Další mimčo do roka?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymni  15.12.03 19:07
Další mimčo do roka?

Ahoj holky ! Hodně často navštěvuji tuhle stránku a zajímala by mě taková věc.Některé maminky plánují další mimi do roku od narození prvního.Chtěla jsem se zeptat jestli nemají obavu,že to starší ,bude muset být rychleji nemiminko,aby se mohly plně věnovat tomu menšímu.Nechci nikoho urazit jen mě to zajímá ,sama mám 5 měsíčního chlapečka a nedokážu si představit že v době kdy bude začínat chodit by jsem měla dalšího mimiska.Děkuji za vaše názory. Petra


Reklama


Reklama

Reakce:
 
Andrea24
Kecalka 209 příspěvků 15.12.03 19:18
Další mimčo do roka?

Tohle by me vlastne take zajimalo. Ja se na to divala (a divam) uplne stejne. Chtela jsem si svoji holcicky uzivat a plne se ji venovat a mit druhe dite az v dobe, kdy ona bude trosku samostatna a bude poslouchat. Coz se mi podarilo, kdyz se muj druhy mimisek narodi, dceri budou tri roky a dva mesice. Nechtela jsem se ocitnout v situaci, kdy budu kojit a druhe dite bude zrovna v obdobi, kdy bude vsude lezt, nechapat zakazy a hlavne to, ze se mu nemuzu neustale venovat. Ale nejvice bych se obavala, abych to vsechno zvladla a zustala „nad veci“ a nesesypala se z toho… teda proto hlavne obdivuji vsechny ty maminy, ktere maji deti brzy po sobe. Musi to byt nepredstavitelne vypeti. Kdyz si jeste predstavim, jak v noci nespi kvuli malickemu… je mi jich temer lito. Kdybych musela, nejspise bych to taky zvladla, ale dobrovolne? Do toho bych opravdu nesla…

Hodne zdaru tem, ktere do toho sly :-))) A.

 
anaj
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 16.12.03 21:24
Další mimčo do roka?

Ahoj, tak tohle téma řešíme s kamarádkama dost často. Já sama bych do toho dobrovolně nikdy nešla. Chtěla jsem rozdíl 3-4 roky, což se mi podařilo (přesně 4), a i tak mám někdy výčitky, že toho staršího šidím. Možná ne časově, ale svou vnitřní angažovaností určitě. Příroda to tak zkrátka zařídila, že miminko matku potřebuje, a vy to neovládnete, i když byste to chtěly jinak.

Důvody pro to, mít děti takhle brzo:

1. Kariéra. Někde si prostě nemůžete dovolit být dlouho mimo.

2. Moc vás to nebere a chcete to mít rychle za sebou. (Ale takových je asi minimum)

3. Máte manžela, kterého baví starat se o miminko, hrát si s ním, a má na to čas. (Já takového nemám). A taky máte babičky nebo peníze na hlídání toho staršího.

4. Nepovažujete za nutné dlouho kojit.

5. Starší dítě občas přinese ze školky nemoci.

Důvody pro větší věkový rozdíl:

1. Podle psychologů dítě potřebuje mít maminku JEN pro sebe do 3 let. Do té doby mají i společnou auru a astrolog mu nechce dělat horoskop, protože je vaší součástí.

2. Když je starší ve školce, můžete se bez výčitek svědomí a závistivých pohledů věnovat jen miminku minimálně na dopoledne. a oni přesně evidují, kolik pozornosti kterému věnujete. Nemusíte shánět hlídání, když s miminkem chcete třeba chodit na plavání. Nemusíte toho staršího brát s sebou do poradny…

3. Není problém toho staršího na týden někam odeslat (dokud je miminko maličké a nebude se jim stýskat).

4. Nemusíte se většinou bát, že mu ten starší ublíží. Naopak, může vám podat plínku apod.

Tohle jsou moje osobní názory, možná to někdo bude vidět jinak. Moje kamarádky, které mají dítě po roce, si to většinou chválí, protože každý si musí pochválit to své, ale pokradmu říkají, že by to nedoporučovaly.

Já jsem navíc měla mezi mateřskýma roční pauzu v práci, a to pro mě byla obrovská psychická injekce.

A ještě k argumemtu, že děti s menším věkovým rozdílem si spolu líp vyhrají. Moje děti si spolu vyhrají skvěle. Já jsem si se svou sestrou a 4 roky mladší taky skvěle vyhrála. Můj manžel se svým bratrem (taky o 4 roky mladším) ne, protože jsou naprosto rozdílné povahy. Myslím, že je to spíš o povaze.

Tak si to nějak přeberte.

Ahoj Jana

 
Anonymni  17.12.03 13:29
Další mimčo do roka?

Ještě bych doplnila jeden důvod pro pořízení druhého mimča dříve: Když už maminka není nejmladší.

Je mi 36 let a čekám první miminko. Druhé bychom chtěli tak za 2-3 roky, ale snažite se budeme už dříve, ono to vzhledem k mému věku nemusí hned vyjít. (Ale také může, jako u toho prvního, takže se může stát, že budou rok po sobě).

Všechny zdraví Samantha, 28 tt

 
majuska
Echt Kelišová 9674 příspěvků 30.01.07 20:06

Ahoj, my o tom taky uvažujem mít děti po sobě co nejdřív. Sice se ještě nenarodilo ani to první, ale já ráda plánuju… A můj důvod je ten, že jsem teprv v létě dokončila školu a po tom, co teď udělali předatestační praxi v délce 5 let, tak mam pocit, že si prostě nemůžu dovolit být doma třeba 3 roky, pak na rok do práce a zas na mateřskou. To by ze mě byla hotová doktorka někdy až po pětatřicítce :roll:

Takže mi přijde výhodný skloubit obě mateřský dohromady a být doma třeba jen 4 roky celkem. Ale uznávam, že to asi bude hoooodně velkej nápor na nervy.

 
nezkusena_mamina
Závislačka 2689 příspěvků 30.01.07 21:13

Ahoj,
tak já mám děti od sebe 1 a 3/4 roku a kdybych se měla rozhodovat znova, tak to udělám zase taky tak a možná i s trochu menším rozdílem.
Podle mého názoru zvládání obou dětí hodně závisí na povaze toho staršího, povaze rodičů a ochotě si něco odříct.
Karolínka (starší) se dosti živé dítě, někdy až příliš (dle vyjádření okolí), ale mívá často chvíle, kdy si chce hrát sama a mou asistenci vyloženě odmítá. V době narození mladšího brášky se už sama bez problémů najedla (od 15 měsíců), chodí po schodech bez pomoci dospělého, usíná sama (od 3 měsíců). Toto mi velmi pomáhá. Hned po narození brášky se snaží o něho „starat“, přijala ho velmi dobře a je na ní vidět, že je šťastná, že má parťáka.
Náš den vypadá asi takto: Péťa se budí cca v 7 hodin ráno, Karolínka obvykle taky, K jde k nám do postele a při krmení malého si povídáme, pak nachystám K snídani, ona si zatím hraje s P, pak ona snídá a já zatím vařím v kuchyni (jsme tam obvykle všichni spolu, pokud si P ještě nedává šlofíka), pak krmím P, jdeme ven, kdy P spí a já se můžu plně věnovat K. Návrat domů okolo 11:30, společný oběd já+K, K jde spát, P se budí, krmení + hraní a věnování se pouze jemu, P jde spát, já vařím pro manžela + uklízím, K se budí (spí odpoledne cca 3-3,5 hodiny), P spí, takže se můžu plně věnovat pouze K, okolo 17:00 se P budí, společně si hrajeme - ležíme na dece - čteme si, kreslíme, blbneme. V 18.15 společné koupání obou, následuje večeře, ještě trochu hraní, v 20.00 (a chlup) jdou oba spát. Domácí povinnosti doháním večer.
Je pravdou, že nevyžaduji čas pouze pro sebe (kosmetika, cvičení, relax), prostě to nepotřebuji. Se 2 dětma jsem se naučila mnohem lépe si zorganizovat čas, zrušila jsem zbytečné činnosti, které zabírají čas (např. vysedávání přes den u PC, vykecávání s kamarádkami u kafe).

Karolínka dělá řadu činností teď mnohem raději, protože je ukazuje/vysvětluje Péťovi, vždyť do jeho narození byla celé dny (kromě víkendů) pouze s mámou a prostě mě už měla plné zuby. Kdybyste viděly, jak je šťastná, když spolu leží v posteli, když si hrají, první ranní úsměv patří bráchovi/sestře.

Možná mám jenom štěstí, že se mi sešly dobré povahy dětí. Myslím, že kdo to nevyzkouší, nemůže vědět, že jaké to je. Jenomže tahle „zkouška“ je nezvratná, už to prostě nejde vzít zpátky a udělat jinak.

Jinak manžel pomáhá tak, že večer čistí malé zuby (když je doma), někdy ji chystá večeři, obstarává větší a těžší nákupy, o víkendu vaří, někdy večer umyje nádobí. Přes den je jako většina mužů v práci, vrací se večer. Vařím denně, babičky nepomáhají ani s hlídáním dětí ani s domácností. V případě vážné potřeby jsou samozřejmě ochotné pohlídat.

Tož tak je to u nás.

 
Rony
Povídálka 39 příspěvků 31.01.07 00:38

Ahoj,
My máme od sebe kluky 13 měsíců. Vůbec jsme to tak neplánovali, jen jsem se spoléhala na manžela. Je mi 32 let, tak jsme si řekli, že když to přišlo, tak to tak bude. Ale kdyby se mě někdo zeptal, zda to můžu doporučit, tak bych asi řekla ne. Nějakou dubu mě trvalo, než jsem si všechno dala dohromady, hlavně v sobě, tak abych nikoho nešidila a sama z toho nešla do kolen. Teď už je to v pohodě. Určitě hodně záleží na podpoře v rodině a aby vás v tom nenechali samotnou. To je u mě asi největší problém, manžel je podnikatel a dělá od rána do večera, takže na všechno jsem většinou sama. Na druhou stranu budou mít kluci k sobě hodně blízko (snad), společný zájmy atd., protože jsou tak věkově blízko.
 Radka

 
Pitrska
Zasloužilá kecalka 840 příspěvků 31.01.07 08:28

Ahoj holky, mám dvojčata kluky, ze začátku to bylo všechno na mě moc, nevěděla jsem co dřív, ale udělala jsem si režim a kluci ho mají také. Jsou hodní, mám na sebe i čas, vidíte že můžu i na net, :wink: takže se to dá v pohodě stíhat. TAkže pokud se dají zvládnout dvě, tak proč nemít mimčo hned do roka!!! zdravím

 
Lora
Stálice 91 příspěvků 31.01.07 13:59

Ahoj,
to je zajímavé téma, všichni (téměř) ho řeší a podle mne neexistuje obecně nejlepší řešení. My jsme se s manželem domlouvali už před početím prvního dítěte, jak to uděláme… domluvili jsme se a pak to tak udělali :D (děti jsou od sebe dva roky a 6 týdnů). No… přestože jsme oba z oboru, který by této problematice měl rozumět, po narození mladší dcery (vlastně ještě před porodem) jsem několikrát nahlas zapochybovala, jestli jsme to vymysleli dobře. Vždy jsme o tom chvíli mluvili a došli k tomu, že asi ano… lépe řečeno, že jinak vymyšleno by to také mělo svá pro a proti.
Určitě je někde hranice, před kterou dítě potřebuje maminku hodně a hodně pro sebe… ale říci „zcela“ a za:,–(it tu hranici nekompromisně do tří let, to bych se asi neodvážila. Synovi bylo v době narození dcery dva roky a šest týdnů a musím říci, že měl s jejím přijetím spoustu práce (a my všichni s ním). Protože jsme mu ale ze všech sil pomáhali, myslím, že nakonec vyšel „z boje posílen“. No, uvidíme.
Ale konkrétně. Jednoho dědu a jednu babičku máme nárazově a trochu, druhý pár prarodičů vůbec. Manžel dělá co může, většinu večerů a víkendů je doma. Ale zato není k dispozici nikdy jindy (ani když máme s dětmi všichni tři horečky nebo potřebuji k doktorovi…). Oba jsme zrušili všechno (zájmy, koníčky, potřeby), veškerý čas a síly věnujeme dětem. Doufám, že dočasně :) . :) Na večerní rituály si děti rozdělujeme a střídáme se u nich. Pořídili jsme si paní na úklid, nakupujeme po internetu. Doma je bordel (pardon). Do školky jsme syna nedali (teď je mu tři a půl), protože v jeho věku to považujeme ještě za předčasné. Myslím, že kromě toho, že se obě děti musí vyrovnat s existencí sourozence, není ani jedno ochuzeno o moji a tatínkovu pozornost, zájem, čas, lásku. Nezastírám ovšem, že je to velmi, velmi náročné. Nechodíme ani jeden téměř nikam sami… vždy, když jsme k dispozici oba, věnujeme se jeden výlučně jednomu dítěti, nebo děláme něco dohromady jako rodina. Asi bych to udělal znovu stejně (ale jsem ráda, že ten nejhorší rok už máme za sebou). My si teď lámeme hlavu jiným podobným problémem: bude třetí dítě už moc? Na úkor těch dvou? Zatím to necháváme otevřené…
Zdravím, Lora

 
mandicek
Kecalka 279 příspěvků 31.01.07 20:20

Ahojky všichni,
zdravím Loru. :D
Já bych to takhle znovu neudělala. Holky jsou od sebe 19 měsíců a pořád to nemůžu nějak zkloubit. Snažila jsem se být dobrá máma ta nejlepší až jsem se do toho nějak zamotala a teď se z toho nemůžu dostat. Prostě a jednoduše mám depku. A je mi děsně líto, že nemůžu dát mladší holčičce, to co jsem dala starší a zase, že té starší nemůžu dát, to co bych chtěla. Nemám ráda bití a zvyšování hlasu, a přesto to dělám. Ale to jsem trochu odbočila.
Takže já hlasuji: Kdybych si měla znovu vybrat, tak bych do toho nešla.
 Teri

 
Lora
Stálice 91 příspěvků 31.01.07 20:59

Ahoj Teri,
ráda tě zase potkávám :) . No, řekla bych, že záleží na povaze a na úhlu pohledu, kterým se na danou situaci koukáš. Chci tím říci, že mám zkušenost, že dvě téměř totožné domácí situace popisují různí lidé úplně odlišně. Řekla bych, že to u vás doma nebude tak dramatické :) . Taky ječím, taky mám pocit, že bych chtěla víc a nejde to, taky mám někdy výčitky a jsem smutná… často jsem přetažená. Ovšem, asi to znáš… pak potkáváme v naší školičce nebo v Sokole maminky, které jsou tam jen s jedním dítětem ve věku mého staršího a já vidím a vím, že bych se mu nevěnovala víc a lépe, kdyby nebylo mladší dcery. Doufám, že je to trochu srozumitelné, co chci říci. A co teprve, když vidím, jak řeší svoje spory, společně se smějí, starší syn mladší něco vysvětluje… když se jednou za čas o mě nepoperou a chovají se u mě společně. To zase mají navíc. Já mám štěstí, že mám obrovskou oporu ve svém manželovi (no štěstí… vybírala jsem dlouho :D ). A když ani to nestačí, tak si vzpomenu na jednu moudrou větu (kterou kdysi někdo řekl a od té doby se traduje): nejlepší matka je „dostatečně dobrá matka“, tj. nikoli špatná, ale ani perfektní. Tím se myslí, že děti zrají a rostou skrze naše chyby - kdybychom byly dokonalé, tak by neměly šanci poznávat samy sebe a sílit, neměly by důvod radovat se ze sebe samých a opouštět nás a prožily by nešťastný, nesamostatný a závislý život. To je docela úlevné, ne? :D
Zdravím, Lora

 
mandicek
Kecalka 279 příspěvků 31.01.07 21:36

Teď jsem si všimla, že jsem špatně napsala: Nemám ráda bití a zvyšování hlasu a přesto to dělám. Myslela jsem jen to zvyšování hlasu. Své děti nebiji!!
To mi příjde ponižující.
A Loro,
máš pravdu, ale jsem teď ve špatném rozpoložení a připadám si jako hrozná matka. Navíc, když je tchýně rozmazluje a já jsem potom pro ně doma „jako saň“, když jim vše nepovolím. Jsem na tom psychicky ne moc dobře, ale snažím se najít východisko. Bohužel není kolem mě nikdo, kdo by mi chtěl pomoci a můj manžel mi není takovou oporou jako ten tvůj. Já bych zase řekla, že: tak dlouho jsem vybírala až jsem přebrala. Ale svého muže i přesto miluji. 8O

 
Lora
Stálice 91 příspěvků 01.02.07 15:16

Milá Teri,
já vím :) . No a to celkové rozpoložení… to je mi líto. Já vím, že s dvěma takto malými dětmi je člověk přetažený raz dva. Myslím ale, že teď už to bude (alespoň co se týče péče o děti) jen lepší, budou méně závislé a bezbranné, lépe se domluvíte (a snesou i nějaký ten zvýšený hlas). :) Můj syn už mě teda napomíná: „maminko nekřič na tatínka“ :oops: a „ty na mě křičíš“ :oops: :) .
Ahoj, Lora

 
handulina
Kecalka 189 příspěvků 01.02.07 15:29

No, já původně chtěla druhé okamžitě - to jsem trochu přehodnotila. Nicméně pořád plánuju mít děti brzo po sobě (do 2 let). Bude to ze začátku zápřah, ale až budou děti starší, pěkně si spolu vyhrajou. Mám kamarádku a ta má děti od sebe 18 měsíců, teď jsou jim 2,5 a 4 roky a nemůže si to vynachválit. Moje mamka taky měla bráchy 13 měsíců po sobě a byla spokojená. Je to prostě věc názoru.

 
terik
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 01.02.07 15:36

Ahoj,

otehotnela jsem planovane, kdyz bylo Charlie 8 mesicu a stale si to nemuzu vynachvalit.

Jak tady uz nekdo psal zalezi na povaze ditete. Charlie nebyla moc maminac, takze jsem se nebala. Ted zrovna maji holky uzasne obdobi, kdy se nasim domem vetsinou rozleha detsky smich. Blbnou spolu neuveritelnym zpusobem. Planujeme jeste dve deti a opet se nam snad podari skorodvojky. Ale to az za par let.

Terik


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Kouzelné Jeseníky: S rodinkou na rozhlednu i do galerie soch pod širým nebem

Léto je perfektním ročním obdobím pro objevování krásných koutů naší... číst dále >

Co s povoleným bříškem po porodu? Cviky na rozestouplé břišní svaly

Některé ženy po porodu vypadají, jako by těhotenstvím vůbec neprošly, jiným... číst dále >

Články z Ona Dnes

Je lepší být hezká než chytrá, tvrdí odbornice na pocity štěstí

Chlap s bourákem je pro dámy přitažlivější. O obézních lidech ostatní... číst dále >

Příběh Martiny: Po dvaceti letech odešel od ženy, ale mně už je to jedno

Ve svém životě jsme měla jen dva vážné vztahy. Ten první byl s manželem. Pár... číst dále >


Reklama