bilirubin - vznik, mechanismus vylučování
O základních vlastnostech a metabolismu bilirubinu je pěkné povídání
na Wikipedii – věcné a exaktní. Bohužel v tuto chvíli jenom v AJ.
http://en.wikipedia.org/wiki/Bilirubin
Ohledně vlivu světla (osvitu) na vylučování bilirubinu se lze dočíst
tady (zdlouhavější, vědecky preciznější, avšak starší pramen):
http://www.pubmedcentral.nih.gov/picrender.fcgi?…
nebo tady (kratší, souhrnný ale novější pramen):
http://www.healthcare.uiowa.edu/…-paper-2.pdf
Opět oboje v AJ.
Případně pokud ty linky časem umřou, informace lze dohledat přes Google,
jako klíčová slova použijte Bilirubin a photodegradation nebo
photoisomerization.
V principu jde o tohle:
Pojem „žloutenka“ popisuje vnější příznaky stavu, kdy je v krvi
zvýšené množství bilirubinu – to je v zá:,–(ě odpadní látka,
která sice v organismu přirozeným způsobem vzniká, ale organismus se
nesnaží regulovat určitou hladinu zvyšováním produkce. Případná
zvýšená hladina je tedy pasivním výsledkem rozdílu mezi produkcí a
vylučováním z organismu.
Bilirubin je charakteristický svou žlutou barvou. Projevuje se vedle
žloutenky například zažloutnutím odeznívajících modřin. Z těla je
vylučována játry jako důležitá složka žluči – zdravá sekrece
žluči potažmo způsobuje charakteristické zabarvení stolice do žluta až
do hněda (díky změně koncentrace a dalším reakcím za účasti střevní
mikroflóry).
Zvýšená hladina bilirubinu v krvi („žloutenka“) může být
důsledkem různých příčin: v zá:,–(ě důsledkem zvýšené tvorby
bilirubinu v organismu, nebo důsledkem nedostatečné funkce jater.
Jako základní příčina novorozenecké žloutenky bývá uváděna
nadprodukce bilirubinu, v důsledku zvýšeného rozpadu červených krvinek,
kterých si novorozenec přináší z prenatální fáze nadbytek. Tento
problém může být zhoršen často uváděnými kolizemi RH faktorů (méně
už různými základními krevními skupinami) – zde se přidávají
imunitní interakce mezi tělem matky a plodu, které zvyšují odumírání
červených krvinek.
Pokud se týče nedostatečné funkce jater: klasická žloutenka
u dospělých bývá způsobena infekčním zánětem jater (hepatitidou).
Některé méně důvěryhodné prameny uvádějí, že játra u novorozenců
ještě „nejedou na plný výkon“, což přispívá k novorozenecké
žloutence.
Bilirubin je středně složitá heterocyklická organická sloučenina,
která vzniká jako odpad při odbourávání hemoglobinu z odumřelých
červených krvinek. Pokud tomu správně rozumím, železo z odbouraného hemu
se recykluje, a zbyde roztržený čtveřitý heterocyklus – bilirubin. Tato
troska hemu je stejně jako spousta příbuzných sloučenin fotocitlivá.
Hlavně je hydrofobní, tj. nerozpustná ve vodě, a proto se obtížně
vylučuje z krevního řečiště do „odpadních traktů“. Játra ji do
žluči vylučují tím způsobem, že ji sloučí („konjugují“) s jakousi
organickou kyselinou (konjugace bilirubinu je enzymaticky katalyzovaný
biochemický děj) a teprve tuto konjugovanou formu jsou játra schopna
vyloučit.
Vylučování bilirubinu u novorozenců pomáhá světlo. Tento děj funguje
na bázi fotocitlivosti samotného bilirubinu. Nejedná se v tomto případě
o přímé odbourávání (rozklad) bilirubinu na nějaké menší
molekuly – taková fotochemická reakce je možná a reálně probíhá,
ovšem v mnohem menší míře, protože vyžaduje výrazně větší
množství světelné energie. V případě novorozenců se jedná o
„pouhou“ foto-izomerizaci (změnu izomeru přijetím světelného
kvanta) – chemické složení zůstává stejné, změní se ale prostorové
uspořádání atomů v molekule. Výsledný „světlem modifikovaný“
izomer bilirubinu má natolik odlišné fyzikální vlastnosti, že se stane
hydrofilním a játra jsou schopna ho vylučovat do žluči přímo, bez
konjugace.
Izomerizaci bilirubinu vyvolává modré světlo – okolo 450 nm. Což by
souhlasilo se žlutou barvou této sloučeniny (dle pravidel subtraktivního
míchání barev). Tedy světlo viditelné, nikoli ultra-fialové. Těžko
říct, nakolik je pravda, že se v nemocnicích používají UV lampy. Zdálo
by se, že v porovnání s viditelným modrým světlem je neviditelné UV
záření rizikovější co do možnosti poškození sítnice při špatném
přikrytí očí ošetřovaného novorozence. (Zářivkové trubice naladěné
na modré světlo se vyrábějí např. pro akvaristiku – těžko říct,
jaký výkon mají v sousedním UV-A a případně v UV-B.) Taky to znamená,
že vylučování bilirubinu lze skutečně podpořit i osvětlením denním
světlem skrz okenní sklo – jenom pozor na přehřátí, protože sklo sice
částečně blokuje UV pásmo (útlum závisí na tloušťce skla a vlnové
délce), ale tepelné infračervené záření propouští. Za oknem je
novorozenec jako ve skleníku. Přímé sluneční světlo určitě není dobrý
nápad, jednak kvůli vysokému riziku přehřátí, jednak na jeho vysokou
intenzitu nebudou stavěny bezelstné oči novorozence…
Osobně bych asi použil nějakou rozptylnou clonu. Jako největší problém
vidím zajištění stabilní tepelné pohody v místě, kde exponujeme nahého
novorozence. Ten náš si v nemocnici v inkubátoru těsně po narození
hověl ve vzduchu ohřátém na 34 stupňů celsia, ale při případných
domácích expozicích pozor na sálavé teplo (infračervené záření) od
blízkých topných zdrojů a hlavně od slunce.