Dětské emoce: vznik neovlivníte, projevy ano

  • Komerční sdělení
  • 23.10.17

Emoce děti pociťují odmalička. Vznikají přirozeně díky kontaktu s okolním světem - občas nás dítě hodně překvapí, když se vzteká nad úplnou maličkostí. Pro zdravý psychický vývoj je potřeba s emocemi počítat a pomáhat dítěti s jejich rozpoznáním a pojmenováním. Odtud už je jen krůček k jejich zdravému a přijatelnému projevování.

Radost, smutek, strach, ale i vztek nebo hněv. I když se nám jako rodičům ne vždy jejich projevy líbí, je velmi důležité mít na mysli, že dětské emoce jsou v pořádku. To, že je dítě pociťuje (nebo je jimi občas spíše zmítáno) znamená, že je na správné cestě ke zdravému emočnímu vývoji.

Těžko můžeme ovlivnit, jestli dítě něco rozčílí nebo rozesmutní. Určitě ale můžeme dítěti pomoci vztek či smutek zvládat. Projevování emocí je totiž také naučená věc a dítě si ji osvojuje, stejně jako třeba oblékání mikiny.

O emocích s dětmi mluvte


Prvním krokem ke správnému emočnímu vývoji je o emocích mluvit. Začít můžeme u sebe. Říkejme dítěti, kdy nám udělalo radost a proč. Zkuste předtím, než zvýšíte hlas, vysvětlit dítěti, co vás rozčílilo. Během sdílení negativních emocí je potřeba potomka neustále ubezpečovat, že ho máme rádi a že naše láska nezávisí na tom, jestli nás večer naštval. Odpírání lásky je totiž pro dítě největším emočním zraněním. Ať se děje, co se děje, nikdy se k němu neuchylujte.

Emoce sdílejte a správně je pojmenovávejte


Když se nám podaří nastavit ve vztahu k dítěti takovou atmosféru, ve které bude v pořádku nebo dokonce žádoucí o emocích mluvit, můžeme dítě směle vybízet, aby se své emoce nebálo sdílet. V této fázi je třeba myslet na to, že děti, zvlášť ty nejmenší, možná prostě neznají vhodná slova.

A tady přichází na řadu další rodičovský úkol, naučit děti emoce pojmenovat. Děti se učí pozorováním a opakováním, proto je nejlepší začít u sebe. Nebojte se zvolit i hravou formu, třeba hry ze vzdělávací edice Kvído od Albi. „Hry, které u dětí rozvíjí sociální dovednosti jako komunikaci nebo emoční inteligenci, jsou u nás poměrně ojedinělé. Přitom v době, kdy spolu lidé stále méně komunikují, jsou velice důležité a pomáhají zlepšovat vzájemnou komunikaci a otevřenější vztahy v rámci rodiny i mimo ni,” vysvětluje Andrea Löflerová, produktová manažerka Albi. Na emoční inteligenci a sociální dovednosti je zaměřená třeba hra Kvído - Povídačky na cesty. Obsahuje 250 zajímavých a netradičních otázek, které míří na děti i dospělé. Hra vznikla ve spolupráci s dětskou psycholožkou Androniki Valentovou a klinickou logopedkou Věrou Kopicovou. Podporují emoční inteligenci a komunikaci mezi rodiči a dětmi a rozvíjí také dětskou pozornost, paměť a fantazii.

Povídačky na cesty, k dostání v prodejnách Albi a na eshopu

Velmi dobré jsou také Kvído chytré vějíře, které dětem ukazují, které sociální chování je správné, pojmenují různé emoce a navíc rozšiřují u dětí všeobecné znalosti ze světa kolem nás..

Chytré vějíře, k dostání v prodejnách Albi a na eshopu

Buďte dítěti příkladem

Posledním krokem je emoce vhodně projevovat. To je úkol na celý život, proč na něm ale nezačít pracovat už u našich nejmenších. Emoce se totiž projevují naučeně. Pokud lehce zvýšíte hlas, nedivte se, že vaše dítě dělá totéž, a to ve vztahu ke kamarádům i k vám. Těžko mu vysvětlíte, že je něco nevhodné, když to doma dennodenně vidí.

Jak tedy reagovat, pokud má dítě záchvat vzteku? Rada číslo jedna: vždycky zůstaňte v klidu. Nezvyšujte hlas a uklidňujícím hlasem na dítě pomalu mluvte. Rada číslo dva: zkuste zůstat s dítětem v kontaktu. Nemusí se jednat o fyzický kontakt, to leckdy ani není možné, přesto je důležité, aby dítě vědělo, že jste stále přítomni. Až ve chvíli, kdy dítě nejeví známky zlepšení, psychologové doporučují nechat dítě o samotě. I to je ovšem potřeba provést s klidem a s dospělým nadhledem. “Jestli se chceš dál vztekat, můžeš, ale běž prosím do svého pokoje,” je věta kterou je dobré v různých obměnách používat. Sami to známe, že v určité fázi emočního vypětí potřebujeme být každý sám - bez ohledu na věk.

Emoce jsou náročné, ale krásné. Jejich sdílení je jedna z nejkrásnějších věcí, které s druhými lidmi zažíváme. Byla by proto škoda se jich bát, ať už u sebe nebo u svého potomka.