I dvouletá holčička může potřebovat gynekologa

Základem intimního zdraví každé, i té nejmenší ženy jsou správné hygienické návyky. „Základní je každodenní hygiena genitálu s důkladným omytím všech záhybů kůže. Nejlepším nástrojem k omývání je vlastní ruka, případně žínka, kterou je však nutno často vyměňovat a denně přepírat,“ říká Tereza Remešová, kterou mnozí znají z webu www.jinyporod.cz, gynekologii a porodnictví se věnuje už řadu let a v současné době dokončuje studium medicíny. Někdy si myslíme, že nejčistší znamená zároveň nejvymydlenější. Tereza Remešová ale tvrdí něco jiného. „Pokud už sáhneme po mýdle, což není nutné, měli bychom vybírat kyselá mýdla (to znamená pod pH 7, nejlépe pod pH 5,5) a zároveň se vyhýbat parfemovaným výrobkům, které mohou dráždit pokožku i sliznici.“ A dodává, že je nutné osvojit si i správnou hygienu po stolici. „Děvčátko se utírá zezadu tahem papíru, papír vede odpředu dozadu. Zadeček se otře jedním tahem, aby se bakteriální flora z konečníku nezanášela do okolí a tudíž i do vaginy,“ vysvětluje.

Součástí péče o hygienu jsou i dobře zvolené „spoďárky“. „Holčičkám bychom měli vybírat bavlněné prádlo, které saje, je prodyšné a dá se prát na vysokou teplotu, což ničí i spory kvasinek.

Dbáme, aby holčička měla každý den nové spodní prádlo a aby si kalhotky neoblékala přes boty, čímž se prádlo snadno znečistí. A dívka, která už menstruuje, by si měla pravidelně vyměňovat vložku a nečekat, až bude plná. Stejně tak pokud dívka používá slipové vložky, měla by si je během dne pravidelně měnit. Parfemované vložky nejsou vhodné, mohou dráždit sliznici,“ radí Remešová.

Nepříjemné úrazy

Malé i větší holčičky mohou utrpět nepříjemný úraz genitálu. Nehody se často stávají batolatům, která odložila plenky. Vzhledem k velkému prokrvení zevních rodidel může poraněné místo krvácet (a často krvácí opravdu hodně), nebo se může tvořit hematom neboli modřina. „Oblast genitálu je také dobře inervována, takže poranění velice bolí. Úrazy se v našich podmínkách stávají většinou při hře či sportu. U batolat je nejčastější problém nočník s výstupkem, na který si holčička omylem sedne při dosedání, u předškolních a mladších školních dětí jde většinou o úrazy na prolézačkách. Většinou holčička rozkročmo spadne na tvrdý předmět, vzácněji se stává, že dosedne na něco ostrého, například při lezení na strom se jí smekne noha a ona dosedne na ostrou větev,“ říká Tereza Remešová.

„V každém případě je vhodné jet do nemocnice. Někdy je nutné ránu sešít, což se provádí vstřebatelnými stehy. Rána se šije většinou v celkové narkóze, takže je dobré na to myslet a dítěti od úrazu nedávat nic pít ani jíst, aby při uspání nevdechlo něco z obsahu žaludku. V narkóze je také možno provést detailnější vyšetření orgánů v pánvi, pokud se jedná o větší poranění nebo poranění nejasného rozsahu,“ vysvětluje Tereza Remešová, co poraněnou holčičku čeká. Doplňuje, že po ošetření pečujeme o rodidla tak, že je po každém močení omyjeme tekoucí vodou a osušíme – ne třením, ale jemným přikládáním ručníku.

Bazény a koupaliště

Léto je už sice za námi, ale mnozí z nás chodí plavat i v třeskuté zimě. Díky krytým bazénům nemusíme čekat až na teplé měsíce. Koupání v rybníce i v bazénu ale může přinést i nepříjemné problémy. Jak to zařídit, aby chvíle pohody ve vodě nevystřídaly nepříjemnosti „tam dole“? Základem je zase hygiena. „Je vhodné, aby holčička měla svoje plavky a po koupání nezůstávala v mokrém. Ručník, který používá na osušení genitálu, by neměla sdílet s nikým z rodiny a po příchodu domů je dobré plavky přeprat,“ doporučuje Tereza Remešová. A je vhodné nechat malou holčičku běhat „naostro“? Nic proti, pokud ovšem rodiče ohlídají, kam si dívenka sedá.

„Chození bez kalhotek v teplém počasí nevidím jako problém. Výhodou je třeba určitá prevence opruzenin v genitální oblasti. Je třeba však dávat pozor, kam si dítě sedá.

Je samozřejmě nevhodné pustit nahé dítě na písek nebo do bahýnka u rybníčku. Nošení kalhotek ale přece jen trochu ochrání proti předmětům (klacíky, ostré kamínky), které mohou způsobit zranění.“

Nemoci a záněty

Dětskému věku se nevyhýbají ani onemocnění intimních partií. Asi nejčastěji holčičky trápí nemoc zvaná synechia vulvae neboli srůst zevních rodidel. „Při této nemoci srostou protilehlé sliznice poševního vchodu. Pokud stydké pysky zůstanou u sebe sedm deset dnů, je možné, že se utvoří slepení až srůst. Ten se rozruší v ambulanci štětičkou s krémem, výkon je trochu bolestivý, ale rychlý a účinný. V případě kožovitého srůstu se používá rychlé rozrušení žhavým platinovým drátkem v krátké celkové narkóze (někde pouze v lokálním umrtvení). Po výkonu je třeba zevní genitál pečlivě mazat, aby poraněné sliznice opět nesrostly. Prevencí je pečlivé omývání rodidel – je třeba rozhrnout stydké pysky, mechanicky otřít nečistoty a tvořící se mázek. Nedoporučujeme používání mýdla nebo přípravků pro intimní hygienu dospělých žen,“ vysvětluje Tereza Remešová. Synechia vulvae starším dívkám nehrozí. Přibližně od devátého roku se spouští hormonální aktivita s postupným nástupem puberty, mění se charakter sliznice a ke slepení již nedojde.

Nepříjemnost, která může za jistých okolností vést i ke gynekologickým problémům, je apendicitida neboli zánět slepého střeva. Rodiče se bojí zejména „rozhánění“ zánětu pomocí ledových obkladů. „Rozhánění slepého střeva není přesný výraz, přesněji jde o vyčkávání a pozorování bolestí břicha, které mohou, ale nemusí být zánět slepého střeva. Klinicky ověřený zánět slepého střeva (na ultrazvuku a laboratorně) je samozřejmě indikací k operaci. Mnoho dětí přichází k lékaři s bolestí břicha. Čím je dítě mladší, tím hůře lokalizuje bolest, což ztěžuje diagnostiku. Mnohdy je za teplotou a bolestí břicha schovaná špatně diagnostikovatelná mesenteriální adenitida (reakce břišních uzlin na virové onemocnění, většinou dýchacích cest), a tak se v případě nejasností dítě hospitalizuje, pozoruje se vývoj nemoci, případně se přikládají studené obklady na břicho. Nejde však o rozhánění potvrzeného zánětu slepého střeva v pravém slova smyslu, ten je vždy operován,“ vysvětluje Tereza Remešová. A dodává, že se zánětem slepého střeva může být vzácně spojeno riziko adnexitidy neboli zánětu vaječníků a vejcovodů u holčiček. „Jde o vzácné onemocnění. Zánět v pánvi může přestoupit na ženské vnitřní orgány. Jde ovšem o jednu ze tří cest, jak se tam infekce může dostat, takže nelze říci, že ‚rozhánění slepáku‘ je v přímé souvislosti s dětskou adnexitidou.“ Tereza Remešová také zdůrazňuje, že pokud se u holčičky ve věku do 9 let objeví jakýkoli výtok, měli bychom s ní zajít k lékaři. „Předškolní a mladší školní věk spadá do klidového období, kdy rodidla neprodukují žádný sekret, ani si neuchovávají typickou vaginální floru dospělých. Nehrozí tedy jako u dospělých přenos kvasinek. Jakýkoli výtok (byť i nevýznamný) v tomto věku je příznakem vulvovaginitidy neboli zánětu.“ A každý zánět je třeba léčit.

Co se děje v ordinaci?

Kolem gynekologického vyšetření panuje spousta mýtů a řada mladých dívek z něj má doslova panickou hrůzu. Přitom ohleduplný lékař dokáže provést vyšetření maximálně šetrně a spíše než bolest vnímáme někdy nepříjemný tlak. Jak se gynekologicky vyšetřují malé holčičky? „Holčičce před vyšetřením lékař v rámci mezí vysvětlí, co se bude dít, a je vhodné, aby rodiče byli k dívence upřímní a nic jí před vstupem do ordinace netajili,“ radí Tereza Remešová. „Lékař většinou prohlédne celé tělo, prohmatá a proklepe břicho.

Tzv. bimanuální vyšetření, kdy jedna ruka hmatá přes břicho a druhá prsty hmatá zevnitř, se používá, avšak ne přes vaginu, ale přes konečník. Takto se vyšetřují všechny dívky, které ještě neměly pohlavní styk.

Samotné vyšetření pochvy je možné, pokud má dívka v hymenu neboli panenské bláně dostatečně velký otvor, což nebývá problém. Používá se vaginoskop (světlem opatřená trubička), který se zavede do pochvy děvčátka. Vaginoskop slouží k prohlédnutí poševní stěny a děložního hrdla, lze takto odebrat i vzorek na bakteriologické vyšetření při výtoku. Toto vyšetření je nebolestivé a nepoškozuje panenskou blánu, je možné jej provést i u miminek,“ popisuje průběh vyšetření Tereza Remešová.

Ultrazvuk

Holčička se může vyšetřit i ultrazvukem. „Většinou se používá abdominální ultrazvuk – vyšetřuje se přes břišní stěnu a je třeba mít plný močový měchýř. Další alternativou jsou transperineální ultrazvuk, kdy se sonda přikládá na perineum neboli oblast mezi poševním vchodem a řití, a ultrazvuk prevulvární, kdy se sonda vloží do polyetylenového sáčku s vodou a přiloží se na zevní rodidla děvčátka.“ Stejně jako ultrazvuk je možné použít i klasickou léčbu pomocí čípků. „Čípky určené pro děti mají přizpůsobenou velikost, takže se hymen neporuší a ani nepřekáží. Místo čípků lze použít i mast, která se rovněž aplikuje do pochvy,“ vysvětluje Tereza Remešová.