Zklamala jsem ji

Haňulda  Vydáno: 20.01.11

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že zrovna já budu psát na podobné stránky a když už, tak jen v dobrém. Jak jsem se pletla.

Blíží se doba, kdy to budou tři týdny, kdy jsem zklamala své největší štěstí, které mě potkalo… svého andílka. Vše začlo v červenci minulého roku, kdy jsem absolvovala druhé IVF oplodnění. 17. července jsme měli přenos a 1. srpna jsem si dělala test. Test, který jsem znala nazpaměť a který jsem si dělala po tolikáté, že už se to nedá snad ani spočítat. Radost, jakou jsem měla, když se tam objevila druhá čárka, nemusím ani popisovat. Vše začlo skvěle, jen špatně skončilo.

První problémy začaly už v 9. tt, kdy jsem byla hospitalizována s vysokým tlakem. V té době mi říkali, že asi potrácím. Jenže tlak se uklidnil a vše šlo skvěle dál. Nikomu nepřišlo divné, že mi pořád blbne a doma jsem omdlévala… váha mi šla dolů apod. Tlak se začal řešit až jsem sebou v 21. tt sekla na poště a odvezla mě rychlá. Zase jsem zůstala na pozorování v nemocnici a poté jsem dostala Dopegyt a vše se zklidnilo. Chodila jsem na přeměřování a kromě váhy to bylo dobré.

Blížily se Vánoce, na které jsem se moc těšila. Mám svátky ráda, o to víc, když jsem věděla, že v bříšku mám vysněného kulíška. Čekali jsme holčičku, což nám prozradili na velkém ultrazvuku, kde mimochodem neshledali nic zlého a řekli, že vše je v pořádku, jako všechny testy apod., co jsem podstupovala, byla jsem šťastná. Doma už se začaly objevovat první věci pro naší princeznu a já si užívala, že už na mně jde konečně poznat, že mám zlato v bříšku (jsem kulatější typ).

Přišel štědrý den… pohádky, cukroví a skvělá nálada. Vše se zvrtlo ne z hodiny na hodinu, ale minuty na minutu. Šla jsem z wc lehnout si do obýváku za manželem, když jsem cítila jakoby ze mně (ze spodku) něco lezlo. V první moment jsem to chtěla vytlačit, ale nějak to nešlo. Měla jsem za to, že to bude asi nějaký trošičku větší hlen. Po shlédnutí zrcátkem jsme s manželem uznali, že to hlen nebude, a tak jsme se vydali na nejbližší pohotovost. Tam se na mě ani nepodívali a poslali mě do nemocnice. Ještě měli blbou poznámku, proč jsem tam nejela přímo.

Když jsme přijeli do nemocnice, lékař se na mě díval jak na „blba“. Když mě vyšetřoval, zeptal se mně, jestli jsem si trošku necucla alkoholu, protože to co popisujeme tam nevidí a jsem v pořádku. Ulevilo se mi. Udělal ultrazvuk, srdíčko bušilo. Ještě pro kontrolu mě vyšetřil prsty. Najednou už nevtipkoval a obličej mu začal blednout. Nějakými cizími názvy začal mluvit na sestřičku a ta zbledla podobně. Po mé asi třetí prosbě začal o tom, co se děje, mluvit. Řekl mi, že jsem otevřená přes 4 cm a že to, co jsem viděla v zrcátku je vak blan, který chrání miminko a že rodím.

Neměla jsem žádné bolesti ani nic podobného, plodová voda mi neodtekla, takže jsem na něj hleděla jak vyjevená. A začalo to:,lékař se ptal sestry co a jak dál, jestli počkají, až malá umře a odrodím mrtvé nebo mě převezou do Brna na specializované pracoviště. Zeptal se i mě co chci. Myslela jsem si, že si dělá srandu. Nechala jsem si zavolat manžela. Když vešel dovnitř, Dr. na něj vychrlil, že rodím a dítě umírá. Manžel přiběhl za mnou na lehátko, na kterém jsem ležela pořád s nohami dokořán. Hned mě objal a plakal se mnou.

Doktor chodil po ordinaci sem a tam a pořád přemýšlel, co je lepší. Po asi dvaceti minutách, kdy mi znovu udělal ultrazvuk a viděl, že dítě žije, řekl, že mě tedy pošle do Brna, ale máme počítat s nejhorším a může se stát, že cestu dítě nepřežije nebo po cestě porodím. Jaké bylo mé zděšení, že jsem dostala klasickou sanitku bez inkubátoru a jen se zdravotní bratrem bez lékaře. Saniťák se mě až po cestě, kdy studoval papíry ptal: „vy rodíte?“ Manžel se mnou jet nemohl, tak nasedl do auta a jel mi domů pro léky a rychle do Brna za mnou(léčím se na epilepsii a mé léky málokteré oddělení má).

Cestou do brna se ve mě malá pořád hýbala a kopkala a já jsem se aspoň trochu uklidnila, že žije. Když jsem přijeli, začal shon vyšetřování apod. Lékařka říkala, že to není dobré, ale snad pár dní a možná i týdnů vydržím. Byla jsem 27. tt. Nepadlo tam ani slovo o tom, že by malá měla umřít, ba naopak uklidnili mě, že se má dobře. Dobré bylo i to, že mi nepraskla plodová voda. Byly mi podány kortikoidy na vývin plic. Krevní testy na infekci byly negativní. Každý poslech srdíčka byl ukázkovy.

Měla jsem za úkol udržet malou minimálně 48 hodin kvůli plicím. Dali mě na jipku a přijel manžel. Proplakala jsem celý večer. Poté, když manžel odjel, nebyla jsem schopná usnout a pořád jsem se ptala proč já?! Proč po tom všem ještě tohle. Ráno mi sestřička udělala test na plodovou vodu, protože se mi zdálo, že nějak moc vlhnu. Test byl pozitivní :-( Začala mi prosakovat plodová voda. Malou jsem pohyby pořád cítila a lékařka mě uklidňovala, že i když jsem časovaná bomba, nic není ztraceno. Začala jsem studovat články, co byly na pokoji o nedonošených dětech. O šancích na přežití.

Když nám lékařka řekla, kolik má malá kg, trochu jsem se uklidnila, že přežili už i menší. O 6 dní později, přesněji 30. 12. mě v noci probudily bolesti v kříži. Bylo něco kolem třetí v noci a pomalu to zesilovalo a čas mezi bolestí se krátil a bolest byla větší. Myslela jsem si, že to nevydržím, že budu chodit po stěnách anebo že strčím hlavu do skříňky a prásknu dveřmi.
Myslela jsem si, že když se rodí málé dítě, bolesti jsou menší… ošklivě jsem se pletla.

Po třech hodinách bolestí jsem zavolala sestru, řekla, co se děje, přiběhla lékařka a řekla, že se to rozjelo a že už to nezastaví. Po té mě ještě zkontroloval lékař. Když jsem se ptala, jestli už mám volat manžela (spal u známých v Brně), řekl, že jo, ale že to stejně nestihne. Volala jsem mu a ten řekl, že se nemám bát ani o malou ani o nic jiného. Celou dobu říkal, že vše dobře dopadne a já mu věřila. Byla jsem převezená na porodní sál, tam mi lékař jen ve zkratce něco řekl. V bolestech jsem moc nevnímala. Mezitím mi praskl plodovou vodu, která byla zelená, hlenovitá a nepopsatelně smradlavá (asi jako zkažené vajíčko), už to mě mělo varovat že to není dobré.

Po několika dlouhých tlačeních se nám v 6:50 narodila holčička. Dali jsme jí jméno Julinka. Vážila 960g a měřila 35 cm. Bylo kolem mně spousta lékařů a porodních asistentek a celkem rušno, ale v momentě, kdy mi malou lékař položil na bříško, všichni ztichli a čekali. Já zděšeně taky.,Hned nato jsem viděla, jak se malinká nadechla a jemňounkým tónem začla poplakávat. Sotva jsem jí pohladila, v ten moment mi ji lékaři sebrali… nestihla jsem jí ani říct, že ji miluji. Všichni na sále měli úsměv na tváři, jen já jsem brečela. Bylo mi líto a je mi do dneška, že jsem jí nedala lepší začátek.

Přivedla jsem ji na svět jako když neplavce hodíte do hluboké vody. Byla sama daleko ode mně… V momentu, kdy malou odváželi v inkubátoru, se ve dveřích objevil manžel… zahlédl ji jen koutkem oka. Přišel ke mně, dal mi pusu a začal mě uklidňovat, ať nepláču, že to bude dobré a že jsme šikulky. Přišel za námi dětský lékař a řekl, že to vidí dobře… nejtěžší úkol, a to nadechnout se, má zdárně za sebou, což je skvělé. Ale ani tak mě neuklidnil. Bála jsem se tak moc jako nikdy v životě. Odrodila jsem placentu a byla jsem převezena zpět na jipku. Po dvou hodinách mě odvezli na poporodní pokoj na patro, kde byla dětská jipka a taky naše hvězdička.

Mohli jsme za ní až odpoledne, kdy už měla všechny vyšetření za sebou. Manžela poslali domů, že má dojít na poledne. Jenže já to nevydržela a vyprosila si návštěvu hodinu po tom, co mě přivezli z jipky. Po cestě tam se mi vše chvělo… srdce jsem měla kdo ví kde. Měla jsem obrovský strach a abych se přiznala jedna strana tam chtěla a druhá by utekla… když jsem tam přišla a viděla to malé klubíčko, málem jsem sebou sekla… byla tak malinká, tak bezradná…,ale nádherná a naše. Lékařka řekla, že jí občas blbne srdíčko a museli jí dát roztok do plic, ale že snad bude dobrá a že za pár hodin se uvidí.

Volala jsem manželovi a plakala a prosila jsem ho za odpuštění. I to naše štěstí jsem prosila, ať mi odpustí a ať bojuje. Když jsme tam šli po dvou hodinách i s manželem, měla jsem znovu ty hrozné pocity… cesta tam byla děsivá a vě mně se vše chvělo. V koutku duše jsem měla slova doktorky, že to vypadá dobře a ta mě uklidňovala. Jenže když jsme tam přišli, už pohled lékařky vypovídal o tom, že něco není v pořádku. Měla jsem pravdu. Julinka začala být oběhově nestabilní… potřebovala více jak 100 % kyslíku… plíce nepracovaly, tak jak měly… přestávaly pumpovat krev a srdíčko kolabovalo…

Julinka byla zcela odkázaná na přístroje. Ale pořád tady, podle doktorky, byla šance, že se to může obrátit v dobré. Odcházeli jsme odtamtud jako hromádky neštěstí… hned za dveřma mě manžel objal… pevně mě držel a plakal… dlouho plakal a já v tu chvíli věděla, že trpí kvůli mně… že jsem to celé zkazila. Poté jsme seděli v místnosti pro návštěvy a v pláči doufali, že to bude dobré. Když jsme tam šli znovu v pět večer, byla na tom pořád stejně, ani se to nelepšilo, ani nehoršilo. Doktorka řekla, že tak dlouho s takovým množstvím kyslíku to vypadá na postižení orgánů, hlavně očí.

Stáli jsme u ní a plakali… já ji prosila, ať bojuje, že tady jsme pro ni. Zase se opakoval pláč za dveřmi a omluvy. Poté musel manžel odjet. Šla jsem za ní znovu v osm večer, byl tam doktor a ten zase řekl, není to lepší… mohla jsem si ji pohladit a mluvit na ni. Hladila jsem ji, jak jsem mohla, ale nedostala jsem ze sebe ani hlásku… brečela jsem a hladila… brečela a hladila, když už jsem musela jít, řekl mi, ať dojdu kolem desáté. Poté, co jsem manželovi zavolala co a jak, přišla jsem na pokoj a lehla si. Nevím jak, ale na chvíli jsem zadřímla.

Probudilo mě rychlé otevření dveří a v nich sestra… řekla mi, že volali z jipky, ať tam okamžitě letím. Po cestě jsem napsala manželovi. Ještě než jsem přišla na jipku, mi přišla sms, že se to určitě zlepšilo a hned mu mám pak zavolat. Přiběhla jsem na jipku a když jsem přicházela k inkubátoru, viděla jsem lékaře a bylo mi to jasné. Nezlepšilo se to, selhaly jí plíce a tudíž i srdíčko…, podlomily se mi nohy… lékař mě posadil a řekl, že mi může Julinku vytáhnou a na poslední výdech dát do rukou… moc jsem chtěla. Když mi ji dali do rukou byla teplounká a nádherně červeňounká.

Pak už jsem viděla jen monitor a na něm rovnou čáru… pláčem jsem na ni pomalu neviděla… dostala krásnou růžovou čepičku… sestry mi ji pak ještě zabalily do zavinovačky a daly zpět do rukou, mezitím jsem napsala manželovi sms: zemřela, právě mi jí dávají do rukou. Tiskla jsem ji k sobě dlouho, ani nevím jak. Omlouvala jsem se jí a prosila za odpuštění… byla nádherná… dala jsem jí ještě pusinky… za tatínka, za rodinu, za všechny… nemohla jsem se na ni vynadívat… nádherná. Celé jsem to probrečela a ani jsem nevnímala sestry, které mi říkaly, ať jim ji dám. Nechtěla jsem. Byla moje… pak mě tedy přesvědčily a já se s ní naposled rozloučila… přitulila a dala pusu… naposled jsem viděla svého andílka, kterého jsem si i na památku vyfotila… ani nevím jak jsem se odtamtud dostala.

Nadávala jsem si, že jsem vrah a že jsem zabila dítě… jsem zrůda a zrůdou zůstanu… jak jsem jen mohla ublížit tak bezbrannému miminku… do dnešního dne se na sebe nemůžu podívat do zrcadla a není dne a noci abych Julinku neprosila za odpuštění. Když jsem šla zpět na pokoj, musela jsem si sednout. Volala jsem manželovi a neslyšela jsem nic jiného než jen pláč a pláč. Omlouvala jsem se mu, že jsem ho tak zklamala a že kvůli mě tak trpí. Ve vzlykách říkal, že to není moje vina, že se to prostě stalo… plakala jsem s ním. Poté pro mě přišel lékař, dal mi injekci, nějakou tabletu a odvedl mě na pokoj. Nechtěla jsem ale nic, chtěla jsem utéct někam daleko a umřít… měla jsem umřít místo Julinky… ona měla žít, ale já ji zabila… nedala jsem jí nic… jako matka jsem selhala.

Nevím, jak jsem se dostala na pokoj, ani to, že jsem spala. Probudila jsem se ráno a šahala si na břicho, doufala jsem, že se mi to jen zdálo… nezdálo… hned nato jsem viděla manžela… objímali jsem se dlouho a pořád jsem opakovala, že jsem nechtěla. Hned ráno jsem byla propuštěná domů. Zastavili mi tvorbu mléka… na jipce jsme vypsali vše potřebné. Po cestě k autu jsem u oddělení patologie řekla poslední sbohem naší Julince. Manžel plakal. I on se loučil. Dneska to jsou tři týdny, kdy jsem zklamala to nejdražší, co jsem v životě měla.

Každou noc se budím a v rukou svírám polštářek a doufám, že je tam Julinka. Už jsme uklidili všechny věci, co jsme pro ni měli… je mi hrozně… místo štěstí a radosti v ruce, svírám rodný a zároveň úmrtní list… místo výběru kočárku vybíráme urničku a cedulku na hřbitov. V sobotu si pro našeho andílka jedem místo do porodnice na pohřební službu. Nebýt manžela, nebyla bych tu. To on mě drží. Takové bestie jako já tu nemají, co dělat. Omlouvám se vám, že jsem se tak rozepsala… potřebovala jsem to vše ze sebe dostat. Možná se to nedá dočíst až do konce. Malinko se mi ulevilo. Děkuji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 20.01.11 17:17

Nemám slov,je to strašlivě smutné,vyhrkly mi slzy do očí. Snadno se to říká - buď silná - ale je mi jasné,že to lze velice těžko. Vinu si ale nedávej,za to může příroda,ta se nedá obejít.
Nezbývá než jít dál a myslet na svého andílka,který stále v srdíčku zůstane a on určitě na vaše další miminko dohlédne aby se mu nic nestalo.

Příspěvek upraven 20.01.11 v 17:18

 
marjanka1
Stálice 95 příspěvků 20.01.11 17:34

Je mi to nesmirne lito, vase bolest musi byt nesnesitelna. Doufam, ze naleznete silu jit dal.

Jsi uzasna mama Julinky, ktera chtela jen to nejlepsi pro sve dite a dala by jsi za ni i svuj zivot. Nejsi zadna „bestie“, nebyla to tvoje chyba, i kdyz se asi ted citis jinak a provinile. Udelala jsi sechno, co bylo v tvych silach, aby tvoje dite zilo, a ted zijes s bolesti a smutkem, a laskou k Julince. Jsi nejlepsi mama, jakou si Julinka mohla prat!!!

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 20.01.11 17:35

Haňuldo, je mi moc líto Vaší ztráty, tekly mi slzy, když jsem si četla Váš deníček. Je hrozné co Vás potkalo a je hrozné, že z toho obviňujete sebe. Vy za NIC nemůžete, takové neštěstí se stávalo, stává a bude stávat a maminky proti tomu nezmůžou nic. Bojovala jste za svoji malou jako lvice, ale někdy nad mateřskou láskou zvítězí osud nebo příroda. Vy nejste žádná zrůda nebo něco podobného, byla jste a jste pro svoji malou ta nejbáječnější máma, která se o ni bála a modlila se za ni. Přeju Vám hodně síly!

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 20.01.11 17:43

Já nějak nevím co napsat. Nejdřív si dám asi pár facek nad svýma myšlenkama kolem pokaženého porodu u mě, protože to co jste prožila je noční můra všech maminek nedonošeňátek.
Přeju vám oběma do budoucího života jen to nejlepší. Bolest a ztráta nezmizí, ale časem jí určitě zmírní jiné miminko.
Hodně sil :hug:

 
MonisTonis
Povídálka 19 příspěvků 20.01.11 17:46

To je hrozný,je mi to moc líto.Tohle by se dít nemělo. :cry:
Ale nemůžeš si za to dávat vinu a říkat,že si zrůda a vrah.Tak to prostě není!

Jsi hrozně statečná ženská,že jsi to dokázala přežít.
Nejhorší na světě je to,že špatné věci se dějí i dobrým lidem.

Nemohla si stím nic dělat

Přeji Hodně síly,at se stím dokážete poprat,ty i tvůj manžel. :hug:

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 20.01.11 17:51

Je mi opravdu líto co se stalo.Taky sem si u deníčku zaplakala :cry: Nejsi žádná bestie naopak že si to zvládla musí to být neskutečně težké.Nechápu proč se tohle stává.Přeji mnoho sil :hug:

 
Věrka80
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 20.01.11 17:57
Ahojík

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
Nevím co dodat… buď mooooooc silná. Jsem s tebou :hug: :hug: :hug: :andel:

 
Věrka80
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 20.01.11 18:00
Omlouvám se...

… že nemohu napsat více, ale přes slzy nevidím.
Jsi moc statečná a skvělá a žádná vražedkyně… to nesmíš říkat… :hug: :andel:

 
Janca.Zik
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 20.01.11 18:02

Je mi to strašně líto,se slzami v očích ti chci napsat,ať si to nedáváš za vinu,život je někdy stračně nespravedlivej a člověk dostává kopance,když si to nejméně zaslouží…Z celého svého srdíčka ti přeji,aby bylo za chvíli alespoň o malinko líp,Julinku budeš mít navždy ve svém srdíčku :srdce: :srdce: :srdce:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 20.01.11 18:02

Ahoj,moc je mi to líto,šly mi slzy do očí…
Proč se obviňuješ?není žádný důvod.Nic jsi ovlivnit nemohla…

 
Katka_LEE
Ukecaná baba ;) 1741 příspěvků 20.01.11 18:09

Přeji ti, aby jsi brzo měla svoje další miminko v náručí a zdravé doma :kytka: :hug:
Určitě si nic nevyčítej, i když chápu, že se to lehce říká, ale těžko dělá :cry:
Držíme ti palečky :andel:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 20.01.11 18:13

Haničko prosím tě čím ses provinila? Ty jsi snad nějak vědomně zapříčinila předčasné narození maličké? Silně o tom pochybuju!

Tohle se sakra stávat nemá! Děti umírat nemaj! Ale ne vždy a ve všem je nějaký viník. Tady není vinen nikdo!

Posílám ti moc a moc síly do dalších dnů :hug: a až se z tohoho všeho zmátoříš, a ty se zmátoříš!, protože není nic na světě co by ženská nezvládla, vím, že Julince pořídíš sestřičku nebo bratříčka.

Z tvého deníčku vidím, že vůbec nejsi bestie, jakou ses nazvala, ale báječná máma!!! A ne že ne! :hug:

Posílám pohlazení :srdce: :hug:

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 20.01.11 18:21

Upřímnou soustrast Haňuldo . :hug:
malou jsi určitě nezklamala naopak byla jsi s ní ve chvíly smrti a držela ji v náručí -udělala jsi nejvíc co jsi mohla ,protože jsi byla do poslední chvíle s ní .

 
RollerGirl
Kecalka 148 příspěvků 20.01.11 19:04

Nesmírně dojemný příběh,u kterého mě ukápla nejedna slza…vůbec se z ničeho neobviňuj,ty za nic nemůžeš,to osud to tak chtěl a co se mělo stát se stalo,nejsi žádná bestie ani zrůda,ty jsi jen maminka,co chtěla mít krásné miminko,ale bohužel to nevyšlo.Vím o čem mluvím,v listopadu jsem porodila mrtvého chlapečka(20tt).Vím jak se teď přesně cítíš a co prožíváš,není to vůbec jednoduché,ta prázdnota ve tvém srdci bude ještě dlouho,ale čas je nejlepší lék,nikdy nezapomeneš,ale postupem času bude líp,uvidíš proto ti přeji moc sil do dalších dní a ani se nenaděješ a za chvíli budeš v náručí držet krásný uzlíček :srdce: :srdce: :srdce:

 
Sany80s
Závislačka 3420 příspěvků 20.01.11 19:09

Proboha, ty v žádném případě nejsi zrůda.
Stalo se jen to, cos nemohla ovlivnit.
Jediní lidé, o kterých bych podle tvého popisu použila nehezká slova o selhání a zrůdnosti, jsou v tvém případě lékaři.

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 20.01.11 19:33

Ahoj, opravdu jsi mi vehnala slzy do očí :cry: je to moc dojemně napsané…hlavně si nedávej vinu, ty za nic nemůžeš, ty jsi udělal pro svoji holčičku maximum!! :hug:
Přeju vám s manželem do života už jen to dobré! :kytka: :hug:

 
ynax1  20.01.11 19:36

je mi líto co se ti stalo, ale… na konci článku mě napadlo jen proboha, co blbneš? nejsi ani zrůda, ani vrah, malou jsi nezabila! Asi budu znít tvrdě, ztrátu budeš cítit ještě hodně dlouho, poplač si, vzpomínej, ale hodně rychle změň své myšlení. Můžeš nadávat na to co se stalo, ale ty i doktoři jste udělali maximum aby žila. Pokud bys chtěla a já myslím, že určitě budeš chtít další dítě, musíš být psychicky v relativním pořádku. Mluvte o tom s manželem, vypiš se v deníčkách, ale vzpamatuj se! Nejsi zrůda, nejsi vrah… nebo chceš skončit raději na pár měsíců na psychiatrii?

 
Jochy  20.01.11 19:51

Při čtení jsem plakala. Stalo se mi něco podobného a proto věřím, že i na Vás se časem usměje štěstí. Neobviňuj se, opravdu za nic nemůžeš.
Julinka zůstane ve Vašich srdcích.

 
Kajaaada1
Ukecaná baba ;) 1901 příspěvků 20.01.11 19:51

Je mi to upřímně líto, co se stalo. Myslím, že jsi udělala pro svoji holčičku maximum.
Přeji hodně sil.

 
Zaynah
Závislačka 2607 příspěvků 20.01.11 20:02

drzte se,budte silni!! :hug: :hug: :hug:

 
LucinkaaV
Kecalka 448 příspěvků 20.01.11 20:07

Když jsem četla tvůj deníček tak mi tekly slzy!! Jsi moc statečná! Největší oporou Ti teď bude tvůj manžel! Nedávej si vinu. Asi to tak příroda chtěla. Neboj ani se nenaděješ a až to budete s manžou nejméně čekat tak budete čekat další miminko!

 
Silvi.100
Extra třída :D 12692 příspěvků 20.01.11 20:09

Je mi tak líto!! :cry: :cry: u Tvého deníčku nejde neplakat!!! Držte se! :hug:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 20.01.11 20:27

Neobvinuj se, nemuzes za to! a drz se :cry: :cry: :cry: bude lip!!!!!!!!!

 
kattarinka
Kelišová 6376 příspěvků 20.01.11 20:40

Přečetla jsem hodně smutných deníčku bez slz, ale z toho tvého mi ty slzy vyhrkly, a ani nevim jak…

 
Aspi
Zasloužilá kecalka 859 příspěvků 20.01.11 20:54

Hanuldo, vim jak je to strasne tezke i ja ztratila svoji holcicku.Musim byt silna, silna kvuli Julince, vim rikas si proc ja, proc zrovna ja,ale tuhle otazku si klademe kazda. neni to tva vina,ty nejsi ta spatna, Julinka se tak rozhodla. aver ze tam nahore je ji dobre je stastna nic ji neboli netrapi a kouka na tebe z oblacku a neprala by si aby jsi se takhle obvinovala.
Pokud budes chtit prijd mezi nas do prazdne naruce,jsou tam maminky andilku ktere potklalo to co tebe.Myslim na tebe i kdyz vim jak je to tezke,bojuj dal za svoji krasnou holcicku :hug:

 
Potápka
Extra třída :D 10054 příspěvků 20.01.11 20:58

Je mi to moc líto :hug:
Ale svojí holčičku jsi nezklamala, ona prostě měla jen vymezenou kratičkou cestu. Ona ví, že jí milujete a právě proto si vybrala vás.

 
cher  20.01.11 20:59

Je mi to moc líto. Je mi líto, že tohle musí někdo prožívat. Ty za nic nemůžeš, hlavně se neobviňuj a přeju mnoho sil a brzy zdravé miminko :srdce: :srdce: :srdce:

 
ladun
Kelišová 6540 příspěvků 20.01.11 21:19

Haňuldo,

je úplný nesmysl se vinit z toho, že jsi jakkoliv ublížila svému dítěti. Ani si nedokážu představit, jak to bolí,ale přeci jsi mu nijak vědomě ani nevědomě neubližovala a ani ho neohrožovala! Přeci ses na ni těšila a milovala ji, to přeci není žádná vina. To, že to takhle dopadlo bude důsledkem jiného problému, rozhodně ne toho, že bys Ty zklamala. Myslím, že by se Ti snad ulevilo, kdyby ses obrátila na nějakého psychologa…Přeci nemohlo jakkoliv být v tvých silách vývoj těhotenství ovlivnit, nebo snad ano? Myslíš si, že jsi mohla něco udělat líp? Podle mě to, že se na miminko těšíš a taky o sebe pečuješ, je to nejlepší, co pro něj můžeš udělat, protože už v bříšku hrozně cítí, že ho někdo má hrozně rád a těší se na něho… Moc Ti přeju, ať se co nejdřív budete moct pokusit o dítě a vyjde Vám až do zdárného porodu, protože snad jen to Ti může zastřít smutek nad takovou ztrátou…držím pěsti, moc! :hug: :hug: :hug:

 
NNatálie
Kecalka 156 příspěvků 20.01.11 21:22

Je mi to opravdu strašně moc,moc,moc líto!!!Vím, že jaká koliv slova útěchy vám nevrátí vašeho andílka, ale držte se!!! Život je opravdu někdy strašlivě nespravedlivej a trpěj lidi, který si to nezasloužej a který by miminku dali první poslední, ale hold osud to tak nehce, opravdu nevím proč?Nevím proč je to tak na tom světě zařízený, že trpěj hodný lidi a ty svině zase nic!
Musíte být moc silná a to nejen kvůli manželovi, který je vám oporou a určitě by na to taky nechtěl být sám!Musíte se snažit a uvidíte, že se vám jednou toto zlé obrátí v dobré!!!Chce to čas a postupně se s tím smířit a uvidíte, že jednou to vaše štěstíčko vám přijde a bude vše v pořádku!!!
Moc vám držím palečky i manželovi a držte se v tomto těžkém období!!!

 
monika82
Ukecaná baba ;) 2010 příspěvků 20.01.11 21:33

vůbec o sobě takhle ošklivě nemluv, ty za to NEMŮŽEŠ!!!! to si uvědom. čas vše zahojí a snažte se jít dál. věř tomu, že budete šťastni a Julinka :andel: Vám pošle bratříčka nebo sestřičku.

DRŽTE SE!!!!

 
Mončiči
Zasloužilá kecalka 680 příspěvků 20.01.11 22:17

Je mi to moc líto,vím že tady žádná slova útěchy nezmírní tvou bolest,ale musíš být silná.taky jsem po dvou IVF a vím co je čekání na // a jaká je pak radost u mě byla pouhých 7týdnů a i tak je to těžké.Snaž se nabrat sílu do dalšího snažení a věř,že :andel: Julinka už se postará o to aby jste se mohli brzy radovat z miminka

 
kaculad
Ukecaná baba ;) 1043 příspěvků 20.01.11 22:18

Je mi to tak moc líto :cry: :cry: :cry: Myslí, si, že slova nemohou pořádně vyjádřit, jak moc je mi Tebe, Manžela a malé líto.
Hlavně si pamatuj, že tohle není Tvoje chyba, Ty jsi nic nezavinila, nikoho jsi nezabila. Tohle se prostě muselo stát.. bohužel.. Uvidíš, že jednou z Tebe bude skvělá, milující máma a jí Ti z celého srdce přeji, aby to bylo brzy :srdce:
Věř, že Tvá malá Julinka, Tvůj andílek Tě miluje stejně jako Ty jí :srdce:

 
LadyRebeka
Extra třída :D 12740 příspěvků 20.01.11 22:20

Plakala jsem u čtení, ty nejsi vrah, ty za to nemůžeš. Buď silná posílám ti všechnu sílu co mám. Rodiče by neměli přežívat vlastní děti :cry: :hug: :hug: :hug: :srdce:

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 20.01.11 22:25
hanuldo

preji uprimnou soustras i ja mam sveho andilka a vim jak moc to boli ale opravdu mi ver ze tohle neni tvoje chyba neobvinuj se … a jak uz tu bylo psano prijd od prazdny naruce tam me to moc pomohlo a pomaha :hug:

 
zulok
Echt Kelišová 9217 příspěvků 20.01.11 22:38

Svojej babulke si dala najviac, co si mohla, bola si pri nej a za to, ze sa narodila skoro, nemozes :hug:

 
Honey 80
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 20.01.11 22:57

Ahoj Hani, je mi moc líto co jste s manželem museli prožít a stále ještě prožíváte! Každopádně není nic tvá chyba, život je prostě krutý a nespravedlivý! Nad otázkami typu „proč já“ nemá smysl tápat, nejsou na ně totiž odpovědi.
Je to určitě moc těžké období, ale věř, že čas bolest otupí!!!
Přeji pevné nervy a hodně lásky, držím vám všechny palce!!!! :kytka:

 
marcelka_88
Extra třída :D 13770 příspěvků 20.01.11 23:25

Nevim co napsat, celý deníček jsem probrečela a nedokážu si ani představit tu nepředstavitelnou bolest… Nejsi vrah, nemůžeš za to… Je mi to tak líto, že to nedokážu ani vyjádřit :cry: :cry: :cry: Bud moooc silná…

 
Markittka
Extra třída :D 14599 příspěvků 20.01.11 23:48

Slzy mi tečou až do výstřihu. Tady je těžko co říct.
Doufej v dobré.

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :kytka: :hug: :hug: :andel:

Příspěvek upraven 20.01.11 v 23:49

 
Ajla
Echt Kelišová 8384 příspěvků 21.01.11 00:09

je mi hrozne lito co se stalo. NEdavej si to za vinu ty za to opravdu nemuzes, udelala jsi vsechno co jsi jen mohla. Moje mamca prisla takhle o miminko 2×…pak jsme se narodily my se segrou dvojcata. Buh si bere slaby deti nahoru aby na Zemi nemeli tezky zivot u nej je Julice dobre a az bude spravny cas posle ti miminko zdrave a pripravene na zivot s uzasnou mamou a tatou jako jste vy dva. Moc drzim palce aby jste tyto tezke chvile alespon v ramci moznosti zvladali. Julinka na Vas kouka shora a postara se o to aby zase bylo lepe.

 
dagomaro
Nováček 4 příspěvky 21.01.11 00:33
bolest přebolí

Když jsem četla, co se vám stalo, tak jsem brečela. Na naši holčičku jsme čekali 4 roky, třikrát jsem potratila. Musí to hodně bolet, ale jste na to dva, vydržte, čas tu bolest trochu zmírní. Jen stále nechápu, v čem vidíte svoji vinu, jak jste ji mohla zklamat! Myslím, že jste dělali vše, co jste mohli. Trochu mě leká míra sebeobviňování za smrt vaší holčičky, přičítám to obrovskému stresu ze smrti miminka, ale když by se tenhle pocit nezlepšoval a stále jste měla tyto NEOPODSTATNĚNÉ ! pocity viny, prosím vyhledejte lékařskou pomoc - zdá se mi, že by to mohla být deprese a to by chtělo ulevit si pomocí léků. Neztrácejte naději, bohužel příroda je někdy krutá, za půl roku až se budete cítit lépe, zkuste další miminko, nikdy na svoji holčičku nezapomenete, ale miminko vám pomůže jít dál a přinese vám spoustu radosti. Neztrácejte prosím naději…

 
revu
Kecalka 424 příspěvků 21.01.11 01:02

Už dlouho jsem tak nebrečela,…až do téhle chvíle. Je mi to nesmírně líto. V žádném případě se nesmíš obviňovat, nemohla jsi to ovlivnit, nemohla jsi o tom rozhodnout.

 
Vedaniga
Kecalka 466 příspěvků 21.01.11 06:50

Je to tak strašně smutný, je mi hrozně líto, co se vám stalo. Obrečela jsem to. Když jsi psala, jak jsi malou držela v náruči a naposledy se loučila - připomnělo mi to, jak jsem takhle držela mého malinkého synka. A taky se tehdy obviňovala, že je to moje vina. Ale nebyla a ani Tvoje vina to není. Jediní lidé, kteří udělali něco špatně, byli doktoři. Ty jsi za nic nemohla… :hug:

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 21.01.11 08:25

Ahoj, strašně mě to mrzí!!! Jsem s Vámi a myslím moc a moc na Vás!!!
Vím, že to teď strašně bolí, a ani Ti nemusím říkat, že čas všechno zhojí.
Ale prosím Tě neobviňuj se!!!
Asi to tak muselo být. Třeba ještě nebyl čaj pro Julinku na tomto světě.
Věř, že budete mít ještě další miminko a všechno se spraví!!!!

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 21.01.11 08:27

taky jsem tvůj příběh probrečela.....ale nesmíš se obviňovat, bojovala jsi za svoji holčičku jak jen to šlo. Jsou ale chvíle, kdy bohužel příroda vítězí :( .
Tvoje Julinka by určitě nechtěla, aby ses takhle obviňovala, nechtěla by takhle vidět svoji maminku, ví, že ji miluješ a vždycky budeš , stejně jako ona Tebe :srdce: :hug:

 
snoubenka
Kelišová 6573 příspěvků 21.01.11 09:00

Přeji umřimnou soustrast. :cry: Je to velice smutné a bolestivé téma, ale nesmíte se s manželem vzdávat. Budete mít zdravé miminko, co vám vše vynahradí!! Hlavně se neobracej k manželovi zády, potřebujete se navzájem! Trpíte oba stejnou ztrátou, i když ty jako matka to bereš jinak. Jistě za to nemůžeš, prostě se to tak někdy stane, ale spravedlivé to teda rozhodněn není.
U nás ve vesnici, je jedna paní, ta přišla o dceru…umřela jí, když jí bylo 15let na leukémii, bylo to hrozné, ale měla ještě 2 děti, ale co osud nechtěl zemřel jí i syn a taky když mu bylo 15 let, přejel ho autobus, ale ještě před smrtí, když se na ně ten autobus řítil, na namzrlé silonici, stačil odžduchnou kamaráda a tím mu zachránil život. Oné paní zbyla už jen jedna dcera, která ji ale učinila neskonala štastnou vnoučátkem.
další moje kamarádka skoro před 5 lety taky porodila mrtvé díte, ale to jen týden před temínem. Stalo se to taky z minuty na minuty. bylana vyšetření vše bylo v pořádku…za týden měla rodit, přijela domů a nějak jí tvrdlo břicho a pohyby necítila jela do nemocnice, kde jí ale už jen řekli, že je dítě mrtvé.......nějaká peristaltika střev asi zauzlení. Taky musela porodit mrtvé ale jinak zcela zdravé dítě. Mnžel jí byl velkou oporou a dnes mají 3 letéo chlapečka a radují se z něj. Vše ustáli SPOLU!!! :palec:
hlavně si to ani manžel nesmíte dávat za vinu, byl to asi osud :-(

 
Julliet
Kecalka 105 příspěvků 21.01.11 09:20

To, co vás potkalo z vás nedělá špatné rodiče a už vůbec ne vrahy.Je to hrozné přežít a pochovát vlastní dítě.Větčí bolest v životě není,a je to bolest,která nikdy nepřebolí,jen se s ní musíte naučit žít.
Já sama jsem maminkou dvou andílku.Andíl­ku,které jsem mohla pouze porodit,pohladit a navždy vrýt tu bolest do srdíčka.Moji dvojčátka před rokem a pár měsíci zemřeli,zemřeli mi v náruči.
Zezačátku jsem se též obviňovala,ptala se,proč já.Nechtěla jsem žádnou pomoc,jen plakat a umřít.Ale nemohla jsem,už proto,že manžel taky trpěl a měli jsme doma 3-letého chlapečka.
Nenáviděla jsem už všem dokola opakovat,co nás potkalo,ale právě to mi nejvíce pomohlo.Musíš o bolesti začít mluvit.
A abych to schrla,teď vedle mě leží jejich 4 měsíční bratříček. :srdce: :srdce: :srdce:
Není to náhrada ani náplast a bolest je stejná,jen jsem se naučila s tím žít.
Držím palečky :mavam: :mavam: :hug: :hug:

 
Sheeni007
Ukecaná baba ;) 2453 příspěvků 21.01.11 09:45

Hanicko, uprimnou soustrast. Julinky mi je moc líto.
Tvuj denicek dal zabrat mým slzným kanalkum. Ženská, koukej se sebrat, neváhejte využít odborné pomoci psychiatra…protože TY jsi byla úžasná máma pro Julinku i když jen na chviličku a budeš i pro další miminko. Vím, ze cesta k poceti byla těžká, ale jednou to šlo, tak půjde i podruhé. Buď statečná kvůli sobě, kvůli manželovi, vasemu vztahu vašim dětem, co přijdou. Julinka na vás bude koukat z nebe. Mluv s přáteli, rodinou, lekari…držím palce.
Vím, ze ted napisu něco sobeckeho, ale musím. Mela jsem skveleho kamaráda, nebudu se rozepisovat, zkrátka přišli s přítelkyni o mimi v 8M. Já přišla o přítele, už jsou to víc než 4 roky a oni se nedokázali se ztrátou vyrovnat. Já od te doby byla buď tehu nebo malé mimi. To oni stále neunesou. Měli v lete svatbu, my nebyli…na pozvance bylo napsano, ať nechodí deti do 3 let. Mam je moc ráda, strašně bych jim prala

 
venoušek
Ukecaná baba ;) 1609 příspěvků 21.01.11 10:27

:cry: :cry: :cry: více nemohu napsat přes slzy, :cry: :cry: :cry: JULINKO POZDRAVUJ V NEBÍČKU NAŠEHO VENOUŠKA :srdce: :srdce: :srdce: :andel: :andel: :andel:

 
hanysm
Ukecaná baba ;) 1129 příspěvků 31 inzerátů 21.01.11 10:29

Haničko, je mi líto co se vám stalo,ale rozhodně si nedávej vinu, tohle je prostě jen život a ten někdy prostě takhle blbě skončí, jen je nefér, že si to vybírá i u miminek.
Nevím co víc napsat, mám slzy v očích.
Bud silná, máš perfektního manžela,který tě dokáže podržet a to je ted důležité, bude to trvat,ale určitě najdete společnou cestu, začít znovu a vím že se vám vše vydaří a nové miminko bude brzy na cestě a hlavně bze komplikací, moc vám to přeji. :hug:

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 21.01.11 10:42
Haničko

souhlasím s dámami. Nedávej si to za vinu,i když vím,že si ted říkáš,nám se to ale povídá.Věř,že ty za to opravdu nemužeš.Tohle se bohužel občas stává,jen nevím,kde je postavena talistina,komu se to má zrovna stát.Pěvně věřím a doufám v tom,že ta bolest brzy ustoupí,neřikám vymizí či zmizí úúplně,to totiž nikdy,ale nezapome,že až zjistíš že jsi znovu těhulka,budeš se jistě radosvat a hlavně,to bude dar zeshora od tv dcerunky :) Držím ti moc palce…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele