Nedonošený novorozenec

Novorozenec, který se narodí před 37. týdnem těhotenství, se označuje jako nedonošený. Při narození mezi 33. a 37. týdnem těhotenství jde o nižší stupeň nedonošenosti (nezralosti).

U porodu před 33. týdnem těhotenství jde o těžkou nedonošenost často s mnoha komplikacemi.

Čím dříve dojde k porodu, tím hůře je novorozenec připraven na samostatný život. Hranice přežití se v současnosti udává na porod od 24. týdnu. Jde o extrémně nedonošeného novorozence s porodní hmotností 500 až 700 g. Tito novorozenci potřebují intenzivní péči v centrech k tomu určených.

Lehce nedonošení novorozenci mají většinou drobné problémy s dýcháním a kojením. Poporodní váhový úbytek je větší a návrat k porodní hmotnosti delší.

Péče o těžce a extrémně nedonošené novorozence spočívá především v zajištění dýchání. Nedonošenec nemá dostatečně vyvinuté plíce ani řídící centra dýchání v mozku. Závažnější je problém s nedostatečně vyvinutými plícemi. Označuje se jako syndrom dechové tísně (RDS, respirotory distress syndrom, nemoc hyalinních blán). V plicích jsou nedostatečně vyvinuty stěny plicních sklípků, přes které za normálních okolností dochází k výměně plynů (kyslík do krve, oxid uhličitý z krve). Dále je nepřítomná látka zvaná surfaktant, který napomáhá rozpínání sklípků tak, aby do nich mohl proudit vzduch.

Novorozenec trpí nedostatkem kyslíku (v podstatě se dusí).

Se zajištěnou řízenou ventilací jsou novorozenci umisťováni do inkubátorů, kde jsou při zajištěné stálé, optimální, teplotě sledováni. Většinou farmakologicky je řešena řada dalších poporodních komplikací.