Přibylo rodin, ve kterých dochází k domácímu násilí. Kde sehnat pomoc?

Podle výzkumu Sociologického ústavu Akademie Věd v době covidu přibylo incidentů domácího násilí. Tím se zvýšila poptávka po službách, které poskytují pomoc obětem. K tématu domácího násilí se vyjádřila zakladatelka a psychoterapeutka Centra Locika Petra Wűnschová.

Nešťastná dívka sedí na zemi a pláče. Oběť domácího násilí. Domácí násilí v rodinách by nemělo být tabu. Může jít o násilí fyzické i psychické. Zdroj: Canva.

Petro, jaké jsou varovné signály domácího násilí? Jak může okolí poznat, že se v dané rodině něco děje a že potřebuje pomoci?

Poznat domácí násilí obecně není jednoduché, protože se obvykle odehrává za uzavřenými dveřmi. A všichni členové domácnosti mají tendenci to tajit. Ale můžeme si všimnout změny v chování, a to jak u dospělé osoby, která je domácímu násilí vystavena, tak i u dětí.

Nejtypičtějším znakem domácího násilí u dětí je, že mívají obavy z návratu domů, netěší se tam. U žen je časté to, že nerady hovoří o svém partnerském vztahu a o tom, co se doma odehrává. Někdy si můžeme povšimnout i fyzických následků, jak na dospělé osobě, tak u dítěte.

Jak je to s psychickým týráním, které je možná ještě častější než to fyzické?

O psychickém násilí se hovoří velmi málo, přitom má často závažnější následky než to fyzické. Zde je řada varovných signálů, které bychom neměli přehlížet. U dítěte se to může projevovat agresivním chováním ve škole, nebo naopak se dítě stáhne do sebe, má nízké sebevědomí a trpí pocitem méněcennosti. Samozřejmě tyto signály se nemusí týkat pouze domácího násilí, ale znamená to, že se v rodině odehrává něco závažného.

Většinou se setkáváme s tím, že násilník je typicky muž a oběť žena. Stává se to i naopak, že žena týrá muže?

Máte pravdu, že v případě partnerského násilí převažuje model, který uvádíte. Ve většině případů se jej dopouští muž na ženě. Ale zhruba ve 12 % může být situace obrácená, tedy žena násilnice, muž oběť. Co se týká týrání dětí, tam jsou mezi násilníky ženy i muži rovnocenně.

Proč se oběti velmi často bojí svěřit svému okolí?

Těch důvodů je mnoho. Především jde o to, že se za situaci doma stydí. Naše psychika má vybudovanou řadu mechanismů, které se snaží tuto situaci potlačit, zlehčovat, bagatelizovat a přesvědčovat se, že je k tomu nějaký pádný důvod – například, že muž byl opilý nebo přepracovaný. Namlouvají si, že to byl zkrat a už se to nestane.

Pak tam mohou být také praktické důvody. Členové rodiny se bojí, že když by to oznámili, bude to mít negativní dopad na jejich další život. Typicky děti mají strach, že budou rodičům odebrány. Setkáváme se také s psychickým vydíráním, kdy muž ženě vyhrožuje, že když to někomu řekne, tak jí sebere děti, nechá ji zavřít do léčebny a tak dále. Velkou roli hrají také ekonomické důvody.

Rozhádaný pár na sedačce. Muž i žena jsou naštvaní.Kvůli karanténě a lockdownu v mnoha domácnostech vzrostlo napětí. Zdroj: Canva.

Kterou z těchto příčin považujete za nejzávažnější?

Rozhodně psychickou závislost, která se v rodině, kde dochází k domácímu násilí, vytváří. Hraje tam dominantní roli a nutí partnery v násilném vztahu zůstávat, a to často i v situacích, kdy je to pro ně velice nebezpečné.

Petro, je pravda, že v době covidu domácí násilí vzrostlo, logicky proto, že lidé byli více frustrovaní, členové rodiny trávili více času pohromadě. Jak na tuto situaci zareagovalo vaše Centrum Locika?

Ano, jednak se zhoršoval stav domácího násilí u dětí v rodinách, kde k týrání docházelo i před covidem. V našem Centru jsme zaznamenali obrovský nárůst dětí, které si samy začaly říkat o pomoc – ať už u nás nebo se obracely na policii či na OSPOD. Což považujeme za alarmující.

Také jsme zpozorovali nárůst násilí v rodinách, ve kterých dříve k týrání vůbec nedocházelo. Proto jsme zřídili chatovou pomoc pro děti, která byla a stále je velmi využívaná.

Když má někdo z blízkého okolí podezření na domácí násilí, co by měl udělat, jak postupovat?

Nejdůležitější je uvědomit si, že žádné násilí není v pořádku. I když se to stane jen jednou, je to problém a ta rodina potřebuje pomoci. Pokud máme pocit, že je ohroženo zdraví nebo dokonce život někoho z našich blízkých nebo známých, je na místě informovat policii. Ta může násilníka z domu vykázat a díky tomu vznikne prostor pro řešení situace.

V případě podezření na týrání dítěte je vhodné informovat OSPOD nebo zavolat na linku Dětství bez násilí, která patří pod naše Centrum Locika. Pracovníci na lince poradí, jak dál postupovat. Je také důležité dát na vědomí ohroženému člověku, že jsme si té situace všimli a informovat jej, že existují místa, kde jim mohou pomoci.

Kam konkrétně se oběti domácího násilí mohou ještě obrátit?

Pokud se jedná o dospělého člověka, pak v každém kraji existuje intervenční centrum, což je specializované pracoviště pro osoby ohrožené domácím násilím. Lze se tam obrátit i anonymně. Dětem pomáháme my, Centrum Locika, nebo pak Linka bezpečí, která poskytuje chatovací i telefonickou pomoc.

A pokud jde přímo o osoby, které se dopouští násilí nebo týrání a chtěli by s tím něco udělat, tak už i pro ně existují v některých regionech specializované programy. Například Liga otevřených mužů se na tuto problematiku zaměřuje.

Setkali jste se s domácím násilím u někoho z vašeho okolí?

Autor:

Martina je maminkou desetiletého školáka a psaní je jejím koníčkem i prací. Většinu času věnuje redakční činnosti pro eMimino a Arome.cz. Píše převážně rozhovory, příběhy, aktuality i PR články. více

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
213
12.1.22 13:33

Oceňuji článek o domácím násilí, o tomto je vždy třeba mluvit, protože je to pořád lehce tabuizované téma, ale ve všech článcích se nachází pořád ty stejné informace.

Prosím pojďte napsat článek o domácím násilí a jak ho řešit! Informujte lidi o možnosti vykázání agresora z bytu a to i když je jeho majitelem! Spousta obětí řeší kam by šlo… Za 10 dní (lze to i prodloužit) lze tyto věci intenzivně řešit se sociálními pracovníky neziskovek, které se tímto zabývají, je možnost využít jejich právníků (intervenční centra, Bílý kruh bezpečí) Tam si mohou přijít pro právní radu, i když od agresora nechtějí hned odejít. Ale pomohou jim se na odchod třeba připravit.

  • Zmínit
  • Nahlásit