Deprese

Pro všechny maminky, které si prošly nebo právě prochází strašákem všech maminek - poporodní depresí.

Otevřená skupina (volný vstup pro všechny návštěvníky)
Otevřené přispívání (kdokoliv může příspívat do skupiny)

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Sehereza
Nováček 6 příspěvků 15.04.11 10:16
deprese

Musim se přiznat že já měla poporodní depresy spojenou s posttraumatickým syndromem protože porod byl těžký, týden jsem přenášela a pak jsem rodila i s vyvoláváním 3 dny na sále 12hodin! dcerka měla 4,4kg takže to byla síla, strašně jsem krvácela dostala jsem dvě transfuze krve. Deprese se dostavila 5 měsíců po porodu, těžko jsem se z toho dostávala. A nekdy mám pocit že nějaké zbytky toho jsou vě mě doposud a dcerce budou za pár měsíců 3 roky… máte někdo podobnou zkušenost?

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
 
katleya  02.10.11 19:34
deprese s malým dítětem

ahoj, měla jsem to dost podobné, druhé těhotenství ke konci rizikové, ukončenčené císařským řezem, následně krvácení do dělohy, transfuze… a dlouhá rekonvalescence.
Ani nevím, kdy to začalo ale cca rok po porodu jsem zčala mít deprese opravdu velké, a tak jsem se dostala na terapii, následně vč. farmaceutické léčby.
Léky beru (i když v podstatě jen placebo dávku) doposud a to budou dcerce za pár měsíců tři roky. Někdy si říkám, kdy to skončí, přitom mám krásnou a pohodovou rodinu, ale přesto se mi někdy honí hlavou divné věci…

 
Petra Novotná  12.11.11 18:14

Ahoj, prosím o maličkou radu. Nevím sice, jestli můj dotaz patří přímo sem, ale přijde mi, že by mohl. Mám doma 15-ti měsíční holčičku. Když je v pohodě, jsem v pohodě i já. Jenže jakmile vidím, že na ní něco leze (rýma, kašlík) jsem z toho hotová. Brečím, nejím, zvracím, je mi zle. Bojím se, že se mi v noci vzbudí s pláčem. V noci se budím třeba i 5×, jakmile se pohne, jsem vzhůru. Nemáte s tím nějaké zkušenosti? Začátek s ní byl trošku náročnější, první 3 měsíce jsem skoro celé probrečela, protože malá mi skoro nespala, trápili jí prdíky, musela jsem jí třeba do půlnoci nosit na rukou :( Díky moc za radu

 
Moninkaa
Nováček 5 příspěvků 24.11.11 13:00
depka

Ahojda, taky se přidávám do diskuze, já jsem depresy měla asi třetí den po porodu mé dcerky, trvala asi měsíc, ale ty stavy byly opravdu hrozný, chtěla jsem umřít, o dcerku jsem neměla zájem, abych ji neublížila, v noci jsem nespala no fakt hrozný, ale naštěstí jsem se z toho dostala, brala jsem nějaké prášky. Ale nebýt mého přítele možná tu už nejsem:(( Někdo mi říkal, že to má ženská když má holčičku. Nevim ale podle Vašich názorů to tak vypadá.

 
darla
Kelišová 6065 příspěvků 21.12.11 21:50

ahoj holky,ja po druhem porodu v dubnu mela asi treti den poporodni deprese…ty stavy se nedaji popsat (je to moje nocni mura) pritel se musel strarat o maleho,ja byla strasne unavena,stavy uzkosti a brala jsem antidepresiva a ze zacatku neurol :?nejradeji bych umrela,nedalo se to vydrzet..... tak po 4 mesicich to zacalo byt zase dobre :)
za cas jsem z deprese presla na ataku…
tak snad casem se vsechno srovna

 
Moninkaa
Nováček 5 příspěvků 22.12.11 08:15
darla píše:
ahoj holky,ja po druhem porodu v dubnu mela asi treti den poporodni deprese…ty stavy se nedaji popsat (je to moje nocni mura) pritel se musel strarat o maleho,ja byla strasne unavena,stavy uzkosti a brala jsem antidepresiva a ze zacatku neurol :?nejradeji bych umrela,nedalo se to vydrzet..... tak po 4 mesicich to zacalo byt zase dobre :)
za cas jsem z deprese presla na ataku…
tak snad casem se vsechno srovna

A co je to ta ataka? Já jsem tu depresy měla už v porodnici, dostala jsem tam nějaký záchvát a tak mi píchli antidepresiva. Stavy to jsou opravdu hrozné, přemýšlela jsem nad sebevraždou, celá rodina do mě hučela, ale já je vůbec nevnímala a žila si svůj svět, dokonce jsem skončila i na psychiatrii, ale tasm to bylo šílené chovali se ke mě jako kdybych byla krkavčí matka, chtěli tam ze mě udělat blázna, naštěstí jsem šla na revers domů a pomalu jsem se z toho začala dostávat. Přítel si musel vzít na mě kontrolku, aby se mohl starat o malou. Už bych to nechtěla zažít!! Chceme ještě druhý, tak snad to bude v pohodě. Stále docházím k psychiatřičce, ale v březnu už jdu naposledy. I antikoncepci, by mě musela schválit.

 
darla
Kelišová 6065 příspěvků 22.12.11 08:36
Moninkaa píše:
darla píše:
ahoj holky,ja po druhem porodu v dubnu mela asi treti den poporodni deprese…ty stavy se nedaji popsat (je to moje nocni mura) pritel se musel strarat o maleho,ja byla strasne unavena,stavy uzkosti a brala jsem antidepresiva a ze zacatku neurol :?nejradeji bych umrela,nedalo se to vydrzet..... tak po 4 mesicich to zacalo byt zase dobre :)
za cas jsem z deprese presla na ataku…
tak snad casem se vsechno srovna
A co je to ta ataka? Já jsem tu depresy měla už v porodnici, dostala jsem tam nějaký záchvát a tak mi píchli antidepresiva. Stavy to jsou opravdu hrozné, přemýšlela jsem nad sebevraždou, celá rodina do mě hučela, ale já je vůbec nevnímala a žila si svůj svět, dokonce jsem skončila i na psychiatrii, ale tasm to bylo šílené chovali se ke mě jako kdybych byla krkavčí matka, chtěli tam ze mě udělat blázna, naštěstí jsem šla na revers domů a pomalu jsem se z toho začala dostávat. Přítel si musel vzít na mě kontrolku, aby se mohl starat o malou. Už bych to nechtěla zažít!! Chceme ještě druhý, tak snad to bude v pohodě. Stále docházím k psychiatřičce, ale v březnu už jdu naposledy. I antikoncepci, by mě musela schválit.

ja to mela dost podobne,jako ty :! :! :! taky bych radeji umrela a uz jsem byla uplne v pr… a nechala se odvezt do Bohnic pro leky a zastaveni laktace…kdyz me chtela doktorka hospitalizovat,tak ja nechtela.doma mesicni dite a pritel vubec nevedel co delat.pak se vse naucil a ja jenom lezela a spala,musela jsem mit naproste ticho…vse me strasne deptalo i mluvit.brekot maleho,jsem taky nemusela.
vse se casem zacalo lepsit a na konci leta,jsem jela do Nemecka (zabavniho centra),strasne jsem se tesila,sednu do auta a zase ty stavy uzkosti a strasne zle asi hodiny.pak narozky naseho kamarada na chate,super nalada,ja se bavila a najednou zase zle a musela jsem odjet.
proste mista,kde to neznam mi nejak vadila :nevim: taky tomu nerozumim a ted jsem dlouho nic nemela,akorad kdyz me nasrala tchyne :mrgreen:

 
Moninkaa
Nováček 5 příspěvků 22.12.11 08:54

Tak to jsem měla úplně stejné. Ségra je léčitellkou, tak mi radila co bych měla dělat, že bych si měla třeba vyrazit s kamarádkama a tak, ale já jsem za jednou šla a v půli cesty jsem to otočila a šla jsem radši zalézt do ložnice a tam jsem jen seděla a koukala z okna, malou jsem odmítala. Taky mě všechno deptalo, tikot hodin, tma, musela jsem mít v noci vždycky někoho u sebe!! No přítel si užil, ale zvládli jsme to oba dva! Nevěřila jsem, že by to mohlpo bejt někdy dobré. U mě se to spravilo asi po dvou měsících. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tohle mohla mít? Ale lidská psychika je opravdu hrozně křehká
:,(

 
darla
Kelišová 6065 příspěvků 22.12.11 09:05
Moninkaa píše:
Tak to jsem měla úplně stejné. Ségra je léčitellkou, tak mi radila co bych měla dělat, že bych si měla třeba vyrazit s kamarádkama a tak, ale já jsem za jednou šla a v půli cesty jsem to otočila a šla jsem radši zalézt do ložnice a tam jsem jen seděla a koukala z okna, malou jsem odmítala. Taky mě všechno deptalo, tikot hodin, tma, musela jsem mít v noci vždycky někoho u sebe!! No přítel si užil, ale zvládli jsme to oba dva! Nevěřila jsem, že by to mohlpo bejt někdy dobré. U mě se to spravilo asi po dvou měsících. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tohle mohla mít? Ale lidská psychika je opravdu hrozně křehká :,(

taky mi vadil tikot hodin a vlastne uplne vsechno…me to trvalo asi 4.mesice a doufam,ze to bude dobry :! ja ty antidepresiva budu brat dlouho,ale to vubec nevadi,hlavne at je vsechno o.k.
deprese je nejhorsi nemoc :cert: :cert: :cert: kdo to nezazil,tak to nemuze pochopit......

 
Moninkaa
Nováček 5 příspěvků 22.12.11 09:15
darla píše:
Moninkaa píše:
Tak to jsem měla úplně stejné. Ségra je léčitellkou, tak mi radila co bych měla dělat, že bych si měla třeba vyrazit s kamarádkama a tak, ale já jsem za jednou šla a v půli cesty jsem to otočila a šla jsem radši zalézt do ložnice a tam jsem jen seděla a koukala z okna, malou jsem odmítala. Taky mě všechno deptalo, tikot hodin, tma, musela jsem mít v noci vždycky někoho u sebe!! No přítel si užil, ale zvládli jsme to oba dva! Nevěřila jsem, že by to mohlpo bejt někdy dobré. U mě se to spravilo asi po dvou měsících. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tohle mohla mít? Ale lidská psychika je opravdu hrozně křehká :,(
taky mi vadil tikot hodin a vlastne uplne vsechno…me to trvalo asi 4.mesice a doufam,ze to bude dobry :! ja ty antidepresiva budu brat dlouho,ale to vubec nevadi,hlavne at je vsechno o.k.
deprese je nejhorsi nemoc :cert: :cert: :cert: kdo to nezazil,tak to nemuze pochopit......

Přesně, kdo to nezažil, tak neví, já jsem taky nevěděla, ale už jsem poznala a lituju lidi co se s tím perou třeba celej život. Přeji hezké Vánoce! Naše první s Nelinkou:) takže se můžu konečně na něco těšit :*

 
darla
Kelišová 6065 příspěvků 22.12.11 09:26
Moninkaa píše:
darla píše:
Moninkaa píše:
Tak to jsem měla úplně stejné. Ségra je léčitellkou, tak mi radila co bych měla dělat, že bych si měla třeba vyrazit s kamarádkama a tak, ale já jsem za jednou šla a v půli cesty jsem to otočila a šla jsem radši zalézt do ložnice a tam jsem jen seděla a koukala z okna, malou jsem odmítala. Taky mě všechno deptalo, tikot hodin, tma, musela jsem mít v noci vždycky někoho u sebe!! No přítel si užil, ale zvládli jsme to oba dva! Nevěřila jsem, že by to mohlpo bejt někdy dobré. U mě se to spravilo asi po dvou měsících. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tohle mohla mít? Ale lidská psychika je opravdu hrozně křehká :,(
taky mi vadil tikot hodin a vlastne uplne vsechno…me to trvalo asi 4.mesice a doufam,ze to bude dobry :! ja ty antidepresiva budu brat dlouho,ale to vubec nevadi,hlavne at je vsechno o.k.
deprese je nejhorsi nemoc :cert: :cert: :cert: kdo to nezazil,tak to nemuze pochopit......
Přesně, kdo to nezažil, tak neví, já jsem taky nevěděla, ale už jsem poznala a lituju lidi co se s tím perou třeba celej život. Přeji hezké Vánoce! Naše první s Nelinkou:) takže se můžu konečně na něco těšit :*

TAKY PREJI VSEM KRASNE VANOCE :hug:

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 11.01.12 08:34
Petra Novotná píše:
Ahoj, prosím o maličkou radu. Nevím sice, jestli můj dotaz patří přímo sem, ale přijde mi, že by mohl. Mám doma 15-ti měsíční holčičku. Když je v pohodě, jsem v pohodě i já. Jenže jakmile vidím, že na ní něco leze (rýma, kašlík) jsem z toho hotová. Brečím, nejím, zvracím, je mi zle. Bojím se, že se mi v noci vzbudí s pláčem. V noci se budím třeba i 5×, jakmile se pohne, jsem vzhůru. Nemáte s tím nějaké zkušenosti? Začátek s ní byl trošku náročnější, první 3 měsíce jsem skoro celé probrečela, protože malá mi skoro nespala, trápili jí prdíky, musela jsem jí třeba do půlnoci nosit na rukou :( Díky moc za radu

Ahoj,
já jsem také prošla poporodní depresí a podobné stavy mi při nemocech prcka zůstaly. Sice ne tak hrozné, jak píšeš, ale taky se bojím, myšlenky mi pořád utíkají k co by kdyby … a tak. Na podzim mu museli píchnout ucho a to bylo rodeo :oops: Možná máš jen sklon být víc úzkostná a s tím se dá pracovat. Neboj, pocity, jako máš ty má i spousta jiných maminek! Nicméně kdyby se to mělo zhoršovat, asi bych být tebou šla popovídat s odborníkem – stačí psycholog. Jednak ti pomůže s tou úzkostí a jednak ti může říct vlastní zkušenosti – hlavně, když to bude ženská. Držím palce, ať je dobře!

 
Fauna
Kecalka 123 příspěvků 05.04.12 10:25

Petra Novotná: prožívám přesně to stejné co ty. Jenže s tím rozdílem, že mám doma děti dvě. Jakmile malej zakašle, tak už se mi něco sevře v hrudi a jsem na mrtvici a pořád se mi honí hlavou,co bude, co se z toho vyklube, co budu dělat, když bude nemocnej a co když to dostane i malá. No děs. A jak z toho ven taky nevím. Když je mi nejhůř, tak si vezmu čtvrtku Lexaurinu nebo Neurolu, ale jinak se to snažím spíš řešit tak, že upínám myšlenky někam jinam, nebo začnu uklízet, atd. Ale ty stavy úzkosti jsou hrozné, taky už jsem přemýšlela o návštěvě psychologa, jenže můj problém je, že moc nevěřím tomu, že by mi mohl pomoci.Máte někdo zkušenosti s psychology a pomohly vám?

 
angelpeta
Nováček 8 příspěvků 05.04.12 20:15

Fanua: Psychologa jsem po dlouhém přemýšlení vyhledala. Objednací doba 3 měsíce, takže děs, ale nakonec jsem se tam dostala. Při první návštěvě mi udělal celkové psychologické vyšetření. Když jsem mu volala abych se s ním domluvila na schůzce ohledně výsledků, řekl, ať se dostavím na nějaké relaxační cvičení. Relaxační cvičení bylo v podstatě to, že jsem si lehla na karimatku spolu s dalšími účastníky a pan doktor nám asi 20 vteřin něco vyprávěl a pak řekl dobrou noc, vzbudím vás za hodinu. To bylo vše. Musím bohužel říct, že toto nepovažuji za pomoc :( A tak jsem se ho byla zeptat jak dopadla ta vyšetření a jaké jsou výsledky případně co se s tím dá dělat. Prý na mě nemá čas a že to probereme až na dalším relaxačním cvičení :( Nakonec to dopadlo tak, že jsem za ním byla ještě asi 3× ať mi řekne výsledky, pokaždé mi jen řekl že zrovna nemá čas. Takže vlastně ani nevím, jak jsem dopadla a co mi je. Můj stav se trošku zlepšil, protože malá teď spinká celou noc a je i celkem v pohodě. Ale jakmile na ní vidím, že něco není v pořádku, vše se mi vrací :( Na pomoc psychologů po této zkušenosti již nespoléhám, takže se snažím bojovat sama. Zatím to jde, ale uvidíme, jestli až nastane nějaký problém, budu schopná ho zvládnout a nebo budu zase jen brečet, zvracet a budu na odpis :( Hlavně už si nedokážu představit, že bych někdy chtěla mít druhé mimi. Naší malou zbožňuji a udělala bych pro ní všechno, ale mám strach z toho, že nebudu schopná to psychicky ustát. :(

 
Fauna
Kecalka 123 příspěvků 06.04.12 06:00

No, tak to není moc dobrá zkušenost. Je to ale asi také o tom,najít si dobrého psychologa, tak jak jsou dobří a špatní lékaři, tak to funguje vlastně v každém povolání. Když jsem měla první dítě, tak jsem takové problémy neměla, až se narodila dcera, tak se všechno změnilo. Někde tady jsem četla, že takové stavy nastávají jen když se narodí holčička, tak by mě zajímalo, jestli to tak fakt je.Já to taky zatím nějak zvládám sama, ale teď nám malá zrovna nechce moc jíst,dokonce trochu zhubla,tak jsem na mrtvici, třepe se mi žaludek a moc se bojím,co bude dál.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
Zažádat o členství ve skupině
Přidat nové téma

Nové diskuse

Návštěvy uživatelů

Moderátor skupiny

Členové skupiny

Nové příspěvky

TOPlist