Zlý sen...

Lexa88  Vydáno: 14.05.16

Už mnohokrát jsem si tu četla deníčky ostatních uživatelů, ale nenapadlo mě, že toto udělám i já. Beru to jako určitou formu terapie… Nedokážu ústně říct, jak se teď cítím, co prožívám, tak třeba mi to takto aspoň trošku pomůže. Můj deníček je o tom, jak už podruhé, se z obrovského štěstí může stát zatraceně velké neštěstí. O snažení a velké naději, která se rázem obrátila ve zlý sen.

Probouzím se ve 3:00 hodiny a po obličeji se mi koulejí slzy jako hrachy. Přála jsem si, aby to byl vše jen zlý sen. Pohladím si bříško a uvědomuji si, že je to všechno krutá realita, už do rána neusnu. Za pár hodin odjíždím na svoji již druhou revizi po zamlklém potratu.

Vše začalo v roce 2014, kdy po vážné bouračce na kole jsme se s přítelem rozhodli, že se začneme snažit o miminko. Tehdy mě ani nenapadlo, že se za pár měsíců podaří a já asi po 14 dnech vynechání menstruace najdu na testu //. Byl to pro mne docela šok, jelikož nikdy předtím jsem těhotná nebyla. Šok se velmi rychle obrátil ve velké štěstí.

Oba jsme se s přítelem hrozně těšili. První kontrola u lékaře v 6. těhotenském týdnu potvrdila přítomnost srdeční akce, ale nad plodem byl velký hematom a bylo mi řečeno, že to je buď a nebo. Buď se za 14 dní s panem doktorem uvidíme na kontrole, nebo potratím. Doktora upozorňuji na mou trombofilní mutaci, ale odpovídá mi jen to, že nejsem ten případ, u kterého by se to mělo řešit.

Zrovna v té době mi i sestra oznámila, že čeká dvojčátka, jaká krása. Věřila jsem, že mám v břiše malého bojovníka! 14 dní se nic nedělo, mně bylo pořád fajn, dokonce jsem ani nepozorovala, že bych měla být těhotná. Poslední dny před kontrolou jsem začala lehce špinit, tak jsem to dávala za přičinění uvolňujícímu se hematomu.

Na kontrole ale následovala ledová sprcha. Hematom se krásně vstřebal, ale miminku přestalo bít srdíčko. Do té doby jsem o zamlklém potratu nikdy neslyšela a ani nevěděla, že by zrovna mě mohlo něco takového potkat. Dostávám žádanku do nemocnice na revizi.

Vycházím z ordinace na ulici, sednu na první patník a pláču. Okolo chodí lidé, kteří na mě koukají, ale je mi to jedno. Po chvíli zvládám příteli napsat SMS zprávu, aby pro mne přijel, jelikož bych netrefila ani na nádraží. Zhroutil se mi svět.

Druhý den nastupuji do nemocnice, kde se téměř všichni usmívají, ale mně to nejde. Rozloučím se pohlazením bříška s miminkem a probouzím se po revizi na pokoji. Před odchodem prosím sestru o vystavení neschopenky, aspoň na tři dny, tedy do konce týdne.

Ta mě zpraží odpovědí, že co bych chtěla, že klidně můžu jít hned do práce, nakonec mi ji vystaví, ale připadala jsem si velmi nepatřičně. Nemohla jsem se ten týden vrátit do práce, prostě to nešlo. Měla jsem v sobě hrozné prázdno a strašně moc to bolelo. Prostě jsem potřebovala být chvíli sama a nějak to všechno zpracovat.

Po víkendu jsme s přítelem odjeli na dlouho plánovanou vánoční dovolenou do Ameriky. Asi mi to pomohlo přijít na jiné myšlenky. Ale to prázdno přetrvávalo několik dalších měsíců. Jen při pomyšlení na to co se stalo, se mi vždy vykutálely slzy.

Na kontrole po revizi mě doktor upozorňoval na to, že se nám jistě velmi rychle podaří další miminko. Tělo po revizi je jak pohnojené, to půjde hned. Věřím mu… V lednu se začínáme zase snažit.

Na internetu najdu skupinku, kde zjišťuji, že je nás více, které v prosinci 2014 prodělaly zamlklý potrat. V této skupince je nás asi 8. Plyne rok 2015 a postupně každá z holek dávají fotky pozitivních testů, jen já nic (v tuto dobu mají všechny krásná miminka!).

Každý měsíc si už před menstruací myslím, že jsem opět těhotná. A ono nic. Následuje fáze smutku, lítosti, nezmaru. Během menstruace se snažím nabrat novou sílu. V létě 2015 navštívím svého gynekologa s žádostí o vyšetření, jelikož se nám pořád nedaří. Odbude mě tím, že pokud se nám do konce roku nepodaří, že se tedy podívá, zda mám ovulaci a pokud ano, tak mě pošle na laparoskopii, že bude problém určitě tam. Když se ptám na vyšetření partnerova spermiogramu, tak mi odpovídá s tím, že když se nám jednou povedlo, problém jistě nebude tam. Trochu zaskočená odcházím…

Nevzdávám se, sedám k internetu a hledám pomoc jinde. Nacházím řadu Center asistované reprodukce. S přítelem se dohodneme, že půjdeme na konzultaci a pak uvidíme. Nechci ale žádné umělé oplodnění, chci mít přeci dítě zcela přirozeně. Myslím, že první návštěva byla někdy v srpnu 2015. Začali nám dělat všechna potřebná vyšetření a vše začalo opět nabírat nový směr. )

Zjišťuje se, že partner má horší spermiogram, ale nic tragického. V září absolvujeme první metodu asistované reprodukce IUI. Do února 2016 následují další 3 pokusy. Při každém pokusu se ale zjišťuje, že spermiogram se rapidně zhoršuje a na poslední IUI jdeme s tím, že možnost úspěchu je asi jen 2 %. Každý měsíc bílých testů mě hrozně vysiluje. Mám chuť to vše vzdát. Někam se zahrabat a už nevylézt… Je to všechno pro mě hrozně těžké.

V prosinci 2015 jdeme na konzultaci ohledně IVF. Moje chtění mít kompletní rodinu je obrovské. Po konzultaci mi přítel v autě sděluje, že se mu to zdá jako velký zásah do těla. Dále se o tom nebavíme. Prostě trochu tabu. Doktoři nám říkají, že šance na přirozené otěhotnění je, jednou se nám to povedlo, ale tato šance je velmi malá a může to klidně trvat i řadu let.

Pořád nad možností IVF přemýšlím, zvažuji, nikdo nás ale do ničeho nenutí. Do IVF nakonec jdeme, březen se mi zdá jako dobrý měsíc. Pokud by to náhodou nevyšlo, s čímž jsme také museli počítat, tak budu mít dostatek času připravit se na následující sportovní sezonu, jelikož s přítelem hodně sportujeme a trochu si aspoň zaměstnám hlavu.

Představuji si, jak budeme mít plno oplodněných embryí, které pak necháme zamrazit pro případné další pokusy, ale prostě věřím, že to vyjde. Hormonální stimulace uteče jako voda, mně je celkem fajn.

V den odběru vajíček jsem trošku nervózní. Měla bych mít okolo 16 vajíček, což mě ale trošku uklidňuje. Po odběru mi doktorka sděluje, že odebrali pouze 6 vajíček, ostatní byly nezralé. Tajně pláču, mám obrovský strach, že to bude zase k ničemu. Každý den čekání, zda se embrya vyvíjí, je dlouhý. Koneční verdikt jsou 2 embrya, ale jedno s pomalejším vývojem.

Přesně na Velikonoční pondělí si jedeme pro našeho nového člena rodiny, 5denní embryo. O zavedení ani nevím, vše proběhlo tak rychle. S fotkou embrya odjíždím blaženě na pokoj. Pohladím bříško a vítám nového člena a hlavně věřím!

První necelý týden se celkem vleče, ale já se snažím hodně odpočívat, chodit na procházky… V sobotu mě začne bolet břicho, které se mi začíná rapidně nafukovat. V neděli nejsem bolestí schopna ani vstát, břicho mám jak v 5. měsíci. Každý pohyb je, jako kdyby mi někdo zabodl kudlu do břicha. Při zvednutí mi vyhrknou slzy. V pondělí už to nevydržím a jedeme do centra.

Po vyšetření se zjistí, že jsem dostala pozdní hyperstimulační syndrom, což je následek hormonální stimulace a jedná se o dočasnou poruchu propustnosti cév. V břiše a pod plícemi mám velké množství tekutiny. Ta nejlepší zpráva je ale to, že jsem těhotná!!!

Tato myšlenka mi pomáhá překonat kritický týden. Mám hroznou radost, nemůžu tomu věřit. Hrozně se těším, ale stále ve mě přetrvává strach z prvního neúspěchu. Snažím se myslet pozitivně a všechny špatné myšlenky si zakazuji.

Postupně přichází všechny typické příznaky - jsem hrozně unavená a můžu spát klidně 24 hodin denně, mnoho věcí a hlavně lidí mi smrdí, je mi permanentně špatně od žaludku, zvětší se mi prsa… Raduji se. U prvního těhotenství jsem toto nezažila, takže si říkám, že teď už je to určitě na dobré cestě.

V 6. těhotenském týdnu se na ultrazvuku potvrdí srdíčko, úplně mi to vehnalo slzy do očí, předávají mě do péče mé gynekoložky. Termín porodu vychází na 17. 12. 2016, takže budu mít už miminko na Vánoce u sebe. V noci se mi zdává, jak mám miminko v náručí a jsem hrozně šťastná. Každý den si hladím bříško, které se malinko zvětšuje. S partnerem se oba těšíme. Odpočívám, co to jde…

Kontrola u mé lékařky je naplánovaná na úterý 10. 5. 2016. Těším se na to, až to malinké, co nosím v bříšku, opět uvidím, ale trošku ve mně zůstávají obavy. Sestřička plánuje termíny, kdy dostanu průkazku, půjdu na první screening, ptá se na jména… Pak jdu k lékařce. Má velkou radost, že se nám konečně podařilo.

Na začátku ultrazvuku říká, že miminko je v pořádku. Vyšetření ale začne trvat déle, než je zvykem, a lékařka mlčí. Najednou ji slyším, jak říká, že mě ještě pošle do nemocnice, že nemůže najít srdíčko. Miminko odpovídá 8+3 dle poslední menstruace, ale je bez srdeční akce. Mluví o tom, že to nemůže posoudit sama… Já už ji ale neposlouchám, propadá se mi svět pod nohama. Vyjdu z ordinace, venku je krásně. Sedám na lavičku, opět úplně prázdná, zlomená, nešťastná.

V Praze na dalším ultrazvuku se vše potvrzuje. Miminko to vzdalo před pár dny, bude lepší udělat revizi… Injekce na ředění krve, které už si píchám od stimulace mám píchat dál, takže ani toto tentokrát nepomohlo.

Sedím, pláču a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, zda jsem nemohla udělat něco jinak, proč se to znovu opakuje a proč zase já?!!! Vím, že na revizi mi vezmou něco, co je součást mě. Něco, co mi bude hrozně moc chybět, něco, co ve mně způsobí nepopsatelné prázdno.

Bolí to a bolet to bude. Jen teď nevím, kde mám najít novou sílu a asi i odvahu začít znovu bojovat… Nevím…!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Alternativa
Kecalka 184 příspěvků 14.05.16 00:42

Deníček jsem četla se zatajeným dechem. Je mi moc líto čím jsi si musela projít a, moc ti přeji, aby tato složitá cesta k vytouženému miminku už nabrala konečně správný směr a aby bylo zaplněno prázdné místo. Přeji ti hodně sil a posílám naději, protože jsme jí také kdysi skoro úplně ztratili u prvního prcka, ale nyní máme již dva. Hodně štěstí :kytka:

Příspěvek upraven 14.05.16 v 00:43

 
wendisek
Závislačka 4837 příspěvků 1 inzerát 14.05.16 00:53

Vima jak ti je mám po dvou zt strašně to bolí a ted podstupují ivf je mi 23 a tak jako ty jsem se uklidňovala ze budu mít i mrazacky na další ale z 11vajicek.mo zbylo jen jedno ted by me mel čekat ket. budu na tebe myslet aby jsi nazbirala sílu do dalšího pokusu a pokud možno vyžadej si vyšetření pgs na embryich a přítel fragmentaci DNA u spermii odhalí to hodne :hug: :hug: :hug:

 
Anonymní  14.05.16 01:23

I když v tuto chvíli sílu a odvahu hledáte, tak věřte, že je jí ve Vás ještě spousta! Uplyne pár dní, týdnů měsíců… a bojovat budete znovu. Vím, že se nevzdáte a stejně tak vím, že i Váš příběh bude mít šťastný konec! Sama mám za sebou 4× IUI, 2× IVF, jedno nepovedené, z druhého naopak trojčetné těhotenství. Bohužel po 3 měsících v nemocnici jsem ve 20. týdnu o miminka přišla a to neskutečné prázdno jsem cítila také. A stejně tak jako Vy, i já hledala odvahu a sílu jít dál. Těsně před 3. naplánovaným IVF jsem otěhotněla přirozeně a celé těhotenství bylo téměř bezproblémové. I zázraky se dějí. A to, co si za cestu k miminku prožijeme, nás posílí a dá nám šanci vnímat pak těhotenství i rodičovství úplně jinýma očima. I to je dar. Proto nezoufejte a věřte! Třeba Vám i můj příběh dodá alespoň malé povzbuzení. Držím palce!

 
Anonymní  14.05.16 07:06

Je mi to moc líto :( přeji hodně sil do dalšího snažení.. Já přišla o jedno a bolí to i teď když mám už mimi u sebe.. Najdi si Karolinku snažilku určitě ti dodá naději :srdce: :srdce:

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18613 příspěvků 14.05.16 08:08

Člověk, který se začne pohybovat tady v tom kolotoči snažení, IUI, IVF apod. tak velmi brzy zjistí, že // jsou pouze první (ač velmi důležitý) krok, ale rozhodně neznamejí na konci zdravé miminko.
Držím palce :kytka: Kde najít sílu Ti neporadím, ale věřím, že si poradíš sama, nedá Ti to a půjdeš do toho znovu a znovu a znovu. A ono to jednou vyjde - uvidíš ;)

 
Cuddy
Extra třída :D 11768 příspěvků 14.05.16 08:48

Musis bojovat dal. Klidne si dejte delsi cas, nez znovu navstivite CAR, do te doby se doma nesnaszte, ale sex si zase uzivejte bez ocekavani //. At si psychicky oba odpocinete. A bud prijdou samy od sebe a nebo zkusite 2. pokus. Do te doby si udelej kompletni imunologii, genetiku patrne diky trombofilnim mutacim mate hotovou. Bohuzel ty // jsou skutecne teprve zacatek. Moc drzim palce, at je dalsi tehotenstvi bezproblemove a na jeho konci je zdravy potomek :kytka:

 
cibi
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 14.05.16 08:59

Vím jak je to těžké, jak to bolí :hug:
já měla zamlklé těhotentství v 10tt po přirozeném otěhotnění, dlouho jsem otěhotnět nechtěla, nemohla jsem se smířit s tou bolestí a nalézt odvahu, když jsem jí nalezla, bylo mi už 33 let.
s tím samým partnerem jsme se snažili, můj gynekolog mi zjistil, že neovuluji, partner horší spermio, tak následovalo doma 3měsíční snažení s clostíkem a pregnylem pod dozorem mého gynekologa. jediný výsledek bylo 2×cysta. léto jsme dali pauzu a užívali si léto a kamarády. v září šli do centra, kde mě pan dr. na konzultaci tak vystrašil, že jsem tři dny plakala. do toho totiž mi zjistili myom v hrdle děložním, následovali 3×IUI, nic, přítel tlačil na IVF, takže dva roky po začátku snažení jsem otěhotněla po 1.IVF. vzali mi 21vajíček zralých, bohužel oplodnilo se jen 6 - hrozný šok, brečela se a vše viděla ztracené, pátý den byla jedna blasta a morulka, obě mi zavedli a tady vedle mě jsou teď zdravá čtyřletá dvojčátka. taky jednou budeš moct něco podobného napsat, moc ti to přeji. každá potřebujeme jiný čas na vzpamatování se. :hug:

 
xCharlie
Závislačka 3710 příspěvků 14.05.16 09:34

:hug: :hug: :hug: drž se, bude líp, jednou to miminko budete mít, cest je několik, vím o čem mluvím ;)

 
Azzii
Povídálka 45 příspěvků 14.05.16 10:11

Preji hodne sil! Zkus jit dal.. Zvladnes to! :hug:

 
Basterao
Ukecaná baba ;) 2147 příspěvků 14.05.16 10:16

Ahoj kočko, je mi líto, že jsi měla takové trápení a že to takhle dopadlo, když jsi to napsala do skupinky skoro jsem to obrečela. Vždycky mi to je hrozně líto, proč se tohle děje a ještě lidem, kteří potom tak touží, není to spravedlivé, ale člověk nesmí ztrácet naději! Moc moc držím palce, ať to do třetice vyjde. Nenech se odbýt na všechna vyšetření máte nárok. Nemůžu říct, že bych věděla jaké to je, protože nevím, ale věřím, že to musí být těžké. Přeji ať vaše dlouhá a strastiplná cesta vede co nejdříve a v pořádku k vytouženému cíli! :hug:

 
Prcíček
Ukecaná baba ;) 1676 příspěvků 14.05.16 10:48

Držím pěsti! Ja mam za sebou 3ZT a nyni mam uz 2 holcicky

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 14.05.16 11:31

Urcite to dobre dopadne. Do tretice vseho dobreho;) drzim pesti, at je to co nejdriv… e.

 
amka.82
Kecalka 207 příspěvků 14.05.16 12:17

Ahoj, držím palečky, aby Vám to příště vyšlo, já jsem taky o jedno přišlo :andel:. Nyní už máme dvě holčičky, ale vzpomenu si a to dost často. :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 14.05.16 12:45

Neboj se ten spravny cas nastane :hug: :srdce: :srdce:
Dockas se, detatko si vybere vzdy chvili, kdy uz s tim hodne lidi nepocita :srdce: :kytka: :kytka:

Příspěvek upraven 14.05.16 v 12:45

 
kryha
Stálice 78 příspěvků 14.05.16 12:53

Držím palce! Mám za sebou 2 zt, ale do třetice to vyšlo :D. Synovi jsou 4 měsíce. Tak neztrácej naději! :kytka:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 14.05.16 16:18

Je mi to moc líto, prošla sis brutálními věcmi, aby se stalo znova co poprvé…je mi to moc líto, nevím co jiného říct :hug: :,(

 
Naomina
Zasloužilá kecalka 764 příspěvků 14.05.16 19:48

Ahoj, je mi to líto, vím, jaké to je si dělat naděje před MS a zrovna jsem také ve fázi, kdy si myslím, že to nevyjde a už si ani ty naděje nedávám. Co napsat? Nejsi v tom určitě sama, všude na světě je plno takových holek, jako jsme my. Je super, že jste v péči CARU…určitě tam časem pomůžou. Já jsem zase za 5.let nikdy neotěhotněla a nyní jdu na druhou laparo operaci kvůli cystám na vaječníku…takže těhu v nedohlednu a to je mi už 33…určitě jsi mladší a povede se Vám to!

 
123Soňa
Kecalka 242 příspěvků 14.05.16 19:52

Ahoj. Moc mě to mrzí, ale chci ti říct asi toto: Tyto zážitky ti pomůžou být jednou lepší matkou. Určitě to už teď vyjde a k dítěti budeš mít jiný vztah, než kdyby se tohle nestalo… Má kamarádka přišla o miminko těsně před termínem porodu. Předtím se starala spíš o své potřeby a dítě brala jako něco, co se bojí, že jí bude omezovat a tak. Nyní má zdravé mimčo, které miluje a snaží se pro ně dělat to nejlepší. Strašně moc ji to v tomto ohledu změnilo a sama to přiznává, že je díky tomu lepší a citlivější matka. Určitě bys byla fajn máma i na „první pokus“, ale tohle ti pomůže být prostě skvělá máma. A ty jí budeš!

 
Evjir
Povídálka 45 příspěvků 14.05.16 20:16

:( Drž se!! Jednou bude líp a miminka se dočkáš! :hug:

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35579 příspěvků 14.05.16 22:13

Mrzí mě to a bohužel i mě to potkalo a dokonce 4× :zed:. Zkus se v CARu optat na vyšetření - genetika, hematologie, imunologie, štítka, karyo typ - u nás pomohlo IVF s PGS (vyšetření chromozomů embryí). Mám teď 2 měsíční miminko díky tomu vyšetření. U nás ani nebyl problém otěhotnět, ale nikdy jsem nepřekročila 12tt. Posílám Ti sílu bojovat, určitě to vyjde a budeš mít svoje vytoužené miminko :hug: :hug: :kytka:

 
zamlklinka
Závislačka 3087 příspěvků 14.05.16 22:35
:hug:
 
Marsip
Stálice 51 příspěvků 55 inzerátů 14.05.16 22:52

Je smutné, jak často se to stává. Taky jsme si tím dvakrát prošli. Poprvé přestalo bít srdíčko dokonce až 12tt. Hoodně jsem si pobrečela, bylo mi už 33, když se to stalo. Mně osobně hodně pomáhaly příběhy holek, které potkalo nejdřív podobné neštěstí a pak se jim přesto to vytoužené miminko narodilo. I u nás po všem tom smutku nakonec přišla radost a za pomoci výborného pana doktora se nám před třemi měsíci narodila hned dvě úžasná miminka.

To, čím jsme si museli projít, nikdy nepřebolí. Ale nepřestávej věřit. Mooooc přeji, aby příští těhotenství přišlo brzy a mělo konečně konec plný radosti…

 
SANDRA900
Závislačka 2533 příspěvků 14.05.16 23:39

Zlatíčko posílám všechnu sílu co jen můžu, ať je ti jen už dobře. :hug:

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17656 příspěvků 13 inzerátů 15.05.16 08:56

Moc mě to mrzí. Nebudu tvrdit, že vím, jak ti je, nevím, jen bych ráda poslala hodně síly.
Co mě teda zarazilo, je ten šílený přístup lékařů s sester. Třeba to, že ti nechtěli dát blbé 3 dny neschopenku. Sama si myslím, že bych to taky potřebovala sama vstřebat.
No snad už potkáš jen fajn lidi…

 
Pampeliskam
Ukecaná baba ;) 2290 příspěvků 16.05.16 13:41

Znam to. Velmi dobre. Ale Tobe zustalo mozna jedno embryo? Casem to preboli, me to trvalo pul roku…

 
ne-zoufala manzelka
Kecalka 213 příspěvků 17.05.16 17:25

Ahojky, neboj ono se to povede. Nam to neslo sedm let a i jsem potratila a ted mame dvaceti měsíčního klučinu a čtyř měsíční holčičku. Drzim vsechny palce co mám :hug:

 
Lexa88
Zasloužilá kecalka 837 příspěvků 17.05.16 17:31

Všem moc děkuji za podporu!!! :kytka: :hug:
Vím, že to časem přebolí, ale musíme to nějak překonat. A jak někdo psal, že to ze mne jednou udělá lepší mámu, tak to doufám. Zatím pořád věřím, že se podaří…
Začneme testy na genetiku, imunologii a uvidíme, zda se něco zjistí.

 
ne-zoufala manzelka
Kecalka 213 příspěvků 17.05.16 21:25

Ahojky, neboj ono se to povede. Nam to neslo sedm let a i jsem potratila a ted mame dvaceti měsíčního klučinu a čtyř měsíční holčičku. Drzim vsechny palce co mám :hug:

 
katusv
Stálice 62 příspěvků 28 inzerátů 18.05.16 08:51

Přeji mnoho si, sice jsem to nezažila, ale umím si představit jaké to musí být, určitě se jednou zadaří! :andel:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček