Žijí v jedné domácnosti, fungují jako rodiče, jsou třeba i přáteli, ale z jejich vztahu dávno vyprchala láska. Partnerů, kteří žijí vedle sebe, ale ne spolu, stále přibývá. A doba covidová tento smutný trend ještě prohlubuje.
„I z krize se mohou rodit nové začátky,“ říká vztahová koučka Mgr. Lucie Mucalová"
Když se ze vztahu vytratí láska a partneři žijí prakticky jen vedle sebe – mají ještě šanci oživit vztah?
Ano, možné to je. Otázkou ovšem je, zda si oba přejí změnu a jsou ochotni se společně vydat na cestu proměn. To je totiž zásadní. Bez motivace a chtění obou partnerů se změna nestane.
Znám kolem sebe mnoho takových párů. Mnohdy si to ani nepřipouští, nebo říkají, že stejně jiná možnost není. Co tedy dělat, když se partneři odcizí jeden druhému a ani jeden není ochotný udělat ten první krok?
Na tohle nelze dát jasnou odpověď. U každého to může být jiné. Ale pokud se pár odcizí jeden druhému, komunikace je téměř nulová, nedokážou se naladit na stejnou notu, doporučuji rovnou navštívit párového terapeuta. V takovém případě je šance, že to zvládnou sami, téměř nulová.
Čím hlubší zranění mezi sebou partneři mají, tím více je motivuji k návštěvě nestranné osoby, která se vztahové oblasti věnuje. Někdy partneři přijdou na párovou terapii s tím, že potřebují pomoci vyznat se v tom, zda vůbec chtějí spolu být a pustit se tedy do společné práce.
Nemusí to tedy nutně znamenat, že když spolu na terapii jdeme, je to jasná zpráva, že chceme dále kráčet spolu životem. Někdy je terapie o vzájemném důstojném rozcházení se.
Jak ale poznat ten moment, kdy je lepší se rozejít a nevyvíjet energii tam, kde to nemá žádný efekt? Ze své zkušenosti vím, že je to nesmírně těžké.
To máte pravdu. Ale tady je potřeba si tu otázku položit jinak. „Co s tím žena a muž chtějí udělat. Chtějí pokračovat dál, nebo vyřknout nahlas, co prožívají?“
Většinou tuto situaci partneři vnímají tak, že to sice není ono. Ale před druhým mlčí. Jeden to vnímá silněji, druhý možná méně. Často je to žena, která více strádá a muž si často problém ani neuvědomuje. Je strašně důležité naučit se o tom mluvit. Jenže někdy převažuje strach o tom mluvit nebo každý pokus končí nepochopením toho druhého. Jsou zde emoce, zranění, a přesto se těžce překračuje jen mezi čtyřma očima.
Zmiňujete, že je v takové situaci lepší oslovit odborníka. Přesto, znáte i takové páry, které se dokázaly z krize dostat samy?
Ano, jsou takové páry, které to dokázaly. Většinou ale jen tehdy, když to nenechaly dojít příliš daleko a jeden z partnerů našel odvahu o tom mluvit a druhý ho zase poslouchat. Pak jsou ale páry, jejichž vztah už prochází hlubokou krizí a ty to samy nezvládnou. Ale i tak bych všem ráda doporučila, ať je to jakkoliv, neutíkejte předčasně. I z krize se může zrodit něco nového a cenného.
Co byste všem párům, ať už prochází krizí, nebo ne, vzkázala?
Vztahy potřebují péči, což je jednoduše říká, ale pod tíhou mnoha okolností je to někdy moc složité. Takže se neviňte, že něco je tak, jak je. Naopak hledejte cesty, jak to udělat jinak, ať už sami nebo s pomocí odborníka.
Vztah bez lásky rozebíráte také v diskuzích na eMiminu
Témata o vztazích patří v našich diskuzích mezi ta nejčastější. Jaké jsou vaše názory na situaci, kdy se ze vztahu vytratí láska. Je lepší žít vedle sebe, řešit to za každou cenu, nebo se sbalit a odejít?
Hanka1: „Rozseknout to a jít od sebe. Žádná ideální varianta žití vedle sebe s malými dětmi prostě není. Teda je. Když dospělé děti odejdou z domova, lidé jsou na sebe zvyklí a žijí tak nějak po svém a nemusí brát ohled na sebe a na děti.“
Melysa: „Naši se rozvedli po dlouholeteých problémech, když mi bylo šest. Řekla bych, že jsem líp nesla to stěhování a odloučení, než to dusno mezi našima.“
Martina.se: „V nefunkčním vztahu bych nebyla – jsem rozvedená, a to ani kvůli dítěti.“
Axelina: „U mě jsou od narození dětí priorita děti. Partner je až potom. On to ví a je rád že je o děti postaráno ve všech směrech. Kdyby byl mladší asi by si našel milenku. Jelikož už to není žádný „zajda“ myslím že je rád, že má na „stará kolena“ celkem pěknou přítelkyni a spokojené šikovné děti a čas na koníčky. Nic po něm nepožaduji. Takže docela bych řekla že, také možná žijeme spíš vedle sebe - ale obden se ujisťujeme, že jsme spokojení a nic bychom neměnili.“
Jaký je váš názor? Má smysl se snažit, nebo je lepší odejít?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
