Ztráta největšího přítele Rexíka

sad 1  Vydáno: 10.05.12

Je to přesně 24 hodin, kdy začala pro mě v poslední době nejvíce obávaná chvíle v souvislosti s mým čtyřnohým přítelem. Včera přišel ten čas, kdy jsem musela udělat konečné rozhodnutí a poslat toho nejbližšího, který se mnou byl 12 let, do nebíčka. Jmenoval se Rexík, v poslední době jsem mu říkala Muffy a byl to kříženec pudlíka a knírače.

Vždy jsem hrozně toužila po psím kamarádovi, a když mi bylo 18 let, mému bývalému příteli se narodila křížená štěňátka, což pro mě byla výzva. Měla jsem jedno vybrané, ale když jsem se opakovaně dívala do krabice, bylo tam jedno nejmenší štěňátko, které dost plakalo a nikdo si s ním nehrál, bylo nejmenší. Změnila jsem rozhodnutí a vzala si právě tohle.

Prožili jsme spolu za 12 let tolik krásných chvil, že se to nedá ani popsat. Když jsem měla trápení, byl to on, kdo vedle mě ležel, koukal těma krásnýma očima, jakoby mi rozuměl. Nikdy mě nezradil, nikdy se ode mě neodvrátil. Já jsem pro něj také dělala vše, co bylo v mých silách, většinou ho všude brala a stále mu byla nablízku.

Asi před 5 lety byl Rexíkovi diagnostikován šelest na srdci, a od té doby bral léky. Docela dobře zabíraly a my jsme spolu trávili neuvěřitelné chvíle. Před rokem se začal jeho zdravotní stav zhoršovat, tak mu byly přidány další léky, a já jsem měla radost, že opět zabírají, i když už jsem tušila, že se jeho zdravotní stav opět začíná zhoršovat. Zatím jsem si to příliš nepřipouštěla, pejsek byl veselý, skotačil, ale občas pokašlával.

Situace se dosti změnila letos v březnu, kdy měl Rexík těžkou laryngitidu, to jsem se s přítelem obávala, že ji nezvládne. Po stabilizování a průměrném vyléčení této nemoci se však jeho zdravotní stav ještě zhoršil. I zvýšené dávky léků mu již tolik nezabíraly. Již od toho března jsem dost často plakala, neboť jsem tušila, že brzy nadejde jeho čas. To se mi potvrdilo tento týden, kdy jsem viděla, že léky už opravdu tolik nezabírají, stále kašle, tak jinak, jakoby se více dusil. Byla jsem z toho moc nešťastná, potajmu jsem plakala a někdy se neudržela a plakala i před přítelem.

Ve čtvrtek 03. 5. jsem už měla špatné tušení, byla jsem s ním 2 hodiny venku, neměl žádnou námahu, ani nebylo horko, a on hned usnul v autě a doma také. Cítila jsem, že ta chvíle se blíží a nemohla jsem spát, každá dávka léků přestala asi po 2 hodinách zabírat. Na veterině mi řekli, že šelest už je opravdu vážný a dávka zvýšit nejde. V pátek jsem ho ještě vzala na zahrádku ke kamarádce, chtěla jsem, aby byl ještě venku, tušila jsem, že to bude jedna z posledních jeho možností být tam delší dobu. Ptala jsem se kamarádky, jak to zvládnout, že mám strach, že to brzy přijde.

V soboru více pospával, ale ještě to šlo. Včera, tj. 06. 5. 2012 jsme ráno vstali dříve, vítal mě v posteli, já jsem rychle vstala, protože už se začal trochu dusit a kašlat. Prošli jsme celý náš rituál, to bylo venčení, léky, piškoty, potom spinkal. Na oběd úplně plakal natěšením na játra na cibulce, tak jsem mu pořádně naložila. Po obědě opět léky, pak spinkal.

Začalo to kolem 17. hodiny, kdy ho přepadnul, i po dávce léků, asi hodinový záchvat dusivého kašle, kašlal tak jinak, zvláštně se na mě díval, jakoby mi jeho psí oči napovídaly, že už se trápí. Dala jsem mu už večerní dávku léků, které ale přestaly asi po 3 hodinách opět fungovat. Šla jsem ho vyvenčit a měla jsem takový divný pocit, věděla jsem, že ten bobek po něm zvedám naposledy, prostě jsem to tušila, i když on byl venku ještě poměrně veselý. Přišli jsme domů, on usnul a občas opět dusivě kašlal. Já už jsem tušila, že se blíží ten okamžik, kterého jsem se obávala.

Ve 21 hodin jsem volala na veterinární pohotovost s prosbou o radu. Návrh zněl, dát mu jednorázovou silnou dávku, která buď do hodiny zabere, nebo máme přijet a trápícímu zvířátku život na náš návrh ukončit. Čekali jsme tedy hodinu, ale lék nezabral. Málem jsem se zhroutila, zavolali jsme znovu panu doktorovi, že přijedeme.

Rex se na nás zvláštně díval, viděla jsem v jeho očích, že se trápí a jakoby mi ty oči říkaly: ,,prosím, vemte mě a jeďte…" Pořád jsem plakala, vzala Rexíčka do náručí, venku ho pustila, aby se ještě vyčural, ale ani nechtěl, utíkal pořád za mnou. Sedli jsme do auta, on mi vyskočil na klín a naposledy viděl svá místa, kde denně trávil několik vycházek, jeli jsme. Celou cestu mi seděl na klíně, já ho hladila a tiše plakala, aby nic netušil. Bylo zvláštní, že vždy ze strachu a z doktorů plakal, ale tentokrát ne. Stále se mi na klíně dusil a já si říkala, že jsem ráda, že jsme se takto rozhodli.

Kolem 22:30 hodin byla Rexíčkovi aplikována uspávací injekce, po chvíli už ležel a spal. Bylo to hrozné, naposledy jsem ho pohladila, a když už spinkal, nezvládli jsme to s přítelem a poprosili doktorku, zda bychom nemohli zaplatit a jet. Ona s pochopením souhlasila, viděla, že jsme oba na dně a řekla, že ještě Rexíkovi aplikuje tu injekci, aby mohl odejít. Věřili jsme jí, prostě jsme nedokázali ani jeden zůstat, ale když jsme odcházeli Rexík už opravdu tvrdě spal.

Naposledy jsem se na něj podívala, bylo mi hrozně a v současné době jsem skoro ještě od včerejška ani nepřestala plakat. Všude ho vidím, je tu prázdno, jsem jak tělo bez duše. Vím ale, že to bylo správné rozhodnutí, vždy jsem říkala, že nikdy nedovolím, aby se můj Rexíček trápil, a nedovolila jsem. Nevím, co moji bolest zmírní a kdy, snad jen to, že za 14 dní se nám má narodit naše první miminko – Nikolka. Vše jsem měla naplánované, promyšlené, jak budeme chodit spolu, já Nikolka i Rexíček. Osud tomu ale chtěl jinak a poslal Rexíčka do nebíčka, snad aby mi už poslal tu moji holčičku.

Tímto chci poděkovat mému Muffymu za nádherných 12 let, nikdy na něj nezapomenu, vždy bude v mém srdci a budu ho milovat a nikdy ho v srdci ani v myšlenkách neopustím.

I když je deníček dost dlouhý, děkuji těm, kteří dočetli až do konce, musela jsem se z toho vypsat, snad mi alespoň toto trošku pomůže fungovat, zvednout se, a začít se těšit na naši Nikolku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ajinka91
Echt Kelišová 9512 příspěvků 10.05.12 08:07

Muzu říct že jsem dojatá, hrozne moc, bulim tu jak malá holka…Říká se že pes je nejvěrnejsí pritel cloveka…a je tomu tak…presne jak si psala, pejsek vzdy vsechno vycíti..A je mnohdy lepsi nez clovek..Drz se :hug:

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 10.05.12 08:46

Hrozně m to mrzí, totálně mě to dostalo. Měla jsem u babičky nej kamaráda 10 let, umřel nám dost podobně, ale doma a zrovna v tu chvíli sám, ale asi ve spánku..jmenoval se Rex :,( :hug:

Omylem mi tam skočila ta reakce :kytka: - edit…

Příspěvek upraven 10.05.12 v 08:47

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 10.05.12 08:51

:,( Taky jsi mě rozbrečela. Tohle nepochopí nikdo, kdo nezažil, co je to milovat zvíře. Přeju ti teď hlavně klidný porod a co nejdříve si pořiďte štěňátko, ať máte doma pořádně veselo! :kytka: Držím palce.

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 10.05.12 08:58

Před rokem jsme zažili to samé, veterinář ale přijel k nám a teď máme naši fenečku na zahradě. Je to moc smutné ale v určité chvíli to nejlepší, co můžeš pro psího kamaráda za ty krásně strávené roky v jeho společnosti udělat. Držím palečky, ať je ti brzo lépe :hug:

 
Maky.p
Generální žvanilka 22801 příspěvků 10.05.12 08:58

Sad.. :,( drž se, Nikolka bude brzy u tebe :hug:

 
Mishka85
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 10.05.12 08:59

mého pejska, kterého jsem měla od 4 do 20 let, jel uspat táta. Já jsem byla v Praze ve škole, tak jsem se s ním ani nemohla rozloučit. Už byl slabý, nesloužili mu nohy, překulil se na záda a nemohl vstát a tak to bylo třeba celou noc, Neudržel už svěrače a taky se dusil. Nedokázali jsme ho nechat dýl se trápit. Bez pejska jsme to vydrželi půl roku, doma ale bylo prázdno, neměla jsem s kým chodit do lesa, no prostě jsme našli po internetu štěně nedaleko od nás, stejná rasa, barva. A přesto že jsme na prvního nezapomněli, tak stěně zase vneslo do rodiny nový život :) A ty máš velký důvod, proč se znovu radovat! Ať jste obě s Nikolkou zdravé!

 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 10.05.12 09:23

ahojky taky jsi mě dostala a jak tady píší holky že brečí já jsem na tom uplně stejně kamarádka před rokem zažila něco podobného taky museli jet nechatjejich fenku uspat už to prostě nešlo a mi máme psa vlčáka je mu sedm let a je to pokoéjový pes a já se už těd děsím co bude až on nebude drž se a ať je Nikolka zdravá

 
ŠárušN  10.05.12 09:38

U tohoto deníčku jsem si pobrečela a zavzpomínala… Taky jsem měla jako děcko malého pejska, fenečku Deny. Dvakrát nám přivedla na svět nádherná štěňátka, byla to moje nejvěrnější kamarádka. Ze začátku byla dost temperamentní a neposlušná, ale postupem času už jsme ji mohli nechávat volně puštěnou na neoplocené zahradě. Nikam neutekla, byla pořád s námi, byla strašně hodná, všechno by si nechala líbit. Když jsme dali k ní do boudečky králíčka nebo morčátka, nikdy jim neublížila. Zahřívala je a spinkala s nimi. Poslední měsíce jejího života ale byla až příliš klidná, často se zadýchávala a hodně polehávala. To už jsem bydlela s manželem jinde, a naši neměli čas vzít ji k veterináři, tak jsme ji vzali my. Paní doktorka jí objevila nádory na různých orgánech v těle. Říkala že s tím se dá žít, ale potřebuje hodně drahé léky a na ty jsme neměli ani my, ani moji rodiče… A než jsme se stihli dohodnout, jak to tedy uděláme, byla už na tom hodně zle… Poslední den, co jsem ji viděla, jsem nabyla přesvědčení, že zase čeká štěňátka. Měla velké bříško, sotva chodila, zadýchávala se a pořád pila. Při odjezdu od mých rodičů jsem ji pohladila a ona se na mě tak divně podívala, ten smutný pohled mám před očima dodnes… Měla jsem divné tušení, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a odjela s manželem pryč… Druhý den mi přišla od sestry smska, že Denyška umírá :,( Nechtěla jíst ani pít, už ani nevylezla z boudečky, neměla o nic zájem… Když se našim podařilo vytáhnout ji z boudy, zjistili, že jí ze všech otvorů teče krev… Z nosu, z tlamičky, z končeníku… A ztěžka dýchala. Rychle ji naložili do auta a odvezli k panu doktorovi, kde dostala injekci :,( Mamka ji do poslední chvíle hladila :,( Já jsem to sledovala jen po telefonu a hrozně jsem to obrečela. Byl to ten nejlepší pes kterého jsem měla. Strávila jsem s ní nejkrásnější chvíle, všude jsem ji brala s sebou, nikdo jiný kromě mě ji na ty dlouhé procházky po lese nebral, nikdo si na ni neudělal čas. Teď máme dva psy, ale na Denyšku ani jeden z nich nemá… Pořád na ni vzpomínám a je mi líto, že jsem se s ní nemohla pořádně rozloučit. Když zemřela, bylo jí 10 let.

 
sad 1  10.05.12 09:56

Děkuji všem za podporu a pochopení, a taky, že jste deníček přečetly. Rexíček tady není od neděle a já jsem na tom stále dost špatně. Jediné, co si říkám je, že tu největší lásku a službu jsem mu prokázala tím, že jsem ho nenechala trápit. Ta noc by pro něj byla kritická, ani nevím, jestli by ji přežil. Včera jsem byla poprvé venku a musím říct, že jsem cestou hodně plakala, protože jsou všude místa, kde jsme spolu byli. Dnes jsem sedla do auta a ani jsem se nemohla rozjet, pořád ho na těch sedačkách vidím, vozila jsem ho hodně s sebou…

To, co prožívám, opravdu pochopí lidé, kteří mají vztah ke zvířátkům jako já, a je vidět, že jste na tom stejně.

Co se týká nového pejska, rozhodli jsme se s partnerem, že už dalšího nechceme. Věříme, že tu prázdnotu vyplní Nikolka, budeme se věnovat jí. Pejska už nechceme zejména kvůli těm závěrům, ale i času, nemá nám ho kdo pohlídat skoro ani na den, také bydlíme v bytě, máme časově náročné zaměstnání a dalším věcem. Navíc, Rexíček byl mým prvním pejskem a chci, aby zůstal i posledním. Myslím, že bych ani jiného teď neměla ráda, zatím. Třeba zase jednou ano, ale spíše až v důchodu, kdy budu mít na něj i více času.

JInak jsem strašně ráda, že jsem vlastně posledních 6 týdnů byla na mateřské a téměř pořád s Rexíčkem, nebyl sám, všude jsem ho brala s sebou, musel vědět, že ho miluju.

 
cleaaa
Ukecaná baba ;) 1952 příspěvků 10.05.12 11:47

Úplně přesně vím co prožíváš. Do thle situace jsem se dostala před 3 roky. Náše 14.ti letá milovaná fenka německého ovčáka už rok nechodila a už se trápila. Rozhodnout, že dnes je ten den je nejhorší rozhodnutí, které jsem v životě měla. Přijel doktor uspal jí a poté jsme si jí mohli pohřbít. Je s náma doma na zahradě před pár dny měla výročí. Je mi smutno ikdyž jsme si pořídili dalšího hafíka. Posílám spoustu síly aby jsi to přečkala, a pláču s tebou. Drž se.

 
Kačka92
Kecalka 415 příspěvků 10.05.12 11:52

Ahojky, jsem dojatá, u nás to probíhalo ve stejném smyslu, mému pejskovi bylo 13 let, brečeli jsme oba - já i pejsek, ale vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, držím palečky, ať tohle těžké období zvládneš, a taky přeji krásné a zdravé miminko, ať ti nosí jenom radost :hug:

 
cukratko33
Echt Kelišová 9734 příspěvků 10.05.12 11:58

ahoj tak musim na to taky reagovat.Vim moc dobre jak ti je a jak se citis,Ja to tak mela s kocourem.Vzhledem k tomu ze nemam kamarady tak jsem se na nej vice upnula ale bylo to tak jak pises,On ti byl nablizku vzdycky.Bylo to neco jako moje dite kdyz to tak mam prirovnat.Uz je to sice 3 roky co neni ale myslim na nej casto a nikdy na nej nezapomenu.Tobe preji at je mala zdrava a myslim ze timto jak budes mit ji tak aspon trosku zapomenes na to trapeni ikdyz nezapomenes ja vim.

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 10.05.12 12:00

ahojky taky brecim jak zelva :,( ale udelala jsi dobre a vem si ze 12let pro pejska je pekny vek ktery prozil s tebou zivot plny lasky a to jen tak zadny pejsek nema takze urcite si te moc ceni. Doufam ze pristi denicek bude veselej o narozeni Nikolky :palec:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 10.05.12 13:22

Ahoj, já řvu, tak ani nevidím co pořádně píšu … snad jen buď silná pro svoji holčičku a pejsek vás teď bude hlídat z nebíčka :kytka: Udělala jsi pro něj všechno a nenechala jsi ho trápit se.
Ať máš brzy doma maličkou Nikolku, ona ti všechno vynahradí :*

 
katsha
Kelišová 5470 příspěvků 10.05.12 13:26

Sad 1, je mi to moc líto, drž se :hug: (omylem tam vyskočila reakce na předchozí přispěvek, nevím jak to smazat)

Příspěvek upraven 10.05.12 v 13:27

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 10.05.12 15:09

Teda tys mě dostala a to jsem se zrovna jednou nalíčila :,( Je to opravdu strašný ty konce. Nedávno jsem tohle prožívala se ségrou(s jejím psíčkem) měla psíka Báru z útulku a prožily toho holky spolu taky dost. Taky čekala až nastane ta správná chvíle, byla nemocná, ale ségra jí věnovala spoustu trpělivosti a taky peněz, co si budeme povídat, jen za léky, speciální granulky, vyšetření atd. Před vánoci jí už dávali pár dnů, ale nakonec k ,,tomu,,došlo až na jaře, byla už mimo, neměla z ničeho radost, až přišel den D :andel: Ještě jsme o tom nemluvily, ale pro ségru to byla veliká ztráta, to vím, je to člen rodiny.
Je vidět, že jsi psíčka milovala, je to krásný deníček, brzy to přestane bolet, on vás sleduje z psího nebíčka a věř, že jsi pro něj udělala všechno co si mohla a že i on měl skvělou paničku a jeho život proto byl šťastný. :hug: :hug:

 
sad 1  10.05.12 15:28

Moc vám děkuju, všem. Hlavně na vašich příspěvcích jde vidět, že mě chápete, dodává mi to trochu síly, když vím, že mi někdo rozumí a co je nejdůležitější, to je to, že tady nezaznělo to, co bohužel slýchám dost často od mým přátel, kteří se asi úplně neumí vžít do mých pocitů. Často slýchávám ,,nemysli na to.....mysli na miminko…"......vím, že to myslí dobře, a já se na své miminko těším, ale myslím, že si prostě tím truchlením projít musím, jako vy ostatní a spoustu dalších, copak jde na takovou ztrátu nemyslet? Právě jsem se vrátila z návštěvy, jela jsem tam autem a celou cestu jsem probrečela, skoro až hystericky,. pořád jsem koukala na sedačku spolujezdce, kde jsem ještě před necelým týdnem vezla pejska z návštěvy ze zahrady.....

moc vám děkuji za sílu, kterou mi posíláte a za pochopení, vážím si toho hrozně moc a pomáhá mi to, děkuji :hug: :hug: :hug:

 
isand
Ukecaná baba ;) 2455 příspěvků 10.05.12 17:12

Taky tu bulím jako želva.
Já už si tohle prožila 2×. Poprvé před 10-ti lety. To jsem musela nechat odejít mojí 7,5 let starou fenku NO. Měla zánět dělohy a po operaci se někde urvala sraženina. Nejdřív jí šla do plic.To přestala dýchat, ale podařilo se mi jí rozdýchat, bohužel sraženina putovala do mozku a dostávala epileptické záchvaty, i několikrát do hodiny. Taky na její oči nikdy nezapomenu, když se na mně mezi nimi koukala.
Podruhé to bylo před 14 dny. Museli to za mně udělat naši, protože jsem se před třemi roky odstěhovala a Britka zůstala u našich, protože tady už jeden pes byl. Na močovém měchýři se jí udělal obrovský nádor a nedalo se už bohužel nic dělat. Bylo jí 10 let. Nejhorší to bylo říct naší 4 letý dcerce. Brečeli jsme u toho s manželem oba dva. I ted mám slzy na krajíčku, když jí vidím jak mává Britě nahoru do nebíčka. Naši si v neděli dovezli pejska nového, ale Britku taky pořád všude vidím.

 
Paja R
Závislačka 3739 příspěvků 10.05.12 17:41

Ahoj, moc dobre vim, co prave prozivas, ja prozivala tohle presne pred dvema roky, akorad, ze nase ,,NIKUSKA,, nemela kasel, ale odesli ji ze dne na den ledviny. Je to hrozne, kdyz vezes sveho pejska na smrt, ale ver, ze mu je uz lepe a nic ho netrapi. Ted se nejvice zamer na svoje nenarozene miminko, vim, ze nezapomenes, ale trochu to pomuze zapomenout na tu obrovskou bolest, kterou mas ted v srdicku. :hug:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 10.05.12 18:38

Moc krásný a smutný deníček,ted se váš Rexik dívá z nebíčka a bude Vaši malou hlídat aý se narodí :hug: ,držte se.

 
sad 1  10.05.12 18:46

Jste moc hodné holky, moc vám děkuji… :hug: :hug: :hug:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 10.05.12 20:31

Je mi to strašně moc líto. Přečetla jsem si jeden odstavec, víc jsem nezvládla :,( . Přeju moc sil!! Vím že to musí moc bolet. Drž se!

Mám doma pudlinku (z množírny) a je jí 11, když jsem jí našla první stařeckou bradavičku tak jsem to obrečela :,( Minulý rok jsem musela dát uspt pejska popp babičce, bylo mu už 18-19 (z útulku) dlouho jsem to rozdýchávala. :,(

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 10.05.12 22:34

Pláču, po tváři se mi koulejí hrachy slz. V pozadí mi hraje Čechomor a já vzpomínám. Za pár měsíců, opravdu pár to bude již rok, co jsme se celá rodina (až na manžela, který byl se synem) rozloučili s Bondym. Má fenka Jessica s ním a se mnou byla na chodbě 5 hodin celkem. Nehnuly jsme se od něj, loučili se. Poté já a rodiče mého muže, jsme jeli jeho duši vysvobodit. Bylo mu 12 let. Přivezli jsme si ho z Trojského útulku. Byl statný, úžasný, rasa Belgický ovčák. Byly jsme u něho do posledního vydechnutí. Ještě teď vím, cítím, prostě je tu s námi, v srdcích. Druhý den, nečekaně jsem se podívala na stránky jednoho útulku, neotevřela jsem je cca 8 let. Nyní na hlavní straně byla jeho věrná kopie. Naprostá. Poslal nám za sebe pejska z chráněného útulku. Až na 3 malé bílé flíčky, které nás ujišťují, že to není on, je jeho věrnou kopií. Nikdy na něj nezapomeneme a vím, že jsme udělali dobře. Nakonec jsme se dozvěděli, že měl 3 nádory. V mozečku, kdy byl ož prý naprosto obří, na slezině a v dutině břišní, který praskl. Do poslední chvíle běhal, skákal, nic nenaznačovalo, co ho trápí. Vše se událo během 24 hodin.

PS: Fotka je focena 4 hodiny před jeho spánkem navždy.

Prosím, udělala jsi moc dobře, tvůj psí miláček tě moc zbožňoval. Každá vteřina vedle tebe, pro něj byla naprostým blahem, stejně jako pro tebe, po jeho boku.

Příspěvek upraven 10.05.12 v 22:35

 
Elennn
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 11.05.12 08:56

Dlouho jsem u žádného deníčku nebrečela , ale tohle mě dostalo :,( je to smutné a opravdu to dovede pochopit jenom ten kdo pejska měl nebo má. Přeji hodně sil. A hodně štěstíčka s Nikolkou :hug:

 
sad 1  11.05.12 14:01

Ahoj holky, denně si čtu vaše povzbudivá slova plná pochopení, dodávají mi sílu a pomocí jich se snažím se s tím, alespoň v rámci možností, vyrovnat. Dnes jsem si myslela, že je to už trošku lepší, jeli jsme na nákup, lepší to ale bylo jen do doby, kdy jsem se zastavila u regálů s piškotama, tam zůstala stát, koukala na ně, a začala hystericky brečet. Piškoty mi připomínaly toho mého Muffyho, který je měl tak rád.....

Jak ráda bych vám sem dala fotku Rexánka, ale nerada bych úplně odhalila svůj nick, protože sem známí chodí, a ne každý, tak jako vy, má pochopení pro mé truchlení.

Děkuji vám za povzbudivá slova.

 
loskachlos
Kecalka 171 příspěvků 11.05.12 14:49

Krásný, ale moc smutný deníček :,( jde vidět, že jsi Rexíka moc milovala…My doma máme taky pejska a nedovedu si představit, že by tu s námi nebyl..Mamce vloni o prázdninách zemřela fenečka Bonuška, tak vím co prožíváš…maminka nám týden proplakala…nejedla a nemohla spát…až jsme to nemohli vydržet a pořídili jsme ji tajně štěňátko…Nejdříve odmítala, že je to brzo, ale jak ho uviděla…rozplakala se a daší dny už bylo líp a líp.....Ale svou Bonušku má dodnes na mobilu jako tapetu…nikdo ji už nenahradí…
Tobě přeju, ať vše brzy přebolí a zanedlouho budete prožívat spoustu nových zážitků s Nikolkou.....taky pohodový porod :kytka:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 11.05.12 17:56

Uplně ti rozumím,taky jsme museli našeho Bobouše(tak jsem mu říkala) odvést na injekci,protože už se strašně trápil a ani injekce na bolesti s ATB nezabírali.Slíbila jsem mu že až to příjde zůstanu s ním až do konce a zůstala.Odnesla jsem si ho v náručí skoro až na stůl veterináře,pak si ho musel převzít táta(byl těžkej).Byla jsem s ním až do konce a pak jsme si ho i odnesli a rodiče ho pohřbili.Byl to můj nejlepší přítel,už je to přes rok a mě pořád strašně chybí.Probulela jsem já nevím kolik týdnů,nejhorší bylo že ten den jsem měla ve škole dost důležitou zkoušku.Rodiče mi volali co se děje a já nepřemejšlela ani minutu,došla jsem za ředitelkou a vše jí vysvětlila a kdyby mě nechtěla pustit,prostě bych odešla.Jela jsem do školy po tom vše a dohánět to bylo opravdu náročný,byla jsem uplně na dne,pořád jsem viděla jak se díval,jak spinkal,bože jak mi chybí..
Měli jsme bígla,byl kouzelnej,byl to kamarád,byl semnou když sem byla sama,když mi bylo smutno tak on přišel,vždacky to prostě nějak poznal…Chtěla bych ho vrátit,nejde to :hug: :,( :,(

Příspěvek upraven 11.05.12 v 18:04

 
xk.kx
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 11.05.12 18:30

Zažila jsem na podzim úplně to samé s milovaným pejskem,který s námi byl 17let,je to fakt hrozné :,( :,( .naštěstí jsme si ho mohli vzít sebou a udělali mu hrobeček na zahradě.

 
Sebinah
Ukecaná baba ;) 1185 příspěvků 12.05.12 02:13

Ahoj, je to strašný pocit, keď človeka opustí domáci miláčik, nech už je to psík, mačička, alebo škrečok.....vždy je to rovnaké, snáď ešte horšie ale je, ak ťa zvieratko opustí predčasne a vieš, že to tak dopadnúť nemuselo. Asi mi nikto nebude veriť, ale my sme si to s priateľom zažili už tri krát..! Prvý miláčik, ktorý mi zomrel, bol asi 7-8 ročný dlhosrstý jazvečík Riki, tiež mal šelest na srdiečku, bral síce lieky ale len krátko. To sme ešte s priateľom spolu nebývali, práve v ten večer prišiel za mnou, už bol pred domom, keď som mu to písala v SMSke. Takže sme to prežívali vlastne spolu, akurát sa s ním nestihol rozlúčiť :( Asi o rok na to zomrel priateľovi francúzsky buldoček Rexík, mal len dva roky! Boli sme sa večer prejsť len okolo domu a keď sme sa vrátili, proste sa vyvrátil, tak zvláštne zaskučal a padol na zem…asi infarkt. (mal bielu srsť a ružovú kožu - tieto buldočky sú na všetko strašne náchylné - mávajú alergie, problémy s ušami a očami, kožné problémy…aj so srdcom) A nakoniec, len pred pár dňami mi zomrel kocúrik Leo :´( ktorý nemal ani dva roky, a jeho smrť som niesla asi najhoršie. Len v piatok sme boli u veterinára, pretože nechcel poriadne jesť (ja som to pripisovala tomu, čo sa nám stalo pred rokom - vonku sa mrouskali mačky a asi to cítil), neviem, nie som veterinárka ani skúsená chovateľka. No tentokrát sa mu nafúklo bruško, tak som ho k tomu doktorovi vzala a ten zistil pomocou UZ, že má vrodenú vadu na srdiečku, niečo s chlopňami :( tak som z toho bola v šoku…začal brať lieky, ktoré bral ten deň - piatok, potom v sobotu a v nedeľu, ešte v pondelok ráno som mu dala lieky a na obed sme ho našli natiahnutého v kuchyni :´( plakala som ako malá, to predsa nie je možné, aby nám každé zviera uhynulo na problémy so srdcom.. :nevim: A taktiež čakám mimčo, mám mesiac pred termínom a zvláštne je, že v ten deň, keď mi zomrel Leonek, malá neskutočne kopala. Snáď aj dve hodiny vkuse, ešte som si hovorila že to musím povedať priateľovi ako strašne kope… akoby to cítila.

Příspěvek upraven 12.05.12 v 02:32

 
Sebinah
Ukecaná baba ;) 1185 příspěvků 12.05.12 02:14

@loskachlos ja mám tiež svojho Leonka na pozadí v mobile odjakživa a teraz som si dala aj na Pc ako tapetu :(

 
sad 1  12.05.12 09:30

Holky je mi moc líto vašich zviřátek, že jste si to také prožily, a některé i vícekrát.
Když koukám na ty vaše fotky, tak si říkám, jak nádherné oči ty všechny zvířátka naše měly. Nikdo nemůže zapomenout na ten jejich výraz, a já také ne.
Nakonec jsem se rozhodla vám sem jednu fotku Rexíčka dát, abyste věděly, jaké oči měl on…

Díky za vaše příspěvky :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 12.05.12 21:57

@sad 1

Ten je nádherný. Nyní běhá s našimi psími andílky a jinými zvířátky. Jeho výraz mluví za vše, ty jeho krásné oči, ta poloha. Děkuji za takové páníčky, děkuji za zvířátka, která nás doprovází při pobytu na zemi. Děkuji za své blízké, mezi které počítám svého syna, manžela, rodinu a právě drahá zvířátka.

 
Milu86
Kecalka 189 příspěvků 14.05.12 19:03

Ahoj, mě se taky stalo něco podobného, před dvěma lety jsem musela nechat uspat svojí klisnu, byl to můj první kůň, měla jsem jí od jejího narození, bylo jí 12, ale mohla tu s námi být ještě spoustu let, byla zdravá, ale jednoho dne dostala tak silnou koliku, že už jí nebylo pomoci, celé odpoledne a noc jsme jí léčili s terénním veterinářem, byla to nejhorší noc v mém životě, koukat na ní jak jí je zle, ráno jsme se rozhodli jet s ní na kliniku, ale operace by nepomohla i kdybychom přijeli hned to odpoledne. Pro mě bylo nejhorší, po vyslechnutí slov od doktorky jak na tom je, to vyslovit, že jí mají uspat, prostě jsem měla knedlík v krku a nešlo to říct. Obrečeli jsme to celá rodina, byl to člen rodiny

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 15.05.12 10:53

Skoro ani přes slzy nevidím. T9m spíš,že nás asi čeká něco podobného. Náš jezevčík Rambo je nemocnej,začíná tahat nožičky za sebou a na zádech má bouli. Vzhledem k jeho epilepsii nám doktorka nedoporučila operaci,nemusel by přežít narkózu. Je to prdelka,zrzavej,mi­lovanej pejsek mojí holčičky. Asi si taky pobrečíme.

 
sad 1  15.05.12 11:01

Je to hrozně těžký, když člověk ví, že se to blíží a pak rozhodovat, jestli tento den je zrovna ten, kdy prostě odvezeš pejska na injekci. Člověk si pořád říká, jestli to třeba nebude další den lepší, u mě to tak bylo, protože prostě měl lepší a horší dny a pak ty dva záchvaty během 3 hodin…ale prostě jsem to i vycítila, navíc jsem slyšela, že je to jiné kašlání, více dusivé, koukala na jeho hrudníček a bylo vidět, že hůře dýchá…

Nafteto, pokud tahá nožičky za sebou, musí to být hrozný pohled, pokud znáš svého pejska dobře a miluješ ho, věřím, že dle jeho pohledu, výrazu poznáš, zda se trápí, a toto už je takové stádium, že by mohl. Je to fakt hrozně těžké, soucítím s tebou… :hug: :hug: :hug: ale nenech pejska trápit, nech ho důstojně odejít. Věř, že pro mě to bylo neskutečně těžké, zvláště, když můj Rexánek ještě v ten den futroval všechno možné, áno běhal za fenkama…o to těžší pak bylo si večer říct - toto už je opravdu konec, musíme jet…

S odstupem týdne musím říct, že jsem smířenější, na to prázdno jsem si trošku zvykla no…ale pořád na něj myslím a vždy budu. Bylo to moje první miminko a nikdy na něj nezapomenu.

 
sad 1  15.05.12 11:07

@Milu86

šílené, ani si raději nechci oředstavovat tu noc, co jste zažili, věřím, že to muselo být hrozně bolestivé, ne jen věřím, vím to, vím, co to bylo pro mě :hug: :hug:

 
girlie sage
Kelišová 6258 příspěvků 16.05.12 00:10

:,( :,( :,( posilam obrovske objeti :hug: :hug: :hug: byl krasny, urcite vedel jak jsi ho moc milovala :hug: :hug:

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 16.05.12 08:56

Sad 1 Neboj,nenecháme ho trápit. Včera sice trochu pobíhal po zahradě,snažil se dohonit Kačenku. Bylo na něm vidět,jak moc se snaží a snad ho to i trochu bavilo. Jenže pak byl unavený a celý večer spal. Vím,že to brzo přijde a on poběží do nebe za svým milovaným pánečkem ( mým tátou), se kterým byl nerozlučná dvojka. A budou sedět na obláčku,číst nebeské noviny ( jako to dělali na Zemi) a koukat na nás,jak se nám stýská.

 
Mateny
Kecalka 283 příspěvků 16.05.12 21:09

Jak moc ti rozumím… :,( 24.4 jsem musela učinit stejné rozhodnutí :(

Vložit nový komentář