Životní dávka bezmoci

Porod

Když jsem byla ještě těhotná a pročítala zde deníčky maminek, které už měly vše za sebou a již zastávaly mateřské role, říkala jsme si, že i já po tom všem napíši nějaký vtipný deníček o svém porodu. Že taky popíši, jak to bylo sice těžké a bolestivé, ale naopak taky v některých okamžicích úsměvné a nakonec krásné. To jsem však netušila, co mě potká a jak mě celá událost poznamená…

Bylo pondělí 26. 9. 2011 ráno a já se vzbudila s lehčími bolestmi jako při menstruaci. Klasika, poslíčky už jsem znala dávno, tak mi to nepřišlo nijak divné, to až jsme si došla na záchod. Na kalhotkách byla krev a já zpanikařila, to přeci nemá být ne? Ihned jsme volala gynekologovi a ten mě odkázal do nemocnice, že je to možný začátek porodu. Tak jsem jela.

Paní doktorka mě prohlédla a řekla, že zatím nerodím, ale rychle se vše může změnit a zda chci raději zůstat v nemocnici. „Ne, ne, já jdu domů!“ Řekla jsem doktorce a ta nic nenamítala, jen kdyby něco, ať zase přijedu. Měla pro mě přijet tchyně, ale zavolala jsem jí, že je krásně, a že se projdu. Bylo to domů trošku dál, ale cítila jsem se dobře. Když jsem dorazila, začala jsem vařit příteli oběd a mezitím pociťovala divné stahování dělohy. Jakoby křeče vevnitř. Vůbec to nepřipomínalo ms bolesti a já věděla, že se začíná něco dít. Bylo to přesně co pět minut, ale dalo se to v pohodě vydržet.

Mezi kontrakcemi jsem dovařovala oběd. Celé to začlo v 15:15 a přítel dorazil z práce něco po 16 hodině. Vše jsem mu řekla, tak začal měřit stopkami. Kontrakce byly opravdu pravidelné, tak jsem vlezla do vany a začala se nahřívat, najednou to bylo po 2 až 3 minutách, hodiny ukazovaly 8 večer a já zavelela, že jedeme!
Když mě přijímaly sestry, jen jsem koukala kolem sebe a hledala doktora, který má službu. V duchu jsem se modlila, aby to nebyl dr. Konečný, znala jsem jeho pověst suveréna a bezcity. Měsíc přede mnou rodil mou kamarádku a zašil ji jako hadrovou pannu. Dodnes nesmí její přítel dolů pohlédnout. Nikoho jsem neviděla, tak jsem se uklidnila a dodýchávala si kontrakce. Byla to veliká bolest, tak jsem si říkala, co mě sakra čeká, až půjde malá na svět?

Sestra mě dala na monitor a mezitím se mě ptala na různé otázky ohledně papírů, přítel byl v čekárně. Najednou někdo vchází do místnosti, ohlédnu se a vidím nasraný ksicht rozcuchaného doktora, který neřekl ani dobrý večer, ani jak se daří, ani zda je vše v pořádku. Nepodíval se mi ani do očí, jen na ten papír s grafem, cosi tam naškrtal propiskou, kterou pak hodil na stůl a zase zmizel. Ihned jsme poznala, s kým mám tu čest a taky mi bylo hned jasné, kdo má službu. „Sakra, mě se zase daří, proč zase já?“ Říkala jsem si a značně opět znervózněla.

„Ták se na to jdeme podívat“, říká příjemná starší sestřička. Já se položila a vytřeštěně na ni čučela. „Jé, vy jste jen na prstík, tak zkusíme dát nálev a uvidíme“. Na prstík? To si dělá srandu ne? Věděla jsem, že se rodí až kolem 10 prstíků, sakra! Nálev mě jak jinak než pěkně prohnal, ale nic víc se nedělo. Sestra dala příteli věci na převlečení a vedla nás na sál s masážní vanou, že si mám skákat na balónu a nahřívat bříško a záda. Cestou jsme míjeli maminky s velikými bříšky, které čekaly s vyvolávající tabletou v sobě. Pokoj měly přímo naproti sálu, kde jsem rodila, bohužel…

Začala jsme tedy skákat na balónu, přítel mi masíroval kříže a bolesti se celkem stupňovaly. Pak jsme šli do vany, pak balón a takto jsme to střídali. Najednou se vynořil na sále ten morous a říká, že jdeme na to. Na co? To jsme netušila, on se s námi prostě nebavil, neřekl nám, co zrovna bude dělat, co mám dělat já atd. Když pode mě dával misku, bylo to jasné, šel mi píchnout vodu. Byla to rychlost a stejnou rychlostí nastoupily i bolesti. Ty pravé, neskutečně velké bolesti. To už jsme dávala i hlasitě najevo, že se mi to nelíbí. Sestra mi najednou něco píchla, něco po čem jsem byla jak opilá, ale cítila veškerou bolest. Když mě zkontrolovali, zjistili, že jsme stále jen na prst otevřená.

Najednou mě zvedli, z jedné strany přítel, z druhé sestra a táhli mě k vaně. Bylo mi tak strašně zle, bolest byla neúnosná a postupovala i do kříže. Najednou jsem začala zvracet, bylo to razivě žluté… žluč. Nic jiného ze mě nešlo a když došla i ta, natahovala jsem na prázdno, nešlo to zastavit a do toho ty šílené bolesti. Sedla jsem do vany a kontrakce měla každé 2 minuty, žádná poloha nebyla dobrá, když jsem se předklonila, vystřelovalo to do zad, když zaklonila, tak do břicha. Prosila jsem sestru, že už nemůžu, ptala se, jak dlouho to bude trvat, ječela jsme jak siréna! Byla hodná a nechtěla mi lhát, řekla, že to může být za hodinu nebo taky až někdy ráno. To bylo kolem 11 hodin večer. Jak mi to řekla, začla jsem řvát ještě víc, mezi kontrakcemi jsme omdlívala.

Pak mě najednou tahají z vany, že musí natočit monitor a píchnout kapák. Sestra mě prosí, ať ležím klidně, že mě musí napíchnout. Jak jsem mohla? Byla jsem jak na drogách a v šílených křečích, sami to mohly vidět na grafu, kopce jako kráva!
V momentě, kdy mě napíchla, jsem dostala takovou křeč a pocit na tlačení, že jsem se vymrštila a postavila. V tu ránu zvuk, jako když vylejete vodu z kýblu někam na chodník. Podívala jsem se pod sebe a všude byla jen krev, začaly se mi podlamovat kolena. Najednou ožil i dr. Konečný a začal na mě mluvit: „Okamžitě nahoru, okamžitě nahoru, zvedejte ji!“ Pak jsme slyšela jen hlasy, všechno se mi plete… Sestra křičí, že jsme jen na 7 prstů, bude to akutní císař, dítě vůbec nepostupuje dolů! Najednou tam je další doktor, další sestry, sál je plný lidí a já se jen ohlížím na Martina a vidím, jak je hotový, vidím tu jeho bezmoc, jak ho trápí, že mi nemůže pomoct…

„Císař ne, dítě musí hned ven“, slyším jakoby z dálky. Kouknu se zpět na doktory, jeden drží v ruce nějaký nástroj, druhý jde ke mně a začne mi tlačit na břicho. Velí, ať na každou kontrakci tlačím co jen to jde. Najednou zvuk jako když nastřihneš látku, bolest ale žádná… roztahuje mi rukama celý spodek. Cítím, že mám tam dole plno. „Aha, to už leze určitě malá“, říkám si. Ale najednou je tam zase prázdno. Byly to jen ty jeho ruce, dělal místo pro zvon, když ho zavedl a já měla kontrakci, začla jsme neskutečně tlačit. Opravdu to bylo šíleně moc, doktor mi ale řekl, že je to málo. Povedlo se až na počtvrté. S malou jsme si vytlačila i pořádný hemeroid, který mi dělal neskutečné peklo ze života!

Neslyšela jsem pláč, neviděla dítě, Martin nikde… jen ho slyším v slzách říkat „ona je krásná, lásko ona je nádherná“. Já tam ale ležím, jakoby se mě to ani netýkalo. „Sestro ukažte mi ji, ukažte mi mé dítě, dejte mi ji k prsu, má hlad“. Sestra na mě kouká a říká „vždyť jsme vám ji ukazovala, hned jak koukla na svět, jsme vám ji ukázala“. „Ne to není pravda, neukázala jste mi ji!“ Martin mě uklidňoval a potvrzoval slova sestry. Já si to prostě nepamatovala… Terezku odvezli v inkubátoru a já se s ní měla vidět až za mnoho hodin… Po porodu jsem nevěděla, jak mé dítě vypadá, ani si na něj nešáhla, ona necítila mě a já ji. Nepoznala jsem to kouzlo prvního doteku a souznění mezi matkou a dítětem. O tohle jsem byla ochuzena a myslím, že i to mělo svůj podíl na dalších událostech…

Když mě dr.Konečný zašíval, stěžoval si na nekvalitní nitě, ale stejně mě s nimi sešil. Ještě v nemocnici mi pár stehů vypadlo a já cítila šílené bolesti, navíc jsem měla hemeroidy, nemohla jsem sedět, dokonce ani v kruhu, nemohla jsem bolestí spát, neměla jsem chuť k jídlu a s každou potřebou jít na záchod jsem se děsila toho, co mě čeká. Když mi poprvé dovezli mou dcerku na kojení, nebyl to nával štěstí, jaký mnohé matky popisují. Byla jsem sice šťastná, dívala se na ni jak na svatý obrázek, ale ten pocit, že ona je moje, že je ze mě, jsme prostě necítila. Z ničeho nic mi přivezli dítě a starej se… 5 dní v nemocici jsem nějak přetrpěla a konečně si pro nás přijel přítel. Malá měla sice nižší žloutenku, velkou bouli po zvonu a já rozpadlé šití, ale nikdo to neřešil a já hlavně chtěla domů. Nemocnice je tak deprimující.

První den doma nikdy nezapomenu. Malá byla najednou v novém prostředí, tak řvala na celé kolo, já byla unavená, dole mě to bolelo a štípalo, bojovala jsme s kojením, bradavky na salát, nárazové zimnice a do toho ten řev. Najednou jsem měla pocit, že to nechci, nezvládnu, proč jsme to dělali? Úplně mě to zničilo, nenávidím všechny a všechno! Neustále jsme propukala v neutišující pláč, sesypala jsme se jako domeček z karet. Totálně jsme všemu podlehla a nechala se tou bezmocí úplně sežrat. Malá pak zázrakem usnula a já se konečně chvilku prospala… hned bylo pak trošku líp.

Dny plynuly a Terezka si začala zvykat na nový domov. Najednou byla neskutečně hodné miminko, což mi v mé situaci moc pomohlo. Měla jsem problém se postarat o sebe, natož o malou. Tatínek byl s námi doma 3 týdny… naštěstí. Po 8 dnech po porodu, jsme už nevydržela a koukla tam dolů zrcátkem. Ten pocit který mnou projel byl neskutečný. Tak jak jsem se pomaličku dávala den po dni dohromady, bylo v ten moment zase vše zpátky. Psychika byla na totálním dně, to co jsem viděla bylo odporné! Veliká díra plná krve, po stranách kusy kůže, velká jizva až na zadku a ten obrovský hemeroid. Přítel se také podíval, chtěl mě povzbudit a říká „lásko, my tomu nerozumíme, třeba to tak má být“, ale jeho výraz mluvil za vše.

Opravdu to takhle být nemělo! Na gynekologii mě poslali ihned do nemocnice na čištění a nové šití. Zase do špitálu… Malou jsem měla sebou kvůli kojení a přítel denně chodil a nosil, co jsem potřebovala. Píchli mi kapák oxytocinu, protože se mi nestahovala zpět děloha. Do toho mi píchali antibiotika a injekce prosti bolesti. Řekli, že mi revizi udělají až za 3 dny, 3 zatracené dny jsem musela trpět, malá v nemocnici jen plakala, já bolavá, nevyspaná, nesnášela jsem celý svět, nechtěla jsem svou holčičku u sebe, byla ze mě najednou troska…

Martin, když mě viděl, vždy celou návštěvu probrečel, chodil jak tělo bez duše… Po třech dnech mi oznámili, že mi zase dají kapák a revize bude za další 2-3 dny. Bože jak já začala plakat, byla jsem k neutišení, vypadala jsme hrozně, celý spodek mě děsně bolel a pálil, pořád jsem se musela sprchovat a převlékat, každý pohyb byl peklo a já nenacházela sílu s tím bojovat. Ten den za mnou přišel primář a jak mě viděl, tak asi z lítosti zavelel, že revize bude hned následující den ráno. Jak řekl, tak se i stalo a den po revizi jsme mohly s Terezkou domů.

Během těch pár dnů jsme shodila 16 kg, najednou jsem byla jiným člověkem, nenáviděla jsem samu sebe za to, že jsem s tím vším nedokázala bojovat a poddávala se tomu, nenáviděla jsem se za to, že mě má dcera potřebovala a já ji nedokázala milovat, tak jak si zaslouží, nenáviděla jsem se za to, že jsme příteli připravila takovou citovou újmu… celé to byla životní dávka bezmoci, kterou jsme si doufám už vybrali na celý život.

Včera měla Terezka 2 měsíce, já se cítím konečně skvěle, konečně jsme zahojená, konečně jsem veselá a svá a hlavně konečně tu mohu být na 100 % pro svou milovanou dcerku, bože, ani nevím, jak popsat, co pro mě znamená a jak ji miluji. Nakonec vím, že tohle všechno jsem musela zažít pro to, aby tu ona mohla být s námi, a proto nelituji, jen vím, že bude jedináček.

Hodnotilo 24 lidí. Score 5.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 30.11.11 06:43

Tak tohle je první deníček co mě rozbrečel… :( měla jsem stejný průběh porodu - bezmoc, zvon, skákání po břiše, nepříjemný až zlý personál a malého si taky nepamatuji bezprostředně po porodu… - u mě tedy ale naštěstí proběhlo hojení rychle a bez komplikací, ale poporodní stres byl a dodnes mám noční můry z porodu. Přeju ti aby vše bylo co nejrychleji zapomenuto a malé přibil sourozenec. Já nyní čekám taky druhé mimčo (i když mě manžel musel hodně přesvědčovat), porodu se bojím od prvních čárek na testu, ale pro ty úžasný malý stvoření to stojí. Seš statečná a přeju vám s malou hodně štěstí :kytka:

 
eviska22
Ukecaná baba ;) 2010 příspěvků 30.11.11 07:43

Ty bláho, to bylo silný kafe po ránu. Obdivuji Tě, jak jsi to zvládla, Terezka je krásná a určitě za to všechno stála. Jde vidět, že máš i bezva partnera :srdce: Tak si užívejte princezničky a na to špatný časem snad zapomeneš!

 
JanaK88
Závislačka 4281 příspěvků 30.11.11 08:43

Po přečtení mě napadá jen do pr.ele, jak jsi to zvládla? 8o Jsi hrozně silná. Držím ti palce, aby už vše jen bylo v pořádku :kytka:

 
Stani1701
Kecalka 379 příspěvků 30.11.11 08:45

ahoj taky tady brečím.A jsem zase zpátky na svém porodním sále. U nás to ale nakonec byly kleště. Zrcátko,abych se na sebe mohla podívat mi „darovali“už v porodnici,chodilo se na mě dívat celé oddělení. Než jsem jela domů museli mi povolit nějaké stehy,pořád se dohadovali o přešití..Doma jsem se taky na sebe nemohla ani podívat,ránu mi musel ošetřovat manžel :oops: ,dostala jsem nějaký tmavý balzám,který podporoval hojení. Byl to můj druhý porod ani ten první nestál za moc(natržená až do konečníku + nastřižená,pak se mi rozjely -5 dní po porodu žlučníkové záchvaty,3× mě odvezla rychlovka,ležela jsem ve špitále a chodila si malého sklepem kojit po 3 hodinách do jiné budovy..),ale tohle bylo strašné.A pak jsem otěhotněla potřetí. Brečela jsem jak želva,ale na potrat bych jít nechtěla. No a můj třetí porod trval jen 3 hodiny a já měla jen 3 stehy,takový luxus po porodu jsem fakt neznala.Celé to proběhlo úplně hladce a já se dokonce po dvou synech dočkala i nádherné dcery :) takže co víc si přát. Neboj přebolí to.Držím palce Stáňa

 
Susanna
Generální žvanilka 20628 příspěvků 30.11.11 08:46

Ahoj,přečetla jsem tady na emiminu už hodně deníčků, ale až na tenhle musím reagovat. Měla jsem hodně podobný průběh porodu, malý šel nakonec ven taky zvonem, ale celou dobu jsem cítila neskutečnou podporu a pomoc jak porodní asistentky, tak paní doktorky. Proto obdivuju, jak ses s tím i se svým přítelem poprala a přeju, aby to špatné bylo co nejdříve zapomenuto a ty sis užívala už jen šťastné chvíle se svojí maličkou.

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 30.11.11 08:48

Moc hezky napsáno a muselo to být naprosto šílené, úplně jsem z toho cítila tu bezmoc. Věřím, že za čas třeba zapomeneš podrobnosti a pořídíte i sourozence, i když naprosto chápu, že teď jsi si jista že ne. Já měla akutního císaře u první holky a vždycky jsem se bála operace a doktorů a byl to teda dost šílenej zážitek a ta depka potom, kojení nešlo atd, no nakonec jsem rok a čtvrt na to rodila císařem znovu :) Tentokrát už to bylo mnohem lepší, člověk už ví čeho se bát a ono to pak není tak hrozné. Ale přeju hodně štěstí a pohody a jsi moc statečná a máš krásnou holčičku i super partnera!

 
Květulííína  30.11.11 09:16

Ahojky.....to je strašné, co se tu může stát..... Jsem celkem silná povaha, ale normálně jsem u toho čtení 2× bulela :,( Jsi strašně silná a skvělá, že jsi to všechno zvládla, teď už bude jenom dobře… Toho doktora by měl někdo asi pořádně proplesknout!!! Přeju hodně zdraví, ať jste šťastní :hug: :kytka:

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1459 příspěvků 30.11.11 09:18

To si s teda užila, ufff. Hrůza. Ale nakonec to vše dobře dopadlo. Máš krásnou rodinu!

 
Dee19  30.11.11 09:26

Pláču…Terezeka je krásná, přeji mnoho štěstí :srdce:

 
LadyRebeka
Extra třída :D 12740 příspěvků 30.11.11 09:49

Bože prošla sis peklem. Přeju už jen to dobré!

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17618 příspěvků 30.11.11 09:53

Přidávám se, je to hrůza, ale jsem ráda, že jsi to zvládla ty, malá i manžel :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 30.11.11 09:56

máš můj obdiv,jsi statečná mně porod nepostupoval taky jsem zvracela a nakonec to skončilo akutním císařem :zed: :zed: ale já už jsem na druhý den i s velkými krevními ztrátami normálně fungovala,tímhle bych projít nechtěla a držím vám palce aby to zlé už bylo opravdu za vámi a vy se už jen těšili s překrásné roztomilé holčičky…Máš super oporu v partnerovi což je teda dobře za to bud ráda a Vaše dcerka je nádherná…držte se rodinko :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :kytka:

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 30.11.11 10:03

Všem moc moc děkuji za podporu :hug: :hug: :hug:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 26159 příspěvků 30.11.11 10:16

No to koukám jako blázen… úplně jsi ve mě vyvolala pocit zoufalství, úplně jsem si představila jak ti bylo a je mi z toho nějak mdlo.
Hlavní je, že už je to za vámi a teď už je to hezké! Přeji hodně zdraví a lááásky! :hug:

 
Tarinka
Echt Kelišová 7779 příspěvků 30.11.11 10:30

Bože! Ani jsem neměla sílu přečíst celý…jen jsem skočila nakonec že to dobře dopadlo :srdce: Čeká mě porod v březnu a zatim jsem o něm moc nepřemýšlela…teď mám strach jak blázen :| co to bylo za porodnici? v kterém městě? možná to tam bylo, ale vážně jsem neměla sílu číst celý…jinak Bedrunko, ať už je vám hezky! Hlavně že je Terezka zdravá a všechna čest tvojemu partnerovi!

 
renč  30.11.11 10:33

tak to je noční můra, záviděla jsem vždycky maminkám, co porodí a sotva si toho všimnou, ale tohle musel být mazec, já si toho z 1.porodu taky moc nepamatuju, ke konci už jsem usínala mezi kontrakcema, ale proti tomuhle to byla pohoda, přebolí to, uvidíš a třeba bys sourozence rodila císařem a bylo by to pro vás snesitelnější, přeju hodně síly.

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 30.11.11 10:37

Díky holky, jinak byla to porodnice v Karviné…je celkem chválená, jen ten doktor už moc ne :roll:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 30.11.11 10:55

:hug: :hug: :hug:
ani nevim jak to slusne napsat, „profesionalita“ nektetych Dr je vazne :poblion:

 
Holly85
Ukecaná baba ;) 1472 příspěvků 30.11.11 11:19

Po takové zkušenosti se ani nedivim některým ženským, že chtějí rodit doma nebo chtějí mít u sebe jen PA či Dulu a doktor ať jen přihlíží, dokud není akutně potřeba jeho zásah. Mít takovouhle možnost, hned ji beru, jenže to by to někteří „chytráci“ nesměli brát jako nadstandart, že.

Jinak, tě fakt obdivuju a soucítím s tebou. Mě porod teprv čeká, takže doufám, že to bude všechno v pohodě. Přeju hodně sil a zdraví pro vás všechny a určitě časem ať přibude i sourozenec Terezce :kytka:

 
TerkaD
Kecalka 478 příspěvků 30.11.11 11:22

Jezis, brecim tu jak zelva. Jsi moc moc statecna a preju jen uz same radosti a radovanky :-)))) Mne to teprve ceka nekdy za tri tydny, tak se modlim, at je to ok.

 
Sofinečka
Kecalka 117 příspěvků 30.11.11 11:44

Tak to je úplnej masakr. Nechápu. To je jako popis porodu ze středověku… :pocitac: :pocitac: :pocitac: To prostě nejde! Takováhle hrůza! Co to je za šílence :cert: Jako, jsi pro mě hrdinka století. :palec: :potlesk: Protože tohle je fakt strašný. Já měla těžkej porod, ale NAŠTĚSTÍ jsem měla supr doktory, takže to dopadlo skvěle. Doktor mě musel na šití uspat a zašil to dokonale. Při pohledu tam dolů jsem ani nenašla stopy po nástřihu. A to jsem měla dva. :lol: Vytlačila jsem si taky hemeroid, podle pocitu byl velikej jak meloun, :zed: ale už se vstřebal (pomohla mast Faktu) a vše se zahojilo. City k malé jsem měla po porodu úplně samý. Ale teď si bez ní nedokážu život představit. :srdce: Malé jsou něco přes tři měsíce a bolest je pryč, už zbyla jen radost. :srdce: :hug: Jsi fakt úžasná, drž se a přeju jen samý hezký dny. :mavam:

 
Veruš1
Extra třída :D 13087 příspěvků 30.11.11 12:24

U čtení mi běhal mráz po zádech. Nějak nemám slova, myslím, že jsou i zbytečná :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Gábííí
Ukecaná baba ;) 2220 příspěvků 30.11.11 13:46

Tak to je mi moc líto,co sis musela prožít.Také jsem neměla můj první porod lehký,skončil SC,říkala jsem,že rozhodně další ne.Uběhlo pár let,teda hodně let…15…a běhá nám tady roční holčička.A jsem šťastná,že jsem to překonala a děti mám dvě ,jak jsem vždy chtěla.Přeji celé tvé rodince hodně štěstí a zdraví :hug:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25323 příspěvků 30.11.11 14:30

Hrozné :hug: :hug:
je mi tě líto,a hlavně,že už se dáváš do kupy :hug: :hug:

 
Freyaa
Extra třída :D 10052 příspěvků 30.11.11 14:49

Bedru to je šílený, tečou mi slzy po tváři a říkám si jak si tohle mohla zvládnout. Klobouk dolu, máš můj obrovskej obdiv :pankac: :pankac: :pankac:

 
Niki3x
Kecalka 147 příspěvků 30.11.11 14:58

Bedru, taky tě obdivuju, jsi statečná, já měla něco podobného, akorát to ukončili akutním císařem, ale ta bezmoc a bolesti doma, jo je to šílený, taky jsme hned v porodce tvrdila, že už neeee, že bude jedináček, ale ted už jí je 8měsíců a časem, bych asi další chtěla.
držím palce, at to zvládnete i dál. taky jsme bojovali s kojením, měla jsem asi dva týdny šílenou poporodní depku, že už nikdy nic nebude jako dřív, ani jsem nebyla schopná se ty dva týdny vůbec převlíknout z pyžama, do toho jsem měla šílený spinální bolesti hlavy, atd, atd, bradavky taky jako salát,n o ale holky jsou od přírody asi fakt silnější, tak jsme to taky přežili a je to naše zlatíčko. uvidíš čas fakt všechno ještě víc zahojí a bude už je krásně, držím palečky. :kytka:

 
Kima-o
Závislačka 4886 příspěvků 30.11.11 15:56

bože! deníčky čtu ráda, ale tenhle jsem přečetla s takovou naléhavostí a s tak staženým žaludkem… porodu se děsím, a to ještě nejsem ani těhotná :mrgreen:
ale vy jste to zvládli báječně! jste silní a přeju vám už jen spokojenost! :kytka:

 
Andrejka__20
Kecalka 378 příspěvků 30.11.11 16:20

Tak jsem si pobrečela… :,( Ale konec dobrý, všechno dobré. Víš co se říká, žena vydrží víc než člověk. Taky jsem neměla lehké poporodní období, byla jsem na tom podobně jako ty. Zánět prsu, malá zápal plic, nemocnice. Byla jsem taky psychicky úplně na dně, ale pro to malé prostě musíš fungovat, i kdyby nevím co :) Po tom všem svou dceru miluju nadevše a vím, že pro ni zvládnu vše. Jsem ráda, že tvůj deníček má hezký konec, přeju hodně radosti s prckem :mavam:

 
Lejla77
Ukecaná baba ;) 1915 příspěvků 30.11.11 17:08

normálně u deníčků nebrečím, ale tentokrát se mi úplně sevřelo hrdlo, je to masakr…

malinká ti to ale vynahradí Bedru :srdce: je sladká :! :srdce: :srdce: :srdce:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 30.11.11 18:11

Hrůza hrůza hrůza…

Gratuluji k Terezce, a doufám že vše zlé máte už za sebou :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
lokisek
Povídálka 18 příspěvků 30.11.11 19:15

Šílené co sis musela vytrpět, mám slzy v očích. Byly jste celá rodinka velice statečná, ať už se jen daří! :kytka:

Příspěvek upraven 30.11.11 v 19:16

 
kate02
Nadpozemská drbna 26079 příspěvků 30.11.11 20:56

ani nevím, co na to napsat… :-( Jediný co nechápu je, proč ti doktor píchnul vodu, kdyžs byla tak málo otevřená… Vždyť to je padlý na hlavu… :zed: Tohle si fakt nedovedu představit, jseš neskutečně silná… :hug:

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 30.11.11 21:03

Díky holky, ale silná jsem fakt nebyla, kdyby jo, tak to třeba nemuselo takto dopadnout…
Ano Kate na kolik jsem otevřená pak zkusila sestra, až mi ji píchl a to až po delší době…

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 30.11.11 21:04

úplně mi z toho běhá mráz po těle a v očích mám slzy, ale věřím, že čas všechny rány zahojí a kdoví možná nakonec Terezka sourozence mít bude ;) Moc vám všem přeju, aby bylo už jen dobře :kytka: :kytka: :kytka:

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 30.11.11 21:08

Obdivuju tě! Tvůj deníček mě rozbrečel. :,( Musela sis projít peklem.
Doufám,že už si teď naplno užíváte Terezky. :hug: :kytka:

 
Mondík
Závislačka 4502 příspěvků 30.11.11 21:23

Jejda, chuderko, to mi je tak strasne lito! Dodatecne gratuluji ke krasne holcicce a hlavne nerikej, ze jsi nedokazala bojovat! Vzdyt co horsiho bys jeste musela zvladnout? :hug: :hug: Ja jsem mela rychly a bezproblemovy porod bez stehu s uzasnym personalem (mam tu taky denicek), svoji holcicku jsem sice od sameho zacatku milovala, presto az ted, kdyz ma 4 mesice, k ni citim opravdu bezmeznou materskou lasku. Nekdy to proste neni jednoduche, takove pocity ma hodne maminek a nemej vycitky, zvlast po takovem porodu. Hlavne, ze je prcek v poradku a neboj, vsechno vam to vynahradi! :hug: :hug:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 30.11.11 22:39

To je teda hnus!! Je to fakt tragedie kdyz clovek narazi na neschopneho dr.Ja porod sice taky protrpela a prozvracela, ale mela jsem stesti v nestesti a sla jsem na cisare. Preji cele rodine hodne zdravicka, lasky a usmevu :kytka:

 
EvaG
Extra třída :D 10623 příspěvků 01.12.11 14:27

Moc gratuluji k narození holčičky. K tvým pocitům, je to úměrné k tomu co jsi si prošla, hormony a bolest dělají své, ale je důležité, že jsi se s tím vyrovnala a vy to v pohodě zvládli. :kytka:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 01.12.11 15:24

No normálně mě tvůj deníček robrečel… jsem ráda, že jste všichni v pořádku a že jste to zvládly… Přeji Vám štěstí a hlavně hoodně zdravíčka :kytka: :kytka: :kytka:

 
Any11
Nadpozemská drbna 29141 příspěvků 02.12.11 17:21
:hug: :hug: :hug: :hug:
 
luciezesvetic
Ukecaná baba ;) 2417 příspěvků 02.12.11 23:01

Pane bože,úplně strašně jsem se bála,jak to skončí.Přeji ti hodně sil a máš můj veliký obdiv,jaks ro vše zvladla.

 
Jennie  04.12.11 12:39

Ještě jsem na žádný deníček nereagovala,ale teď musím.Při čtení jsem se do toho děje tak vcítila,že se mi udělalo zle.Hlavně z chování toho „pana doktora“.To odloučení s Terezkou bezprostředně po porodu,bezmoc manžela…hrůza.Mám za měsíc a půl rodit a prožít něco takového…Přeju hodně sil a už jen radost celé vaší rodince!!! :hug:

 
ldeniska12  04.12.11 21:02

Kr¨ásný deníček stál za přečtení :potlesk: :potlesk: :potlesk: Jen se chci zeptat nebyl dr.Konečný z Karviné????

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 06.12.11 22:02

Ano je z Karviné, je to syn zesnulého dr.Konečného, to byl ovšem výborný lékař :)

 
weruntynka
Kecalka 130 příspěvků 06.12.11 23:10

Moc tě obdivuju!!Mám těsně před porodem, ale jsem ráda se na porod podívat i z té nepříjemné stránky.Jsi silná, zvládla jsi to na jedničku :kytka: :kytka: život nám přináší různá úskalí, není ostuda upadnout, ale nezvednout se!!
Přeji už jen krásné pohodové dny a at jste všichni zdraví!!! :kytka: Drž se!! :kytka:

 
Alenaxxxx  27.03.12 22:23

To je strašné a trestuhodné, že Ti nadali šanci rodit přirozeně, všechno zvorali předčasným propíchnutím vody a drogama a pak museli zachraňovat.

Vložit nový komentář

Reklama

Všechny deníčky uživatele

Těhotenství, že je krásné?


Reklama