelka je z něho už šedivá. Podle ní, je hrozně chytrý, ale hrozně neklidný, neposlušný, upovídaný…
Takže i když jsem si myslela, že to jde k lepšímu, tak škola mě utvrdila v tom, že si budeme muset ještě chvilku počkat, než se zklidní ( já se jen modlím, že snad se jednou opravdu zklidní)

 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 23.12.14 00:06

Klobouk dolů. Mám živější dceru, nechápu, kde na to lození bere energii, protože téměř nespí. Zatím je jedináček a nejsem si vůbec jistá, že bych zvládla další jedno, natož dvě.

Vložit nový komentář