Fenomén odstrčených mužů

Věnuješ se jen dítěti, zařizování domu a svým zájmům, a co já? V českých domácnostech padají podobné věty stále častěji. Rodinný prostor začaly nenápadně ovládat aktivní maminky a někteří muži se v jejich nadšeném mateřství ztrácejí. Přesně tak, jak to ve své nové knize Biomanželka popsal oblíbený český spisovatel Michal Viewegh. Předlohou mu byla manželka Veronika.

Fenomén odstrčených mužů žena a dítě.jpg

„Ze ženy, která chodila na osm hodin do práce, a pak měla celý zbytek dne pro svého muže, se stala žena, která pečuje o děti, dům, zahradu, mateřské centrum, a má mnohé další aktivity. A pro partnera jí už moc času nezbývá,“ uznává mladá žena (34), původním povoláním zdravotní sestra.

Důsledkem byla krize, protože sympatická Veronika nechtěla nic ze svých aktivit vypustit. „Vše mě bavilo a naplňovalo, ale na úkor rodiny,“ připouští. Michal Viewegh ve své knize trefně popsal zatím možná ne tolik viditelný, ale bezpochyby zesilující trend, se kterým se v současnosti začíná česká rodina vyrovnávat.

Muži na okraji zájmu

Být matkou je v dnešní době úžasné. Společnost je mateřství nakloněna. Běžně se kojí na veřejnosti, kočárky se tolerují v obchodech i kavárnách, ženy s dětmi mají spoustu možností. Maminky kromě péče o potomky často hravě zvládnou rozvíjet svou osobnost, doplňují si vzdělání, začnou novou kariéru. Mnohé z nich nová role tak pohltí, že se angažují v mateřských centrech, proškolí se na hlídání dětí, jezdí na semináře pozitivního rodičovství. Sedět doma, čekat na příchod muže a nedočkavě se ptát, co se přes den událo ve velkém světě? Dávno překonané.

Ženy objevily, že roky strávené na mateřské dovolené mohou být velkým dobrodružstvím.

Jediný, kdo s tím může mít problém, jsou logicky muži. Celkem oprávněně se mnozí z nich cítí odsunuti na periferii. Možná i proto vyvolala kniha Michala Viewegha takový zájem. „Už dávno se v naší rodině o ničem tak vášnivě nediskutovalo,“ podotkla kolegyně, když jsme na poradě rozebírali, co se děje kolem. Mluvila o novinovém rozhovoru, ve kterém si uznávaný spisovatel stěžoval, že je v hitparádě zájmů své paní asi na jedenáctém místě. Přednost má mateřské centrum, laktační poradenství, kurz duly. Teplou večeři prý každý den nevyžaduje. Jako projev zájmu by mu stačila informace, že se má najíst ve městě. Ale bohužel.

Ty si budeš užívat s dcerkou!

Mužům všichni říkají, že děti jsou věcí obou partnerů, ve skutečnosti je to ale stále žena, která ví všechno nejlépe a věci si udělá podle svého. Je příliš odvážné tvrdit, že sebevědomí maminek roste přímo úměrně s tím, jak se to chlapské snižuje? V práci se dnes muži dostává jen malého uznání a ani doma ho vlastně nikdo až tak nepotřebuje. „Po narození syna jsem prakticky zbytečný. Žena všechno perfektně zvládne sama.
A ještě má čas diskutovat na internetu, které látkové plenky jsou lepší, a jaký způsob výchovy je nejlepší. Předtím mi vyčítala, že věčně sedím za počítačem, teď jí to samé vyčítám já. Ona si našla prostor, kde se může naplno angažovat, mě ze svého života vyloučila,“ stěžuje si třeba Pavel z Prahy, tatínek dvouletého Oty.

„Ty si budeš celý den užívat malou, já přijdu domů večer, to už půjde pomalu spát. Více ji uvidím jen přes víkendy,“ litoval zase partner mojí kamarádky, když se bavili, jaké to bude, až se jim v únoru narodí první dítě. Kdyby to finance dovolily, bez zaváhání by nastoupil na mateřskou. Kariéra pro něj nemá takový význam a klidně by ji vyměnil za možnost vidět v detailních záběrech vyrůstat svou dcerku. „Jenže musí vydělávat, abych se já mohla v klidu a s plným zaujetím věnovat maličké. Už teď plánuji, co s ní budu dělat, a jak konečně uskutečním všechny plány, na které jsem dřív neměla čas. Udělám si řidičák, naučím se pořádně italsky. A hlavně, budeme stále v přírodě, podnikneme spoustu výletů. Může se lehce stát, že tím můj vztah s mužem utrpí,“ řekla mi kamarádka.

I když Veronika Vieweghová stojí na opačné straně názorové barikády, výtkám mužů dobře rozumí: „Přirozeně, muži mají někdy pocit křivdy a nechápavě pozorují partnerky, jak si pro sebe a pro dítě kradou čas, který dříve náležel jen jim. Mixují mrkvičky, shánějí odsávačky, postýlky, dupačky, zjišťují po večerech ceny kurzů plavání kojenců a kde koupit levnější bundičku. Chápu muže, že reptají.“

Časopisy jen pro maminky

Krátce po narození dítěte je matka důležitější než otec. Vždyť kojí a leží na ní většina péče o miminko. Úkolem muže je podporovat ženu, chránit ji a řídit chod domácnosti. Už po krátké době by ale měl v životě nové rodiny hrát mnohem podstatnější roli. Problémem je, pokud nehraje.

„O ženách – matkách se dnes rozhodně mluví více než o otcích. Stačí se podívat na stránky časopisů. Některé jsou určené výhradně pro ženy, nejsou cílené na oba rodiče. Ženy jsou také častěji v médiích prezentované jako matky, zatímco o otcovství se spíš mlčí, a zdůrazňuje se spíše jejich profesní role. Mluví-li se o otcovství veřejně, pak nejčastěji v souvislosti s rozvody, nově pak o „hrdinské“ aktivitě pečujících otců,“ říká socioložka Hana Maříková. „Pokud jsou muži neviditelní anebo zneviditelňovaní ve svých aktivitách, pak nevzniká důvod, proč by se do péče a výchovy dětí měli zapojovat větší měrou. Pokud tak činí navzdory všem, musí to být silní jedinci a své děti musí opravdu hodně milovat,“ uvádí.

Chci dát dětem, co jsem sama neměla

Trend aktivního mateřství je ale naprosto přirozený, myslí si Veronika Vieweghová: „Když jsem byla malá, rodiny fungovaly jinak. U žen byla uměle potlačována ženskost a mateřství, musely chodit do práce, často ve stavebnictví nebo v zemědělství, děti daly do jeslí. Nebyla žádná mateřská centra, kde by si děti mohly hrát, maminky povídat nebo chodit na nějaké semináře. Nebyly takové možnosti ani vzory. Moje mamka jako samoživitelka neměla moc peněz, s mými brášky jsme nechodili na kroužky, nejezdili na výlety. Nepamatuji si, že by nás mamka brala na procházky, na hřiště, nebo nás třeba jen hlídala, když jsme si hráli před domem. Po škole jsme hodili tašky domů, zmizeli ven a přišli až večer. Jako dítěti se mi to líbilo. Jako matka chci se svými dětmi dělat všechny věci, které jsem sama nezažila.“

Se starší dcerou Sárou, která byla plačtivé miminko, si Veronika neustále hrála, vymýšlela jí program, nenechala ji ani chvilku samotnou. Když jí bylo patnáct měsíců, znovu plánovaně otěhotněla a narodila se Bára. Kolotoč permanentní péče začal nanovo. Všechno chtěla zvládat sama. Před sebou měla nedostižný vzor babičky, která pekla, vařila, pracovala na velké zahradě, šila, spravovala, vše stíhala – a hlavně si nestěžovala.

Veronika Vieweghová se snažila taková být, ale vnitřně se cítila nespokojená, unavená.
Nevěděla proč, vždyť na první pohled bylo vše dokonalé. Pak objevila, že má i další možnosti: „Teď zpětně vím, že to byl částečně únik z domácnosti. Jiné podněty, jiné starosti, jiní lidé i jiné děti. A jedna činnost nabalí na sebe další. Práce pro mateřské centrum se přirozeně rozšířila i na práci pro Síť mateřských center. S dětmi souvisí i laktační poradenství nebo cvičení s kojenci, a koneckonců také má práce duly či akce Celé Česko čte dětem.“

Spisovatelova rodina nakonec malou krizi ustála: „Manželství to neohrozilo, možná posílilo, a já doufám, že manžel je naopak rád, že se angažuji v jeho rodném městě Sázavě a je na mě alespoň trochu pyšný. A doufám také, že mé dcery ode mne dostanou zprávu, že je naprosto v pořádku, když člověk pomáhá, není mu lhostejný svět kolem, pořád se něčemu učí, čte a vnímá i ty druhé.“

A jak Veronika Vieweghová dodává, knížka Biomanželka se jí líbí: „I když ji samozřejmě čtu jinak než běžný čtenář. Mnoha pasážím jsem se upřímně smála a u jiných jsem se stejně upřímně divila, jak to ten můj muž vidí úplně jinak než já.“

Nebuďte pasivním otcem, radí psychoterapeut Martin Jára (Liga otevřených mužů, www.ilom.cz): „Pevná vazba dítěte na matku může někdy přerůst v takovou fixaci, že muž těžko hledá i jen malou skulinu, jíž by se dostal ke svému dítěti – a potažmo i ke své partnerce. Může si stěžovat nebo propadat lítosti, ale tím sobě ani rodině nepomůže. Jen se ještě více ztotožní s pasivní rolí. Důležité je, aby nečekal, až ho matka požádá o pomoc, sám vyhledával příležitosti, jak pečovat o dítě, ne nahodile, ale systematicky. Může si například prosadit, že vezme určitou činnost, třeba koupání, na sebe. A stane se na to expertem. Nebo může své ženě nabídnout, že určitý půlden v týdnu má volno a on se doma o vše postará. Vybavuji si muže, který svoji ženu podpořil, aby zase začala chodit na jógu. A on musel, či vlastně mohl být s potomkem.

Někdy je žena tak ponořena do svého mateřství, že zapomíná i na sebe. Takže cesta muže k péči o dítě vede i přes péči o partnerku.“

Přečtěte si také

PORADNA: Nechce svatbu. Mám vydržet?

PORADNA: Nechce svatbu. Mám vydržet?

Vy podáte dotaz, my vám na email pošleme odpověď s praktickými tipy. Rady píše dětská psycholožka a maminka tří dětí Klára Marušincová. Svou otázku nám tentokrát poslala uživatelka z eMimino.cz.

Váš příspěvek

Odesílám...