Je špatné brát si dítě do postele?

Mates spal od narozeni v postylce, bala jsem se, aby mi nespadnul v noci z postele, pak jsem poridila zabranu na postel a nejakou dobu spal prvni cast noci u sebe a pak po koju u nas, uz se mi nechtelo vstavat a prenaset ho. Pak nejakou dobu celou noc u me, ale casto se budil, ja byla ztuhla. Pak usinal sam u nas v posteli a kdyz jsme sli spat, tak jsme ho prenaseli.

Ted spi u sebe v pokojicku, vyhovuje nam to obema, protoze on spi celou noc, s manzelem ho nebudime, kdyz jdeme spat. Zvyknul si okamzite.

Myslim, ze je to stejne jako s nosenim, starsi generace ma obcas reci, Mates byl chovany, kdykoli potreboval a rozmazleny neni, ani moc to noseni ted nevyzaduje, spis ja si ho vezmu a ponuchnam 

Ne, proc by to bylo spatne ? Ale musi vam to vyhovovat obema. Ja mela maleho v posteli do jeho 4 mesicu, ale budil se mi kazdou pulhodinku, vzbudilo ho sebemensi sustnuti deky, sebemensi pohyb… Rano jsme byli oba jak matohy, ale ja se snazila vydrzet, moc se mi libilo, mit ho u sebe… Ale jen jsme se oba trapili. Tak sel do svoji postylky a behem tydne uz spinkal krasne celou noc a vsichni jsme byli spokojeni Dnes me to trochu mrzi, to tuleni mi chybi, ale zas na druhou stranu mame vecery pro sebe a pritele volne a nemusela jsem ho to pak nejak odnaucovat…

Holky já to mám stejně jako Čiči. Spinkat ho dáváme na 8 do jeho postýlky a cca. ve 4 se mi vzbudí na kojení a pak do rána spinká u nás…

Ja nevim holky, Ja sem nikdy dobrovolne nenechaval kluka s nama v posteli, za a) je mala i pro dva a za b) by sme se nikdo nevyspal. Spal se mnou treba jako miminko, kdyz nemoh usnout, nebo kdyz byl vetsi a rostly mu zuby, ale ten rev, kdyz pak mel bejt v postylce byl neuveritelnej. V roce uz sou, podle moji zkusenosti, deti dostatecne vycurany na to, aby s rodicema manipulovaly a myslim, ze jde o to naucit dite ne jenom, ze ma svoji postylku se svojim soukromim, ale ze i ostatni maji pravo na svuj prostor a svoje soukromi. Rano at se prijde muchlat ke me do pelechu, ale v zadnym pripade chrnet celou noc. Jsem asi zla matka.

no presne takovy dotaz jsem take chtela polozit,my mame 4mes.,spime spolu a je nam moooc fajn,ja si malyho zezacatku brat nechtela do postele,ale protoze byl strasna zmrzlina a topeni se u nas i v –25stup,mrazech na noc proste vypina,tak jsem se ze bala aby nezmrz a kontrolovala ho,ale taky se mi nechtelo co pul hodky vstavat,tak jsme se tulili spolu,jeste porad neumi teplotu sam regulovat,tak porad spime v jedne posteli.Zkousela jsem ho dat do postylky,jak usne a spal tam v poho,ale mne bylo smutno ,tak snad to nebude do budoucne nejaka ujna ci pohroma,takze diky Monioko,ze jsi se optala.

IMI, proc bys byla zla matka? Kazdy to ma proste jinak, me to hrozne mrzelo, ze je mezi mnou a pritelem najednou takovy divny prazdno… A pak, kdyz jsme zustali s malym prakticky celej rok sami, jsem po vecerech brecela, protoze mi bylo lito, ze spime kazdy sam v jine mistnosti Ale proste to tak prcek ma, ja bych ho tam rusila, nevyspal se, musela jsem to respektovat… Ale ja bych ho klido v postylce mela, i memu novemu priteli by to vubec nevadilo 

Danylea Ja to myslela s rezervou. Jenom si pripadam, ze myslim jenom na svoje pohodli nebo jak to napsat. Ja proste delim cas na hraci, mazlici a na cas spaci. Copak kluk, ten se nam v posteli vyspi do ruzova, ale my by sme byli rano mrtvi 

Já myslím, že když to vyhovuje vám, tak ostatním to vadit nemusí 

U nás si společné spaní prosadil manžel – já jsem byla po rozlámaných nocích proti (i když se mi to samo taky líbí, mít mimíška u sebe, i na kojení je to pohodlnější). Tak si ho bere na svoji půlku a ke mně doputuje jenom částečně – tedy mi už zbývá víc než těch 10 cm, jak předtím. Moje mamka má taky blbé kecy, ale jak říkám – když to nevadí nám, tak nikomu jinému nemusí A máme velkou postel…

Zatím máme 1+1, až postavíme, počítám, že ho namotivuju na vlastní pokojíček, jak to tam bude mít báječné a mnohem lepší a jaké to bude privilegium, mít vlastní postel. A nebo taky ne  

Přidávám se, taky si myslím, že je to podobné jako s nošením – děti se rády do určitého věku nosí, ale v jednu chvíli si samy řeknou, že už toho bylo dost. Totéž potvrzují rodiny kolem mě, s nimiž spalo dítě v posteli: dítě v jednu chvíli začne mít potřebu vlastního prostoru, nasytí se společného spaní, a naopak si zakládá na samostatnosti…
No nevím, jestli to vyjde i u nás , ale je teď pro mě pohodlější i přirozenější spát společně s holčičkou. Má samozřejmě i vlastní postýlku, kam ji přenesu, a když má náladu, usne tam už i sama. Taky tam spí, když si muž dá večer nějaké pivko apod., pro jistotu.

Takže žádná „chyba“ to není, společné spaní je leckde běžné; a je jen na vás, co vám vyhovuje.

Příspěvek upraven 26.02.10 v 21:10

IMI dle mé zkušenosti, jsou děti vyčůranější mnohem, mnohem dřív – dcera mi cca ve 3.měsících /možná dřív/ každé pondělí pořádala estrády ala tasmánský čert. Chvíli trvalo, než jsem si to spojila s tím, že o víkendu si u nás návštěvy podávaly dveře a šla z ruky do ruky a když náhodou netahala návštěva, tak tahal manžel, což jsem jí nemohla v týdnu poskytnout. Když jsem odbourala nepřetržité víkendové chování, tak jsem měla zlaté miminko.

Monioko samozřejmě, že si na sebe šiješ bič Jenže on má člověk spoustu předsevzetí, co bude a nebude dělat, ale realita je jiná. Určitě by bylo lepší miminko přesvědčit, že má spát ve svojí postýlce, ale pokud to znamená se každou noc nevyspat, tak bych asi taky podlehla království za spánek Dcera usínala v postýlce, ale když jsem jí cca v 6 kojila, tak už jsem u toho leckdy vytuhla, že jsem jí nevrátila zpět.
Pro mě bude teď největší motivací pro důslednost monitor dechu, když už si ho pořídím, tak bych ráda, aby mimi hlídal, ale jak jsem psala, předsevzetí má člověk hodně… 

Viking píše:
Přidávám se, taky si myslím, že je to podobné jako s nošením – děti se rády do určitého věku nosí, ale v jednu chvíli si sami řeknou, že už toho bylo dost. Totéž potvrzují rodiny kolem mě, s nimiž spalo dítě v posteli: dítě v jednu chvíli začne mít potřebu vlastního prostoru, nasytí se společného spaní, a naopak si zakládá na samostatnosti…

Otázka je, v kolika to dítě má tu potřebu
Kamarádky holčička se naučila spát sama až v první třídě, to je podle mě dost pozdě, když si představím to naše, které se dokáže rozcapit napříč postelí Ale proč píšu o kamarádce – holčička si vždy s sebou do manželské postele nosila oblíbenou hračku, blbý bylo, když si na vánoce oblíbila koloběžku Fakt nekecám! Nedala jinak, než že bude usínat s koloběžkou Takže až sem to může dojít 

monioko píše:
To rozhodně ne,ale tím,že je to mé první miminko,tak mě každý rád sráží,ale už nikdo neporadí jak na ni,když je tam nešťastná.On se to pak sám odnaučil? Nebo to byl dlouhý boj?

Starší syn s námi spal od narození. Ve dvou a 3/4 (už jsem čekala druhé mimi) jsme spolu s ním vymalovali pokojíček, nakoupili a smontovali nábytek, sám si vybral povlečení s Krtečkem a různé doplňky. Během tří večerů začal sám krásně spát v pokojíčku. Ani jednou nemusel plakat, na jeho zavolání jsem hned přišla. První večer volal snad dvacetkrát, druhý večer tak desetkrát a třetí tak pětkrát. Teď s námi spí když je nemocný (laryngitidy) a není problém vrátit ho do pokojíčku. Od začátku jsme to chtěli tak, že než se narodí miminko, bude naučený v pokojíčku. Miminko usíná večer samo v postýlce, ráno se budí s námi v posteli.
Pokojíček, stejně jako školku, jsme od začátku prezentovali jako něco za odměnu a když bude zlobit, tak mu to odebereme. Fungovalo to výborně. Ale u mladšího už vidím teď, že bude mít „tvrdší“ povahu  .

Taky nikoho nezatracuju, pokud to tobě vyhovuje a všicfhni se vyspíte tak proč ne. Malá teda už od miminka spala ve své postýlce – má jíhrozně ráda a kolikrát už mi přijde že se naní večer těší až bude mít od nás kllid u nás v posteli by snad ani neusnula.

Ale u nás hodně udělalo to že byla o něco dřív a já se bála jí nechat bez monitoru obzvlášť když začala ublinkávat. ale na začátku taky byly dny kdy jsme spali v posteli všichni – já malou kolikrát u sebe na břiše – ale byl to děs a nevyspali jsme se nikdo.

Ale jak říkám pokud se vyspíš a jsi ochotná se smířit s tím, že třeba jednou s tím budete bojovat tak proč ne, každému je do toho prd. 

Judycum píše:
Ještě k té přísnosti…dítě do jednoho roka potřebuje uspokojení svých základních potřeb, pokud se mu toho nedostává, zadělává se na problémy v budoucnu.
Pokud v postýlce pláče, protože potřebuje blízkost mámy a máma nepřijde, pochopitelně plakat časem přestane, ale mě osobně se nelíbí za jakou cenu ty prospané noci nastanou…co se musí v té malé hlavičce odehrát, aby dítě přestalo plakat.

Judy, tesat do kamene

Já po prvním nočním kojení beru malou k sobě, vstávat třikrát za noc kvůli kojení, to by mě mohlo…
A je nám spolu krásně  

Pokud to nevadí tobě, manželovi, ani miminku, tak nikomu jinému do toho nic není.
Obě moje dětí spí od narození v potýlce, na kojení vstávám a pak zas malou vracím (tak 2–6× za noc, furt si to nějak nesjednotila )
Malý spí cca od 7 měsíců sám v pokoji, během 14 dnů sám od sebe začal spávat celou noc (původně kojení 4× za noc, po odtěhování 1×, po 14 dnech vůbec)- mohl by to naučit ségru
jenže všechno má svoje pro a proti – ano, naše dětí spí a usínají samy v postýlce, ovšem jakmile jsou někde jinde (na návštěvě), tak ječí a nespí. Takže jsme skoro pořád doma, na to prostě nemám nervy.
Vaše mimčo možná se spaním po návštěvách nebude mít problém
A na konec – děti spí v postýlce (posteli), protože jim to nevadí, kdyby jim to vadilo a brečely by, spaly by s námi. Taky nejsem zastáncem spaní v postýlce za každou cenu…