Mít dítě s diagnózou autismus znamená spoustu výzev a přizpůsobování se potřebám dítěte. Neznamená to však, že se musíte vzdát toho, co máte rádi. V našem případě je řeč o cestování.
Co v dětství najdeš…
Díky tomu, že jsme od synových sedmi měsíců žili mimo ČR, cestovali jsme opravdu často už od jeho raného věku. Možná se mu hodiny strávené na letištích vryly do paměti, a proto je pro nás nadále cestování jedno z největších potěšení a dobrodružství, která spolu většinou jen ve dvou podnikáme.
Neznamená to ale, že nečelíme výzvám a že jde vždy všechno hladce. Důležité je pro mě to, že to jde a že to oběma dělá velkou radost. Změny jsou pro autistické děti zpravidla těžké, proto je příprava podstatnou součástí jakékoli naší cesty.
Potřeby dítěte s PAS jsou priorita
Čím je Joa starší, tím se jeho potřeby při cestování samozřejmě mění. Stejně jako se mění on, jeho autistické rysy a projevy chování.
Na cestu ho vždy předem připravuji. Říkám mu, že pojedeme na prázdniny a také mu přesně zhruba týden před odletem rozkreslím časový rozvrh a společně odškrtáváme dny. Přikládám také fotografie, kam se poletí, což je v našem případě v 90 % stejná destinace – Portugalsko – a tedy téměř 3,5 hodinový let. Na cestě jsme tak celkově polovinu dne.
Náročné je to i pro dospělého, natož pro dítě. Je potřeba se na cestu naladit a těšit se. Rutina je naše záchrana. Pro Joa a většinu dětí s autismem znamená rutina klid a bezpečí, a tak se snažím příliš neriskovat a jezdíme v podstatě stále na stejné místo. Nevadí nám to, naopak. Portugalsko se za ta léta stalo naším letním domovem.
2. dubna se koná Světový den porozumění autismu. V podvečer tohoto dne se některé budovy rozsvítí modrou barvou, která je symbolem komunikace a sebevyjádření.
Cestování letadlem
Mojí prioritou je časově přívětivý let (žádné večerní/noční lety), sedadlo u okénka a od 2 let pro dítě další volné sedadlo uprostřed. Za sedadla raději zaplatím, než bych riskovala, že u okna bude sedět nějaký nerudný spolucestující. Okno je totiž nejen o výhledu, ale také o další možnosti, kam se dítě může opřít.
Vždy se zkusím u odbavení zeptat, zda je možné nás usadit někam, kde je i třetí sedadlo volné, protože cestuji s dítětem s autismem (s ID přikládám automaticky PAS průkaz a ZTP kartičku). Zpravidla mi bylo vyhověno, pokud mělo letadlo volnou kapacitu. Výhodou je pak relativní soukromí a hlavně místo navíc, takže když Joa usnul, mohl si v klidu lehnout přes dvě sedadla.
Nejkrásnější zážitek máme z cesty časně po covidu. Letadlo bylo poloprázdné a posádka TAP Portugal byla tak skvělá, že uzavřela řadu sedadel před námi i za námi, poskytli nám tak úplný klid a prostor a neustále se mě ptali, zda něco nepotřebujeme. Nebojte se zeptat! A nebojte se říct, že cestujete s dítětem se speciálními potřebami.
Batole – spolucestující bez potíží
Když byl syn miminko, choval se dost podobně jako neurotypické děti, autismus se projevoval pouze neverbalitou, špatnou motorikou a občasnými záchvaty vzteku, především z únavy a přepětí. Pláč v letadle zpravidla zastaly děti zdravé, Joachim plakal pouze několikrát, a to z nedostatku spánku nebo když v letadle nemohl zabrat.
Do tří let Joa v letadle zpravidla usnul s lahvičkou mléka. Stačilo si zabalit potřebné dobroty a lahvičky (pro miminko můžete mít s sebou i pití, jen je potřeba ho nechat otestovat při odbavování), s kočárkem dojet až k letadlu, tam vzít prcka do náruče a pohodlně se usadit. Také jsem s sebou vždy měla jeho oblíbenou deku, polštář na cestování, nějaké hračky, tablet s pohádkou a extra oblečení.
Větší dítě – větší starost na letišti
Když Joa začal mít potřebu běhat po letišti bez kočáru, přemýšlela jsem, jak vyřešit jeho bezpečnost. Neumí říct, jak se jmenuje nebo kde bydlí. Vyřešil to nejprve malý batůžek “s vodítkem”, dále pak tričko s nápisem „Nemluvím, jsem autista/I am autistic and nonverbal“ a mým telefonním číslem v případě, že by se ztratil. Později jsem si ho pojistila ještě lokátorem airtag, který mi ho v případě ztráty najde přes telefon.
Cesta v letadle je naopak větší pohoda. Joa už přesně ví, co bude následovat, v letadle se pohodlně usadí, vezme si tablet a je v klidu celou cestu. Když se mu chce na toaletu, řekne si. Problém je pouze s příliš hlasitým splachováním, kterého se bojí, takže nejdřív musí odejít z kabinky a teprve potom splachuji. Občas něco vykřikne, občas kopne do sedadla před námi, občas si hraje se stolkem na opěradle… no a? Lidem před námi vždy jen řeknu, že syn má autismus, že může trochu hlučet. Věta oznamovací.
Co s sebou? Místo kočáru jsme ve čtyřech letech pořídili dětský kufr na kolečkách, do kterého si Joa sám zabalí to, co si chce vzít. Čím je syn starší, tím více se soustředím na potřebnou technickou výbavu – power banka, můj tablet, jeho tablet, nezapomenout stáhnout oblíbená videa a pohádky, aby fungovaly bez wi-fi, sluchátka.
Dále je to už klasika – mít dostatek pití a jídla, oblíbenou deku, oblíbené hračky… Vlastní pití prochází přes kontrolu i u 8letého kluka bez problémů. Stačí nahlásit, že se jedná o dítě s PAS, které potřebuje svou láhev a své pití. Nikdy nebyl problém.
Neomlouvejte se za své dítě, že je jiné, a nechtějte po něm zázraky! Vysvětlete situaci i posádce. Je lepší, když to vědí, většinou se ochotně chodí ptát, zda něco nepotřebujeme.
Nejtěžší je čekání
V případě zpoždění letadla nebo těsně před nástupem do letadla začínáme mít problém. Tablet už syna přestává bavit, těší se tak, že nemůže vydržet a přestává rozumět tomu, na co se čeká. V takových momentech se modlím, očima posouvám hodiny, snažím se syna zabavit a hlavně zůstat v klidu. Občas zabere jídlo, občas nějaká hračka… ale je to obecně těžké. Buďte tolerantní a hlavně nereagujte omluvně na negativní reakce okolí resp. reagujte asertivně.
Nikdy proto nejezdíme na letiště příliš brzy a vždy procházíme fast trackem (po požádání a předložení PAS průkazu). Občas si dokonce zažádám o asistenci pro handicapované. Především pokud jde o letní lety, kdy jsou přeplněná letiště, pak se frontám vyhneme úplně.
Doporučuji si zařídit a mít s sebou průkaz osoby s PAS (dobrý pediatr ho napíše i bez diagnózy, my ho máme od 2 let věku). Ne každý rodič totiž vlastní průkaz osoby se zdravotním postižením, a proto je dobré mít alespoň tento.
Funguje v podstatě stejně. Fronty bez čekání, prioritní odbavení atd. Také vám to usnadní vysvětlování, protože je česko-anglický, tedy mezinárodní. Taste ho, kdykoli to jen jde!
Letadlo vs. auto
Pro někoho je cestování letadlem horor, pro nás je to jediná možnost, jak se dostat do naší milované destinace – Portugalska. Ale i kdybych plánovala dovolenou například v Itálii, letadlo určitě vyhraje nad autem. Několikahodinový let uteče jako nic a za mě je to určitě lepší a pohodlnější něž dlouhá jízda autem.
Cestování je úžasné – otevírá obzory, nejen nám dospělým, ale i našim dětem. Mořská voda a vzduch přímo léčí, sluníčko hřeje a doplňuje vitamín D a to jídlo. Doslova si pochutnáte na čerstvých rybách, které stojí méně než kuřecí řízky z Lidlu. My zkrátka cestování milujeme a nikdy se ho nevzdáme.
Nebojte se létat s dětmi s autismem. Jde to hravě zvládnout, ale štěstí vždy přeje připraveným!
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
