Zklamala jsem sama sebe

miselka666  Vydáno: 21.10.12

I když jsem si celé ty dva roky, co jsem registrovaná na eMiminu, tvrdošíjně stála za tím, že tu žádný deníček psát nebudu, nové skutečnosti mě dohnaly právě k tomu, čemu jsem se tak bránila. Chtěla bych vám popsat můj první porod, shrnout své pocity z něj a asi se i vykecat z toho, co mě tíží a v neposlední řadě shrnout můj porod tak, aby mi zůstal co nejlépe ve vzpomínkách.


1 komentář


1 komentář

Termín porodu mi OG stanovil na 7. 9. dle UTZ, na 29. 8. dle PM. Když jsme jeli v 12+3 tt na screening do Zlína, doktorka mi stanovila TP na 4. 9. 2012. Všem jsme říkali, že budeme rodit na přelomu srpna nebo září, protože jsme sami pořádně nevěděli, který termín je ten nejpřesnější. V 33+6 tt se k těmto třem datům přidalo další datum, a to 31. 8., podle mého OG při posledním UTZ před porodem.

Blížil se konec srpna a já jsem už čekala porod každým dnem. Má matka měla oba své porody rychle za sebou a rodila na termín, tak jsem žila v bláhové představě, jak budu rodit stejným stylem. V duši jsem své tělo přemlouvala, že prostě budu rodit 22. 8. 2012, protože se mi to datum moc líbí. No nevyšlo to :lol: Srpen se chýlil ke konci a mě už začalo poněkud otravovat (slušně řečeno), že mi každý druhý vypisuje a volá, že jestli už něco není a kdy teda budu rodit (jako bych to já sama věděla, nevím : ) S přítelem jsme uvažovali nad tím, jestli jsou někteří jedinci v pořádku a jestli jim snad není jasné, že až něco bude, ozveme se. Proto jsem přestala chodit na sociální sítě, odmítala všechny návštěvy, nebrala telefon a neodpovídala na SMS.

Srpen skončil a s ním uplynuly i dva ze čtyř pomyslných TP. Když jsem šla na prohlídku k OG v pondělí 3. 9., doktor mi udělal UTZ, jak to vypadá s mimčem. Přišel na to, že malé má cca 4000 g a mám málo plodovky a odeslal mě do péče porodnice, druhý den jsem tam měla jet na prohlídku. Když jsem se dozvěděla váhový odhad mimča, málem jsem se vyvrátila a hned mi začalo běžet hlavou, že dítě, které porodím, bude tlusté, bude mít špíčky a bude v dospělosti obézní (nyní tyto myšlenky přičítám tomu, že mám sama nadváhu a převedla jsem to hned sama na sebe, jak jsem vypadala já, a už se mi v hlavě honily myšlenky, jak bude moje dítě trpět posměšky v dětství stejně jako já a že nechci, aby šlo stejnou cestou.

Druhý den ráno jsme dojeli do porodnice a já jsem byla pevně rozhodnutá, že chci porod vyvolat hned ten den. Doktor mě ale vyvedl z omylu, i když je váhový odhad dost velký na prvorodičku, tak prý budu určitě rodit spontánně a není důvod porod vyvolat. Na další kontrolu jsem měla přijít 7. 9., a pokud se nic dít nebude, nechají si mě tam a domluvíme se co dál. Doktor mě taky uklidnil, že plodovky mám dost a nakázal nám s přítelem sex, aby Prostaglandiny trošku popohnali to otvírání. A tak i přes nepříliš velkou chuť jsme se do toho vrhli s plnou vervou a… zase se nic nekonalo. V pátek 7. 9. jsem naklusala do porodnice, poslíčky jen občas a mírné, žádné bolesti.

Nechali si mě tam přes víkend, že mi budou dělat monitory, aby sledovali mimčo, a pokud do pondělka nic, domluvíme se na vyvolání. První večer v porodce jsem nedávala, byla jsem až do porodu sama na pokoji, což mělo své výhody (měla jsem notebook, tak jsem se nemusela omezovat atd.), ale tu první noc se mi tak šíleně stýskalo, že jsem ji skoro celou probulela. Nicméně, víkend se nudně vlekl, až se dovlekl do pondělka ráno.

Vizitu měl sám primář a já jsem už od 5 hodin netrpělivě čekala, kdy se uráčí přijít a domluvit se co a jak. Už jsem chtěla mít porod za sebou, chtěla jsem to za každou cenu, i když jsem se do poslední chvíle vyvolání bránila z toho důvodu, že prý to bolí víc než přirozený porod. Sice mě mrzelo, že jsem nezažila prasknutí plodovky doma a to „vzrůšo" okolo, ale co se dalo dělat. Primář dorazil ve dvanáct hodin, udělal mi prohlídku a zjistil, že už jsem přes měsíc pořád otevřená jen pro prst :( Takže mi řekl, že v 22:00 zavedeme tabletu na vyvolání a na druhý den porodím miminko. Kéž by.

Šla jsem si ten večer lehnout už před osmou, že se vyspím, než mi to zavedou, protože jsem měla vyčtené, že po zavedení to už jede. V 22:00 jsem došla na porodní sál, primář mi zavedl tabletu a poslal mě na předporodní pokoj, že si mám lehnout a pokusit se trochu se vyspat. Vytuhnula jsem do deseti minut a vzbudila mě vždy sestra každé 2 hodiny, aby mě napojila na monitor, jinak jsem spala jako dudek, občas mírná bolest jak při menstruaci. Ráno přišel primář optat se, jak jsem se vyspala a docela čuměl, když jsem řekla, že dobře (konečně tam byla normální postel jako doma a ne to nemocniční lůžko na kolečkách jako na pokoji).

V 7 hodin ráno mi tedy zavedl druhou tabletu Prostaglandinu, protože se nález nijak nepohnul, byla jsem pořád na jeden prst. Kolem osmé už mi pomalinku začínaly bolesti, ale byly to takové bolesti stálé, neměly interval, prostě mě v kuse bolel jakoby v křeči podbřišek. V devět dorazil přítel, vykládali jsme si, koukali na TV, já skákala na míči a čekali jsme. V devět taky přišel primář, zkontroloval stav a dal mi další tabletu, tentokrát Prostin. O půl jedenácté přišel a řekl, že mi píchnou vodu. Raději jsem zavřela oči, abych ten nástroj neviděla, ale přítel říkal, že to byla dlouhá kovová tyčka s háčkem na konci :nevím: Celkově jsem byla dost vystrašená z toho, co přijde, pořád jsem měla stálé bolesti a nevěděla, co přijde. Po píchnutí vody už bolesti trochu zesílily a měly intervaly, říkala jsem si, že je to asi ono.

O půl jedné další kontrola, nález je pořád stejný :( A tak mě napíchli na oxytocin. V duchu jsem si říkala, že to bude asi mazec (podle toho, co jsem četla) a nezklamala jsem se. Začaly mi bolesti po dvou minutách, trvaly 30 vteřin, takže než jsem se trochu vzpamatovala, už byla další kontrakce. O půl druhé mě odpojili od oxytocinu, myslela jsme, že je to proto, abych si trochu oddáchla a načerpala síly. Teprve večer jsem se dozvěděla, že to bylo kvůli tomu, že mimču klesaly při kontrakci ozvy.

Takže od půl druhé do půl sedmé jsem měla kontrakce přirozené po deseti minutách a byly mnohem snesitelnější než ty s oxytocinem. O půl sedmé přišla doktorka zkontrolovat stav a od rána jsem se pohnula, byla jsem na dva až tři prsty :( Sestřička mě pomalu připravovala na to, že je možné, že půjdu na císaře. Když to řekla, sevřelo se mi hrdlo, stáhnul žaludek a málem jsem se vyvrátila :(

Když odešla z pokoje, začala ta pravá depka. Totálně jsem se složila, celé těhotenství jsem měla v hlavě, že budu rodit přirozeně, veškeré články i diskuze o císaři jsem ignorovala, v knížkách jsem kapitoly s císařem přeskakovala. Hrozně jsem se rozbrečela a zavalil mě šílený smutek a začalo to. Začala jsem se obviňovat, že jsem neschopná, že nedokážu vytlačit naše dítě. Začala jsem miminko přemlouvat a omlouvat se mu, že jsem myslela jen na sebe a na svoji bolest a že musím myslet i na malé, že mu pomůžu a že musí ono zase pomoci mě, že to spolu dokážeme, že přece nepůjdu na císaře.

O půl deváté večer přišla doktorka ať jdu na porodní sál na monitor a na prohlídku. Přišel i další doktor, taky se na mě podíval (a řeknu vám, od něho to na rozdíl od té doktorky vůbec nebolelo-byl něžný a jen jsem cítila tlaky ale od té doktorky, to bylo jako by mě uvnitř řezali :( ). No výsledek-byla jsem stále na tři až čtyři prsty a při kontrakci jsem se stáhla na jeden :(

Navíc na monitoru se ukázalo, že mimču při kontrakci klesaly ozvy z cca 140 na 90 :( Myslela jsem, že je to normální, i přítel si toho všimnul, ale nebylo to normální :( Doktorka řekla, no nic, tohle nemá cenu, ukončíme to… Tahle věta pro mě byla jako rána do srdce :( Rozbrečela jsem se na tom křesle, přítel mě držel a já mu brečela do ramena jako malé děcko. Doktor za mnou přišel a řekl mi, mamko, sama vidíte, že to nikam už nevede, už musíte myslet i na mimčo, to už takhle nejde dál. Přiznám se, že i po tom, co mi řekl, jsem se nedokázala nějak soustředit na malé, bylo mi to jakoby jedno, co se s ním děje a jak to cítí ono, já prostě chtěla rodit přirozeně, což jsem jim vehementně říkala pořád dokola. Doktorka mi řekla, že jsem případ, že většina při tomto momentu jásá, že už to skončí a já brečím, že nechci na císaře. Přišlo mi, jako by mě nikdo nechápal.

Přišla sestra a vrazila mi do ruky papír, vím jen, že nadpis byl o císaři a jinak byl čistý, hlavička ani nebyla vyplněná, a že to mám podepsat, že je to souhlas k císaři. Nechtěla jsem nic podepsat, ptali se mě, jestli to teda chci nebo ne, tak jsem řekla, že nevím, obrátila jsem se na přítele, že co mám dělat a doktorka mi řekla, že to je teď na mě, že se nemám ptát přítele, že se musím sama rozhodnout :( Slzy mi valily všude, neviděla jsem přes tu clonu slz v očích skoro nic. Vzala jsem tu propisku a jen jako ve snu podepsala prázdný papír a v tu chvíli ve mně byl takový pocit beznaděje, strachu a totálního selhání.

Jakmile jsem podepsala ten proklatý papír, seběhlo se kolem mě hodně lidí a byl to frmol. Jedna žena mi obmotávala nohy, pak mi zavedla cévku, další mě odpojovala od monitoru, kdosi mi cosi píchnul do ruky do kanyly, nebo co jsem to měla na zápěstí. Přítel jen stál a koukal a já jsem se nepřítomně dívala do stropu a brečela. Pak jsem vstala, vysvlékla jsem se a okolo mě dali prostěradlo, na hlavu jakousi síťovanou čepičku a hned mě vedli do dalšího sálu. Měla jsem strašný strach, nevěděla jsem, kam jdu. Když jsem šla okolo přítele, vytrhla jsem se sestře a políbila ho, pohladila po tváři a řekla, miluju tě. Měla jsem strach, že už mu to třeba nikdy neřeknu, že na tom sále zůstanu. To už bylo 20:45.

Když jsem vešla na ten sál, chtěla jsem utéci. Celá místnost prázdná, jen uprostřed lůžko, okolo přístroje a čekala na mě anestezioložka :( Ten pocit, fuj! Vylezla jsem na lůžko, a už se okolo sbíhali doktoři, bavili se spolu, ale nevím o čem, jako by se nechumelilo a já jsem v sobě dusila slzy a strach. Začali mě připravovat, napojili mě na nějaký přístroj, anestezioložka mi dávala kyslík, další mě zakrývala plentou, další mě mastila dezinfekcí. Byl to hrozný pocit, koukala jsem nad sebe na ta ostrá světla, která na mě svítila, neměla jsem odvahu koukat okolo sebe a pozorovat, co dělají ti doktoři. Měla jsem šílený strach, nevěděla jsem, co přijde a bylo to prostě hrozné prostě. Pak jsem se nadechla a místo kyslíku jsem vdechla něco, co mělo hnusnou pachuť a… už nevím nic :(

Pak už jsem zase slyšela hlas anestezioložky, jak mi říká, paní Šimčíková vzbuďte se! Máte holčičku, vzbuďte se! Bylo to jako ve snu, jako by na mě někdo vzdáleně volal a já nemohla donutit oči, aby se otevřely. Zeptala jsme se, jestli je zdravá, řekla mi, že je, a tím mi vzpomínky zase končí. Pak už vím, jak mě vezli na pokoj, cítila jsem drnčení toho lůžka a už jsem pociťovala bolest břicha. Šílenou bolest. Z přítelova vyprávění vím, že jsem se dosti rázně a sprostě dožadovala něčeho na utišení bolesti :lol: Já jsem ho už ale před porodem varovala, že až budu v rauši, ať se připraví na to, že budu nadávat a v takové situaci se neudržím na uzdě :lol: No a taky mi řekl, že mě vezl on s jednou sestrou na pokoj, což jsem taky nevěděla, pořád mě ještě neposlouchaly oči.

Na pokoji jsem zůstala s přítelem, čekal, až mi dají něco na utišení bolesti a přitom mě budil. Řekl mi, že máme holčičku, opět jsem se zeptala, jestli je zdravá. Pořád mi říkal, že máme Leonku (já jsem byla celé těhotenství přesvědčená o klukovi a můj zase o holce, nenechali jsme si říci pohlaví) a já jsem byla mile překvapená, vůbec ve mně nebylo něco jako zklamání. Ukázal mi fotky, jak ji vážili, popisoval ji, a já jen jedním okem koukala, druhé pořád nešlo otevřít, i tak jsem ji viděla rozostřeně. Ovšem, když mi řekl: děkuji, nevěděla jsem, co mám říct. Řekla jsem mu, za co? A on, že za Leonku. A já jsem mu řekla, ať mi neděkuje, že jsem ji nedokázala ani porodit :( Tím začaly depky, že jsem ji neporodila :( Doteď, když se nad tím zamyslím jako teď, když vám to tu píši, se mi chce brečet a je mi to hrozně líto :(

No už to zkrátím, určitě už vás to nudí. Další depky nastaly doma, když jsem zjistila, že se plně nerozkojím a že malá nepřibírá a ubrala dost na váze. Takže nám doktorka naordinovala dokrm po každém kojení. Těžce jsem se s tím smířila, ale teď už to beru sportovně, hlavně proto, že malá měla po týdnu na další kontrole o 400 g víc a jde vidět, že ji holt moje mléko nestačí. Teď už vidím, že je malé mnohem líp s dokrmem a že je už spokojená. Jen musíme koupit Calmu, protože mi přijde, že začíná prsa odmítat a přivykla si na flašku. No samozřejmě, i na kojení byla postavená moje představa o mateřství. Myslela jsem, že nějaké dokrmování, lahvičky a savičky nejsou můj problém, nic jsme neměli koupené předem. Tady tohle mě taky dostalo do kolen, mé představy se bortily den za dnem.

Dosti už vzpomínek. Ale kdykoliv je blbá nálada, hned si na tyhle moje zklamání vzpomenu a je mi do breku. No hlavní je, že se malá narodila v pořádku, když to zrekapituluju, tak to bylo 11. 9. 2012 v 21:07, akutním SC, váha 3900 g a 50 cm :srdce:

Je mi líto, že moje tělo mě selhalo na plné čáře, myslela jsem, že ho znám a že mi těhotenství a následné mateřství vyjde tak, jak si ho naplánuji ve svých představách. Mýlila jsem se. Je mi líto, že se to vše takhle zvrhlo. Když se mě někdo zeptá, kdy jsem rodila, je to divný pocit, já jsem přece nerodila :( Někdo malou vytáhnul, já jsem ji neporodila. Ty pohledy, když řeknu, že musím dokrmovat, protože to malé nestačí :( Zklamala jsem sama sebe, teď se s tím budu muset jen nějak vyrovnat :(

Děkuju, že jste dočetli až sem. Asi to není nijak zajímavý příběh, ale pomohlo mi vypsat se a alespoň jsem si zdokumentovala vzpomínky na můj (ne)porod.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
bejbyn
Kelišová 6528 příspěvků 21.10.12 06:34

Vůbec nic si nevyčítej, v ničem jsi neselhala, to se prostě stává. A vem si, že spousta ženských si císaře dokonce přeje, aby nemusely procházet tím martyriem a měly to brzo za sebou.
Já jsem měla taky svůj 1.porod vyvolávaný a taky skončil císařem, protože nepostupoval, tak tvé pocity chápu. Taky jsem se těšila, že porodím normálně a po porodu přivítám své dítě v náruči a nakonec to dopadlo, že jsem ji viděla až 2.den.Ale brzy jsem to pustila z hlavy, holt to tak mělo být! Další 2 porody už byly normálně vaginální cestou, a tak jsem si to nakonec vychutnala se všímvšudy.
Věřím, že i ty při 2.porodu budeš moct rodit normálně a vynahradíš si to, a kdyby ne, tak si nic nevyčítej, hlavní je zdravé miminko a to, jak přijde na svět, není tak podstatné. Důležité jsou ty chvíle s ním! :lol:

 
neddo
Závislačka 3392 příspěvků 21.10.12 06:38

Mala je krásná :srdce: a vubec si nezklamala!, sama jsi to, co se s tebou dělo, nemohla ovlivnit. :hug: :hug: Za to, ze jsi se neotvirala, přece nemůžeš :hug: Hlavne, ze jste obe v pořádku. :hug: A s tím dokrmovanim..z toho si nic nedělej, moje holčička nechtěla sat a ačkoliv jsem udělala maximum, tak jsem na konci sestinedeli musela přejít plně na UM. Od té doby mi pořádně pribirala a byla spokojená a s ní i já. Na lidí se vykasli, co je komu do toho, zda kojis. Maminku z tebe nedělá přirozený porod a kojení. Ale to, jak malou nejprve nosis v bříšku a pak jak se o ní staras a davas ji svou lásku. To je to nejdůležitější :hug: :srdce:

 
MiriKuc
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 21.10.12 07:05

Mrzi me, ze dnesnim tehulkam je odevsad naseptavano, ze cisarsky rez je spatny, vetsina holek tady pise, jak chce za kazdou cenu rodit prirozene, aby si to ' uzily'. Taky jsem se nechala takhle zmanipulovat a byla nestastna, kdyz mi byl kvuli ocni vade doporucen prave cisar…ale pak jsem si uvedomila, ze porod je proces, kdy prijde miminko na svet, bez ohledu na to, jak..proste zpusobem, ktery je nejlepsi pro maminku a pro NEJ. cilem tedy neni zazitek, ale zdrave miminko! Stejne tak kojeni, kdyz to nejde, neznamena to prece, ze jsem horsi matka, ne? Nedelam to prece z pohodlnosti nebo proto, ze sve dite nemam rada. proste kdyby tady nebylo x fanatickejch mamin, ktere chcou prirozeny porod i za cenu toho, ze budou riskovat zdravi sve nebo miminka, nenapadlo by me si neco takoveho vycitat a pevne verim, ze ani nenapadne! Uff, ted jsem se zase potrebovala vypsat ja!:) takze ty si, prosim, taky nic nevycitej, porodila jsi krasnou dcerusku a to je dulezite! Me to ceka 2. na dusicky:-)

 
susana-escorpio
Ukecaná baba ;) 1940 příspěvků 21.10.12 07:47

Ja take rodila cisarem, ale neberu to (tedy skoro po roce) jako zklamani. Rodila jsem 22 hodin, kontrakce po minute a zaver akutni sekce. Co by to tedy bylo, tech 22 hodin, nez porod? Maly mel pupecnik kolem krku a nesestoupil. To zadna z nas neovlivni. Nosila jsi miminko 9 mesicu, porodila jsi ho, i kdyz s pomoci, ale PORODILA. Ten kdo sekci nerodil, tak ty pocity nepochopi, neni to o podsouvani, ze to je neprirozene, je to o vnitrnim pocitu, se kterym se kazda musime vyrovnat :hug:

 
Mimunka
Kecalka 199 příspěvků 21.10.12 08:04

Co to je za nesmysl? Copak my zeny, ktere jsme rodily SC jsme snad o neco mene matky??
Gratuluji k Leonce, krasne jmeno :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 21.10.12 08:07

Když jsem si četla tvůj deníček, vzpomněla jsem si jak jsem na pokoji sama, z novorozeneckého slyším jeden jediný hlásek - moji princeznu. A já sem brečela, že jsem neschopná, že jsem ji neviděla jako první. I teďka brečím, když si na to vzpomnenu a to mám 8měsíců po SC. Když mi donesli papír se souhlasem, tak sem to samozřejmě taky obulela, ale zároveň jsem si říkala že 13hodin bolestí po 3-5minutách bych moc dlouho už nevydržela. Bohužel u mě se spojilo více faktorů k SC a už tedka mám jisté, že budu mít porod jak přes kopírák :roll:

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 21.10.12 08:24

Gratuluju k holčičce. Však i porod císařem je pořádný výkon, hlavně pak ta rekonvalescence ve spojení s péčí o miminko. Jen jsem nějak nepochopila, proč ten porod vyvolávali, když tě čekal ještě jeden termín porodu…Kvůli porodní váze? A popravdě řečeno už od poloviny deníčku resp. od píchnutí vody jsem jen čekala, kdy císař přijde :nevim: prostě když porodní cesty připravené nejsou, tak ani chemií miminko nepostrčí :nevim: hlavně, že máte zdravou krásnou holčinku, která má tak statečnou maminku :kytka:

 
AliTad
Závislačka 4569 příspěvků 21.10.12 09:13

Gratuluji ke krásné holčičce :kytka: A určitě si nic nevyčítej! Moc nechápu, proč ti porod vyvolávali, když malá podle všeho žádné potíže neměla :nevim: Je jasné, že tělo prostě nebylo připravené. Ve tvém případě bych se vůbec nestyděla oslovit o pomoc nějakého psychologa, ideálně někoho, kdo se zabývá porodními traumaty.
Jinak co se týče kojení - syn se mi odstavil po třech týdnech dokrmování Calmou, takže i s tím bych byla opatrná, nejlépe by bylo dokrmovat přímo u prsu, tedy suplementorem. Pokud chceš hodně kojit (podle deníčku myslím, že ano), určitě se obrať na nějakou laktační poradkyni, určitě dobře poradí.
I kdyby se to třeba nakonec nepovedlo, to jakým způsobem se dítě narodilo a jestli bylo kojené či ne, naprosto nic nevypovídá o tom, jaká je žena matka!

 
Fialka84
Kecalka 448 příspěvků 21.10.12 09:14

Ani nevíš, jak tě chápu!!! U mě to sice bylo trochu jinak, otevírala jsem se pěkně a i docela rychle, už vše bylo přichystané, otevřená na 10, zašlá branka. Naivně jsem se domnívala, že to nejhorší mám za sebou a teď už během chvilky bude malý venku. Tlačila jsem hodinu a půl (na zádech, na boku, na čtyřech, vkleče, na záchodě,,, zkoušeli jsme všechno), marně! Malému vůbec nedorotovala hlavička do porodních cest, nemohl vůbec sestoupit. Nasadili mi nakonec taky oxytocin, jestli náhodou nedorotuje, no ale to mu neudělalo dobře, začaly mu klesat ozvy a skončila jsem taky na akutním císaři. Vzbudila jsem se a krom všech těch hadiček jsem měla ještě vyvedené dva dreny na odvod krve (jeden přímo z dělohy), protože jsem krvácela :zed:

Vím, že jsem nemohla udělat víc, bylo mi to několikrát vysvětleno, přesto všechno ve mě hlodá pocit: nedokázala jsem porodit svoje dítě i když vše bylo připraveno… neviděla jsem ho jako první, smsky rozeslal manžel ještě než jsem se vzbudila na JIPu… prostě mi přijde, že jsem si prošla tím horším a o to lepší přišla… ale co, hlavně že je Jiřík v pohodě a zdravý! Oni přece vědí, proč mi toho císaře udělali a určitě to nebylo jen tak, že by je to se mnou už nebavilo, takže to prostě bylo potřeba.

Chci ti jen říct, že chápu, že cítíš pocit selhání i když je to blbost, za to že ses neotvírala, fakt nemůžeš, ale vím, jak to v člověku hlodá. Mě to taky žere. Jen se modlím, aby druhý porod někdy v budoucnu skončil hezky a já miminko slyšela plakat a chovala jako první. Držím palce, aby tomu tak bylo i u tebe :hug:

Příspěvek upraven 21.10.12 v 09:24

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 21.10.12 09:55

Ahoj :mavam: Ještě s tebou cloumají hormony, ale určitě nejsi o nic méně matka, než kdyby jsi rodila přirozeně :kytka: Ale ty představy o kojení jsem měla stejné-doma žádné flašky, UM, nic… krásně jsme si kojily, ale malá pořád řvala hlady. První flašku UM jsem taky oplakala, přišla jsem si úplně k ničemu :nevim: Ale teď už to tak tragicky neberu.
Buď ráda, že máš zdravou krásnou holčičku, co se má k světu a tohle neřeš. Uvidíš, zase bude líp :kytka: A moc blahopřeji k malé, měla nádherné míry :*
ps: není pravda, že větší děti jsou v dospělosti tlusté :roll: můj muž měl 4kg, 53cm a dnes je to hubeňour :mrgreen:

 
ametyst
Echt Kelišová 9930 příspěvků 5 inzerátů 21.10.12 09:57

Ahojky, taky jsem teď psala deníček o vyvolávaném porodu tak jsem zvědavá kdy vyjde :). Po hrozných bolestech jsem tedy přirozeně porodila ale v druhý půlce jsem si říkala klidně ať mi toho císaře udělají, já už nemůžu :,(. Nějak mi to holt vyšlo i když cesty taky nebyly extra připravené.
Ale každopádně ty si vůbec nic nevyčítej proboha!!!Vůbec za to nemůžeš, to se tak prostě stává! A hlavně si říkej že je dobře že ho udělali-třeba by dýl bylo pozdě a malá by měla nějaké následky-je toho teď spoustu že se zjistí třeba za půl roku, rok že s dítětem něco je-lehké postižení třeba a že je to kvůli dlouhému porodu kdy mimi bylo přidušené a tak. Buď ráda za krásnou zdravou holčičku a určitě si ji porodila! Co jiného???Já navíc smekám že císařem, protože ta bolest jizvy musí být velká. Aspoň si to myslím a hned přijet domů a starat se o miminko to jsi náhodou dobrá! A já se taky moc nerozkojila, po šestinedělí jsme přešli na UM- bumbá Bebu a jak je spokojený ;). Ono nesmíš číst názory fanatiček na kojení, kdo nekojí je špatná matka-blbost!!!
Gratuluji ještě jednou k holčičce a na špatné myšlenky že jsi nedokázala porodit už zapomeň!!! :kytka: :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 21.10.12 09:58

Rozumím tvým pocitům. To ale není tvé selhání nebo selhání těla. Obávám se, že je jen málo žen a miminek, které zvládnou prasknutí vody bez otevření, napíchnutí oxytocinu, a další vyvoláváky z ničeho nic. Jsou to vysoce riskantní zásahy a fakt mi přijde, že na tobě prostě zkoumali, co se stane :roll: Tělo umí pracovat, ale tehdy, když se mu nechá čas a i miminko dobře ví, kdy má jít ven. osobně bych do vyvolávání ještě nešla, evidentně cesty nebyly zralé. ten, kdo to nezvládl byli v tomto případě lékaři, bohužel. a s tím vyhýbáním informacím o CS -odříkaného chleba…Je to těžké, ale porodem to začíná a pak je to podstatné :kytka: přeju, ať to rychle přijmeš a dcera je hlavně zdravá.

 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 21.10.12 09:59

Gratuluji k dcerušce :kytka: Ono to přejde, nebojte ten pocit, že jste musela císařem, že jste musela dát malé UM :hug: Víte, chtěla jste rodit přirozeně, ale vyvolání a jiné léky na pomoc porodu, to už není přirozený porod, jak jsem nedávno četla, ten je, když se nijak nezasahuje, voda se nepíchá, prostě jde vše spontáně, takže za mě, co je normální porod? Pro mě je normální porod i SC, sama jsem tak rodila a musím říct, že jsem byla ráda, dcera byla příčně, takže ani nevím jaké to je mít kontrakce a tak podobně, ale já jsem spokojená a u druhého bych ho brala taky :pankac: Nekojila jsem, jen malinko dva měsíce, od začátku na UM, malá byla jen jednou nemocná a to teď nedávno, prospívala a prospívá stále, v UM malá měla vše vitamíny, který ten den měli být pokryty, to bych ji v kojení asi nedala, kde co se nesmí moc jíst, takže UM jsem nehrotila taky :nevim: Víte, to je jako s početím, někdo musí na umělé někdo počne přirozeně, tak je to i s porodem někdo rodí vaginálně a někdo SC, hlavní je, že miminko je a je zdravé a to jak se počne či nerodí je přeci jedno, časem na to taky příjdete :hug: Já to beru tak, že u nás malá byla počata přirozeně tak hold porod byl císařem :mrgreen:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 21.10.12 10:07

Prosim te klid. Prirozene? co to vlastne je prirozene? Vyvolavani taky neni prirozene..
Mas zdravou holcicku, tak neres zbytecnosti. jedina neprirozena cesta by byla, kdyby ti ji vytahli uchem.

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 21.10.12 10:09

Pááni, jsem teď těhotná a musim se přiznat, že se mi při čtení nejednou zaleskly slzičky :,( Z tvých pocitů… :,(

Nemáš si ale co vyčítat! Porod akutním císařem mi rozhodně nepřijde jako věc, za kterou by se někdo měl stydět - to je naprostý nesmysl! To samé s kojením :hug: :hug: :hug:

Snažila jsi se… až dost! Někdy to holt prostě nejde, ale rozhodně ne tvojí vinou! :hug: :kytka:

Hlavně, že malá prospívá a je to spokojené miminko :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 21.10.12 10:11

Máš moc pěkně napsaný deníček nemá smysl si cokoli vyčítat jen budeš mit větší pocit zklamaní ze sebe sama…já po dvou porodech jsem chtěla na cisaře jelikož jsem měla panickou hruzu, ale nakonec jsem rada že jsem rodila normalně jelikož to trvalo kratkou dobu a bez šití a těch dalších věci…kojení jsem nezvladla byť to bylo me 3 dítko mala má asi špatny sací reflex nebo nevím, ale snažila jsem se 3,5 měsíce odstříkavat a ty pohledy na ty nic nedej je to jen Vaše věc a nejduležitější na světě je přece, že jste s Leonkou zdravé a hlavně spokojené a že ti mala přibírá a celá Vaše rodinka je v klidu, takže hlavu vzhuru jsi moc šikovná a dokazala jsi zplodit, donodit a porodit zdravou dcerušku a to není málo :hug:

 
Genovesa
Extra třída :D 10727 příspěvků 21.10.12 10:35

Tvé pocity chápu, taky jsem si jimi prošla, i když jsem o sc věděla dopředu. Zajímavé je, že do 6. měsíce těhotenství jsem se bála přirozeného porodu, pak se to srovnalo a bála jsem se případné sc. Holt hormony :lol:. Když mi sc pak potvrdili, chtěla jsem přirozený porod a dokonce jsem začla rodit spontánně a hezky to šlo. Byla jsem tomu ráda a říkala jsem si, že když se sc nestihne, taky dobře. Mudra v nemocnici o spontánním porodu nechtěla ani slyšet a jak řekla, tak se stalo. A dneska už mi nedělá potíž říct, že JSEM PORODILA, i když ze začátku jsem s tím měla problém. Dnes to beru tak, že jsem šťastná a vděčná za to, že jsme obě zdravé, protože indikace k cs byl kp plodu a oční vada u matky. Časem to pobereš i ty :hug: :hug:.
Jo a další porod bude zřejmě taky sc, protože jsem po porodu dlouho bojovala s vysokým nitroočním tlakem v obou očích :zed: :nevim:.

 
Mobidick
Závislačka 3235 příspěvků 21.10.12 11:12

Misel, vybodni se na to co bylo a zij pritomnosti. Ja jsem do posledni chvile nevedela jak budu rodit a po cisari jsem z porodnice odchazela s miminkem na umelym. Ted po dvou mesicich pouze kojim a jizva skoro neni videt. Psychika dela strasne moc. Drzim palce a at te brzy prejdou chmury, mas miminko a podle tveho vypraveni i uzasneho partnera a na tom jedinem zalezi :kytka:

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 21.10.12 11:45

Promiň, ale ty jsi trubka! Místo aby sis užívala, že mám zdravé miminko, tak řešíš takovou blbost, jako že ses neotvírala!!! A že dokrmuješ. Vím, šestinedělí, stav lítosti. Dle mého by sis své holčičky měla vážit a užívat si každou chvilinku.
Já jsem byla také na vyvolávání. Přesně jak popisuješ svůj večer i dopoledne, ale já měla bolesti už od dvanácti. A vodu mi píchli ve 2, stejně tak mi primář udělal hamiltona a to byla fakt velká bolest. Oxitocin do mě tekl proudem, epidural jsem původně nechtěla ale tam jsem za něj byla vděčná. A pomohl mi se otevřít.

 
Marruš
Kelišová 6410 příspěvků 21.10.12 11:46

Já to prostě nechápu :nevim: Mám před porodem a vím, že to bude císařský řez. Taky jsem si nejprve myslela, že ne. Ale to budu mít taky pocit, že jsem něco nezvládla a nebo, že jsem si něco neužila? :nevim: Máš krásnou holčičku a moc Ti gratuluju :kytka: :hug: Taky doufám, že se mi to podaří a budu mít zdravé kluky ;)

 
Aylinka  21.10.12 12:49

První porod probíhal podobně jako u tebe a stejně i skončil - císařem. Vše jsem prospala a to co následovalo potom - děs. Bolest břicha, bolel mě smích, kašel, kýchnutí. Dál mě už lékaři přirozeně nenechali rodit a tak jsem si nechala píchnout spinal a povídala jsem si s lékařkou, která mezitím v mém břiše hledala děti. Slyšela jsem je plakat já plakala taky a hned mi je ukázali. Takže o nic jsem nepřišla. Moje maminka porodila 4 děti přirozeně a mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Teď to neřeším a normálně říkám, že jsem porodila, ty bolesti jsou potom. Ale hlavně, že jsou děti zdravé. :lol:

 
alsem
Extra třída :D 11527 příspěvků 21.10.12 12:56

Vzalo mi to slova, ani nevis, jak ti rozumim :hug: neni dne, abych nebrecela a nevzpominala na to.. myslim si, ze se s tim smirit ani neda, teda za mne alespon ne, mozna za 20 let budu mluvit jinak, ale ted.. :,( Bud rada, ze byla alespon Leonka zdrava :hug:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 21.10.12 13:00

Miselka666 tyhle samé pocity mám do dneška. Můžu tě jenom ubezpečit, že časem se to zklidní, ale první půlrok a rok jsem při vzpomínce na porod brečela a nenáviděla jsem se. Malýho mi po porodu odvezli do jiného města, takže tím spíš to ve mě umocňovalo pocit, že jsem neschopná…
Jestli chceš máme tu na emiminu uzavřenou skupinu císařovny, tak zavítej. Všechny tam máme stejné trauma.

 
Alice82
Kecalka 111 příspěvků 21.10.12 13:18

Promiň, ale něco tak blbého jsem už dlouho nečetla… místo toho, aby jsi byla ráda, že máš krásnou a hlavně zdravou holčičku, tak přemýšlíš nad takovýma ptákovinami… ale možná, je lepší zažít porod až do konce a ať se dítě narodí přidušené nebo nedej bože mrtvé…

 
burgundy
Ukecaná baba ;) 1456 příspěvků 21.10.12 14:07

Uff, no, milá pisatelko, taky jsem si prošla sekcí a každý den děkuji bohu že jsme obě živé a zdravé. Měla kolem krku a ruky omotanou šňůru a v poloze příčné, takže jinak by nepřežila. Kdyby mi umřela, umřela bych taky žalem. Díky bohu za císař!

 
Zuz79  21.10.12 14:44

Gratuluji ke krásnému a zdravému miminku! Ale upřímně, naprosto nechápu tvé pocity. Jistě, sekce není nic přirozeného, ale jsou situace, kdy zachrání život matce a především dítěti. Buď ráda, že máš zdravé dítě!!! Co by za to jiné daly!!! Propána! Holčička je na světě a za to bych byla šťastná, ať už se to podařilo jakoukoli cestou. Stejný názor mám na umělou výživu. Spousta dětí nebyla kojená a rozhodně jim nic nechybí. To mají být hladové? Buď ráda za svoje dítě, co by za to jiné daly.

 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 21.10.12 15:49

Co blbneš??? no tak jsi rodila císařem, to je toho. To se budeš hroutit a utápět v depresích, když se ti všechno nepovede tak, jak sis nalinkovala? Buď na sebe hrdá, že máš zdravou dceru, milujícího partnera, že jste v pořádku, že žiješ v době, kdy lékaři mají možnosti aby ti udělali císaře bez strašlivé bolesti, za pomoci léků, že vůbec je ta možnost aby vám zachránili život, protože být to před sto lety, možná byste nepřežily ani jedna. Jsou horší věci, kvůli kterým bys mohla plakat než císař.

Jen ještě dodám - první dítě jsem porodila císařem a rozhodně jsem si nikdy ani na vteřinu nemyslela, že bych selhala. Nebyl důvod. Trauma z toho fakt nemám.

Příspěvek upraven 21.10.12 v 15:51

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 21.10.12 15:53

Prosím Tě, užívej si maličké. Buď ráda za to, že jste obě v pořádku. Máš určitě milujícího chlapa, který TI určitě nikdy nevyčte způsob jakým Leonka přišla na svět. Prostě jí z Tebe někdo vytáhnul, raději takhle než si pak zbytek života vyčítat, že to malá odnesla nějakým následkem mého rozmaru, že musím rodit přirozeně. Ono je fajn si vše plánovat, ale ta realita je někdy bohužel úplně jiná. A s tím nic neuděláš.
Moje sestra musela podstoupit císařský řez u dětí (obě narozené přečasně).
Moc si to bereš, i to dokrmování. Prostě někdo má to štěstí, že je chodící mlékárna, někdo dokrmuje a jsou i takové co nekojí vůbec. Vždyť svět se nezboří. Na otázky jestli kojíš plně řekni že jo, proč vykládat všem na počkání, že musíš malou dokrmit. Mé děti nejsou kojené, u první dcery jsem se k tomu přiznávala, ale podruhé jsem byla poučená a na tyhle otázky odpovídala: Ano kojím…jen mé dobré kámošky věděly, že tomu tak není. Okolí bylo spokojeno a já nemusela řešit, proč nekojím.
Raduj se z malé a příště prosím deníček v pozitivnějším tónu ;)

 
vychuchol
Nováček 9 příspěvků 21.10.12 16:54

Tohle jsou dost přesně popsaný pocity po porodu sekcí. Nevim, jestli to tak má káždá maminka s touhle zkušeností. Já se s ti úplně srovnala až po porodu druhého syna http://www.emimino.cz/…-sekci-9419/ , a to jsem ani u prvního neměla problémy s kojením.

 
Anonymní  21.10.12 17:55

To, že seš máma tu už bylo řečeno :kytka:. Malou jsi porodila. Kojíš jí, kojíš. Tečka. Jsou tu maminky, co musely porodit mrtvé nebo postižené dítě, nedonošené. Jsou i takové, které kojit nemohly vůbec např.

Příště zkus k porodu trošku pozitivně přistupovat. Přijít do porodnice s tím, že: mám den po termínu, tak něco DĚLEJTE, chci to už mít za sebou… No to ani jinak nemohlo skončit. :nevim:
Kdybys měla něco načteno víš, že jak souhlasíš s propíchnutím vody, je nutno dítě do 24 hodin porodit, jinak jdeš na císař.
Měla jsi udělaný zátěžový test na oxytocin?

Mmch k tomu, abys PŘIROZENĚ porodila, tj. bez jakýchkoli zásahů vyžaduje pohyb rodící maminky, psychickou vyrovnanost, uvolnění se… je to stav srovnatelný s orgasmem, taky nepřijde na povel ;). A v neposlední řadě taky připravenost dítěte.

Dej se do pohody a srovnej si psychiku. Malá tě potřebuje, tak si nekaz první dny spolu. Snaž se být dobrou mámou.

 
miselka666  21.10.12 18:04

Děkuji za eakce, ať chápající či nechápající..Bo­hužel, někdo mé pocity chápe a někdo ne-já Vám nedokážu odpovědět proč takové pocity mám, ale je to tak…Hold každý se s takovou situací vyrovnává jinak…

Bohužel, ještě neumím říct, porodila jsem malou, přijde mi že já jsem neporodila, jak už tu bylo řečeno, někdo ji vytáhnul za mě takže mi to prostě nejde nějak do pusy… :nevim: Také se ztotožňuji se situací po porodu, jak tu jedna pidatelka psala-přítel posílal všem SMS a já se pořádně zbrchala až na druhý den, přišlo mi, že všichni okolo mě ví dřív jak já, že se malá narodila…Nebyla jsem se schopná ani zvednout, postarat se o ni od začátku, jen jsme ležela a věděla že na druhém konci chodby je moje dítě, které tam leží samo a jeho matka je neschopná se o něho postarat :zed: Berte to jak chcete, jsou to moje pocity a já se z toho chci vypsat. Ano, můžu být ráda za to, že se nic nestalo a vlastně můžu držet tlamu a být ráda, že mám dítě, ale já se chci vypsat, chci ze sebe dostat to, co mě trápí a nemůžu to říct nikomu, protože mě nikdo z rodiny nechápe…

 
Blandik
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 21.10.12 18:04

Nezklamalo tě tvoje tělo, dneska se to holt řeší tím, že se porod vyvolává a pak se nemusí pořádně rozběhnout…ty depky s kojením znám, je to dost těžké, když člověk moc, moc chce a všude kolem je jen info, jak mateřské mléko je to nejlepší…já se pokoušila kojit tři měsíce, nešlo to, taky jsem dokrmovala, pak přestala a malý dostal do týdne ekzém..takže dalšího půl roku jsme řešili atopický ekzém…jsou to taková porodní traumata.

 
Blandik
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 21.10.12 18:10

@miselka666 - ještě jsem chtěla napsat, že tvoje pocity plně chápu..říká se tomu poporodní trama - já rodila prvního syna fyziologicky, nechali ho na bříšku chvilk, pak zabalili, přiložili…pak jsem ho hodiny neviděla..pak měl žloutenku a já měla zrovna laktaci, měla jsem šílené stavy, depky a pak uvolnění, že je někde jinde…dlouho jsem si myslela, že vlastně všechno šlo dobře u porodu..až dokud jsem nezačala řešit druhý porod..najednou jsem věděla, že to chci jinak, nechci do té stejné porodnice, chci kontakt s miminkem, nechci, aby ho odnesli atd…až jsem se dostala na nějakou přednášku paní Mrowetz, která se snaží prosaadit přirozené porody v porodnicích..a otevřelo mi to oči, spousta žen trpí poporodním traumatem, mají pocit, že selhaly..atd. Tentokrát jsem si vybrala jinou porodnici, která umožňuje určité věci, kontakt s miminkem..už přenáším čtvrtý den, nechci vyvolávat, miminko je taky veliké - přes 4 kila, hlavička obvod 10cm..přeji si strašně moc fyziologický porod…No, jen jsem chtěla napsat, že plně chápu tvoje pocity - určitě primární je ten - miminko je zdravé, jenže pak tam začnou naskakovat ty ostatní věci a není to lehké..porod je silně biologická záležitost a my máme v sobě silné instinkty, které ovšem nejsou v porodnicích respektovány nebo se situace vyvine tak, že neproběhnou..pak si to sebou neseme, někteří si to neuvědomí, někteří ano.. :hug:

 
sad 1  21.10.12 18:12

Gratuluji k holčičce. Co já bych DALA ZA TO, ABYCH MOJI HOLČIČKU PORODILA CÍSAŘEM. BUĎ RÁDA, ALESPOŇ JSI NEDOPADLA JAKO JÁ, TAK, ŽE UŽ NIKDY RODIT NECHCI, PROTOŽE MÁM Z „NORMÁLNÍHO“ PORODU DOŽIVOTNÍ TRAUMA, A JIŽ TEĎ, KDYŽ PLÁNUJI DRUHÉ DÍTĚ AŽ ZA 5 LET, MÁM DOMLUVENÉHO CÍSAŘE.

Příspěvek upraven 21.10.12 v 18:13

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 21.10.12 19:10

@Alice82 @ynax @consi a ostatní, kdo nechápete pocity.
Prostě to tak některé máme. Samozřejmě, že jsem ráda, že císař existuje a můj syn díky tomu žije, ale opravdu jsem trpěla pocity selhání, pocitem že moje tělo dítěti ublížilo. Uvažovala jsem i nad léčbou, ale nějak jsem se z toho dostala, ovšem nevím co se mnou udělá další těhotenství…

 
Agrion
Ukecaná baba ;) 1209 příspěvků 21.10.12 19:39

@miselka666 Ani nevis jak moc ti rozumim :( Mam to za sebou take, dokonce dvakrat… dvakrat jsem se opravdu snazila porodit spontanne a dvakrat to skocilo akutni sekci… Nejsi jedinna, kdo proziva podobne pocity… je jsem se s tim taky jeste nesmirila, porad to boli a ten pocit selhani ve mne nekde hluboko jeste porad je a to i presto, ze si racionalne umim zduvodnit, ze to jinak neslo, ze tu sekci museli udelat… pocitum clovek neporuci. Tak nezbyva nez pockat, jestli se to casem otupi… udelala jsi moc dobre, ze jsi se z toho zkusila vypsat… mam pro Tebe jedinou utechu a to, ze nejsi jedinna s podobnym „porodnim trauma“.

A vy vsechny tzv. nechapajici…rady ve smyslu, „tak na to nemysli, hlavne ze mas zdrave dite“, opravdu nejsou prinosne… samozrejme, ze je zakladatelka vdecna a stastna, ze ma zdrave miminko, ale denicek je o necem uplne jinem!!!
To je jako kdyz nekdo snazilce radi aby na to nemyslela :pocitac: :pocitac: :pocitac: Ocividne spouste z Vas absolutne chybi i spetka empatie :pocitac:

 
Lane
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 21.10.12 20:20

Neblbni.
Jasne, že jsi rodila. ;) My jsme s brachou oba cisařem.
Mama byla vubec rada, ze otehotnela, normalne rodit nemohla (to uz vedela predem).

Neber to spatne, ale napadlo me, jetsli by sis treba nemela a nechtěla jit nekam popovidat, treba k psychologovi. Porod hodně ovlivní (obvzlst kdyz je jiny, nez si cekala) a myslím, že pokud te to trapi, chtelo by to v zacatku to „vyresit“. :kytka:

 
AliTad
Závislačka 4569 příspěvků 21.10.12 20:34

@Blandik Toto mi přesně mluví z duše… Prošla jsem si úplně stejným myšlenkovým procesem včetně přečtení knihy Bonding - porodní radost. Dokonce jsem jednu dobu uvažovala i o porodu doma. Teď plánuji aspoň ambulantní porod s vlastní porodní asistentkou.

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 21.10.12 20:46

Nic si nevyčítej! Někdy prostě není všechno podle plánů, člověk míní, život mění. Já si taky myslela, že budu mít jinačí život, jinačí porod.
Držím palečky, ať malá Leonka roste, ať jste šťastni a ať druhý porod je podle tvých představ! :kytka: :* :srdce:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 21.10.12 20:57

Tak já moc dobře chápu, jak se cítíš. I když je mým holčičkám, dvojčátkům, už osm měsíců, stále jsem se s tím nesrovnala. Ale neboj, bude se to lepšit. Přirozený porod mi lékaři nedoporučili, bylo by to velké riziko pro holky. Měla jsem vysoký tlak. Ale věděla jsem to předem, takže jsem se s tím celkem vyrovnala. Ale co i dnes cítím jak svoje selhání, je kojení. Holky byly dvoukilové a nechtěly z prsa pít a mně se mlíčko postupně ztratilo. Holky byly od pěti týdnů plně na umělém mléku. Ještě teď si vzpomínám na reakce některých lidí, jak mě odsuzovali. Nedokázala jsem dát holkám to nejlepší. Ale ty jsi nijak neselhala a neboj, tvoje Leonka bude určitě moc spokojená holčička.

 
Monca111
Stálice 91 příspěvků 1 inzerát 21.10.12 21:42

Také naprosto chápu tvé pocity, mám za sebou císaře, ale plánovaného, malá se mi nechtěla otočit :nevim:. Byla jsem s tím smířená, po přečtení článků o podoru koncem pánevním jsem nechtěla riskovat zdraví dcery, ani doktoři mi to nedoporučili, u prvorodiček se v dnešní době prý ani konec pánevní nerodí. Každopádně si teď připadám, že jsem o něco přišla a doufám, že jednou druhé miminko přijde na svět přirozenou cestou :D

 
Baruna123456  21.10.12 21:53

Je mi líto, že moje tělo mě selhalo na plné čáře, myslela jsem, že ho znám a že mi těhotenství a následné mateřství vyjde tak, jak si ho naplánuji ve svých představách
Když chceš Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech…
A za mě zase jedině SC.

 
Vermun
Závislačka 3143 příspěvků 21.10.12 22:01

Sice si maminka vyčítá sekci a nekojení. Ale taky přispěji s malou troškou do mlýna. Já měla takový porod http://www.emimino.cz/…erezky-7633/ a upřímně děkuji pánu bohu že malá šla císařem, jinak by umřela. Bylo mi řečeno, že se narodila za pět minut dvanáct. A rodila jsem ve Zlíně.

 
Anonymní  21.10.12 22:02

Moc mamin tě tady chápe, já teda naprosto ne. Ty jdeš porodit dítě, prostě to nejde, tak zaplaťpánbů je i jiná šance a věřím, že dříve by ti asi dítě zemřelo. A ty se trápíš, že sis neužila své naplánované divadlo. Holt život si své cesty řídí sám. No a nejvíc mě vadí, že degraduješ ty, které císaře musely podstoupit.

 
lilia81
Extra třída :D 14685 příspěvků 1 inzerát 21.10.12 22:16

Ahoj, přečetla jsem si tvůj deníček a myslím, že by ti prospělo si o všem promluvit s psychologem! Přestaň se zabývat tvými utkvělými představami o tom, jak má vypadat porod a jak má vypadat kojení, protože jsou naprosto scestné! kdyby každá žena, která musela rodit císařem a každá žena, která nemohla plně nebo vůbec kojit tohle dělala, tak je tolik nešťastných matek na světě!!! přestaň se zaobírat sebou a konečně pochop, že vzhledem k ozvám udělali lékaři to, co bylo ideální pro malou!!! buď ráda za zdravé dítě, které prospívá, je spousta žen, co nemají to štěstí!!! a omlouvám se za drsná slova, možná mne tu některé holky odsoudí, ale tohle je můj názor!

 
Samamama
Kelišová 5466 příspěvků 21.10.12 22:27

Gratuluju k miminku. Měla jsem podobný průběh porodu, teda kratší o to vyvolávání, ale také oxytocín, nepostupující porod, akutní sekce. Tady se lišíme v tom, že já po těch nikam nevedoucích hodinách bolesti byla za tu sekci šťastná, doteď mě nenapadlo cítit se kvůli tomu sama sebou zklamaná. Nemyslím, že by „získání“ dítěte muselo být za každou cenu „odpracováno“ přirozeným porodem, nejdůležitější je zdraví matky a dítěte. Nakonec v dobách dávno minulých sice vše kolem porodů šlo přirozeně, ale také nebyla nouze o umrtí matky i dítěte při porodu, takže tento pokrok beru spíš jako plus. S kojením jsem dopadla mizerně, po komplikacích jsem skončila v 5m malého, a to musím říct, že jsem dost špatně nesla, to jsem určitě brala jako osobní selhání. Ale všechny tyhle pocity jsem si u očekáváného 2. dítěte zakázala (nejspíš mě čeká plánovaná sekce a opět mám obavy z neúspěchu při kojení), protože mi to bránilo užívat si prcka. Tak ti přeju, ať se brzy zbavíš těch svých pocitů, užíváš si miminko, ať je holčička zdravá a obě jste spokojené.

 
ivaska
Závislačka 3620 příspěvků 21.10.12 22:36

Moc gratuluji k holčičce a jak už tu určitě zaznělo nic si nevyčítej já jsem rodila 3 dny a nakonec taky akutní SC protože mi nepomohly ani tablety ani oxytocin a tak po třech dnech trápení mi Kubíska vyndali ale jak píšeš pro mě tp bylo vysvobození teď už mysli na to jak Ti Leonka poroste a bude dělat jen a jen radost :kytka:

 
slunečnice81
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 21.10.12 22:46

Tvůj deníček se mi vůbec nelíbí a jde z něj cítit jaká jsi ty povaha… „vše dopředu přesně nalajnované“…hnus. Co by za to ostatní holky daly, aby mohli porodit jakkoliv(vůbec porodit). Nezabývej se sama sebou a raduj se z Tvého uzlíčku štěstí. Jinak samozřejmě gratuluji

 
ametyst
Echt Kelišová 9930 příspěvků 5 inzerátů 21.10.12 23:11

Pokud jsi v šestinedělí tak tě chápu, možná bych se taky tak cítila, nevím, rodila jsem „Normálně vyvolávaně“. Taky bych si mohla vyčítat že se to nerozjelo samo ale co bych z toho měla???Já jsem ráda že mám krásného synka. Trošku se divím že s těmi starostmi co je kolem miminka máš čas na takové úvahy-že jsi zklamala ;). Já bych spíš napsala- Můj porod císařem mojí úžasné holčičky :kytka:
Jo a musim říct že já byla tak unavená že jsem své mimi ráda na jednu noc odevzdala sestřičce-snad to na někoho nezapůsobí jako že jsem krkavčí matka-ale fakt jsem toho měla plný brejle-rodila jsem ve 3 ráno a v 6 už mi ho přinesli…

Příspěvek upraven 22.10.12 v 09:41

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 22.10.12 00:05

Mam dost podobnou zkusenost s jednim velkym rozdilem. Ja jsem se otvirala normalne, vse bych zvladla, ale syn uz nemel kyslik a akutni cisar mu zachranil zivot. Takze i kdyz jsem po „porodu“ zazivala tu stejnou depku, ze jsem to nedokazala, tak jsem v duchu vedela, ze by mi ten prirozeny porod mozna dal pocit, ze jsem ho vytlacila, ale byl by v me naruci mrtvy a tak za ten cisar proste rada byt musim. Ber to tak, ze hlavni je dostat mimco ven, jedno jak hlavne v poradku. Jakmile zacaly komplikace a kolem bylo X lidi a rozhodovali co dal mela jsem jasno, bylo mi uplne jedno co bude se mnou, jak to budu po operaci zvladat, jestli preziju a nebo co me bude bolet, rekla jsem at jdou na to okamzite a jsem na to hrda, tim zacalo moje materstvi - brat zodpovednost za to male stvoreni a rozhodovat o jeho dalsim zivote a je jedno jak na svet prislo. Bud v pohode, preji Ti aby ses ze zklamani otrepala a treba nam to napodruhe jednou vyjde :mavam:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »