Zrození našeho druhého K

Clairisek  Vydáno: 11.12.15

V září 2014 jsme se rozhodli do toho praštit po druhé. Tedy já chtěla, manžel se nechtěl nechat přesvědčit a jednoho dne se to stalo. Prý si uvědomil, že už není nejmladší a není na co čekat.


2 komentáře

Povedlo se hledle na poprvé, po dvou letech skoro ve stejné době. Taky jsem se smála, že se zajisté najde rýpal, který prohlásí něco ve stylu: „Haháá, máte sex jednou ročně v září?“

Ale všichni zklamali, nikoho to nenapadlo. :-D A tak tedy naše dětičky jsou téměř přesně 2 roky od sebe.

Těhotenství bylo ukázkové. Ve 12. tt doktorka odhadovala pohlaví, prý holčička. No na ultrazvuku se něco mihlo, ale to dle ní byl jen pupečník, a tak jsme se začali těšit na naši Kamilku.

V 16. tt byla Kamilka znovu potvrzena a těšení sílilo. Pro někoho praštěné, ale chtěla jsem druhou holčičku, i když jsme všude slyšeli: „Proboha, proč? Teď to chce kluka přece.“

Někdy kolem 17.-18. tt začaly první pohyby a bylo zajímavé, že vždycky, když jsem bříško pohladila a povídala mu Kamilko, uvnitř se to začalo hemžit.

Na druhém velkém ultrazvuku byla holčička opět potvrzena, a tak jsem si pomalu začala připravovat věcičky po starší dcerce. Vybalit, roztřídit dle druhů, vyprat, roztřídit dle velikostí, naskládat do šuplíků. Šlo to rychle, ale byla jsem ráda, že bude vše připravené.

Před přípravama mě totiž jednoho dne děsně luplo v zádech a já se nemohla hnout. Prognóza od neuroložky byla nejasná, prý to buď odejde a bude klid, nebo se to může vracet, nebo dokonce i horšit a mohla bych skončit dočasně ochrnutá. S těmito vyhlídkami je lepší mít připraveno dřív, než vůbec. Naštěstí to po pár dnech odeznělo a já si mohla v klidu užívat zbytek těhotenství se starší dcerkou doma.

Čas utíkal rychle, najednou tu byl třetí „velký“ ultrazvuk a výsledek vyšetření by se dal shrnout třemi slovy: „Čekáme zdravého Kubíka.“

Překvapení veliké, do konce těhotenství zbývaly +/- dva měsíce a najednou byly veškeré přípravy k ničemu, vše se muselo nakoupit znovu, protože opravdu odmítám kluka oblékat do holčičích věcí i na doma, natož na ven. Ale vše se zvládlo, alespoň jsme se nenudili, že.

Termín druhého porodu jsem měla vypočítaný na 1. 6. 2015, ale prý jsme se na to neměli moc upínat, málokteré miminko je dochvilné. Žili jsme v Německu, dcerku by nám tam neměl kdo hlídat, tak jsem se domluvila se svými rodiči, aby přijeli aspoň na týden.

Tedy malý dostal ultimátum, že ven může nejdřív 1. 6. a nejdýl 6. 6., ideálně 5. 6., aby byli se ségrou ve stejný den. :) Já začala mít katastrofické scénáře typu „manžel pojede do Frankfurtu pro moje rodiče, mě to chytne, bude to překotný porod a odrodím si to doma sama s dcerkou za zády“ apod. :D

Naštěstí se nic takového nekonalo, i když po tom překvapení se z malého stal hodný kluk a zařadil se mezi těch pár procent miminek, které se rozhodnou vykouknout na svět přesně ve vypočítaný termín.

Dne 1. 6. ráno manžel vyjel od nás z Linsengericht do Frankfurtu pro mé rodiče. S dcerkou jsme vstaly mezi 7. - 8. hodinou a mě začalo podezřele pobolívat břicho. První, co mě napadlo, byla zácpa. Ale kruci, přece u zácpy to nebude chvilku intenzivnější, pak slabší. No po pár opakování mi bylo jasné, že toto zácpa nebude.

Když manžel s našimi dorazili a dcerka se rozkoukala, uklidila jsem se do vany, zkusit co s malým teplo udělá a hlavně se nějak odrbat žiletkou, ať to nemusejí dělat v porodnici, i když jsem pořád říkala, ať si mě pak oholí sami, že si „tam“ už skoro nedosáhnu. Po vaně jsem začala pomalu připravovat oběd a nenápadně měřit intervaly.

Nebyla to žádná sláva, pořád dlouho mezi sebou a já viděla před sebou zase celodenní bolesti jak u dcerky. No, dařilo se mi to měřit „na tajnačku“ skoro 2 hodiny, pak si toho všiml můj táta a začalo veselo. Manžel chodil po bytě jak hladovej lev v kleci, otázky „po kolika“ a „jak silný“, no znáte to.

Já v klidu dovařila koprovku, mimochodem asi nejlepší, co jsem vařila, nevím, co bylo tajnou přísadou ten den. :-D Všichni se pustili do oběda, jen já si dala s bolestí sotva dvě sousta. Sedět se nedalo, bolesti byly cca po 5 minutách, tak jsem nechala ostatní dojíst a šla jsem si zkontrolovat a dopřipravit tašku a sebe a čekat na manžela. Ten dojedl, uspal dcerku a vydali jsme se směr porodnice, už ani přesně nevím, kolik bylo, ale něco mezi 13. - 14. hodinou.

Při příjmu na monitoru se daly bolesti ještě celkem prodýchávat, i když poloha na boku je prostě mučení, tohoto názoru se nezbavím. :D Po monitoru přišlo vyšetření od doktorky a po tom šmátrání v mých útrobách jsem myslela, že někoho asi nakopnu. Otevřená jsem byla cca na 3 cm a už si nás tam tedy nechali.

Doktorka mi vzala krev, dostala jsem nějaký čípky proti bolesti, který ale nějak nefungovaly a byla jsem odeslána na pokoj. Po cestě bolesti začaly sílit, jestli jsme na pokoji byli 30 minut, bylo to hodně a manžel zavelel, že na mě takhle koukat nebude a jdeme zpět, ať na nás mrknou.

No pokrok snad žádnej, ale poslali mě na sál, ať nestraším ostatní. :-D Dostala jsem kapačku, která měla zmírnit bolesti a možná by i fungovala, kdyby to kapalo, ale při bolestech, který přicházely co 2-3 minuty, jsem se musela vždy zapřít o postel, prodýchat - v klidu mi už nešlo, a tak prostě kapačka nekapala.

Chtěla jsem epidurál, protože tentokrát se mi bolesti zdály horší jak u první dcerky a strašně jsem se bála, jak dlouho to bude trvat, tak abych nebyla ve finále úplně vysílená a trochu si odpočinula. Ale nedostala jsem ho, odmítli ho s tím, že mi moc jazyk nejde a taky, kdyby to třeba blbě píchli a já přestávala cítit nohy, tak bych jim to ani neřekla.

Manžel byl sice celou dobu se mnou, ale to nestačilo. Tak jsem si užívala s nekapající kapačkou a už ani čas nevnímala. Uvnitř se to pomaličku chystalo, a mně se začlo děsně chtít na velkou. Přišla Hebamme a prý, ať se neopovažuju tlačit, že to dělá miminko a na tlačení je ještě brzy.

Prd miminko, neudělali mi klystýr a prostě se mi fakt chtělo na záchod. :D Otevřená jsem v tu dobu byla myslím cca na 6-7 cm, pokud si dobře pamatuji. Hebamme povídala, že musíme počkat, až praskne voda, pak už to půjde rychle. Ale ono se jí prasknout nechtělo.

Byla to neuvěřitelně dlouhá doba, během který se jim mě nakonec slitovalo a poslali za náma anestezioložku, která s náma probrala epidurál. No bohužel to bylo ve chvíli, kdy jsem si do toho už netroufala jít, nevěřila jsem, že bych vydržela během kontrakce, která se mi zdála už jako jedna obří s minimálníma přestávkama, bez hnutí, a tak jsem se bála špatného napíchnutí.

Takže to proběhlo stylem seznámení s riziky: „Může to krvácet, můžete dočasně ztratit cit v nohách,“ a už nevím, co ještě, následovaný mým zoufalým pláčem, kdy jsem chtěla ulevit od bolesti, ale nechtěla jsem skončit jako dočasný invalida, následovaný doktorky ujištěním, že se jim to ještě nestalo, ale že nás musí upozornit. Nakonec jsme se rozloučili bez píchnutí.

Pak přišla Hebamme s další spásnou myšlenkou – zkusíme rajský plyn. Bože, to byla taková úleva, při kontrakcích jsem si zadýchala přes masku a už po druhý takhle prodýchaný kontrakci jsem se začala cítit mnohem lépe, i se mi chtělo spát. V tu chvíli byl manžel trošičku přítěží, jelikož, jak jsem začala usínat, tak mě budil, protože se bál, že mi je zle nebo něco podobnýho. :-D

Ale neva, aspoň to tak děsně nebolelo. Po čase jsem najednou cítila „lup“ a teplo mezi nohama. Spásná chvíle, na kterou se takovou dobu čekalo. Manžel hned volal Hebamme, že jsme konečně dočkali. Přiběhly, tuším, dvě, zkontrolovaly, jak to vypadá uvnitř a hned volaly doktorku a šlo se na dlouho očekávané finále.

Na porodním lůžku mi bylo nabídnuto, ať si vyberu polohu, která mi bude nejpříjemnější, ale jediná moje myšlenka byla na to, ať ten Satanův syn, co mě uvnitř tak mučí, je konečně venku, takže jsem zůstala klasicky na zádech.

I když jsem věděla, jak tlačit, měla jsem dojem, že malýho ven nedostanu. Přece jen byl o něco větší jak sestřička, tak to šlo ztuha. Počet tlačení si fakt nepamatuju ani z jednoho porodu, ale co si pamatuju, je moment, kdy byla ta jeho velká kebulka napůl venku a skončila mi kontrakce. Ta bolest byla nepopsatelná. Přes ni jsem buď necítila, nebo na chvíli opravdu přestaly kontrakce. No myslela jsem, že asi umřu. Nakonec se bolesti vrátily a dílo se mohlo dodělat.

Náš Kubík se narodil 1. 6. 2015 ve 20:56 hodin s mírami 54 cm a 3 460 g a hlavičkou 35 cm v obvodu. Hned jsem ho dostala na hrudník, počkalo se dotepání pupečníku, který pak tatínek přestřihl. Prý šel mnohem víc ztuha jak u dcerky. Manžel pak odběhl na kouřovou a mně začalo šití.

Nějakou tu chvíli to trvalo, ale doktorka byla borec. Dala mi několik ďobanců, takže jediný, co jsem cítila, bylo, že nic necítím, prostě mi to dole zdřevěnělo, samotný šití jsem cítila jen občas zatahání, jinak nic. Po kontrole před propuštěním jsme ji museli i pochválit, protože jsem mohla hned chodit bez sebemenších problémů a u sezení jsem to cítila jen trošku. Opravdu super práce oproti předchozí zkušenosti.

Během šití malého zvážili, změřili a zase mi ho vrátili. Manžel pak odjel domů za dcerkou a já strávila s malým na sále dvě hoďky. Před odvozem na pokoj jsem si v klidu došla na WC, pak nás odvezli, sestřička na oddělení mi někdy o půlnoci nabízela jídlo, ale na to jsem neměla ani pomyšlení. Na chvilku si ještě odnesli Kubíka, kterýho mi pak vrátili oháklýho a v plastovým vozíčku a od té doby jsme spolu.

Kubík tedy není tolik kontaktní jako sestřička, od malička třeba rád usíná sám, což mě trošku mrzelo ze začátku, ale nutit se nedá. :) Je to naše zlatíčko i tak a táta mu už lajnuje budoucnost v NHL. :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 11.12.15 07:13

:kytka: gratuluju

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 11.12.15 07:42

Gratuluji ke kubikovi! :)

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 11.12.15 11:51

Moc grtuluji ke Kubíkovi malej s emi taky narodil 20:56 ale s tím rozdílem že měl 48cm a 3470g.-)

 
Martina.N78
Závislačka 3995 příspěvků 13 inzerátů 11.12.15 12:02

Moc gratujuji ke Kubikovi :srdce: my máme taky Kubíka místo očekávané Kacenky :-) ale je to hysterka, takže něco si z toho oslovovani bříška pobral :-) druhý je Honzík od prvního dne tehu :-)

 
Káťa19
Závislačka 3205 příspěvků 58 inzerátů 11.12.15 14:58

Gratuluji k párečku :kytka: Také jsem rodila v Německu prvního syna a teď čekáme druhé, téměř 2 roky od sebe, bude to přesně 23 měsíců :lol: Je to zajímavý, ale znám hodně lidí, co mají děti takhle hezky o 2 roky :palec:

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2412 příspěvků 12.12.15 11:43

Ahoj my máme též kubika a narodil se 10.6.2015 ted čekáme dcerku a budou o 11měsíců ale termín máme 10.5.:-),jinak gratuluji at jste zdraví..

 
Duckula
Generální žvanilka 21162 příspěvků 15.12.15 07:38
:hug: :hug:
 
nosanek
Echt Kelišová 9199 příspěvků 18.12.15 20:54

Klarko, gratuluji ke Kubíčkovi :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele