Zpověď jednoho blázna

finduska  Vydáno: 04.03.12

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda mám deníček zveřejnit, a když ano, jestli pod svým pravým nickem, nebo pod vymyšleným. Člověku se jeho minulý život nepřiznává lehce, ale došlo mi, že se nemám zač stydět, ani za koho se stydět, neboť vše, co jsem prožila, ze mě udělalo tu osobu, kterou jsem.

Narodila jsem se matce samoživitelce, která neměla zrovna jednoduchý život, osud, a nejen osud, jí podkopával nohy a dával ránu za ránou. Musím na začátek říci, že moje maminka mě vždycky bezmezně milovala, jen měla trochu jiný pohled na slovní spojení „bezmezně milovat“.

Za celý svůj život jsem vystřídala přesně 13 různých míst bydliště, přesně deset základních škol, jednu střední a jednu vysokou (kterou jsem ovšem nestihla dokončit). Ani na to jsem si nikdy nestěžovala, však jsem s humorem vždycky říkávala a říkám, že jsem procestovala celý náš český kraj, a mohu říci, že mám přátele skoro v každém koutě naší zemičky.

Má maminka byla vždy typ bohémky - život byl, je a bude, to samé peníze atd. (nejspíš tohle ze mne udělalo tak trochu skrblíka, co si moc nechce pouštět žilou, než si koupím jedny džíny, třícetkrát si je zkusím, stokrát zaslintám, než přitáhnu někoho, kdo mi řekne kup si to, je to skvělý, jsem fakt sociál, který přemýšli i nad tím, jestli triko za 100 Kč není moc drahé, avšak vyloženě skrblík nejsem, za vánoční dárky pro jiné neváhám utratit rozumné ceny za rozumné věci.

Abych se vrátila k věci, má maminka, když měla peníze, zahrnula všechny kolem sebe blahobytem a radostí, když je neměla, zahrnula nás smutkem a nervozitou, ale nikdy bych ji nemohla upřít, že se mi nesnažila dát modré z nebe, kdyby jen mohla. Nejvíc mě naučila dávat lásku, věřit, až naivně, v dobro a bezmezně milovat zvířata, i když jsem padaly hladem, a div neožíraly klíčky, smutná a podvyživená zvířata u nás našla domov vždy, a nejen zvířata, pamatuji si, že naši dětští sousedi z jednoho města měli ještě blbější styl života než-li my. A má matinka rozdělila poslední dvě kuřecí stehna mezi mě a dva sourozence ze sousedství, sama jedla chleba.

Ale v mých 15, kdy je člověk skoro dospělý, se máma rozhodla, že život krapet změní sobě i mě, sbalila se a odjela pracovat do ciziny, vždycky jsem věděla a budu vědět, že i to udělala svým způsobem pro mě, aby vydělala dostatek peněz. Jenže tehdy v 15, ačkoliv jsem se tvářila hrdě a nezlomně, to nebylo moc dobré. Vždy jsem si myslela, že to následky nezanechalo, ale… přiznávám, že tak trochu si vnitřně vím, že jsem si tehdá dávala za vinu, že musela odejít.

Od té doby jsem tvorem, co se snaží být dokonalý. Řekněte mi, že něco dělám špatně, já vám za to vynadám, co si to dovolujete, ale na 99 % procent to do dvou dnů změním, nebo se alespoň budu snažit, neustále se budu snažit, být štíhlá, krásná, chytrá, výborná kuchařka, pekařka, matka, partnerka a ano, i milenka (čímž samozřejmě netvrdím, že jsem :-D:-D) Právě, že nejsem. Každá výtka mě naprudí, ale za pár chvil nad ní začnu uvažovat. Jsem typ člověka, který se pohádá (ví, že má pravdu), ale pár hodin po hádce už si bude myslet, že onu pravdu nemá a že on je ten špatný.

Než maminka odešla, měla jsem samé jedničky, nejhůř dvojky. Po jejím odchodu, ale přišlo něco, co jsem nečekala, začala jsem svou samotu (ačkoliv jsem úplně sama nebyla) využívat, vysloveně jsem sra.. na všechno, ale nikdy jsem nezačala fetovat, ba ani marihuanu jsem nevyzkoušela, tu až o dost let později a vůbec mi nechutnala:-D, tehdy jsem se omezila na cigarety. Nakonec přišlo nevyhnutelné -sociálka, diagnostický ústav a pak…

To uvidíte příště :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 04.03.12 10:08

Tvoje mama udelala to samy, co ta moje. Jenze ta ma odesla aspon v mych 18ti letech (7 let jsem ji pak nevidela), nicmene opustit dite v 15ti je trestne a rozhodne spatne - byl to tvuj nejblizsi clovek a mel byt s tebou, byt ti oporou. Mrzi me, co sis musela prozit, snad uz jsi ted stastna :kytka:

 
Barčule
Stálice 94 příspěvků 04.03.12 10:59

Mě se máma odstěhovala v mých 16cti. ale ne do ciziny…no když za ní přijedu, tak dobrý, ale že by se sama ozvala? to ne. Jo a s tím myšlením a tak jsem to samý :D :D :D

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 04.03.12 12:43

Muselo to byt tezky bez mamy v tvy puberte…klobouk dolu ze jsi nezacalo fetovat ci jine a treba i horci veci delat…Myslim ze jsi se stala dobrym clovekem co se o sebe musel postarat az prilis brzo…asi jsi si neuzila to co mi co meli rodice blizko…

 
Holma  06.03.12 16:57

„Od té doby jsem tvorem, co se snaží být dokonalý. Řekněte mi, že něco dělám špatně, já vám za to vynadám, co si to dovolujete, ale na 99 % procent to do dvou dnů změním, nebo se alespoň budu snažit, neustále se budu snažit, být štíhlá, krásná, chytrá, výborná kuchařka, pekařka, matka, partnerka a ano, i milenka (čímž samozřejmě netvrdím, že jsem :-D:-D) Právě, že nejsem. Každá výtka mě naprudí, ale za pár chvil nad ní začnu uvažovat. Jsem typ člověka, který se pohádá (ví, že má pravdu), ale pár hodin po hádce už si bude myslet, že onu pravdu nemá a že on je ten špatný.“

Tak toto přesně vystihuje mně. Ovšem mé dětství bylo úplně jiné - násilí a strach, nutnost zavděčit se…

Vložit nový komentář