ROZHOVOR: Jak prožívala Petra anorexii z pohledu dítěte?

Petra by se popsala jako vyléčená expertka na poruchy příjmu potravy. Na Instagramu otevřeně mluví nejen o těchto problémech k téměř 20 tisícům sledujících a poskytla rozhovor i nám.

Léčba anorexie a jiných poruch příjmu potravy se nesmí podceňovat Léčba anorexie a jiných poruch příjmu potravy se nesmí podceňovat Zdroj: Canva

Petro, na svém Instagramu velmi otevřeně o PPP mluvíš. Vybavíš si přesně ten okamžik, kdy sis uvědomila, že už něco není v pořádku?

Problém samotný, že něco není v pořádku, jsem si uvědomila brzy. Nejprve ale obviňujete okolí. Cítíte se nepochopení. Litujete ostatní, že nedokážou hladovět a mít „božskou“ postavu jako vy.

Důležitý je fakt, že jsem začala hubnout v období, kdy jsem ve svých 10 letech dosáhla stejné váhy, jakou mám nyní, ve svých 22 letech – měla jsem okolo 67-69 kilo.

Pak stačilo jen pár nevhodných poznámek od blízkých přátel, posměšky okolí a začala jsem hubnout. Nejdřív jde nevinně dolů pět kilo. Potom deset. Vysmívání vystřídal obdiv. A ta touha po ještě větší (a nesmyslné) dokonalosti mě dovedla až na 29 kilo. Moje nejnižší váha v období 14-15 let.

Že to je špatné jsem si doopravdy uvědomila v období, kdy jsem se úmyslně „topila.“ Tedy napustila jsem si umyvadlo vodou a snažila se přestat dýchat. Tehdy moje euforie zmizela. Cítila jsem prázdno. Přestalo mě na pár vteřin bolet tělo. Kosti. Padající vlasy. Odlamující nehty.

Je jen těžko představitelné, jak náročné to muselo být. Můžeš popsat, v jakých situacích ti Anna (=anorexie) ovlivňovala život a jak?

Anna mě ovlivňovala ve všem. Doslova ve všem. Například v základních lidských potřebách.

Spánek byl silně trhaný. Často se mi zdálo o jídle. Probudila jsem se v slzách a klidně v jednu ráno šla cvičit, abych tyhle černé myšlenky zahnala. Neustále jsem se budila s myšlenkou, že umírám.

Jídlo. To nebylo. Denně jsem jedla zeleninový vývar - bez zeleniny a jedno jablko nebo hrušku. Vždycky zelené. Protože čím víc barvy, tím víc cukru. Moje zhuntované tělo nevydrželo déle jak hodinu nejít čůrat. A tak jsem často měla problém s počůráváním. Dodnes bojuju s problémy močového měchýře. Časté záněty jsou spojené i s faktem, že jsem těch dlouhých pět let nepila vodu. Denně jsem měla „příděl“ 200 mililitrů čiré vody. Ani o kapku víc, i když jsem chodila běhat ve třiceti stupních. Jak jinak, než obalená do mikin a bund, abych vypotila co nejvíc tuku.

Takové změny určitě nešlo přehlédnout. Kdy změnu zaregistrovalo tvé okolí a rodina?

„Zdravé zhubnutí“ na těch 55 kilo zaznamenali pozitivně všichni. Tehdy mě chválila doktorka, rodiče, ale i přátelé. „Hubnutí s Annou“, tedy pokles na 29 kilo za necelý rok, ve škole řešili ve velkém. Učitelka si zvala moji mamku do školy a domlouvala jí.

Od okolí a přátel jsem se stranila já sama. Odmítala jsem s nimi být venku, když musím cvičit. Po škole jsem ihned chodívala běhat. Nebyl čas na to mít jakékoliv známosti. A tak jsem se dobrovolně od všech odstřihla. Měla jsem jen sebe a Annu.

Změny se projevily brzy, obviňovala jsem ale okolí.Změny se projevily brzy, obviňovala jsem ale okolí. Zdroj: Canva

Pro tvou rodinu to muselo být jistě také těžké a neznámé. Jak se rozhodli tvoje rodiče zareagovat?

Rodinu jsem vždycky brala jako své přátele. Nikdy mi nic nezakazovali. Vždycky jsme o všem mluvili. Od nich jsem se tehdy taky distancovala. Nebavila jsem se s nikým. Sem tam jsem prohodila pár slov typu „podepište mi úkoly.“ Nebo „mami, nemám doma zeleninu na vývar.“ To byla celá naše komunikace. Mamku a její trápení se mnou, jsem tehdy bohužel nevyslyšela. Ignorovala jsem je tak jako všechny kolem sebe.

Teď už se na toto těžké období můžeš dívat s větším nadhledem. Jaký postup bys ze svého pohledu doporučila rodičům, jejichž děti se dostanou do podobných problémů?

Nejdřív bych určitě zmínila prevenci. Mluvit o tom, proč je jídlo důležité. Najít si důvěru a cestu ke svému dítěti. Proč se mu ve škole smějí? Proč má tendence se dítě přejídat?

Pokud dítě už trpí Annou, tak bych řekla jediné - dejte mu čas. Netlačte na něj. Dejte mu prostor. Zkuste se ho ptát „trápí tě něco?“ První den Vám může bouchnout s dveřmi a zamknout se do pokoje. Druhý den se při stejné otázce už jenom zašklebí. Třetí den se už třeba trochu rozpovídá. Ty malé krůčky jsou opravdu důležité.

To samé platí i o pohrůžkách. Pokud na něj vyjedete „dokud nezačneš jíst, zavřu tě doma“, tak se tím nic nevyřeší. Jednak si k němu nadobro zavřete cestu jménem důvěra. A po druhé - to děcko si vždycky najde cestu jak lhát, schovávat a vyhazovat jídlo a cvičit. Bláznit s Annou.

Takže prostor. Budovat důvěru. A po malých krůčkách s ním zkusit mluvit. Cpaní jídlem a nucené výslechy nikam nevedou.

Dívka leží na terapeutickém gauči a poslouchá psycholožku, poruchy příjmu potravyNajděte odborníka, kterému budete důvěřovat.

Při PPP je nalezení správného odborníka klíčem k uzdravení. Jaká byla tvoje zkušenost s odbornou léčbou?

Odborníků jsem navštívila hned několik. Cesta to byla dlouhá, protože hned první dětská psycholožka se stala tou nejhorší zkušeností v mém životě.

Přišla jsem tam s 29 kily. Moje mamka si musela vyslechnout věty jako „dcera vám umře“, „to si přijdete jako rodič?“ Samotná doktorka byla pro mě noční můrou. Nesedly jsme si. V tu dobu jsem opravdu začala jíst. Ne na popud doktorky. Dělala jsem to čistě pro mou mamku. A za čtrnáct dní jsem nabrala 7 kilo.

Po dvou týdnech, kdy jsem šťastná přišla do ordinace, mi řekla kouzelnou větu: „pokud budete takhle rychle jíst dál, tak brzy budete ZASE TLUSTÁ.“ Do ordinace jsem se pak už nevrátila a našla si jiné odborníky, kteří opravdu rozuměli tomu, čím si procházím. Nebojte se tedy doktory vystřídat, než najdete toho pravého.

Co bys tedy po všech těch zkušenostech označila jako klíčové na tvé cestě k uzdravení?

Prostor. To, že se mě mamka nesnažila do ničeho nutit. Naopak byla dost trpělivá. Muselo to být se mnou utrpení. Jednou jsem dokázala vypít slazený čaj, po druhé jsem hystericky brečela, proč zrovna já nemůžu být geneticky hubená. A proč musím jíst. Pomohlo mi také přátelství s osobou, která si prošla tím samým, co já.

Poslední velká léčba a posun k lepšímu byly knihy, o tom, jak funguje náš mozek a procesy. A koneckonců i psycholožka, co životní styl řešila podobně jako já. To pochopení, že jsem „normální“ mě léčilo.

Můžeš o sobě teď říci, že ses Anny zcela zbavila? Případně pokud ne, jaké situace tě k jejím spárům opět přiblíží?

Pokud si někdy projdete Annou, není to jen etapa ve vašem životě. Je to celý život s Annou. Jednou vyhráváte vy. Jednou ona. Osobně si nemyslím, že ji jde z hlavy úplně vymazat. Anna tu se mnou bude vždycky.

Zdravotní problémy mám stále. Při malém stresu (jako je zkouškové) ihned mám problém a výkyvy menstruace. Mám časté záněty v těle. Problémy s močovým měchýřem.

Okem redaktorky: Rozhovor s Petrou mě donutil zamyslet se nad svými slovy

Není žádná novinka, že slova dokážou být dvousečná zbraň, ale až rozhovor s Petrou mě přiměl k zamyšlení. Slova o hubnutí, přibírání i kráse bychom měli volit velmi uváženě. Co nám přijde jako neškodná věta, dokáže v druhém zadělat na velmi vážné problémy.

Teď už se hodí Petře jen poděkovat za těžký, ale velmi inspirativní a otevřený rozhovor. Do hloubky se o Petřině cestě dozvíte v její připravované knize Moje upřímná posedlost, nebo na jejím Instagramu

Přečtěte si článek Poruchy příjmu potravy: Důležitá je hlavně podpora v rodině »

Autor:

Naty k práci v eMiminu přišla jako slepý k houslím ještě během studia. Láska k psaní drobných textů na sociální sítě ji neopouští, ale sem tam přičichne i k nějakému článku. Potkáte ji hlavně na Arome.cz a mimo redakci třeba v kavárně, nebo vás mine na skatu na Letné. více

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...