Zvládnu to podruhé?

janeee2  Vydáno: 21.01.14

Porod jsem si představovala všelijak. Ale to, jak proběhl, jsem fakt nečekala. Každopádně dopadl dobře a mně tady běhá 14měsíční „mrňous“, teda spíš obřík. :) Ovšem nad druhým těhotenstvím fakt váhám, mimo jiné i kvůli tomu porodu…

Dlouho jsem váhala, zda napsat o svém porodu deníček. Říkala jsem si, že nebudu zbytečně někoho strašit nebo naopak vyvolávat diskuze o tom, jak jsem to „vlastně měla v pohodě“. Jenže synovi je teď 14 měsíců, zvažujeme druhé mimčo a mně se stále nedaří se s prvním porodem vyrovnat. Pořád mám pocit, že jsem něco zanedbala, udělala špatně a podruhé to nebude jiné… Tak snad mi pomůže se z toho vypsat.

Těhotenství nebylo úplně plánované. Tedy, řekli jsme si s mužem, že to zkusíme, ale nebudeme to hrotit a necháme to osudu. Kolegyně, kamarádky, všechny kolem mě čekaly na mimčo několik měsíců, ne-li let, takže jsem očekávala, že to u nás nebude jiné. Ale zadařilo se na první pokus a my se těšili na mimčo.

Těhotenství jsem měla v pohodě, žádné zvracení, bolesti, nálady. Snažila jsem se žít úplně normálně - všude jsem chodila pěšky, pracovala, o víkendech jsme s manželem vyráželi na túry (jsme vášniví turisté). Veškerá vyšetření byla v pořádku.

Potíže, jestli se to tak dá vůbec nazvat, nastaly cca kolem 5-6. měsíce. Celkem často mi tvrdlo břicho. Doktor mi napsal magnézium a dál to neřešil. Ke konci těhotenství už jsem tvrdnutí břicha barala jako rutinu. Nevyspala jsem se, na výšlapech jsem občas musela zastavit a počkat, až se mrňous umravní a tvrdnutí pomine.

Když jsem začala chodit na natáčení monitoru, tak to taky nebyla žádná hitparáda. Ozvy se doktorovi často nelíbily. Když už se malýho povedlo v břiše vzbudit, tak měl podivné výpadky v době, kdy mi tvrdlo břicho. Tedy v té době jsem to nějak neřešila, pro mě to byla jen křivka na papíře, na kterou doktor chvíli koukal a pak buď řekl, že je to v poho, nebo že mám znovu přijít odpoledne, že se mu to nelíbí. Asi jsem se měla víc ptát, víc pátrat, studovat, nevím. Prostě jsem jim věřila, že dělají, co mají.

Termín porodu se blížil a pořád se nic nedělo. Doktor mi řekl, ať na kontrolu přijdu v pátek, pokud do té doby neporodím, a že mě pošle do porodnice na vyvolání. Néé, to jsem hrozně nechtěla. Tož jsme na to dle babských rad s mužem skočili a ejhle. Ve čtvrtek večer sex a v pátek ve 2 ráno se vzbudím divným mokrem. Vody ale bylo dost málo, nebyla jsem si jistá, tak jsem vstala, že půjdu na záchod. A pak se toho vyvalilo víc, tak jsem muže vzbudila, že už je to teda asi tady.

Dbalá rad z předporodního kurzu jsem zachovala klid a ještě si dala sprchu. Bolesti cca po 15 minutách. Ještě jsem dobalila tašku a vyrazili jsme. Po cestě z našeho 4. patra bez výtahu jsem už skučela jak kojot, bolesti co 10 minut. V autě (do porodnice to máme cca čtvrt hodinky) po sedmi minutách. Říkala jsem si, jak je to zvláštní, že jsem se předtím bála, že stahy nepoznám. Tohle ale fakt nešlo „přehlídnout“. Děsná bolest!

Auto jsme hrdinsky nechali na parkáči, že ten kousek do porodnice dojdu… ale po cestě mi rupla nějak víc ta voda a vyvalil se toho ze mě snad kýbl, takže jsem byla komplet mokrá. Ještě že byla noc a neměli jsme diváky. :) Na příjem jsme dorazili cca hodinu od 1. prasknutí vody.

Musím uznat, že ač jsem na naši porodnici slyšela občas stížnosti, na příjmu byli moc milí. A byla jsem fakt ráda, že jsem to tam díky kurzu znala, takže už jsem věděla, kam si dát věci apod. Po převlečení a nezbytných formalitách mě píchli na monitor, samozřejmě vleže, a já trpěla jak zvíře. Bolesti gradovaly, byly častější. Po pěti minutách jsem tam hekala jak parní mašina, ale PA, která seděla ve vedlejší místnosti, se ozvala snad až po 20 minutách, jestli „nemám náhodou bolesti častější“. Říkám, že jo, nechtěla jsem si stěžovat, abych nebyla za hysterku. Popravdě jsem stejně celou dobu čuměla na ten papír s křivkou, co leze z monitoru. Už jsem se trochu naučila v tom orientovat, tak jsem se snažila vyčíst, zda je malej OK.

PA mrkla na papír a tož že jdeme na hekárnu a že zavolá doktorku. Vypadala, že je vše OK, tak jsem byla taky v klidu. Ještě jsem vyplnila s mužem nějaké papíry, to už jsem ale u stolu svíjela bolestí.

Od té doby mám vše jak v mlze. Přišla doktorka, shodou okolností taková trochu rodinná známá, takže mi tykala, což bylo fajn. Mrkla na křivku a asi se jí nezdála. Takže zas na monitor, ale v hekárně. A na to nikdy nezapomenu, jak jsem slyšela ty tóny dechu a najednou pííííp, dlouhý tón a děs v očích všech okolo - malej nedýchá. Najednou děsnej zmatek, můj sen o přirozeném postupném porodu se rozplynul.

Někdo na mě hučí, že mám pořádně dýchat, že mimčo potřebuje kyslík. Však já se snažím, ale ty bolesti jsou děsný, nejde to. Tak dostávám kyslík. Někdo i říká, ať zkusím zatlačit (nutkání na tlačení jsem sama o sobě vůbec neměla). Výsledek nevím, nikdo nic neřekne. Slyším doktorku, jak instruuje sestry, ať ihned zavolají primáře. Monitor opět pípá, malej nedýchá. Přijde primář, mrkne na křivku, mrkne na mě a už mě ženou na sál. Sotva jdu, ale popohání mě. Je mi jasné, že jde o vteřiny. Na kozu mě šupnou, ani nevím jak. Nějaké zaklesnutí noh do popruhů? Vůbec. Až z fotek jsem pak zjistila, že mi jedna noha visela úplně mimo, druhá více méně taky. Nebyl čas.

Vůbec nevím, co mi tam pak píchali, co mi šlo do žíly. Jen mi řekli, ať na kontrakci tlačím. Já ale byla v takovém stresu, že jsem si ani nebyla jistá, zda tu kontrakci poznám. Bolelo mě všechno tak nějak furt, takže jsem to vždycky zkusila trefit. Byla jsem jak v rauši. Manžela jsem nevnímala, ostatně ho stejně poslali do vedlejší místnosti, asi aby nepřekážel. V tu chvíli mi to stejně bylo fuk, kolem mě se motalo snad šest lidí a dle jejich pohledů a posunků jsem cítila, že to není OK. Pořád do mě valili, že musím dýchat, že miminko potřebuje kyslík. A ať nekřičím. Jenže já musela, to jinak nešlo, byla to děsná bolest.
Někdo mi skákal po břiše, zaslechla jsem slovo „kleště“, což mě dost vyděsilo, ale nakonec ho vytáhli vexem. Ve 4, tedy pouhé dvě hodiny od chvíle, kdy mi doma praskla voda.

Samozřejmě nástřih, který jsem původně taky, pokud možno, nechtěla. Okamžitě ho odnesli, ale já to fakt nevnímala. Dodnes nevím, co mi dali nebo jestli to zapříčinily hormony, ale byla jsem úplně mimo. Pak volali muže, ať si jde maýho popsat - to už jsme věděli, že je vše snad OK. :) Muž mi pak říkal, že dětská doktorka, co malýho kontrolovala, říkala s údivem v hlase: „Vždyť on je úplně v pořádku!“ Aagar skóre měl plný počet, což nikdo nechápal. Pupeční šňůru měl nadvakrát omotanou kolem krku. Doktorka říkala, že takhle dlouhej pupečník ještě neviděli… Měl 3920 g a 53 cm.

A tak si říkám - mohl tohle můj doktor poznat? Měly ho ty špatný ozvy varovat? Znamenalo to vynechávání dechu při tvrdnutí břicha, že se malý dusí? Jaké jsou vaše zkušenosti, názory?

Pak mě samozřejmě šili, a to byl horor. Možná horší než samotný porod. Dorvaná jsem byla nejen zvenku, ale i uvnitř. Bodejť, když se chudák musel dostat na svět tak nepřirozeně rychle. Vím, že jsem se všem omlouvala, že jsem křičela, ale oni mě uklidňovali, že se není čemu divit, že to bylo strašně rychlý, hektický…

Malýho mi pak přiložili. Sál od samýho počátku jak o život, což mu vydrželo.
Pak už to bylo vše docela fajn, sestry na dětském byly moc hodný, já se dobře hojila… Z porodnice jsme odcházeli jako tamní přírustkoví rekordmani. :) No však jsem tu psala pár příspěvků, které souvisely s tím, jakej je syn macek.

Pořád je ve mně ten porod zafixovanej jako něco, co se událo blbě. I reakce manžela mě zklamala. Možná je to ode mne naivní, ale chtěla jsem podvědomě být „za hrdinku“ a aby mě na rukou nosil, vážil si mě apod. Přece jen, nerodí se každej den, že jo. Ale z jeho úst to vyznělo tak, že doktoři jsou super, že malýho včas vytáhli a že máme velký štěstí a že jsem to vlastně měla v poho, protože jsem trpěla jen dvě hodinky.

Jo, já si to uvědomuji, že jiný ženský rodí den, dva. Ale já bych asi radši den trpěla než zažít ten děsnej stres, kdy člověk slyší, jak jeho dítě nedýchá. Kdy neví, co se s ním děje, kdy z něj rvou dítě vexem, skáčou mu po břiše a hází na sebe oblieje, jež nevěstí nic dobrého…

A ještě, co mě dorazilo, byla moje dokumentace. Přiznám se, že jsem si ji přečetla tajně. Když jsme šly na vyšetření do jiné části nemocnice, zda je po porodu vše OK, tak jsme dostaly svoji složku. A já, baba zvědavá, do ní mrkla. To jsem neměla dělat! Byl tam spis i od PA, o které jsem, popravdě, od příjmu nic nevěděla, a to byl možná důvod, proč si tam namyslela x věcí, co nebyly pravda.

Většinu porodu byla úplně mimo, prim hráli doktoři. Tož, aby prokázala nějaký pracovní výkon, si tam vypsala takový bláboly, jakože poučila rodičku o průběhu porodu, jelikož ta byla „základních informací neznalá“ (myslím, že poučená jsem byla až až, ale i kdyby ne, na nějaké školení, čas tejně nebyl), že prý mě uklidňovala, neb jsem byla hysterická (což jsem nebyla, manžel naštěstí na rozdíl ode mne vnímal) apod.

Hodně mě to zklamalo i proto, že ta paní byla hodně milá. Ale zas… chápu to, musela prostě vykázat nějakou činnost.

Takže toť můj porod. Co na něj říkáte? Vím, že to bylo rychlé a kdekterá mi ho může závidět. Dítě zdravé, tak o co jde? Ale já si prostě neumím představit, že bych to samé dala podruhé! Nejde mi o bolest, ale ten stres, strach… Myslíte, že když byla má pupečníková šňůra extrémně dlouhá, je to něco, co se dá očekávat i příště? A tedy i zašmodrchaného, dusícího se prcka?

Díky, že jsem se mohla vypsat. Snad se tady na mě nikdo nesesype, že si stěžuju na dvouhodinový porod. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31222 příspěvků 21.01.14 00:58

Já tomu, upřímně řečeno, moc nerozumím. on se dusil, ale po porodu měl vynikající apgar skóre? mimochodem, miminko v bříšku nedýchá, nadechce se až po porodu, doktoři asi říkali že nemá srdeční akci ne, ne že nedýchá? :nevim: myslím že teď už asi nezjistíš jak to bylo, ale pokud tě znepokojila dlouhá šňůra, to si nemyslím že by bylo něco, co by se mělo v dalším těhu opakovat.

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 21.01.14 06:40

Seš statečná :kytka: a blahopřeji, hlavně že to dobře dopadlo. Jiní to štěstí třeba nemají.. Ten stres se dá nějakým způsobem odbourat, vím že je to těžký.. Jinak to že nedýchá mysleli asi tím, že je špatná srdeční akce? :)

 
rebeccca  21.01.14 07:08

To samé se stalo mě, až na to, že mě rychle odvezli na sál a udělali císaře…
taky padaly ozvy, rychle rychle musel ven a nakonec apgar score 9-10-10 :roll:
jsi statečná :)

 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 21.01.14 07:38

Ahoj znam neco podobneho…jen jsem rodila od utery vecer do ctvrtka 16 hodin a bohuzel u me naopak doktori ohrozili zivot maleho…mel 5,83 kg a 56 cm.ted po dlouhych utrapach cekame druhe miminko a porodu se vubec nebojim. Proste jsem si rekla, ze tentokrat to vse bude ok a uziju si ho v dobrem:) take jsem teda v lepsich rukach a dost se na ten prvni porod u me kouka ;) takze urcite to zmaknu I podruhe…a ty urcite taky. Jinak grstuluju ke zdravemu chlapeckovi

Příspěvek upraven 21.01.14 v 07:39

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 21.01.14 08:10

Ja si myslim, ze delsi snura je naopak vyhoda..tedy kdyz ji ma mimino omotanou. Segra takhle o maleho temer prisla- 2× omotany a pupecnik kratsi.
Chapu, ze se bojis, ale na druhou stranu jsi videla, jak rychle umi doktori jednat…Sice nic moc extra pocit jako skakani po brise a vex, ale zachranili maleho :kytka: Jestli do toho pujdes po druhe, urcite bude vsechno v poradku :! A z chlapa nebud zklamana-ja mela rychlovku na hodku a pul, ale bolest kontrakci me uplne ochromila a muj mi rika, ze by klidne rodil za me, kdyz to jde tak rychle :zed: :mrgreen:

 
Elessar  21.01.14 08:21

Jsi statečná :kytka: měla jsem to podobně, malej šel do zástavy, ale mně hned udělali císaře, apgar měl 10-10-10 :) druhýho se neboj, tentokrát už budeš víc připravená a sama si dokážeš ohlídat, kdyby se něco dělo ;)

 
angelbaby
Povídálka 43 příspěvků 21.01.14 08:34

Jsi skvělá, že jsi vše zvládla!! ty i mimi jste v pořádku!!! :potlesk:

 
beruska03
Kelišová 7466 příspěvků 21.01.14 10:22

Mrzi mne, ze jsi nemela porod takovy jaky sis vysnila, ale treba to je ten duvod, ze ten druhy muze byt lepsi… ja svuj prvni porod taky nemela nic extra fajnovejo, puvodne jsem rekla, ze dalsi uz nee no a ted jak bych byla rada, kdybych otehotnela, protoze si rikam, ze se z prvniho mohu poucit na ten druhy… drzim palce! ;-)

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 21.01.14 12:17

Ahojky, z toho co píšeš bych usuzovala spíše nato, že v době kontrakce nebylo slyšet ozvy miminka. To ale vůbec neznamená, že se mu zastavilo srdíčko, nebo mělo nedostatek kyslíku. Dýchá až po porodu, do té doby všechny živiny (t. j. i kyslík) dostává skrz pupečník. Jeden můj hodně starý kolega mi kdysi řekl, že CTG a různé monitory podle něho spíše zhoršili porodnictví a i když s tím nejsem stotožněná, tak někdy tomu musím dát za pravdu. Stačí, aby sonda špatně snímala a miminko, které je naprosto v pohodě je bráno jako „to co se dusí“ a hned se dělají zbytečná opatření = Oxytocín, skákání po břichu, nucené tlačení při nevstouplé hlavičce, použití VEXu, nebo kleští a taky SC. Hodně často vidím, že hlavně v době kontrakce nejsou ozvy srdíčka miminka dobře slyšet, protože jak se stáhne děloha, většina rodiček se začně kroutit (poloha na zádech, nebo na boku při silné kontraci není nic moc, tak se tomu nedivím) a tím sonda na srdíčko nesnímá tak jak má. Tím, že tvoje mimi mělo plnou hodnotu Apgar skóre se mi moje hypotéza jen potvrzuje. A pupečník kolem krčku má omotané skoro každé 2-3 miminko a není to většinou nic závažného.
Co navštívit psychologa a zaléčit trauma z porodu, určitě by ti to pomohlo a v dnešní době, kdy je traumatizovaných rodiček pořád vice a více to není ani nic neobvyklého. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 21.01.14 v 12:18

 
dizinka
Ukecaná baba ;) 1562 příspěvků 38 inzerátů 21.01.14 13:28

Ahojky. V prvé řadě Ti chci říct, že jsi statečná :kytka: Já to měla trošku podobné. Celý devátý měsíc co jsem chodila na monitory byla křivka vždy nepěkná. Takže pokaždé jsem musela jít odpoledne ještě jednou a to už mě pustili domů, že je vše v pořádku. Vůbec jsem to nechápala a nikdo mně vlastně neřekl proč chodím na monitory znovu. Porod byl vyvolávaný z důvodu vysokého tlaku přesně v den termínu. Kontrakce po minutě celých 10 hodin. DĚS!! Posledních 5 hodin blbý monitor. Byla jsem napojená i vaginálně při tlačení šel malý do zástavy. Okamžitě císař a nakonec apgar 9-10-10. Teď čekám po 18 měsících druhé a vlastně se na porod i těším. Uklidnuji se tím, že každé dítě je jiné a každý porod je jiný. Zvládlo se to jednou a zvládne se to znovu.
Přeji Ti aby jsi na tenhle názor přišla co nejdříve a těšila se znovu třeba tak jako já nebo další druhorodičky :mavam:

 
Fífule
Závislačka 4847 příspěvků 21.01.14 14:05

Ja rodila pred 2 lety taky vexem. Cely porod trval 2,5 hodiny a syn mel tehdy kratky pupecnik, ven by mi proste vytlacit nesel. Z porodu nijak traumatizovana nejsem. Za pul roku me to ceka znovu a jedineho se bojim, ze nestihneme dojet vcas do porodnice :D

Drzim palce, at strach prekonas :hug:

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 21.01.14 14:40

Ahoj, i ja rodila vexem- celkem 3 hodiny jsem tlacila, stale volali dychejte, malej se dusi…ale vytlacit proste nesel- kontrakce slably, me bolelo uplne vsechno a dosly sily…dulezite je, ze to dobre dopadlo..my uz druhe cekame, porod nejak zvladneme, hlavne aby byl zdravy (coz zatim uplne nevypada:-(

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19489 příspěvků 21.01.14 14:44

Malá šla taky vexem, akorát já měla 15-hodinový porod a malou museli resuscitovat :,( Muselo to být děsný, vím co sis prožila, ale buď ráda, že malý byl v poho. Nás museli odvážet do olomouce na neuro, apgar měla 3,7,7 Teď mě to čeká znovu v květnu a už mám šííílený strach

Příspěvek upraven 21.01.14 v 14:44

 
Hřiběnka
Extra třída :D 13991 příspěvků 21.01.14 15:13

K tomu, co už tu bylo napsáno, můžu jen dodat, že já bych na tvém místě šílela strachy. Měla jsem porod sice bez komplikací (i když své jsem si užila), ale vždy, když mi při samotném porodu PA přiložila sondu na břicho a ozvalo se „buch buch buch“, jsem na ni vrhla tázavý pohled a hrozně se mi ulevilo, když pokaždé s úsměvem kývla na znamení, že je miminko OK :) Takže tvůj strach naprosto chápu.

 
heyday
Závislačka 3209 příspěvků 21.01.14 16:24

S dlouhým pupečníkem zkušenost nemám, ale kamarádka měla u dcery naopak hodně krátký a doktorům se nezdály ozvy. běhala na ozvy 2× denně a pak jí porod vyvolávali. nakonec jí řekli, že ty ozvy mimo tabulky byly zřejmě způsobené tím krátkým pupečníkem. Dítě bylo po porodu zcela ok.

 
Ivana1000
Kecalka 475 příspěvků 4 inzeráty 21.01.14 17:19

Dej tomu ještě čas a druhého se neboj. Říkej si, že sis všechnu smůlu vybrala už minule ;)
Já měla porod vyvolávanej, dle mého soudu probíhal v pohodě, nikdo se netvářil divně… Nepřišlo mi divný, že doktor tráví všechen čas u nás, když se rodí na dalších dvou sálech. No a výsledek, rvali ze mě dítě asi tři čtvrtě hodiny, kdy jsem tlačila jak o život. Apgar 7,7,7 a následný pobyt na JIP. Až když manžel šel udělat čoromoro na tu JIPku, tak mu řekli, že porod byl špatně. V dokumentaci jsem měla ale vše naprosto bez problémů. Takže operace se zdařila -pacient zemřel :mrgreen: (malej je samozřejmě OK, i když možná trochu hyperaktivní…)
Každopádně teď mě to za 6 měsíců čeká znovu a nebojím se :palec:

Příspěvek upraven 21.01.14 v 17:21

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 21.01.14 19:13

Zvládla jsi to a jste v pořádku a to je hlavní :palec:
Gratuluju a hodně štěstí a zdraví přeju :srdce:

 
vychuchol
Nováček 9 příspěvků 21.01.14 20:44

Myslím, že asi docela chápu tvé obavy. Můj první porod byl ošklivý od samého začátku (vyvolávání), až do konce (akutní sekce pro hypoxii plodu). Všechno sice dobře dopadlo, ale ten strach, že se to bude opakovat žádné ženě nepřeju. Podruhé jsem míň věřila všem pravidlům, kterými se chlubila porodnice a radši si sebou vzala starší sestru obranářku. Ta trochu krotila porodní asistentku, aby do průběhu porodu nezasahovala, když bylo vše OK. Proti stresu jsem použila Entonox. Od bolesti moc nepomůže, ale alespoň já s ním byla určitě vyrovnanější.

 
Dracunculus
Ukecaná baba ;) 1660 příspěvků 4 inzeráty 22.01.14 07:06

Zdravím, obavy úplně chápu. Zatím jsem nerodila, ale hrozil nám potrat v 21. týdnu a občas se mi ten hroznej strach o našeho mrňouska vrací do podvědomí. Co zkusit nějakou terapii, mě vždycky na odblokování těchhle ošklivých zážitků pomáhala kineziologie? Jestli jsi z Prahy nebo v dojezdové vzdálenosti, napiš mi soukromou zprávu a pošlu ti kontakt.

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 22.01.14 08:28

Zcela chápu, že je to v tobě, ale každé těhotenství je unikát a nikdy(tedy většinou ) není stejné. Tudíž to tak jak při prvním nemusí být. Budeš už vědět víc a budeš lépe připravená, ale pokud se budeš pořád bát, tak se druhého nedočkáte :-) Jdi do toho, přeji hodně štěstí a pevné nervy :hug: :hug:

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 22.01.14 16:43

Chápem tvoju potrebu vyrovnať sa s pôrodom, hlavne, ak nevieš, čo sa v skutočnosti stalo. Možno ti k tomu dopomôže ten druhý :D. U mňa to tak bolo, hoci druhý krát som si vytrpela viac. Inak, určite si hrdinka, aj keď ti to manžel nepovedal, všetky ženy, čo rodia, sú hrdinky :lol:. Prajem ti, nech v sebe nájdeš dostatok lásky a odvahy aj pre druhé dieťaťko.

 
Sebinah
Ukecaná baba ;) 1185 příspěvků 22.01.14 17:02

@janeee2 Ahoj :kytka: ak chceš, prečítaj si môj denníček o prvom pôrode, mala som to podobne s tou šnúrou okolo krku, až na to, že mne voda nepraskla, prišla som do nemocnice len na kontrolu :) Merali malej ozvy, doktor si všimol, že jej slabnú a tak ma poslal na cisársky. Som vďačná za to, že som bola ušetrená takéhoto stresu a strachu, toto by sa stávať nemalo.. :( dúfam, že ak sa rozhdneš skúsiť to druhý krát, bude všetko podľa tvojich predstáv :srdce:

Odkaz na denníček http://www.emimino.cz/…stinka-9552/

Příspěvek upraven 22.01.14 v 17:03

 
KrisKa
Kecalka 283 příspěvků 22.01.14 21:16

Tak to jsi zvladla moc dobre a jsi vazne statecna. Gratuluji. Jinak souhlasim jak jiz nekdo psal, ze delsi snura je spise vyhodna, avsak take bych neocekavala, ze je to neco, co se bude opakovat. Pristi porod bude urcite lepsi, jdi do toho :] Osobne bych pro svuj lepsi pocit vymenila lekare, porodnici a hodne o tom mluvila. K porodu by pro tebe pak mozna byla fajn dula nebo osobni PA, ktera vse vysvetli a zajisti lepsi komunikaci s personalem prave v krizove situaci…

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 27.03.14 10:29

Já jsem rodila 72hodin, tj 3dny a k tomu ještě mrtvé dítko a to teprv byl šrumec :/ Musíš si říct, vždy může být ještě hůře:) a Já poznala, že opravdu může ;) Doufám, že druhý porod bude lepší :) Ale kdo ví :D nezjistí se to dokud se to nezkusí ;) Každopádně gratuluji k dítku ;) :kytka:

Příspěvek upraven 27.03.14 v 10:30

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček