Co dělat, když děti vyrostou a zůstaneme zase jenom my dva?

Už si nerozumíme tolik, co dřív

„Děti se odstěhovaly a my najednou nemůžeme najít společnou řeč. Celý život jsme se jim věnovali, žili pro ně. A teď? Prázdnota. Nemáme společné zájmy, dokonce není ani o čem si povídat. Připadá mi to, jako by můj život skončil.“

Poznáváte se v tom? Nejste sami a rozhodně není za co se stydět. Odchod dětí z domova je velká životní událost, která se neobejde bez emocí. Najednou se ocitnete v tichu, které dříve zaplňoval smích, povídání o školních povinnostech, nebo jen obyčejný každodenní ruch. Rodičovská role, která byla tak dlouho středobodem vaší existence, se promění. A s ní se může proměnit i váš vztah s partnerem.

Odchod dětí z domova je velkou životní událostí plnou emocí a změn. Zdroj: Canva

Žít až do smrti takhle? Co dělat, když děti odejdou?

Terapeutka Renáta Hanušová k tomu říká: „Odchod dětí z domova je pro rodiče velkou životní změnou. Často přichází smutek, osamělost nebo ztráta smyslu, zejména pokud rodiče svůj život dlouho stavěli kolem péče o děti.“ Tento moment může zásadně proměnit dynamiku vztahu a vyvolat takzvaný „syndrom prázdného hnízda“.

Přijetí této změny je důležitým krokem. Děti mají svou cestu a teď je čas, abyste i vy objevili tu svou. Bez každodenní rodičovské role se otevírá příležitost znovu poznat svého partnera, zjistit, co vás baví dělat společně? Co jste možná odložili kvůli rodičovství? Věnujte se osobním zájmům, které jste dříve zanedbávali, a nebojte se plánovat nové společné aktivity. Může to být cestování, nový koníček nebo zapojení do nějakého projektu. Otevřená komunikace je klíčem k tomu, aby se partneři znovu sblížili a našli nové způsoby, jak si užívat společný čas.

„Pokud je ale pocit prázdnoty nebo odcizení příliš silný, není ostuda vyhledat odbornou pomoc. Terapeut může pomoci najít cestu, jak se s touto životní fází vyrovnat a znovu objevit smysl ve společném životě,“ doplňuje Hanušová.

Ztráta rodičovské role často vyvolává pocit nejistoty a částečnou krizi identity. Zdroj: Canva

Jedná se o krizi středního věku?

Odchod dětí z domova může být částečně spojený s krizí středního věku, protože v tomto období lidé často přehodnocují svůj život, vztahy a vlastní identitu. Terapeutka Renáta Hanušová k tomu říká: „Ztráta určité rodičovské role často vyvolává otázky jako: Kdo jsem teď, když mě děti tolik nepotřebují? nebo Jaký má můj vztah smysl mimo roli rodičů? Nejde nutně o krizi věku, ale spíš o přirozenou reakci na změnu životní etapy.“

Tento pocit prázdnoty a nejistoty pramení spíš ze změny životní role než z let, která máte za sebou. Je proto dobré se zamyslet nad tím, co vás těší a naplňuje mimo roli rodiče. Máte sny, plány nebo zájmy, které jste dosud odkládali? Věnovat čas sobě, svému seberozvoji nebo vyhledat odbornou pomoc může být velkým krokem k tomu, abyste si ujasnili, co od další životní etapy opravdu chcete.

Podle Renaty Hanušové je důležité se také zaměřit na partnerský vztah. Bez dětí může působit prázdně, ale právě teď je příležitost znovu objevit to, co vás kdysi spojovalo. Mluvte spolu o svých touhách a snech, a to nejen těch společných, ale i těch individuálních. Sdílejte své myšlenky otevřeně a bez hodnocení. „Hledejte nové cesty, jak trávit čas spolu: skrze nové aktivity, společné koníčky, nebo i drobné změny v každodenním životě, které mohou přinést čerstvý vítr do vašeho soužití. Možná zjistíte, že váš vztah potřebuje jen novou dynamiku, která vás oba bude naplňovat,“ doporučuje.

Pokud vám situace činí problémy, které nedokážete vyřešit sami, nebojte se požádat o odbornou pomoc. Zdroj: Canva

Mám se sebrat a odejít? Nebo hledat jiné cesty?

Klíčová je upřímná reflexe vztahu a ochota věnovat si čas k otevřenému rozhovoru. Promluvte si o tom, jak váš vztah funguje, co byste chtěli změnit nebo zlepšit. Terapeutka Renáta Hanušová k tomu říká: „Pečujte o intimitu – a to nejen fyzickou, ale i emocionální. Zastavte se a uvědomte si, jak se vaše potřeby v průběhu let proměnily. Společné sdílení pocitů a hledání nových způsobů, jak být spolu, může vztah výrazně posílit.“

Pokud se objeví problémy, které se vám nedaří vyřešit sami, párová terapie může být užitečným nástrojem k jejich zvládnutí. Někdy je ale nutné si položit nepříjemné otázky: Funguje náš vztah i po snaze o změnu? Naplňuje mě? Pokud ani po upřímné komunikaci a snaze najít nové cesty necítíte posun, pak může být i odchod legitimní možností. Důležité je předtím prozkoumat všechny možnosti, naslouchat si navzájem a být k sobě otevření, ať už se rozhodnete zůstat, nebo jít každý svou cestou.

Zkuste se zaměřit na svůj vztah jako na pár, nejen jako na rodiče. Připomeňte si, co vás spojovalo na začátku. Zdroj: Canva

Tipy od Renáty Hanušové, jak tuto fázi zvládnout

1. Přijměte své emoce: Je v pořádku cítit smutek, úzkost nebo zmatenost. Naopak, pokud cítíte úlevu nebo radost, je to také přirozené. Dejte si prostor zpracovat, co se právě děje, a buďte k sobě laskaví.
2. Znovuobjevení vztahu: Zaměřte se na svůj vztah jako na pár, nejen jako na rodiče. Připomeňte si, co vás spojovalo na začátku. Co vás společně bavilo, než přišly děti? Plánujte společný čas a věnujte se aktivitám, které vás oba naplňují, ať už jde o výlety, koníčky, nebo třeba jen o pravidelné večery, kdy budete spolu. Toto období může být příležitostí znovu se poznat a oživit partnerské pouto. Věnujte si pozornost a zkuste si znovu najít radost v malých společných chvílích.
3. Podpora osobního růstu: Podporujte jeden druhého v nových zájmech nebo cílech. Je důležité mít nejen společné aktivity, ale i ty, které děláte každý zvlášť. Objevujte nové oblasti, které vás baví, a dovolte si věnovat čas sobě.
4. Učte se novým způsobům komunikace: Bez dětí doma může komunikace potřebovat novou dynamiku. Mluvte otevřeně o svých pocitech, plánech a přáních. Budujte nové cíle a vize, co byste chtěli jako pár zažít nebo vytvořit v následujících letech? Společné plánování může vztah obohatit a přinést nové podněty.
5. Práce s prázdným hnízdem: Pokud se cítíte ztraceni nebo zahlceni, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Terapeut nebo podpůrné skupiny pro rodiče, kteří si procházejí touto fází, vám mohou nabídnout cenné rady a pocit, že v tom nejste sami.

Renáta Anastázie Hanušová (Integrativní terapeutka, mediátorka a celostní terapeutka), Renáta Hanušová

Renáta Hanušová dokončila výcvik pro Integrativní psychoterapii pod vedením Mudr. Jana Kubánka v rozsahu 520 hodin. Je členkou společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Je také členem České asociace adiktologů.

Absolvovala kurz krizové intervence a vzdělávací výcvik v mediaci Škola mediace v rozsahu 112 hodin pod vedením Ing. Kateřiny Bělkové.

Je také akreditovanou výživovou poradkyní s certifikací a s odbornou mezinárodní platností od Nutris a je součástí týmu odborníků Institutu psychosociální péče. Renáta je také zakladatelkou Institutu Althaea.

Renátu Hanušovou najdete také na stránkách:

• Renáta Hanušová
• Institut psychosociální péče
• Institut Althaea

více