Životní sen

Lithien  Vydáno: 01.04.13

Aneb člověk míní a život mění.

Už jako dospívající holka jsem toužila po tom najít svojí životní lásku, mít brzy svatbu a vlastní rodinu, které bych dala všechno, co jsem já sama neměla.

V 17ti letech jsem poznala jeho, mého muže s velkým M. Chodili jsme spolu do školy a jak už to tak bývá, byla z toho láska jako trám. Přežili jsme spolu třetí ročník a kupodivu všech i ten čtvrtý a nakonec i maturitu a stále spolu, jeden vedle druhého. Zažívali jsme krásné chvilky a někdy i ty těžší, ale vždycky jsme je překonali, vyřešili a šli jsme dál. Po maturitě jsme přemýšleli co dál. Ani jeden z nás netoužil po vysoké škole a tak jsme se dohodli, že bychom mohli odjet na rok jako au-pair do anglie načerpat trochu zkušeností. Nakonec tam odjel pouze Jakub a já jsem zůstala tady a než jsem stačila také odjet, tak se Jakub po čtvrt roce vracel zpátky. Důvodů bylo mnoho a rozepisovat je tady by bylo na další deníček.

Rok po maturitě jsme začali společně bydlet, nejdříve u mé mámy, poté u tchána za Prahou, abychom nakonec zjistili, že musíme jít do svého a začít konečně žít sami. Následovalo stěhování do vlastního bytu. Já v té době pracovala a Jakub už konečně taky našel práci. Pomalu jsme si naše hnízdečko zařizovali a přišlo na řadu téma svatba. A tak jsme se po čtyřech letech, co jsme byly spolu s velkou slávou vzali. Svatba byla krásná a dodnes na ní vzpomínám s pár slzami v očích. Byl to náš velký den D a ikdyž jsem si představovala menší svatbu, tak i tak jsem si tu naší o trochu větší užila. I přes naše mládí nám všichni fandili a my byli šťastní.

Za pár měsíců slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že bychom se začali pokoušet o rodinu. Vše jsme měli skvěle vymyšlené, tři roky na mateřské s prckem zatím v našem malém bytečku a po nástupu do práce po mateřské hypotéka a vlastní byt v Berouně a nebo baráček. Ze začátku jsem to brala tak, že času je dost a že se přeci nebudu nervovat když to nepůjde hned. Psal se leden 2012 a já byla zatím v pohodě a v klidu. Snažili jsme se teprve pár měsíců a MS přicházela pravidelně jako hodinky. V září už jsem začala být nervózní, jestli je všechno v pořádku a tak jsem si našla novou doktorku, manžel šel na spermiogram a já byla nervózní jak pes. Nakonec to dopadlo dobře a já jsem se začala stresovat, že problém bude asi u mě. S paní doktorkou jsme se dohodli, že bych měla začít zkusit cvičit metodu Ludmily Mojžíšové a za pár měsíců uvidíme. Já jsem to ještě podpořila Femigardem a pravidelným ranním měřením bazální teploty. V říjnu jsme začali mít doma neshody a problémy, nastalo spousty hádek a já jsem se bála co bude dál, byla jsem rozhodnutá bojovat za náš vztah, za naše manželství a pracovat na tom, aby to mezi nám i bylo zase jako dřív.

Manžel začal trávit hodně času v parku se psem na procházkách a mě to nepřišlo ani divné. Měli jsme hodně „parkových“ známých na venčení a občas se stávalo, že aby se hafani vyřádily, byli jsme venku docela dlouho. Ze známých se postupně stávali přátelé a tak jsme se jednoho dne s jednou holčinou z parku dohodli, že půjdeme všichni společně do kina. Říkala jsem si proč ne, už dlouho jsme nikde nebyli a alespoň si užijeme hezký večer. Už když jsme byli v tom kině, připadalo mi něco v nepořádku. Jakub se mě vůbec nedotýkal, nedal mi za celou dobu ani pusu a ona seděla jak zařezaná a skoro vůbec nekomunikovala. Přišlo mi to divné, protože normálně jsme se bavili všichni docela dobře.

Při příchodu domů byl Jakub pořád nalepený u telefonu. Seděli jsme vedle sebe a já se ho tak ze srandy zeptala "Copak, zase si píšeš s milenkou? " odpověděl, že s jednou naší společnou kamarádkou. Co čert nechtěl, tak jsem náhodou zavadila okem na jeho telefonu a viděla, že si píše s Ní. Nijak jsem to nekomentovala a říkala jsem si, proč mi proboha lže? Večer jsme šli spát, já jsem ale nemohla usnout a pořád jsem přemýšlela nad tím, co je to za ten divný pocit, co mě svírá, co se to děje. Nakonec jsem usnula. Nevím co mě to ráno posedlo a dodnes se za sebe stydím, že jsem to udělala, ale vlezla jsem mu do telefonu.

Věc kterou jsem vždycky a naprosto odsuzovala a já jsem jí udělala také. To, co jsem se dočetla v smskách, co si spolu psali, snad ani není třeba psát. Psal jí, že jí moc miluje a jen co dá dohromady auto, tak se ode mě odstěhuje a budou jen spolu. Telefon jsem upustila na zem, jakoby to byla bomba. Zvedl se mi žaludek a zatočil se se mnou celý svět. Proboha proč? Byla jsem v naprostém šoku. Ani se nepamatuji, jak jsem dojela do práce. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat? Zavolala jsem mámě a po práci se u ní stavila pro radu. Poprvé, co jsme se o něčem takhle spolu bavili a já si připadala naprosto zoufalá. Nevěděla jsem, co dělat, jak mám zareagovat? Mám mlčet a nebo mu říct, že to vím? Co bude správně? Záleží mi na něm, miluji ho. Nakonec jsem si řekla, že prostě počkám, budu dál pracovat na tom, aby to bylo tak jako dřív a třeba ho to přejde. Jela jsem domů a celou dobu se to ve mně ještě pralo. Řeknu nebo neřeknu. Bála jsem se, že nezvládnu mlčet a dělat jako by nic.

To čeho jsem se bála se stalo. Nedokázala jsem prostě jen mlčet a chovat se jakoby nic. Neobvinila jsem ho rovnou a neřekla jsem mu, že to vím. Řekla jsem, že si musíme promluvit o nás dvou. On souhlasil s tím, že si taky chtěl promluvit, ale že nejdřív musí vyvenčit psa. Tedy šel, vrátil se za dvě hodiny a já už byla úplně vyčerpaná z vědomí, že je s Ní. Povídali jsme si o nás dvou a já najednou slyším sama sebe říkat, že i když ho stále miluji a má pro mě cenu bojovat, tak pokud už on mě nemiluje a nechce se mnou být, tak ho držet nebudu. Neplakala jsem. Jeho odpověď jakoby zabila všechno ve mně. Už se mnou nechce být, necítí to tak a nemiluje mě. Můj svět byl v tu chvíli na miliardu malých kousíčků. Pak jsme ještě mluvili. Řekla jsem mu, že vím, že s Ní něco má a že ona je důvod proč odchází. A on zapíral a zapíral. Chtěl jet spát k máměm ale vzhledem k tomu, že byla asi 1 hodina ráno a bylo by to až za Prahu, tak jsem mu řekla, ať zůstane a odejde až ráno. Ten zbytek noci byl pro mě obrovsky těžký. Odstěhoval se jen o ulici vedle k Ní.

Následovalo pár týdnů, kdy jsem byla jako ve snách. Jediné, co jsem zvládala bylo jít do práce a z práce hned domů. Doma jsem jen seděla a ani slzy mi netekly. Nevěděla jsem, co se sebou, co bude dál s mým životem? Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím psycholožku, po první sezení se provalila hráz slz a já týden v kuse jen plakala. Po pár sezeních mi bylo lépe a lépe. Zjistila jsem, že pocit, že už nikdy nic hezkého nebude, je pryč a já se začala stavět na vlastní nohy a začala jsem se dávat dohromady. Měla jsem pár románků a snažila se žít dál. Začala jsem řešit rozvod. Bylo pár hádek s exmanželem ohledně rozvodu, vrácení mého auta, které jsem mu dala k užívání než si koupí svoje, protože ho to živí. Vše se nakonec vyřešilo a dokážeme se spolu bavit.

Já jsem našla lásku tam, kde bych jí nikdy nečekala. V chlapovi, kterého znám už od základní školy. Je milý, pozorný, hodný, ohleduplný a stará se o mě jako o princeznu. Po rozchodu s exmanželem jsem si myslela, že už nikdy nebudu schopná někoho takhle milovat. Zjistila jsem, jaké to je když je muž ženě oporou a když jí dává najevou svou lásku. Když je chlap zodpovědný a dospělý a ví, co od života chce. Svůj sen o dítěti, manželovi a šťastné rodině jsem odsunula velmi hluboko do nejzadnějšího koutu své hlavy a i přesto, že se mi zatím můj sen nesplnil, jsem rozvedená a nic z toho, co jsem si vysnila se mi nesplnilo, můžu říct, že jsem šťastná. Mám milujícího partnera a začínám nový život. Kdo ví, třeba se mi ten můj sen ještě někdy vyplní…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 01.04.13 00:36

Krásnej deníček. Moc pěkně napsané a já věřim že příští bude i s tím krásnym koncem :palec:

 
Lawrena
Kecalka 251 příspěvků 01.04.13 09:08

Krásně napsané..

 
habet
Kecalka 447 příspěvků 01.04.13 09:51

Preji Ti hodne stesticka, at se Ti tentokrat Tvoje sny splni :) :hug:

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 01.04.13 11:04

Lith moc pekne si to napsala.. Si silna zenska a zaslouzis si poradnyho chlapa a miminka se taky jednou dockas!
Mame Te radi :-*:-*:-*

Příspěvek upraven 01.04.13 v 11:06

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 01.04.13 13:22

Ahoj, no tak to je dobre ze se ti to miminko nepodarilo. Zrejme to nebyl ten pravy chlap pro tebe, mozna ze ten pravy je ten ktery je po tvem boku ted. Uvidis co ti jeste prinese zivot, je ale dobre ze jste si s byvalim vse vyjasnili, to by nebylo fer vuci tobe samotne takhle zit ne? Drzim ti moc pesticky aby vse uz bylo tak jak si prejes, vsak uvidis casem. Pak dej urcite vedet. :hug:

 
LayLi
Ukecaná baba ;) 1795 příspěvků 01.04.13 16:38

Urcite se jednou tvuj sen vyplni… :hug:

 
Ivíííí
Zasloužilá kecalka 598 příspěvků 01.04.13 17:38

Moc pěkný deníček :hug: :palec: uvidíš zachvíli se vezmete a určitě příjdou brzo i děti..nesmíme přestat věřit na Happy Endy ;)

 
Lithien
Závislačka 4396 příspěvků 01.04.13 19:56

Moc Vám všem děkuji za Vaše komentáře :kytka: Vím, že je to takový deníček trochu o ničem, ale pro mě je to takové ukončení toho co bylo a konečně začátek nového života s velkým „Ž“. Moc děkuji za hezká slova, moc to pro mě znamená :hug:. I Vám přeji spokojený život hodně štěstí :hug: :kytka:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 02.04.13 14:20

Moc krásně napsané..Držím palce do budoucího života a neboj ten sen na tebe někde jistě čeká :hug:

 
Selfi
Kelišová 5086 příspěvků 02.04.13 21:21

:-).. no, chvílemi mě mrazilo. protože jsem měla pocit, že čtu můj životní příběh…( i nový partner ze základky sedí -:-)..
vím, jaké to bylo těžké… sama jsem si tím prošla…už bude jen líp :)

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 02.04.13 21:39

Držím palce a moc přeju Happy End :hug:

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 03.04.13 13:27

Přeji hodně moc štěstíčka ať se Ti splní všechny sny :andel:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele