Dobrý den,
chtěla bych poprosit o Váš názor. Synovi byly v prosinci 3 roky a už od malinka je svéhlavý. Když mu byl cca rok a řekla jsem „udělej babičce pa pa“, nikdy nezamával, přitom když jsem mu to neřekla, mával jak o život. Později jsme řešili nočníkování, mluvení… a bylo to stejné. Na moji prosbu „řekni máma“ nikdy neodpověděl, přitom sám to říkal. Když se teď v jeho 3 letech zeptám jakou má kostička barvu, buď vůbec neodpoví nebo řekne barvu špatně. Přitom vím, že základní barvy umí – řekne mi např. „mami, podáš mi to modrý autíčko?“, „já chci ten zelený bublifuk“… Mluvit začal ve 2,5 letech tak, že během 1 týdne se mnou recitoval básničky a zpívali jsme písničky, předtím řekl (krom máma, táta) jen občas nějaké citoslovce. Učení na nočník bylo taky složitější, na můj návrh „půjdeme si na nočník prohlížet knížku“ vůbec nereagoval. Pak se najednou odplinkoval během 1 dne, a to i přes noc. Šel sám na nočník a i večer plinku odmítl. Od té doby se počůrá cca 1× za měsíc.
Není neposlušný, můžu s ním jít kamkoliv a nikde nedělá neplechu, i když doma je to roubíř. Jinak poslouchá, rád pomáhá, je to velice vnímavý, živý, veselý klouček, moc neposedí, podle rodičů z okolí je prý vyspělejší než děti v jeho věku… ale jak cítí, že ho do něčeho tlačím, něco po něm chci (já nebo někdo jiný z okolí), zatvrdí se. Mám pocit, jakoby vše nové nejdřív uvnitř skládal a pak, až sám uzná za vhodné, s tím vyšel ven. Možná je jeho chování přirozené, ale je těžké s ním spolupracovat při jakémkoliv učení. Zatím nemá žádné velké povinnosti, ale ty přijdou s nástupem do školy a bojím se, aby pak neměl zbytečně nějaký problém. Nechci na něho tlačit a nutit ho něco dělat, ale kdyby byla nějaká metoda, jak s ním lépe pracovat, určitě bych ji uvítala.
Předem Vám moc děkuji za odpověď!
Dominika
Milá Dominiko,
z Vašeho dopisu, se dovídám, jak reaguje syn, ale nejsem si jistý, že
dobře vím, jak jste působila a reagovala Vy. Jak jste reagovala, když
babičce na výzvu nezamával, jak jste ho „tlačila“ k tomu, aby zamával.
Nepochybně existují rozdíly mezi dětmi, nicméně na svéhlavost musejí
být alespoň dva. Píšete, že je poslušný, to znamená, že vždycky
nevzdoruje. Zatím asi nechodí do školky, ale jestli začne, tak uvidíte, jak
bude reagovat tam. Můj tip je, že nebude vzdorovat. Do školy zbývají
ještě tři roky, děti zrají, vyspívají, učí se normám společnosti.
Zatím doporučuji: tam, kde to není nutné, nevhánějte syna do vzdorování.
Jestli nechce říct barvu, tak ji neřekne a nic se nestane (notabene když
víte, že ji zná), když nechce zamávat babičce, tak co se stane, když
nezamává. Někdy možná stačí dát mu trochu času a prostoru, aby se mohl
rozhodnout sám podle svého. Někdy můžete jít na povinnost trochou okliky,
přes hru.
Václav Mertin