Denisa porodila ve 26. týdnu. Svým příběhem pomáhá ostatním maminkám nedonošeňátek

Těhotenství a porod

Předčasný porod je noční můra každé nastávající maminky. Denisa prožívala pohodové těhotenství bez obtíží. Přesto se malá Sára Ellen rozhodla přijít na svět už ve 26. týdnu těhotenství.

* Malá Ellenka se narodila ve 26. týdnu v důsledku infekce. Zdroj: Denisa Binderová

Deniso, kdy se u vás objevily první příznaky předčasného porodu?

Byla jsem na obvyklé těhotenské kontrole u svého gynekologa a ten mi oznámil, že jsem otevřená a prakticky připravená rodit. Na ten moment nikdy nezapomenu, šok, strach, obavy, vždyť jsem sotva za půlkou těhotenství a dítě je ještě příliš malé.

Lékař mě poslal rovnou do nemocnice, kde mi provedli cerkláž neboli sešití děložního hrdla a dostala jsem kortikosteroidy na dozrání plic miminka. Po pár dnech se zdálo, že sešití zabralo, a tak jsem se připravovala na to, že si v nemocnici poležím alespoň dva měsíce. Bohužel kontrakce se stále stupňovaly a po devíti dnech od hospitalizace už byly co 20 minut. V tu chvíli mi došlo, že to nebude dobrý a porod už víc oddálit nejde.

Ellenka byla od začátku velká bojovnice a krásně přibírala. Zdroj: Denisa BinderováEllenka byla od začátku velká bojovnice a krásně přibírala. Zdroj: Denisa Binderová

Jak porod probíhal?

Když se rozjížděl porod, museli mě převézt záchrankou do nejbližší nemocnice, která je dostatečně vybavena pro extrémně nezralé novorozence. Bohužel porod už nešlo zastavit. Lékaři zjistili, že příčinou předčasného porodu byla infekce. Pamatuji si, že jsem ležela na porodním boxu a prosila malou, aby mi kopáním dávala najevo, že je v pořádku a že to spolu můžeme zvládnout.
Ellenka přišla na svět ve 26. týdnu.

To je opravdu hodně brzy. Co následovalo a jak malá svůj náročný příchod na svět zvládala?

Malá se narodila 1. 8. 2018. Po porodu jsem ji jen letmo zahlédla, protože ji lékaři hned odnesli do inkubátoru. Kolem mě se pohybovalo hodně lidí s rukavicemi a já si najednou uvědomila tu prázdnotu. Naštěstí byl u mě přítel a moje maminka, které jsem u porodu chtěla. Byli mi velkou oporou.

Lékař nám pak přišel říci, že Ellenka po porodu nedýchala, ale že po deseti minutách naskočila. Naštěstí zčásti uměla dýchat sama, tak nemusela mít intubaci, ale jen plicní ventilaci. Byla opravdu maličká, vážila 690 gramů a měřila 34 cm.

Po jaké době jste si ji mohla poprvé pochovat?

Trvalo to dlouhých deset dnů. Bylo to nekonečné, pocity viny, beznaděje, psychické dno, protože ty první dny po porodu jsou nejrizikovější. Pořád jsem brečela a hrozně se bála o malou. Až po těch deseti dnech mi lékaři dovolili si ji pochovat. V tu chvíli jsem se konečně cítila jako šťastná máma. Byla neskutečně maličká, ale cítit ji na své hrudi, bylo nepopsatelné.

V nemocnici musela zůstat 99 dní. Zdroj: Denisa BinderováV nemocnici musela zůstat 99 dní. Zdroj: Denisa Binderová

Měla Ellenka nějaké potíže, nebo vše zvládala dobře?

Měli jsme štěstí, protože se vše vyvíjelo relativně dobře. Ellenka byla dlouho v inkubátoru, naštěstí stabilizovaná, mateřské mléko přijímala sondou. Po 36 dnech od narození dosáhla na váhu 1 kg.

Byl to velký úspěch, protože u takto malých miminek se počítá každý gram. Po dvou měsících už Ellenka dokázala dýchat sama bez podpory. Úplně bez komplikací to ale nebylo. Během svého pobytu v nemocnici musela malá dostat 3 transfuze krve, jinak ale vše probíhalo dobře.

Muselo to pro vás být velmi náročné. Kdo vám byl v tu dobu největší oporou?

Určitě můj přítel, tatínek Ellenky. I když nám hodně pomáhali i naše rodiny, s přítelem jsme to samozřejmě prožívali nejvíc. Dceru jsme mohli navštěvovat jen my dva, takže ji nikdo z rodiny vlastně neviděl, dokud byla hospitalizovaná. Znali ji pouze z fotek. A pak samozřejmě Ellenka, která nám každý den dokazovala, jak je silná a šikovná. Pořád jsme ale netušili, jestli budeme mít zdravé dítě.

Po jaké době jste poprvé společně odjeli domů?

Ellenka byla v nemocnici 99 dní. Když jsme si ji mohli vzít domů, byla podle lékařů zdravá, kromě drobných diagnóz, které byly spojené s předčasným porodem. Vážila 2 560 gramů.

Byl to jeden z nejhezčích dnů, který jsem zažila. Její stav se vyvíjel nad očekávání skvěle. Za celý pobyt v nemocnici neprodělala žádné krvácení do mozku a ani žádnou infekci. A také krásně přibírala.

I tak jste ale asi měli trochu jiný režim, než jaký mají rodiče, co si domů přivezou donošené miminko, že?

Ellenku jsme si přivezli na začátku listopadu, tedy před zimou. Museli jsme být hodně opatrní, aby nebyla nemocná. Čtyři měsíce jsme s ní nikam nechodili a dodržovali přísný režim. Jezdili jsme pouze po doktorech na vyšetření a hlavně na očkování proti respiračním virům. Jinak si myslím, že péče o nedonošené miminko je dost podobná jako u donošených dětí.

Nejhorší byl ten strach, že nám Ellenka třeba přestane dýchat nebo že onemocní. Byla to z mé strany až panická hrůza. Musela jsem se postupem času naučit nepanikařit a být ve větší pohodě. Možná to bylo i tím, že jsme se stranili lidem a chodili jen na krátké procházky s kočárkem.

V srpnu oslavila Ellenka první rok a má se čile k světu. Zdroj: Denisa BinderováV srpnu oslavila Ellenka první rok a má se čile k světu. Zdroj: Denisa Binderová

Má Ellenka nějaké následky, nebo je úplně v pořádku?

Je to neuvěřitelné, ale Ellenka je v naprostém pořádku. Doktoři ji budou více hlídat ještě asi další dva roky. Všechny potřebné testy však dopadly na jedničku, takže se zdá, že opravdu bude zdravá. Jediné, co nás trápí, je jedno oko. Vypadá to, že malá bude krátkozraká. Ale já mám také hodně dioptrií a oční vadu, takže to vůbec nemusí souviset s předčasným porodem. Konec konců brýle jsou to nejmenší, co by ji po tom všem mohlo potkat.

Rodiče si prošli peklem, dnes už si mohou oddychnout. Zdroj: Denisa BinderováRodiče si prošli peklem, dnes už si mohou oddychnout. Zdroj: Denisa Binderová

Svůj příběh jste sdílela na Instagramu a dnes máte obrovskou sledovanost, je to tak?

Náš příběh neměl být zprvu veřejný. Na Instagramu jsem měla svůj osobní účet a postupně jsem přidávala fotky malé Ellenky a vypisovala se ze svých černých psychických stavů. Zjistila jsem, že mi to začalo pomáhat, a hlavně jsem nemusela nikomu nic vysvětlovat.

Postupně se mi začaly ozývat maminky, které si tím prošly nebo právě procházejí také. Z mého profilu vznikla komunita Máma malé Ellen, ve které si maminky nedonošeňátek vzájemně pomáhají a sdílí své radosti i starosti.

Předčasný porod rozebírají také maminky na eMiminu

Co byste vzkázali mamince malé Ellenky?

Témata článku

Váš příspěvek