Zkouška mých nervů

Ferum  Vydáno: 01.09.11

Dnes mě jeden deníček inspiroval k sepsání mého dalšího deníčku. Píši pokračování skoro po roce, protože jsem se s určitými událostmi nemohla dlouho vyrovnat. Možná mi to tento deníček usnadní a já pochopím důvody. Upozorňuji, že pokud nemáte nejlepší žaludek tak raději nečtěte. Život není jen krásný a pohodový.

Za pár týdnů to bude rok co se nám narodil druhý syn. Je to naše štěstíčko, pokládek a jak říkáme teď hlavně perpetum. Po jeho narození nás z porodnice pustili za šest dní. Doma jsme náš uzlíček uložili do postýlky a starší se začal ptát: kdy začne brácha lézt, hrát si s ním atd.

Deset dní po narození moji rodiče uspořádali oslavu narození našeho Matýska, ale spíš to byla možnost jak se oficiálně opít. Dopoledne jsem jela s malým na prohlídku k doktorce a odvézt staršího do školy. Pak už jsem zůstala rovnou u rodičů. Manžel měl odpolední a tak tam dorazil až po desáté hodině. V devět večer za mnou přiběhla máma, že jí volá na mobil můj tchán. Vzala jsem si telefon a hned to začalo. Kde jako jsem s jeho vnukem a že dítě do šesti týdnů od porodu nesmí ven a už vůbec ne mezi lidi. Argumenty, že jsem s ním byla u doktorky a staršího jsem stejně musela odvézt do školy, ho nezajímaly. Ještě nezapomněl dodat, že vnuka za deset dní po porodu ještě neviděl. Dokonce nepostřehl, že nemluví s mojí mámou, ale se mnou. Vedl skoro hodinu do telefonu spíš monolog a jen mě pomlouval. Že nemáme doma uklizeno a že neumím vařit, že jsem špatná manželka a že se se mnou manžel stejně rozvede.

Po hodině těchto keců jsem telefon vytípla. 1. byl na mol. a za 2. když ani nepoznal s kým mluví, tak co mu mám asi říkat a vysvětlovat. To že vnuka ještě neviděl není přeci jen moje chyba. Bydlí s námi v baráku i se svou matkou (manželovou babičkou) a není schopen sejít o patro níž. Já s miminem nepolezu nahoru do kuchyně, kde se kouří až je z toho bílo na chodbě. Navíc střízlivý je tchán jen v osm dopoledne. Manžel se postavil za mě a druhý den hned po ránu tátovi vynadal. No přesněji na sebe řvali o sto šest. Po tom už jsme jen slyšeli s manželem jak mě s jeho maminkou pomlouvají a krá… bylo to nejslušnější, jak mě nazvali. Dost mě to sebralo a brečela jsem z toho tři dny. Holt hormony po porodu.

Po nějaké době se to zlepšilo, ale vnuka stejně viděl až skoro po dvou měsících. Pořád trval na tom, že k miminu prvních šest týdnů nikdo nesmí a matka s ním musí být doma. Jak mám vozit staršího do školy a chodit nakoupit mi nevysvětlil. Jen mi řekl, že může mimino přeci pohlídat on s maminkou, než přijedu. Musím dodat, že školu má syn 15 km od nás a dřív jak za hodinu bych zpět nebyla. No holt logika.

Pak si koupil auto na leasing a byl chvíli klid. Jen k nám chodil, že nemá na nájem atd. S jeho dluhy nás to nepřekvapovalo, ale mi těch peněz také nemáme na rozdávání a tak si musel inkaso platit. Naštěstí máme na každé patro extra SIPO. Za 14 dní přišel, že je mu zima, ať zvedneme topení. V tu chvíli byla na termostatu teplota místnosti 25 °C. Za další týden si odchytil manžela v dílně a pomlouval mě. Povídal mu jak za mnou jezdí kamarádka a že spolu po večerech, když on je v práci, chlastáme až to smrdí nahoru. Manžel z toho dostal záchvat smíchu a řekl mu, že to asi těžko, když malého kojím. Je fakt, že jsem se alkoholu nedotkla už víc jak dva roky. Navíc po baráku nesmrděl alkohol, ale zapečené ovoce, které miluji.

No, tchán dělal až do prosince, co mohl, aby mě v očích manžela očernil. V prosinci se totiž rozhodl, že dá přednost pití a kouření před prací a z práce ho prostě vyhodili. Až do půlky března se to opakovalo do kolečka. Tchán pomlouval mě a svoji bývalou ženu, neměl peníze a spoléhal na mého manžela, že za něj bude vše platit a splácet. 20. března zavolal manžela bratr, že jejich máma zemřela. Zemřela během tří měsíců na rakovinu. Tchán najednou už nepomlouval jen mě, ale i svou bývalou ženu. Mě pomlouval u manžela a jeho bratra a manžela zase pomlouval, když se bavil se mnou.

1. dubna jsem čekala na syna, až přijde ze školy a pak jsme šli ještě do cukrárny. Vůbec se mi ten den prostě nechtělo domů. Přijeli jsme skoro o tři hodiny později než jindy. Uklidila jsem auto na zahradu a šla jsem uložit malého do postýlky, protože spal a šla si udělat večeři i oběd v jednom. Když jsem dojídala, přiběhla babička. Nikdy nezapomenu co mi řekla: „Petro, pojďte honem, on se tam chce snad uškrtit.“ Vedla mě na zahradu do skleníku a tam jsem spatřila tchána, jak visí na provazu. Ten obraz vidím dodnes. Jen jsem se otočila a běžela pro mobil. Zavolala jsem záchranku. Paní na druhém konci mě naváděla. Zda je ještě teplý. Ano byl. Tak ho odříznout a poskytnout první pomoc.

Uvnitř už mi něco říkalo, že to nemá cenu, ale stejně jsem to udělala. Ve skleníku nebylo místo na masáž srdce, tak jsme ho musely vytáhnout ven na trávu. Tchán měl sice jen 55 kilo, ale v tomhle stavu mi přišlo, že váží snad metrák. Vytáhli jsem ho a já začala s oživováním. Na škole jsem prošla kurzem první pomoci a tak jsem trochu věděla. Stejně jsem cítila, jak mu praskají žebra při každém stlačení. Masáž jsem prováděla až do příjezdu policie (cca deset minut) a pak už jsem fakt nemohla. O minutku později přijel lékař a konstatoval už jen smrt. Věděla jsem to, už když mi ho ukázala poprvé. Pořád vidím ten zařízlý provaz do krku, na každé straně tmavě fialové boule, žluté kapky kolem lana. Kdo nezažil, nikdy nepochopí.

Odběhla jsem dovnitř podívat se na kluky. No ten menší málem právě spadl z postele. Moje nervy si opravdu užívaly. Nedokázala jsem být uvnitř, a tak starší malého hlídal. Já volala manželovi, aby přijel z práce, ale dovolala jsem se mu až za hodinu. Když přijel, tak mi teprve povolily nervy a já začala brečet. Vše, co následovalo, jsem dělala automaticky. Výslech na policii, vyprávění, co se stalo. Dodnes nechápu otázku: „Kde jste to lano uřízla? U krku?“ Asi to překvapí, ale já to věděla přesně a odpověděla jsem: „Asi deset centimetrů nad hlavou, abych ho neřízla.“ No byl to super den.

Jeden den jsem vyřizovali pohřeb tchýně a za dva týdny pohřeb tchána. Dodnes nechápu, proč to udělal a asi nepochopím. Nechal dopis na rozloučenou, ale nikdo z nás ho nepochopil. Pořád si říkám, že jsem mu mohla třeba pomoci, kdybych se při uklízení auta podívala do skleníku. Teď už vím, že to nevyřeším.

Od té doby nás všechny zaměstnává to naše, za chvíli roční, perpetum Matýsek. A na tohle už nemáme čas myslet. Ale mrzí mě, že nepozná babičku s dědou.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 01.09.11 08:22

Ono je možná dobře,že už dědu nepoznaj v takovým stavu,jaký byl.To,že byl pořád opilej už svědčilo o tom,že v životě asi moc šťastnej není,ale ty jsi mu v tom mohla sotva pomoct,to by musel sám chtít.A když ani vnuk v baráku pro něj nebyla dost silná motivace,tak už jen přežíval…Teď už je spokojenej,už nemá potřebu se na někoho zlobit nebo někoho pomlouvat.A možná to je blbý,ale ty máš konečně klid a ten obraz ti snad z hlavy taky za čas zmizí.Pusť už mrtvý z hlavy a věnuj se živým,hodně štěstí.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 01.09.11 11:08

Mno, velmi drsný příběh. Zasloužíš si s rodinou klid a sílu soustředit se hlavně na sebe…rozhodně tady není místo pro výčitky, nic z toho není tvá chyba, udělala jsi, cos mohla!

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 01.09.11 12:00

Drsný je slabé slovo !!!Smekám před Vámi!!!Ať už Vás potkávají jen samé hezké věci!!! :andel: :andel: :andel:

 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 01.09.11 12:26

to je mi moc lito :hug: :hug: :hug: preju vam klid a stesti :hug:

 
Megic
Kelišová 5237 příspěvků 01.09.11 12:56

Hodně drsná zkušenost, hlavně si nevyčítej, že ses měla jít podívat do skleníku nebo co by, kdyby. Užívej si rodinu a klid.

 
sara1000
Závislačka 4333 příspěvků 01.09.11 13:03

Je toho spoustu co bych ti k tomu rekla.
Ale zkratim to a popreji cele tve rodine,at uz Vas provazeji jen hezke veci a zazitky…
Obdivuju te,ze jsi to cele vydrzela a musim tedy rict,ze chvalim i tveho manzela,ze vzdy zustal pri tobe :hug:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 01.09.11 13:55

Ferum :hug: :hug: :hug: Holka ty si silná a zvládneš to. Tohle jsou věci, který opravdu pochopí jen to co to zažil. Drž se kočko :kytka: Za chvilku budeme oslavovat 1. narozeniny těch našich broučků a starší už jsou „druháci“. Ty děti jsou naše štěstíčka co nám pomáhají držet hlavu vstyčenou :pankac:

 
Ferum
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 01.09.11 14:03

Mishko děkuji. :kytka: Tohle opravdu málo kdo pochopí. :hug: :wink:

 
Ferum
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 01.09.11 14:09

Holky děkuji. Ono je toho na mé nervy víc, ale to by dalo skoro na román. :-) Tohle bylo jen od loňského září.
Můj táta prohlásil, že jsem měla být spíš chlap, že si udržuji rozum v hodně vypjatých situacích.

 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 01.09.11 16:24

tyy jooo 8-o ale nemáš ted větší klid, já vím že je to ošklivé říkat… ale já třeba mám klid po smrti mého otce..

 
Ferum
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 01.09.11 16:46

Mám větší klid, ale na druhou stranu mně to teď i chybí. Nikdy se třeba už od manželových rodičů nedozvím jaký byl jako dítě. :cert:
Všechno má své pro i proti. :mrgreen:

Příspěvek upraven 01.09.11 v 16:53

 
Uživatel je onlinebrumdinka
Neúnavná pisatelka 19609 příspěvků 01.09.11 20:35

Teda - no fakt nápor na nervy .....ale z toho co píšeš i když to zní hnusně, tak je asi dobře že to takhle dopadlo ........rozhodně si nic nevyčítej ......mno a proč to udělal možná nevěděl ani on sám - alkohol je svinstvo, co rozežírá osobnost - z mýho okolí bohužel znám člověka, co dopadl stejně jako tvůj tchán …prochlastal se k oprátce a mýho muže kamarád se pro změnu zase zastřelil, a můj tchán by pokud by mu nedošlo co dělá asi dopadl stejně - naštěstí se včas vzpamatoval, ale jako vyléčenej alkoholik už si nesmí ani čuchnout, jinak je v tom znova ......no co holt to je život, on si to vybral.....tak nech mrtvé v klidu spát a věnuj se těm živým, děti potřebujou štastnou a spokojenou mámu :wink:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 01.09.11 23:07

Hlavne se tim nepitvej. V zadnem pripade to neni Tvoje chyba. Ja mam kamosku, ktera na tom byla hodne spatne a udelala pokus o sebevrazdu. Rikala jsem si, jak to ze jsem to nepoznala, treba jsem ji mohla pomoct. A vis co? Vyprdla jsem se na to, zblaznila bych se. Ty to taky udelej, je to vzdy kazdeho rozhodnuti a ty mas starosti az dost. Jen ta ziva predstava jak tam visi bude chvilu trvat nez odezni, ale uvidis, zase bude dobre. Drz se holka :hug: cas vsechno spravi, mas svoji rodinu a ta te potrebuje stejne jako Ty je :srdce:

 
misisipi
Ukecaná baba ;) 2203 příspěvků 02.09.11 14:54

docela síla teda. je smutné, co dělá chlast s lidima. na druhou stranu tě obdivuji, že ti o tom všem „hnusném“ chybí…
přeju do dalšíh let jen samé radostné zprávy :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele