Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Žárlím na prarodiče

lovka se ptá 27.04.17

Dobrý den,

mám takový psychický blok v sobě. Žárlím, když malá nechce ke mně a chce být u babičky -tchyně. Často ji hlídá, jelikož jsem začala chodit při mateřské na brigádu, a když přijedu a jdu si k nim pro ni, tak mě ani nějak nevítá a někdy ji i tchyně vezme a odchází s ní jinam do místnosti. Mám pocit, že mi jí bere a snaží se jí dělat mámu ona.

Bydlíme s tchyní a tchánem v jednom domě, takže jsme pořád jimi hlídaní, když jdeme ven, oni taky a hned mi malou vezmou a jdou s ní někam. Jsem pak naštvaná a náladu mám z toho pořád špatnou.

Co s tím? Mám si zajít někam do poradny, nebo to je normální?

Od narození dcery jsem ani nechtěla půjčovat kočárek nikomu, měli jsme s mužem problém a byli na umělém oplodnění, a tím jsem asi na ni chtěla o to víc dohlídnout sama.

Děkuji za Váš názor

Mgr. Lucie Machová odpovídá 06.05.17

Dobrý den, lovka,
Děkuji za váš dotaz a důvěru. Nepíšete, jak je vaše dcerka stará a kolik času se jí věnujete vy a kolik babička (historicky od narození a nyní). Jsem přesvědčená, že pokud jste primární pečovatelskou osobou (tedy tou, která o dítě pravidelně pečovala řekněme alespoň v prvním roce a trávíte s dcerou poměrově nejvíce času), vytvořilo si k vám dítě citovou vazbu, na které je závislé, která je velmi důležitá, také proto, že její kvalita ho formuje i dále do života. O tom více v literatuře nebo třeba zde: http://www.podporamaterstvi.cz/…ou-a-ditetem
Většinou bývá primární pečovatelskou osobou matka a ta má také přednostní a plné právo, o dítě pečovat a i tuto svou primární potřebu připoutání naplňovat (ano i matka je připoutaná k dítěti, nejde jen o jednostrannou vazbu). Jinak je samozřejmě frustrovaná, zoufalá… možná, jak píšete. Okolí by potřebu matky mělo respektovat, až potom přichází na řadu babičky a dědečkové, tety a další. Řiďte se tedy tím, co cítíte. Pokud chcete být s dítětem mělo by to okolí respektovat. Pokud vaše dítě chce být i s babičkou, což je přirozené, mělo by k tomu mít určený čas (asi pravidelný, s jasnou délkou), který vyhovuje i vám.
Je jasné, že pokud jste se na miminko těšila a cesta k otěhotnění nebyla snadná, možná o to víc bylo vaší potřebou si miminko užít a „nikomu ho nepůjčovat“. To mi přijde po takovém boji přirozené. Většinou se toto časem upraví také společně s tím, jak o miminko žena pečuje a jakou má postupně potřebu si odpočinout, ulevit, čas pro prarodiče se tím může zvětšovat.
Napadá mě, že otázka, zda zajít do poradny, říci si o odbornou pomoc, závisí mimo jiné také na tom, jak si ve svém životě dokážete říci o to, co potřebujete. Jak svým potřebám (např. mít dítě u sebe) dokážete naslouchat a komunikovat je s okolím (partnerem, babičkou). A když okolí (babička) vzdoruje, zda je partner na vaší straně, zda vás dokáže podpořit nebo vy si o takovou podporu říci. Pokud jste s tímto „bojovala“ již před narozením dcery, odborník vám pomůže podívat se na strategie, které využíváte a třeba naleznete nové, efektivnější, které vám komunikaci s prarodiči usnadní. Žít v jednom domě s více generacemi často není jednoduché, jak jsem zde již v odpovědích na dotazy v minulosti odpovídala.

Držím pěsti.

S pozdravem
Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.

Reklama


Reklama