Zvedání ze dna

kiki.kiki.piki  Vydáno: 21.11.15

O tom, jak jsem hledala lásku ke své vlastní dceři. O předsudcích, nadějích, falešných touhách, snech a skutečném životě.

Když jsem pár týdnů po porodu napsala svůj první deníček Až na samé dno, nečekala jsem tak velkou odezvu. Hodně z vás psalo o tom, jak mi rozumí a našlo se i dost těch, kteří naprosto nechápali.

Všechny vaše příspěvky mi pomohly, dost jich bylo povzbuzujících a díky nim jsem věděla, že když to zvládli ostatní, zvládnu to i já. Nejvíce mě však nakoply ty nenávistné. Nevím, zda říct, že od zlých či špatných lidí, protože oni si myslí, že jsou ti nejlepší. Takoví nejspíše nikdy nechybují, mají svůj svět nalinkovaný, někdy krásný, ale někdy také dost smutný.

Hodně takových příspěvků bylo i od těch, jež děti nemají, snaží se a nejde to, nemůžou a přijdou si ublížení a nešťastní. Nedokáží pochopit, že oni moc chtějí a nemůžou a někdo prostě má a neváží si toho. Já ovšem patřím k těm, které děti opravdu moc chtěly, nepřály si v životě nic jiného, jen šťastnou rodinu a děti, které budu moc, moc milovat. Nedařilo se, nešlo to, nebylo to tak a já se začala pomalu smiřovat. Nebyla jsem však na ostatní zlá, nepříjemná či nepřející, ba naopak.

Moje představa o mateřství byla taková, že se prcek narodí a vše přijde tak nějak samo, že ta láska je automatická. Mýlila jsem se, a jak moc. Nebudu se opakovat, to vše již bylo popsáno v prvním deníčku.

Pohled těch, kteří si myslí, že láska je automatická a dítě člověk miluje hned a nemůže to být jinak, mě nakopl k tomu dokázat, že i když se to mateřské pouto nevytvoří hned, ještě to neznamená, že je automaticky žena špatná matka. Nepřeji vám to zažít, nepřeji vám hledat lásku ke svému vlastnímu dítěti, protože, to je setsakramentsky hnusný pocit.

Moc chtít děti, mít představu o tom, jak to bude úžasné a skvělé a pak si prožít rozhašené těhotenství a šestinedělí plné smutku a nenaplněných představ, protože jste si vytvořili představy špatné, je jedna z těch horších věcí, která se vám může v životě stát.

Můj život nebyl krásný a růžový, o to víc jsem chtěla, aby byl život úžasný pro mé děti, pro mé tři vysněné krásné děti. Když už jsem přestala doufat, když už jsem byla smířená s tím, že děti mít nebudu, že si pořídím spoustu zvířat a všechnu svou lásku dám jim, jelikož jsem přestala věřit chlapům i lidem všeobecně, stala se ta věc, která měla být v mém životě tou naprosto nejhezčí.

Otěhotněla jsem. V té době jsem si myslela, že se špatným mužem, nyní však mohu říct, že s tím nejlepším a nejskvělejším, kterého jsem si kdy mohla přát. Jak již jednou bylo řečeno, začátky těhotenství byly strašné, provázely je deprese a pocity, že to, co nechci, je být těhotná.

Pak přišla další zpráva, která měla být stejně tak úžasná jako to, že čekám miminko a to bylo to, že čekám holčičku. Vysněnou krásnou blonďatou, modrookou holčičku, kterou budu milovat nade všechno na světě. Byla jsem šťastná, ale ne tak moc, jak jsem si vysnila.

Nyní mohu říct, že sny jsou zabijákem opravdového života a štěstí. Když člověk sní, má svět krásný a růžový. Snění je krásné, to nepopírám, jenže přehnanými sny si člověk zabíjí to krásné, co v životě má. Jelikož si to vysnil ještě krásnější a ještě růžovější, a tak si myslí, že to krásné, co má, není dost krásné nebo také, že to je málo.

Před tím, než jsem otěhotněla a než se maličká narodila, myslela jsem si, že se budu těšit na porod, že už se nebudu moct dočkat toho, jak poprvé budu držet své dítě v náručí. I přes těhotenství, které nebylo plné nadšení, jsem věřila a doufala, že až se maličká narodí, tak ji budu moc moc milovat a budu s ní chtít být od prvního okamžiku jejího života.

Sepsala jsem si porodní plán o tom, jak si celé těhotenství krásně prodýchám, jak se budu těšit, jak budu cítit to, že jde pomaličku a jak si ji hned přitisknu na hrudník a budu na ni s láskou koukat.

Po porodu jsem ovšem vystřízlivěla, velmi rychle a velmi krutě. Rozárka přišla na svět císařem, prošla jsem si všemi fázemi klasického porodu, jen ne tím sestoupením miminka až dolů. Vše jsem zvládla jen za použití aromaterapie bez jakékoliv anestezie. Na císaře jsem se nechala úplně uspat.

Neměla jsem miminko na bříšku a ani jsem ho bezprostředně po porodu neviděla. Neřekli mi, zda je v pořádku a má všech 20 prstíčků, zda se nadechla a plakala či se smála. Ležela jsem na JIP a necítila nic, necítila jsem nic, ani když mi ji přinesli ukázat, ani když mi partner poslal její první fotky, ani když mi ji poprvé přiložili k prsu.

Necítila jsem to štěstí, radost a krásný pocit, necítila jsem prostě nic z těch citů, co všichni všude tvrdí, že matka cítit musí. Jediné, co jsem cítila, bylo prázdno, strach a smutek. Vše jsem dělala tak, jak se má, správně a dobře, ale automaticky, bez jakékoliv další přidružené reakce. Krom toho, že chci někam utéct nebo skočit z okna. Předem upozorňuji, že jsem nechtěla svému dítěti ublížit.

Doma se všichni moc moc starali, pomáhal, kdo mohl a všichni mě chválili, jak jsem úžasná matka, aniž by věděli, jak jsem se cítila. Partner možná tušil, když se mě ptal: „Jsi ráda, že ji máme viď? Miluješ ji? Nedovedeš si bez ní představit život?“

Já svorně odpovídala na všechny otázky kladně. V jeho očích však byl vidět smutek, když se mě na to ptal, protože věděl, že vše není úplně v pořádku. Nedokázal mi však nikdy říct, že to ví. Dělal něco mnohem lepšího a úžasnějšího, pomáhal, padal na hubu únavou, ale přijel z práce a vzal si druhou směnu doma.

Vynahrazoval Rozárce všechny úsměvy, pusinky a pohlazení za mě. Povídal si s ní a choval ji s radostí, ne protože musel. Nyní, když se zeptá, ptá se už s radostí, ví, že se něco změnilo a já s radostí odpovídám, že ji miluju a že si život bez ní nedokážu představit. Myslím to vážně, upřímně, jen občas cítím smutek, smutek z toho, že dřív to tak upřímné nebylo, že to bylo jen automatické.

Rozárce jsou 3 měsíce, je to usměvavé sluníčko, čertík v krabičce, malé šídlo, které chvilku nevydrží být v klidu. Někdy mi přijde, že je tak napřed, protože na sebe potřebovala upozornit. Jakoby říkala: „Mami, já jsem tady, všimni si mě a zůstaň tu se mnou, zůstaň tu kvůli mně, potřebuji tě a budu tě potřebovat pořád.“

Mohu upřímně říct, že má dcera mě posunula o kus dál v mém životě, je pro mě vším, nepostradatelný kousek mého života. Můj vztah k ní je láskyplný, ale ne opičí. Vím, že vždy pro mě základem rodiny bude muž a žena, že beze mě a partnera by rodina nebyla rodinou a abychom mohli dát veškerou lásku jí, musíme mít lásku mezi sebou.

Nehodlám své dítě držet zkrátka a být na něj upnutá, jak je podle některých matek potřeba, aby to byla opravdová láska. Nechám ji lézt po stromech, natlouct si koleno, sníst trochu písku, ušpinit si bundu, jít ven samotnou. Nebudu potřebovat hlídat ji na každém rohu pro to, abych byla dobrou mámou.

Budu tu pro ni když bude potřebovat to koleno pofoukat, když se rozhodne jít se mnou za ruku, naučím ji bundu si vyprat nebo si ušetřit na novou. Nebudu z ní dělat porcelánovou panenku jen proto, že si někteří myslí, že nebudu dobrou matkou.

Miluji svou dceru, miluji ji možná ještě víc proto, že jsem si k té lásce musela dojít, protože to byla krkolomná cesta, na jejímž konci byla ta největší odměna. U Rozárky jsem skončila, vím to, je to jedno dítě místo tří, ale co na tom. Budu jí dobrou mámou a nebudu riskovat další zhroucení, už jen proto, abych ji neohrozila.

Vychovávám ještě dva 16leté kluky, kteří nejsou moji. Je bohužel jejich máma nezačala milovat nikdy, nechtěla je nikdy, nechtěla děti vůbec a to už je úplně jiná kapitola…

Maminky, nezoufejte, některá bude muset řešit problémy s odborníkem, u jiné opadne šestinedělí a vše se vyjasní. Nevěřte však tomu, že když o vás někdo řekne, že nebudete dobrou mámou, že to tak opravdu bude.

Pokud jste ve svém životě děti opravdu chtěly a věděly jste to ještě dřív, než jste je vůbec měly, budete stejně dobré mámy jako ty, které své děti milovaly od prvního okamžiku. Vy jste je totiž milovaly mnohem dřív, ještě před tím než jste je počaly, a to, že to nepřišlo hned, neznamená, že to nepřijde prostě jen o něco déle.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
luciana2602
Závislačka 3121 příspěvků 21.11.15 00:24

Jen blázen by nevěřil, že se ji nemiluješ :hug: z tohohle deníčku sálá tolik lásky :srdce: věřim, že to musel být masakr, najít city k maličké, ale zvládla jsi to a jsi ji úžasnou mámou, tak už si to nevyčítej :hug:

 
Kytkaa
Závislačka 3493 příspěvků 21.11.15 02:55

Ahoj ja to mela zse uplne obracene..nebyla jsem vubec matersky typ. tehu i porood hrozny..cele tehu sem si pripadala jako inkubátor… porod stejny jako ty tri dny jsem rodila a pak akut. cisar. no ale faktem je ze od ty chvile uplne obat vubec jsem bez male nemohla spat a laska jak tram dodnes jsem od ni nebyla na jediny den… miluju ji tak jak to jen jde…
mam kamradku ta se 6let snazila chteli s manzelem moc a mrla to pak jako ty…hledala ke klucikovi cestu dlouhyho pul roku

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 21.11.15 08:20

@Kytkaa přesně jako já. Nikdy jsem děti nechtěla, nikdy jsem nikomu nepochovala miminko.
Otěhotněla jsem protože muž chtěl dítě. Pořád jsem se ptala jestli budu dobrá matka, jestli se budu o to malé umět postarat, obliknout, nezabit :) a jak se vylodila, tak jsem tři dny nespala, neustále jsem na ni koukala, milovala jsem jí od první vteřiny.
I když jsem po narození malé měla rok a půl šílené deprese z porodu, tak jsem do toho šla znovu, teď mám děti dvě a neměnila bych. Depky už nepřišly a já si to nesmírně užívám.

 
Kytkaa
Závislačka 3493 příspěvků 21.11.15 08:26

@Bobsh ja mela depku jen proto ze mi bylo smutno ze uz ji nemam v domecku :)) ze uz nejsme jedna… ale i ted se mi chce radosti plakat… :) nad druhatkem jsem moc premyslela nechtela jsem malou ochudit a aby nam nikdo nerozbil ten vztah co mezi sebou mame.. jinak presne nejhorší bylo kdyz v ochodáku rvalo díte to me z toho trestila hlava a znechucene jsem kvapem odesla. A kdyz nejaka znama mela mimi tak tim pro mne kamaradstvi haslo… No zenskej mozek je proste velikej otaznik :pankac:

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2380 příspěvků 21.11.15 08:46

Ja dite nechtěla, hodiny mi netikaly, ostatní deti mi nic nerikaly a porod mi přišel nechutný. Otehotnela jsem neolanovane a bylo to dobre, jinak bych se k tomu nikdy neodhodlala. Malou miluju od první chvíle, to je v pohode, akorát me ubiji mateřská, stereotyp, nedostatek společnosti jiných lidi atd.

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1672 příspěvků 21.11.15 08:53

Pekny denicek :kytka: mela jsem to dosti podobne. Porodila jsem a absolutne nic sem necitila..ani kdyz mi ji ukazali..ale tohle me preslo za par dnu…Mozna to bylo tim vycerpavajicim, extremnim porodem, mozna obavami, ze to nezvladnu do budoucna.Kdo vi. Ted jsou nam 3 mesice a je to nase stesticko. Preji, at malicka dela radost :mavam:

 
Teruška85
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 21.11.15 08:58

Od té doby, co se narodil maličký, přemýšlím o životě mnohem víc a taky více sleduji ostatní lidi. Přinutily mě k tomu okolnosti mého nepříliš zdařilého startu mateřství, viz můj deníček. Spousta lidí spíše odsoudí než pochopí.-je to totiž mnohem snazší šmahem odsoudit než se vžít do toho člověka, proč má ty pocity, co ho k tomu vede atd.Taky souhlasím, že malovat si mateřství příliš narůžovo se nevyplatí. I já si snila, jaké to bude a následoval tvrdý náraz s realitou.
Určitě jsi skvělá máma stejně jako ta, která své miminko miluje od začátku. Ty nemůžeš za to, jak jsi to cítila, měla jsi prostě poporodní depresi a tu neovlivníš ani kdyby ses na hlavu postavila. O to víc si budeš mateřství užívat od teď, máte moře času a čekají vás jistě krásné časy-držím palce :hug:O

 
Mis1983
Závislačka 4810 příspěvků 3 inzeráty 21.11.15 11:36

Jó, to znám! :hug: Super, že to je za váma!

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 21.11.15 12:04

Kdyz nad tim tak premyslim, tak nevim, zda verim, ze je laktacni psychoza opravdu nemoc. Spis verim tomu, ze se holky nudi, vidi par roztomilych deti, par minut si s nemi pohraji a uz se zblazni do faktu, ze chteji byt matkou. Jenomze pak otehotni, a ony jsou zklamane, protoze uz je to doopravdy, a pak se dite narodi a ony si uvedomi, ze ztratily svobodu a ze to neni sakra zadna sranda, maji depresi z toho, ze jsou po porodu kvuli tomu decku cele bolave a tluste, nemohou pokazde ven s kamarady. Ale uplne nejvic je stve, ze k nemu musi v noci vstavat a krmit jej. Vlastne cely ten fakt, ze uz se to neda vratit, a tak si to vybijeji na svych nevinnych detech. Verim tomu, ze kdyby kazda zena videla dokument o tom, jak probiha pece o dite celych 24 hod, bylo by mene deti i tehle vydedukovanych diagnoz.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 21.11.15 12:31

:kytka: Držím palce, ať se vám daří a máš s dcerkou opravdu tak krásný vztah, jak si plánuješ. Jen mě tak napadlo, když jsem tvůj deníček četla, kde nejdřív píšeš, že sny můžou za tvou nespokojenost, ke konci opět do daleké budoucnost předjímáš, co uděláš nebo neuděláš, holka, ty ještě nevíš nic, vůbec nic. :nevim: :hug:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 21.11.15 13:34

Nyní mohu říct, že sny jsou zabijákem opravdového života a štěstí.

ne, sny ne. To očekávání. Sny nás motivují, baví, rozradostňují. Očekávání, pokud se nenaplní, přináší zklamání, smutek, lítost, zlost, vztek…

Přeji hodně zdraví a štěstí Tobě i Tvé rodině. :kytka:

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1875 příspěvků 21.11.15 13:42

Zajímavý deníček, pisatelko budeš asi trochu zvláštní osoba. Hlavně kvůli tvé holčičce doufám, že ji miluješ doopravdy, tak jak potřebuje každý člověk, aby ho někdo miloval bez podmínek. Svět není jen černobílý, já klidně řeknu, že své děti miluju tak, že víc to ani není možné, jsem na ně upnutá, ale neomezuju je… malou nechám ať ochutná písek, velkou pustím na disko :D

 
Lucisek.smudlinka
Kecalka 173 příspěvků 21.11.15 14:27

@sebaanez to není myšleno vážně, že ne?? a co ty mámy, které dítě chtějí, vědí co to obnáší, protože třeba už jedno mají a přesto po porodu příjde laktační psychoza…jestli to není onemocnění tak můžeme zavřít psychiatrie a zrušit psychiatri, protože to teda neexistuje onemocnění jako je deprese, mánie, schizofrenie…

 
tygr70
Nováček 9 příspěvků 21.11.15 14:42

@sebaanez to bych tak s jistotou netvrdila, že poporodní deprese je jen výmysl nezralých matek. Moje maminka měla silnou depresi po třetím dítěti a to už určitě věděla, co obnáší starost o miminko. A spolužačka ze školy skočila vlivem poporodní deprese z okna. Bohužel nepřežila…

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 21.11.15 14:59

No mě by spíš zajímalo jak sis k ní tu cestu našla - co jsi pro to dělala. Já své dítě milovala už před porodem a takovou tu přirozenou lásku mi vzala až jeho operace kdy jsem byla nucena úplně v sobě zabít veškeré přirozené city abych to ustála a ty se mi už bohužel nikdy nevrátily.

 
Sejda
Kecalka 121 příspěvků 21.11.15 15:27

Strašně myluju ty lidi co, když něco nezažili dikážou říc jenom „To jsem ještě neviděla, takže je to blbost, seš trapná, vymýšlíš si“ a podobný mrzký hemzy. Ubožáci, takoví lidi :poblion:
@kiki.kiki.piki co tě nezabilo, posilnilo tě a teď jsi lepší máma, než ty, co se nad tebou pohoršovali :palec:

 
hanka.br.
Extra třída :D 13963 příspěvků 21.11.15 15:49

@sebaanez Mně tvoje komentáře někdy úplně uzemní. U jednoho deníčku jsou kritické komentáře pro tebe jak červený hadr pro býka a nesneseš, aby někdo vyjádřil jakoukoli pochybnost o tom, co je v deníčku psáno a u druhého klidně uděláš z autorky trpící depresí málem nezralou hysterku, co by dítě vůbec neměla mít. Možná bys měla být méně radikální na obě strany a uznat, že život může být i jiný, než ty si umíš představit. Tohle jsi u jednoho deníčku napsala ty sama :„Kazda mama ma v techto situacich strach, nektera mensi, nektera vetsi! Ale neni na Tobe posoudit, kdo a do jake miry si muze dovolit se bat. Nejsi ani hodna toho, aby jsi posuzovala, jak se mel nebo nemel denik jmenovat, co v nem melo byt a nemelo. Myslet si, ze nekoho zajima Tvuj nazor je dosti posetile, mozna az trapne.“ Měla by ses tím řídit hlavně ty sama, pokud o respektu k autorkám deníčku a k jejich pocitům poučuješ ostatní.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 21.11.15 16:51

Krásně napsáno… některé maminy si k té lásce musí najít cestu :kytka:
Já si hledala cestu dvakrát.. po porodu jako ty a před rokem když bylo moji malé 2,5 a zjistili jí autismus :roll:

Příspěvek upraven 21.11.15 v 16:54

 
Anonymní  21.11.15 16:57

Uzivej miminko kazdym dnem a ver, ze laska se bude prohlubovat. Ja si cestu ze dna kopala pul roku, presne jak pises, starala jsem se, na otazky odpovidala dle obecneho prani kladne, ale uvnitr byla k miminku emocne plocha. Bohuzel jsem na mimi byla sama, tak melo lasku jen obcas od babicky. Za toho ztraceneho pul roku bych si nafackovala, ale uz to nevratim. Pak se to zacalo pomalu, ale jiste menit. Dnes je dite stredobodem meho vesmiru. A to jsem byla uz v tehotenstvi v peci psychoterapeuta, kvuli pristupu partnera k tehotenstvi a resila, co dal. Psychoterapeut jediny vedel pravdu a drzel me nad vodou.

Prosim o zachovani anonymity, je to pro me dost citlive a osobni tema.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 21.11.15 17:52

@hanka.br. Ja to proste nechapu. Ja muze zena dite chtit a pak po nem rvat a litovat se. Je to kudla do zad vsem, kteri miminko chteji a nemohou je mit. Proste neverim v laktacni psychozu. A ty Hanko jsi dos chytra na to, abys uz davno vedela, jak jsou me komentare mysleny a proc je pisi tak jak je pisi. Proste nenavidim, kdyz nekdo diteti ublizuje, jakymkoliv zpusobem. A takove to: nemam rada sve dite, protoze mam laktacni psychozu mi prijde jako jakasi vnitrni omluva. A to, ze je pak maji rady je podle meho nazoru proto, ze si uz na roli matky zvykly. Coz ke do re jak pro matku, tak predevsim pro dite.

 
hanka.br.
Extra třída :D 13963 příspěvků 21.11.15 18:20

@sebaanez Každýho se bytostně dotýká něco jiného. A i ty bys to mohla mít na paměti, než někomu napíšeš, že je jeho názor trapný nebo že nikoho nezajímá. Že něco nechápeš tě neopravňuje k tomu, abys to odsoudila nebo napsala, že si své problémy vymýšlí.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 21.11.15 18:24

@hanka.br. Nenapsala jsem, ze si vymysli. Samozrejme ze vim, ze tyhle matky trpi depresemi. Ovsem muj nazor je, ze ta deprese prameni odjinud, nez jak je to verejnosti podavano.

 
Mirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 21.11.15 19:45

@sebaanez Myslím, že nemáš atestaci z psychiatrie, takže ti absolutně nepřísluší soudit proč, jak a zda vůbec poporodní deprese vznikají. To už udělali jiní a různé typy poporodních psychóz jsou uznané diagnózy.

Autorce přeju hodně štěstí v životě :kytka:

 
Anonymní  21.11.15 19:53

Moc krasny a upřímný deníček! zazila jsem to samé, navic u me se jednalo o poporodni psychozu, rodila jsem akutním císařem a hned po porodu jsem byla převezena na psychiatrii.Na svého syna jsem se těšila nejvíc na světe nikdy jsem si nepredstavovala ze místo porodu a nejkrásnější chvíle na světe se to pro me stane hororem a ke bude trvat pul roku nez začnu syna milovat tou největší láskou. Moc drzim palce at uz je to jenom lepsi. 8)

 
sona20
Kecalka 314 příspěvků 21.11.15 20:05

Uzasny denicek. Je videt ze jsi skvela a silna zena. Drzim vam s rozarkou palce. Bohuzel materstvi neni jen o tom krasnem jak to ma skoro kazdy vysneny je tam i spousta stinych stranek ja bych mohla vypravet.

 
phoebe003
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 21.11.15 21:40

Uzasne♡ drzim pesti at je vase láska cim dal vetsi ♡

 
marribee
Stálice 96 příspěvků 22.11.15 11:05

Opravdu hodne velky podil na tom miva prave cisar. Zena si neprojde porodem, nespusti se ji ty hormony spravne a je to i pro mozek nepochopitelne, uspi vas, najednou jste „prazdna“ a nejake dite vam dalsi den donesou. Mozek je z toho tak zmateny ze nevypusti zadne hormony. Myslim, ze by s tim i lekari meli vice pracovat a vice maminky informovat, mely by mit vetsi podporu aby miminko prijaly.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 22.11.15 13:26

@Mirka Dušínová Super, takze kdyz matka pri „laktacni psychoze“ fyzicky ublizi svemu diteti, nepujde sedet?? Protoze je nemocna??

 
Taz
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 23.11.15 10:59

@sebaanez Tady nikdo neřešil, zda půjde matka, co ublížila svému dítěti, sedět… A upřímně, asi málokterá zde vystudovala práva a medicinu, aby se tady taková diskuze, zda je matka zodpovědná za svůj čin nebo ne, mohla rozvíjet. Bylo jen zmíněno, že poporodní deprese, laktační psychozy apod. existují. A že to není jen proto, že by maminka neunesla to, že nemá volný čas jako dřív ;) A taky to neznamená, že by maminka při těchto potížích neměla ráda své dítě.

Nicméně deníček byl v první řadě o hledání cesty ke svému dítěti… Cením si naopka autorčiny odvahy říct, co cítila ;-) Autorce gratuluji, že se vše k lepšímu obrátilo :kytka:

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 23.11.15 13:50

Z tvého deníču jde citit tu něhu a lásku ke své holčičce je krásná a přeji Vám at se máte pořád tak rádi a štěstí hlavně :-)

 
Mirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 23.11.15 16:40

@sebaanez Já tě na jednu stranu chápu, není snad nic horšího než když je ubližováno dítěti, starému člověku nebo zvířeti. Jenže svět je bohužel mnohem složitější než bychom si přáli nebo v některých případech dokážeme pochopit. :kytka:

 
verusak.berusak
Závislačka 3197 příspěvků 24.11.15 12:47

@sebaanez K tvé otázce, zda by taková matka šla sedět - takto jednoduché to není, nicméně častěji sedět půjde, leda by TČ spáchala v nepříčetnosti, což asi bude málo časté. Jinak ale existuje dokonce i zvláštní skutková podstata s nižší trestní sazbou zohledňující právě poporodní stav ženy. Zbytek asi nemá cenu vysvětlovat, lékaři a právníci jsou dle tebe určitě pitomci, kteří si vymýšlejí diagnózy pro matky, které jsou v podstatě jen líné se starat o dítě. Blbé je, že ta „lenost“ potkává i zasloužilé matky zcela bez ohledu na počet dětí. A hádej, proč se to jmenuje „laktační“ psychóza - souvisí to s hormonama, ne s vůlí matky starat se o dítě. Jinak podobně jako už ti někdo psal, tvůj komentář mě naprosto uzemnil.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.11.15 13:35

@verusak.berusak Hmm, je videt, ze cist umite tady. Ale porozumnet psanemu slovu pro vas bude orisek. Nerikam, ze jsou tyhle diagnozy vymysleny. Mozna jsem to spatne podala. Jen si proste myslim, ze pri laktacni psychoze jde hlavne o to, ze ac se matka na dite tesila, vnima ho ted jako vetrelce, ktery muze za vsechno. Za bolesti po porodu, za zmenu postavy, za problemy s partnerem atd atd. Jsou to matky vetsinou se spankovym deficitem. A nemyslim si, ze tyhle deprese jsou z rozbourenych hormonu. Kvuli rozbourenym hormonum nejsi schopna sve dite nenavidet a chtit mu ublizit. Z rozbourenych hormonu brecis kvuli prkotine, a naopak. Ale to ze matka sve dite nenavidi a vini ho za vsechny problemy je urcita forma deprese, ale neni zpusobema vlivem rozbourenych hormonu. Tyto pocity jsou totiz hluboce zakorenene v mysli, a nejakou pricinu mit musi. A jen hormony to nebudou.

 
verusak.berusak
Závislačka 3197 příspěvků 24.11.15 16:06

@sebaanez Nejprve píšeš „Verim tomu, ze kdyby kazda zena videla dokument o tom, jak probiha pece o dite celych 24 hod, bylo by mene deti i tehle **vydedukovanych diagnoz***.“ a teď zase „Nerikam, ze jsou tyhle diagnozy vymysleny.“*. Tak jsou vymyšlený, nebo nejsou? Myslím, že obvykle nemám problém porozumět psanému slovu, ostatně se tím živím. To je jedno, nemá smysl se přetahovat o slovíčka. Myslím, že směšuješ poporodní splín, depresi a laktační psychózu. Každopádně deprese (poporodní, jiná, či dokonce psychóza) má organickou příčinu (např. nedostatek serotoninu) a antidepresiva obsahují synteticky vyrobené hormony. Jinak si myslím, že poporodní období je náročné pro každou (záleží samozřejmě na spoustě okolností jako náročnost dítěte, pomoc z venčí a tisíc dalších maličkostí), proto příroda zařídila, že se obvykle po porodu roztočí hormonální koktejl, v důsledku kterého je ženská i přes nevyspání atd. atd., na šťastném obláčku, plna energie. A holt někdo má tu smůlu, že se tyhle šťastné hormony nespustí a v důsledku fyzického a psychického vyčerpání se může nastartovat naopak deprese či horší stavy. A žádná z nás si nevybírá, jak její tělo po porodu zafunguje, takže soudit někoho a naznačovat, že za to, jak se cítí, si může jen sama (nereálná očekávání) se opravdu nehodí.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.11.15 16:51

@verusak.berusak Citujes me, a pritom to nechapes. Vydedukovane diagnozy jak jsem napsala nejsou vymyslene. Jsou to podle me diagnozy, ktere maji puvod a pricinu v necem jinem, nez je verejnosti podavano. V poporodnim splinu se matka neciti dobre. Ale v laktacni psychoze jde o nenavist ke svemu potomkovi, kdy je matka schopna zabit sve dite, protoze ho vini ze svych problemu. Nebo mi vysvetli, jak se matka muze tesot na sve dite a pak ho nenavidet? Jsou pripady kdy matky podstoupily umela oplodneni, dite si vymodlily a nakonec je to dite vetrelec? Ja to nepochopim. Tady v tomto pripade muj puvodni prispevek byl mozna hruby, za coz se omlouvam, ale uz v prvnim denicku zakladatelka jednala sama za sebe. Nepsala nikde o tom zda chodi na terapii, bere leky, jako by pomoc ani nechtela. Po 3 mesicich pise, ze je ok. Co ty 3 mesice? To je dlouha doba.. Mozna jsem svuj puvodni prispevek prehnala, napsala jsem ho spatne. Ale urcite plati pro vetsinu matek, ktere si nadiagnostikovaly laktacni psychozu. Ne vzdy jde proste o tuto nemoc. Matka nesnasi sve dite a uz ma laktacni psychozu. O tomhle pisu. Ze mnohdy jde opravdu o neschopnost, nez o nemoc. Takze laktacni psychoza je nemoc, to vim, ale nema ji kazda matka, ktera nenavidi sve dite. Proto to slovo vydedukovana diagnoza. Mnohdy lekari neoshali neschopnost matky a hned z ni delaji nemocnou.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.11.15 16:55

Ikdyz v puvodnim prispevku znehodnocuji nemoc jako takovou. Badala jsem na netu a zjistila si, co to vlastne je. Ale stejne si myslim, ze tuto nemoc ma jen hrstka matek, kterym tato nemoc byla diagnostikovana.

 
ka2ka
Kelišová 6129 příspěvků 24.11.15 17:24

Krásný deníček a naprosto tvoje pocity chápu, jen u mě to trvalo mnohem dýl než jsem začala popravdě odpovídat: ano svoje dítě miluju

 
Anonymní  24.11.15 19:39

Sama som si presla poporodnou psychozou a to co tu citam ma zdviha zo stolicky. opat tu plati zname, ze kto nezazil, nepochopi. preto taketo trapne statusy su zbytocne a nicim nepodlozene.
a stretla som sa zial na psychiatrii s mamickou, ktora ublizila svojmu dietatu a nebola odsudena, ale zatvorili ju na psychiatriu. vtedy naozaj konas v nepricetnosti. a prave ak aj okolie reaguje ako tu, tak sa nedivim, ze tolko mamiciek ublizi svojmu dietatu a sebe, ak nemaju podporu v najblizsich.

 
hanyny
Ukecaná baba ;) 1189 příspěvků 24.11.15 22:44

Ono to bude ještě chvilku trvat, než to bude úplně dobré, ale už jsi na správné cestě. To jsou hormony a ještě chvilku s tebou mávat budou, ale přijde doba, kdy budeš své dítě milovat bez jakýchkoliv pochybností, uvidíš :srdce:

Na @sebaanez nereaguju, protože se nebudu snižovat na její úroveň a divím se, že se tady některé podle mě inteligentní holky s ní vůbec pouští do diskuze, já myslím, že ten její příspěvek vypovídá za vše a že vám holky snad nestojí ani za to na něj reagovat :nevim:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 25.11.15 09:07

@hanyny Ja se za svuj puvodni prispevek omluvila, tak proc z toho delas kovbojku? :nevim: Proste mam jiny pohled na vec.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 25.11.15 09:31

Pisete tady, ue kdo nezazil- nepochopi. Ale co takhle pohled z druhe strany? Uz je mi to trapne vytahovat to, ale ma svou obhajobu jsem nucena. Opravdu mi chcete tvrdit, ze to, ze nas matka zanedbavala, chodila si na par dni pryc a nas, batolata nechavala samotne doma, mela laktacni psychozu? Ze meho bratra tyrala a mlatila jako batolete tak dlouho, ze ve 25 letech ma mozek 3-leteho, mela laktacni psychozu? Ze z neho musela teta doslva trhat plinku, protoze jinak to neslo? Mel ji uz prirostlou do krve, to mela jako laktacni psychozu? A proc si teda delala dalsi a dalsi deti? Proc me a dalsi sourozence od narozeni nenavidela? A proc nas ted najednou rada ma? Stara se o dalsi bratry, navzajem si pomahaji? Takze ji laktacni psychoza jako mavnutim proutkem opustila jak jsme odesli z decaku? Nebo to byla spis jeji neschopnost se o nas starat? Ale i neschopna matka prebali, nakrmi sve dite, neodchazi na nekolik dni a nenechava malicke batole samotne doma? Odtud prameni muj nazor, vim, ze se to netyka vsech matek, ale z vypeaveni okoli jich je dost, ktere se nestaraji a jsou absolutne bez citu. A laktacni psychozu nemaji. Jsou proste jen neschopne. Jejich dite pro ne proste neni na prvnim miste. A verim, ze kdyby matka sla k doktorovi, nalepku „nemocna“ by dostala. I kdyz nemocna nebyla, byla to zruda. Vim, me nazory jsou extremni, ale bohuzel, muj zivot byl od narozeni doted jedem velky extrem. Proto jsou me nazory podavany tak jak jsou. Pokud to nekomu ublizuje, omlouvam se.

Příspěvek upraven 25.11.15 v 09:39

 
Uživatel je onlineLama Lama
Hvězda diskuse 37208 příspěvků 25.11.15 12:39

@sebaanez @Mirka Dušínová Super, takze kdyz matka pri „laktacni psychoze“ fyzicky ublizi svemu diteti, nepujde sedet?? Protoze je nemocna??

Jo možné, že ne. „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Legální definice nepříčetnosti tedy kumulativně obsahuje tři základní znaky:

duševní porucha pachatele,
která nastala nebo trvala v době spáchání činu
a v jejíž důsledku vznikla neschopnost rozpoznat protiprávnost (neschopnost intelektuální) nebo neschopnost ovládat jednání (neschopnost volní).

 
MiraMoo
Kecalka 188 příspěvků 25.11.15 20:04

@sebaanez ok,matky s depresemi po porodu jsou neschopne…?? To je blbost, promin..Nemuzes hazet vsechny do jednoho pytle, to nejde.. Mas sve nazory - prozila jsi sve. Stejne tak kazda z nas si prozila svoje. A nikdo nemuze rict, ze tvoje trapeni bylo horsi nez trapeni ostatnich, to se neda srovnavat..kazdy ma pravo neco nezvladat…vis, kdyby to tak fungovalo, jsme kazdy lekarem, vrcholovym sportovcem, matematikem, pracujeme v dolech 15h vkuse…jenze rozdil v tom, jak nekdo zvlada materstvi/teho­tenstvi a napr prave svoji profesi je ten, ze proste kdyz uz se to stane a zena bude matkou, NEMA NA VYBER a musi to zvladnout..i kdyz na to proste nema…„super schopnosti“…sakra natlak..predem proste nevis, jestli zrovna ty mas predpoklad k tomu, ze to nebudes zvladat tak lehce…vetsina je s tim ok, hormony, vrozene predpoklady, spokojenost atd atd atd.. A nekdo halt ma smulu a proste to „tam neni“.. Ale nema na vyber, proste MUSI..

Nekdo potrebuje spanek 8h, jinak fyzicky a psychicky nedokaze fungovat „normalne“…jak se dopredu pripravis na to, ze po narocnem porodu se proste nevyspis vkuse dyl, nez 3hodiny?? Dlouhodobe?? Budes to pred otehotnenim 6mesicu zkouset?? Nespat?? Abys zjistila, jestli zvladnes bravurne zacatky s miminkem?? Uplne vyrovnana a poblaznena laskou??

Mozna, ze hodne zen co maji tezky start na zacatku nemaji TU poporodni depresi a jen to nezvladaji…no a??!! Maji na to pravo, nejsou stroje…

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 26.11.15 00:01

@MiraMoo Ja mluvim o koze, Ty o voze. :roll:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 26.11.15 07:22

@sebaanez díky Tvému hodně osobnímu příspěvku jsem pochopila leckteré komentáře, na které jsem dřív jen pozvedala obočí. Díky za něj. :kytka:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 26.11.15 09:30

@Jensina Ouuu od Tebe je ti mile :kytka: Uz me nebavi byt zde stale za exota. Sice si nevidim „do huby“ ale jsem proste takova. To chozeni kolem horke kase mi nejak nejde. Pritom si nemyslim, ze jsem zly clovek. Lide me miluji, radi jsou se mnou. Ale jsou proste temata, kde jsem nekompromisni. Skoro vsude, kde se vyjadruji tak jak zde v denicku se jedna o deti. Respektive o ublozovani jim jakykoli zpusobem. Btw- pokud chces mam o sove denik. Poslu Ti jej do zpravy, nechci si tady v deniku delat reklamu na ten svuj.

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 27.11.15 10:46

@sebaanez to, co si teraz napisala o svojej matke nema s laktacnou psychozou nic spolocne. ja som mala naozaj laktacnu psychozu, no to bolo o inom. nechcela som svoje dieta no ja som bola v takom stave, ze som nevladala ani vyjst z izby, jest, horucky do 40 a neviem, ci som spala alebo bola hore, no mala som normalne nutkave myslienky ako sa maleho zbavit. no vo chvilacj jasnej mysle som bola z toho zufala a nechapala, co sa to deje. takze odist sa niekam zabavat nie je uz psychoza. schudla som za tyzden 20 kg. manzel to videl a hned po prichode z porodnice ma vzali na psychiatriu a nasadili liecbu. a potom sa to uz zlepsovalo. syn ma uz takmer 5 rokov a doteraz placem, ked si na to spomeniem, ze som ho obrala o par tyzdnov skutocnej materinskej lasky.
pritom predtym som robila v detskom domove, kde som mala na starosti 10 deti od 2 do 15 rokov, ctakze som vedela, co je starostlivost o dieta. ale urcite by mi vtedy nebolo byvalo pomohlo, keby mal koj manzel nazor ako ty. myslim, ze by som tu uz nebola ani javani syn. netreba si mylit skutocne chorobu s nedbanlivou­ matkou

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 27.11.15 13:43

@marhulka13 Ty promin, ale ja uz v tehle diskusi nechci dat pokracovat. Prehnala jsem to, omluvila se, napsala duvoc proc jsem to prehnala. Tim to pro me konci.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele