Deprese z mimin, batolat, těhotných žen

Taky těžce nesu těhotenství v rodině nebo u kamarádky a vždy to obrečím, teď se o těhu snaží moje sestra, takže to budou další slzičky až to příjde, ale moje okolí ví jak na tom jsem, ale já jsem ráda, když mi na rovinu řeknou jsem těhotná než, aby to přede mnou tajily, pak bych měla pocit, že si o mně myslí, že jsem ta chudinka co nemůže otěhotnět, tak jí nebudeme zbytečně trápit, jedna moje kamarádka to tak udělala a to bylo daleko nepříjemnější.

v období kdy jsme se snažili bylo kolem mě taky plno těhulí-dokonce 4kamarádky a segra ale mně bylo milejší když se mnou o tom normálně mluvily než šuškanda za zádama nebo kdyby se bály se mnou o těhu mluvit,to by se taky mohly začít vyhýbat aby se mnou nebyly ve styku......sdílej s nimi radost,vím je to těžké ale jde to akorát co mě štvalo,že mi se snažíme,touží­me,moooc chceme a nic a někdo k těhu přišel jen tak mimochodem náhodou  

Když jsme se osm měsíců snažili o mimčo a nešlo to, měla jsem úplně stejné pocity. Kolem mě všechno těhotnělo nebo rodilo a kolikrát to byla mimča neplánovaná. Zkrátka je to nespravedlnost, ale zkus s nima tu radost trochu sdílet. Až budeš těhulka ty, taky se ráda pochlubíš a třeba se bude zase někdo jiný cítit špatně. Je to hold takový koloběh života a určitě se dočkáš. A jak píše Jindřiš, spíš by mi mnohem víc vadilo, kdyby se semnou o tom nikdo nebavil tzn. že by mě vyšachoval. Cítila bych se vážně jak chudinka.

ano, určitě je lepší říct nám to na rovinu než nás obcházet a tajit to před námi, to ano. ale mně se třeba stalo, že moje setřenice porodila té´d v pondělí, daly mi o tom vědět, což je dobře, ale posílat mně mms a sdělovat detaily, to už mi přijde trošku zbytečné, pokud by šlo o sestru, která je pro mě vše na světě, tak bych sdílela radost s ní, ale setřenice a její rodina to přece může řešit mezi sebou a ne zrovna se mnou.
dále se mi ozvala kamarádka, že byli na ultrazvuku a budou mít chlapečka a blá blá blá a že by se mnou chtěla jít na kafe, aby mně to všecno mohla povykládat. i tady si myslím, že by to mohla sdílet s jinejma lidma než zrovna se mnou…

Ahoj Linečka..

Chápem, čo prežívaš, bola som na tom rovnako…
Neviem, či sa snažíte dlho, alebo aké problémy máte.

Ale u dlhodobo snažiacich sa s viacerými problémami je to podľa mňa úplne normálny a zdravý psychický priebeh vysporiadať sa s tým všetkým.

Podľa mňa je nenormálne, ak to tak nie je čím dlhšie sa nám nedarilo a čím viac diagnóz pribúdalo, tým som to znášala horšie…bola som zúrivá… 

Takže – aj táto fáza časom prejde..
A určite sa necíť za to vinná…  

Před víc jak deseti lety jsem byl na tom psychicky podobně – ale u chlapa je to zase něco jiného, každá mně tehdy dala košem kvůli nulovému majetku. Mezitím jsem si našel svůj způsob, jak existovat a už je mně dobře.
Chce to si vědomě vybírat ze života především ty světlé stránky a těšit se z nich. Některým těm „nevěstám zlatokopkám“ pěkně spadla čelist, když mě viděly zvítězit v televizním AZ-kvízu a pak mě potkaly oblečeného v AZ-kvízovém tričku… To nevěděly, kam s očima.
Hlavu vzhůru, v životě se najdou i pěkné momenty.
(Teď se mně ještě vybavila moje sestra. Po resekci vaječníků, jeden úplně pryč a z druhého jí zbylo třicet procent. A má dva kluky jak buky – ten druhý měl dokonce porodní váhu 4600 gramů  )

děkuji všem za názory a podporu, někdy si opravdu připadám jako nepřejícná husa, ale tak to není, jen jim všem opravdu a nefalšovaně závidím. proč oni jo a já ne, znáte to.
nejhorší je, že kdyby se chtěl člověk obklopit lidma, co děti nemají nebo nečekají, asi by v našem věku zůstal jaksi sám…takových totiž moc není 

Ahoj, tak na kafe bych také asi nešla. Prostě bych jí řekla, že ať se nezlobí, ale že bych to teď nedala, Určitě to pochopí.
Také jsem na mimčo čekala dva roky. Kdyby mi to někdo řekl předem, tak si budu myslet, že mě za tu dobu asi raní mrtvice.....(také byli všichni těhotní).....A vždyc­ky jsem si říkala, že než tato porodí, tak už budu také těhulka a… ono houby. Pak jsem si říkala, že než oslaví rok… a ono zase houby. Takže dávat si nějaké vztažné body, to je na prd.
Soucítím s tebou
Nejsi v tom sama, jen z mé zkušenosti vím, že je dobré pro úspěch něco dělat, (ale to ty určitě děláš), aby měl člověk pocit, že nečeká jen na zázrak. Protože pak slova mojí jinak bezvadné dokotrky, ale zázraky se dějí, tak se tomu nepoddávejte tak snadno, mi na optimismu opravdu nepřidaly.Já musím mít pocit činu, plánu na příští měsíc, co pro úspěch udělat víc než minule, další naděje.

Ale zase všichni už šli do práce a já šla na mateřskou. Všichni řešili školky a já si nosila miminečko ve vaku a bezstarostě si to užívala

Tak já jsem zde proslulá svou touhou po dítěti. Jakmile mi nevyšlo první IVF, tak jsem na tom byla dost špatně. Nenáviděla jsem všechny těhulky a maminky. A to dokonce i tady na emiminu. Prostě šílená závist a nenávist zároveň. Dostala jsem se z toho. Pořádně jsem se vypsala. Zrovna v tu dobu bylo okolo mě dost lidí s malýma prckama a paradoxně mě z toho vytáhli ty děti. Prostě přišla kámoška a na hlídej, potřebuju tam a tam. Nejdřív taková nejistota, ale pak jsem zjistila, že život nekončí jedním nezdarem.
A zrovna teď , když už jsem v pohodě, tak se žádná nepřihlásí.
neboj, bude líp.

závidím, že jsi to dokázal a jsi spokojená mamina, gratuluju a jistě sis to za to všechno zasloužila!!!
uplně mi mluvíš z duše, já si řekla do vánoc budu těhotná…a nic. nebo než budu mít třicet, musím mít aspoń jedno dítě, třicítka za půl roku a nic atd. akorát to člověka ještě víc znervózní takový plánování, tohle se stejně naplánovat nedá.
ale taky to dělám jako ty, bojuju, dělám pro to vše, i když psychika je děsná potvora a moje plány nejednou zkřížila a nebo dokonce zrušila

MoWol píše:
Ahoj, tak na kafe bych také asi nešla. Prostě bych jí řekla, že ať se nezlobí, ale že bych to teď nedala, Určitě to pochopí.
Také jsem na mimčo čekala dva roky. Kdyby mi to někdo řekl předem, tak si budu myslet, že mě za tu dobu asi raní mrtvice.....(také byli všichni těhotní).....A vždyc­ky jsem si říkala, že než tato porodí, tak už budu také těhulka a… ono houby. Pak jsem si říkala, že než oslaví rok… a ono zase houby. Takže dávat si nějaké vztažné body, to je na prd.
Soucítím s tebou
Nejsi v tom sama, jen z mé zkušenosti vím, že je dobré pro úspěch něco dělat, (ale to ty určitě děláš), aby měl člověk pocit, že nečeká jen na zázrak. Protože pak slova mojí jinak bezvadné dokotrky, ale zázraky se dějí, tak se tomu nepoddávejte tak snadno, mi na optimismu opravdu nepřidaly.Já musím mít pocit činu, plánu na příští měsíc, co pro úspěch udělat víc než minule, další naděje.Ale zase všichni už šli do práce a já šla na mateřskou. Všichni řešili školky a já si nosila miminečko ve vaku a bezstarostě si to užívala

a miminko se dostavilo i u tebe, doufám…???

lemaz píše:
Tak já jsem zde proslulá svou touhou po dítěti. Jakmile mi nevyšlo první IVF, tak jsem na tom byla dost špatně. Nenáviděla jsem všechny těhulky a maminky. A to dokonce i tady na emiminu. Prostě šílená závist a nenávist zároveň. Dostala jsem se z toho. Pořádně jsem se vypsala. Zrovna v tu dobu bylo okolo mě dost lidí s malýma prckama a paradoxně mě z toho vytáhli ty děti. Prostě přišla kámoška a na hlídej, potřebuju tam a tam. Nejdřív taková nejistota, ale pak jsem zjistila, že život nekončí jedním nezdarem.
A zrovna teď , když už jsem v pohodě, tak se žádná nepřihlásí.
neboj, bude líp.

Jura007 Některým těm „nevěstám zlatokopkám“ pěkně spadla čelist, když mě viděly zvítězit v televizním AZ-kvízu a pak mě potkaly oblečeného v AZ-kvízovém tričku… To nevěděly, kam s očima.

To je normalne Simek Grosmann jak vystrizenej

linečka, ono to má dvě strany. Já nevím, co máš všechno za sebou, ale jsi si jistá, že všechny ty tvé kamarádky a známé to ví? Nebo jenom tuší, že se snažíš a nepřijde jim nic divného na tom, že se ti pochlubí miminkem? Měla jsem jednu známou, vídala jsem ji na školeních párkrát do roka a tušila jsem, že už se velmi dlouho neúspěšně pokoušejí o miminko. Přesto, když jsem otěhotněla a šla na mateřskou a náhodou ji potkala, taky jsem s ní o tom mluvila, protože mi přišlo logické na otázku jak se mám, odpovědět po pravdě, že dobře a že čekám mimi. Možná ji to taky ranilo, nevím, ale zkus chápat i druhou stranu. Samozřejmě něco jiného je to, pokud ti tvé nejbližší okolí pořád cpe něco o dětech a přitom ví… Chápu, že je to těžké. Moc držím palce, aby to vyšlo co nejdřív. A propos, ta známá teď čeká chlapečka. 

karkulino teď se ža červenám, protože jsi mě odhalila
myslím si, že to o mě moc lidí opravdu nevím, i když by se mohli alespoń domnívat vzhledem k tomu, kolik mi je, že jsem vdaná a miluju odjakživa děti a psy ale je fakt, že si to asi neuvědomují a jelikož mě mají rádi, svěřují se se svýma radostma i starostma. možná by stačilo naznačit a byli by víc empatičtí.
víš, já hodně dusím v sobě, což je má velká nevýhoda.
jsem přesvědčena, že kdybych mohla mít děti normálně, tak bych se taky chlubila anepřipadalo by mi na tom nic divného…máš pravdu.

karkulina píše:
linečka, ono to má dvě strany. Já nevím, co máš všechno za sebou, ale jsi si jistá, že všechny ty tvé kamarádky a známé to ví? Nebo jenom tuší, že se snažíš a nepřijde jim nic divného na tom, že se ti pochlubí miminkem? Měla jsem jednu známou, vídala jsem ji na školeních párkrát do roka a tušila jsem, že už se velmi dlouho neúspěšně pokoušejí o miminko. Přesto, když jsem otěhotněla a šla na mateřskou a náhodou ji potkala, taky jsem s ní o tom mluvila, protože mi přišlo logické na otázku jak se mám, odpovědět po pravdě, že dobře a že čekám mimi. Možná ji to taky ranilo, nevím, ale zkus chápat i druhou stranu. Samozřejmě něco jiného je to, pokud ti tvé nejbližší okolí pořád cpe něco o dětech a přitom ví… Chápu, že je to těžké. Moc držím palce, aby to vyšlo co nejdřív. A propos, ta známá teď čeká chlapečka.

karkulina píše:
linečka, ono to má dvě strany. Já nevím, co máš všechno za sebou, ale jsi si jistá, že všechny ty tvé kamarádky a známé to ví? Nebo jenom tuší, že se snažíš a nepřijde jim nic divného na tom, že se ti pochlubí miminkem? Měla jsem jednu známou, vídala jsem ji na školeních párkrát do roka a tušila jsem, že už se velmi dlouho neúspěšně pokoušejí o miminko. Přesto, když jsem otěhotněla a šla na mateřskou a náhodou ji potkala, taky jsem s ní o tom mluvila, protože mi přišlo logické na otázku jak se mám, odpovědět po pravdě, že dobře a že čekám mimi. Možná ji to taky ranilo, nevím, ale zkus chápat i druhou stranu. Samozřejmě něco jiného je to, pokud ti tvé nejbližší okolí pořád cpe něco o dětech a přitom ví… Chápu, že je to těžké. Moc držím palce, aby to vyšlo co nejdřív. A propos, ta známá teď čeká chlapečka.