Život zkouší, co vše vydržíme

pepef  Vydáno: 01.06.15

Tak tuto větu si s manželem říkáme docela často. Vše začalo tím, že v roce 2009 jsem měla velké zdravotní problémy, které nakonec dopadly vyndáním nádoru z dělohy a následným ozařováním. Při této příležitosti mi vzali i slepé střevo, se kterým jsem bojovala už od malička, tak jsem byla ráda, že už bude snad vše ok.

V listopadu téhož roku jsem byla v lázních, odkud jsem jezdila na ozařování. Můj přítel (současný manžel) tam jezdil za mnou. A tak jsem se ze 4* hotelu, kde jsem si připlácela nadstandard (2 lůžkový pokoj, tam jsem ale byla se spolubydlící), na týden odcestovala do rodinného penzionu. Pamatuji si, že tam strašně vrzala postel. Chtěli jsme být co nejvíce spolu a byla jsem velice ráda, že jsem v tu chvíli mohla mít u sebe někoho, koho mám ráda.

Nějakou ochranu jsem vůbec neřešila. Jelikož mám více nemocí, nechtěla jsem do sebe prát další chemii. Oznámila jsem příteli, že nic neberu, a tím narůstá možnost, že se rozrosteme. V první chvíli si myslel, že si dělám srandu, ale pak byl sám rád, že to takto je. Nic jsme neřešili a nechali osudu, co si pro nás připraví.

Po roce snažení jsem se objednala do CARu, jak již bylo popsáno v předchozích deníčcích. Ve stručnosti, proběhly tam 3 IUI. Od začátku hned pod hormony - neúspěšné, pak IVF s ICSI, též neúspěšně. Poté jsme si dali pauzu. Po nějaké době se nám podařilo přirozeně otěhotnět, ale potratila jsem. Toto se pak stalo ještě dvakrát za sebou. Objednala jsem se na reprodukční imunologii, kde mi byla zjištěná celiakie. Již jsem věděla, že to byla velká příčina mých zdravotních problémů.

Jakmile jsme nabrali sílu a penízky, zkusili jsme jiný CAR, kde proběhlo 1 IUI, IVF s ICSI a 3 KETy. Všechny pokusy nevyšly, až na jeden, kdy se zadařilo. Byla jsem šťastná a velice jsem se bála. První hcg 190, pak 521. Hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku, a opravdu nebylo. Musela jsem na revizi. Toto nás vzalo snad ještě více než ostatní nezdary, ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Poté se nám podařilo ještě šestkrát otěhotnět, ale vše skončilo potratem. Již jsem chtěla vědět, proč se toto děje stále častěji. Byla jsem i u psychotera­peutky, zda to nemám, jako hodně ženských, v hlavě, ale prý jsem s tímto velmi dobře vyrovnaná.

Pak přišla genetika. Tam se ukázalo, kde byl zakopaný pes.

Konečný verdikt byl reciproká translokace u mě mezi chromozomy č. 3 a č. 7. Toto je důvod potratů. Plod má špatný genetický základ a zaniká, či přežije, ale s vážným postižením.

Již v průběhu procesu umělého oplodnění jsme s manželem zažádali o adopci. Podstoupili jsme další možné kolotoče, psychotesty, přípravné kurzy, návštěvu sociální pracovnice doma. Je jasné, že vše je k tomu potřeba, jen je člověku líto, že je takto prošetřován, aby se mohl dočkat toho, po čem nejvíce touží, a jiní rodí jedno mimčo za druhým a neváží si toho daru být matkou.

Máme v mrazáčku ještě 2 blastocysty, ale nejsou vyšetřeny PDG, tak člověk neví, zda jít do toho rizika, že se to nevyvede, nebo nechat to být. Ale na druhou stranu si říká, co když jsou tyto poslední ti praví a já si pak za x let budu vyčítat, že jsem to nezkusila.

Vše jsme si s manželem nechali projít hlavou a řekli si, že do toho tedy půjdeme. V červenci jedeme na čtvrté výročí svatby do Paříže a v srpnu bychom šli do posledního KETu.

Hezky naplánované, co? Ale život zkouší, co vydržíme dál…

Bydlíme v bytě, ze kterého se musíme odstěhovat, byla jen otázka času, kdy se toto stane (dluhy u manželova bratra, který byl hlášen v bytě a nechci, aby miminko, či adopčátko šlo do takového zadluženého zázemí).

Začalo rychlé hledání hypotéky, pozemku, baráčku, stavební firmy. No měla jsem toho až až a nemohla jsem už ani spát. Nakonec jsme našli pozemek za dobrou cenu, hezký baráček a já si řekla, že už bude dobře a vše je přichystáno pro adopčátko.

Ale. Již se vyřizovala hypotéka a k poslednímu dubnu zničehonic dostal manžel v práci výpověď. Tím padla hypotéka a sháněli jsme rychle peníze na pozemek, který byl třeba zaplatit, aby nám ho někdo nevyfouknul před očima. Stavět baráček se začne příští rok (stavební firma má plné termíny a za tu cenu, co máme baráček, nám ho jiná firma nepostaví, tak si počkáme).

Teď máme podepsané smlouvy na pozemek, na baráček. Do toho přišlo schválení a zařazení do evidence čekatelů na adopčátko a já čekám, čím nás chce ten život vyzkoušet teď.

Zatím jsme s manželem všechny zkoušky života zvládli a neúspěchy, či nezdary nás sblížily ještě více k sobě. Teď jen čekáme, zda bude adopčátko, či bio miminko. A pokud adopčátko, tak je mi jasné, že to přijde v době, kdy bude rozestavěný baráček a já místo do baráčku budu tahat kočárek do bytu do čtvrtého patra bez výtahu. :-D

No, živote, čekáme na další zkoušku…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
ibuprofenka
Zasloužilá kecalka 738 příspěvků 01.06.15 06:35
:hug:
 
peťka82
Zasloužilá kecalka 677 příspěvků 01.06.15 08:40

Moc držím pěsti, aby vás potkávali už jenom samé pozitivní zkoušky!!! :kytka: a proč ta genetika byla tak pozdě??? :-O takového trápení jste mohli být ušetřeni :(

Příspěvek upraven 01.06.15 v 08:40

 
miruska11
Ukecaná baba ;) 1491 příspěvků 01.06.15 09:42

Moc preji aby uz to miminko nebo adopcatko vyslo a byli jste konecne uplne spokojeni. Musite byt hodne silni oba dva, ze jste to vsechno trapeni tqk zvladli. Budete skveli rodice :palec:

 
verulicek  01.06.15 13:31

Držím vám palce..obecně věřím, že příroda ví, proč se některé věci dějí a bála bych se dítěti předat špatnou genetickou výbavu…nicméně držím palce s tím adoptovaným miminkem, určitě na vás někde čeká :kytka:

 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 01.06.15 14:22

Tím že máte špatnou genetiku-nešla by situace vyřešit dárcem spermatu či vajíčka? Přeci jenom by bylo miminko „víc vaše“.

 
LucyMar
Povídálka 40 příspěvků 01.06.15 15:19

Klobouk dolu, mas muj obdiv!!! :potlesk: :palec: :kytka:

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 01.06.15 19:13

Jee, ahooj Péti :srdce: :hug: Už sem čekala, že se pročtu konečně ke šťastnému konci a mrzí mě, že vás život stále tak zkouší. Nicméně moc ráda slyším, že i po tom všem držíte stále pevně při sobě a hodně často na tebe (vás) myslím..Strašně bych vám přála bio miminko, ale i adopčátko bude zázrak :srdce: Přeji vám jenom to nejlepší a posílám mnoho sil :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 01.06.15 20:09

:kytka: Držím palce, ať všechny zkoušky v dobrém přečkáte.

 
pepef
Zasloužilá kecalka 843 příspěvků 04.06.15 09:46

@peťka82 no já jsem genetiku pořád chtěla, ale prý nebyla potřeba mi bylo pořád řečeno dokola…až jsem to udělala sama a ejhle…
@lasička1 je to jedna možnost, ale tu s manželem nechceme. Já bych ani nedokázala mít v sobě něco cizího. Pro nás bude lepší adopce než dárce. Jsem ráda, že i manžel je stejného názoru…
@barca0140 Děkuji moc prdelko, je to běh na dlouho trať, která je neskutečně dlouhá, nekonečná a s překážkami, ale jednou bude lépe.

 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 05.06.15 04:55

@pepef Možná to bud znít hloupě, ale myslím to dobře.
Do adopce jdou děti většinou sociálních případů, kteří nejsou schopný se o děti postarat. Genetický základ nic moc.
V případě dárce semene či sparmatu je polovina genetického materiálu vaše-což je úžasný-a druhá polovina od vybraného, kvalitního dárce.
Vím, že někdo může argumentovat slovy, že i vlastní dítě se nemusí „povést“.Ale ta pravděpodobnost je úplně jinde, než u adoptovaného.
Ne všichni mají tuto možnost jako vy-např. vývojové vady dělohy, kdy nejde dítko donosit.Ale u vás bych tuto cestu stavěla na první místo.
Pracovala jsem na dětské neurologii, vím o čem mluvím. Často jsme toto řešili. Jak problémy u adoptovaných dětí. Tak u dětí s postižením, kde byla zatížená genetika-tak jak s dalším dítětem. A vyhrávala možnost dárce před adopcí.

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 05.06.15 10:10

Všechny zkoušky jste zvládly na výbornou. Další už nebudou :) Už jen radost a plná náruč :*

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele